Zpravodaj SOVDS DUBEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 12 DUBEN 2012

Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. [email protected]

Zpravodaj SOVDS 12 (2012)

Obsah

Úvodem ….................................................................................................................................

2

Co dělat, setkáme-li se s nelegálním pronásledováním dravců ….............................................

3

Budka pro sýčka a její umístění ................................................................................................

6

Celoplošný monitoring dravců a sov Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................

8

Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................

9

Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................

10

Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................

12

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) ….....................................................................................

14

Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................

15

Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................

16

Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................

20

Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Moták pochop (Circus aeruginosus) ….....................................................................................

21

Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................

22

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................

23

Výr velký (Bubo bubo) ….........................................................................................................

25

Sýc rousný (Aegolius funereus) ….............................................................................................

26

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ….........................................................................

31

1


Úvodem Právě jste otevřeli další číslo Zpravodaje SOVDS. Kromě tradičních zpráv o činnosti jednotlivých pracovních týmů tentokrát na úvod obsahuje dva žhavé příspěvky. První se věnuje ptačí kriminalitě a druhý diskutuje problematiku ochrany sýčků. Zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů jsou řazeny ve dvou skupinách, první obsahuje druhy monitorované celoplošně a druhá dravce a sovy monitorované na vybraných lokalitách. Setkání Skupiny se uskutečnilo 4.2.2012. Na základě shromážděných dat za rok 2011 byly jednotlivými koordinátory prezentovány výsledky sledování jednotlivých druhů dravců a sov. Ivo Hertl

Audiogalerie SOVDS Novinkou letošního roku na webových stránkách Skupiny (www.sovds.info) je zřízení galerie hlasů. Jejím cílem není konkurovat stávajícím projektům typu nahrávek Ing. Pelze na CD Sovy Evropy, které obsahuje typické hlasy všech evropských druhů sov v perfektní kvalitě. Audiogalerie byla zřízena především pro prezentování méně častých hlasů našich sov zachycených například při dlouhodobém automatickém nahrávání prostřednictvím diktafonů. Při něm jsou občas nalezeny neurčené hlasy, které touto formou nabízíme k veřejné diskuzi. Vložení nových záznamů a komentářů ke stávajícím nahrávkám probíhá zatím e-mailovou formou na adresu [email protected]. Napište také, máte-li zájem být informováni o nově vložených nahrávkách. Ivo Hertl

Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 13. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku 2013 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 2012. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit příspěvku „Co dělat, setkáme-li se s nelegálním pronásledováním dravců“, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

2


Co dělat, setkáme-li se s nelegálním pronásledováním dravců Václav HLAVÁČ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Zdeněk VERMOUZEK [email protected]

Při terénní práci se stále často setkáváme s nelegálním pronásledováním ptáků. Může jít o cílený útok na daný druh dravce (lov jestřábů v bažantnicích nebo ze strany chovatelů drůbeže a holubů) nebo se dravci mohou stát nechtěnou obětí (otravy orlů, kteří pozřeli otrávené návnady nalíčené původně na lišky, vydry či krkavcovité ptáky). K nejčastějším formám těchto nezákonných aktivit patří: • trávení (zejména karbofuranem); • zástřely dospělých nebo mláďat; • použití želez; • použití jestřábích košů a dalších pastí; • vybírání mláďat z hnízd nebo ničení hnízd s vejci či mláďaty. Všechny zjištěné případy je třeba vždy předávat příslušným orgánům k řešení. I když je jejich objasněnost obecně velmi nízká, neměli bychom určitě rezignovat. Neoznámením nezákonného jednání bychom se totiž ocitli v roli toho, kdo toto jednání kryje. Navíc i pouhé vyšetřování má svůj efekt. Policie (pokud dělá, co dělat má) dokumentuje stopy, sepisuje protokoly, vyslýchá lidi ve vesnici – viníka to jistě musí znervózňovat. Určitě ani starostovi a jiným lidem v obci není příjemné, že se u nich něco takového děje. Tento prvek „veřejné ostudy“ lze posílit ještě medializací. Ta je u případů, kdy je nezákonnost prokázána, zřejmě nejúčinnějším preventivním opatřením. K odhalení viníka sice nepřispěje, ale jemu i těm, kteří o jeho skutku vědí, stejně jako případným příznivcům těchto postupů, se dává jasně najevo, že byl porušen zákon, že to někdo sleduje a že společnost takové jednání odsuzuje. Medializace případů může navíc mobilizovat veřejnou kontrolu, tzn. podnítit veřejnost, aby si podobných situací a podezřelého chování všímala a upozorňovala na ně. To je velmi potřebné, protože poučených odborníků je v terénu nedostatek. Aby mělo vyřešení případu alespoň nějakou naději na úspěch, je velmi důležité správné vyhodnocení situace přímo v terénu a volba správného postupu bezprostředně po nálezu. Co tedy dělat v případě, kdy v terénu učiníme nález, u kterého máme podezření na nezákonné jednání? Nejdříve bychom se měli zamyslet, zda máme pro svoji domněnku nějaké argumenty. Nález mrtvého ptáka může být sice podezřelý, ale v řadě případů nebude příčina úhynu zjevná. Pro základní orientaci může pomoci následující přehled:

