Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 11 ČERVEN 2011

Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. [email protected]

Zpravodaj SOVDS 11 (2011)

Obsah

Úvodem ….................................................................................................................................

2

Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) ….................

3

Hnízdní podpora poštolek obecných (Falco tinnunculus) v severních a východních Čechách

8

Hnízdní podpora puštíků obecných (Strix aluco) ….................................................................

10

Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla) …........................................................................................

13

Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................

16

Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................

17

Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................

18

Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................

19

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) ….....................................................................................

21

Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................

22

Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................

23

Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................

25

Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Moták pochop (Circus aeruginosus) ….....................................................................................

27

Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................

29

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................

30

Výr velký (Bubo bubo) ….........................................................................................................

32

Sýc rousný (Aegolius funereus) ….............................................................................................

33

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ….........................................................................

37

1


Úvodem Právě jste otevřeli další číslo Zpravodaje SOVDS. Na úvod je zařazen příspěvek shrnující výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a články shrnující výsledky hnízdní podpory poštolky obecné (Falco tinnunculus) a puštíka obecného (Strix aluco). Ve Zpravodaji dále naleznete zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 2010. Řazeny jsou ve dvou skupinách, první obsahuje druhy monitorované celoplošně a druhá dravce a sovy monitorované na vybraných lokalitách. V roce 2010 pokračoval monitoring dravců a sov podle pravidel nastavených v předešlé hnízdní sezóně. Pro období 2010-2011 byli elektronickou formou zvoleni následující koordinátoři: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: luňák hnědý – Vladimír Gahura sova pálená – Karel Poprach luňák červený – Libor Schröpfer sýček obecný – Libor Opluštil moták lužní – Ivan Kunstmüller puštík bělavý – Tomáš Lorenc orel mořský – Tomáš Bělka orel královský – David Horal sokol stěhovavý – Václav Beran raroh velký – Václav Beran koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: káně lesní – Bedřich Landsfeld sýc rousný – Miroslav Dusík moták pochop – Iva Němečková kulíšek nejmenší – Jan Savický* jestřáb lesní – Václav Hlaváč výr velký – Ivan Kunstmüller * od 1.1.2011 funkci převzal Ivo Hertl Setkání Skupiny se uskutečnilo 22.1.2011. Na základě shromážděných dat za rok 2010 byly jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců a sov. Ivo Hertl

Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 12. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku 2012 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 2011. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit příspěvku „Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum)“, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

2


Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Jan SAVICKÝ [email protected]

Úvod Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) patří mezi druhy, u nichž byla v posledních letech zaznamenána znatelná změna rozšíření (ŠŤASTNÝ et al. 2006). Systematické průzkumy, zejména pravidelná mapování, ukazují postupné šíření tohoto druhu. Zatímco v letech 1973-77 byl zaznamenán souvisle pouze v jižních Čechách a ostrůvkovitě v dalších oblastech (Český les, Slavkovský les, Krušné hory, Labské pískovce, Beskydy), při mapování v letech 1985-89 byl zjištěn souvisle v celé oblasti jihozápadních Čech, a nově také v Krkonoších, na Libavé a početněji v oblasti Žďárských vrchů a širších Beskyd. Při mapování v letech 2001-03 bylo zjištěno téměř souvislé rozšíření ve středních a vyšších polohách Čech zhruba po hranici JindřichohradeckoŽďársko-Jeseníky. Východněji byl nalezen souvisle pouze ve velké části Beskyd. V posledních letech byl kulíšek zaznamenán na mnoha dalších lokalitách, jak uvádí například HORA et al. (2010), jejich výčet překračuje možnosti autorů i tohoto příspěvku. Cílem podzimního mapování v roce 2010 bylo především zjištění podzimního rozšíření kulíška a porovnání s jeho výskytem v hnízdním období. Přitom byla hledána specifika chování tohoto druhu v podzimním období. Vedlejším cílem projektu bylo představení efektivní metodiky výzkumu ptačích společenstev prostřednictvím akustického monitoringu, který popisuje SAVICKÝ (2008) a umožnění jeho praktického vyzkoušení na relativně snadném jednodruhovém mapování. Akustický monitoring umožní objektivní vyhodnocení spontánní hlasové aktivity. Metodika Pro usnadnění zapojení široké ornitologické veřejnosti nebyla metodika mapování striktně omezena, bylo umožněno využití všech běžných způsobů sledování sov, zahrnující (1) odposlech spontánních hlasových projevů kulíšků v jejich přirozeném prostředí; (2) zjišťování reakce na hlasovou provokaci nahrávkou teritoriálního hlasu nebo jinou formou reprodukce; (3) akustický monitoring – bezobslužný záznam hlasů v terénu s jejich následným počítačovým vyhodnocením. Do mapování jsou zahrnuty všechny získané výsledky z období od 1. září do 30. listopadu. Výsledky Do podzimního mapování svými výsledky přispělo 47 spolupracovníků, dalších 12 se z různých důvodů nakonec nemohlo terénní práce zúčastnit nebo do konce roku nezaslali zprávu (3 výzvy). Sledované území náleží do 111 mapovacích kvadrátů v nadmořských výškách od 250 m do 1350 m. K uzávěrce dat (20.1.) byly zaslány informace o 203 liniových kontrolách, z toho v 22 případech byla zjištěna spontánní hlasová aktivita a v dalších 54 případech zaznamenána reakce na hlasovou provokaci. Akustický monitoring byl proveden na 258 stanovištích, přítomnost kulíška byla zjištěna na 73 z nich. Dvakrát byl kulíšek spatřen ve dne, v prvním případě vylétl z dutiny, po nahlédnutí strakapouda do ni (Flousek), a v druhém byl „obtěžován“ skupinkou sýkor (Šimurda). V dalších dvou případech byl výskyt kulíška prokázán nálezem „spižírny“ s čerstvou zásobou (Dusík). Kulíšek je vázán zejména na souvislejší lesy s alespoň částečnou přítomností plošně i výškově (věkově) členitých jehličnatých porostů. Okrajové nezapojené lokality a téměř výhradně listnaté porosty neosidluje: Velký Kosíř (Stříteský), Bučín (Hertl), Podyjí a Pálava (Škorpíková a spol.). Při mapování byl kulíšek zaznamenán v nadmořských výškách 290 m až 1350 m. 3


Obr. 1 – Podzimní mapování kulíška nejmenšího 2010 (kontrola:  pozitivní,  negativní)

Při terénní práci byla zaznamenána přítomnost ostatních druhů sov, především sýce rousného (Aegolius funereus), který byl zjištěn například na Velkém Kosíři (Stříteský), Bučíně (Hertl) nebo ve Chřibech (Pavelčík). Podrobným vyhodnocením výsledků akustického monitoringu byly získány dvě informace charakterizující podzimní hlasovou aktivitu kulíšků. Zajímavý je především poměr mezi večerním a ranním pískáním, kdy ve 12 % byl zjištěn na jednom stanovišti současně večer a ráno, v 10 % pouze večer a ve zbylých 78 % pouze ráno. Ranní hlasová aktivita je soustředěna zejména do období 60 až 30 minut před kalendářním východem slunce.

