Zpravodaj SOVDS SRPEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 10 SRPEN 2010

Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. [email protected]

Zpravodaj SOVDS 10 (2010)

Úvodem Právě jste otevřeli nové číslo Zpravodaje SOVDS. Současně s obnovením činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov (o kterém se dočtete v následujícím článku) bylo obnoveno vydávání interního zpravodaje, navazujícího na devět již vydaných čísel (poslední v srpnu 2003). Jeho náplní jsou především aktuální články týkající se činnosti SOVDS. Po dobu pozastavení vydávání časopisu BUTEO bude dále nabízet prostor pro krátká sdělení z oblasti ochrany a výzkumu dravců a sov zejména z území České republiky, informace o nově vyšlých publikacích a podobně. V aktuálním čísle naleznete především zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 2009. Řazeny jsou ve dvou skupinách, první obsahuje druhy monitorované celoplošně a druhá dravce a sovy monitorované na vybraných lokalitách. Zpravodaj je šířen elektronicky, ke stažení na oficiálních stránkách Skupiny: http://sovds.info. Poděkování patří všem, kteří v průběhu nabité jarní sezóny našli chvilku na úpravu krátkého souhrnu činnosti pracovních týmů v roce 2009. Ivo Hertl

Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 11. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku 2011 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 2010. Příspěvky v rozsahu do dvou standardních stran posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit příspěvku „Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech 1999 - 2009“, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

1


Obsah Obnovení činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov .......................................................3 Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech 1999 - 2009........................................4 Celoplošný monitoring dravců a sov Luňák hnědý (Milvus migrans)............................................................................................................7 Luňák červený (Milvus milvus)............................................................................................................8 Moták lužní (Circus pygargus)............................................................................................................9 Orel královský (Aquila heliaca).........................................................................................................11 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)..................................................................................................12 Raroh velký (Falco cherrug)..............................................................................................................13 Sova pálená (Tyto alba)......................................................................................................................14 Sýček obecný (Athene noctua)...........................................................................................................16 Puštík bělavý (Strix uralensis)............................................................................................................17 Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo)....................................................................................................................18 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis).........................................................................................................20 Sýc rousný (Aegolius funerus)............................................................................................................22 Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)......................................................................................24 Výr velký (Bubo bubo).......................................................................................................................25 Ze zahraničí MEDRAPTORS – monitoring migrace dravců ve Středozemí..........................................................26

2


Obnovení činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov při ČSO obnovila po tříleté odmlce svoji činnost. V sobotu 24.1.2009 proběhlo na ornitologické stanici ORNIS v Přerově pracovní setkání skupiny. Na 40 účastníků deklarovalo zájem o pokračování práce této specializované skupiny, asi 15 dalších členů potvrdilo svůj zájem o práci ve skupině, avšak na setkání se nemohli dostavit. Tento ohlas členů plně potvrdil předpoklad organizátorů o smysluplnosti této aktivity. SOVDS bude organizovat pravidelné pracovní setkání jednou ročně. Byl přijat návrh na reorganizaci skupiny s cílem vytvořit pracovní týmy orientované na jednotlivé druhy dravců a sov, v jejichž čele jsou volení koordinátoři. Úkolem těchto týmů je monitoring příslušného druhu buď na území celé republiky nebo u druhů s větší denzitou na přesně vymezených územích. Cílem monitoringu je podchycení celkového počtu hnízdících párů. Z dalších aktivit skupiny zůstávají i dříve praktikované činnosti jako je sledování hnízdní úspěšnosti, sledování negativních vlivů na populace dravců a sov jako je úhyn na elektrovodech, zástřely nebo otravy, v neposlední řadě je to i významná ochranářská aktivita. Významným prvkem v činnosti SOVDS bylo v předchozích letech vydávání časopisu BUTEO. Přítomní členové jednoznačně podpořili myšlenku pokračování v této tradici. Jako prvotní úkol bude třeba obnovit redakční radu a podpořit potenciální autory příspěvků v jejich snažení. V souvislosti s novou reorganizací skupiny byl projednán a schválen nový organizační status včetně upraveného mechanizmu přijímání nových členů. Bylo odsouhlaseno personální obsazení funkcí koordinátorů pro rok 2009 v následujícím složení: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: luňák hnědý - David Horal sova pálená - Karel Poprach luňák červený - David Horal sýček obecný - Libor Opluštil moták lužní - Ivan Kunstmüller puštík bělavý - Tomáš Lorenc orel mořský - Tomáš Bělka orel královský - David Horal sokol stěhovavý - Václav Beran raroh velký - Václav Beran koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: káně lesní - Bedřich Landsfeld sýc rousný - Miroslav Dusík moták pochop - Iva Němečková kulíšek nejmenší - Jan Savický jestřáb lesní - Václav Hlaváč výr velký - Ivan Kunstmüller Letošní setkání se uskutečnilo 20.2.2010. Na základě shromážděných dat za rok 2009 byly jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců a sov. Ve věci vydávání vlastního periodika bylo na základě roční zkušenosti konstatováno, že nemáme v současné době dostatečný potenciál na vydávání BUTEA. Proto se zaměříme pouze na elektronický Zpravodaj SOVDS. Bylo dohodnuto, že řádné volby koordinátorů proběhnou elektronickou formou v průběhu roku a že zřídíme veřejně přístupné webové stránky skupiny. Bedřich Landsfeld

3


Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech 1999 - 2009 Bedřich LANDSFELD, Jiří ŠÍREK [email protected]

