Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 13 ČERVEN 2013

Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. [email protected]

Zpravodaj SOVDS 13 (2013): 1

Obsah

Úvodem ….................................................................................................................................

2

Odhad počtu párů dravců a vybraných druhů sov v ČR ….......................................................

3

Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro sledování druhového zastoupení a početnosti lesních druhů sov …..............................................................................................

4

Rozšíření, početnost, hnízdní prostředí a úspěšnost výra velkého (Bubo bubo) v kraji Vysočina v letech 1989 až 2012 …......................….................................................................

13

Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 2012 na Litoměřicku ….............................

31

Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla) …........................................................................................

33

Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................

35

Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................

36

Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................

39

Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................

41

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) ….....................................................................................

43

Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................

44

Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................

45

Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................

47

Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Moták pochop (Circus aeruginosus) ….....................................................................................

48

Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................

50

Včelojed lesní (Pernis apivorus) …...........................................................................................

51

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................

54

Výr velký (Bubo bubo) ….........................................................................................................

55

Sýc rousný (Aegolius funereus) ….............................................................................................

57

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ….........................................................................

63

1


Úvodem Právě jste otevřeli další číslo Zpravodaje SOVDS. Na úvod jsou zařazeny čtyři obecné příspěvky. V prvním jsou uvedeny výsledky odhadu počtu hnízdících dravců a vybraných druhů sov, který jsme provedli na základě výzvy Dr. Theodora Mebse. Druhý příspěvek popisuje zkušenosti s využitím akustického monitoringu pro monitoring lesních druhů sov. Ve třetím příspěvku nejdeme bohatě ilustrovaný popis hnízdní úspěšnosti výrů velkých na různých typech stanovišť na Vysočině. Čtvrtý příspěvek umožňuje nahlédnout do hnízda motáků pilichů na Litoměřicku. Ve Zpravodaji dále naleznete zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 2012. V roce 2012 pokračoval monitoring dravců a sov podle nastavených pravidel. Pro období 2012-2015 byli elektronickou formou zvoleni následující koordinátoři: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: orel mořský – Tomáš Bělka sova pálená – Karel Poprach orel královský – David Horal sýček obecný – Libor Opluštil luňák červený – Dušan Rak puštík bělavý – Tomáš Lorenc luňák hnědý – Vladimír Gahura moták lužní – Ivan Kunstmüller sokol stěhovavý – Václav Beran raroh velký – Václav Beran koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: moták pochop – Iva Němečková výr velký – Ivan Kunstmüller káně lesní – Bedřich Landsfeld sýc rousný – Miroslav Dusík včelojed lesní – Vojtěch Mrlík kulíšek nejmenší – Ivo Hertl jestřáb lesní – Václav Hlaváč Setkání Skupiny se uskutečnilo 26.1.2013. Na základě shromážděných dat za rok 2012 byly jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců a sov. Pozvání na setkání přijali dva hosté, o aktuálním stavu monitoringu NATURA informoval Kamil Čihák a s novinkami ze Slovenska seznámil Jozef Chavko. Ivo Hertl

Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 14. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku 2014 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 2013. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním příspěvkům tohoto čísla, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl 2


Odhad počtu párů dravců a vybraných druhů sov v ČR Bedřich LANDSFELD a koordinátoři [email protected]

Začátkem letošního roku jsme se pokusili odhadnout početnost dravců a vybraných druhů sov na území České republiky. Učinili jsme tak na základě výzvy Dr. Theodora Mebse o aktualizaci údajů u příležitosti připravovaného druhého vydání knihy "Die Greifvögel Europas, Nordafrikas und Vorderasiens", které by mělo vyjít v příštím roce. Na stanovení odhadu se podíleli všichni koordinátoři jednotlivých druhů a rád bych jim chtěl touto cestou za snahu zodpovědně vyřešit tento nelehký úkol poděkovat. Je třeba především upozornit na skutečnost, že na odhady celkové početnosti dravců a sov neexistuje metodika, která by popisovala jednotlivé způsoby a postupy. Stanovení počtu párů u vzácnějších druhů se provádí relativně dobře a to na základě zmapovaných hnízdících párů doplněných kvalifikovaným odhadem. Podstatně náročnější je úkol odhadnout početnost běžných druhů dravců a početnost sov. Zde jsme vycházeli především z dříve zveřejněných údajů, které jsme upřesnili na základě soudobé zkušenosti. V případě lesních druhů sov jsme si pomáhali i logickým postupem, kdy jsme vztahovali známé hustoty populace na některých lokalitách k odhadovaným celkovým plochám vhodných biotopů na území České republiky. odhad

trend

Pernis apivorus

650 - 1200

stabilní

Milvus migrans

55 - 65

stabilní

165 - 185

stoupající

Haliaeetus albicilla

95 - 100

stoupající

Circus aeruginosus

1300 - 1700

stabilní

Milvus milvus

Circus cyaneus

1 - 10

Circus pygargus

150 - 200

stoupající

Accipiter gentilis

1300 - 1600

klesající

Accipiter nisus

3500 - 4500

stabilní

11000 - 14000

stabilní

Aquila chrysaetos

0-1

introdukce

Aquila heliaca

3-5

stabilní

Aquila pomarina

1-2

Buteo buteo

Falco cherrug

20 - 25

stoupající

Falco peregrinus

60 - 70

stoupající

200 - 300

stabilní

Falco tinnunculus

9000 - 1300

stabilní

Glaucidium passerinum

1600 - 2000

Falco subbuteo

Tyto alba

135 - 150

Athene noctua

max. 100

Aegolius funereus

2000 - 2500

3


Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro sledování druhového zastoupení a početnosti lesních druhů sov Ivo HERTL [email protected]

Úvod Od roku 1995 probíhá na východním Bítešsku mapování rozšíření sov s cílem sběru informací pro realizaci ochranářských opatření. V letech 1995-2008 monitoring probíhal na ploše 40 km2, s využitím terénních kontrol na liniovém transektu, s občasnou hlasovou provokací. Od roku 2009 byl terénní průzkum nahrazen využitím metody Akustického monitoringu (Savický 2009). Pořízeny byly 4 kusy záznamníků Olympus DS-50 a s jejich pomocí bylo sledované území rozšířeno na 100 km2. Cílem této práce je představit dosažitelné výsledky Akustického monitoringu a stanovit podmínky pro jeho efektivní využití při monitoringu lesních druhů sov, aplikovatelné v oblasti ochrany přírody. Diskutováno je také dílčí srovnání s terénním průzkumem liniovou metodou s občasnou hlasovou provokací. Doporučení uvedená v této práci vychází ze zkušeností získaných po čtyři sezóny (2009-2012). Metodika Monitorované území s rozlohou přibližně 100 km2 se nachází na rozhraní krajů Jihomoravského a Vysočiny, mezi Velkou Bíteší [ZR], Veverskou Bítýškou [BO] a Zastávkou u Brna [BO] v nadmořských výškách od 250 m (údolí Bílého potoka nad Veverskou Bítýškou) do 540 m (Černé lesy nad Zálesnou Zhoří). Lesy jsou zastoupeny 62 %, pole 30 % a lidská sídla 8 %. Intenzívně hospodářsky využívané lesy jsou tvořené především smrkovou monokulturou, místy věkově a prostorově členitou. Na strmých svazích údolí Bílého potoka a Bobravy lze nalézt staré listnaté lesy. Ve výše položených oblastech se ostrůvkovitě vyskytují bučiny. Hluboce zařezané údolí Bílého potoka a jeho okolí byly v roce 1992 vyhlášeny přírodním parkem. Akustický monitoring byl ke sledování využit v letech 2009-2012. Použita byla čtveřice záznamníků Olympus DS-50, které v předem nastaveném časovém období nepřetržitě pořizovaly zvukové nahrávky. Jejich vyhodnocení bylo prováděno v programu AMSrv (autor Jan Savický), který zajišťuje automatizovaný převod minutových úseků zvukového záznamu na časovou závislost kmitočtového spektra (spektrogram) programem Adobe Soundbooth. Ve spektrogramech lze snadno vizuálně nalézt a identifikovat hlasy ptáků bez nutnosti poslechu samotného několikahodinového záznamu. Program AMSrv dále umožňuje poslech konkrétních úseků záznamu, tvorbu poznámek spřažených s nahrávkou a pořízení zvukových výřezů. Po získání zkušeností byla jedna noc na jednom stanovišti vyhodnocena přibližně za 20 minut. Akustický monitoring probíhal metodou dvou kontrol se vzájemným odstupem 3 až 4 týdnů, přičemž nejprve byly nahrávky pořízeny vždy v nižších nadmořských výškách. Nahrávací stanoviště byla umístěna uvnitř větších lesních celků, jejich poloha byla zvolena podle porostních map na http://geoportal2.uhul.cz, především dle profilu terénu a stáří porostů. Při výběru konkrétních stanovišť byla preferována ta s dostatečným rozhledem do okolí. Sousední záznamníky byly vzdáleny 800-1500 m od sebe. Umístění stanovišť se od sebe meziročně nelišilo. Nahrávací noci byly výhradně bez dešťových srážek a s větrem do 2,5 m/s, což se jeví jako limitující pro kvalitní záznam. Očekávané intenzity srážek a rychlost větru byly zjišťovány z předpovědi počasí na serveru http://pocasi.idnes.cz platné pro dané území. Záznamníky byly umisťovány především na tenké kmínky jehličnanů do výšky 1,5-2 m, nahrávání bylo zahájeno 4


hodinu před západem slunce a končilo 2 hodiny po jeho východu. V letech 2009-2011 byly záznamníky na stanoviště rozmisťovány večer a snímány hned v ranních hodinách následujícího dne. V roce 2012 bylo zvoleno pracovní schéma s jednou návštěvou terénu denně, kdy první odpoledne je proveden roznos záznamníků a druhé odpoledne sběr, výměna baterií, zkopírování dat do přenosného počítače a přemístění záznamníků na další místa. Toto schéma lze snadněji využít při běžném zaměstnání. V roce 2012 byl dokoupen jeden záznamník Olympus DM-650, umožňující záznam po dvě sousední nahrávací období. Instalován byl vždy na jedno ze stanovišť po skončení standardního nahrávání, což umožnilo ve výsledku třídenní záznam. Pro tento záznam bylo vybráno stanoviště s potenciálem zaznamenat větší počet sov, nejlépe svah údolí s dalekým rozhledem, přičemž při výměně záznamníků nedošlo ke změně umístění a orientace. Díky tomuto postupu nedošlo ke změně dříve používané metodiky a získaná data jsou plně kompatibilní s těmi z let 2009-2011. Dále byl nezávisle prováděn terénní průzkum liniovou metodou s občasnou hlasovou provokací. Jeho cílem bylo odhalit případné okrsky nezjištěné Akustickým monitoringem. V terénu byly stráveny 2 hodiny po soumraku. Hlas kulíška nejmenšího, sýce rousného a puštíka obecného byl přehráván s následujícími omezeními: (1) na dříve zjištěných a potenciálních stanovištích sýce nebyl přehráván hlas puštíka; (2) při zaznamenaném pobytu puštíka nebyl pouštěn hlas sýce a kulíška; (3) hlas kulíška byl přehráván pouze v období soumraku a stmívání. Transekt byl vždy veden tak, aby provokace nemohly jakkoli ovlivnit nahrávací stanoviště Akustického monitoringu (vzdálenost k nejbližšímu nahrávacímu stanovišti min. 3 km). Výsledky a doporučení K rovnoměrnému pokrytí sledovaného území bylo zvoleno 48 stanovišť (obr. 1). Vícedenní záznam byl v roce 2012 proveden na 9 stanovištích, terénní průzkum liniovou metodou v průběhu 10 večerů. Charakteristika terénních kontrol v roce 2012 je uvedena v tab. 1. Meteorologická data pocházejí z amatérské meteorologické stanice umístěné uprostřed sledované oblasti v obci Domašov (GPS: 49°14'38"N; 16°20'41"E - http://pocasidomasov.cz). Tab. 1: Časový rozvrh provedených kontrol a teplotní charakteristika jednotlivých nocí 1. kontrola

2. kontrola

dvoudenní záznam

transekt

datum teplota*

datum

teplota*

datum

tepl. 1*

tepl. 2*

datum

Říčky, Okrouhlík

17.2.

2;1;1

14.3.

4;3;3

18.-19.2.

3;0;1

1;-1;-1

-

Litostrov

18.2.

3;0;1

13.3.

5;5;4

14.-15.3.

4;3;3

5;1;-1

21.3.

Javůrek, Knínické lesy

19.2.

1;-1;-1

16.3.

10;4;1

20.-21.2. -1;-4;-7

0;-1;0

17.3.

Ostrá

20.2.

-1;-4;-7

17.3.

11;5;4

-

-

Javůrek, Šmelcovna

21.2.

0;-1;0

21.3.

11;7;5

22.-23.2. 2;-1;-1

3;3;4

-

Rudka

22.2.

2;-1;-1

15.3.

5;1;-1

16.-17.3.

10;4;1

11;5;4

23.2.

Lesní Hluboké

27.2.

1;0;-1

20.3.

7;3;1

21.-22.3.

11;7;5

12;7;6

28.3.

Přibyslavice

29.2.

7;6;6

22.3.

12;7;6

23.-24.3.

12;8;7

12;8;7

1.3.

Svatoslav

1.3.

8;7;6

23.3.

12;8;7

-

-

-

-

Zhořské lesy

2.3.

5;2;-1

28.3.

13;10;8

3.-4.3.

3;-1;-1

3;-1;-3

5.3.

9 Křížů

3.3.

3;-1;-1

26.3.

9;4;2

27.-28.3.

12;8;6

13;10;8

27.2., 4.,7.3.

Příčnice

5.3.

3;-3;-4

27.3.

12;8;6

-

-

-

13.3.

-

* teplota ve °C v době západu slunce, o půlnoci a v době východu slunce

5

-


Obr. 1: Rozmístění nahrávacích stanovišť Akustického monitoringu a vedení transektů (kruhem vyznačena stanoviště opakovaných jednodenních kontrol, červeně zvýrazněna stanoviště s prodlouženou dobou nahrávání, modrou linií vyznačeny transekty). Na sledovaném území byla v letech 2009-2012 zjištěna přítomnost 7 druhů sov. Nejčetněji byl zaznamenán puštík obecný (Strix aluco), u kterého bylo zjištěno až 40 domovských okrsků. Druhým nejčetněji zaznamenaným druhem byl kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) s pěti až šesti okrsky, následoval výr velký (Bubo bubo) se čtyřmi nalezenými okrsky a sýc rousný (Aegolius funereus) se dvěma až čtyřmi zjištěnými okrsky. Mimo tyto druhy sov byl na dvou stanovištích zaznamenán kalous ušatý (Asio otus), jehož početnost je podhodnocena vzhledem k jeho preferenci stanovišť na okraji lesa. Na třech stanovištích byla v roce 2009 zjištěna přítomnost sýčka obecného (Athene noctua), pravděpodobně šlo o potulku jednoho ptáka, který se pohyboval na větším území a na vhodných stanovištích se sporadicky ozýval. V jednom případě byla zaznamenána pravděpodobně potulka sovy pálené (Tyto alba), která byla zaznamenána v noci 22.2.2012 s přiměřeným časovým odstupem postupně na třech stanovištích. Je-li vzat jednodenní Akustický monitoring se dvěma kontrolami s odstupem 3-4 týdnů jako referenční, bylo ve srovnání s dvoudenním monitoringem a liniovou mapovací metodou v roce 2012 dosaženo následujících výsledků. 6


Při nahrávání po dvě sousední noci byl zjištěn navíc jeden pár výra. Jednalo se o první nahrávací noc v sezóně a šlo zřejmě o nástup hlasové aktivity sov při postupném oteplování. Samec z tohoto páru byl později zaznamenán z dalšího stanoviště. V místech s vyšší hustotou ptáků byla při použití dvoudenního záznamu několikrát zjištěna vyšší početnost. Zaznamenáni byli ovšem vzdálení ptáci na hranicích svých okrsků, kteří byli při opakovaném jednodenním monitoringu zjištěni ze sousedních stanovišť. Přínos nahrávání po dvě sousední noci nebyl zjištěn (Tab. 2). Tab. 2: Srovnání výsledků dvoudenního monitoringu (2D) s opakovaným jednodenním (1D) stanoviště**

1D*

3

11

17

39

50

59

71

78

85

výr velký

0;0

0;0

0;0

0;0

0;0

0;0

♂♀;♂

♂;0

0;0

kulíšek nejmenší

0;0

♂;0

0;0

0;0

0;0

0;0

2♂♀; ♂♀

0;0

0;0

sýc rousný

0;0

0;0

0;0

1;1

0;0

0;0

0;0

♂;♂

0;0

3♂2♀; ♂♀

3♂; ♂♀

2♂♀; 2♂♀

0;0

3♂2♀; 2♂♀

♂♀;0

2♂♀; 2♂♀

0;♂

♂;0

♂♀

0

0

0

♂

0

♂

0

0


0

♂

0

0

0

♂

3♂

0

0

sýc rousný

0

0

0

♂

0

0

0

♂

0

4♂2♀

5♂2♀

♂♀

0

3♂♀

2♂♀

3♂2♀

1

0

puštík obecný výr velký 2D

puštík obecný

* údaje z první; druhé kontroly, ** pořadí opakovaného jednodenního Akustického monitoringu

Tab. 3: Srovnání výsledků zjištěných liniovou metodou (LM) s občasnou hlasovou provokací a opakovaným jednodenním Akustickým monitoringem (1D) datum

LM

23.2.