Obr. 2 – Časové období spontánní hlasové aktivity

Podzimní hlasový repertoár zahrnuje především skupinu postupně se zvyšujících flétnových tónů, přičemž ty poslední zní jakoby falešně (postupka, podzimní hlas). 75 % případů zaznamenaných spontánních hlasových projevů bylo pouze tohoto typu, obvykle se kulíšek ozval jednou až pěti postupkami. Monotónní jednoduché nebo zdvojované pískání bylo zaznamenáno často současně s cvrčivým hlasem, tedy v přítomnosti samice, na místech s opakovaným výskytem. Pestřejší hlasové projevy byly zaznamenány v reakci na hlasovou provokaci. Zde převládal monotónní zdvojovaný hlas nebo pískání doprovázené tremolem (skupinou tišších krátkých tónů). 4


Kulíšek obvykle přiletuje do vzdálenosti několika desítek metrů (občas se přiblíží jen na několik metrů) a intenzivně se při tom ozývá. Vyprovokovat jej lze večer i ráno v mnohem širším časovém rozmezí, i za světla nebo dokonce uprostřed dne (Frencl). Na místech se společným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) se kulíšek obvykle vyhýbá prozrazení a spontánně se ozývá mimo období aktivity puštíků. Vynucení reakce kulíška provokací zde přináší zvýšené riziko predace; po příletu nebo zahoukání puštíka kulíšek okamžitě utichá nebo odlétá (Mikešová, Muláček). Poněkud překvapivé jsou výsledky vyhodnocení opakovaných kontrol nebo sledování během několika následujících dní, kdy byl v mnoha případech kulíšek zaznamenán pouze jednou (Buchta, Kodet), mnohdy navíc jiné dny nereagoval ani na hlasovou provokaci (Rymešová, Hertl). Diskuze Proložení výsledků podzimního mapování v roce 2010 s rozšířením kulíška nejmenšího dle atlasu hnízdního rozšíření v letech 2001-2003 v kvadrátové mapě je uvedeno na následujícím obrázku. Podklad tvoří mapa zalesnění ČR (převažující listnaté lesy světle zeleně, jehličnaté tmavě zeleně).

Obr. 3 – Překryv výsledků mapování 2001-03 v hnízdním období s podzimním mapováním 2010  hnízdní rozšíření 2001-03,  hnízdní rozšíření 2001-03 + podzimní výskyt 2010,  pouze podzimní výskyt 2010

Při srovnání s hnízdním výskytem v letech 2001-03 byl kulíšek na podzim 2010 zaznamenán na většině území kraje Vysočina, výjimku tvoří oblast východního Třebíčska, kde je poměrně málo dostatečně rozlehlých lesních porostů. Na jižní Moravě byl zjištěn výskyt v celé oblasti Drahanské vrchoviny a v severním okolí Brna. Na zbývajícím území jsou výsledky převážně ve shodě. Srovnáme-li použité metodiky, jako efektivní se zdá použití provokace a akustický monitoring. Obě jsou v případě mapování kulíška nejmenšího časově relativně nenáročné. Průzkum s využitím hlasové provokace přináší okamžitý výsledek, nicméně ne vždy po příletu začne kulíšek reagovat (Muláček). KLOUBEC (1997) navíc z ochranářských důvodu nedoporučuje použití opakované provokace, zejména v jarním období. Výhody akustického monitoringu vyniknou teprve při větším počtu záznamníků a/nebo při několikadenním nahrávání.

5


Závěr Během podzimu 2010 bylo na mnoha místech České republiky provedeno mapování rozšíření kulíška nejmenšího. Jeho cílem bylo především stanovení současného podzimního rozšíření tohoto druhu. Motivací byly opakované nálezy kulíška na nových stanovištích. Práce byly soustředěny především do východní části Českomoravské vrchoviny a moravských pohoří a vrchů. Nalezeno bylo souvislé osídlení Českomoravské a Drahanské vrchoviny, rozšíření areálu bylo zjištěno v oblasti Beskyd (Vizovické vrchy), výskyt byl také potvrzen v oblasti Chřibů. Systematický průzkum se bohužel nepodařilo zajistit v oblasti Bílých Karpat a Oderských vrchů. Prostřednictvím akustického monitoringu byly zjištěny specifika podzimních hlasových projevů, jehož výsledkem bylo zjištění citelné převahy ranního pískání nad večerním a upřesnění maxima spontánní ranní hlasové aktivity na období 60 až 30 minut před kalendářním východem slunce. Převažujícím hlasovým projevem je postupka, kterou se kulíšek ozývá často jen jednou během noci. Z tohoto důvodu se použití této metody ukazuje jako vysoce efektivní. Vyhodnocením opakovaných a vícedenních kontrol byla zjištěna velká nepravidelnost hlasových projevů na jednom stanovišti. KLOUBEC (1997) uvádí, že podzim je hlavním obdobím teritoriální aktivity kulíška, nicméně uvedená zjištění svědčí o častých potulkách a teprve chystaný jarní průzkum ukáže, do jaké míry podzimní výskyt souvisí s obsazením teritorií v jarním období. Pozornost bude věnována zejména územím s prokázaným podzimním výskytem. Tyto výsledky bude potom možné srovnat s hnízdním rozšířením v dřívějších letech a případně potvrdit rostoucí trend z posledních několika desítek let. Poděkování Všem spolupracovníkům děkujeme za zaslaná pozorování. V abecedním pořadí děkujeme za zaslané výsledky následujícím spolupracovníkům: Vít Beránek (5154), Jan Buchta (6766, 6767), Jakub Čejka (5056), Libor Dostál (5255, 5256, 5257), Miroslav Dusík (5156, 5157, 5158, 5257, 5360, 6869), Jitka Dvorská (6573), Libor Dvořák (6566, 6666), František Faktor (6363, 6463), Roman Figura (6672), Jiří Flousek (5359), Milan Frencl (6450, 6478, 6650, 6651, 6750, 7149, 7151, 7152), Mirek Glacner (5969), Ivo Hertl (6662, 6663, 6665, 6763, 6764, 6765, 6864), Alena Hýlová (5348, 5447), Pavel Jirák & Vojtěch Kodet (6257, 6258, 6260, 6261, 6357, 6358, 6360, 6455, 6456, 6457, 6458, 6459, 6460, 6461, 6555, 6556, 6557, 6558, 6559, 6560, 6561, 6655, 6656, 6657, 6658, 6659, 6660, 6755, 6756, 6757, 6758, 6759, 6760, 6860, 6861, 6862, 6961, 6962), Zuzana Jůzlová (6246), Daniel Křenek (6377, 6477, 6478), Jiří Labuda (6377), Bedřich Landsfeld (6872, 6873, 6874), Petra Menclová (5057, 5156, 5157, 5257), Denisa Mikešová (5355, 5356, 5357), Vojtěch Mrlík (6762), Roman Muláček (6349, 6350, 6449, 6450, 6548, 6549, 6550), Marian Murárik (5455), Tomáš Najer (6668), Jiří Novák (5359), Petr Pavelčík & Zbyšek Karafiát (6869, 6870, 6969), Ivo Pavlík (7060), Petr Pavlík (6549), Luděk Petrilák (5358, 5359, 5458, 5459, 5763), Jaroslav Pokora (5157), Jan Popelka (5348, 5447), Martin Pudil (5156), Dana Rymešová (6462, 6562, 6663), Pavlína Skrottová (6572), Tomáš Skříček (6862, 6863), Radek Strnad (6873), Jan Stříteský (6368, 6371, 6466, 6468, 6567, 6667), Pavel Světlík (6949), Jakub Šimurda (5259, 5359, 5360, 5459), Vlasta Škorpíková & kol. (7161, 7165), Rober Špilák (6477), Václav Vacek (5156), Aleš Vondrka (6949, 7048), Martin Vymazal (6572, 6672). Data z mapování výskytu kulíška nejmenšího na Vysočině byla pořízena a zpracována v rámci projektu Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině „Doupní ptáci v lesích na Vysočině 2010“, který byl finančně podpořen státním podnikem Lesy České republiky. Průzkum na východní Moravě byl podpořen z finančních prostředků Národního programu ČSOP „Ochrana biodiverzity“ v roce 2010 pod číslem 121075. Poděkování patří také Újezdnímu úřadu vojenského újezdu Březina za umožnění průzkumu ve vojenském prostoru.

6


Literatura ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha. HORA J., BRINKE T., VOJTĚCHOVSKÁ E., HANZAL V., KUČERA Z. 2010: Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005-2007. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. SAVICKÝ J. 2008: Akustický monitoring ptáků. Dostupné z http://www.cso.cz/am.html, zveřejněno 2008. KLOUBEC B. 2007: Dlouhodobý monitoring sov v ptačích oblastech: vliv variability cirkadiánní, sezónní a meziroční hlasové aktivity sov. BUTEO 15 (2007): 59-74.