3


Podezření na otravu: • nález dvou a více mrtvých zvířat na jednom místě; • nález ptáka v typické křeči (většinou orla, káně, krkavce); • mrtvý dravec v blízkosti újedi; • mrtvý dravec v oblasti známé používaním otrávených návnad; • mrtvé zvíře (králík, slepice, ryby) na neobvyklém místě (na poli), na těle mrtvý hmyz ( je-li v blízkosti posed či kazatelna, může se jednat o újeď na divočáky – tam ovšem bude hmyz živý ). Podezření na zástřel (postřelení): • mrtvý dravec v blízkosti posedu; • mrtvý dravec s typickým poškozením letek a rýdovacích per po zásahu broky; • poraněný, letu neschopný dravec ve volné krajině (nejde-li o úraz elektrickým proudem nebo po srážce s autem). Podezření na použití želez (nesahat holou rukou – prověřit dřevěnou tyčkou, větví apod.): • nález návnady na exponovaných, vyvýšených místech (mimo dosah psů), u samoty s drůbeží, v blízkosti bažantnice apod. Podezření na jestřábí koš nebo jinou past: • nález holuba v „kleci“. Při nálezu mrtvého dravce zakrytého trávou, větvemi nebo pohozeného v křoví je potřeba prohledat důkladněji okolí. Pokud se mrtvý nebo poraněný dravec nachází v blízkosti linky vedení vysokého napětí, půjde spíše o úraz elektrickým proudem. Je vysoce žádoucí, aby i takovéto případy byly dokumentovány a u každého bylo zaznamenáno datum, lokalita, druh mrtvého ptáka a typ sloupu (nejlépe doložen fotografií). Údaj je pak ale ještě potřeba poskytnout dále, např. zveřejnit ve Faunistické databázi ČSO (avif.birds.cz) nebo poslat jednomu z autorů tohoto příspěvku. Pokud mrtvý dravec leží u silnice či železnice, mohl být sražen autem či vlakem. Velmi důležité je při podezřelém nálezu postupovat uvážlivě, na místě samém se pohybovat co nejméně a s ničím raději nehýbat – při snaze odhalit všechny detaily dojde totiž často ke zničení stop, které by mohly být využity pro objasnění případu. ORNITOLOG NENÍ DETEKTIV! Vyšetřování proto nechme těm, kdo jsou v této věci vyškoleni. Podstatná je například přesná poloha ptáka, vzdálenější stopy a řada dalších věcí. Proto je vhodné vždy již z větší vzdálenosti pořídit fotodokumentaci (stačí i z mobilního telefonu). S uhynulým zvířetem nebo návnadou zásadně nemanipulujeme – jednak můžeme zničit cenné stopy, jednak to může být i nebezpečné (používané jedy se mohou vstřebávat i kůží, při sáhnutí na návnadu může dojít ke spuštění čelisťové pasti apod). Pokud si nejsme jisti příčinou úhynu, je vhodné telefonicky situaci konzultovat s kolegy, kteří mají s řešením těchto případů zkušenosti, např. s některým z autorů tohoto příspěvku. Jestliže nabudeme důvodné podezření, že v daném případě jde o nezákonné jednání, zavoláme přímo z místa Policii ČR a oznámíme podezření na spáchání trestného činu (viz dále). Tento postup má několik výhod: • není třeba komplikovaně shánět telefonní kontakty na orgány ochrany přírody (mimo pracovní dobu bychom stejně neuspěli), číslo 158 nebo 112 zná každý; • Policie případ na místě zdokumentuje, což při následném prokazování vyloučí spekulace o tom, že někdo např. situaci zaranžoval, popř. manipuloval s okolnostmi nálezu • Policie by měla alespoň v případě podezření na trávení zajistit příslušné analýzy (s tím bývá v některých případech problém, stává se, že např. přivolaná hlídka z nejbližšího obvodního oddělení není ochotná zvíře s podezřením na otravu převzít). V takovém případě je vhodné postup opět konzultovat.