27.2.

1.3.

4.3.

5.3.

7.3.

13.3.

17.3.

21.3.

28.3.

výr velký

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0


0

♂♀

0

♂♀

0

0

♀

0

0

2♂♀

sýc rousný

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2♂♀

1

0

♂♀

0

0

0

4♂3♀

♂

3♂2♀

puštík obecný

stanoviště*

1D**

23 24

44

30 31 32

42 43

37 38 39

21 44

45 46 48

10 11 13

5

25 26 27

výr velký

0;0

0;0

♂;♂

0;0

0;0

0;0

0;0

♂;0

♂;0

♂♀;♂


0;0

0;0

0;0

♂♀;♂

0;0

0;0

♂;0

♂;0

0;0

3♂2♀; 2♂♀

sýc rousný

0;0

0;0

♂;♂

0;0

1;1

0;0

2♂;♂

0;0

0;0

0;0

2♂♀; 3♂2♀

♂;0

0;♂♀

2♂♀; ♂♀

0;0

♂;♂

1;♂

puštík obecný

6♂3♀; 3♂2♀; 2♂♀;0 4♂3♀ 4♂2♀

* pořadí opakovaného jednodenního Akustického monitoringu, ** údaje z první; druhé kontroly

7


Při terénním průzkumu liniovou metodou s hlasovou provokací také nebyly zjištěny další druhy nebo jiné okrsky. Jediným novým záznamem bylo zaslechnutí páru kulíšků poblíž vhodné hnízdní dutiny. S hnízděním na tomto stanovišti ovšem zřejmě nesouviselo, protože přítomnost kulíšků zde nebyla zaznamenána jak při další terénní kontrole, tak při čtyřech nočních záznamech v okolí. Intenzívní reakce na provokaci znesnadňuje určení rozmístění okrsků a počtu ozývajících se ptáků vzhledem k jejich častým přeletům. Na druhou stranu přináší větší pravděpodobnost odhalení přítomnosti páru, kdy se častěji, alespoň na chvíli, ozve i samice. V terénu byly stráveny dvě hodiny po soumraku, tedy čas srovnatelný s dobou potřebnou pro vyhodnocení nahrávek z daného území. Efektivitu Akustického monitoringu prokazuje skutečnost, že na území současně sledovaném akustickým monitoringem a průzkumem na liniovém transektu nebylo 50 % okrsků (N=30) při terénním průzkumu (Tab. 3) nalezeno. Při Akustickém monitoringu nebyly zaznamenány hlasy sov, které nelze druhově určit, naopak při terénních kontrolách byl ve dvou případech zaznamenán přelet neurčeného druhu sovy. Akustický monitoring se tedy jeví být efektivnější metodou. Na základě získaných zkušeností lze formulovat následující podmínky pro efektivní využití Akustického monitoringu v praxi. Počet záznamníků – jako hraniční poměr mezi počtem záznamníků a rozlohou sledovaného území lze v případě podrobného mapování všech lesních druhů sov dle získaných zkušeností uvést 5 kusů na 100 km2. V tomto případě je potřeba mapování věnovat velké úsilí, využít každou vhodnou noc. Hustota nahrávacích stanovišť a jejich rozmístění – pro podrobné mapování lesních druhů sov se jako vhodné jeví území s průměrnou velikostí 1 km2/stanoviště. Tato velikost umožňuje spolehlivě nalézt všechny okrsky a získat podklady usnadňující dohledání jednotlivých hnízd. Rozmístění nahrávacích stanovišť by mělo respektovat konkrétní profil terénu, v rovinných zalesněných partiích musí být hustší, v oblastech údolí může být řidší. Záznamníky je zde vhodné umisťovat na horní hranu svahů. Nejkratší vzdálenost doslechu dosahuje kulíšek, který na druhou stranu často mění oznamovací stanoviště a proto je i při vzdálenosti sousedních stanovišť 800-1500 m stále dostatečně zastižitelný. Časové rozložení kontrol – díky existujícím databázím terénních pozorování (například AVIF http://birds.cz/avif) je vhodné využít aktuální informace a monitoring zahájit v období nárůstu počtu zveřejněných pozorování. Přitom je potřeba respektovat rozdíly v nadmořské výšce jednotlivých území. Vzhledem k proměnlivosti únorového a březnového počasí lze počítat s využitím zhruba 1/2 až 2/3 nocí. Jak ukazují výsledky z let 2009-2012, období vysoké intenzity současných hlasových projevů uvedených čtyř druhů sov trvá maximálně 30 dní (tedy 15-20 využitelných nocí). Následně hlasová aktivita ustává, především u kompletních párů a dále se intenzívně ozývají především nespárovaní ptáci. Počet kontrol – vhodný způsob nahrávání je stanoven vzhledem k rozloze sledovaného území (například 100 km2), velikosti území postihnutého jedním záznamníkem (např. 1 km2) a počtu záznamníků (např. 5). Stanovíme počet potřebných nahrávacích nocí, dle uvedeného příkladu (100/1)/5 = 20. Jeho srovnáním s odhadem počtu využitelných nocí zvolíme způsob záznamu, v uvedeném případě jednodenní nahrávání. Pokud bychom za stejné situace disponovali 10 záznamníky, tj. (100/1)/10 = 10 nahrávacích nocí, můžeme zvolit dvoudenní nahrávací cyklus nebo dvě kontroly po jedné noci. Užitečnější se přitom ukazuje využití dvou nezávislých kontrol, které podají doplňkové informace o průběhu tvorby páru a průběhu hnízdění v daném území. V tomto případě také může být věnována menší pozornost správnému okamžiku pro zahájení nahrávání, protože se snadněji využije období intenzivního toku sov.

8


Diskuze Pořízení nahrávek hlasů v terénu a jejich následné počítačové vyhodnocení je v ornitologickém výzkumu aplikováno již řadu let. Jeho rozšíření umožnila především zvyšující se kapacita akumulačních zdrojů elektrické energie a snižující se spotřeba nahrávacích zařízení a současně pokrok v oblasti zpracování signálu. V praxi existuje několik základních metod (Brandes 2008), jednou z nichž je automatizované dlouhodobé nahrávání hlasů všesměrovým mikrofonem, zaznamenávajícím hlasy z určité oblasti kolem nahrávacího stanoviště. Cílem takového výzkumu bývá především nalezení konkrétního druhu, odlišení jedinců (Terry et al. 2005) a následně odhad početnosti populací (Dawson & Efford 2009). Existují také techniky klasifikace a automatizované identifikace hlasu konkrétního druhu v nahrávce (Kogan & Margoliash 1998, Tyagi et al. 2006, Heller & Pinezich 2008). Vhodnost sledování ptačího společenstva prostřednictvím nahrávek hlasu je u sov umocněna sníženou schopností vizuální detekce soumračně a v noci žijících ptáků a nižší intenzitou okolních hlasů ostatních živočichů. V roce 2009 byla představena metoda akustického průzkumu prostřednictvím cenově dostupných, programovatelných a dostatečně citlivých diktafonů firmy Olympus (Savický 2009). Čtveřice záznamníků DS-50 byla pořízena pro účely mapování sov na východním Bítešsku, s cílem nahradit časově náročnou liniovou metodu s občasnou hlasovou provokací a umožnit rozšíření sledovaného území na celé území Přírodního parku Údolí Bílého potoka a sousedící části údolí Bobravy (Bílé vody) od pramene po Rosice. Toto území tvoří krajinný celek s vyšší mírou zalesnění, proto bylo mapování cíleno na lesní druhy sov: výra velkého, puštíka obecného, kulíška nejmenšího a sýce rousného. Hnízdní výskyt kulíška a sýce nebyl v oblasti v letech 1995-2008 prokázán, zaslechnuty byly pouze výjimečné hlasové projevy sýce v předjarním období a pozorován kulíšek v listopadu 2006. V letech 2009-2011 byly získány praktické zkušenosti s využitím Akustického monitoringu, který byl předběžně vyhodnocen jako velice efektivní s předpokladem vyšší zjistitelnosti jednotlivých druhů a jedinců ve srovnání s dříve používanou liniovou metodou s občasnou hlasovou provokací. Byly provedeny experimenty s různou vzdáleností sousedních nahrávacích stanovišť a konkrétním umístěním záznamníků. V průběhu monitoringu vyvstala otázka stálosti hlasových projevů sov a současně vhodnosti jednodenního nebo vícedenního záznamu, případně opakování kontrol s určitým časovým odstupem. Z tohoto důvodu byl v roce 2012 pořízen jeden záznamník novějšího modelu DM-650, umožňující záznam po dvě celá nahrávací období. Existence stereofonního záznamu hlasů umožňuje rozlišit směr jednotlivých volajících ptáků. V principu existují dva postupy, jak odlišit jednoho od více přítomných. Tím jednodušším je zjištění současně volajících ptáků zaznamenaných na jednom nahrávacím stanovišti. Druhou možností je zaznamenání současně volajících ptáků na sousedních stanovištích. Pokud se hlasy přímo neliší frekvencí nebo svým charakterem, je obvykle možné najít určitou odchylku v jednom hlase a zkontrolovat, zda se tato ve stejném období nachází i v druhé nahrávce. Často se stane, že ve stejnou dobu hlas na jedné nahrávce utichne a na druhé se objeví, nebo se ve stejnou dobu změní proporce hlasitostí na sousedních stanovištích. To nasvědčuje přítomnosti pouze jednoho jedince a jeho přesunu. Důležitá je pravidelná synchronizace času na všech záznamnících. Pro identifikaci jedinců je potřeba využít hlasy s co nejvyšší variabilitou mezi jednotlivými ptáky a současně s co nejnižší dlouhodobou odlišností u jedinců. Získané výsledky potvrzují, že stálost teritoriálního (oznamovacího) hlasu jednotlivých ptáků je za přibližně stejných podmínek (především bez vzrušení) vysoká (Terry et al. 2005). Proto lze hlas konkrétního jedince určit v nahrávkách pořízených různé noci i v různých sezónách. Tato neinvazivní metoda se jeví být zajímavou alternativou ke kroužkování. Na tomto místě je nutné ovšem podotknout, že k prokazatelným výsledkům by vedlo nezávislé rozlišení prostřednictvím kroužkování nebo radiové telemetrie.

9


V průběhu let 2009-2012 bylo pořízeno a vyhodnoceno zhruba 5000 hodin nahrávek. V následujících odstavcích jsou rozebrány získané výsledky z hlediska jednotlivých druhů. Výr velký – monitoring tohoto druhu je snadnější v prostředí s přítomností skalnatých míst vhodných pro hnízdění. Jsou-li nahrávací místa umístěna v jejich blízkosti, získáme nejprve představu o přítomnosti ptáků. Možnému hnízdění nasvědčuje zaznamenání toku a zejména hlasů při páření. V průběhu hnízdění se potom výři ozývají často pouze při setmění a jde přitom někdy jen o několik zahoukání. Přichází ovšem z místa v blízkosti hnízdiště, pravděpodobně s výhledem na samotné hnízdo. Naopak celonoční hlasové projevy patří obvykle nespárovanému samci. Odlišení a určení samců se v programu AMSrv jeví jako snadné, především podle tvaru druhé slabiky ve spektrogramu. U některých je výrazná, u jiných nepatrná (obr. 2). Kvantitativně a statisticky vyhodnotitelné je rozpoznání při existenci vzorových záznamů jednotlivých samců prostřednictvím korelačních metod, nebo na základě detailní analýzy (Lengagne 2001).

výrazná 2. slabika

jednoslabičný krátký

zdvojený, dlouhý

Obr. 2: Odlišnosti hlasu samců výra velkého zaznamenané v prostředí AMSrv Kulíšek nejmenší – ačkoli intenzita hlasu kulíška není velká, zjištění okrsku je s Akustickým monitoringem poměrně snadné. Samci často přeletují, přitom v odlehlých místech okrsku nepískají každodenně. V místech styku více okrsků se naopak ozývají pravidelně, přitom ranní hlasová aktivita výrazně převyšuje tu večerní. Odlišení ptáků v programu AMSrv je možné podle charakteru hlasu. Ve spektrogramech je snadno odlišitelná křížková a podkovovitá forma (obr. 3). Také výška hlasu (frekvence) je charakteristická. Kvantitativně a statisticky je jednotlivé samce možné odlišit především podle středního kmitočtu, délky slabiky a intervalu mezi sousedními slabikami (Galeotti et al. 1993). Spontánní hlasové projevy samice jsou málo časté a krátké, často reaguje na přítomnost druhého samce. Současně volající ptáci se v přednesu obvykle střídají (doplňují).