Na základě výzvy maďarských ornitologů jsme sumarizovali údaje o výskytu poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v České republice za období let 1999 – 2009 (1.1.1999 - 30.6.2009). Celkem bylo získáno 154 pozorování 282 jedinců. Poprvé se na jarním tahu objevila již v polovině IV. (15.4.2007 – 1M, Tovačov). Jarní tah vrcholí v V. (n = 43). V tomto období se někdy zdrží na jedné lokalitě i více dnů – maximálně však 7 dní. Hnízdění dosud nebylo prokázáno, i když některé výskyty z oblasti JV a střední Moravy včetně početných výskytů tohoročních mláďat mohou nasvědčovat hnízdění ojedinělých párů v některých letech. Stále však platí, že zcela nesporný důkaz o hnízdění od roku 1973, kdy hnízdila u Grygova (okres Olomouc), dosud chybí. V letním období (VI. – VII.) se vyskytují jednotliví ptáci, zřejmě opozdilí migranti, nebo nehnízdící potulující se ptáci, příp. již vylétaní juv. (23.7.2007 – 1M, 8 juv., Nesyt). Podzimní tah probíhá v VIII. - IX. s maximem pozorování i počtu ptáků v první polovině IX., kdy se objevují hlavně juv. ptáci (přes 37% z celkem pozorovaných). V tomto období byly zaznamenány také početnější výskyty (12 ex. – 2.9.2000 – Lechovice, 8 až 12 ex. v IX. 2004 u Vlčnova a 7 juv. v IX. 2000 u Kokor). Podzimní výskyt končí v prvních dnech X. (1.10.2004 – 2 juv., Vlčnov a 2.10.2004 – 1 juv./F, Záhlinice). Z pohledu rozložení dat na území ČR je výskyt poštolky rudonohé vázán na J a JV území. V Čechách byla zjištěna 26x, na Moravě 128x. Z oblasti J, JV a střední Moravy pochází 109 záznamů (70%). V západní části území se vyskytuje velmi vzácně. Z oblasti západních Čech evidujeme jediný údaj, jednotlivá pozorování pak pocházejí ze zbývajícího území Čech. Počet pozorování poštolky rudonohé v ČR podle jednotlivých krajů v letech 1999 - 2009 Zlínský – 69 Olomoucký – 23 Moravskoslezský – 19 Jihomoravský – 17 Středočeský a Praha – 13 Královéhradecký – 4 Vysočina – 3 Jihočeský – 3 Liberecký – 2 Plzeňský – 1 Seznam pozorovatelů poštolky rudonohé v ČR v letech 1999 – 2009 Absolín, Anderle, Bartoníček, Bodinek, Boucný L., Brinke, Čamlík, Čejka, Denner, Diviš, Doupal, Dvorský, Fiala, Fryšták, Gahura, Gazda, Goebel, Greplová, Hlaváč, Holub, Horal, Hrouzek, Chytil, Jagoš, Jelínek, Kašinský, Kavka, Klvaňa, Koutný, Krejčí, Kubrický, Kunstmüller, Landsfeld, Laundra, Marhoul, Mráz, Pakandl, Pavelčík, Polášek, Polčák, Poprach, Prášek, Procházka, Pudil, Pykal, Rulfová, Skříček, Stříteský, Suchý, Sviečka, Šafařík, Šálek M., Šálek P., Šena, Šimeček, Šimčík, Šírek, Štěpánek, Telenský, Theimer, Tomický, Vaněk, Vermouzek, Vlček, Zembol. Rekordmanem v počtu pozorování za toto období je Petr Pavelčík, který zaznamenal poštolku rudonohou 23 krát. 4


Literatura Doupal L., 2005: Dosavadní poznatky o výskytu poštolky rudonohé (Falco vespertinus) na střední Moravě. Buteo 14: 77-80. Jelínek M., Šimek J. (eds), 2003: Faunistická pozorování v České republice v roce 2002. Zprávy ČSO 56: 26-40. Kunstmüller I, Hobza P., Skříček T., 2004: Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) na Českomoravské vrchovině v hnízdní době. Crex 22: 111-113. Latková H., 2008: Zaujímavé postnidifikačné pozorovanie sokolov kobcovitých (Falco vespertinus) na Hornom Záhorí. Crex 28: 125-129. Mandák M. (ed), 2005: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska - 11. Pozorování v roce 2001. Acrocephalus 21: 91-108. Mandák M. (ed), 2005: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska - 12. Pozorování v roce 2002. Acrocephalus 21: 109-132. Mandák M. (ed), 2005: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska - 14. Pozorování v roce 2004. Acrocephalus 21: 159-180. Mandák M. (ed), 2007: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska – 16. Pozorování v roce 2006. Acrocephalus 23: 51-66. Mandák M. (ed), 2008: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska – 17. Pozorování v roce 2007. Acrocephalus 24: 32-52. Pavelčík P., 2004: Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v pohnízdním období v roce 2004 na jihovýchodní Moravě. Crex 23-24: 92-95. Schröpfer L., 2001: Zpráva o činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov ČSO v roce 1999. Zpravodaj SOVDS 7: 2-16. Schröpfer L., 2002: Zpráva o činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov ČSO v roce 2000. Zpravodaj SOVDS 8: 2-20. Šimek J. (ed), 2001: Faunistická pozorování v České republice v roce 2000. Zprávy ČSO 52: 24-42. Šimek J. (ed), 2002: Faunistická pozorování v České republice v roce 2001. Zprávy ČSO 54: 28-36. Šírek J. (ed), 2003: Ornitologická pozorování. Ptáci kolem nás 1/2003: 33-39. Šírek J. (ed), 2004: Ornitologická pozorování. Ptáci kolem nás 1/2004: 29-34. Šírek J. (ed), 2006: Zajímavá ornitologická pozorování v roce 2005. Zprávy MOS 64: 174-178. Šťastný K., Bejček V., Hudec K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003. Aventinum. Vrána J., Bělka T. (eds), 2007: Ornitologická pozorování. Panurus 16: 133-160. Red-footed falcon in the Czech Republic since 1999 to half year 2009 (Summary) We compiled data about observation Red-footed falcon in the Czech Republic during last ten years (1.1.1999 to 30.6.2009). Finally, we obtained 154 observations. Red-footed falcon appeared first time in Czech Republic during spring migration on half of April (15. 4. 2007 – 1M, Tovačov). The spring migration is culminating on May (n = 43). The falcons periodically stay at one locality for few days (with maximum 7 days at one locality). Although some of records from the South-East and Middle Moravia, including record of juv. ex., may indicate breeding. However, the nesting of the species in Czech Republic has not been yet proved. Single individuals appear during summer (June – July). They are probably delayed migrants or non nesting birds or already fledged juveniles (23.7.2007 – 1M, 8 juv., Nesyt). The autumn migration takes part from August to September, with most frequent observations during first half of September (especially juv. birds, more than 37% of all records). Most numerous records were gathered near Lechovice (12 ex. – 2.9.2000), Vlčnov (8 to 12 ex. on September 2004) and Kokory