4


Pokud se nám podaří získat kontakt, je vhodné informovat také Českou inspekci životního prostředí, do jejíž kompetence patří řešení přestupků v oblasti ochrany přírody. Inspekce má obvykle větší zájem řešit podobné delikty. Při podezření na otravu či zástřel je možné také kontaktovat příslušnou veterinární správu – mrtví živočichové v krajině spadají do její kompetence. Je však třeba vždy zajistit, aby likvidace mrtvých ptáků podle pokynu veterináře neohrozila vyšetřování, může tedy proběhnout až po zdokumentování místa Policií. Pokud jde o případ, kdy je pták zraněný a je zjevně neschopný samostatného života v přírodě, je nutné zajistit také náležité ošetření a následnou péči. K tomu slouží stanice pro handicapované živočichy, které mají jak odborné zázemí, tak příslušná povolení k manipulaci s chráněnými živočichy. Kontakt na nejbliřší stanici získáme na webových stránkách Národní sítě stanic, tyto kontakty jsou k dispozici i na České inspekci životního prostředí nebo na odborech životního prostředí městských či krajských úřadů. I když je klasifikace konkrétního činu vždy věcí vyšetřujícího orgánu, je velmi užitečné mít představu o možné právní kvalifikaci jednotlivých způsobů nelegálního pronásledování ptáků. Některé závažnější skutky mohou být totiž klasifikovány jako trestný čin, méně závažné jako přestupek. Podat zde vyčerpávající právní rozklad kvalifikace všech potenciálně možných způsobů nelegálního pronásledování dravců je nad rámec tohoto článku. Tedy jen několik základních příkladů: • trestným činem je usmrcení kriticky ohroženého živočicha nebo min. 25 ex. živočichů zvláště chráněných (neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy – § 299 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.); • trestným činem je usmrcení exempláře druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím dle úmluvy CITES, přílohy A, do které spadají mj. všichni naši dravci (neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy – § 299 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.); • trestným činem je týrání zvířat zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, příp. surovým nebo trýznivým způsobem na veřejném či veřejnosti přístupném místě, příp. způsobí-li týraném zvířeti takovým činem trvalé následky na zdraví nebo smrt (týrání zvířat – § 302 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), přičemž zákon na ochranu zvířat proti týrání přesně vymezuje, co se považuje za týrání (např. otrávení jedem, plynem, použití zakázaných pastí – želez apod.); • trestným činem je neoprávněný lov zvěře v hodnotě nikoli nepatrné (pytláctví – § 304 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.); • přestupkem podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, je bezdůvodné usmrcení zvířete, jeho týrání; výroba, dovoz nebo prodej čelisťových pastí (želez); • přestupkem podle zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, je usmrování, zraňování či odchyt ptáků nebo nepovolené zasahování do jejich přirozeného vývoje. Pro každý případ ptačí kriminality také vyplňte formulář programu Volná křídla dostupný na adrese http://www.birdlife.cz/index.php?ID=968 nebo pošlete stručnou zprávu (datum, místo, okolnosti) na adresu [email protected]. Zjištěné případy trávení lze hlásit i přímo přes web www.karbofuran.cz. Telefonní kontakty na autory textu: Václav Hlaváč 602 205 590 Vlasta Škorpíková 723 344 091 Zdeněk Vermouzek 773 380 285

5


Budka pro sýčka a její umístění Karel ZVÁŘAL [email protected]

Sýček obecný (Athene noctua), ještě nedávno velmi hojný, je dnes kriticky ohrožený druh sovy, proto každé odchované mládě má velkou cenu. Toho jsou si ochranáři vědomi a v zájmu podpory druhu instalují budky. O metodice výroby a instalace budek se již napsalo poměrně hodně. Navzdory relativně vydatné podpoře se nedaří sýčky usazovat v potřebném množství. Dovoluji si předložit několik poznámek jak k typu budky, tak zejména k místu její instalace a doprovodným činnostem. Ještě před výrobou budky bychom měli mít vybrané místo pro instalaci. Vzhledem k přemnoženým kunám skalním (Martes foina) je tragickou chybou umisťovat budku na strom. Kuna je velmi šikovný lezec a dostane se i ke zdánlivě dobře zabezpečeným budkám. U sýčků je zažité umisťovat budku podle německého vzoru na vodorovnou větev. Dospělá kuna se otvorem o průměru 65 mm neprotáhne, ale v červnu jsou již aktivní mladé kuny s poloviční hmotností, které se dokáží protáhnout i esovitou zatáčkou. Pro hranostaje to rovněž není překážka. Tlustá krotká fretka (s kratší lebkou oproti kuně) budku s prolézačkou položenou na zemi překoná s obtížemi, avšak budku zavěšenou pod větví nezdolá. Zatímco mladí sýčci nemají o kuně zdání, ta většinou ví o obsazené budce a podle hlasů mláďat pozná, jak jsou velká a kdy budou opouštět dutinu. Nepodaří-li se kuně dostat dovnitř, je schopna lokalitu navštěvovat každou noc a překvapit mládě na zemi nebo sedící na větvi. Sýček se při lovu pohybuje po zemi ze všech našich sov nejvíce. Nečíhá na kořist pouze z vyvýšeného místa, ale sbírá pavouky a brouky pobíhající po zemi. Na rozdíl od mladého puštíka nebo kalouse, kteří se po opuštění hnízda snaží vyškrábat po kůře na vyvýšené místo, mladý sýček se zdržuje na zemi nebezpečně dlouho. Dává tak šanci nejen kunám, kočkám, liškám, psům, ale i káním a zřejmě i sovám páleným. Významná část zbytkové populace sýčka hnízdí na zemědělských farmách. Sýčci zde nachází klid, místa pro zahnízdění a také zde často loví. Vysoké stěny hal, zejména sklady sena nebo garáže pro mechanizaci, jsou optimálním místem pro instalaci budky. Budku umisťujeme minimálně do výšky 4 m. Ideální místo je 15 – 20 cm pod převislou střechou, kde v přítmí sýček rád vysedává. Kuna je schopná s rozběhem a odrazem od stěny vyskočit i 3 m vysoko. Po brizolitu dobře šplhá, proto budku dáváme na stěny s hladkou omítkou nebo plechové stěny. Zda na vnější stěnu, nebo dovnitř haly, záleží na místních podmínkách. Uvnitř je závětrné místo, ale na hladké podlaze je mládě nápadné a v interiéru se i hlas lépe lokalizuje. Je-li to možné, umístíme budku nad místo, kde v červnu až červenci bývá volně ložené seno nebo sláma. Kuna nebo kočka se tam propadá a loví zde nerady. Ideální místo pro instalaci je vysoká stěna, pod níž se (v sousedství) nachází střecha nižší budovy. Po seskočení na ni jsou mláďata bezpečnější než na frekventovaném dvoře. Téměř všechny u nás instalované budky jsou rourovitého tvaru o délce 80 - 100 cm. Tomuto typu dávají sýčci přednost před klasickou ptačí budkou instalovanou na výšku (velký špačník). Průměr vletového otvoru je nutné dodržet 65 mm (max. 67 mm), protože otvorem s průměrem 75 mm a větším se protáhne poštolka a souboj se sýčkem může dopadnout pro něj tragicky. Poštolka má mnohem silnější pařáty i zobák. Umisťovat před otvor trychtýřovou zábranu proti kunám je u správně velkého otvoru nejen zbytečné, ale možná i kontraproduktivní. Plech velmi znesnadňuje ptákům přílet, navíc jim instinktivně vadí kovový zvuk při dosednutí a takovému místu zpravidla nedůvěřují. Je-li budka na dobře vybraném místě, žádná zábrana není nutná. 6