„křížkový“ hlas

„podkovovitý“ hlas

Obr. 3: Odlišnosti hlasu samců kulíška nejmenšího zaznamenané v prostředí AMSrv

10


Kulíšci často sdílí prostředí s výrem, se kterým se ozývají současně. Naopak zahoukání sýce nebo hlas puštíka přednes kulíška obvykle okamžitě ukončuje. V místech se současným výskytem puštíka jsou hlasové projevy redukovány striktně na krátké období za soumraku a rozednění, zřejmě proto v nižších polohách kulíšek často uniká pozornosti. Sýc rousný – monitoring sýců představuje problém především v době pokročilého hnízdění. U nespárovaných samců je obvykle zaznamenáno celonoční houkání s jen několika přestávkami. Na druhé straně poblíž obsazeného hnízda můžeme zaslechnout pouze kontaktní hlas nebo několik zahoukání v průběhu celé noci. Zřejmě proto hnízdění sýců často unikají pozornosti. Z hlediska odlišení sousedních samců není možné využít rozdíly v počtu slabik jednotlivých zahoukání ani v délce mezer. Oba parametry se u stejného ptáka v průběhu noci mění. Jedince se stejnou výškou hlasu lze potom zjistit pouze pokud se ozývají současně. Zaznamenání hlasu sýce a puštíka v průběhu noci na jednom nahrávacím stanovišti je výjimečné. Puštík obecný – četnost hlasových projevů v domovském okrsku a odlišnosti hlasu různých ptáků působí monitoring tohoto druhu snadným i přes jeho relativně vysokou početnost. Rozpoznání jedinců v prostředí AMSrv je poměrně snadné podle charakteru hlasu. Typické rysy hlasu jednotlivých samců se navíc jeví jako stálé a lze je využít pro mezisezónní porovnání. Pro kvantitativní a statistické srovnání bylo navrženo několik parametrů, měřených v jednotlivých zahoukáních (Galeotti & Pavan 2001, Appleby & Redpath 1997). Vzhledem k vysoké hustotě osídlení v porovnání s ostatními druhy sov je možné přesněji určit počet a hranice okrsků na základě zákresu do mapy, kdy nejprve zaznamenáme místa blízkých hlasových projevů včetně charakteru hlasu. Následně k nim přiřazujeme odpovídající vzdálenější (slabší) pozorování a ve výsledku odhadneme střed okrsku (obr. 4). V průběhu jara intenzita hlasových projevů klesá a u hnízdících ptáků se v době hnízdění omezuje na několik zahoukání při stmívání a těsně před začátkem rozednívání.

Obr. 4: Výřez okrskové mapy puštíka obecného Poznatky a zkušenosti získané při monitoringu lesních druhů sov na východním Bítešsku ukazují vysoký potenciál využití Akustického monitoringu pro sledování společenstva těchto ptáků. Ve srovnání s běžně využívanou liniovou metodou s občasnou provokací byla zjištěna přítomnost většího množství jedinců i druhů a bylo nalezeno větší množství domovských okrsků. Podobných výsledků bylo dosaženo také při důkladném srovnání Akustického monitoringu sov a terénního průzkumu bodovou metodou v prostředí Jihlavských vrchů (Tejkal 2010). Efektivitu počítačového vyhodnocení dlouhodobých nahrávek z terénu pro hodnocení ptačích populací potvrzují i zahraniční studie (Hutto & Stutzman 2009, Bardeli et al. 2010 aj.).

11


Přestože počítačové vyhodnocení v programu AMSrv není automatizované, je po nabytí zkušeností dostatečně rychlé a nenáročné pro běžného uživatele počítače. Neopomenutelnou výhodou této metody je trvalá existence hlasových záznamů, vhodná pro opakované vyhodnocení a to nejen pouze z hlediska sov. Kromě zjištění druhového zastoupení a odhadu početnosti jednotlivých druhů, umožňuje vyhodnocení nahrávek prostřednictvím spektrogramů v programu AMSrv odlišení a určení jednotlivých samců a to i mezi sezónami. Tyto informace poskytnou při srovnání s běžnými metodami terénního mapování doplňkové informace o změnách na konkrétním území. Nevýhodou v této oblasti je možnost rozlišení pouze samců vzhledem k omezené hlasové aktivitě samic. Poděkování Práce byla v roce 2012 podpořena Malým členským grantem České společnosti ornitologické. Dále bych chtěl poděkovat kolegyni Daně Rymešové za podněty a připomínky, které přispěly ke vzniku tohoto příspěvku. Věnováno památce Jana Savického (†2011), zakladatele Akustického monitoringu a autora programové sady AMSrv. Seznam citované literatury Appleby B.M. & Redpath S.M. 1997: Variation in the male territorial hoot of the Tawny Owl Strix aluco in three English populations. Ibis 139: 152-158. Bardeli R., Wolff D., Kurth F., Koch M., Tauchert K.H. & Frommolt K.H. 2010: Detecting bird sounds in a complex acoustic environment and application to bioacoustic monitoring. Pattern Recognition Letters 31: 1524–1534. Brandes T.S. 2008: Automated sound recording and analysis techniques for bird surveys and conservation. Bird Conservation International 18: S163–S173. Dawson D.K. & Efford M.G. 2009: Bird population density estimated from acoustic signals. Journal of Applied Ecology 46: 1201–1209. Galeotti P., Paladin M. & Pavan G. 1993: Individually distinct hooting in male Pygmy Owls Glaucidium passerinum: a multivariate approach. Ornis Scandinavica 24: 15-20. Galeotti P. & Pavan G. 2001: Individual recognition of male Tawny owls (Strix aluco) using spectrograms of their territorial calls. Ethology Ecology & Evolution 3: 113-126. Heller J.R. & Pinezich J.D. 2008: Automatic recognition of harmonic bird sounds using a frequency track extraction algorithm. Journal of Acoustical Society of America 124: 1830-1837. Hutto R.L. & Stutzman R.J. 2009: Humans versus autonomous recording units: a comparison of point-count results. Journal of Field Ornithology 80: 387–398. Kogan J.A. & Margoliash D. 1998: Automated recognition of bird song elements from continuous recordings using dynamic time warping and hidden Markov models: A comparative study. Journal of the Acoustical Society of America 103: 2185-2196. Lengagne T. 2001: Temporal stability in the individual features in the calls of Eagle Owls (Bubo bubo). Behaviour 138, 1407-1419. Savický J. 2009: Akustický monitoring ptáků. http://www.cso.cz/am.html. Citováno 5.4.2012. Tejkal M. 2010: Využití akustických metod při monitoringu sov (Strigiformes) v lesních ekosystémech. Diplomová práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. Terry A.M.R., Peake T.M. & McGregor P.K. 2005: The role of vocal individuality in conservation. Frontiers in Zoology 2: 10-25. Tyagi H., Hegde R.M., Murthy R.H.A. & Prabhakar A. 2006: Automatic identification of bird calls using spectral ensemble average voiceprints. In: Proceedings of the 14th European signal processing conference, Florence, Italy 2006: 1–5.

12


Rozšíření, početnost, hnízdní prostředí a úspěšnost výra velkého (Bubo bubo) v kraji Vysočina v letech 1989 až 2012 Ivan KUNSTMÜLLER [email protected]

Úvod Již Kněžourek (1910) uvádí na počátku minulého století několik hnízdišť výra velkého (Bubo bubo) na řece Jihlavě a Oslavě jako prastará a stále trvající. První zachovalé písemné zprávy o výskytu výra velkého na Českomoravské vrchovině jsou uloženy v archivu Muzea Vysočiny v Jihlavě (Canon 1927). O hnízdním výskytu výra velkého na Českomoravské vrchovině v první polovině minulého století se ve své práci zmiňuje také Jirsík (1949). Avšak první ucelenější zpracování rozšíření výra velkého v letech 1949-50 v bývalém Jihlavském kraji (současný kraj Vysočina) publikoval Sekera (1954), který v tehdejším Jihlavském kraji zjistil 17 hnízdních párů. Další publikované pojednání o výskytu výra velkého v roce 1957 v bývalém Jihlavském kraji zpracoval Slavík (1958). Také Vlašín & Eleder (1986) zaznamenali v letech 1970 až 1986 pravidelné hnízdění v okresech Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Až teprve v letech 1989 až 1995 byl proveden první systematický výzkum rozšíření a hnízdní biologie výra velkého na území dnešního kraje Vysočina (Kunstmüller 1996). Materiál a metodika V letech 1989 až 2012 byl na území Českomoravské vrchoviny, v současnosti území kraje Vysočina prováděn pravidelný výzkum hnízdní biologie a etologie výra velkého (Bubo bubo). Celé území kraje Vysočina nebylo výzkumem plně pokryto, chybí údaje z oblasti Pacova, Nového Města na Moravě, Bystřice nad Perštejnem, Náměště nad Oslavou, Moravských Budějovic (obr. 1). Hnízdním prostředím výra velkého byly především skalnaté biotopy v zalesněných údolích vodních toků, odtěžené skalní stěny v kamenolomech, skály a skalky ve vrcholových jedlobučinách, méně často zalesněné balvanité a kamenné svahy a strže (tab. 1). Mimo hlavní hnízdní centra v povodí vodních toků byla zaznamenána silná koncentrace hnízdních párů ve vyšší nadmořské výšce především v Jihlavských vrších (obr. 1). Hnízdní teritoria byly vymezeny do 5 odlišných přírodních stanovišť (obr. 2) a samotné umístění hnízd uvádí obrázek 3. Samotná hnízda byla velice často umísťována na skalních římsách, ve výklencích či na skalních plošinkách částečně krytých i nekrytých skalním převisem, lehce či těžce dostupných pro člověka. Méně často byla hnízda umístěna při patě skalky nebo balvanu, víceméně shora nedostatečně krytá (podrobněji viz Kunstmüller 1996). Pouze jednotlivá hnízda byla umístěna mezi kořenovými náběhy starých jehličnatých či listnatých stromů, takto umístěná hnízda byla snadno pro člověka přístupná a velice často neúspěšná. Pouze na třech lokalitách bylo zjištěno hnízdění ve starých hnízdech dravců na stromech v jehličnatých lesích (obr. 3). Výsledky Tabulka 1 uvádí celkový přehled hnízdních lokalit, jejich obsazenost a úspěšnost hnízdění v letech 1989-2012. Po nárůstu hnízdní populace výra velkého na Vysočině v průběhu 80. a 90. let minulého století (Kunstmüller 1996), docházelo k postupnému a pravidelnému poklesu obsazenosti hnízdních lokalit či k úplnému zániku některých hnízdních lokalit v letech 2000 až 2012. Obsazenost a hnízdní úspěšnost v 6letých dekádách je uvedena na obrázku 4. Nejčastějším hnízdním biotopem

13


byly vysoké skály, ale s úspěšností hnízdění velice nízkou (obr. 5). Na obrázku 6 je uvedená celková reprodukční hodnota odchovaných mláďat. Nejvyšší hodnota 2,6 mláďat na všechna započatá hnízdění byla dosažena v období 1995-2000. V následném období měla již jen klesající tendenci.

Obr. 1: Mapka kraje Vysočina (černá trasa - řeka Sázava; zelená trasa - řeka Želivka; modrá trasa - řeka Jihlava; pořadová čísla - jednotlivá hnízdiště výra velkého). Tab. 1: Přehled hnízdišť výra velkého (Bubo bubo) v různém přírodním prostředí. Č. hn.

Obsazené Biotop od

Obec

Okres, kvadrát

do

Lokalita

Počet h. Počet roků úsp. hn.

1

1989 2012 kamenolom*

Štikov

HB, 6260 otevřená krajina

19

9

2

1991 1993 vysoké skály

Libická Lhotka

HB, 6260 řeka Doubrava

3

1

3

1989

Hor. Sokolovec

HB, 6260 řeka Doubrava

?

5

4


Chřenovice

HB, 6257 řeka Sázava

16

13

5


Podhradí


17

5

6


Vlastějovice


?

?

7

1989 2012 kamenolom

Ledeč nad Sáz.


18

10

8


Vilémovice


3

2

?

vysoké skály

14


9

1989 2005 kamenolom*

Hor. Březinka


?

?

10 1991 2002 vysoké skály

Příseka


11

4


Hor. Chlístov


12

5

12 1989

Kožlí

HB, 6357 řeka Želivka

?

?

13 1992 2012 menší skály

Chválkov

HB, 6458 Hradiště

12

8

14 1989 2006 kamenolom*

Pohled


9

6


Bartoušov

HB, 6459 říčka Šlapánka

19

8

16 1990 2012 skalky

Štoky

HB, 6459 skalnatá bučina

11

5

17 1989 2012 kamenolom*

Hrbov

JI, 6460

otevřená krajina

11

9

18 1989 2012 kamenolom*

Pavlov


18

9

19 1989 2006 kamenolom

Lipnice n. Sáz.

HB, 6358 polesí Holý vrch

?

1


Lipnice n. Sáz.


?

1


Lipnice n. Sáz.


?

?


Buková

ZR, 6460 Nížkovský p.

12

5

23 1989 1994 skalky

Báliny

ZR, 6661 potok Bálinka

5

3

24 1989 1999 kamen. svah

Rohy

TR, 6662 řeka Oslava

9

4

25 1992

Bory

ZR, 6562 otevřená krajina

3?

1


Ronov nad Sáz.


7

5

32 1989 2012 vysoká skála

Chlum

TR, 6660 Koutecký potok

16

5

33 1989 2002 kamen. svah

Bransouze

TR, 6660 řeka Jihlava

5

3


Přímělkov

JI, 6660

14

5


Čihalín


17

10


Přibyslavice


4

0


Sokolí


5

2


Petrovice

JI, 6660

řeka Jihlava

9

5


Kosov

JI, 6659

řeka Jihlava

15

8


Malý Beranov

JI, 6559

řeka Jihlava

6

2


Dolní Cerekev

JI, 6658

řeka Jihlava

9

5


Rantířov

JI, 6559

řeka Jihlava

8

4

43 1989 2001 kamenolom*

Bílý Kámen

JI, 6559

polesí Roháč

9

7


Třešť

JI, 6659

skalnatá bučina

16

8

45 1989 2011 menší skála

Růžená

JI, 6758

skalnatá bučina

9

7

46 1989 2012 kamenolom*

Boršov

JI, 6558

otevřená krajina

10

5


Rohozná

JI, 6658

skalnatá bučina

17

11

48 1990 2005 kamenolom*

Rácov

JI, 6758

polesí Křepílek

11

7

49 1989 2002 kamenolom*

Vanov

JI, 6758

otevřená krajina

14

9

50 1991 2002 kamenolom*

Mrakotín

JI, 6858

otevřená krajina

11

8

51 1989 2012 kamenolom*

Mysletice

JI, 6858

otevřená krajina

11

8

?

?

vysoké skály

kamenolom*

15

říčka Brtnička



Lhotka

JI, 6758

skalnatá bučina

14

5


Řeženčice

PE, 6658

polesí Baršinka

3

0


Sázava

PE, 6557

p. Křemešník

14

6

55 1991 2012 skalky

Sázava

PE, 6557

polesí Hřebeny

10

1


Tukleky

PE, 6457

řeka Želivka

7

5


Bolechov

PE, 6457

řeka Želivka

1

0


Křelovice

PE, 6457

řeka Želivka

6

2


Vřesník

PE, 6457

řeka Želivka

4

1


Sedlice

PE, 6457

řeka Želivka

3

1


Sedlice-Kordov.

PE, 6457

řeka Želivka

9

5


Milotice

PE, 6457

potok Hejlovka

6

4

63 1991 2009 kamen. svah

Otavožaty

PE, 6457

řeka Želivka

9

4


Kletečná

PE, 6457

Hejnický potok

1

0


Takykleky

PE, 6457

řeka Želivka

3

0


Vojslavice

PE, 6457

řeka Želivka

?

0

67 1993

Sumrakov

JH, 6857

Babí hora

2

0


Olší

JI, 6858

polesí Bradlo

5

0

69 1994 2012 skalky

Rohozná

JI, 6658

skalnatá bučina

12

2


Panská Lhota

JI, 6660

říčka Brtnička

9

4

71 1994

Malé

JI, 6660

říčka Brtnička

2

0


Brtnice

JI, 6660

říčka Brtnička

11

4

73 1992 1994 kamen. svah

Dol. Heřmanice

ZR, 6662 Nesměřské úd.

1

0


Lipnice n. Sáz.


?

?


Čejov

PE, 6458

7

3


Sázava u Žďáru

ZR, 6461 řeka Sázava

5

0


Hamry nad Sáz.

ZR, 6461 řeka Sázava

2

0


Simtany


2

1


Hamry nad Sáz.