5


(7 juv. on September 2000). Autumn migration finish during the first days of October (1.10.2004 – 2 juv., Vlčnov and 2.10.2004 – 1 juv./F, Záhlinice). The appearance of Red-footed falcon was confirmed mainly in the Southern and South-Eastern parts of the Czech Republic. We found Red-footed falcon 26 times in Bohemia and 128 times in Moravia. Most of records came from South, South-East and Middle Moravia (109 observations, 70%) and records from Western part of the Czech Republic were scarce.

foto: Bedřich Landsfeld

6


Luňák hnědý (Milvus migrans) David HORAL, Jan BARTONÍČEK, Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, Vladimír GAHURA, Bedřich LANDSFELD, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring luňáka hnědého (Milvus migrans) v roce 2009 probíhal na jižní a jihovýchodní Moravě, Třeboňsku, Domažlicku, Královéhradecku a Pardubicku.

Výsledky V roce 2009 bylo sledováno 12 ploch. Hnízdění bylo prokázáno u 21 párů, u dalších 8 až 10 párů bylo hnízdění pravděpodobné. Výsledky z oblasti Soutoku a zbytku Břeclavska jsou zatím neúplné. Na společném nocovišti luňáků červených na Břeclavsku se v zimě 2009/2010 vyskytoval i 1 ex. luňáka hnědého.


Oblast Soutok (BV) okres BV (zbytek) Bzenec (HO) okres HO okres UH okres ZN okres KM okres PR okres HK okres PA Třeboňsko (JH) okres DO Celkem

Prokázané 9 2 2 0 0 2 1 1 0 1 2 1

Předpokládané 3 0 až 1 0 1 1 0 0 0 1 0 2 až 3 0

Celkem 12 2 až 3 2 1 1 2 1 1 1 1 4 až 5 1

21

8 až 10

29 až 31

7

Úspěšnost

?

min. 1, 2 2 2 1 2,3 3

Pozorovatel DH, HM HM, VB, DH GČ GČ GČ VŠ BL VG JB TB JŠ, JM LS


Luňák červený (Milvus milvus) David HORAL, Jan BARTONÍČEK, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Karel POPRACH a spol., Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring luňáka červeného (Milvus milvus) v roce 2009 probíhal na jižní Moravě, Třeboňsku, Domažlicku, Neratovicku a Královéhradecku.

Výsledky V roce 2009 bylo sledováno 7 ploch. Hnízdění bylo prokázáno u 17 párů, u dalších 15 až 16 párů bylo hnízdění pravděpodobné. Výsledky z oblasti Soutoku a zbytku Břeclavska jsou zatím neúplné. Minimální vzdálenost mezi dvěma hnízdy luňáků červených byla 370 m. Ve dvou případech bylo nalezeno hnízdo luňáka červeného ve vzdálenosti 71 m resp. 160 m od hnízda luňáka hnědého. Na Hodonínsku byla prokázána otrava dospělého ptáka na hnízdišti karbofuranem; ve hnízdě byla nalezena dvě mláďata a zastuzené vejce těsně před vylíhnutím.

foto: Petr Horák

Na společném nocovišti na Břeclavsku bylo zjištěno maximum dne 10.10.2009 - 78 ex.


Oblast Soutok (BV) okres BV (zbytek) Bzenec (HO) okres HK Třeboňsko (JH) Neratovicko (ME) okres DO Celkem

