Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Říjen 2015 (52)
Požehnání dětem. Dobrý Bože, požehnej dnes dětem. Drž nad nimi svou ochranou ruku a žehnej všem jejich cestám. Chraň je ode všeho, co by je mohlo svést ze správné cesty. Žehnej jim, aby mohly jít s důvěře touto cestou. Žehnej jim, aby dnes všude a ve všem věděly o tvém požehnání, aby se cítily skutečně požehnané , jedinečné a vzácné tak, aby se samy stávaly požehnáním pro druhé. Požehnej dětem, aby se nedaly připravit o odvahu zklamáním a nevzdávaly se hned, když něco nepůjde zrovna podle jejich představ. Daruj jim sílu, aby dokázaly čelit životu a jeho nárokům, a přitom aby vnitřně rostly a sílily. Provázej je svým požehnáním tam, kam my s nimi nemůžeme jít. Posíláme s nimi svou lásku a přízeň. Samozřejmě nemáme jistotu, že vždy budou cítit naše úmysly. Důvěřuji však tvému požehnání, které je provází a chrání na jejich cestách a díky němuž porostou stále více do podoby, kterou sis o nich vytvořil ty sám. (Anselm Grün – Moje modlitební kniha)
Stručná kronika křesťanství Roku 1198 - INOCENC III. Byl zvolen 176 papežem (pontifikát 8.I.1198 – 16.VII.1216) Jako papež velmi výrazně upravil církevní právo . Kroky, kterými si papež upevňoval moc v Římě, se ale nelíbily lidu a v květnu roku 1203 vypukly ve městě lidové bouře, především pod vedením Giovanniho Capoccia, vůdce tzv. plebejů. Krátce poté, co nastoupil na papežský trůn, se rozhodl řešit enormní množství případů infanticidy nechtěných dětí a nařídil zřídit v branách klášterů zvláštní okénka pro anonymní odkládání dětí. Roku 1198 vyhlásil Čtvrtou křížovou výpravu při níž došlo k dobytí Zadaru a Konstantinopole, a roku 1208 i albigenskou křížovou výpravu, která měla svůj cíl v jižní Francii, kde došlo k masakru albigenských, již byli prohlášeni za kacíře. Další důležitou křížovou výpravu vyhlásil ve věci Hispánie, kde křesťanské státy bojovali s muslimskými Almohady. Jejím výsledkem byla zdrcující porážka Almohadů v bitvě na Las Navas de Tolosa (1212), která vedla ke zhroucení Almohadskému impéria. Roku 1213 vydal papež bulu Quia maior, v níž vyhlásil pátou křížovou výpravu. 30.III.1202- Cisterciácký opat Joachim z Fiore zemřel nedaleko Turína. Ve své teologii dějin vypočetl zánik světa na rok 1260, v důsledku čehož se toho roku objevili první flagelanti. 13.IV.1204 – Křižáci dobyli a vyplenili Konstantinopol a zřídili zde latinské císařství a patriarchát (trvalo to až do roku 1261). 22.VII.1209 – Během křížové výpravy proti Katarům došlo k velkému krveprolití v Béziers, jemuž padlo za oběť na 7000 lidí. 11.