ZR, 6461 polesí Štěnice

4

0

80 1992 1998 kamenolom*

Rančířov

JI, 6659

otevřená krajina

6

4


Rantířov

JI, 6559

řeka Jihlava

8

0

82 1996 2012 kamenolom*

Železné Horky


14

9


Havlíčkův Brod


13

5

84 1997 2012 skalky

Jezdovice

JI, 6659

6

3

85 1998 2006 skalky

Číchov

TR, 6760 Radonínský p.

5

2

86 1999 2009 skalky

Horní Ves

PE, 6757

polesí Lísek

7

3

87 1999 2007 skalky

Hodice

JI, 6758

p. Jelení hora

8

3


Kamenice

JI, 6660

skalnatá bučina

5

2

89 1994 2005 skalky

Horní Věžnice

HB, 6460 říčka Šlapánka

4

3

?

?

kamenolom

vysoké skály

16

polesí Orlovy

polesí Špičák


90 2002 2009 kamen. svah

Opatov

TR, 6760 říčka Brtnička

6

5


Utín


2

0

92 2000 2003 skalky

Bítovčice

JI, 6660

3

0


Velká Losenice

ZR, 6461 polesí Světka

1

1


Hamry nad Sáz.

ZR, 6461 polesí Peperek

1

0


Svatoslav

JI, 6660

polesí Babylon

3

1


Lhotka

JI, 6758

polesí Štamberk

6

1

97 2000 2005 skály, strom

Hodice

JI, 6758

polesí Hamr

5

4

98 2000 2000 kamen. svah

Brzkov

JI, 6460

Pijavický potok

1

1


Zborná

JI, 6559

polesí Šacberk

1

0

100 2000 2002 skalky

Loučky

JI, 6659

polesí v Klučí

2

2

101 2000 2002 skalky

Horní Hutě

JI, 6658

polesí Čeřínek

3

2

102 2001 2005 skalky

Nová Říše

JI, 6859

Vápovická hora

5

3

103 2000 2006 skalky

Nová Říše

JI, 6859

potok Vápovka

6

4

104 2001 2006 skalky

Knínice

JI, 6859

potok Prokopka

6

3

105 2000 2006 skalky

Meziříčko

JI, 6859

říčka Želetavka

6

2

106 2006 2010 skalky

Knínice

JI, 6959

říčka Želetavka

4

3

107 2007 2010 kamen. svah

Chotěbudice

TR, 6959 říčka Želetavka

3

0

108 2010 2012 skalky

Čáslavice

TR, 6860 Čáslavický les

2

2

109 2011 2012 strom

Střítež

JI, 6559

2

1

110 2010 2012 strom

Kracerovice

TR, 6861 p. Pekel. kopec

3

2


Stropešín


nehodnoceno

112 1997

?

vysoké skály

Chroustov


nehodnoceno

113 1997

?

vysoké skály

Chroustov


nehodnoceno

114 1997

?

menší skála

Třebenice


nehodnoceno

115 1997

?

vysoké skály

Kozlany


nehodnoceno

116 1997

?

kamenolom*

Vícenice

TR, 6762 otevřená krajina

nehodnoceno

Křoví

ZR, 6763 Bílý potok

nehodnoceno

117

?

2012 kamenolom

17

Křemický potok

polesí Kam. kříž


Obr. 2: Zastoupení hnízdního prostředí výra velkého (A - zalesněná údolí řek; B - zalesněná údolí potoků; C - kamenolomy; D - skalnaté bučiny; E - lesní komplexy).

Obr. 3: Umístění hnízd výra velkého (A - vysoké skály; B - menší skály; C - stěny v lomech; D - skalky; E - balvany; F - padlý kmen; G - kořenové náběhy stromů; H - stromová hnízda).

18


Obr. 4: Podíl neobsazených, obsazených a úspěšných hnízdišť výra velkého

Obr. 5: Početnost umístění hnízd a úspěšnost hnízdění. Svislá osa uvádí počet sledovaných hnízd (A - vysoké skály, B - menší skály, C - skalky, D - balvany, E - kamenolomy v provozu, F - kamenolomy mimo provoz, G - padlý kmen, H - kořenové náběhy stromů, CH - stromy, vše v různém hnízdním prostředí).

19


Obr. 6 - Celková hnízdní úspěšnost v produkci mláďat v letech 1989-2012. Svislá osa uvádí průměrný počet odrostlých či vyvedených mláďat na hnízdo. Skalnatá údolí vodních toků – hnízdiště výra velkého v zalesněných skalnatých údolích byla nejvíce koncentrovaná do povodí řek Jihlavy, Sázavy a Želivky (obr. 1 a 2, tab. 1). Hnízda v tomto prostředí byla nejčastěji umístěná na vysokých skalách (obr. 3 a 4). Celkově však bylo hnízdění na vysokých skalách v jakémkoliv prostředí velice málo úspěšné (33,1 %, n = 287; obr. 5).

Obr. 7: Skalnaté, zalesněné údolí řeky Želivky. Hnízdiště výra velkého.

20


Obr. 8: Skalnaté, zalesněné údolí řeky Jihlavy. Umístění hnízda výra velkého, snůška dvou vajec.

Obr. 9: Skalnaté, zalesněné údolí Příseckého potoka. Hnízdiště výra velkého.

21


Kamenolomy – hnízdění v kamenolomech v provozu bylo velmi běžným jevem (obr. 2 a 3), s poměrně vysokým procentem (62,5 %, n = 147) úspěšnosti, vůbec nejvyšší úspěšnost hnízdění ve všech sledovaných biotopech. Především byly obsazovány již staré odtěžené skalnaté stěny. Naopak kamenolomy mimo provoz byly méně obsazovány, s podstatně nízkou úspěšností (35,2 %, n = 54; obr. 5).

Obr. 10: Kamenolom v provozu. Hnízdiště výra velkého.

Obr. 11: Kamenolom mimo provoz. Hnízdiště výra velkého.

22


Obr. 12: Kamenolom v provozu. Sedící samice výra velkého na hnízdě.

Obr. 13: Kamenolom v provozu. Odrostlá mláďata výra velkého na hnízdě.

23


Skalnaté vrcholové jedlobučiny – tento biotop byl co do pořadí třetím nejčastěji zastoupeným hnízdištěm výra velkého (obr. 2). Převládaly zde menší skalní masivy, více či méně skalky, kamenné moře či bludné balvany (obr. 15 a 16). Hnízda zde byla pro predátory či člověka lehce přístupna, a tím více ohrožená. Celková hnízdní úspěšnost zde byla nízká (44 %, n = 139).

Obr. 14: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdiště výra velkého.

Obr. 15: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdiště výra velkého.

24


Obr. 16: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdo výra velkého pod převisem balvanu.

Obr. 17: Skalnatá bučina, vysoká skála. Hnízdo s mláďaty výra velkého na plošince, kryté skalním převisem.

25


Lesní komplexy – hnízdění v souvislém lesním zápoji v rozsáhlých jehličnatých či smíšených porostech bylo nejčastěji zaznamenáno na menších skalních masivech, skalkách, u balvanu. Výjimečně u paty stromu nebo pod padlým kmenem (obr. 21 a 22). Hnízdění na těchto místech byla málo úspěšná (37 %, n = 8).

Obr. 18: Menší skály v lesním komplexu. Hnízdiště výra velkého.

Obr. 19: Skalka uvnitř lesního komplexu. Hnízdiště výra velkého.

26


Obr. 20: Hnízdo výra velkého u paty balvanu.

Obr. 21: Hnízdo výra velkého pod padlým kmenem.

27


Obr. 22: Hnízdo výra velkého u paty stromu. Hnízdění na starých stromových hnízdech dravců (obr. 23) byla naopak vůbec nejvíce úspěšná (87,5 %, n = 8). Tyto výsledné hodnoty mohou být zkreslené vlivem malého počtu získaných dat. Přesto hnízdění na stromech bude s určitostí bezpečnější, než hnízdění na zemi na přístupných místech.

Obr. 23: Hnízdo výra velkého na stromě.

28


Diskuze V letech 1989 až 1995 byly kontrolovány (Kunstmüller 1996) hnízdiště výra velkého na území kraje Vysočina již známé z poloviny minulého století (Sekera 1954, Slavík 1958, Vlašín & Eleder 1986). Již v první polovině 90. let minulého století byl zaznamenán patrný nárůst hnízdní populace výra velkého na sledovaném území (Kunstmüller 1996), který pokračoval až do roku 2000. Poté nastal nápadný pokles neobsazených, již známých hnízdišť, s vysokým procentem neúspěšnosti hnízdění. K stejnému zjištění obsazenosti hnízdišť došel i Štěrba (2010) na území okresu Pelhřimov v letech 2006-2009. Za uvedené období kontroloval 92 známých hnízdišť výra velkého, z toho obsazených zjistil 47 lokalit (51 %). Ještě horší výsledek zaznamenal v úspěšnosti hnízdění, pouze 9 úspěšných hnízd (19 %, n = 47). Ve stejném období jsem zjistil obdobný výsledek. Neúspěšnost byla velkým dílem činnosti ze strany člověka (úmyslným i neúmyslným ničením). Z minulosti stará a letitá hnízdiště na vysokých, špatně přístupných skalách byla celkem pravidelně obsazena již stálými páry a tak, nově vzniklé páry obsazovaly méně výhodná stanoviště. Nově vzniklá hnízdiště v průběhu 90. let minulého století byla na dobře přístupných skalách, skalkách či pouze u bludných balvanů na kamenitých zalesněných svazích. Z počátku takto obsazená hnízdiště byla celkem nenápadná a pravidelně obsazovaná i relativně úspěšná (pokud nedošlo k přirozené predaci od srstnatých predátorů). Pokles obsazenosti v následném období přikládám hned k několika faktorům. Za prvé hospodaření v lesích. Po restituci a navrácení lesních pozemků drobným vlastníkům nastala zvýšená pracovní činnost na lesních pozemcích, opakující se těžba dřeva bez ohledu na hnízdní období zvěře (březen-červen), na hnízdištích výra velkého. Takto byly opuštěny desítky hnízd se snůškami nebo páry neměly vůbec klid k možnému zahnízdění. Pokud byly nuceny náhradně zahnízdit v sousedství na nevhodných místech, lehce přístupných pro predátory (divoké prase, kuna, liška, jezevec) byla hnízda zničena predací. Za druhé na vzniklých nových hnízdištích v minulých letech, které byly zpočátku pro místní myslivecké sdružení neznámé a po čase pro snadnou přístupnost odhalené, docházelo k pravidelnému ničení hnízd ze strany člověka. Přesto většina hnízdních párů stále hnízdila na stejných, již prozrazených místech, i když byla hnízda pravidelně ničena. Za třetí, hnízdění na relativně nepřístupných skalách bylo pravidelně ohrožováno turistikou a amatérskými skálolezci, kteří v nastalých, pěkných a suchých dnech v jarním období (duben), zvýšenou a opakovanou aktivitou na skalních stěnách již sedící samice vyplašili se snůšek. Tyto snůšky byly nakonec opuštěné, nebo již první nasednutá vejce ve snůškách byla zastuzena či pro nepřítomnost samice zničena ptačími predátory (krkavec velký, vrána obecná, straka obecná, sojka obecná). Stejně tak zvýšený turistický ruch v prvních hezkých jarních dnech, kdy skály přístupné shora byla vyhledávány jako cíle jarních vycházek. Mezi příčinami ztrát jasně dominoval člověk (Kunstmüller 1996), stejné zjištění uvádí z Jeseníků Suchý (1978), z jižních Čech Sladkovský a z jihozápadních Čech Pykal et al. (1986). Za čtvrté, následnou velice nízkou reprodukci odchovaných mláďat v posledních cca 10 letech (0,5-0,8 mládě na každé započaté hnízdo), a následně značnou úmrtností již vzletných mláďat během jejich prvního roku (viz zpětná hlášení Kroužkovací stanice NM Praha). Také Štěrba (2010) zaznamenal v letech 2006-2009 na Pelhřimovsku koeficient přírůstku 0,6 mláděte na každé započaté hnízdění. Za této situace nemohlo docházet k doplňování ztrát u starých hnízdních párů, a na hnízdištích se pak zdržovali pouze nespárovaní jedinci nebo hnízdiště zaniklo. V protikladu v úspěšnosti hnízdění na přírodou daných stanovištích bylo hnízdění v činných kamenolomech s celodenním i nočním provozem. Hnízda výra velkého umístěná ve výklencích nebo na skalních římsách odtěžených stěn byla ve většině případů nepřístupná a často úspěšná. Pro hluk vzniklý provozem se v kamenolomech nevyskytovali srstnatí predátoři, a pro člověka byla hnízda na skalních stěnách ve většině případů nepřístupná. Naopak hnízdění v opuštěných kamenolomech mimo provoz bylo pro volný přístup, jak člověka, tak případného predátora většinou

29


neúspěšné. V posledním období zjišťované hnízdění ve starých hnízdech dravců na stromech se jeví jako velice účinné a bezpečné. Takto obsazená hnízda byla nejvíce úspěšná pro své umístění, nelehké dohledání a v neposlední řadě obtížně dostupná ze strany člověka. Seznam citované literatury Canon H. 1927: Tiere der Heimat. Ein Beitrag zur Tiergeographie des bömisch-mährishen Höhenzuges. – Iglau Jirsík J. 1949: Naše sovy. – Mladá fronta, Praha Kněžourek K. 1910: Velký přírodopis ptáků. I. – L. Kober, Praha Kunstmüller I. 1996: Početnost a hnízdní biologie výra velkého (Bubo bubo) na Českomoravské vysočině v letech 1989-1995. Abundance and breeding biology of the Eagle Owl (Bubo bubo) in the Czech-Moravian Highlands in the years 1989-1995. – Buteo 8: 81-102 Pykal J., Vlček J. & Mráz L. 1986: Rozšíření a početnost výra velkého (Bubo bubo) v jihozápadních Čechách. - – In: Sitko J. & Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické konference, Přerov: 117-122. Sekera J. 1954: Rozšíření výru v Československu. – Praha VÚL v ČSR, sv. 7. – VÚMLZ Zbraslav: 153-175. Sladkovský P. 1986: Existence faktorů reprodukce výra velkého (Bubo bubo). – In: Sitko J. & Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické konference, Přerov: 117-122. Slavík B. 1958: Několik poznámek k výskytu výra velkého (Bubo bubo) na Českomoravské vysočině. – Vlastivědný sborník Vysočiny 2: 171-178. Suchý O. 1978: Hnízdění výra velkého (Bubo bubo) v Jeseníkách. – Zprávy MOS 20: 7-32. Vlašín M. & Eleder P. 1986: Hnízdění výra velkého (Bubo bubo) na území Jihomoravského kraje. – In: Sitko J. & Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické konference, Přerov: 117-122.

30


Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 2012 na Litoměřicku Dušan RAK [email protected]

Během monitoringu motáků lužních v zemědělských oblastech Polabí jsem na konci června narazil na Litoměřicku na hnízdící pár motáka pilicha (Circus cyaneus). Pár projevoval tokové chování a jevil pevnou vazbu ke konkrétní lokalitě místu budoucího hnízda. 3.7.2012 jsem lokalizoval úhledně upletené – zjevně zcela nové hnízdo se třemi čistě bílými vejci. Hnízdo bylo umístěno v porostu kvalitního sladového ječmene poblíž frekventované hlavní silnice v těsné blízkosti mysliveckého posedu. V hnízdní době se v okolí zdržovalo také ještě několik nehnízdících párů motáka lužního, u nichž předpokládám, že došlo ke ztrátě hnízd vysečením (postupně ztráceli hnízdní chování). Vzhledem k nezvykle pozdnímu načasování hnízdění se u pilichů muselo velmi pravděpodobně jednat o náhradní hnízdění a o první snůšku přišli zhruba ve stejné době jako motáci lužní. Na rozdíl od nich ale ještě stačili znovu zahnízdit. Ve vzdálenosti několika málo kilometrů od hnízdícího páru se v hnízdní době opakovaně vyskytoval ještě další adultní samec pilicha a je tedy dokonce možné, že se zde pokoušely zahnízdit páry minimálně dva.