Prokázané 7 2 1 0 2 4 1

Předpokládané 8 0 0 1 až 2 3 1 2

Celkem 15 2 1 1 až 2 5 5 3

17

15 až 16

32 až 33

8

Úspěšnost

karbofuran min. 2, ? 0, min.1, 2, 3 1 pull. + 1 V

Pozorovatel DH, HM HM, VB, DH GČ JB JŠ, JM KP a spol. LS


Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Jan BARTONÍČEK, Ivo HERTL, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Vladimír PETERA, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Jiří VLČEK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 2009 probíhal v 9 oblastech. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny a horní pomoraví. Metodika Hnízdní výskyt motáka lužního byl sledován na již známých a pravidelných hnízdištích, především v kraji Vysočina, na Znojemsku, Olomoucku a Náchodsku. Velikost sledovaných oblastí je již několik roků téměř neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad dlouhodobých trendů ve vývoji hnízdní populace motáka lužního směrodatný, s možností celkem přesně odhadnou početnost populace v daném roce. Prokázané hnízdění pro účely monitoringu nemusí být nutně dáno nálezem hnízda se snůškou či mláďaty, k prokázání hnízdění postačí pozorování hnízdního párů při teritoriálním chování (svatební lety, odhánění a napadání jiných dravců či havranovitých, pozorováním kopulace a předáváním potravy mezi hnízdním párem, zanášení potravy do porostů na předpokládané hnízdo, pozorování již letu schopných mláďat za přítomnosti rodičů). Motáci lužní hnízdí na vlhkých loukách v ruderálních porostech, ale především v polních kulturách, hlavně v obilovinách (ozimá pšenice a ječmen) a pícninách (vojtěška). Skutečnost, že motáci hnízdí v zemědělských porostech, přináší však nemalé potíže s vyhledáváním a ochranou hnízd před vysečením během žní. Po dohodě se zemědělci jsou hnízda obsečena, především ve vojtěškách, ochranná neposečená plocha kolem hnízda přestavuje rozlohu 50 x 50 m, při více hnízdech až 100 x 100 m. Motáci lužní dokáží hnízdit v menších koloniích (2 - 7 párů). V obilovinách jsou opožděně založená hnízda buď obsečena stejným způsobem nebo, a to častěji, jsou hnízda oplocená králikářským pletivem o rozloze 2 x 2 m. Takto oplocená hnízda bývají obsečena minimálním prostorem. Dále, pokud to okolní přírodní podmínky či polní kultury dovolují je možnost žatvou ohrožená mláďata přenést do náhradních porostů a to na vzdálenost až 300 m jednorázově. Tyto ochranářské akce (obsekání, oplocení a transfery) se již v praxi plně osvědčily.

9


Výsledky Na Vysočině bylo nalezeno celkem 38 hnízd, z toho pouze 17 hnízdění bylo úspěšných. Průměrně bylo vyvedeno 2,4 mláděte na úspěšné hnízdění (0,95 mláděte na postavené hnízdo). Rok 2009 byl nejhorším rokem v úspěšnosti vyvedených mláďat za všechny sledované roky hnízdní populace na Vysočině (2000-2009). Více než polovina ztracených hnízd byla zničena následkem častých a silných dešťů v období líhnutí mláďat. Velmi malá mláďata hynula chladem na promočených či zatopených hnízdech, byla nalezena i mláďata, která měla spodní stranu těla pokrytou plísní. Celkem 21 hnízd bylo neproduktivních. Z tohoto počtu bylo 11 opuštěno vlivem klimatických podmínek, 8 bylo predováno a 2 byla vysečena. V rámci celé republiky bylo zjištěno 95 hnízdících párů s 86 nalezenými hnízdy. 13 hnízd bylo chráněno, z toho 9 úspěšně.

10


Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Josef CHYTIL, Václav BERAN, Vladimír GAHURA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring orla královského (Aquila heliaca) v roce 2009 probíhal na území jižní Moravy. Všechny hnízdící páry byly na okrese Břeclav.

Metodika Byly sledovány všechny známé hnízdící páry a shromažďovány veškeré faunistické údaje o výskytu orlů královských, především z okresů BV, ZN, HO, UH a výjimečná pozorování mimo tradiční oblast výskytu (t. r. okresy BM, KM, KO, JH). Výsledky V roce 2009 bylo sledováno hnízdění 3 párů. Na prvním hnízdě byla úspěšně vyvedena 3 mláďata. Hnízdění na dalším sledovaném hnízdě nebylo úspěšné, zřejmě došlo k úhynu malých mláďat vlivem nepříznivého počasí. Třetí hnízdo bylo “zásnubní”, postaveno nedospělými jedinci. Další pár orlů královských hnízdil již druhým rokem na rakouské straně řeky Dyje a úspěšně vyvedl 2 mláďata (předtím hnízdil tento pár v letech 2004-2007, tj. po čtyři roky, na českém území).

11

foto: Petr Horák


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav Beran a kolektiv (15 spolupracovníků) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce 2009 probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byla sledována historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Želetavky a dolní část toku Vltavy a vybrané lidské stavby). Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. Výsledky V roce 2009 bylo nalezeno 49 obsazených teritorií, přítomnost hnízdícího páru byla zjištěna na 41 z nich. 19 hnízdění bylo úspěšných, vyvedeno bylo minimálně 44 mláďat.

foto: Václav Hlaváč

foto: Václav Hlaváč

12


Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Ondřej RYŠKA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin VALÁŠEK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2009 probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji.

Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována.

Výsledky V roce 2009 bylo nalezeno minimálně 10 obsazených teritorií. Evidováno bylo 7 hnízdících párů, 5 hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně 13 mláďat. Dále předpokládáme hnízdění 7 dalších párů, jejichž hnízda se však nepodařilo dohledat.