Vycházejíc z etologie sýčka, který rád vysedává před otvorem, kde se sluní nebo sleduje dění v okolí, navrhl jsem budku s předsíňkou (vestibulem). Na internetu jsem zjistil, že s podobným nápadem přišli již dříve Holanďané, kteří dokonce předsíňku vylepšili o výstup na střechu. To se mi jeví jako nejlepší řešení ze všech budek, protože každý den, který mládě stráví v budce nebo na ní místo na zemi, zvyšuje šanci na jeho přežití. Z uzavřených budek mládě skáče do neznámého prostoru „bez rozcvičení a rozkoukání“, což mu umožní tento typ budky. Hranolek na kraji předsíňky by měl zabránit kálejícímu mláděti vypadnout. Prostor vestibulu umožní sýčkovi pohodlně přistát a lépe se protáhnout s kořistí do budky, proto průměr 65 mm (3 cm nad dnem) bychom zde měli zejména dodržet. Je to pro sýčka o mnoho příznivější, resp. ergonomičtější, než se protahovat hned po přistání s kořistí v zobáku nebo pařátech (leze hlavou napřed místo pařáty). Může si kořist přechytit, příp. odpočinout a naslouchat dění v budce, je-li vše v pořádku. Na polokrotkém sýčkovi jsem pozoroval, jak je před vstupem do budky opatrný a dlouho sedí v otvoru, než vleze dovnitř. Je to nepochybně strategie obrany proti kuně, která často plení dutiny, přespává v nich, a je schopna predovat celou rodinku soviček. Domnívám se, že délka chodby za otvorem nemusí být až 80 cm, jak se uvádí v literatuře, ale postačí 40 - 50 cm. Ušetřené řezivo můžeme použít na výrobu více budek. Dospělá kuna prostrčí hlavu a krk otvorem 65 mm, ale přes plece již se neprotáhne. Je-li hnízdo u zadní stěny, ani v případě, že by kuna seděla ve vestibulu, nedosáhne na mláďata. Ale k tomu nikdy nesmí dojít, aby kuna mohla číhat a stresovat ptáky u budky (na větvi, seskočit ze střechy na budku apod.)! Ochrana před predátory je samostatnou kapitolou. Dle mého přesvědčení by budky pro sovu pálenou neměly být instalovány na farmách s výskytem sýčka. Odůvodnění, že „se tolerují“, je přinejmenším neprozřetelné. Sova pálená je schopna infanticidy vlastního druhu, proto mladý nebo i dospělý sýček pro ni nebude problém, zejména v bezmyších letech. Jsou sice příklady, kde kousek od sebe koexistují obsazené budky, ale kam mizí přírůstek, to už nikdo není schopen říct. A nezasahovat aktivně proti kunám a kočkám na farmě s hnízdícími sýčky je už zcela nepochopitelné. Je třeba se rozhodnout, zda si budeme hrát na „humanisty“ a chránit všechna „nebohá zvířátka“, nebo si stanovíme priority a upřednostníme kriticky ohrožené druhy. Jako se nikdo nerozpakuje nad křídlatkou nebo bolševníkem, tak by se mělo pohlížet i na přemnožené predátory. Osud většiny nechtěných koťat začíná slovy: „Zanes je na družstvo. Tam misku mléka mají jistou a nějakou tu myšku si vždycky chytnou“. Co potom pomůže mít perfektně vysekanou díru do zdi kravína a za ní instalovanou vzorovou budku, když při příjezdu na farmu se rozprchne houf koček. Poznámce, že „U nás žijí sýčci s kočkami v symbióze“ nevěří snad ani autor těchto slov. Zda má význam umisťovat budku nad jámu lvovou, si každý určitě odpoví sám. Kočky loví nejen kriticky ohrožené sýčky, ale všechny ptáky vyskytující se v okolí. Navíc silně snižují početnost hlodavců, hlavní potravu sýčka. Proto spolupráce s místními myslivci (asanační technik) je nezbytná. V přírodě je kočka divoká silně teritoriální a nemá fatální dopad na populace drobných obratlovců. V případě přemnožených pospolitých koček domácích je tomu přesně naopak. Eliminace tohoto nebezpečí by měla být jedním z prvních kroků na poli ochrany sýčka, podobně jak je to zažité u likvidace svislých šachet a nádrží. Ekologie neznamená přihlížet zkáze způsobené lidskou (ne)činností, nýbrž vytváření optimálních podmínek pro přežití ohrožených druhů. 7


Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL spolupráce: Václav BERAN, Pavel FOREJTEK, Vladimír GAHURA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring orla královského (Aquila heliaca) v roce 2011 probíhal na území jižní Moravy. Metodika Byly sledovány všechny známé hnízdící páry a shromažďovány veškeré faunistické údaje o výskytu orlů královských, především z okresů BV, ZN, HO, UH a výjimečná pozorování mimo tradiční oblast výskytu. Výsledky V roce 2011 bylo sledováno hnízdění 4 párů. Ve třech případech (okres BV) bylo úspěšně vyvedeno 5 mláďat (2x 2 juv. v ptačí oblasti Soutok - Tvrdonicko, 1x 1 juv. mimo PO). Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Brněnsku, se v předjaří zdržoval na hnízdišti, postavil nové hnízdo, ale později zmizel. V hnízdě nakonec vyhnízdila káně lesní. Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, se v roce 2011 přesunul na rakouskou stranu, kde vyvedl 1 mládě (J. Laber in litt.).

8


Luňák červený (Milvus milvus) Libor SCHRÖPFER (s využitím zpráv a dat od: G. ČAMLÍK, V. GAHURA, D. HORAL, Z. MÁRA, H. MATUŠÍK, J. MRÁZ, K. POPRACH a kol., P. RŮŽEK, J. SEDLÁČEK a J. ŠEVČÍK) [email protected]

Rozsah působnosti a výsledky Monitoring luňáka červeného (Milvus milvus) byl řešen na celkem 7 studijních plochách. Počty prokázaných párů mírně oproti roku 2010 narostly a počty předpokládaných párů mírně poklesly. Celkem byl zjištěn tedy stejný počet párů v těchto dvou kategoriích jako v předešlých letech. Na zimovišti na jižní Moravě byl zjištěn v roce 2011 mírně vyšší stav než před rokem. Na podzim 2011 to bylo 100-110 ex. Malé nocoviště bylo zjištěno v srpnu také na Domažlicku, 16. srpna 10 luňáků červených a 1 luňák hnědý (Milvus migrans). Z jižní Moravy je hlášeno jedno predované hnízdo, pravděpodobně výrem velkým. Na jednom hnízdě byl jako zajímavost zjištěn jako potrava ježek.

oblast

hnízdění

celkem

úspěšnost

řešitel

prokázaná 1

předpoklad 0

1

?

Čamlík

Jižní Morava

18

3

21

1x 4, 6x 3, 2x 2 ml.

DH, HM a j.

Neratovice

2

0

2

1x 2, 1x 0 ml.

KP a kol.

Domažlice

0

1

1

Tachov

1

3

4

Třeboňsko

0

3

3

Ševčík

Praha-západ

0

1

1

Sedláček

celkem

22

11

33

min. 39 ml.

2010

16

min. 18

min. 34

min. 17 ml.

2009

17

15-16

32-33

Petrov

9

LS a kol. min. 1 ml.

LS a kol.


Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA, Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Bedřich LANDSFELD, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti a metodika Na monitoringu luňáka hnědého (Milvus migrans) se v rámci celé ČR podílelo celkem 13 pozorovatelů. Mimo výše jmenované zaslali pozorování také Petr Pavlík a Petr Pavelčík, kteří nejsou členové pracovní skupiny. Byly sledovány jednotlivé páry s cílem prokázat hnízdění nálezem hnízda, popřípadě jiným hodnověrným způsobem – čerstvě vyvedená mládďata apod. Přímá kontrola hnízd byla prováděna pouze ve spojení s kroužkováním. V některých případech byly k doplnění údajů použity některé faunistické weby. Použité údaje byly vždy s pozorovatelem odsouhlaseny. Výsledky V roce 2011 se luňák hnědý vyskytoval v ČR v celkem 14 okresech (7 krajích). Centrum výskytu je u nás jižní Morava, kde jenom v okrese Břeclav bylo prokázáno hnízdění 18 párů a dalších 7 bylo předpokládáno. Vzhledem k „prozkoumanosti“ tohoto okresu lze považovat toto číslo za téměř absolutní. Směrem proti toku řeky Moravy luňáků hnědých rychle ubývá a to i v takových okresech jako je okres Hodonín, kde byli v minulosti častější. Na Moravě končí rozšíření luňáků pod Olomoucí. V českých krajích byla prokázána hnízdění v jižních a východních Čechách. Zajimavá je absence luňáků hnědých ve středních Čechách, ale i na Českomoravské vysočině. Poměrně časté je pozorování těchto ptáků v západních Čechách, ale zejména (což ani nepřekvapí) na znojemsku (V. Škorpíková). Bohužel bez konkrétního nálezu hnízda. Úspěšnost hnízdění v roce 2011 byla 1,87 vyvedeného (respekt. odrostlého) mláděte na započaté hnízdění. Z 23 hnízd bylo vyvedeno 43 juv. (3 x 0, 4 x 1, 10 x 2, 5 x 3, 1 x 4 mláďata). Okroužkováno bylo celkem 22 juv. (H. Matušík 15, J. Mráz 7)..