31


Hnízdícím pilichům jsem poskytl obvyklou ochranu, jaká je aplikována na páry motáka lužního hnízdící v polních kulturách. Byl dohodnut posun termínu sklizně o několik dní a následné obsečení oploceného hnízda s mláďaty. Líhnutí mláďat bohužel vycházelo až na konec července a obvyklá zdejší doba sklizně ječmene připadá již na polovinu června. I přes tuto zdánlivě beznadějnou kombinaci a přes další negativní faktory (zejména zprvu zdráhavě spolupracující zemědělci a dále k dravcům nepřátelští a velmi „aktivní“ myslivci v okolí) hnízdící pár nakonec úspěšně inkuboval všechna tři vejce a odchoval všechna tři mláďata minimálně do věku, kdy již byla schopná letu a samostatně se pohybovala se po strništi v okolí hnízdního porostu hlídána samicí před dalšími dravci (25.8.). Při další kontrole (30.8.) bylo, ale bohužel nalezeno mrtvé nejstarší z mláďat a zbylá mláďata ani dospělí ptáci již nebyli pozorováni ani přímo na lokalitě ani v okruhu několika kilometrů. Na základě prohlídky kadaveru (mládě mělo oddělenou hlavu od těla ale žádné známky predace) a na základě dalších okolností je předpokládáno lidské zavinění. Moták pilich je v posledních letech jedním z našich nejvzácnějších hnízdících druhů. Z poslední doby jsou známy jen příležitostné pokusy o zahnízdění jako například neúspěšné hnízdění v roce 2011 na Šumavě u Stožce na Volarsku (R. Muláček). V ČR pilichové většinou obsazovali malé paseky a loučky v lesích, oplocenky, lesní průseky apod. Nalezené “obilné” hnízdo je na české poměry poměrně neobvyklé. V Evropě pilichové pro hnízdění vyhledávají otevřené plochy jako jsou rašeliniště, vřesoviště, vlhké louky nebo lesní paseky, ale navíc právě též pole. Klíčovou oblastí výskytu evropské populace je Francie, kde pilichové podobně jako motáci lužní hnízdí převážně v polích. Taktéž německý název druhu - "Kornweihe" ("obilný moták") poukazuje na tuto skutečnost. Doufejme, že nalezené hnízdo bude předzvěstí šíření západní “polní” populace pilichů i k nám. Náznaky podobného trendu jsou v posledních letech pozorovány též v Bavorsku (Fackelmann in verb.).

32


Orel mořský (Haliaeetus albicilla) sestavil Tomáš BĚLKA spolupracovali: Václav BERAN, Dušan BOUCNÝ, Jiří BUREŠ, Oldřich BUŠEK, Gašpar ČAMLÍK, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, František GAZDA, Jan HARTL, David HORAL, Josef CHYTIL, Filip JETMAR, Lukáš KADAVA, Petr KAFKA, Michal KAVKA, Tomáš KNĚŽÍČEK, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Luboš MRÁZ, Zdeněk MRKÁČEK, Vojtěch MRLÍK, Jiří NEUDERT, Petr PAVLÍK, František POJER, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Martin PUDIL, Jan RIEGERT, Pavel RŮŽEK, Pavel ŘEPA, Libor SCHRÖPFER, Václav ŠENA, Jan ŠEVČÍK, Jiří ŠÍREK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Radovan TOMICKÝ, Zdeněk VERMOUZEK, Petr VOŘÍŠEK, Otakar ZAVALSKÝ, Jan ZIMA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti populace orla mořského (Haliaeetus albicilla) probíhal v roce 2012 stejně jako v předcházejících letech na území celé České republiky. Podílelo se na něm a údaje dodalo 45 ornitologů. Byly využity také informace z faunistických databází. Výsledky V roce 2012 bylo sledováno 95 hnízdních teritorií obsazených párem. Hnízd bylo nalezeno 65, v 51 případech známe výsledek hnízdění, ve 14 případech není výsledek hnízdění známý. Podle odhadu hnízdilo v roce 2012 na území celé České republiky okolo 100 párů orla mořského. Počty mláďat ve hnízdě (jedná se o údaje získané při kroužkování mláďat a při odečtech ze země v období před vyvedením z hnízda): 15x 1, 22x 2, 3x 3 a 11x 0, celkem bylo vyvedeno minimálně 68 mláďat. Průměrný počet vyvedených mláďat na započaté hnízdění: 1,33 ml. (okrajové hodnoty v letech 2005 - 2012 byly 0,86 - 1,28, dlouhodobý průměr 1,08, medián 1,13). Průměrný počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění: 1,70 ml. (okrajové hodnoty v letech 2005 - 2012 byly 1,42 - 1,84, dlouhodobý průměr 1,60, medián 1,59).

33


Následující graf uvádí vývoj hnízdní populace orla mořského po znovuosídlení ČR v osmdesátých letech 20. století. Data nejsou konečná, může dojít ještě v průběhu dalšího období k mírné úpravě na základě získání nových dat od dalších pozorovatelů.

34


Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL spolupráce: Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

V roce 2012 bylo sledováno hnízdění 3 párů, všechny v prostředí lužního lesa na okrese Břeclav (z toho dva v ptačí oblasti Soutok - Tvrdonicko, hnízda od sebe vzdálena pouhých 930 m). Všechny vyhnízdily úspěšně a vyvedly po 3 mláďatech, celkem tedy 3x3 = 9 juv. - dosud nejúspěšnější rok v historii hnízdění tohoto druhu v ČR. Všichni ptáci v párech byly plně adultní. Hnízdními stromy byl 2x dub a 1x topol. Jedno nestabilní hnízdo zabezpečil H. Matušík, který také kroužkoval všech 9 mláďat. Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Brněnsku, již druhým rokem nehnízdil a z lokality existuje jediné pozorování páru z přelomu ledna a února (J. Absolín in verb.). Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již druhým rokem úspěšně na rakouské straně, kde v roce 2012 vyvedl dvě mláďata (J. Laber a V. Škorpíková in litt.). Pozorování ptáků mimo hnízdiště pocházejí tradičně především z okresů BV, ZN a HO a dále BO a UH.

35


Luňák červený (Milvus milvus) Dušan RAK [email protected]

Data o hnízdících párech a o monitorovaných oblastech za rok 2012 poskytli: Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, Jakub ČEJKA, David HORAL, Martin KODERA, Lukáš KADAVA, Petr LUMPE, Karel MAKOŇ, Zdeněk MÁRA, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR, Martin MIMRA, Jakub MRÁZ, Karel POPRACH, Michal PORTEŠ, Jan PROCHÁZKA, Pavel RŮŽEK, Libor SCHRÖPFER, Václav ŠENA, Jan ŠEVČÍK, Vladimír ŠOLTYS, Josef VESELÝ. Další data pro tuto zprávu poskytli: Tomáš BĚLKA, Pavel BENDA, Petr BERKA, Oldřich BUŠEK, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Michal KAVKA, Petr KOLKA, Václav KOVÁŘ, Ivan KUNSTMULLER, Pavel KURKA, Vladimír LEMBERK, Jiří MACH, Karel MACHAČ, Vojtěch MRLÍK, Roman MULÁČEK, Petr PAVLÍK, Václav PINTA, Martin PUDIL, Jiří PYKAL, Pavel SCHŰTZE, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Václav ŠUTERA. Rozsah působnosti a metodika Aktivnímu sledování hnízdní luňáka červeného (Milvus milvus) se v rámci celé ČR věnovalo v roce 2012 celkem 23 ornitologů ve 12 oblastech. Pro získání odhadu o celkové hnízdní populaci byli osloveni i další ornitologové za oblasti mimo výše zmíněných 12 systematicky monitorovaných oblastí. Pro doplnění byla také analyzována veřejně dostupná data z faunistických webů. Sumarizace těchto dat umožnila získat hrubý odhad celorepublikové populace druhu a její distribuce v jednotlivých regionech.

foto H. Matušík

36


Výsledky Zjištěná hnízdní data jsou shrnuta v tabulce níže. Většina známých loňských hnízdišť byla obsazena a v dlouhodobě sledovaných oblastech byly dohledány nové páry. Celkový počet prokázaných započatých hnízdění byl 38 z čehož pět hnízd bylo neúspěšných a u čtyřech se nepodařilo hnízdní úspěšnost zjistit. Z většiny úspěšných hnízd vylétla minimálně dvě mláďata (18 hnízd), u šesti hnízd bylo vyvedeno po jednom mláděti a u zbylých pěti hnízd tři mláďata. U dvou z pěti hnízd byla jako příčina neúspěšnosti identifikována ztráta jednoho z adultů (úhyn/zástřel samice), u dvou dalších predace hnízda (pravděpodobně výrem) a u posledního hnízda je předpokládáno vykradení. Prokázaná Hnízdní Počet mláďat hnízdění úspěšnost

Další předpokládaná Řešitelé (celkový odhad)

JM: Soutok

9

7/9

2x1, 4x2, 1x3, 2x0

4 (?)

DH,HM

JM: mimo Soutok

10

9/10

1x1+,6x2, 1x0, 2x?

1 (?)

DH,HM,GČ,VG

okresy ME + KL

4

min. 3/4 3x2, 1x?

1 (?)

JP,KP,PL,MK,DR

okres Česká Lípa

4

min. 3/4 1x2, 1x2+, 1x3, 1x?

Šluknovsko

3

3/3

Frýdlantsko

1

okres Nymburk

6 (15+)

JP

2x2, 1x3

? (5-6)

VŠ

1/1

1x1

2 (5-7)

JČ

2

2/2

2x3

4 (?)

DR,JP

okresy BN a PB

2

1/2

1x1, 1x0

2 (?)

JV

okres Domažlice

0

-

-

? (4)

LS,PR

okres Tachov

3

2/3

1x1, 1x2, 1x0

5 (?)

KM,LS,PR,ZM

Třeboňsko (JH)

0

-

-

3 (3)

JŠ,JM

Kraslicko (SO)

0

-

-

2 (2)

MM

Uhynulá samice z Tachovska byla kroužkována jako mládě v roce 2009 na cca 10 km vzdálené lokalitě (kroužkovatel i nálezce K. Makoň). V lednu 2012 byl ve střední Itálii částečně odečten luňák červený, kroužkovaný někdy mezi lety 2008-2011 na Soutoku (kroužkovatel H. Matušík). Podobně jako v předchozích letech byla v západní polovině Čech (okresy TC, KL, LT) zjištěna podzimní shromaždiště-nocoviště až 20 jedinců luňáků červených (občas společně s jednotlivými luňáky hnědými). V jihomoravských lužních lesích bylo v zimě 2012/2013 pravidelně monitorováno zimovánínocování až několika desítek luňáků červených na dvou lokalitách. Nocoviště v oblasti Soutoku se střídavě přesouvalo mezi českou a slovenskou stranou hranice. Celková populace luňáka červeného je odhadována na zhruba 175 hnízdících párů. V rámci území ČR se druh vyskytuje ve dvou geograficky zcela oddělených oblastech (Čechy a Jižní Morava). „Jihomoravská populace“ je s několika málo výjimkami v přilehlých okresech koncentrována v lužních lesích v okolí Dyje a Moravy (okres BV). Zbytek Moravy je tímto druhem zcela neobsazen

37


„Západní populace“ je geograficky i početně rozsáhlejší, ale na většině území mnohem více rozptýlená. Lokálních hustot srovnatelných s okresem BV se přibližují jen některé severočeské okresy (DC, CL, LB). Východní hranici „západní populace“ tvoří přibližně zemská hranice Čechy/Morava přičemž již v Královehradeckém a Pardubickém kraji luňáci červení hnízdí jen velmi vzácně. V kraji Vysočina v posledních letech pravděpodobně tento druh jako hnízdič již zcela chyběl. Jak potvrdila řada dotázaných, populační trend druhu je pozitivní a dochází ke zjevnému zahušťování populací ve sledovaných oblastech. Vzhledem k nedostatečnému pokrytí hraničních oblastí specialisty na druh ovšem aktuálně bohužel není možné říct, zda také dochází ke geografickému šíření „západní“ populace východním směrem. Ptačí kriminalita – v roce 2012 byla zaznamenána ptačí kriminalita v podobě zástřelu hnízdící samice na jižní Moravě (D. Horal, H. Matušík). Dále bylo zjištěno masivní a systematické trávení dravců na Litoměřicku. Při poměrně zběžném prohledání oblasti bylo nalezeno téměř dvacet kadaverů několika druhů dravců v různém stádiu rozkladu včetně obou druhů luňáků (dále káně lesní, moták pochop, krkavec velký). Nalezena byla také jedna z otrávených návnad. Toxikologická policejní analýza jednoho z mrtvých luňáků červených prokázala foto M. Porteš přítomnost karbofuranu (D. Rak, V. Beran). Objevily se také zprávy o novém trendu vykrádání hnízd luňáků červených v souvislosti s rostoucí poptávkou černého trhu pro sokolnické účely (J. Veselý in verb.).

38


Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA Spolupracovali: Tomáš Bedřich LANDSFELD, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ

BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Hynek MATUŠÍK,

Další informace poskytli: Dušan BOUCNÝ, Pavel FOREJTEK, Martin LIŠKA, Denis MATTHEY, Michal PORTEŠ, Dušan RAK, Václav ŠENA, Michal TICHAI, Jan ZOUZALÍK [email protected]

Rozsah působnosti Na monitoringu se podílelo celkem 19 pozorovatelů, kteří zaslali data celkem z deseti krajů ČR. Byla použita i běžně dostupná pozorování z ornitologických faunistických webů. Z obavy o duplicitu byly některé údaje opakovaně prověřovány. Průkaznost hnízdění byla rozdělena pouze do dvou kategorií: prokázané hnízdění (nález hnízda, čerstvě vyvedená mláďata) a pravděpodobná hnízdění (pár pozorovaný při toku ve vhodném hnízdním prostředí, jeho opakované pozorování apod.). Drtivá většina pravděpodobných hnízdění je od pozorovatelů deklarována jako hnízdění pravděpodobné, ale pro nedostatek času hnízdo nedohledáno. Výsledky V roce 2012 bylo hnízdění luňáka hnědého pravděpodobné nebo prokázané v 17 okresech České republiky - ve všech krajích České republiky kromě krajů Královohradeckého, Vysočiny, Karlovarského a hlavního města Prahy. Když pomineme Královohradecký kraj, kde bylo v roce 2009 hnízdění prokázáno a Prahu jsou Karlovarský kraj a Vysočina jediné kraje s absencí hnízdního výskytu luňáka hnědého od roku 2009 tedy od roku kdy byl monitoring pod hlavičkou SOVDS obnoven. Pohledem na tabulku a mapu okresů s výskytem luňáků hnědých vidíme, že luňák hnědý je disjunktně rozšířen napříč celou ČR. Pozorovatelé z většiny okresů s jeho výskytem vykazují počty 1 až 3 páry na okres s výjimkou okresu Břeclav s 28 páry. Jihovýchodní Morava je už tradičně mekkou luňáků hnědých v ČR. Přihlédneme-li k možnosti, že část luňáků hnědých z ostatních částí republiky nebyla zaznamenána, hnízdí zde více jak 50% naší populace. A z těchto procent celá polovina byla zaznamenána na Soutoku. Po mnohaleté přestávce je potěšitelný výskyt dvou párů na severní Moravě. Z 28 hnízd, kde bylo započato hnízdění a bylo možno zjistit výsledek hnízdění, bylo zjištěno celkem 49 odrostlých nebo vyvedených mláďat (3x 0, 7x 1, 12x 2, 6x 3).