7


Hnízdní podpora poštolek obecných (Falco tinnunculus) v severních a východních Čechách Miroslav DUSÍK [email protected]

Úvod Soustavný monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) se týká populací usazovaných do hnízdních budek v otevřené zemědělské krajině a v horském prostředí s cílem zvýšení jejich početnosti. Nezahrnuje tedy synantropní populace nebo ostatní jednotlivé páry hnízdící přirozeně v hnízdech větších ptáků atp. V roce 2010 probíhal na 4 plochách Libereckého a Královéhradeckého kraje o celkové rozloze odpovídajícího prostředí 738 km2. Metodika Sledování vývoje populací poštolky obecné je v horských a podhorských oblastech prováděno od roku 1992 po plošné instalaci systémů hnízdních budek v roce 1991. Do otevřeného terénu od podhůří až po imisní holiny na hřebenech hor jich bylo instalováno 515 ks. V zemědělské krajině Královéhradecka byl od roku 1994 trvale sledován vzorek 20 ks (z 1200 ks instalovaných po roce 1976). V průběhu 20 let byla umělá hnízdiště přemísťována podle aktuálního osídlování hnízdícími páry a změn v prostředí tak, aby byl vždy vytvořen předpoklad pro usazení a zachována početnost dobře využitelných hnízdišť. To zajišťuje relativně stabilní hnízdní nabídku, lepší kopírování potravních zdrojů v prostředí a stabilizaci usazované hnízdní populace. Kontrola obsazení je prováděna u všech budek 1x v roce. Průběh a úspěšnost hnízdění je v každé oblasti podchycena jen u vzorku párů. Výsledky Hnízdění poštolek obecných bylo stejně jako u ostatních myšilovných dravců a sov od počátku roku ovlivňováno rychlými změnami v populačních hustotách hraboše polního vlivem klimatických podmínek. V roce 2010 bylo z celkového počtu 535 kontrolovaných budek obsazeno 173 hnízdícími páry, ze kterých 163 (!) úspěšně odchovalo mladé (tj. 94 % úspěšnost hnízdění). Jako denní dravec se širokým akčním dosahem od hnízdiště i vysokou pohyblivostí, poštolka daleko snadněji vyhledává kořist než například naše druhy sov. Proto v průběhu hnízdění nedochází v případě nedostatku kořisti k tak vysokým ztrátám, zvláště v období inkubace vajec. Rozdílnost poklesu hustot hlavní kořisti (hraboše polního) v ucelených částech sledovaných regionů se vlivem deštivého a chladného pořasí v V. a VI. měsíci více promítla do počtu odchovávaných mláďat, který se pohyboval od 2,8 ks do 5,3 ks na úspěšné hnízdění. Po výrazném oteplení a zpřístupnění potravních zdrojů sklizní lučních porostů došlo v podhorských oblastech k pozdnímu zahnízdění u 24 párů (14,55 % zdejší populace). Z něho byla mláďata vyváděna v druhé polovině srpna.

8


Omezená potravní nabídka pro nejdříve vylíhlá mláďata přinutila dospělé ptáky intenzivně vyhledávat kořist také mimo obvyklá loviště. Poštolky se zaměřily více na lov myšic a norníků na hraně lesa nebo vybíhajících ze stromořadí a pásů zeleně. Jednotlivě lovily také přímo na mýtinách i uprostřed rozsáhlejších lesních porostů na úpatích hor, imisních holinách nebo vysokohorských loukách v blízkosti zbytkových lesních porostů. V Orlických horách vedl nedostatek potravy na přelomu jarního a letního období dokonce k nadpolovičním ztrátám mláďat na hnízdech u 42 % párů, v zemědělské krajině s vysokým procentem zornění na Královéhradecku dokonce u 63 % párů. Ve zbývajících regionech byla podle pozůstatků na hnízdech úspěšnost odchovu mláďat daleko příznivejší. Při posuzování rozložení hnízdících párů ve výškových pásmech je nápadný posun jizerskohorských a krkonošských poštolek do nižších poloh (do 500 m n. m.). V těchto oblastech jde již o dlouhodobý trend související zřejmě s obnovou a odrůstáním lesních porostů na imisních holinách. Například průměrná nadmořská výška obsazených hnízd v Krkonoších klesla v letech 2004 - 2010 o 107 m na 538 m, zatímco nabídka polobudek se ve vyšších nadmořských výškách podstatněji neměnila. Podíl hnízdících párů ve výškovém pásmu nad 800 m n. m. poklesl ve stejném období ze 27 % na 4 %. Nakolik bude tento trend trvalý ukáží následující sezony. Naopak vysoko položené pastviny v Orlických horách umožňují většině párů zahnízdit ve výškových pásmech 600 – 800 m n. m. a průměrná nadmořská výška zdejších hnízd dosahuje 700 m. Ke zvýšeným koncentracím hnízdících párů dochází trvale v lokalitách s instalovanými polobudkami na el. sloupech, které jsou poštolkami preferovány před stromovými hnízdišti. Z celkového počtu polobudek je na sloupech umístěno 29 %, na stromech 71 %. V roce 2010 bylo poštolkami obsazeno na sloupech 66 % a na stromech 19 % instalovaných polobudek. V regionu Krkonoš dokonce zahnízdilo v budkách na sloupech 91 % z celkového počtu párů. Velmi rozdílné hustoty hnízdní populace, které se v ucelených částech geografických celků pohybovaly od 0,1 do 2,5 páru / km2 byly dokladem velmi nerovnoměrně rozložené potravní nabídky od jarních měsíců. V odpovídajícím prostředí 718 km2 převážně lučních porostů a pastvin přiléhajících k lesním celkům jednotlivých pohoří dosáhla v tomto roce průměrná hnízdní hustota 0,23 páru / km2 při 34 % osídlení budek. Na sledované ploše intenzivně zemědělsky využívané krajiny Královéhradecka dosáhly hnízdící poštolky hustoty 0,40 páru / km 2 při 40 % osídlení budek. Přímým pozorováním byly podchyceny další nehnízdící jedinci nebo i celé páry, které se na hnízdištích a v jejich okolí trvale zdržovaly, ale nezahnízdily. Početnost ptáků mimo reprodukci nebyla prověřována. Výsledky hnízdní podpory poštolky obecné v roce 2010 uvádí tabulka. Lokalita (oblast)

zem. [km2]

n.m.v.

Jizerské hory Krkonoše Orlické hory

531 137 50

Královéhradecko

20

budky 2

hnízd. páry

úsp. hnízd.

mláďat /úsp. hn.

hn. párů /100 km2

ks

ks/km

440-940 350-1370 480-790

265 145 105

0,50 1,06 2,10

56 70 39

50 67 38

3,38 3,85 3,66

10,6 51,1 78,0

240-250

20

1,00

8

8

3,13

40,0

9


Hnízdní podpora puštíků obecných (Strix aluco) Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK [email protected]

Úvod Stav a vývoj hnízdní populace puštíka obecného (Strix aluco) je sledován prostřednictvím usazování do hnízdních budek. Díky vysoké věrnosti mladých ptáků k rodišti (filopatrii) a stálosti dospělců (fidelitě) je u tohoto druhu umožněno zvýšení početnosti jedinců v prostoru. Kontrolováno je 7 ploch o celkové rozloze 1110 km2 v regionu Středočeského, Libereckého, Královéhradeckého, Zlínského a Jihomoravského kraje. Metodika Vzhledem k výrazné preferenci umělých hnízdišť a jejich dostatečné nabídce v prostoru lze předpokládat nízký podíl volně hnízdících párů, které proto nejsou vyhledávány. Na většině hodnocených územních celků je monitoring prováděn soustavně a dlouhodobě od počátku devadesátých let (na Královéhradecku již od roku 1978). Vývoj populací puštíka obecného je v horských a podhorských oblastech evidován od roku 1992. V roce 2010 lze tedy považovat populace za relativně ustálené, jejichž aktuální hnízdní výskyt neodráží skutečnou početnost druhu, ale především přítomnost potravních zdrojů umožňujících zahájení reprodukce. Do vhodného hnízdního prostředí bylo instalováno celkem 483 prostorných budek ve všech výškových pásmech po hranici 1100 m n. m. Vzhledem k minimálnímu a jen krátkodobému zahnízdění byla postupně hnízdiště z vyšších nadmořských výšek přesunuta do lokalit pod 700 m n. m. Pro využití nosné kapacity prostředí a zajištění maximálního počtu obsazených hnízdních teritorií jsou budky podle potřeby, určované změnami v lesních porostech, přemísťovány na výhodnější stanoviště. Kontrola obsazení hnízdišť je prováděna 1-3 x v roce. Průběh hnízdění je v každé oblasti zpravidla podchycen jen u části párů. U nekontrolovaných hnízd je úspěšnost posuzována na základě nálezu zbytků na hnízdech po vyvedení mláďat.