-30.IX.1215 – Čtvrtý lateránský koncil uložil věřícím za povinnost každoroční velikonoční zpověď, vyhlásil učení o proměně chleba a vína během eucharistie a vydal předpisy o zvláštním oblečení pro židy. Roku 1216 – HONORIUS III. Byl zvolen 177 papežem (pontifikát 18.VII.1216 – 18.III.1227). Honorius III. oficiálně schválil Řád bratří kazatelů a definitivně potvrdil františkánský řád (ten se prvního papežského schválení dočkal již od Honoriova předchůdce Innocence III.). Dal také vyzdobit mozaikami apsidu chrámu sv. Pavla v Římě. 22.12.1216 – Papež Honorius III. Potvrdil řád založený Dominikem z Osmy – Dominikány. Roku 1227 – ŘEHOŘ IX. Byl zvolen 178 papežem (pontifikát 19.března 1227 – 22 srpna 1241) Řehoř IX. podporoval žebravé řády (cisterciáci, dominikáni, františkáni). Z jeho iniciativy vzniklé dílo Liber Extra se stalo základem korpusu kanonického práva. V roce 1232 ustavil Řehoř IX. inkviziční soudy. Roku 1223 – Třetí, dodnes platná pravidla řádu Františka z Assisi, byla potvrzena papežem. 3.října 1226 zemřel zakladatel řádu ve městě Portionkula. Leden 1231- Papež Řehoř IX. učinil z inkvizice papežskou instituci a pověřil Dominikány jejím výkonem. Vánoce 1235 – Obvinění z rituální vraždy vedlo ve Fuldě k pogromu proti židům. Roku 1241 – CELESTÝN IV. Byl zvolen 179 papežem (pontifikát 25.října – 10 listopadu 1241). Roku 1243 – INOCENC IV. Byl zvolen 180 papežem(pontifikát 25.června 1243–7.prosince 1254) Roku 1244 svolal do Lyonu koncil, známý jako 1. lyonský koncil, tento koncil také nařídil novou křížovou výpravu (sedmou) proti Saracénům a Mongolům. papež soustředil na potírání rozličných heretických skupin. Na jeho podporu vydal 15. května 1252 bulu Ad extirpanda, která stanovila některé normy pro inkvizici. Poprvé se zde zmiňuje tortura jako způsob výslechu, prostředek, který byl v následujících staletích běžně využíván a zneužíván při výslechu obžalovaných heretiků. Zároveň však papež stanovil poměrně přísná kritéria pro vynášení konfiskačních, doživotních a hrdelních rozsudků, které inkviziční tribunál nesměl vynést bez souhlasu místního biskupa. Inocenc IV. vydal roku 1247 bulu, která zakazovala křesťanům provozovat akty zvůle vůči Židům, jakkoli je fyzicky napadat, připravovat o jmění, vyrušovat o sobotních bohoslužbách, znesvěcovat jejich pohřebiště atp. Jedná se de facto o první právní dokument, který Židy brání před nařčením z rituální manipulace s krví a krádeže dětí, což byla ve středověku rozšířená pověra.
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM
Svatý FRANTIŠEK Z ASSISI Patron: ochránce přírody a ekologie, chudých, kupců atd. Atributy: stigmata, ptáci, kniha, lilie, lebka, beránek atd. Svátek slaví: 14 října Postavení : Zakladatel řádu OFM NEJŠŤASTNĚJŠÍM A NEJBOHATŠÍM PŘES ABSOLUTNÍ CHUDOBU Byl synem bohatého obchodníka v Assisi a z lásky ke Kristu všechno opustil. V době, kdy se materialismus rozrůstal i v údech Církve, začal ji František obnovovat nastoupením cesty v absolutní chudobě a ţivotem podle evangelních rad. Zaloţil nový řád "Menších bratří" (Minoritů) i jeho františkánské větve pro ţeny a laiky ţijící ve světě. Prioritou a nejvyšší hodnotou v jeho ţivotě byla LÁSKA. S ní souvisel i jeho soulad s přírodou. Jeho nejhlubší láska k Spasiteli a touha po spáse duší byla doplněna darem stigmat, která ho ještě více připodobnila ke Kristu. Zemřel ve věku 44 let.