39


2012

2011

2010

2009

prokázáno

mláďat

pravděp.

celkem

celkem

celkem

celkem

Břeclav

26

38

2

28

25

19

14-15

… z toho Soutok

12

2

14

16

16

12

1

2

2

3

1

1

2

1

2

1

1

1

1

1 4-5

Hodonín

1

Znojmo

1

Kroměříž

2

Přerov

1

2

Opava

2

2

2

1

3

5

3

Ústí nad Orlicí

1

1

1

1

Domažlice

1

1

1

1

1

1

Jindřichův Hradec

2

Most

1

Chomutov

1

6

1

2

Teplice

1

1

Liberec

2

2

Nymburk

2

2

Mělník

1

Strakonice

1

3

1

1 1

Uherské Hradiště

1 1

1

Hradec Králové

1

Pardubice

1

1

Ústí nad Labem

1

1

Tachov

1

celkem

37

49

14

40

1

2

51

44

31

1

29-31


Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Miroslav DUSÍK, Vladimír GAHURA, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Dušan RAK, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 2012 probíhal ve 24 oblastech ČR. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny, Znojemsko, Středočeský kraj a horní Pomoraví. V roce 2012 byl poprvé v historii monitoringu důkladně zmapován Středočeský kraj. Výsledky V roce 2012 byla zvolena a aplikovaná nová technologie ochrany hnízd v kraji Vysočina. V předchozích letech používané drátěné pletivo na ochranu hnízd se nám plně neosvědčilo, neboť několik takto chráněných hnízd bylo zničeno divokými prasaty a oplocenka zdemolována. Proto jsme v letošním roce použili pevné dřevěné oplůtky (samostatné bloky délky 200 cm) pokryté drátěným králíkářským pletivem. Výška ochranných plůtků byla 100 cm, minimální rozměr chráněné plochy kolem hnízda 2 x 2 metry. Ochranu jsme poskytovali hnízdům v zemědělských plodinách, která byla ohrožena vysečením při sklizni obilí, stejně tak i hnízdům na neobhospodařovaných zamořených loukách či ruderálních porostech. Oplůtky chrání mláďata proti případným pozemním predátorům (liška, divoké prase) a také slouží k zamezení opuštění hnízda odrostlým ještě nevzletným mláďatům do jeho širšího okolí v obilovinách, kde by byla při žatvě projíždějící zemědělskou technikou usmrcena. Ochrana v kraji Vysočina byla nakonec poskytnuta 12 hnízdům (27,3 %, n = 44), z nichž 11 bylo nakonec úspěšných (91,7 %, n = 12).

41


V roce 2012 bylo celkově 93 hnízd ze 137 nalezených úspěšných (68 %). Vyvedeno bylo 330 mláďat, to představuje 3,5 mláděte na úspěšné hnízdo. Z 93 hnízd byla 55 hnízdům (59 %) poskytnutá ochrana formou oplocení hnízd, přenosem do náhradních porostů či odložením seče obilovin a aplikací odpuzujících látek v okolí hnízd proti případným pozemním predátorům. Počet a celková úspěšnost chráněných hnízd dosáhla 96 % (n = 55), nejvyšší za období 2009-2012.

prokázaná hnízda

JI, TR

ZN

OL

BN

ME

KH

JC

NB

BE

HK

JH

TA

UH

BR

OP

44

16

26

2

2

3

2

1

1

2

12

2

7

1

9

2

5 71 %

1

7 78 %

úspěšná hnízda

28 11 19 1 64 % 69 % 73 % 50 %

2

2 66 %

2

1

1

mláďata celkem

115

33

73

4

5

5

-

3

3

3

32

7

18

2

27

mláďata/ úsp. hn.

4,1

3

3,8

4

2,5

2,5

-

3

3

3

3,2

3,5

3,6

2

3,9

42

1 10 50 % 83 %


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav BERAN a kolektiv (28 spolupracovníků) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce 2012 probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byla sledována historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Vltavy, Sázavy a Ohře. Sledovány byly také vybrané lidské stavby především v západní části republiky a v Praze. Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. Výsledky Celkem prokázáno 57 hnízdících párů sokolů stěhovavých a dalších minimálně 11 teritoriálních párů či jedinců v teritoriu, u kterých nedošlo ke hnízdění. Z 57 hnízdících párů bylo 37 párů úspěšných a bylo vyvedeno minimálně 99 mláďat z nichž 55 bylo kroužkováno. Pět párů hnízdilo a jeden pár se o hnízdění pokoušel na lidských stavbách v severních Čechách. Populace na lidských stavbách rok od roku narůstá. Důležité je proto kontrolovat i nové vhodné objekty. Hnízdění sokolů na výškových stavbách překvapivě lehce uniká pozornosti.

Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí a nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

43


Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN Spolupracovali: Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Zdeněk TUNKA, Martin VALÁŠEK, Josef VRÁNA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2012 probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Pardubickém a Středočeském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování jsou prohledávány i nové oblasti. Výsledky Celkem bylo v roce 2012 prokázáno hnízdění 10 párů, další dva tradiční páry zahnízdili v Rakousku, v 6 případech byl potvrzen pár v teritoriu, případně bylo hnízdění předpokládáno na základě (opakovaného) výskytu v hnízdní době (v některých případech není možné vyloučit neúspěšné hnízdění v počáteční fázi hnízdění). 8 párů bylo úspěšných a vyvedlo 24 mláďat (9 mláďat bylo okroužkováno). Dva páry byly prokazatelně neúspěšné (v době péče o mláďata).

Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí a nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

44


Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a spolupracovníci Petr BERKA, Jan BUCHTA, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, Stanislav LEPIČ, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Michal PODHRAZSKÝ, Aleš POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Lukáš ŘEZÁČ, Petr STARÝ, Ivan VALENTA, Josef VESELÝ [email protected]

Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring sovy pálené (Skupina pro ochranu sovy pálené v ČR) spočíval tradičně v kontrole obsazenosti a údržbě hnízdních budek a přirozených hnízdišť sov. Výsledky V roce 2012 bylo zjištěno 132 hnízdících párů, z toho jen 4 mimo budku. V 64 případech (49 %) bylo zaznamenáno druhé hnízdění. Vyvedeno bylo 900 mláďat, z toho 600 mláďat z prvního hnízdění (31x?, 14x0, 5x2, 9x3, 13x4, 27x5, 23x6, 3x7, 5x8, 1x9 a 1x10) a 300 mláďat z druhého hnízdění (4x?, 7x0, 1x1, 1x2, 7x3, 14x4, 8x5, 7x6, 7x7, 7x8 a 1x12). V prvním hnízdění bylo vyvedeno v průměru 4,38 mláďat na započaté hnízdění a 5,08 mláďat na úspěšně hnízdící pár, ve druhém hnízdění v průměru 4,65 mláďat na započaté hnízdění a 5,26 mláďat na úspěšně hnízdící pár. Rozmístění hnízdících párů v rámci území České republiky je uvedeno na následující straně. Rok 2012 byl z hlediska hnízdění sov pálených podprůměrný, viz následující graf.

Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Břeclav - 8, Brno-venkov - 4, České Budějovice - 1, Domažlice - 1, Hodonín - 6, Hradec Králové - 3, Chomutov - 6, Jindřichův Hradec - 1, Karlovy Vary - 1, Kladno - 9, Klatovy - 1, Kolín - 10, Kroměříž - 1, Litoměřice - 2, Louny - 7, Mělník - 3, Most - 4, Nový Jičín - 6, Nymburk - 6, Olomouc - 2, Opava - 3, Pardubice - 2, Praha-východ - 2, Prostějov - 9, Přerov - 3, Šumperk - 1, Uherské Hradiště - 3, Vyškov - 6, Znojmo - 21.

45


46


Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL Spolupracovali: Jan BARTONÍČEK, Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Jan KARAFIÁT, Zbyšek KARAFIÁT, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Eva MIKOLÁŠKOVÁ, Petr OREL, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Martin PORTEŠ, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Miloš ŠŤASTNÝ [email protected]

Rozsah působnosti V roce 2012 se do sledování výskytu sýčka obecného (Athene noctua) zapojilo 23 spolupracovníků. Pro stanovení přítomnosti sýčků byla využita zejména metoda akustického monitoringu, dále zjišťování reakce na provokaci nahrávkou teritoriálních hlasů a kontrola hnízdišť. Vybrané nahrávky hlasových projevů sýčků pořízené během akustického monitoringu byly doplněny do Audiogalerie na webových stránkách SOVDS. Výsledky V roce 2012 byl průzkum populace sýčka obecného prováděn v omezeném rozsahu, kdy byly členy skupiny v řadě případů sledovány pouze vybrané lokality předchozího výskytu. Tímto způsobem bylo zjištěno celkem 52 obsazených lokalit, přičemž většina z nich (35) leží ve 14 čtvercích v severních Čechách. Hnízdění bylo prokázáno na 12 stanovištích. Sýčci využili ke hnízdění v 5 případech připravený sýčkovník, ve 4 případech zahnízdili v budce pro sovu pálenou a ve 3 případech se jednalo o tradiční přirozená hnízdiště (z toho 2 v otvorech ve zdech po chovu holubů). Z uvedeného počtu hnízdění byla pouze 2 neúspěšná, v ostatních bylo prokázáno 2-4 mláďata na hnízdo, celkově sýčci prokazatelně vyvedli 22 mláďat. V roce 2012 nebyla obsazena žádná tradiční hnízdiště na Břeclavsku, naopak bylo poprvé v historii potvrzeno a zdokumentováno úspěšné hnízdění sýčků, kteří byli vypuštěni do přírody z umělého odchovu (hnízdění proběhlo v budce přímo v areálu Záchranná stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích). Na území ČR je v současné době instalováno přibližně 600 budek pro sýčky obecné. Část budek ve volné krajině je obsazována jinými ptačími druhy – zejména vrabci polními a špačky obecnými.

47


Moták pochop (Circus aeruginosus) Iva NĚMEČKOVÁ Spolupracovali: Gašpar ČAMLÍK, Radovan TOMICKÝ, Ivan KUNSTMÜLLER, Jaroslav KŘÍŽKA, Jiří ZAJÍC, David MELICHAR, Vojtěch MRLÍK, Josef VESELÝ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka pochopa probíhal v roce 2012 v těchto krajích: Jihomoravský, Královehradecký, Moravskoslezský, Pardubický, Plzeňský, Středočeský a Vysočina. Na monitoringu motáka pochopa se v roce 2012 podílelo celkem 9 mapovatelů. Výsledky Hnízdění pochopů je každoročně ovlivněno stavem počasí. Na některých lokalitách došlo díky negativnímu vývoji denních srážkových úhrnů kombinovaných se suchem k postupnému vysušování hnízdních lokalit. Tato situace se projevila např. v oblasti soustavy rybníků u Náměště nad Oslavou a zapříčinila nižší obsazování lokalit spojené s nižším počtem úspěšně hnízdících ptáků (V. Mrlík). Podobná situace nastala i v jiných částech ČR, např. na jižní a střední Moravě (G. Čamlík). Některé tradiční lokality zůstaly proto neobsazené.

48


Celkem bylo zjištěno 208 hnízdících párů a 45 pravděpodobně hnízdících párů v 18 okresech České republiky. V hnízdech bylo nakladeno celkem 307 vajec a vyvedeno 261 mláďat. Na lokalitách se známých hnízdním biotopem pochopi nejčastěji hnízdili v rákosu (N = 83), méně v orobinci (N = 44), pravděpodobná hnízdění byla zaznamenána i v ruderální vegetaci (N = 12). Četnost snůšek i počty narozených mláďat se lišila v závislosti na hnízdním podkladu. V rákosu dominovaly nejčastěji 5četné snůšky (N = 22), zatímco v orobinci 4četné snůšky (N = 9) Hnízdní podklad rovněž ovlivňoval četnost vylíhlých a vyvedených mláďat. V rákosu i v orobinci se shodně nejčastěji líhlo 5 mláďat (N = 17), Z hnízd lokalizovaných v rákosu nejčastěji vylétla 3 mláďata (N = 9), zatímco v orobinci to byla 4 mláďata (N = 8). Je patrné, že hnízdní podklad má na úspěšnost hnízdění, resp. na reprodukční strategii motáka pochopa, vliv. Zjištěné výsledky z oblasti Vysočiny (I. Kunstmüller) vykazují do jisté míry rozdílná zjištění oproti CHKO Poodří, kde bylo v minulých letech zjištěno, že pochopi shodně kladou větší snůšky právě v rákosu a vyvádějí v něm v průměru více mláďat. Velikost snůšek a počet mláďat zjištěných na hnízdech pochopů v roce 2012 ukazuje následující tabulka. 1

2

velikost snůšky počet mláďat

1

16

3

4

5

6

2

17

31

13

33

40

20

Zajímavý nález mláděte s deformovanou částí hlavy bez známky snížené vitality na Plzeňsku zaslal Bc. David Melichar.

49


Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK

HOLÁŇ,

Zbyšek

KARAFIÁT,

[email protected]

Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2012 probíhal na 8 dlouhodobě sledovaných studijních plochách za účasti sedmi řešitelů. Metodika Stejně jako v předchozím roce se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí 10 km2. Výstupem je potom informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky V roce 2012 bylo zjištěno 93 obsazených teritorií, bylo dohledáno 66 hnízd. Celková průměrná hustota byla 25 párů na 100 km2. Podrobný přehled uvádí následující tabulka. Srovnání roků 2010-2012 nevykazuje jednoznačný trend ve smyslu změny početnosti, hustota hnízdících párů se v daném období zásadně neměnila. stud. plocha

autor rozloha nadmořská [km2] výška [m]

Biotopy [%] les

agro

intra

vody

počet párů

počet hnízd

hustota [párů/100km2]

1

BL

30

200-375

50

30

20

0

17

8

56,7

2

JK

10

280-355

30

70

0

0

8

7

84,2

3

ZK

47

260-360

3

87

10

0

7

6

14,9

7

MH

10

250

0

90

10

0

5

5

50,0

8

MH

25

263

0

90

10

0

4

2

16,2

11

VG

124

563-925

34

59

7

0

25

20

20,2

13

JBu

33

240-510

60

27

13

0

12

10

36,0

14

JS

94

300-385

20

49

30

1

15

8

16,0

93

66

součet

373

průměr

24,9

50


Včelojed lesní (Pernis apivorus) Vojtěch MRLÍK Řešitelé: Vladimír GAHURA, Josef CHOBOT, Hynek MATUŠÍK Spolupracovníci: Tomáš RŮŽIČKA, R. VAŘEJKA [email protected]

Úvod Včelojed lesní je na území ČR rozmístěn pravidelně. V některých místech může být jeho výskyt soustředěn do vhodnějších lesnatých oblastí. Sousední, obvykle téměř bezlesé a intenzivně zemědělsky využívané plochy zůstávají včelojedem téměř neobsazeny. Náš průzkum byl soustředěn jen do několika míst, která jsou řešiteli pravidelně kontrolována. Naše výsledky prezentují tedy fakta z daných míst a zatím je nelze extrapolovat na větší územní celky. Cílem naší práce není ocenit populaci v rámci celé ČR, ale zjistit co nejpřesněji parametry lokálně zkoumaných populací. Pro zjištění potřebných dat je nutné vymezit studovanou plochu a na ní provádět svá pozorování pečlivě a v průběhu několika let. Příležitostná data z jiných míst mají proto jen limitovanější význam. Lze předpokládat, že k závěrům, které budeme moci trochu zobecnit, dospějeme až po několika letech terénní práce.