13


Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a kolektiv (16 členů SOVDS, 13 nečlenů) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sovy pálené (Tyto alba) v roce 2009 probíhal plošně na celém území ČR (sledováno 54 ze 77 okresů), výsledky jsou práce členů Skupiny pro ochranu a výzkum sovy pálené. Metodika V posledních letech většina populace sovy pálené v ČR hnízdí na farmách v instalovaných budkách (3543, dalších 272 zničeno), historická hnízdiště na sakrálních objektech zanikla nebo sovou pálenou nejsou obsazena, přirozená hnízdiště na farmách rovněž po rekonstrukcích objektů a modernizaci zemědělských technologií postupně zanikají. Výsledky V roce 2009 byl hnízdní výskyt sovy pálené zaznamenán v 35 okresech České republiky. Zjištěno bylo 210 hnízdících párů, v 30 případech hnízdících dvakrát v roce. Nejvýše položená hnízdiště: 646 m n.m. (okres Karlovy Vary), 510 m n.m. (okr. Pelhřimov). V oblasti jižní Moravy – (BI, BV, HO, VY, UH, ZN) v roce 2009 hnízdilo 99 párů – 47 % populace ČR. Na jedné farmě v okrese Znojmo bylo nalezeno současné hnízdění dvou párů sovy pálené (oba páry hnízdily 2x v roce) společně s jedním párem sýčka obecného (Athene noctua). Aktuálním problémem synantropně hnízdící sovy pálené jsou v důsledku transformace zemědělství postupné rekonstrukce či zánik tradičních zemědělských objektů, po vstupu do EU zpřísnění hygienických norem ve skladovacích prostorách obilovin, významné omezování nerentabilní živočišné výroby a přeměna původních skladů píce na sklady obilovin, průmyslové objekty apod. Úkolem pro rok 2010 je dokončení databáze, umožňující evidenci a zpracování dat, zpracování a importy historických dat do databáze. Databáze zahrnuje různé aspekty z hnízdní biologie: autorizaci dat, lokalizaci, hnízdění, kroužkování, hnízdní bionomii, biometrii, potravu, faunistiku apod. Umožňuje SW zpracování a výstupy dat (bionomie, úspěšnost hnízdění, strukturovaná data dle požadavků OOP). Výsledky dlouhodobého monitoringu sovy pálené v České republice shrnuje vydaná publikace Sova pálená, v roce 2010 bude vydána anglická verze této knihy s názvem The Barn Owl.

14


Okres

1. 2. hnízdění hnízdění Beroun 1 Brno-venkov 6 Bruntál 2 Břeclav 26 2 Hodonín 12 3 Hradec Králové 3 Chomutov 1 1 Jičín 3 Jindřichův Hradec 2 1 Karlovy Vary 1 Kladno 6 Kolín 8 1 Kroměříž 3 1 Kutná Hora 2 Litoměřice 6 Louny 19 3 Mělník 8 2 Mladá Boleslav

%

1. 2. hnízdění hnízdění Nový Jičín 2 Nymburk 3 Olomouc 3 7 Opava 3 1 25 Pardubice 6 Pelhřimov 1 100 Plzeň-jih 3 Plzeň-sever 2 50 Praha-východ 3 Praha-západ 1 Prostějov 7 2 13 Přerov 6 2 33 Svitavy 2 Šumperk 2 Uherské Hradiště 9 4 16 Vyškov 7 25 Znojmo 39 7

2

Okres

∑

210

30

TA AN

TA

Hnízdiště 2 párů sovy pálené (TA) a 1 páru sýčka obecného (AN)

15

%

33

29 33

44 18 14


Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL, Václav BERAN, Pavel BENDA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, Petr OREL, Karel POPRACH, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring výskytu sýčka obecného (Athene noctua) probíhal v roce 2009 ve 12 okresech ČR. Účastnilo se jej 12 členů SOVDS a 1 nečlen. Ve většině případů se nejednalo o plošný monitoring, ale o průzkumy vybraných lokalit s dříve zaznamenaným výskytem sýčků. Metodika Výskyt sýčků byl zjišťován na základě reakce na přehrávanou nahrávku teritoriálního hlasu, počítačovou analýzou zvukových nahrávek (využití zvukových záznamníků), formou přímých pozorování a na základě kontroly instalovaných budek. Výsledky V roce 2009 bylo nalezeno 25 obsazených lokalit, z toho na 13 z nich bylo hnízdění prokázáno a jedné další předpokládáno; 3 hnízdění byla neúspěšná. Hnízdní rozšíření je plošné, avšak velice řídké, jak je vidět na příkladu rozložení obsazených kvadrátů na jižní Moravě (čísla označují počet lokalit s pozitivní odezvou samců). Dílčí výsledky byly získány v oblasti identifikace rizik a ohrožení druhu: automobilová doprava (P. Orel: foto: Bedřich Landsfeld 3 sražená mláďata), proměny biotopů - budování slunečních elektráren v areálech jihomoravských zemědělských podniků, smrtelné úrazy elektrickým proudem (L. Opluštil: hnízdící samice). Tématy pro další práci jsou formy výměny informací a zkušeností mezi členy Skupiny pro sýčky (prostřednictvím webových stránek, setkání), vyhledávání vhodných biotopů a instalace bezpečných budek, načasování kontrol mláďat, přístup k výzkumným činnostem. Otázkou k diskuzi zůstává zveřejňování lokalit výskytu a hnízdění (riziko rušení během hnízdění x využití dat při správních řízeních např. v případě budování FVE), dořešení případných překryvů a případných návazností databáze SOVDS a AOPK/Nálezová data. Vzhledem k velmi nízké hnízdní hustotě by bylo v odůvodněných případech účelné posilování populace jedinci, které jsou schopna dodat stávající chovná zařízení v ČR (s využitím Národní plemenné knihy sýčků chovaných v ČR a zejména s využitím dosavadních zkušeností a výsledků Záchranné stanice v Bartošovicích).

16


Puštík bělavý (Strix uralensis) Bedřich LANDSFELD, Daniel KŘENEK, Tomáš LORENC [email protected]

Rozsah působnosti Monitoringu puštíka bělavého (Strix uralensis) se v roce 2009 věnovali dva členové SOVDS, Daniel Křenek, který sledoval oblast Moravskoslezských Beskyd a Tomáš Lorenc zaměřený na oblast Šumavy.