Svatý LUKÁŠ Patron: Lékařů, lékárníků, knihařů, sochařů, spisovatelů Atributy: okřídlený býk, pero, kniha, nebo svitek Svátek slaví: 18. října Postavení : Evangelista Byl lékařem v Antiochii. Jako společník apoštola Pavla se setkal i s dalšími apoštoly a sesbíral a sepsal svědectví o Jeţíši Kristu asi po roce 70. Jako jediný z novozákonních pisatelů nepocházel ze ţidovství a k evangeliu napsal i pokračování z dějin prvotní církve - Skutky apoštolů. Apoštola Pavla provázel na cestě do římského vězení (viz Sk 27, 1-28, 16; Kol 4, 14; Flm 24) a byl u něj za jeho vazby v Římě v letech 61-63. Tehdy měl moţnost seznámit se s evangelistou Markem (Kol 4, 10-14; Flm 24). Při dalším římském věznění Pavla v letech 66-67, kdy Pavel očekával smrt, zůstal opět v jeho blízkosti (2 Tim 4, 11).
ABYCHOM LÉPE ROZUMĚLI LITURGII
ADORACE Slovo adorace pochází z latinského adoratio, což znamená klanění... Sloužit a klanět se jedinému a nejvyššímu Bohu osvobozuje člověka od všech možných vlivů v životě. I kdyţ nyní nemáme čas zastavit se v kostele, můţeme pozdravit Pána Jeţíše v nejbliţším svatostánku nejbliţšího kostela "na dálku" a uvědomit si také jeho přítomnost v podstatě našeho bytí. My sami, kaţdý z nás, jsme jeho "nebliţším svatostánkem". On je pramenem naší existence a v tichém zastavení se před obrazem Jeţíše v monstranci, můţeme ve víře spočinout v jeho objetí. V jeho pohledu plném milosrdenství si můţeme uvědomit svou hříšnost i osvobození, které nám Boţí Syn nabízí.
Smíření s Bohem 9. Nepožádáš manželky bližního svého. Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního! Nemusíš zatěžovat svůj život dychtěním po kradené lásce, která působí rozvraty. Já, tvůj Bůh, ti dávám lásku ryzí: drž se mne a poznáš lásku obšťastňující.
Nech na pokoji vdanou ţenu, ţenatého muţe, neohroţuj cizí rodinu! Kde dva jsou spojeni slibem, slavnou závaznou přísahou před Bohem, tam nikdo nemá práva tento svazek ohroţovat. I pouhá ţárlivost, tvé vzplanutí, můţe v druhém ohrozit jeho vazbu na partnera. Proto ten přísný zákaz uţ i ţádostivé myšlenky na ţenatého, vdanou. Snad bude vhodné, vrátit se na tomto místě ještě k látce šestého přikázání; k otázce tak zvané volné lásky, pohlavní promiskuity a předmanţelského pohlavního styku. Velké procento mladých lidí má za sebou sexuální zkušenosti uţ před manţelstvím. Někteří i velmi četné. Jak by ne, kdyţ jim kdekdo říkal, ţe kněţí to zakazují z nepřejícnosti. Ţe je to tak přirozené uspokojení tělesných potřeb, jako jídlo a pití. Ţe mládí má právo na lásku. lidé začínají pomalu uvědomovat, ţe kdo začne sexuální styk a věrnou lásku od sebe oddělovat, ten ji olupuje o její největší lidskou hodnotu a krásu. Není to dobré ani pro moţnost dobrého průběhu budoucího manţelství, kdyţ se známost začíná tam; kde by měla končit a vrcholit, kdyţ dojde k tělesnému spojení bez spojení duší. Není to dobré, kdyţ se manţelství neuzavírá po dobré rozvaze a přípravě, v klidu a radosti, ale v musu a zděšení z nechtěného dítěte.