Metodika Pracovní skupina pro včelojeda byla iniciována V. Mrlíkem a J. Chobotem v roce 2012. Bylo by vcelku bezpředmětné, snažit se poznat lépe život tohoto tajemného dravce bez zájmu a práce dalších nadšenců. Je zřejmé, že včelojed není natolik atraktivním druhem dravce, který by do „pracovní skupiny“ přitáhl desítky zájemců. Ale o to nám ani nešlo. Záměrem bylo vytvořit skupinu několika málo nadšenců, kteří by se mohli těmto dravcům věnovat dlouhodobě na definované pečlivě studované ploše. Tento záměr se začíná teprve realizovat. Jaký bude v následujících letech, zůstává ovšem otázkou. Letos máme za sebou první rok činnosti, kdy výsledky vychází z terénní práce 6 kolegů. Jak bylo již uvedeno, průzkum byl soustředěn jen do několika míst, která jsou řešiteli pravidelně kontrolována. Pracovní názvy těchto míst, stejně jako zařazení do kvadrátové sítě používané k mapování živočichů, jsou zřejmé ze souhrnné tabulky. Včelojed je skrytě žijící dravec, který se poměrně nesnadno pozoruje a získat data, která by nám sdělila podrobnosti o lokálně zkoumaných populacích, je nesmírně pracné a časově náročné. Nelze uvést na tomto místě podrobně metodiku zvolenou ke studiu tohoto dravce, ale její základy jsou uvedeny ve studii Horák & Diviš (2006), nebo nověji v příspěvku Mrlík (2012).

51


Dlouhodobým cílem našich studií bude objasnit parametry lokálně zkoumaných hnízdících populací, především na základě sběru dat, která se budou dotýkat behaviorální ekologie. Mezi výčet jednotlivých řešených problémů bude patřit např.: − studium ekologických vazeb ve studovaných segmentech krajiny (výběr hnízdiště, loviště, vymezení domovských okrsků); − studium hnízdní úspěšnosti a faktorů, které ji ovlivňují; − studium adaptace na měnící se podmínky ve včelojedy obsazeném přírodním prostředí; − studium chování jednotlivých párů (etologie jedinců a hnízdících párů – agonistické a sociální chování, studium rozdílů, vzájemných partnerských vztahů, studium časoprostorové denní aktivity a jejích změn v průběhu hnízdění, časoprostorové vztahy mezi sousedními páry včelojedů a. potenciálními hnízdními konkurenty); − studium změn nabídly a složení potravy v průběhu hnízdění;

Rozsah působnosti Průzkum včelojeda lesního byl soustředěn do několika podrobně a pravidelně kontrolovaných míst. Jednalo se o oblast Milovického lesa (okr. Břeclav, kvadráty 7165, 7166), TS Jalovec (okr. Třebíč, 6660, 6760), podhůří Hrubého Jeseníku v okolí Malé Morávky (okr. Bruntál, 5969, 5970, 6069, 6070) a rozsáhlou, ale blíže nepřesně vymezenou oblast především lužních lesů na dolním toku řek Jihlava, Svratka, Dyje a Morava, a lesnatou oblast v podhůří Vizovických vrchů u obce Březolupy (7065, 7066, 7167, 7267, 7268, 7367, 6571). Výsledky Následující výsledky jsou výsledkem činnosti členů pracovní skupiny ve vybraných oblastech s výskytem druhu v rámci ČR a nepodávají informaci o celkové početnosti druhu v ČR. Na sledovaném území lze stanovit hnízdní úspěšnost 1,0 mláděte na započaté hnízdění a 1,13 mláděte na úspěšné hnízdění. 52


řešitel

rozloha [km2]

les [%]

počet počet okrsků hn. párů

hnízdění prok.

prod.

počet mláďat*

Milovický les [BV]

VM, Jch, RV, TR

22

75

6

5

5

5

5/5

TS Jalovec [TR]

Jch, VM

50

40

5

3-5

3

1

1+/1+

124

33

2

2

1

1

1(?)/1

8

7

7

2

7/2

21

17-19

15

9

14/9

Malá Morávka [BR] VG Jižní Morava

HM celkem

* narozená/vyvedená

Ve 14 nalezených hnízdech bylo sneseno minimálně 17 vajec. Snůšky z 2 hnízd byly zničeny (1x 1 vejce, 1x 2 vejce). Z důvodu ztrát na vejcích bylo neúspěšných 14,3 % nalezených hnízd (n = 14). V jednom hnízdě bylo vypito jediné vejce, ve druhém hnízdě byla opuštěna celá snůška 2 vajec. Ve 3 hnízdech byly zaznamenány ztráty na mláďatech (1x 1 pull., 2x 2 pull.). Z důvodu těchto ztrát bylo neúspěšných 21,4 % ze všech nalezených hnízd (n = 14). Příčiny neúspěšných hnízdění jsou následující: jedno hnízdo bylo predováno zřejmě foto: Hynek Matušík jestřábem lesním (1 pull.), další hnízdo bylo téměř jistě predováno výrem velkým (2 pull.) a mláďata na posledním hnízdě zřejmě uhynula na následky podchlazení díky nepříznivým klimatickým podmínkám (deště, 2 pull.). Celkem tedy bylo v různých fázích hnízdění zničeno 5 hnízdění. Znamená to, že celkové hnízdní ztráty v roce 2012 postihly 35,7 % nalezených hnízd včelojedů lesních (n = 14). Na hnízdech a pod nimi byl realizován sběr zbytků potravy. V případě hnízd se jednalo buď přímo o sběr materiálu na nich, nebo o vizuální sledování hnízd a pozorování dospělých ptáků přinášejících kořist, obvykle doprovázené fotodokumentací. Zatím se nejedná o přehled skutečné potravy včelojedů, ale pouze o její dílčí složky zjištěné ve dvou oblastech (Milovický les - Břeclav a TS Jalovec - Třebíč). Detailnější rozbor potravy, včetně její nabídky, bude předmětem studia v následujících letech. Současné výsledky jsou pouze orientační. Z blanokřídlých (Hymenoptera) byly zjištěny plástve vos s larvami; zřejmě vosa obecná (Vespula vulgaris), vosa ryšavá (V. rufa) a vosa saská (Delichovespula saxonica) – podle A. Gardavského), plástve čmeláků s larvami (rod Bombus) a imága rojících se dřevokazných mravenců (rod Camonotus?). Z obojživelníků (Amphibia) jsme zaznamenali jako potravu mláďat rosničku zelenou (Hyla arborea), z plazů (Reptilia) v několika případech ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a z ptáků (Aves) blíže neidentifikovaného jedince, zřejmě nějakého drozda (Turdus sp.). Literatura HORÁK, P. & T. DIVIŠ, 2006: Včelojed lesní (Pernis apivorus). Metody monitoringu druhů přílohy I směrnice ES o ptácích, Česká společnost ornitologická, Praha. MRLÍK, V. 2012: Monitoring včelojeda lesního. Ptačí svět – časopis ČSO, XIX/2: 8. TRAUE von H. & K. WUTTKY, 1976: Zur postembryonalen Entwicklung des Wespenbussards (Pernis apivorus L.). Beitr. Vogelkd., Leipzig 22 (3/4): 201-235.

53


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ Spolupracovali: Jan BUCHTA, P. DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Jindřich SEDLÁČEK [email protected]

Rozsah působnosti, metodika Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2012 probíhal na 10 studijních plochách v různých částech ČR. Byl prováděn na plochách o rozloze minimálně 25 km 2 s tím, že preferovaným tvarem studijní plochy byl čtverec o straně 5 km. Snahou je volba ploch tak, aby skladba biotopů odrážela průměrnou skladbu biotopů v širší oblasti. Cílem je vždy zjistit na vybrané ploše všechna hnízdní teritoria jestřába. Jako nejvhodnější metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Výsledky V roce 2012 zjistilo 10 spolupracovníků na 10 monitorovacích plochách o celkové ploše 532 km 2 celkem 20 hnízdních teritorií jestřába lesního. Hnízdní hustota kolísala v rozmezí 2-10 párů/100 km2, průměrně 3,75 párů/100 km2.. Monitoring s využitím této metodiky probíhá třetím rokem a výsledky zachycují sestupný trend hnízdní hustoty jestřába. (V roce 2011 3,98 párů na 100 km2, r. 2010 - 4,60 párů na 100 km2 ). I když časová řada není dostatečná pro vyvozování závěrů, jsou výsledky minimálně důvodem ke zintenzivnění monitoringu tohoto druhu. rozloha nadm. v. [km2] [m]

les [%]

agro [%]

intra [%]

voda [%]

počet hustota párů [p/100km2]

Malenovice (B. Landsfeld)

30

200-375

50

35

15

0

2 (1)

6,7

Úhořilka (V. Hlaváč)

25

380-620

40

50

10

0

1 (1)

4,0

Pavlov (V. Hlaváč)

25

450-601

45

50

5

0

2 (1)

8,0

Hrubý Jeseník (V. Gahura)

124

563-925

33

60

7

0

1 (1)

0,8

Mokrá (J. Buchta)

28

70

20

10

0

2 (1)

7,1

Bohuslavice u Zlína (J. Křižka)

42

420-542

35

58

7

0

2 (2)

4,8

Jihlava (T. Kněžíček)

54

550-660

35

35

20

10

4 (3)

7,4

Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň)

82

250-396

2 (2)

2,4

Dolní Břežany (J. Sedláček)

94

280-385

2 (1)

2,1

Buchlovice (P. Dvořan)

28

350-548

2 (2)

7,1

20

3,75

celkem

532

54

20

49

30

1


Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMÜLLER, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Josef CHYTIL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Karel POPRACH [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal systematicky především na Českomoravské vrchovině. Sledovány byly známé lokality v oblasti Jihlavských vrchů, v povodí řek Jihlavy a Sázavy, dále na východním Bítešsku. Dále byly kontrolovány vybrané lokality v oblastech Moravy (okresy Bruntál, Opava, Olomouc, Šumperk, Přerov, Blansko, Vyškov, Brno-venkov, Břeclav, Zlín). Metodika Hnízdní výskyt výra velkého byl sledován především na již známých a pravidelných hnízdištích v kraji Vysočina a v kraji Olomouckém, dále pak ostrůvkovitě pouze v několika oblastech Moravy. Velikost sledované oblasti je již několik roků neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad hnízdní populace výra velkého ve sledovaných oblastech ČR známý, s možností celkem přesně odhadnout početnost hnízdících párů v daném roce ve sledovaných oblastech. Výr velký hnízdí na skalách v zalesněných údolích vodních toků, v kamenolomech (především činných), ve vrcholových skalnatých bučinách, na skalkách a pod padlými kmeny či vyvrácenými pařezy v rozsáhlých lesních komplexech, v posledních letech častěji také na stromech ve starých hnízdech větších dravců. Hnízdění na stromech se zdá pro výra bezpečnější a z doposud známých hnízd byla všechna úspěšná. Při kontrole hnízd bylo v posledních letech zjištěno zvyšující se zastoupení potkanů v potravní zásobě. Ještě v letech 1989-1997 byl potkan zastoupen v biomase 6,9 % a celkově až na 5. místě v potravní skladbě výra velkého (Kunstmüller 2000 - Crex 16). V současnosti představuje potkan 1. místo a nejvyšší zastoupení v potravní skladbě výrů velkých. Situaci na hnízdě výra s několikadenním mládětem a potravní zásobou 5 potkanů zachycuje následující snímek.

55


Výsledky Z 87 monitorovaných hnízdišť bylo 46 obsazených v následujících oblastech: Havlíčkův Brod - 8, Pelhřimov - 1, Jihlava - 15, Třebíč - 5, Brno - 3, Blansko - 3, Vyškov - 2, Břeclav - 2, Zlín - 1, Přerov - 1, Bruntál - 4, Opava - 1. Z toho bylo 28 hnízdění (60,9 %, n=46) úspěšných, vyvedeno bylo 58 mláďat, tedy 2,1 mláděte na úspěšné hnízdění resp. 1,2 mláděte na všechna nalezená hnízda. Produktivita jednotlivých hnízd: 7x 1 mládě; 14x 2 mláďata; 5x 3 mláďata a 2x 4 mláďata. počet sledovaných hnízdišť

počet obsazených hnízdišť

počet úspěšných hnízdění

2009

44

26 (59 %)

8 (31 %)

2010

66

36 (55 %)

13 (36 %)

2011

56

16 (29 %)

8 (50 %)

2012

87

46 (53 %)

28 (61 %)

56


Sýc rousný (Aegolius funereus) Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Vojtěch KODET a spol., Karel POPRACH, Alena POPELKOVÁ a spol. pod vedením prof. RNDr. Karla ŠŤASTNÉHO, Libor SCHRÖPFER, Jiří ZAJÍC [email protected]

Rozsah působnosti Kontinuální podchycení početnosti sýce rousného (Aegolius funereus) bylo v roce 2012 uskutečněno ve 14 lokalitách dvěma odlišnými metodami. Evidence hnízdících párů (především budkové populace) byla uskutečněna na celkové ploše 1572 km2 a akustický monitoring na území 25 kvadrátů o přesněji neurčené rozloze. Výsledky jsou získávány zejména v severním a severovýchodním pohraničí, v jihovýchodní části vnitrozemí ČR, v kraji Vysočina a na Holýšovsku. Metodika Hnízdní rozšíření sýců a hnízdní úspěšnost je vyhodnocována prostřednictvím výsledků získaných kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek). Narůstá také počet oblastí s aplikací metody akustického monitoringu (AM) a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Odposlechy hlasových projevů dosud využívanou metodou liniových pochůzek s případnou provokací z pochopitelných důvodů nepřinášejí objektivní výsledky. Propracování metody AM prostřednictvím nahrávek směrem k rozlišování jedinců a to nejen podle teritoriálního projevu, ale také podle ostatních hlasových signálů (stanovištních, varovných atd.) by obohatilo poznatky o skutečné početnosti a rozšíření nejen tohoto druhu sovy. Výsledky Rozhodujícím činitelem pro konečné počty usazených a hnízdících párů sýce rousného v oblastech jeho výskytu je vedle hnízdních příležitostí především dostatek potravních zdrojů. Ty konec konců určují také hustoty i rozložení hnízdící populace a její celkovou početnost (hnízdících + nehnízdících jedinců). Ačkoli se nám díky budkám nebo evidenci obsazených přirozených dutin daří poměrně dobře podchytit jednotlivé páry v reprodukci, zůstává početnost nehnízdících jedinců stále určitou neznámou i když nalezené pobytové stopy v dutinách poskytují dílčí informace o přítomnosti těchto ptáků. V každém případě dlouhodobé sledování podílu obou částí populace může zhruba přiblížit celkový obraz o stavech sýců. Stále však chybí skupina ptáků, kteří svá teritoria nijak intenzivně neobhajují, nenavštěvují dutiny a unikají tak zpravidla pozornosti.

57


Reprodukční chování je spojeno s hustotami základní kořisti, kterou u těchto soviček tvoří především lesní druhy drobných zemních savců. V roce 2012 bylo společenstvo drobných lesních savců ovlivněno především předchozím semenným rokem, který umožnil velmi dobré zimování myšici lesní i norníku rudému. Jejich populační hustoty byly však v jednotlivých lokalitách velmi rozdílné v závislosti na ostrůvkovité produkci semen a mozaikovitost potravní nabídky se přirozeně promítla i do rozložení hnízdících párů a současně neumožnila jejich plošné zachycení ve všech vhodných teritoriích. Také rozložení dešťových srážek ve vegetační sezoně se odrazilo na rozvoji bylinného patra (především travního porostu), které posunulo přísun nutričně bohaté potravy pro hraboše mokřadní i polní až na počátek letního období a umožnilo jejich prudký populační růst se zvýšenými konečnými hustotami v podzimních měsících.