Výsledky Výsledky z Moravskoslezských Beskyd vykazují z celkového počtu 14 kontrolovaných lokalit 7 obsazených, celkový odhad hnízdní populace je 26-30 párů. V oblasti Šumavy bylo kontrolováno 12 lokalit, celková populace je odhadována na 15-20 párů. V současné době není znám výskyt v jiných oblastech, i když to nemůžeme vyloučit. Vzhledem k jeho šíření na západním Slovensku, kdy je znám jeho výskyt v západní části Strážovských vrchů a na Považském Inovci, není vyloučeno, že může unikat pozornosti např. ve vrcholových partiích blízkých Bílých Karpat. Celorepublikový součet odhadované populace puštíka bělavého je 41-50 párů.

17


Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Jan BARTONÍČEK, Vladimír GAHURA, Pavel HOBZA, Miloslav HOLÁŇ, Zbyšek KARAFIÁT, Jaroslav KŘIŽKA, Vojtěch MRLÍK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2009 probíhal na 12 studijních plochách za účasti osmi řešitelů. Umístnění ploch v rámci republiky ukazuje mapka. Účelem bylo v tomto roce především získání prvních zkušeností s metodikou a její vyhodnocení. Metodika Na základě získaných zkušeností v prvním roce, byla stanovena minimální velikost sledované plochy 10 km2. Od roku 2010 budou jednotlivé plochy s menší výměrou upraveny. Jednotlivé zkoumané plochy budou pro účely dlouhodobého monitoringu neměnné. Pro zajištění srovnatelnosti výsledků je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů.


Výsledky V roce 2009 bylo sledováno 12 ploch, na kterých bylo obsazeno 142 teritorií. Umístnění lokalit se pohybovalo v nadmořských výškách v rozmezí od 165 do 805 m. Hustota zjištěných párů káně lesní se pohybovala v rozmezí od 26,3 do 147,4 párů na 100 km2. Podrobné srovnání uvádí tabulka na následující straně. Závěr Doporučenou metodiku lze považovat za smysluplnou s cílem sledování vývoje populace káně lesní. Je žádoucí, aby se do programu monitoringu zapojilo více mapovatelů. Zájemci mají možnost se přihlásit u koordinátora druhu.


18


Lokalita Rozloha Nadm. v. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

[km2] 16 9,5 16 2,25 22,21 8,75 10 21,6 13 66 38 7

celkem

230,31

průměr

19,19

[m] 200-375 280-355 260-360 600-640 220-320 283-330 250 263 250-300 165-231 546-805 180-220

Zastoupení prostředí [%] les 40 30 5 10 95 20 0 0 35 86 19 6

agro 40 70 85 75 5 75 88 75 58 12 79 90

intravilán vodní pl. 20 0 0 0 10 0 0 15 0 0 2 3 10 2 25 0 4 3 0 2 2 0 0 4

Počet

Hustota

párů 7 14 5 2 25 3 4 6 5 56 10 5

[p/100km2] 43,8 147,4 31,3 88,9 112,6 34,3 40 27,8 38,5 84,8 26,3 71,4

142 44,32

48,97


19

5,49

1,21

61,7


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Bedřich LANDSFELD, Jaroslav KŘIŽKA, Vladimír GAHURA, Jan BUCHTA, Martin MIŠKOVSKÝ, Miloslav HOLÁŇ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2009 probíhal na 11 studijních plochách vybraných území ČR.

Metodika Hlavní otázkou pro stanovení metodiky se stala velikost sledovaného území, a míra zastoupení vhodných biotopů, ovlivňující srovnatelnost získaných výsledků. Pokud budou k monitoringu vybrány vhodné plochy s větší hustotou hnízd, je zřejmé, že výsledky bude možné využít k odhadu dlouhodobých trendů ve vývoji populace, ale ne ke stanovení průměrné hnízdní hustoty (ta by byla silně nadhodnocená). Sledování ploch nevhodných pro hnízdění jestřába naopak nepřinese údaje pro odhad vývoje početnosti populace. Důležitou otázkou je také velikost monitorovaných ploch. S ohledem na biologii a obvyklou hnízdní hustotu je nutné, aby sledovaná plocha měla velikost minimálně 25 km2 (nejlépe čtverec o rozměrech 5x5 km). V poměru zastoupení lesa a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry. Vzhledem ke skrytému způsobu života jestřába je nutné stanovit také metodiku prokázání páru na ploše. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. K prokázání hnízdění pro účel monitoringu není tedy nutný nález hnízda. Výsledky Rok 2009 je považovaný za rok ověřování metodiky. Sedm spolupracovníků zjistilo celkem 30 hnízdních teritorií jestřába. Velikost sledovaných ploch nebyla ovšem srovnatelná, z výsledků nelze porovnat hustotu výskytu v jednotlivých oblastech a výsledky nelze využít jako základ pro dlouhodobý monitoring. Pro další sezónu je nutné standardizovat výběr a velikost sledovaných ploch podle nově odsouhlasené metodiky. Souhrn výsledků za rok 2009 je tedy pouze informativní.