Z deníčku vzpomínek Jiřího
Psychiatr kontra farář. Dnes vám řeknu příběh, který se mi skutečně stal. Jak víte už dlouhá léta fotografuji. Jednou jsem dostal zakázku vyfotografovat známého psychologa a psychiatra doktora Plzáka. Fotografie měly být použity v časopise k jeho rozhovoru s ním. Navštívil jsem ho v jeho ordinaci, kde jsem ho chtěl fotografovat. Právě tam měl jednu pacientku. Vyzval mne, abych šel dál a na chvilku se posadil ve vedlejší místnosti, která neměla dveře. Nechtěně jsem vyslechl žalostnou zpověď plnou pláče a zajíkání pacientky. Zkrátka vylívala mu své srdíčko. Když domluvila nastalo ticho, doktor ji napsal nějaký recept a pak suše řekl: Přijďte tak za měsíc a uvidíme. Pacientka udiveně vycouvala ke dveřím a se slzami v očích odešla. Patrně čekala, že ji asi něco řekne, co by ji uklidnilo. Potom už jsem vstoupil na scénu já. Neubránil jsem se, abych se doktora nezeptal: „Pane doktore, nezlobte se, že jsem zaslechl část výpovědi vaší pacientky, vím jak jste hovorný, když vás někam pozvou a dovedete dát každému radu, jak to že jste mlčel a nic ji neřekl, nebo neporadil ?“ Doktor Plzák mi odpověděl: „Víte, co já zmůžu, faráři to mají jednodušší, ti jim místo receptu zadají nějakou modlitbu k jejich pokání , potom jim dají rozhřešení a jejich pacient se najednou cítí zdráv. Holt ti faráři mají za sebou Pána Boha, ale co máme my ? Jenom recepty do lékárny a diplom doktora a co jsme se nabiflovali na fakultě“.
Biskupství plzeňské srdečně zve k účasti na Světovém dni seniorů 2015 v Plzni. Kdy? 1. 10. 2015. Kde? Meditační zahrada, Plzeň – Doudlevce. V kolik? Od 9.00 hod do cca 16.00 hod. Kdo? Všichni senioři. Co s sebou? Touhu proţít společně den, nebo i nějakou tu dobrotu ke kávě a čaji. Program: 9.00 hod – příchod seniorů do meditační zahrady v Plzni – Doudlevcích 9.30 hod – společná modlitba rozjímavého růţence + občerstvení 10.30 hod – společné rozjímání s Mons. Emilem Soukupem na téma – Jak využít čas seniora v dnešní době ke slávě Boží + dotazy 12.00 hod – společná děkovná mše svatá, hlavní celebrant Mons. Emil Soukup 13.00 hod – společný oběd 14.00 hod – další povídání o vzniku Meditační zahrady s hosty: Jaroslavem Cuhrou a Josefem Švecem 16.00 hod – předpokládané ukončení Světového dne seniorů. Na první den v měsíci říjnu připadá kaţdoročně Mezinárodní den seniorů. Zastavte se na chvilku, vzpomeňte na svoje blízké a v tento den udělejte radost rodičům, babičkám a dědečkům. Zajděte spolu třeba na kávu nebo do divadla, udělejte si spolu výjimečný den, na který budete všichni rádi vzpomínat.