10


Výsledky Hnízdní sezona 2010 byla u tohoto druhu i přes velkou rozdílnost ve vývoji místních populací drobných zemních savců velmi úspěšná. V budkách zahnízdilo 153 párů puštíků a z toho 132 úspěšně odchovalo mladé (úspěšnost hnízdění 86,27 %). Na 13,73 % ztrátách se z 1,96 % podílely kuny, ostatní ztráty vzniklé opuštěním snůšek ať už z důvodu nedostatku kořisti nebo po vyrušování člověkem činily 11,77 %. Rozdíly v počtech vyváděných mláďat mezi ucelenými celky v jednotlivých geografických oblastech se pohybovaly od 1,50 do 4,20 mláděte na hnízdo v závislosti na věkové struktuře a druhové skladbě lesa. Nejproduktivnějším prostředím jsou tradičně porosty s vysokým podílem dubu, kde bývají nejsilnější populace myšice lesní (Apodemus flavicolis) a norníka rudého (Clethrionomys glareolus), schopné nahradit v případě úbytku hraboše polního (Microtus arvalis) na přilehlých loukách. Naopak čisté smrkové lesy nebo rozlehlé zapojené bučiny tuto možnost puštíkům nedávají. V hodnocené sezoně se zahnízdění v troficky méně výhodném prostředí promítlo do vysokého 29 % podílu párů odchovávajících po 1-2 mláďatech. Hnízda se 3-4 úspěšně vyvedenými mláďaty tvořila 59 % a s 5 – 6 mláďaty 12 % z celkového počtu úspěšných hnízdění.

Rozdílnost v počtu hnízdících párů a hnízdní úspěšnosti je dobře patrná z porovnání výsledků v roce 2010 a 2009 (viz tabulky dále). Velmi nízké populační hustoty drobných zemních savců (pod 50 ks/ha) v sezoně 2009 vyloučily u této sovy ve většině teritorií již samotný nástup do reprodukce. Z ojedinělých snůšek bylo vyváděno v průměru jen 1,48 mláďěte. V sezoně 2010 jarní hustoty kořisti umožnily zahnízdění v řadě lokalit a zvýšení průměru odchovu na 3,22 mláděte z úspěšného hnízda. Ztráty způsobené nedostatkem potravy se projevily úhynem později narozených jedinců nebo kanibalismem jen u části pozdních snůšek, kdy vlivem dlouhotrvajícího chladného a deštivého počasí silně poklesly stavy hrabošů polních a navíc bylo přerušeno rozmnožování myšic. U postižených hnízd se pohybovaly v rozmezí 25 - 50 %.

11


Hnízdní hustoty puštíků obecných, které byly v jednotlivých oblastech značně rozdílné, dosáhly v průměru 13,69 páru / 100 km2. V ustáleném prostředí pícninářských oblastí s vysokým podílem luk a pastvin se počet hnízdících párů v příznivých letech téměř nemění. Závažnou se ale stává situace v zemědělské krajině s výraznou redukcí ploch víceletých pícnin a narůstajícím podílem obilovin i dalších jednoletých plodin. Na Královéhradecku došlo v porovnání s počátkem devadesátých let k úbytku hnízdících párů o 62 %. Příčinou je dnes již trvalé snížení početnosti hraboše polního v krajině. Výsledky hnízdní podpory puštíka obecného v roce 2009 Lokalita (oblast)

pl. 2

obsaz. v n.m.v.

budky

Klokočka u Bakova

[km ] 30

260

ks 20

ks/km 0,50

PP Ještěd, Sychrov

62

310-460

23

CHKO Jizerské hory

531

350-420

Krkonoše

137

Královéhradecko

2

hnízd. úsp. vyvedeno páry hnízd. /úsp. hn.

hn. párů na 100 km2

1

1

2

3,33

0,37

4

3

2

6,45

121

0,23

6

4

1,5

1,13

470-710

49

0,36

5

2

2

3,65

40

250-270

20

0,50

2

1

1

5,00

CHKO Orlické hory

150

450-750

63

0,42

12

8

2

8,00

Chřiby

160

210-560

162

1,01

8

8

2,38

5,00

?

?

?

?

2

2

2,50

?

CHKO Mor. kras

Výsledky hnízdní podpory puštíka obecného v roce 2010 Lokalita (oblast)

pl. 2

obsaz. v n.m.v.

budky

Klokočka u Bakova

km 30

240-360

ks 20

ks/km 0,50

PP Ještěd, Sychrov

62

310-640

23

CHKO Jizerské hory

531

280-660

Krkonoše

137

Královéhradecko

2

hnízd. úsp. vyvedeno páry hnízd. /úsp. hn.

hn. párů na 100 km2

3

3

2,33

10,00

0,37

10

?

?

16,12

121

0,23

33

31

2,94

6,21

390-670

54

0,39

14

13

3,23

10,22

40

250-310

20

0,50

6

6

4,17

15,00

CHKO Orlické hory

150

550-740

83

0,55

13

12

3,5

8,67

Chřiby

160

190-560

162

1,01

73

68

3,25

45,62

?

?

?

?

1

?

?

?

CHKO Mor. kras

12


Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Pavel BENDA, Dušan BOUCNÝ, Karel BROULÍK, Petra CEHLÁRIKOVÁ, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Josef CHYTIL, Jaroslav HRUŠKA, Filip JETMAR, Ivan KUNSTMULLER, Pavel KURKA, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Petr MALČÁK, Zdeněk MÁRA, Jakub MRÁZ, Vojtěch MRLÍK, Petr PAVELČÍK, František POJER, Pavel ŘEPA, Libor SCHROPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Lubor URBÁNEK, Josef VESELÝ [email protected]

Rozsah působnosti a metodika Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti orla mořského (Haliaeetus albicilla) probíhal v roce 2010 na území celé České republiky. Podílelo se na něm 27 ornitologů, ale i několik dalších výše nejmenovaných zpravodajů, kteří podali informace o výskytu orlů na nových lokalitách. Ty byly následně využity k hledání nových hnízdišť. K doplnění obrázku o rozšíření sloužily i informace z několika faunistických databází.

foto: Zdeněk Tunka

Výsledky V roce 2011 bylo zjištěno 87 hnízdních teritorií, z toho v 66 případech bylo nalezeno hnízdo. U 57 hnízdění je znám jejich výsledek. Počet vajec ve snůšce není z ochranářských důvodů sledován! Počet mláďat ve hnízdě: 23x 0, 12x 1, 20x 2, 2x 3 mláďata. Ve většině případů se jedná o počet mláďat zjištěných při kroužkování odrostlých mláďat nebo o odečet mláďat ve vyšším věku, kdy už stojí na hnízdě a lze je sledovat ze země nebo těsně před vyvedením. V případě neúspěšného hnízdění byla původně sledována inkubace vajec nebo krmení mláďat, později však zůstalo hnízdo prázdné. V roce 2010 bylo v ČR vyvedeno minimálně 58 mláďat (1,02 mláděte na všechna započatá hnízdění, resp. 1,70 mláděte na všechna úspěšně ukončená hnízdění). Vzrůstající trend populace orlů mořských v ČR dokumentuje následující graf. 100 pr av d ěp od ob né hn íz d ěn í pr ok á z an é h níz dě ní

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1970

1975

1980

1985

1990

1995

2000

13

2005

2006

2007

2008

2009

2010


Hnízdní rozšíření orla mořského v letech 2004-2010 popisuje následující mapka.