20


Lokalita Název BL VH-HB VH Pavlov VG BzDou VG HrJes JK MM&MH 1 MM&MH 2 MM&MH 3 MM&MH 4 MM&MH 5 Celkem

Rozloha Nadm. v. 2

[km ] 25 160 25 66 38 190 0,75 1 4 4 4

[m] 200 - 375 380 - 620 450 - 601 165 - 231 546 - 805 420 - 542 230-480 230-480 230-480 230-480 230-480

Zastoupení prostředí les 50 40 45 75 18 35 100 100 100 100 100

agro 35 50 50 12 80 58 0 0 0 0 0

517,75

intravilán 15 10 5 0 2 6 0 0 0 0 0

vodní pl. 0 0 0 13 0 0 0 0 0 0 0

Počet

Hustota

párů 3 6 3 6 0 7 1 1 1 1 1

[p/100km2] 12 3,75 12 9 0 3,6 133 100 25 25 25

30

21


Sýc rousný (Aegolius funerus) Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Libor SCHRÖPFER, Jiří ZAJÍC [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) v roce 2009 probíhal na 12 sledovaných plochách napříč ČR.

Metodika Sledování hnízdního rozšíření sýců bylo prováděno jednak kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek), dále odposlechem hlasových projevů a akustickým monitoringem a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Porovnání výsledků rozdílného přístupu k monitoringu (podle hnízdících párů nebo pobytových stop a samců hájících teritoria) naznačuje přítomnost daleko početnější populace, než je možné dosud používanými způsoby doložit. Propracování metody akustického monitoringu s rozlišením jedinců umožní přesnější odhad velikosti populací.

Výsledky V roce 2009 bylo nalezeno nejméně 144 obsazených teritorií, s průměrnou hustotou 14,1 ter. / 100 km2. Kontrolováno bylo 1587 budek z 1639 instalovaných. Nalezeno bylo pouze 19 úspěšných hnízdění, odchováno bylo průměrně 1,84 mláděte / úspěšné hnízdění. K úspěšnému vyvedení mláďat došlo u 13,7 % obsazených teritorií. Hnízdní výskyt byl prokázán v nadmořských výškách již od 450 m, což výrazně neodpovídá předpokládanému rozšíření tohoto druhu. Akustickým monitoringem byla prokázána značná konkurence mezi sýcem a puštíkem obecným (Strix aluco), kdy pouze výjimečně byly zaznamenány hlasové projevy na společném stanovišti, přitom oba hlasy byly velice slabé (z velké vzdálenosti). Rozdělení životního prostoru mezi sýcem a puštíkem je dáno především hustotami drobných zemních savců. V horském prostředí tuto hranici tvoří výškové pásmo kolem 700 m n. m. a v níže položených oblastech je umožněna existence trvalých místních populací sýců omezeným výskytem kořisti v hospodářských lesích. Podrobná tabulka se zjištěnými výsledky je na následující straně. 22


Ztráty na hnízdech byly zjištěny patrně poklesem potravní nabídky (opuštění hnízda bez zjevné příčiny) v 53 % neúspěšných snůšek a predací kunou v 13 % neúspěšných snůšek. Při posuzování velikosti místních populací podle hnízdících párů nebo běžných hlasových projevů je nutné počítat s fluktuací hlavní kořisti (drobných savců) mezi jednotlivými sezonami, ale také mezi lokalitami sledovaného regionu. V letech s nízkou potravní nabídkou se v reprodukci zjevně prosadí jen velmi malá část (10 %) jedinců, kteří obsadí nejatraktivnější teritoria. V troficky příznivých sezonách jsou hnízdícími páry obsazována teritoria s dosahovanou nejnižší limitní hustotou drobných savců (cca 20 ks/ha). Nerovnoměrný výskyt kořisti způsobuje značnou mozaikovitost výskytu hnízdících párů v rámci jednoho regionu i tendenci jejich vyšších koncentrací v dosahu ohnisek zvýšených hustot drobných hlodavců. Podle pobytových stop v hnízdních budkách i částečnému podchycení stanovištních hlasových signálů lze usuzovat na přítomnost značného počtu nehnízdících jedinců, který může i v příznivých letech dosahovat 50 – 70 % celkového počtu. Skutečnou velikost této části populace bude nutné ještě dále prověřovat. Práce bude v dalších letech zaměřena na posílení plošného monitoringu hnízdní populace, akustický monitoring, ochranu doupných stromů, zjišťování paternity sov a kroužkování.

Metod * Lokalita (oblast)

Rozloha 2

budky budky budky budky budky budky budky budky b. / hlas budky budky AM AM AM

Ještědský hřeben CHKO Jizerské hory Krkonoše CHKO Orlické hory CHKO Jeseník Jeseník mimo CHKO CHKO Beskydy CHKO Moravský kras Holýšovsko CHKO Kokořínsko Českolipsko Javořice (Vysočina) Špičák (Vysočina) Bítešsko (Vysočina)

dutiny

Kraj Vysočina

Nadm. v. Budky

[km ]

[m]

[ks]

65 269 363 150 490

440-940 350-1120 540-1460 540-1100

4,8 50

490-550 400-500

70 538 420 210 229 26 13 20 61 17 35

12 100

650-720 600-700 470-680

T

HP

H+

juv / H+

8 44 50 21

1 5 6 3

2 1,20 1,17 1,67

4 7

2 16 16 9 5 5 0 4 2

0 1 2

0 5 3,50

1 4 3

1

1

3

612 d.

