zprávy roudnické farnosti 3. číslo únor 2015

zprávy roudnické farnosti 3. číslo – únor 2015

ÚVODNÍK S rokem 2015 jsme zahájili pravidelné setkávání ministrantů, které nám, jak doufám, vydrží a pokvete. Napadá mě k tomu příběh. Jeden biskup měl sen, děsivý sen. Lidé jej otravovali, stále a dlouho. Tloukli na dveře, volali pod okny. Trvalo to týdny a on nemohl z paláce ani na nákup, ani za papežem, ani na kafe, neboť kdyby šel, vzali by mu ti dobráci klíče a vpadli by do chrámu. S čím že jej otravovali? To je právě to! Chtěli, aby je naučil se modlit a aby jim dovolil učit se modlit v katedrále, aby z domu modlitby nebyl jen dům soch s pavouky. Jednou, když už měl skutečně velký hlad a půst už dávno přesáhl vhodnou čtyřicetidenní mez, se rozhodl, že se vzdá a zkusí s lidmi promluvit. Už bral za kliku paláce, jazýček v zámku cvakl a hlučící dav ztichl… V tom se však ozval bodrý, vskutku budíkový hlas a sen odletěl. Biskup, poctivě propocen a zděšen takovým snem, chvátal na modlitby do chrámu. A poprvé horoucně děkoval za věřící lidi, za matrikové katolíky, za bratry ateisty a všechny ty bytosti díky Bohu jen umírněně zbožné. Bylo to jednou o 7. neděli v roce. Ten biskup byl Ital, jméno už jsem zapomněl. Možná se také někdy ocitáme v kůži toho biskupa, možná nás taky někdy někdo zaskočil otázkou po „našem chození do kostela“. Možná nás někdo šokoval svou zvídavostí a přímostí, když chtěl vědět, „jak“ se modlíme. Hlavně bychom se ale měli ocitat v kůži bušícího davu. Naším úkolem je totiž také tlouci, a to ne na dveře katedrály nebo kostela, ale na dveře svého srdce. A ptát se, jak se modlit a pracovat, jak následovat Nejlepšího. Zkrátka, jak říká jeden z nejdůležitějších dokumentů Druhého vatikánského koncilu Lumen gentium, jak ministrovat celým svým životem. Podobně jako naši ministrantští kluci se u toho zprvu můžeme i pořádně zapotit, ale časem dovedeme své síly napínat účelně, nic si nevysnívat, zato však být statečně ve střehu. Přeju nám k tomu hodně zdaru a velkou naději! Jiří Zeman

HISTORIE Historická rubrika má za úkol nám připomenout důležité a zajímavé momenty z dějin naší farnosti. Jste pamětník? Nebo máte dědečka, co hodně zažil? Podělte se. ROUDNICKÝ OREL V pondělí 1. prosince 2014 zemřela ve věku 91 let poslední členka roudnického Orla paní Anna Jenčíková. Pojďme si připomenout bohatou historii této významné katolické organizace. V roce 1893 byla v Roudnici nad Labem založena „Sv. - josefská jednota pro Roudnici a okolí se sídlem v Roudnici“, jejíž hlavním úkolem bylo „vzdělávání katolických jinochů a dívek, pěstování a rozšiřování zbožnosti a mravnosti, oslava služeb Božích, pohošťování přicestovalých členů tovaryšů a podporování chudých a nemocných.“ Své 20. výročí založení slavila dne 16. listopadu 1913 mší svatou a slavnostní valnou hromadou, na níž bylo rozhodnuto založit tělocvičný odbor. Začalo se cvičit v bývalé kapitulní síni, přebudované na tělocvičnu nákladem probošta a zakladatele spolku Václava Kotrcha (1860 1947). Mezi první cvičitele patřili Vít Nezbeda, Josef Šenfeld a od velikonoc r. 1914 Josef Rula. O tom, že to první Orlové neměli jednoduché, svědčí zápis v pamětní knize roudnického proboštství: „Mnoho mladíků chodívalo k oknům a někteří jevili nevoli svou nad katolickými orly i tím, že házeli okny kamení na cvičící, posmívali se jim a mazali dveře blátem.“ Během 1. světové války odbor utlumil svoji činnost, několik cvičitelů a funkcionářů odešlo na frontu, ale odbor žil díky oddílu žáků, kteří cvičili po celou dobu válečného konfliktu. Vznik Československé republiky přinesl i osamostatnění Orla. Dne 13. října 1920 schválila zemská politická správa stanovy roudnického Orla a po první členské schůzi 25. října došlo k valné hromadě 24. listopadu 1920. Prvním vystoupením na veřejnosti byla akademie dne 12. března 1922, spojená s ustavující schůzí X. okrsku Orelské župy Pospíšilovy, v jehož čele stál mons. Václav Kotrch a další roudničtí Orli. V té době měla jednota 203 členů. Orelské kroje byly poprvé ve větším počtu k vidění 3. června 1922, kdy roudničtí Orli odjížděli s hudbou na župní cvičení do Příbrami. Nadšení rostlo a prvního říšského sletu v Brně v srpnu 1922 se zúčastnilo již 56 Orlů. V roce 1926 se Roudnice n. L. doslova