Mladý orel mořský v prvém roce života (2. kalendářním), Maďarsko, leden 2010 14


Samice orla mořského na hnízdě, severní Morava, duben 2011

Samice orla mořského krmící mláďata, severní Morava, duben 2011 15


Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ spolupráce: Václav BERAN, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, Pavel FOREJTEK, Vladimír GAHURA, Vladan RIEDL, Vlastimil SAJFRT, rakouští kolegové [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring orla královského (Aquila heliaca) v roce 2010 probíhal na území jižní Moravy. Všechny hnízdící páry byly na okrese Břeclav - 3, Znojmo - 1 a Brno-venkov - 1. Metodika Byly sledovány všechny známé hnízdící páry a shromažďovány veškeré faunistické údaje o výskytu orlů královských, především z okresů BV, ZN, HO, UH a výjimečná pozorování mimo tradiční oblast výskytu (okresy OC a BR) - celkově 24 ex. (9 ad., 13 juv./imm. a u dvou jedinců věk nebyl určen). Výsledky V roce 2010 bylo sledováno hnízdění 5 párů. Ve dvou případech (okres BV) bylo úspěšně vyvedeno po jednom mláděti, z toho v jednom případě se patrně jednalo o náhradní hnízdění. V jednom případě (ZN) došlo při vichřici k pádu stromu s hnízdem a úhynu 1 pull. ve věku necelých tří týdnů. V jednom případě (BV) byla snůška opuštěna z důvodu opakovaného vyrušování rybáři z českého i rakouského území. Příčina neúspěchu u posledního hnízda (BO) není zcela jistá, zřejmě šlo o vliv nepříznivého počasí. Nárůst početnosti na 5 párů a první zahnízdění hned ve dvou okresech (ZN a BO) je dokladem dalšího šíření druhu, ve shodě s trendem v okolních státech (HU, SK, A). Přetrvává však nízká hnízdní úspěšnost resp. vysoké ztráty.

foto Vladimír Gahura

16


Luňák červený (Milvus milvus) Libor SCHRÖPFER (s přispěním a s daty od: David HORAL a spol., Václav BERAN, Karel POPRACH a spol., Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Jan ŠEVČÍK, Gašpar ČAMLÍK) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring luňáka červeného (Milvus milvus) probíhal v roce 2010 na jižní Moravě, Třeboňsku, Neratovicku, Domažlicku a v okolí Ústí nad Labem. Výsledky V roce 2010 bylo sledováno celkem 7 ploch, na kterých bylo prokázáno celkem 16 hnízdících párů (oproti 17 v roce 2009) a dalších min. 18 bylo předpokládáno. Bylo vyvedeno min. 17 mláďat, přesto je předpoklad, že počet vyvedených mláďat vysoce přesáhl počet 20. Výsledky ze Soutoku jsou ovlivněny častými zátopami a pravděpodobně nebyly zjištěny všechny hnízdící páry. Minimální vzdálenost od dalšího obsazeného hnízda luňáka byla na jižní Moravě 370 m (jako 2009), dále 45 m od neúspěšného hnízda orla mořského a 155 m od úspěšného hnízda raroha velkého. Ve dvou foto: P. Růžek hnízdech luňáků hnízdili vrabci polní. Na jednom hnízdě na jižní Moravě nalezena tato kořist: srnče, 2 mladí zajíci, kůže z divočáka, ondatra, noha slepice, žebro prasete. V jednom malém polním lesíku na Domažlicku hnízdí luňáci nepřetržitě od roku 2002. Na nocovišti na Břeclavsku prozatímní maximum 15. 1. 2011 celkem 40 ex. Většina luňáků tuto zimu nocovala na slovenské straně.

oblast

hnízdění

celkem

úspěšnost

řešitel

prokázaná 8

předpoklad 5

13

Mimo Soutok

2

min. 3

min. 5

Bzenec

0

1

1

Neratovice

3

1

4

1x 2, 1x 1 ml.

KP a kol.

Domažlice

2

1

3

1x 3 ml.

LS a kol.

Ústí n. Labem

0

2

2

Třeboňsko

1

5

6

1x 2 ml.

celkem

16

min. 18

min. 34

min. 17 ml.

2009

17

15-16

32-33

Soutok

17

DH a kol. 1x 3 ml.

DH, HM a j. GČ

VB JM, JŠ


Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA, Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Bedřich LANDSFELD, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti Zprávy o hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans) přišly celkem z devíti okresů a to z jižní a střední Moravy, Třeboňska, Domažlicka, východních Čech (Pardubicko a Královohradecko) a v hnízdní době byli luňáci hnědí pozorováni i v severních Čechách. Výsledky V roce 2010 bylo prokázáno hnízdění celkem 14 párů a dalších 17 párů bylo předpokládáno tj. celkem 31 zjištěných párů. Tento počet je prakticky stejný jako v roce 2009 jsou ale rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Úspěšnost hnízdění byla velmi malá. Z devíti hnízd u nichž bylo možné zjistit výsledek hnízdění byla úspěšně vyvedena pouze čtyři hnízda (1x 1juv., 2x 2juv. a 1x 3 juv.).

okres

hnízdění

celkem

úspěšnost 2 juv.

pozorovatel

prokázaná

předpoklad

Břeclav

5

14

19

Hodonín

1

1

2

D. Horal, V. Škorpíková G. Čamlík

Přerov

1

1

V. Gahura

Kroměříž

2

2

0+3 juv.

B. Landsfeld

Jindřichův Hradec

2

3

0+1 juv.

J. Ševčík, J. Mráz

Pardubice

1

1

T. Bělka

Ústí nad Orlicí

1

1

T. Bělka

Domažlice

1

1

Ústí nad Labem celkem

14

1

1

1

17

31

18

2 juv.

L. Schröpfer V. Beran

8 juv.


Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Vladimír GAHURA, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Dušan RAK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 2010 probíhal v 8 oblastech. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny, Znojemsko a horní pomoraví. Výsledky V roce 2010 bylo zjištěno celkem 108 hnízdících párů a nalezeno 95 hnízd. Na Vysočině bylo na 29 hnízdech 113 vylíhlých mláďat (průměrně 3,9 mláděte na hnízdo). 21 hnízd bylo úspěšných, vyvedeno bylo 72 mláďat (průměr 3,4 mláděte na úspěšné hnízdo). Ochrana byla poskytnuta 9 hnízdům (4x oplocení, 5x obsečení), z toho 5 bylo úspěšných, se 14 vyvedenými mláďaty.

Hnízdní biotopy VYS

OL

ZN

UH

SM

NB

%

Mokřady

18

18,9

Ruderál

2

Ječmen

1

1

Pšenice

13

22

Žito

1

1,1

Řepka

2

2,1

Jílek

1

1,1

Vojtěška

5

5,2

Celkem

43

4

23

1

7,4 2,1

14

3

18

3

19

4

4

3

4

62,1

95


Úspěšnost hnízdění

Nalezená hnízda Počet úspěšných hnízd celkem Počet vyvedených mláďat na úsp. h. na hnízdo

VYS 43 21 49%

OL 23 14 61%

ZN 18 7 39%

UH 3 1 33%

SM 4 1 25%

NB 4 3 75%

72 x 3,4 x 1,7

53 x 3,5 x 2,0

26 x 3,7 x 1,4

4 x 4,0 x 1,3

2 x 2,0 x 0,5

6 x 2,0 x 1,5

Úspěšnost hnízdění v závislosti na hnízdním biotopu (%)

VYS

mokřady 33 (n=18)

ruderál 50 (n=2)

OL ZN

obilná pole 80 (n=15) 61 (n=23)

0 (n=4)

50 (n=14)

UH

33 (n=3)

SM

25 (n=4)

NB

100 (n=1)

67 (n=3)

20

řepka 0 (n=2)

jílek 100 (n=1)

vojtěška 20 (n=5)


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav Beran a kolektiv (15 spolupracovníků) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce 2010 probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byly sledovány historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Želetavky a dolní část toku Vltavy a vybrané lidské stavby, především v Ústeckém kraji. Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. Výsledky V roce 2010 bylo nalezeno 53 obsazených teritorií, přítomnost hnízdícího páru byla zjištěna na 49 z nich. 28 hnízdění bylo úspěšných, vyvedeno bylo minimálně 71 mláďat.