10


okres

hnízdění prokázaná

celkem předpoklad

Tachov

2

2

Domažlice

1

1

Most

1

1

Ústí nad Labem

1

1

Pardubice

1

1

Ústí nad Orlicí

1

1

Strakonice Jindřichův Hradec

2

Přerov

1

1

1

3

5 1

Kroměříž

1

1

Uherské Hradiště

1

1

Hodonín

2

Břeclav

18

2

Znojmo celkem

25

11

7

25

1

1

19

44


Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Miroslav DUSÍK, Vladimír GAHURA, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Josef CHOBOT, Václav JOHN, Vojtěch KODET, David MELICHAR, Jan MIŠKOVSKÝ, Vojtěch MRLÍK, Karel POPRACH, Dušan RAK, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Josef VESELÝ, Jiří VLČEK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 2011 probíhal v 22 oblastech. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny, Znojemsko a horní pomoraví. Výsledky V roce 2011 bylo zjištěno celkem 118 hnízdících párů, 114 hnízd bylo nalezeno. Ochrana byla poskytnuta 38 hnízdům (32x oplocení v pšenici a ječmenu, 3x transfer do ruderálu, 2x obsečení v jeteli a ruderálu, 1x odložená seč v pšenici). U dalších 37 hnízd byly aplikovány odpuzující prostředky. Hnízdní úspěšnost chráněných hnízd dosahuje 66-100 %

Hnízdní biotopy VYS Mokřady

14

Ruderál

4

Ječmen

2

Pšenice

5

ZN

OL

3 18

20

JH

ostatní

%

4

6

21,1

1

2

8,8

1

2,6

20

59,8

5

0,9

1

Žito Řepka

2

1

2,6

Jetel

1

1

1,8

2

1,8

Jílek Celkem

0,9

1

Vojtěška 28

22

21

12

10

33

114


Úspěšnost hnízdění

Prokázaná hnízda Úspěšná hnízda Vyvedená mláďata

celkem na úsp. h.

VYS 28 11 39%

ZN 22 11 50%

OL 21 9 43%

JH 10 7 70%

ostatní 33

37 3,4

36 3,3

25 2,8

20 2,9

40 2,4

13

17 52%


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav BERAN a kolektiv (20 spolupracovníků) [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce 2011 probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byla sledována historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Želetavky a dolní část toku Vltavy a vybrané lidské stavby, především v Ústeckém kraji). Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. Výsledky V roce 2011 bylo celkem prokázáno 58 obsazených teritorií, z toho 50 párů hnízdilo. 32 párů bylo úspěšných a celkem vyvedlo minimálně 90 mláďat. Stále více párů hnízdí na lidských stavbách (elektrárny a jiné průmyslové areály). V roce 2011 jsme evidovali v Ústeckém kraji celkem 4 páry na lidských stavbách. Úspěšnosti hnízdění zde výrazně napomáhají instalované budky.

foto: Petr Kralert

14


Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin VALÁŠEK [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2011 probíhal v celém známém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském a Pardubickém kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů jsou kontrolovány i nové oblasti. Výsledky V roce 2011 bylo v rámci monitoringu prokázáno 12 obsazených teritorií, další teritorium bylo nalezeno náhodně mimo monitorovací tým panem Šiftou. Evidováno bylo 8 hnízdících párů, 6 hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně 16 mláďat, 8 mláďat bylo kroužkováno (do výsledků je započítán i pár nalezený pane Šiftou). Z 12 registrovaných párů hnízdily 2 páry v Čechách. Je pravděpodobné, že (nejen) v Čechách unikají pozornosti další páry. Věnujte proto prosím zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině.

foto: MVDr Pavel Forejtek

15


Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a spolupracovníci Petr BERKA, Václav BOŠEK, Jan BUCHTA, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, Stanislav LEPIČ, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH, Petr STARÝ, Vladimír ŠŤOVÍČEK, Ivan VALENTA, Tomáš ZAORAL [email protected]

Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring sovy pálené (Skupina pro ochranu sovy pálené v ČR) spočíval tradičně v kontrole obsazenosti a údržbě hnízdních budek. Výsledky V roce 2011 bylo zjištěno 85 hnízdících párů, z toho jen 6 mimo budku. Hnízdiště byla v zemědělském objektu (80x), sakrálním objektu (4x) a v jednom případě v panelovém domě na okraji zástavby. Ve 29 případech (35 %) bylo zaznamenáno druhé hnízdění. Vyvedeno bylo 365 mláďat, z toho 278 mláďat z prvního hnízdění (21x?, 13x0, 4x1, 2x2, 12x3, 19x4, 9x5, 3x6 a 2x7) a 87 mláďat z druhého hnízdění (9x?, 8x0, 0x1, 2x2, 3x3, 1x4, 1x5, 2x6 a 2x7), jedno zjištěné třetí hnízdění bylo neúspěšné. V důsledku nedostatku potravy sovy vyváděly v průměru v prvním hnízdění 3,08 mláďata na započaté hnízdění a 3,86 mláďata na úspěšné hnízdění, ve druhém hnízdění 2,53 mláďata na započaté a 4,36 mláďata na úspěšné hnízdění. Rozmístění hnízdících párů v rámci území České republiky je uvedeno na následující straně.

Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Břeclav - 8, Brno-venkov - 3, České Budějovice - 1, Domažlice - 1, Hodonín - 6, Hradec Králové - 1, Chomutov - 3, Jičín - 1, Jindřichův Hradec - 1, Karlovy Vary - 2, Karviná - 1, Kolín - 8, Kutná hora - 1, Litoměřice - 3, Louny - 5, Mělník - 2, Nový Jičín - 1, Nymburk - 6, Olomouc - 3, Opava - 1, Pardubice - 1, Plzeň-jih - 1, Praha-východ - 1, Prostějov - 5, Přerov - 1, Šumperk - 1, Vyškov - 1, Znojmo - 16. 16


17


18


19


Sýček obecný (Athene noctua) Jan BARTONÍČEK, Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Jan KARAFIÁT, Zbyšek KARAFIÁT, Julius KLEJDUS, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Libor OPLUŠTIL, Petr OREL, Karel POPRACH, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Miloš ŠŤASTNÝ, Zdeněk TUNKA [email protected]

Rozsah působnosti V roce 2011 se do sledování sýčka obecného (Athene noctua) zapojilo 19 spolupracovníků. Přítomnost byla sledována především zjišťováním reakce na provokaci nahrávkou teritoriálních hlasů nebo pomocí akustického monitoringu. Výsledky V roce 2011 byl průzkum populace sýčka obecného prováděn v 97 mapovacích čtvercích (44 v Čechách, 53 na Moravě). Při orientačním 2 přepočtu na rozlohu jde o území přibližně 12 800 km . Zde bylo zjištěno celkem 64 obsazených lokalit. Hnízdění bylo prokázáno na 11 stanovištích (z toho bylo 6 v budkách; 1 další v budce pro sovu pálenou). 2 hnízdění byla neúspěšná. Vyvedeno bylo minimálně 30 mláďat. Na sledovaném území je instalováno více jak 568 budek.

20


Moták pochop (Circus aeruginusus) Iva NĚMEČKOVÁ, Lubomír DOUPAL, Miroslav DUSÍK, Karel PAVELKA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin MANDÁK, Miroslav DVORSKÝ, Radovan TOMICKÝ, Jaroslav KŘÍŽKA, Jan PROCHÁZKA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring motáka pochopa (Circus aeruginosus) probíhal v roce 2011 v těchto krajích: Moravskoslezský (Nový Jičín, Ostrava), Olomoucký (Přerov), Zlínský (Zlín, Vsetín), Jihomoravský (Znojmo, Brno venkov, Uherské Hradiště), Karlovarský (Karlovy Vary), Liberecký (Česká Lípa), Středočeský (Mladá Boleslav), Královehradecký (Hradec Králové, Jičín). Metodika, výsledky Hnízdní lokality byly mapovateli navštěvovány několikrát za sezónu, u kontrolovaných hnízd byly zaznamenávány počty vajec a mláďat, pokud taková data existovala, vizuálně byla sledována vylétlá mláďata v blízkosti hnízd. Souhrn získaných výsledků je uveden v následující tabulce. okres UH ZN BO OS OS NJ NJ VS ZL PR KV CL MB HK JC součet

pravděpodobná hnízdění

prokázaná hnízdění

úspěšnost vejce / mláďata

3p. 13-14p. + 2♀ 1p. 1p. 2p. 4p. 16p. 4p. 2p. 2p. 3p. 5p. 1p. 70p. + 17♂ 36p. + 11♀

3p. 2p.

?/7 ?/3

163-164p.+2♀+17♂

1p. 1p. 2p. 16p. 1p. 2p. 2p.

?/1 9/5 4/2 9/9

4p. 1p.

?/6

35p.