zamodrala orelskými kroji při prvním okrskovém cvičení, ke kterému se sjelo několik set Orlů. Z Prahy byl vypraven zvláštní vlak, odkud přijela i krojovaná orelská hudba br. Rabana. Zisk cvičení byl morální i finanční. Členové jednoty Čs. Orla v Roudnici n. L. připravili někdy sami, někdy s jinými katolickými organizacemi řadu pěkných vystoupení – akademie, divadla a zábavné večery. Bylo konáno mnoho přednášek a vycházek. Po útlumu činnosti na začátku 30. let přichází oživení, na kterém měli největší podíl starosta jednoty br. Vodička, náčelnice ses. Jirglová a vzdělavatel br. Nikodým. Počet členů, kterých bylo v roce 1933 celkem 52, vzrostl na 102, z toho 22 mělo vlastní kroj. V jednotě působily odbory: divadelní, zábavní, branný. Ve dnech 15. – 17. května 1937 se za bohaté účasti cvičenců i diváků konalo v Roudnici n. L. druhé okrskové cvičení, které bylo spojeno se sjezdem katolického lidu. Při té příležitosti byl vydán pamětní spis. Ani Orel v Roudnici n. L. nebyl v době 2. světové války ušetřen perzekuce. Kněz a aktivní Orel, důstojný pán Josef Pikora (1909 - 1989) byl od května 1943 až do konce války vězněn v Dachau. Na začátku roku 1946 byla jednota obnovena, ale pouze formálně. Podle pamětníků byla činnost velmi problematická – nebyly peníze na nářadí a někteří činovníci se během války odstěhovali. Po sjednocení tělovýchovy se tělocvičné nářadí muselo předat T. J. Sokol v Roudnici n. L. a Bezděkově. Důstojný pán Josef Pikora, který se snažil o oživení činnosti, byl dne 17. července 1950 zatčen STB a deset let vězněn Na Borech a později na Mírově. Na významné představitele roudnického Orla se nezapomnělo, o čemž svědčí jejich upravené hroby. Před časem byly činěny pokusy o obnovu Orla. I když nebyla žádná odezva, přesto, díky několika článkům v tisku, byla veřejnosti připomenuta slavná historie a také fakt, že orelská organizace stále žije.

Filip J. K. V. Uzel Zdroj: Archiv farnosti - fond Čs. Orel v Roudnici n. L.

KDO JE KDO V každém čísle bychom rádi hovořili s někým z nás. Kostel je plný lidí se zajímavými životními příběhy, povoláními a názory. Pojďte se znát. Prof. Jindřich Vybíral je profesor dějin umění, vedoucí Katedry teorie a dějin umění na UMPRUM, pedagog, autor řady knih, iniciátor výstavy Člověk a duch, workoholik, majitel psa Bedřicha a novokřtěnec v naší farnosti. Zahajoval i ukončoval jsi výstavu Člověk a duch. Jak ji hodnotíš? Nemohu ji hodnotit, k tomu mi chybí odstup. Přál jsem si, aby se na výstavě prostoupila nespojitá místa – imaginární prostory konventu dominikánek a církevního hospice s reálným prostorem augustiniánského kláštera. K tomu setkání došlo a podle mého mínění dopadlo dobře pro všechny zúčastněné strany. Co tě baví na práci mladých architektů Marka Kundraty a Jana Říčného, kteří byli tvými studenty? Mají jejich návrhy šanci na uplatnění? Školní práce, které konzultuji, většinou do současného světa přidávají to, čeho je v něm již dostatek. Marek a Honza se naopak pokusili vytvořit něco, co v současnosti postrádáme a co většinou rezignovaně hledáme v jiných světech. Věřím, že nejsem sám, kdo jejich návrhy vnímá takto, a proto nemám pochyby o tom, že se oba architekti zdravě prosadí. Jak vnímáš současné umění, které se bezprostředně zabývá duchovními tématy? Máš oblíbené autory? Odrazuje mne, je-li spiritualita spojena s jakoukoliv exhibicí, a raději duchovní obsahy hledám tam, kde na první pohled nejsou. Jako třeba když „polekal se rybník plný leknínů, usadil se na listu pták, četl si knížku a zpíval…“