foto Václav Šena

21


Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin VALÁŠEK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2010 probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodně pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování jsou prohledávány i nové oblasti. Výsledky V roce 2010 bylo nalezeno 10 obsazených teritorií. Evidováno bylo 7 hnízdících párů, 6 hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně 17 mláďat. Jedná se o minimální počty. Dále jsme v roce 2010 předpokládali hnízdění dalších 7 párů, jejichž hnízda se však nepodařilo dohledat.

foto Libor Opluštil

22


Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a spolupracovníci Petr BERKA, Václav BOŠEK, Jan BUCHTA, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, Stanislav LEPIČ, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Michal PODHRÁZSKÝ, Aleš POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ, Vladimír ŠŤOVÍČEK, Ivan VALENTA, Tomáš ZAORAL [email protected]

Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring sovy pálené (Tyto alba), Skupina pro ochranu sovy pálené v ČR, provedla každoroční kontrolu a údržbu instalovaných budek pro sovu pálenou v 60 ze 77 spravovaných okresů ČR. Jde o 3242 instalovaných budek a 104 přirozených hnízdišť (viz mapa na následující straně). Výsledky V roce 2010 bylo zjištěno 92 hnízdících párů, z toho pouze jeden na přirozeném hnízdišti. Ve 28 případech (30,4 %) bylo zaznamenáno druhé hnízdění. Nejvýše položené hnízdiště bylo nalezeno v okrese Karlovy Vary (646 m n. m.), další v okr. Louny (436 m n. m.) a Klatovy (422 m n. m.). V roce 2010 přetrvávala populační fáze pesima hraboše polního na většině území ČR, což zapříčinilo nízký počet hnízdících párů sovy pálené. Na podzim se potravní situace mírně zlepšila, na Prostějovsku byla na jedné farmě zjištěna 3 po sobě následující hnízdění pravděpodobně téhož páru a na jiné farmě na Vyškovsku byly zaznamenány 2 hnízdící páry, oba vyvedly mláďata z prvního i druhého hnízdění. Hnízdící samec sovy pálené z nové hnízdní lokality v okrese České Budějovice měl na nohou sokolnická poutka, jeho původ nebyl zjištěn.

Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Beroun - 1, Blansko - 2, Bruntál - 1, Břeclav - 8, České Budějovice - 1, Hodonín - 6, Hradec Králové - 2, Chomutov - 2, Chrudim - 3, Jičín - 2, Jindřichův Hradec - 1, Karlovy Vary - 1, Kladno - 2, Klatovy - 1, Kolín - 3, Litoměřice - 4, Louny - 6, Mělník - 2, Mladá Boleslav - 1, Nový Jičín - 1, Nymburk - 3, Olomouc - 4, Opava - 2, Pardubice - 6, Plzeň-jih - 1, Praha-východ - 1, Prostějov - 5, Přerov - 1, Šumperk - 1, Uherské Hradiště - 2, Vyškov - 5, Znojmo - 11.

23


Přehled evidovaných umělých a přirozených hnízdišť sovy pálené v ČR. (instalované budky - 3242, přirozená hnízdiště – 104)

Hnízdění sovy pálené v ČR v roce 2010 (n = 92).

24


Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL, Jan BARTONÍČEK, Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Jan KARAFIÁT, Zbyšek KARAFIÁT, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, Petr OREL, Karel POPRACH, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Miloš ŠŤASTNÝ [email protected]

Rozsah působnosti V roce 2010 se do sledování sýčka obecného (Athene noctua) zapojilo 19 spolupracovníků, tomuto druhu byla věnována zvýšená pozornost. Přítomnost byla sledována především zjišťováním reakce na provokaci nahrávkou teritoriálních hlasů nebo pomocí akustického monitoringu. Výsledky V roce 2010 byl průzkum populace sýčka obecného prováděn v 72 mapovacích čtvercích. 2 Při orientačním přepočtu na rozlohu jde o území přibližně 9500 km . Zde bylo zjištěno celkem 62 obsazených lokalit (viz níže, vlevo). Hnízdění bylo prokázáno na 13 stanovištích (viz níže, vpravo), z toho bylo 6 v budkách; 1 bylo neúspěšné. Vyvedeno bylo minimálně 25 mláďat.

Na sledovaném území je instalováno přibližně 500 budek (viz níže). Spoluprací s kolegy v zahraničí byla vytipována ověřená bezpečná budka, jejíž popis je na další straně.

25


26


Moták pochop (Circus aeruginosus) Iva NĚMEČKOVÁ, Lubomír DOUPAL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Vojtěch MRLÍK, Karel PAVELKA [email protected]

Rozsah působnosti, metodika Monitoring motáka pochopa (Circus aeruginosus) probíhal v roce 2010 v těchto krajích: Moravskoslezský (NJ, OP), Vysočina (TR), Olomoucký (PR), Zlínský (KM). Pro monitoring druhu je využívána metodika Agentury ochrany přírody a krajiny ČR aplikovaná na monitoring druhů NATURY 2000 v CHKO a PO Poodří (Pavelka & Němečková, 2005). Spočívá ve vizuální kontrole hnízdišť soustředěných zejména na rybnících s vyhovujícími litorárními porosty. Kontrola probíhala dle možností jednotlivých mapovatelů 2x a vícekrát za hnízdní sezónu, přibližně od konce března, kdy byly zaznamenávány první přílety jedinců na hnízdiště, až do doby opuštění hnízdiště s vyvedenými mláďaty anebo z jiného důvodu, který zapříčinil nedokončení hnízdění. Některá hnízda byla mapovateli rovněž kontrolována fyzicky, přičemž byl zaznamenán počet vajec, mláďat a příp. ztráty. Výsledky Počasí během jarního období roku 2010 bylo poznamenáno pozdním nástupem jara, přičemž na Vysočině byly ještě v březnu zamrznuty hladiny rybníků. Ještě po 10. březnu opět napadlo až 20 cm sněhu, který přetrvával v krajině do 21. března. 28. března jsou již rybníky zcela rozmrzlé ale plné vody. Celý květen je srážkově nadprůměrný nejen na Vysočině ale také v PO Poodří, kde došlo k lokálním rozlivům Odry a přepláchnutí většiny rybníků více než 5letou vodou. Rovněž jsou přilehlé potravní biotopy - louky i pole podmáčené (stojí na nich voda). Červen byl teplotně příjemný, ale také dost deštivý, v červenci se opět objevovaly zejména na Moravě vydatné deště a teploty dosahovaly až 30°C. Již koncem července napršelo tolik vody, že louky i pole byly v počátku srpna opět podmáčené a stála na nich voda. V srpnu se situace opakovala. Kolem poloviny srpna přišly bouřky a velké a prudké deště, které kulminovaly lokální záplavou na řece Odře, která se opětovně vylila do okolí. Deštivé počasí přetrvávalo i v průběhu září a teploty klesly asi na 13°C. Až koncem září se oteplilo a deště ustaly. Výsledky zaslané jednotlivými spolupracovníky jsou shrnuty v tabulce; počet vajec ve snůškách: 1x1, 1x2, 1x3, 2x4, 1x5, počet mláďat v hnízdě: 1x2, 1x3, 4x4, 2x5, zjištěné či předpokládané ztráty hnízd či potomstva: 1x zničená snůška bez zjištěné příčiny (VM), 9x pravděpodobné vyplavení hnízd (VM, BL), pozorovány opakované snahy o náhradní hnízdění (BL), 1 predace hnízda na louce (MM). 27


Přílet pochopů: Vysočina: 20. března 2010, ad. F (Mišník, J. Mazánek), ad. (3R) M (Nový u Častotic, V. Mrlík) Odlet pochopů: Vysočina: 29.8.2010

okres

autor lokalita

pravděpodobné hnízdění 6 párů

prokázané hnízdění

úspěšnost vejce/ml.