Milosrdný a dobrý Bože, požehnej tento domov pro seniory. Dej ať se jim dostává láskyplné péče tak, aby mohli pocítit tvou lásku. Ať je toto místo pro ně místem, kde mohou nalézt vnitřní klid, kde se mohou usmířit s vlastní minulostí a kde mohou děkovat za život, který od tebe přijali darem. Naplňuj je svou láskou tak, aby jako staří lidé dokázali rozdávat tuto lásku dále ostatním. Dej, ať je jejich životní zkušenost zdrojem moudrosti a laskavosti pro ostatní. (Anselm Grün)
HISTORIE KAPLÍ
Hliněný Újezd – kaple Panny Marie Pojedeme-li po rušné silnici spojující města Horaţďovice-Rabí a Sušici, doporučím všem poutníkům u autobusové zastávky Malé Hydčice, rozcestí, odbočit po úzké silničce vpravo. Po cestě vinoucí se mezi poli bychom dojeli do Malého Boru, ale udělejme si krátkou zastávku v drobné vísce s poetickým názvem Hliněný Újezd. Přídavné jméno „Hliněný“ odkazuje na bohatství cihlářské hlíny v okolí. Vesnička se však můţe pochlubit dlouhou historií. Původně šlo patrně pouze o dvůr v majetku břevnovského kláštera, posléze kláštera benediktinů z Nezamyslic. Nejstarší zmínka pochází z roku 1045, kdy je dnešní Hliněný Újezd uveden na darovací smlouvě, na základě které český panovník převádí na břevnovské benediktiny část Prácheňského újezdu. Ve 14. století byl Újezd zvaný téţ jako Újezdec nebo Malý Újezdec drobným vladyckým statkem. Beneš z Vojenic však roku 1442 prodal část vsi do majetku města Horaţďovic, roku 1456 pak Děpolt z Rýzmberka prodal městu i zbytek vsi. V majetku Horaţďovic se Hliněný Újezd udrţel aţ do roku 1850. Miniaturní náves vesničky, která je součásti obce i farnosti Malý Bor, zdobí pečlivě udrţovaná kaplička Panny Marie. Výstavbu svatyně zařazují odborníci někam do první poloviny 19. století. V interiéru obdélné kaple, jejíţ půdorys činí cca 400x500 cm, nalezneme prostý nezdobný oltář zdobený plastikou Panny Marie, strop je sklenut pruskou plackou. Průčelní stěna je členěna obdélným vstupem, jeţ je sklenut obloukem a orámován kamenným ostěním. Kapli zdobí hlazená bílená omítka, plasticky vystupující prvky – lizény, římsy, sokly – jsou zvýrazněny jemnou okrovou barvou. Průčelí pak vrcholí trojúhelným štítem. V bočních stranách se nachází okna završená plným obloukem s dvoukřídlými okny. Nároţí zadní strany jsou zaoblená. Střechu byla pokryta klasickými bobrovkami. V hřebeni střechy nad vstupem se nalézá měďi oplechovaná čtyřboká zvonička završená kříţkem. Litinový kříţ na ţulovém soklu nápis datuje do roku 1901. Uprostřed vsi se nalézá malá výklenkova kaplička (Roman Vaněk)
Evangelium Mk. 10,46-52 UZDRAVENÍ SLEPÉHO (bude se číst 30. neděli v mezidobí).
Dějiny církevního umění - Gotika na Plzeňsku (3. část) Sušicko a Horaţďovicko je krajem, kde můţeme obdivovat velkou koncentraci raně gotických církevních staveb. O některých jsme jiţ hovořili v předchozích dílech našeho putování, u některých se zastavíme dnes. V krajině Petrovicka nedaleko Sušice objevíme stranou všeho dopravního ruchu zajímavou obec Svojšice. Kromě postupně rekonstruované tvrze, v níţ osvícení majitelé organizují zajímavé výstavy, láká poutníka další cíl – na návrší stojící kostel svatého Jana Křtitele. Kostel, který prošel v 18. století barokní úpravou, je veskrze raně gotickou stavbou, kterou lze dle všeho zařadit někam do třetí čtvrtiny 13. století. Této době vzniku by odpovídal i západní portál zdobený talířovitými prstenci. Kněţiště pravoúhlého půdorysu završuje ţebrová kříţová klenba se svorníkem zdobeným reliéfem. V sakristii na severní straně kostela pak nalezneme kruhové okénko se zajímavou čtyřlistou kruţbou. Budeme-li cestovat po silnici spojující Hrádek u Sušice a Nalţovské Hory, projedeme obcí Zbynice s kdysi významným poutním kostelem Zvěstování Panny Marie. Výrazná jednolodní stavba s dominantní západní věţí vyrostla v přechodném románskogotickém stylu snad jiţ někdy v polovině 13. století. Stavbu zdobí sdruţená okénka ve věţi, západní štít zdobí figurálně zdobené krákorce, západní portál má hrotitý tvar a talířové prstence. V pozdějších fázích gotiky byl dobudován protáhlý presbytář atd. Stejně jako Svojšický kostel poznamenala zbynickou svatyni i barokizace v průběhu 18. století.