Co je důležité v architektuře sakrálních staveb? Jaký má kostel, klášter nebo kaple být? V Le Corbusierově kapli v Ronchamp jsem byl zaskočený pocitem, že mě sebestřednost architektury ruší v modlitbě. Zní to triviálně, ale jde o moudrý poměr pokory a odvahy, s nímž architekt přistupuje ke své práci. Které konkrétní kostely máš rád? Všechny ve svém slezském rodišti. Kromě nich si dovolím zmínit jen dva hodně vzdálené – chrám cisterciáckého opatství v Fontenay a kapli MIT od Eero Saarinena v americké Cambridge. Která kulturní jsou ti v nejbližší? Čím?

období historii

Kdo se zabývá historií, bývá často nostalgik. Já osobně mám rád konec 19. a začátek 20. století. Řekl bych, že tehdy i v našem prostoru kultura dosáhla jakési vnitřní plnosti a celistvosti. Středoevropská moderna mě fascinuje stejně jako třeba italská renesance. Ale ani naše vlastní doba nezaostává, jen si ne vždycky dokážeme správně vybrat. Kudy vedla tvoje cesta ke křtu? Skrze dlouhé doutnání a rychlé hoření. Jaký je tvůj první rok po něm? Padám a vstávám, ale v hoření a doutnání neochabuji. Co máš rád na Roudnici? Proč sem jezdíš? Jistě nechceš slyšet klišé, že je to magické místo se silným geniem loci. Mám rád klášter s jeho gotickou a barokní atmosférou, podzemními prameny i lidmi, kteří ho obývají a navštěvují. Mám rád město s jedinečným reliéfem a malebnou skladbou staré i nové architektury, pohled na zámek, židovský hřbitov i topoly podél Labe. Ale asi by ses měla spíš ptát, proč sem jezdím tak málo. Zuzana Horáková

CO BYLO TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2015 Počátek roku je neodmyslitelně spjat s tradicí tříkrálového koledování. Charita Česká republika už 15 let vysílá prostřednictvím farností nebo místních charit do měst a obcí své posly. Koledníci na své pouti přijímají peněžní dary, ze kterých se pak během roku financují charitativní a sociální projekty v celé České republice, případně i v zahraničí. Tříkrálovou sbírku u nás na Podřipsku a Budyňsku zajišťuje po celou dobu Farní charita Roudnice nad Labem. Do sbírky se snažíme každoročně zapojovat především dobrovolníky z řad farníků, rodinných příslušníků zaměstnanců, ale i širokou veřejnost. Letošní jubilejní 15. sbírka proběhla v Roudnici n. L., Budyni n. O. a 9 obcích spádové oblasti v období od soboty 3. ledna do úterý 6. ledna 2015. Tři králové se navíc zúčastnili i novoroční mše svaté na Řípu, kde neoficiálně odstartovali tříkrálovou sbírku v celé republice. Během těchto dnů se do sbírky zapojilo celkem 49 koledníků, 12 dobrovolníků a 10 zaměstnanců charity. Společně se jim podařilo shromáždit do kasiček rekordně vysokou finanční částku 137 031 Kč. „Všichni máme velikou radost. Takový výtěžek nikdo z nás nečekal. Tajně jsme sice doufali, že jubilejní 15. ročník by mohl být rekordní, ale že vybereme skoro o 20 tis. korun víc než před rokem, to bylo skutečně překvapení. Přestože žijeme ve složité době, mnozí lidé nemyslí pouze na sebe, ale rádi pomohou potřebným. Je jich čím dál víc a jsou rok od roku štědřejší,“ okomentovala výsledek sbírky paní Ing. Zdenka Pětníková ředitelka roudnické charity. Koledníci s novoročním přáním a požehnáním obešli domácnosti, zavítali do firem, obchodů, škol, restaurací, na úřady, k lékařům a do nemocnice. Potěšili také obyvatele domovů pro seniory, či pacienty léčebny dlouhodobě nemocných. Poprvé jsme také vyzkoušeli koledování v podvečerních hodinách všedního dne, když jsou už lidé doma z práce, a setkali jsme se s příznivou odezvou.