KM

BL

Bašnov

PV

LD

Tovačov, r. Hradecký

4 párů

4 páry

9/11

NJ

KP

Jistebnická soustava rybníků

4 páry

4 páry

?/1

NJ

KP

Studenecká ryb. soustava

1pár

1 pár

NJ

KP

Bartošovická ryb. soustava

3 páry

TR

VM

Náměšťské rybníky

OP

?/1

10 párů (10♂/8♀)

8 párů

5/8

MM Palhanec

1 pár

1 pár

?/4

OP

MM Raduň rybníky

1 pár

1 pár

5/4

OP

MM Kravaře Kouty

1 pár

1 pár

1/0

OP

MM Slavkov rybníky

2 páry 20 párů

20/29

celkem

33 párů

28


Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Zbyšek KARAFIÁT, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK [email protected]

Metodika Do projektu se mohou zapojit zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí 10 km2. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky Letošní sezóna je považovaná za první v rámci dlouhodobého projektu sledování hnízdní hustoty, jejíž vyhodnocení odpovídá závěrům loňské zkušebního roku. Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2010 probíhal na 8 studijních plochách za účasti sedmi řešitelů. V roce 2010 bylo zjištěno 98 obsazených teritorií, bylo dohledáno 65 hnízd. Hustota zjištěných párů káně lesní se pohybovala v rozmezí od 13,8 do 84,2 párů na 100 km2. Celková průměrná hustota přepočtena na 100 km2 byla 35,6 párů. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. plocha č.

prostředí [%]

plocha [km2]

nadm. výška

les

agro

obce vody

počet párů

obsaz. hnízd

hustota /100km2

1 2

BL JK

30 9,5

200-375 280-355

50 30

30 70

20 0

0 0

16 8

8

53,3 84,2

3

ZK

47

260-360

3

87

10

0

8

8

17,0

7

MH

10

250

0

90

10

0

3

1

30,0

8

MH

24,7

263

0

90

10

0

4

3

16,2

11

VG

124

563-925

34

59

7

0

31

23

25,0

13

JBu

33,3

240-510

60

27

13

0

15

12

45,0

14

JS

94

300-385

20

49

30

1

13

10

13,8

98

65

35,6

12,25

9,29

součet

372,5

průměr

46,56

24,63 62,75 12,50

29

0,13


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Bedřich LANDSFELD, Jaroslav KŘIŽKA, Vladimír GAHURA, Jan BUCHTA, Martin MIŠKOVSKÝ, Miloslav HOLÁŇ, Jindřich SEDLÁČEK [email protected]

Rozsah monitoringu, metodika Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2010 probíhal na 9 studijních plochách v různých částech ČR. Monitoring byl prováděn na plochách o 2 rozloze minimálně 25 km s tím, že preferovaným tvarem studijní plochy byl čtverec o straně 5 km. 2 Rozloha 25 km je považována za minimum, obecně platí, že čím větší plocha, tím lépe, ovšem s podmínkou, že na větší ploše neklesne intenzita monitoringu. Plochy jsou voleny tak, aby skladba biotopů odrážela průměrnou skladbu biotopů v širší oblasti – není tedy nutné vybírat oblasti s optimálními podmínkami. Cílem je vždy zjistit na vybrané ploše všechna hnízdní teritoria jestřába. Jako nejvhodnější metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. K prokázání hnízdění pro účel monitoringu není tedy nutný nález hnízda. Výsledky V roce 2010 zajišťovalo monitoring jestřába 8 spolupracovníků, kteří kontrolovali celkem 9 studijních ploch o celkové ploše 369 km2. Na této ploše bylo zjištěno 17 hnízdních teritorií jestřába lesního, z toho 13 bylo doloženo přímo nálezem obsazeného hnízda. Hnízdní hustota se na jednotlivých plochách pohybovala v rozsahu 0-12 párů na 100 km2, průměr činil 4,6 párů/100 km2. Z podrobnější analýzy jednotlivých studijních ploch je zřejmé, že výběr ploch byl ve většině případů zatížen „pozitivním výběrem“, tzn. k monitoringu jsou podvědomě vybírány oblasti, které jestřábům vyhovují. Zjištěnou průměrnou hnízdní hustotu tedy nelze považovat za průměrnou hnízdní hustotu jestřába na území ČR, tato celková hustota bude nepochybně výrazně nižší. Výsledky monitoringu v roce 2010 shrnuje následující tabulka.

30


prostředí [%]

rozloha [km2]

nadm. výška

les

agro

obce

vody

počet párů

hustota /100km2

B.Landsfeld Malenovice V.Hlaváč Úhořilka

30 25

200 - 375 380 - 620

50 40

35 50

15 10

0 0

3 (2) 1 (1)

10 4

V.Hlaváč

25

450 - 601

45

50

5

0

3(2)

12

124

563 - 925

33

60

7

0

4 (3)

3,2

70

20

10

0

2(1)

V.Gahura J.Buchta J.Křižka

Pavlov Hrubý Jeseník Mokrá Bohuslavice u Zlína

M.Miškovský, Štěbořice M.Holáň M.Miškovský, Černý les M.Holáň Dolní J.Sedláček Břežany Celkem

28 42

420 - 542

35

58

6

0

3 (3)

7,1

40

300-380

30

60

9

1

0

0

25

250-430

55

35

10

1

1 (1)

4

30

280-380

30

58

12

0

0

0

17

4,60

369

Pozn: údaj v závorce ve sloupci „počet párů“ značí počet přímo nalezených hnízd

31


Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMULLER, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Filip HRUŠKA, Josef CHOBOT, Josef CHYTIL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ [email protected]

Rozsah působnosti, metodika Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal v roce 2010 zhruba v 1/10 kvadrátů mapovací sítě ČR. Metodika byla stejná jako v roce předešlém.

Výsledky Na sledovaném území bylo obsazeno 66 hnízdišť, z toho 36 hnízdění bylo prokázáno. 13 hnízdění bylo úspěšných, s průměrnou produktivitou 1,4 mláděte na hnízdo (9x 1 mládě, 3x 2 a 1x 3). Zjištěné příčiny ztrát: 7x těžba dřeva, 4x úmyslně člověkem, 1x predace, 5x nezjištěno.

32


Sýc rousný (Aegolius funereus) Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Alena HÝLOVÁ a spol., Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Jiří ZAJÍC [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) byl v roce 2010 soustředěn do 15 sledovaných lokalit především v severním a severovýchodním pohraničí, ve střední a jihovýchodní části vnitrozemí ČR. Rozloha sledované plochy s evidencí hnízdících párů dosáhla 1562 km2. Metodika Hnízdní rozšíření sýců bylo vyhodnoceno jednak na základě výsledků získaných kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek), dále odposlechem hlasových projevů a akustickým monitoringem a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Rozdílné výsledky obou metod ukazují na potřebu jejich kombinace i sjednocení způsobu hodnocení velikosti jednotlivých subpopulací. Zejména je potřebné propracovat metodu akustického monitoringu směrem k rozlišování jedinců a to nejen podle teritoriálního projevu, ale také podle dalších hlasových projevů (stanovištních nebo varovných signálů atd.) tak, aby bylo možné určit skutečný počet jedinců ve sledovaném prostoru. Stále zřetelněji se ukazuje, že aktuálně hnízdící páry tvoří velmi proměnlivou část celkové populace zdržující se v daném prostoru.

Výsledky Hnízdní sezona 2010 (souhrnná tabulka níže) byla ovlivněna zejména klimatickými podmínkami v jarních i letních měsících, které se nápadně promítly prostřednictvím kolísavé nabídky hlavní kořisti do průběhu i úspěšnosti hnízdění.