* Metodika monitoringu: budky – kontrola instalovaných budek; hlas – registrace hlasových projevů; AM – akustický monitoring; dutiny – kontrola přirozených hnízdních dutin T – počet obhajovaných teritorií; HP – počet hnízdících párů; H+ - počet úspěšných hnízdění; juv/H+ - počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění

23


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Jan SAVICKÝ, Vojtěch KODET, Ivo HERTL [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) v roce 2009 probíhal v rámci sestaveného pracovního kolektivu především na Českomoravské vrchovině. Sledovány byly vybrané lokality v oblasti centrální části Jihlavských vrchů a oblast východního Bítešska. Metodika Pro zjištění přítomnosti ptáků bylo využito zejména období jejich jarní a podzimní hlasové aktivity od ledna do května a od září do listopadu. Hlavním cílem činnosti v roce 2009 bylo ověření použitelností nové metodiky založené na akustickém monitoringu s využitím hlasových záznamníků a následné analýzy spektrogramů z pořízených nahrávek pro tento účel vyvinutým programem AMSrv. Výsledky Sledování probíhalo na několika lokalitách rozptýlených na ploše přibližně 2000 km2 v oblasti Jihlavských vrchů a 100 km2 v oblasti východního Bítešska. Na sledovaném území bylo nalezeno nejméně 16 obhajovaných teritorií. Hnízdní výskyt byl prokázán v nadmořských výškách již od 420 m, což výrazně neodpovídá předpokládanému rozšíření tohoto druhu. V oblasti se současným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) byla akustickým monitoringem zjištěna hlasová aktivita kulíška časově omezená prakticky na dobu 10-20 minut po kalendářním západu slunce a stejnou dobu před východem slunce.

foto: Filip Hruška

24


Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMULLER, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Bedřich LANDSFELD, Jan SAVICKÝ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal v roce 2009 systematicky především na Českomoravské vrchovině. Sledovány byly známé lokality v oblasti Jihlavských vrchů a na východním Bítešsku. Dále byly kontrolovány vybrané lokality v Krkonoších a na Zlínsku. Metodika Hnízdní výskyt výra velkého byl sledován na již známých a pravidelných hnízdištích v kraji Vysočina. Velikost sledované oblasti je již několik roků neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad 20letého vývoje hnízdní populace výra velkého v kraji Vysočina známý, s možností celkem přesně odhadnout početnost hnízdících párů v daném roce na sledovaných lokalitách. Výr velký hnízdí na skalách v zalesněných údolích vodních toků, v kamenolomech (především činných), ve vrcholových skalnatých bučinách, na skalkách a pod padlými kmeny či vyvrácenými pařezy v rozsáhlých lesních komplexech, méně častěji také na stromech ve starých hnízdech větších dravců. Prokázané hnízdění pro účely monitoringu nemusí být nutně dáno nálezem hnízda se snůškou či mláďaty, k prokázání hnízdění postačí pozorování hnízdního párů při teritoriálním chování (hlasové projevy hnízdního páru v blízkosti předpokládaného hnízda či vyvedených mláďat) nebo nálezem potravních stanovišť s větším výskytem nestrávené potravy (vývržky), obvykle pod stromy v okolí hnízda či nálezem trhanišť s potravními zbytky (kožky ježků, letky ptáků), obvykle na skalních výstupcích či bludných balvanech a pařezech. Za prokázané hnízdění se však nepovažují hlasové projevy (zimní či předjarní houkání jednotlivých ptáků). Ochrana hnízd výra velkého je velice problematická. Často dochází k úmyslnému ničení hnízd ze strany člověka, či neúmyslnému, např. těžbou dřeva (to především). Výsledky Na sledovaném území bylo kontrolováno 44 hnízdních lokalit, z toho bylo 26 obsazených. Hnízdilo zde 16 párů, přitom 8 úspěšně. Produktivita úspěšných hnízd činila přibližně 1,6 mláďat na úspěšné hnízdění.

25


MEDRAPTORS – monitoring migrace dravců ve Středozemí Ivo HERTL [email protected]

Již řadu let probíhá v centrální a východní části Středozemí sledování migrace dravců. Na 17 místech, významných z hlediska koncentrace dravců na tahu, jsou prováděna pravidelná sčítání. Cílem projektu je kromě výchovných aktivit a ekologické osvěty zejména nalezení hlavních tahových cest a stanovení populačních trendů protahujících druhů.

Středozemní moře

V polovině září 2009 jsem využil příležitost navštívit jedno z terénních stanovišť nad italským městečkem Arenzano (značka 14 v mapce), poblíž přístavu Janov. Během několikahodinové návštěvy za poněkud nepříznivého počasí jsme zaznamenali 42 ex. orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus), který, přestože hnízdí především v centrální části apeninského poloostrova, využívá k tahu do subsaharských zimovišť trasu přes italskou a francouzskou riviéru a Španělsko. Dalšími zaznamenanými dravci bylo 5 ex. včelojedů lesních (Pernis apivorus) a 3 ex. orlů nejmenších (Aquila pennata). Kromě druhů pozorovaných na tahu stojí také za zmínku další 4 zaznamenané druhy, které v okolí stanoviště hnízdí. Jde o orly skalní (Aquila chrysaetos), káně lesní (Buteo buteo), poštolky obecné (Falco tinnunculus) a sokoly stěhovavé (Falco peregrinus). Návštěvu některého z ověřených stanovišť pro sledování migrace mohu vřele doporučit především pro získání zkušeností s rozpoznáváním skrytě žijících nebo u nás výjimečně zastižitelných druhů. Podrobnosti k projektu, galerii snímků dravců v letu a publikace naleznete na adrese www.raptormigration.org MEDRAPTORS – Mediterranean Raptor Migration Network (Summary) MEDRAPTORS is a no-profit association of ornithologists and birdwatchers, that has been working for several years in the Central Mediterranean area and more recently also in the East Mediterranean. They work to improve research and protection of migrating birds of prey through specific projects and observation camps.

26

Zpravodaj SOVDS SRPEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Recommend Documents