Část výtěžku (65%), který připadne FCH Roudnice n. L., bude použit na zajištění provozu charitního šatníku, projekty azylového domu pro ženy a matky v Roudnici a individuální podporu rodin s dětmi. Náš obrovský dík patří farníkům - dobrovolníkům, kteří se letos zapojili do tříkrálové sbírky v nebývale hojném počtu: fungovali jako vedoucí skupinek, koledníci, či nevyhnutné zázemí na charitě. Jmenovitě chceme poděkovat vedoucím skupinek Janu Hejdukovi, Evě Krejčové, Jitce Kirschnerové, Jiřině Šustrové, Jiřině a Tomášovi Bajglovým, Kateřině Sedláčkové, Michaele Pětníkové, Beátě Lysáčkové a Jiřímu Zemanovi, dále koledníkům Tomášovi Petrákovi, Jiřímu Pětníkovi, Jiřímu Krejčímu, Matějovi, Kristýně a Verunce Doleželovým, Tomášovi a Pavlínce Laubovým, Anně, Báře a Vojtovi Štorovým, Petrovi Francovi, Petrovi Sedláčkovi, Hugovi a Jiřince Pohořalým, Barunce Kopáčkové, Veronice Louthanové, Agátě Lysáčkové, Petře Rališové, Diance a Tondovi Randákovým a Zdislavě Svobodové. Děkujeme i O. Ludvíku Šťastnému, který naším koledníkům požehnal na Karlově náměstí a společně s dp. Martinem Brousilem a všemi ostatními je doprovázel svou modlitbou na jejich pouti. Udělali jsme všichni společně na začátku roku jeden velký dobrý skutek. Věřím, že nastartovaná spolupráce mezi charitou a farností nezůstane omezena pouze na tříkrálovou sbírku. Určitě najdeme i další společné projekty - a ať je jich v letošním roce víc. Marcela Lysáčková, FCH Roudnice n. L.

OHLÉDNUTÍ ZA 1. SETKÁNÍM MINISTRANTŮ Dne 11. ledna LP 2015 se po nedělní eucharistii sešlo v sakristii několik členů (asi 7, už nevím) ministrantského sboru. Po úvodních formalitách a dohodě o užívání titulů se přešlo k jádru. Budeme se setkávat, první setkání nebylo poslední! (Setkávání bude v době farní kávy a také neděli poté – tedy 2. a 3. neděli v měsíci.) Přešli jsme rovnou k praktickým otázkám – jak držet misál, aby z něj kněz mohl skutečně něco přečíst, jak donést svíce k ambonu a nemít vlasy napuštěné voskem. Bylo to těžké, avšak záhy jsme zjistili, že jsme dobří, všímaví. Bonbony – rybičky, jak jinak nám chutnaly. Jiří Zeman TROCHU TÉ STATISTIKY V mnoha odvětvích lidské činnosti bývá zvykem, že se s počátkem nového roku divoce počítá. I my musíme počítat – a tak se s vámi o výsledky alespoň podělíme. Máme 19 kostelů a kaplí, v nichž se konají bohoslužby. V 8 nejméně jednou týdně, v 6 jednou až dvakrát měsíčně a v 5 alespoň jednou za rok. Pokřtili jsme 28 dětí a 3 dospělé, ti byli také biřmováni. Proběhly pouze 2 svatby, ale zato 27 pohřbů. 5 dětí přistoupilo k 1. svatému přijímání. Svatých přijímání bylo celkem uděleno asi 11 000. Za rok bylo odslouženo 52 nedělních mší ve farním kostele a 104 jinde, 52 sobotních mší s nedělní platností a 45 jinde, v neděli též 49 bohoslužeb slova. Ve všedních dnech bylo bohoslužeb kolem 250. Ve farním kostele se nás obvykle setkává 150 a v ostatních místech 60. Martin Brousil

Chcete dostávat Zprávy e-mailem jako pdf? Máte nápad? Máte postřeh? Máte tip? Máte chuť psát? [email protected] Uzávěrka březnových Zpráv je 20. 2. 2015!