33


Evidováno bylo 284 obsazených teritorií s průměrnou hustotou 28,54 ter. / 100 km2. K úspěšnému vyvedení mláďat došlo u 33,80 % obsazených teritorií. Ze 148 prokázaných zahnízdění byla v 96 (tj. 64,86 %) případech úspěšně vyvedena mláďata (průměr 3,95 / hnízdo). V Krušných horách bylo ze 13 snůšek zjištěny 4 násady s 8 vejci. Snůška vajec probíhala dvoufázově se značnými rozdíly mezi jednotlivými regiony. Například v Krkonoších se první vlny hnízdění (snáška v květnu) účastnilo 51 % párů s průměrným odchovem 2,83 mláděte na úspěšné hnízdo a ve druhé vlně (snáška od konce června do poloviny července) zahnízdilo zbývajících 49 % párů s odchovem 4,75 mláděte na úspěšné hnízdo. V Západních Krkonoších založilo pozdní snůšku dokonce 75 % párů. Pozdní nebo náhradní hnízdění bylo o 22 % produktivnější. Obdobná byla situace i v ostatních horských oblastech. Na lokalitách, kde nebyl průběh hnízdění kontrolován v druhém termínu, pravděpodobně unikly později hnízdící páry pozornosti. Na Vysočině bylo z celkového počtu 612 přirozených dutin namátkovou kontrolou zjištěno 13 obsazených (předpokládaná hnízdění). Všechny dutiny se pro časovou náročnost nepodařilo kontrolovat. Hnízdní výskyt byl v této sezoně prokázán v nadmořských výškách od 480 do 1280 m. V horských oblastech severovýchodního pohraničí se od roku 2000 průměrná nadmořská výška hnízd sýců trvale snižuje. V Krkonoších v období let 2006–2010 průměrné výškové umístění hnízd pokleslo o 90 m na 867 m a v Jizerských horách od roku 2001 do roku 2010 o 81 m na průměrných 743 m n. m. Může to být důsledek snížené hustoty kořisti na bývalých imisních holinách hřebenových partií hor s velkými plochami stejnověkých mladých a zapojujících se lesních kultur i klimatické změny posledních let (střídání suchých období a přívalových srážek) omezující rozvoj kolonií našich druhů hrabošů (??). Příčiny ztrát na hnízdech odrážejí především potravní nabídku, která určuje zejména inkubační úspěšnost a intenzitu predačního tlaku kun. 2008

2009

2010

Jizerské hory 51%

SOVDS 66%

SOVDS 35%

- opuštění hnízda bez zjevné příčiny*

22%

53%

16%

- predace kunou

17%

13%

12%

- vyrušování člověkem (těžba...)

7%

0%

4%

- ostatní (úhyn rodičů...)

5%

0%

3%

Podíl neúspěšných snůšek

* především pokles potravní nabídky Vývoj početnosti hlavní kořisti podle výsledků odchytu drobných zemních savců v Jizerských horách (přepočet na 100 pasťonocí) 9,00 8,00 7,00 6,00 Rejsek spp. 5,00

Myšicespp.

4,00

Norník rudý Hraboš mokřadní

3,00 2,00 1,00 0,00 jaro

podzim 2008

jaro

podzim 2009

jaro

podzim 2010

34


Rozptyl hnízdících párů byl v této sezoně značně nerovnoměrný. Například ve výše položené východní části PO Jizerské hory na ploše 50 km2 dosahovala hnízdní hustota 0,06 páru / km2, zatímco v nižších polohách dosáhla koncentrace až 1,5 páru / km2. Na rozsáhlých plochách vnitřní hornaté části Krkonoš nebyla zaznamenána žádná hnízdění. Mozaikovitost hnízdního výskytu sýců je dána rozdílnými hustotami drobných hlodavců v prostředí hospodářsky využívaných lesů. Limitní hustotou drobných zemních savců je pro zahnízdění sýce rousného minimálně 20 ks/ha. Akustický monitoring byl detailně prováděn na Jihlavsku, Pelhřimovsku a Havlíčkobrodsku a samostatně zpracován (KODET a spol., 2010). Záznamy hlasových projevů druhu jednoznačně potvrdili široké rozšíření sýců v 61 lokalitách i tam, kde dosud nebyl zjištěn. Jde tedy o jedinečnou metodu ověření přítomnosti sov vedoucí k přesnějšímu odhadu početnosti populace. Dokládá také konkurenční postavení s puštíkem obecným (Strix aluco), který je schopen sýce rousného z loveckého teritoria účinně vytlačovat. Ačkoli nejsou vzácné případy zahnízdění obou druhů 200-300 m od sebe, je jejich životní prostor přesně rozdělen limitními hustotami drobných zemních savců a agresivitou silnějšího puštíka hájícího troficky nejvýhodnější prostor. V horském prostředí je tato hranice tvořena výškovým pásmem kolem 700 m n. m., v níže položených lokalitách je výskyt obou druhů vymezen stavem lesních porostů, především druhovou skladbou a věkovými stupni lesa, které se přímo odrážejí v potravní nabídce. Ve společně sdílených lokalitách puštíci obhajují především lesní okraje (hranu lesa) a sýci jsou zatlačováni do méně úživných stanovišť nejčastěji uvnitř porostů a jejich hlasové projevy jsou velmi řídké. V takových lokalitách je zvukový záznam neocenitelnou pomůckou. V dalších letech bude pokračovat hnízdní podpora a sledování hnízdící populace ve vybraných regionech, rozšíření ochrany doupných stromů na další území a akustický monitoring včetně jeho zdokonalování. Navazujícími činnostmi jsou práce spojené s prověřováním paternity sov a kroužkováním.

35

metoda budky

Lokalita (oblast)

budky/dut.

úspěšná hnízdění

vyvedeno

ks/km2

hnízdící páry

70

1,08

9

350-1120

538

2,00

les [km2]

n.m.v. [m]

ks

65

440-940

269

hustota / 100 km2

/úsp.hn.

obsazeno teritorií

hnízdících

teritorií

4

2,25

14

13,85

21,54

51

37

4,22

105

18,96

39,03

budky

Ještědský hřeben CHKO Jizerské hory Krkonoše

363

540-1460

420

1,16

39

24

3,79

99

10,74

27,27

budky

CHKO Orlické hory 150

540-1100

210

1,40

27

20

3,80

41

18,00

27,33

budky

490

229

0,47

5

3

1,02

0,00

budky

CHKO Jeseník Jeseník mimo budky CHKO budky CHKO Beskydy CHKO Moravský budky kras bud./hl. Holýšovsko

26

2

13

0

0

4,8

490-550

15

3,13

0

0

50

400-500

63

1,26

1+1

0

budky

CHKO Kokořínsko

17

nekontr.

budky

Českolipsko

35

nekontr.

akust.

východní Bítešsko

0

nezjištěn

hlas 8x

612

nejm. 13

61 lok.

0

nezjištěn

hlas 1x

100

470-680

ak./dut. Vysočina dutiny

PP Říčky

bud./hl. Krušné hory - Fláje

400-530 70

167

2,39

13

8

5,88

15

4,00

4,00

18,57

21,43


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Jan SAVICKÝ, Ivan KUNSTMÜLLER [email protected]

Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) byla v roce 2010 zaměřena na systematický monitoring na území kraje Vysočina. Cílem bylo kromě zjištění rozšíření zejména zpřesnění období hlavní hlasové aktivity. Výsledky Podobně jako v loňském roce byl monitoring prováděn především akustickým průzkumem s využitím digitálních záznamníků OLYMPUS. Rozšíření kulíška nejmenšího na Vysočině ve formě mapy prokázaného výskytu je uvedeno na následujícím obrázku. Zelené body představují stanoviště se zjištěným výskytem, červeně jsou potom negativní kontroly. Početnost v roce 2010 nebyla plošně zjišťována, na vzorku sledovaného území byla pokusně vyhodnocena na základě zaznamenání současného pískání sousedních samců nebo individuálních odlišností jejich teritoriálního hlasu. Maximum spontánní hlasové aktivity bylo na jaře zaznamenáno15 minut před až 25 minut po kalendářním západu slunce, a 30 až 170 minut před jeho východem. V místech se současným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) se ranní tok zkracuje do období 30 až 70 minut před východem slunce.

Dále bylo zorganizováno Podzimní mapování kulíška nejmenšího, jehož výsledky jsou uvedeny v samostatném článku v úvodu tohoto zpravodaje. Cílem pro rok 2011 je provedení opakovaných kontrol a srovnání podzimního a hnízdního výskytu v různých oblastech ČR. 37

Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Recommend Documents