I třetí kostel, který dnes navštívím se nalézá nedaleko Hrádku u Sušice. Dominantu tamní krajiny viditelnou zdaleka tvoří návrší nad řekou Ostruţnou zvané Zdouň. Z původní osady rýţovníků zlata se vyjma sejpů (zbytků po rýţování zlata) dochoval jen o samotě stojící kostel svatého Vavřince s přilehlým hřbitovem. Jednolodní kostel můţe zařadit někam do poloviny 13. století. Rané gotice odpovídá zdivo hmoty lodi a západní hrotitý portál. Posléze byla postavena západní věţ s románskou reminiscencí sdruţených okének. Mladší je i čistě gotický presbytář s jiţní sakristií. Tři okna presbytíře zdobí plamínkové kruţby. I zdouňský kostelík prošel barokizací.
Církevní řády a kongregace
Kapucíni (Řád menších bratří – kapucínů, Ordo Fratrum Minorum Capuccinorum) Kapucínské učení vychází z Řehole svatého Františka. Řád jako takový vznikl roku 1525 jako třetí nejrozšířenější větev (po minoritech a františkánech) původní Řehole svatého Františka. Jako zakladatle uskupení lze označit pátera Matouše z Boccia. Velmi krátce po svém vzniku se bratrstvo dočkalo uznání papeţem Klementem VII. Kapucínské myšlenky se rychle a úspěšně šířily po západní Evropě. V roce1761 existovalo 64 kapucínských provincií. Symbolem řádu jsou dvě překříţené ruce vycházející z oblaků s rudými stigmaty v červeném poli. V pozadí pak vidíme zlatý patriarchální dvojitý kříţ. Řeholní oděv tvoří hnědý hábit z hrubého materiálu s typickou dlouhou špičatou kapucou. Hábit bývá zpravidla přepásán provazem a velkým růţencem. Kapucíni, vázáni přísnou chudobou, se specializovali na kontemlativní (rozjímavou modlitbu). Hlásali evangelium chudým vrstvám obyvatelstva, zabývali se duchovní správou v lazaretech, špitálech, chudobincích, věznicích. Prosluli téţ jako horliví misionáři. Představeným řádu je stejně jako u ostatních františkánských uskupení generál, o provincii pečuje pak provinciál. Konvent řídíkvardián a malý konvent superior. Členy řádu jsou jak kněţí, tak i laičtí bratři. Konventuálové zpravidla nosí plnovous. Do Čech uvedl kapucíny 13. listopadu 1599 svatý Vavřinec z Brindisi na pozvání tehdejšího praţského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a Lipé. Česko-moravská provincie svatého Vavřince z Brindisi se osamostanila poměrně brzy, jiţ roku 1618. Nejstarší praţské konventy – klášter u kostela Panny Marie královny Andělů na Hradčanech a u svatého Josefa v Praze, existují aţ na výjimku v éře komunismu, dodnes. Růst zastavily josefinské reformy, kdy došlo k omezování činnosti konventů. V našem okolí bychom dříve našli minority v Českých Budějovicích, Sušici, Horšovském Týně atd. Naši konventuálové museli po roce 1950 opustit. Dnes fungují oba praţské konventy, dále pak po jednom Pražský konvent – Loreta v Olomouci, Brně a Sušici. (Roman Vaněk)
Konvent kapucínů v Sušici dříve a nyní