Současná fragmentace souvislých lesních porostů na rozsáhlých plochách s úbytkem vyšších věkových stupňů lesa sice vytváří množství lokálních potravních zdrojů, ale značně nestabilních. Vysoká míra oscilace hlavní kořisti tak rozhodujícím způsobem ovlivňuje průběh reprodukce sýců a její úspěšnost.

58


Sýc rousný oproti např. puštíku obecnému dokáže na prudké změny potravní nabídky v jediné vegetační sezoně pružně reagovat zahnízděním ještě v první polovině letního období. V roce 2012 tak na konci léta (VIII. – IX. měsíc) v horských oblastech vyvádělo mladé 33 % z celkového počtu hnízdících párů (v roce 2010 v Jizerských horách tento podíl činil dokonce 61 % hnízdící populace). Naopak v níže položených lokalitách byla v r. 2012 mláďata často vyváděna již koncem května. Tato schopnost spolu s dostatkem hnízdních příležitostí stabilizuje početnost sýců i v hospodářsky intenzivně využívaných lesích, kterými jsou dnes již vesměs také lesy na území CHKO i NP. Dostatečná hustota vhodných dutin, odvozená od konkrétních podmínek jednotlivých regionů, je evidentně pro narůstání a udržení početné populace sýců v našich podmínkách rozhodující. Ze srovnání uvedeného v níže uvedené tabulce jednoznačně vyplývá pozitivní dopad zvýšené hustoty hnízdní nabídky – v tomto případě převážně hnízdních budek - na konečné hustoty hnízdících párů (zvýrazněno barevně). Je to pravděpodobně dáno jednak možností obsazení většího počtu troficky výhodných teritorií a také snížením kompetice o dutiny současně s pravděpodobností predace hnízd kunami. hustota / 100 km2 2008

2009

2010

2011

2012

budky

hnízda

budky

hnízda

budky

hnízda

budky

hnízda

budky

hnízda

PP Ještěd

108

13,85

108

3,07

108

13,85

108

4,62

108

13,85

Jizerské hory

200

33,09

200

5,95

200

18,96

200

4,46

200

19,33

Krkonoše

116

17,91

116

4,41

116

10,74

133

5,79

133

20,39

Orlické hory

140

7,33

140

6,00

140

18,00

155

10,97

155

19,33

Právě užívání dutin kunou i bez případné predace může významně omezit jejich osídlování sýcem rousným i dalšími druhy dutinových ptáků. V oblastech, kde je např. hnízdní podpora prováděna na malých plochách, soustředěna do malých lesních celků nebo při nízkých hustotách dutin může být výsledek této snahy zcela anulován. Šelmy taková místa snadno kontrolují, využívají jich jako trvalého nebo přechodného úkrytu a v neposlední řadě v nich také vyhledávají kořist. Dosavadní zkušenosti naopak ukazují, že plošná síť hnízdní podpory nebo zachovávání přirozených dutin ve velkých územních celcích tento tlak do značné míry tlumí a umožňuje užívání části hnízdišť s možností úspěšného vyvedení mláďat. Pro omezení konkurence i predace při nedostatku dutin lze tedy doporučit navýšení jejich hustoty nebo v případě trvalého využívání kunou v jednotlivých lokalitách instalovat v jejich blízkosti další budku. Ta zůstává pak často mimo kontrolu tohoto významného predátora. V této souvislosti je nutné podtrhnout potřebu uchovávání doupných stromů a jejich rovnoměrného rozložení v celém (!) prostoru lesa. Jejich soustředění do omezených lokalit (např. maloplošných NPR, liniových stromořadí adt.) usnadňuje kunám vyhledání kořisti a může mít negativní dopad na přežívání zbytkových populací řady druhů dutinových živočichů. Na rozdíl od předešlé sezony nebyly v roce 2012 hnízdící páry sýce rousného výrazně soustředěny do hnízdních seskupení, častěji se nacházely jednotlivě po celém sledovaném území. Hnízdní hustoty se díky potravní nabídce zvýšily v rámci celé skupiny SVODS na 12,79 páru/100 km2 a obsazení teritorií na 34,62 teritoria/100 km2, což představuje od roku 2009 dosud nejúspěšnější sezonu. Nejvyšší zjištěná hustota hnízdících párů stejně jako v minulém roce byla prokázána v Javořích horách (CHKO Broumovsko), kde dosáhla 87,50 páru/100 km2 při 175 obsazených teritoriích/100 km2. Kromě vysoké nabídky drobných hlodavců, která současně poutá loveckou aktivitu kun, se na tomto stavu odráží především značná hustota krátce instalovaných hnízdních budek. 59


V ostatních regionech s dostatečně podchycenými údaji se hustoty hnízdících párů nejčastěji pohybovaly mezi 18 – 20 páry/100 km2, celkový průměr všech sledovaných oblastí dosáhl 12,79 hnízdících párů/100 km2. Dostatek potravy umožnil také úspěšné vyvedení mláďat z 64,74 % založených snůšek. Z celkového počtu 352 obsazených teritorií došlo k úspěšnému vyvedení mláďat u 34,94 %, tedy téměř u trojnásobku loňské skutečnosti. V sezoně 2012 ve sledovaných oblastech zahnízdilo nejméně 190 párů, které ze 123 hnízd úspěšně odchovaly po 1 – 6 mláďatech (průměr ze 115 hnízd byl 3,95 ml./hnízdo). V porovnání s předešlým rokem se u sýců zvýšila hnízdní aktivita o 23 % a distribuce mláďat o 84 %. Hnízdní výskyt i podchycená teritoria byla v horských oblastech severovýchodního pohraničí soustředěna do nadmořských výšek od 501 – 1280 m daleko rovnoměrněji než v předešlém roce. Například v Krkonoších se v tomto roce díky potravní nabídce posunula hranice průměrné nadmořské výšky hnízd o 109 m (na 950 m), takže po dlouhodobém ústupu opět dosáhla úrovně z období na přelomu tisíciletí. Bohaté potravní zdroje se odrazily také v podstatném snížení ztrát v průběhu hnízdění. Na poklesu podílu neúspěšných snůšek se tradičně nejvíce odrazily ztráty způsobené nedostatkem kořisti. Prokazatelné ztráty predací prozatím nepřesahují únosnou míru a také jednoznačně korelují s fluktuací kořisti. Výjimkou mohou být ale situace popsané výše v textu. Opuštění snůšek nebo i mláďat v důsledku vyrušení člověkem a případné ostatní ztráty jako je úhyn rodičů, zničení dutiny atd. nejsou pro současnou populaci sýce rousného u nás nijak závažné. 2009

2010

2011

2012

podíl neúspěšných snůšek [%]

66

35

58

35

- opuštění hnízda z neznámých důvodů [%]

53

16

35

15

- predace kunou [%]

13

12

18

14

- vyrušování člověkem [%]

0

4

1

5

- ostatní ztráty [%]

0

3

4

1

Ochrana doupných stromů je mimořádně důležitou ochranářskou činností jak ve vztahu k sýci rousnému, tak i k ostatním živočichům využívajícím přirozených dutin. V minulých letech označila a evidovala Pobočka ČSO na Vysočině ve spolupráci s Lesy České republiky celkem 2138 doupných stromů s celkovým počtem 4681 dutin, z nichž bylo zhotoveno 1223 dutin datlem černým jako možná budoucí hnízdiště sýců rousných. I přes to, že neprobíhá systematický monitoring obsazenosti dutin, lze podle výsledků obsazenosti plošně rozmístěných hnízdních budek odhadnout přibližný počet párů sýce také v přirozených dutinách. Jestliže v roce 2012 sýci zahnízdili v 10,37 % z 1832 instalovaných budek, je pravděpodobné, že přirozené dutiny nacházející se v 663 doupných stromech hospodářského lesa využilo kolem 60 párů sýců rousných. Podobně na sledovaném území východního Bítešska bylo v tomto roce evidováno přibližně 500 datlích dutin ve 300 označených doupných stromech a dalších 15 dutin v PP Říčky. 60


Za finanční podporu projektu z roku 2011 je třeba poděkovat Lesům České republiky a Nadaci OKD. Akustický monitoring byl v r. 2012 prováděn v oblasti Jihlavska, Jeseníku a východního Bítešska. V jarním termínu hnízdního mapování bylo na Jihlavsku na 127 nahrávacích místech v 9 kvadrátech mezinárodní sítě pro evidenci organismů zaznamenáno 23 obsazených lokalit ve 4 kvadrátech, v oblasti Jeseníku na 67 nahrávacích místech v 10 kvadrátech bylo podchyceno 20 obsazených lokalit v 6 kvadrátech a na východním Bítešsku na ploše cca 62 km2 byly zjištěny 4 obsazené lokality. Ačkoli byla uvedená pozorování v jednotlivých lokalitách prováděna s rozdílnou intenzitou, lze z nich vyčíst, že ve výše položené oblasti (Jeseník) je hustota obsazených teritorií znatelně vyšší. Zajímavý je také výsledek podzimního sčítání na Jihlavsku, kde byla na 93 nahrávacích místech v 15 kontrolovaných kvadrátech zjištěna přítomnost sýce ve všech 15 kvadrátech na 62 lokalitách. Zjištěná skutečnost muže být odrazem značné pohyblivosti jedinců v prostoru a také jejich zvýšenou početností po úspěšné hnízdní sezoně. V dalších letech bude pokračovat hnízdní podpora a sledování hnízdící populace ve vybraných regionech, rozšíření ochrany doupných stromů na další území a akustický monitoring včetně jeho zdokonalování. Prověřování paternity bylo u sýce rousného v tomto roce ukončeno a získané výsledky jsou zpracovávány formou diplomových prací.

61

pozorovatel

metoda

Lokalita (oblast)

les [km2]

n.m.v. [m]

budky/dut. ks ks/km2

hn. páry

úsp. hn.

vyvedeno obsazeno teritorií /úsp.hn.

hustota / 100 km2 hn.

teritorií

Dusík M.

budky

Ještědský hřeben

65

440-940

70

1,08

9

4

3,00

16

13,85

24,62

Dusík M.

budky

CHKO Jizerské hory

269

350-1120

542

2,00

52

28

3,55

114

19,33

42,38

Dusík M.

budky

Krkonoše

363

540-1460

484

1,33

74

42

3,86

128

20,39

35,26

Dusík M.

budky

CHKO Broumovsko

8

520-810

32

4,00

7

5

4,80

14

87,50

175,00

Dusík, Zajíc J.

budky

CHKO Orlické hory

150

540-1100

232

1,55

29

18

3,83

51

19,33

34,00

Poprach K.

budky

CHKO Jeseník

490

229

0,47

9

4

4,25

9

1,84

Poprach K.

budky

Jeseník mimo CHKO

26

3

3

4,00

3

Poprach K.

budky

CHKO Beskydy

13

2

2

6,00

2

Dvořák L.

budky

CHKO Morav. kras

20

490-550

25

1,25

2

1

2,00

4

10,00

2

6,00

3

6,00

4

3,23

6,45

4,00

8,00

Schröpfer L.

bud./hl. Holýšovsko

50

390-480

63

1,26

3

Hertl I.

ak./dut. východní Bítešsko

62

250-540

500

8,05

2

Kodet V. a kol.

ak./dut. Vysočina

Kodet V. a kol.

akust

Jeseníky

Buchta J.

dutiny

PP Říčky

Popelková a kol.

bud./hl. Krušné hory - Fláje

1223 dutin v 15 kvadrátech

hlas 62x

10 kvadrátů

hlas 20x

25

400-530

27

1,08

1

70

735-900

155

2,21

13

2 6

5,50

18,57

20,00


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Libor DVOŘÁK, Milan FRENCL, Vojtěch KODET, Daniel KŘENEK, Bedřich LANDSFELD, Zdeňka MRLÍKOVÁ, Roman MULÁČEK, Petr PAVELČÍK, Jiří PAVELKA, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Jan STŘÍTESKÝ spolupracovali: Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, František FAKTOR, Mirek GLACNER, Josef KREJZ, Petra MENCLOVÁ, Jiří NECID, Martin PUDIL, Dana RYMEŠOVÁ, Pavel SVĚTLÍK, Petr TICHÝ, Aleš VONDRKA, Ivan ZÍDEK [email protected]

Rozsah působnosti Rok 2012 byl prvním rokem systematického monitoringu kulíšků nejmenších (Glaucidium passerinum) podle navržené metodiky SOVDS. Tato vychází z metodiky NATURA, je doplněna o akustický monitoring. Terénní práce byla provedena v 11 oblastech České republiky, především na Moravě. Výsledky Výsledky monitoringu kulíška nejmenšího jsou souhrnně uvedeny v tabulce. Sledovány byly oblasti s rozlohou od 16 do zhruba 600 km2 lesa v nadmořských výškách od 200 do 1323 metrů. Na šesti územích byl využit především akustický monitoring, jinde jsou výsledky založeny zejména na terénních odposleších. Při pohledu na zjištěné hodnoty hustoty obsazených okrsků je vidět jejich velký rozsah. V oblastech s velkou rozlohou sledovaného území je pravděpodobné podhodnocení stavu, naopak na malých územích lze očekávat pozitivní preferenci vhodných biotopů. Vojenský újezd Březina je dále neobvykle souvislé lesnaté území. Z tohoto důvodu lze odhadnout obvyklou hnízdní hustotu v kulíškem osídlených oblastech běžné krajiny na 7-10 okrsků/100 km2. Nadm. v. [m]

Les [km2]

Metoda

Kontroly

Okrsky

Hustota [okr/100km2]

Beskydy – D. Křenek, J. Pavelka a kol. 400-1323

608

AM+O+P

90

20

3,3

Jeseníky – K. Poprach (V. Kodet)

558-1298

592

AM

67

6

1

Vysočina – V. Kodet

489-793

366

AM

127

15

4,1

Písecko – M. Frencl

380-600

112

P

20

8

7,1

VÚ Březina, sever [PV] – J. Stříteský

310-650

82

AM

2x 86

12

14,7

Východní Bítešsko [BO] – I. Hertl

260-520

62

6

9,7

Březnicko [PB] – R. Muláček

450-753

24

P

9

2

8,3

Bzenecká doubrava – P. Pavelčík

200

20

AM

2x 57

0

Dalešická přehrada – T. Skříček

400-500

18

AM+P

5+5

0

Drahanská vrchovina – L. Dvořák

480-630

16

O+P

22

3

Vizovické vrchy [ZL] – B. Landsfeld

220-300

16

AM

20

0

AM (+P) 2x 48 (+6)

Metoda: AM – akustický monitoring, O – odposlechy, P – odposlechy s využitím provokace

63

18,8


Z dalších oblastí ČR byly získány informace o nahodilých pozorováních. Za zmínku stojí například pozorování 2 jedinců v NP Podyjí (Z. Mrlíková in lit.). Detailnější a konkrétní informace o hnízdění, jeho průběhu a počtech vyvedených mláďat bohužel schází, přestože jim v některých oblastech byla věnována velká pozornost. V této souvislosti dorazila jediná informace, pozorování dospělého jedince s ulovenou sýkorou koňadrou, který s ní vlétl do přirozené dutiny, ze které se následně ozývala mláďata (L. Choleva in lit.). Pozornost byla dále věnována odchytům a kroužkování. Odchyty nejsou zdaleka tak snadné, jak by se podle chování kulíšků dalo očekávat. Tomu odpovídají minimální počty okroužkovaných ptáků ročně – jde o jednotlivé ptáky.

foto: D. Rymešová

foto: J. Necid

foto: Lukáš Pich

64

Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Recommend Documents