CO BUDE ROUDNICKÝ MASOPUST Již tradičně se v Roudnici bude slavit Masopust, a to v úterý 17. 2. odpoledne. V 15.30 vyrazí dva průvody, jeden od DDM Trend, druhý od Galerie moderního umění. Oba se střetnou na Husově náměstí, kde budou maškary dobývat husitskou faru, následně se vrhnou na měststkou radnici. V 17.00 začne na Karlově náměstí velká masopustní veselice. V průvodu se snad opět objeví objemné masky z dílny Ateliéru Výtvarka, které od loňska odpočívají na půdě naší fary. Organizátoři slibují kejklíře, muzikanty, koblihy, jitrnice, bubeníky, indiány, divokou zvěř a mnoho dalších překvapení. Zvláštní atrakcí letoška může být, že Masopust moderuje v roli Smrťáka pastorační asistent a herec Jan Horák…

PROBĚHNE LETNÍ HERECKÁ ŠKOLA Po úspěšném angažmá našich farních mladých v podzimní filmové škole přichází na léto nová výzva. V červenci se po roce opět uskuteční studentský divadelní festival On the Nice Roud pražské divadelní skupiny OldStars, který si klade za cíl rozžít celý areál bývalého kláštera kulturou a přilákat nejen místní obyvatele, ale i návštěvníky z Prahy a širšího okolí. V rámci festivalu letos proběhne týdenní herecká škola – od 13. do 17. 7. Účastníci ve věku 11 – 17 let se budou denně od 10 do 18h pod vedením profesionálů věnovat divadelní tvorbě, na zahajovacím večeru festivalu pak uvedou slavnostní premiéru nastudovaného představení. Je možné se hlásit až do 30. 6., ale počet míst je omezen, a tak doporučujeme přihlášky neodkládat. Zuzana Horáková

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA PRO FARNOST

JONÁŠ Setkání s biblickým Jonášem a hledání Jonáše v nás *

sobota 21. 2. 2015 15.00 – 19.00 (v 18.00 mše sv.) Vede P. ThLic. Michael Špilar Nar. 1965. Po čtyřech letech studií na ČVUT se rozhodl pro kněžství. Teologii studoval na KTF UK, jáhenský rok u sv. Vojtěcha na pastoračním středisku, vysvěcen na kněze byl r. 1996. Působil jako farní vikář v Berouně, jako spirituál a vyučující Svatojánské koleje, výpomocný duchovní u sv. Vojtěcha v Praze, administrátor farnosti sv. Jan pod Skalou. 1997 - 2002 koordinátorem Charismatické obnovy v ČR, administrátor u sv. Apolináře, poté studoval spirituální teologii v Římě. Sedm let administrátor ve Stodůlkách, dva roky v Karmelitánském klášteře v Kostelním Vydří. V současnosti administrátor farnosti v Praze Chodově.

DĚTI Aby bylo do čeho koukat, když je nám mše trochu dlouhá... Průvodcem dětské rubriky bude Pucinka, kočka pana faráře. Kreslí Klára Janošová.

PROGRAM Ohlášky, které si nemusíte zapamatovat... Po 2. 2.

*

18.00 mše sv. o svátku Uvedení Páně do chrámu

Pá 6. 2.

*

setkání všech biřmovanců

Ne 8. 2. *

farní káva + otevření výstavy fotek Moment 14

Pá 13. 2. *

setkání mladších biřmovanců

So 14. 2. *

10.00 KNIHOMOL – téma bratři Čapkové

Út 17. 2. *

Roudnický masopust

St 18. 2. *

mše sv. 18.00 s udělením popelce (těm, kdo se nebudou moci dostavit, bude popelec udělen v neděli)

Pá 20. 2. *

setkání všech biřmovanců

So 21. 2. *

15.00 duchovní obnova JONÁŠ

Ne 22. 2. *

První postní neděle s gregoriánským chorálem

Kontakt: Římskokatolická farnost Roudnice n/L Komenského 174, [email protected], [email protected] (kněz), 608982813 Martin Brousil, kněz 605571237 Miloš Hrnčíř, jáhen