K zamyšlení, dnes víc než aktuální. Krize ? - ! Kaţdodenně dostáváme informace z televize, novin, internetu a dalších médií o mohutném exodu tisíců lidí z blízkého východu. Odkud utíkají ? Za lepším ţivotem ? Je to pochopitelné. Ţijeme v době celosvětové globalizace a tak nastávají velké přesuny národů Není to ojedinělý zjev v dějinách lidstva. Problém je, ţe tito lidé jsou vesměs islamisté. A tak se šíří proti naši vůli islám do křesťanské Evropy. Bojíme se ? Máme strach, ţe nám naši křesťanskou Evropu vytlačí islám ? Nebo, ţe se budeme muset dělit s chudou částí světa ? Bohuţel velkou roli zde hraje radikalismus v jejich náboţenství, které vyvrcholilo válkou, nebo je tomu jinak ? Přestoţe si říkáme, ţe Evropa vychází z křesťanství, tak najednou se k němu většina Evropanů nehlásí a dívá se na něj co uţ je přeţité a překonané a dává většina přednost „zlatému teleti“, zejména v našich zemích. Co nás učí křesťanství, asi nemusím citovat. Náboţenství mělo vţdy nezastupitelnou roli v dějinách od doby, co byl člověk stvořen na této zemi. Pardon, zapomněl jsem, ţe ţijeme ve století kdy uţ vzrůstá počet lidí, kteří uţ zpochybňují stvoření člověka, nevěří uţ v nic, nebo hledají nějaké náhraţky, či maximálně věří sami v sebe. Ptám se, co se s tím dá dělat ? Nevím, nejsem prorok, ani futurolog, ale asi uţ tomu nezabráníme a budeme se muset s tím nějak vyrovnat. Najít společnou řeč, vzájemné pochopení, chránit si tu svou víru a v ní hledat lásku vzájemně jeden k druhému. Bude to moţná hodně těţké. Jsme přece všichni Boţí děti, On nás stvořil, jednoho, jako druhého a určitě není v jeho plánu, abychom se vzájemně vyvraţdili. Samozřejmě si nepřeji, aby zde vyrůstaly mešity a kostely se bořily. A tak si myslím, ţe nemáme jen podléhat mediím a rozporumyslným náladám lidí, ale řídit se učením Jeţíše Krista. Zachovat si pevnou víru a ţít podle evangelia. Moje zamyšlení nemá účel vyvolat nenávist, ani se nechat vtáhnout do područí. Moţná, ţe se budeme na tomto stavu v názorech lišit, nebuďme jako čelní politici Evropy, kteří se neumí domluvit. Podívejme se na dějiny lidstva, kolika peripetií musela církev projít, ať to byly války, pogromy a jiné a přesto křesťanství nezaniklo. (Jiří Vašků)
Událost v měsíci srpnu. Dne 28.8. se město Horaţďovice zapojilo na festivalu „9 týdnů baroka“. Součástí akce se konal koncert v kostele sv. Petra a Pavla hudebního tělesa Muzica ad Gaudium.
Eucharistický kongres je událost pořádaná římskokatolickou církví. Jedná se o jeden z nejmladších projevů eucharistické úcty mimo mši. Kořeny eucharistických kongresů sahají do druhé poloviny 19. století do Francie. V současné době se mezinárodní eucharistické kongresy pořádají kaţdé čtyři roky.
Národní eucharistický kongres 2015 je první akce tohoto druhu konaná v České republice. O jeho vyhlášení rozhodla Česká biskupská konference v červenci 2014 a jeho vyvrcholením bude sympózium, které se má uskutečnit od 15. do 17. října 2015 v Brně, se závěrečnou mší na Zelném trhu.
3.října Martin Grolmus pořádá zájezd do Prahy pro naše farníky na muzikál „JESUS CHRIST SUPERSTAR“ Od září pravidelně kaţdý čtvrtek od 17:30 h. adorace v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Městská galerie v Horaţďovicích vás zve na zajímavou výstavu výtvarníka Tomáše Hausera svých linorytů s duchovní tématikou. S odborným výkladem vás provede můj spolupracovník na farním zpravodaji Roman Vaněk Otevřeno pátek, sobota, neděle od 9:00-16:00 vstup zdarma
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do kostela předem děkujeme (není to povinné). NEPRODEJNÉ