22 / 33

21

autor J. Křížka V. Škorpíková V. Škorpíková K. Pavelka M. Mandák R. Tomický K. Pavelka M. Dvorský J. Křížka L. Doupal J. Procházka J. Procházka J. Procházka M. Dusík M. Dusík


Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Zbyšek KARAFIÁT, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK [email protected]

Metodika Stejně jako v předchozím roce se do projektu mohli zapojit zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí 10 km2. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Sledované plochy Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2011 probíhal stejně jako v roce 2010 na 8 studijních plochách za účasti sedmi řešitelů. Výsledky V roce 2011 bylo zjištěno 91 obsazených teritorií, bylo dohledáno 72 hnízd. Hustota zjištěných párů káně lesní se pohybovala v rozmezí od 14,9 do 84,2 párů na 100 km2. Celková průměrná hustota přepočtena na 100 km2 byla 24,4 párů. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. Srovnání dvou předchozích let ukazuje jen mírný pokles hustoty z celkového průměru 26,3 v roce 2010 na 24,4 v roce 2011. plocha č.

prostředí [%]

plocha [km2]

nadm. výška

les

agro

obce vody

počet párů

obsaz. hnízd

hustota /100km2

1 2

BL JK

30 9,5

200-375 280-355

50 30

30 70

20 0

0 0

15 8

7 8

50,0 84,2

3

ZK

47

260-360

3

87

10

0

8

4

17,0

7

MH

10

250

0

90

10

0

4

4

40,0

8

MH

24,7

263

0

90

10

0

6

6

24,3

11

VG

124

563-925

34

59

7

0

22

17

17,7

13

JBu

33,3

240-510

60

27

13

0

14

14

42,0

14

JS

94

300-385

20

49

30

1

14

12

14,9

91

72

11,4

9,0

součet

372,5

průměr

46,6

24,6

62,8

22

12,5

0,1

24,4


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Jan BUCHTA, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Jindřich SEDLÁČEK [email protected]

Rozsah monitoringu, metodika Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2011 probíhal na 11 studijních plochách v různých částech ČR. Monitoring byl prováděn na plochách o rozloze minimálně 25 km2 s tím, že preferovaným tvarem studijní plochy byl čtverec o straně 5 km. Snahou je volba ploch tak, aby skladba biotopů odrážela průměrnou skladbu biotopů v širší oblasti. Cílem je vždy zjistit na vybrané ploše všechna hnízdní teritoria jestřába. Jako nejvhodnější metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Výsledky V roce 2011 zjistilo 9 spolupracovníků na 11 monitorovacích plochách o celkové ploše 577 km 2 celkem 23 hnízdních teritorií jestřába lesního. Hnízdní hustota kolísala tedy v rozmezí 0-10 párů na 100 km2, průměrná hnízdní hustota činila 4 páry/100 km2. Lze odhadnout, že vlivem „pozitivního výběru“ ploch byla průměrná hnízdní hustota jestřába na celém území ČR výrazně nižší.

23


prostředí [%]

rozloha [km2]

nadm. výška

les

agro

obce

B.Landsfeld Malenovice V.Hlaváč Úhořilka

30 25

200 - 375 380 - 620

50 40

35 50

V.Hlaváč

25

450 - 601

45

124

563 - 925

Mapovatel

V.Gahura J.Buchta J.Křižka

Název

Pavlov Hrubý Jeseník Mokrá Bohuslavice u Zlína

M.Miškovský, Štěbořice M.Holáň M.Miškovský, Raduň M.Holáň M.Miškovský, Černý les M.Holáň Dolní J.Sedláček Břežany T.Kněžíček Celkem

Jihlava

28

vody

počet párů

hustota /100km2

15 10

0 0

3 (2) 1 (1)

10 4

50

5

0

2 (2)

8

33

60

7

0

2 (2)

1,6

70

20

10

0

2 (1)

7,1

42

420 - 542

35

58

7

0

3 (3)

7,1

40

300-380

30

60

9

1

1 (1)

2,5

30

300-530

55

35

10

0

0

0

85

220-430

40

40

10

10

3 (3)

3,5

94

280-385

20

49

30

1

1 (0)

1,1

54

550-660

35

35

20

10

5 (3)

9,2

23

3,98

577

Pozn: údaj v závorce ve sloupci „počet párů“ značí počet přímo nalezených hnízd

24


Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMULLER, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Martin MIŠKOVSKÝ [email protected]

Rozsah působnosti, metodika Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal v roce 2011 na 8 plochách. Metodika byla stejná jako v roce předešlém.

Výsledky Z 56 monitorovaných hnízdišť bylo pouze 16 obsazených, v následujících oblastech: Havlíčkův Brod - 4, Pelhřimov - 1, Jihlava - 4, Třebíč - 1, Brno - 1, Bansko - 5, Vyškov - 0, Bruntál - 0, Opava - 0. 8 hnízdění (50 %) bylo úspěšných, vyvedeno bylo 11 mláďat, tedy 1,4 mláděte na úspěšné hnízdění resp. 0,7 mláděte na všechna nalezená hnízda.

25


Sýc rousný (Aegolius funerus) Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Alena POPELKOVÁ a spol., Vojtěch KODET a spol., Karel POPRACH, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Jiří ZAJÍC [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) byl v roce 2011 soustředěn do 16 sledovaných lokalit především v severním a severovýchodním pohraničí, v kraji Vysočina a jihovýchodní části vnitrozemí ČR. Rozloha sledované plochy s evidencí hnízdících párů dosáhla 996,5 km2. Metodika Hnízdní rozšíření sýců a hnízdní úspěšnost je vyhodnocována prostřednictvím výsledků získaných kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek). Narůstá také počet oblastí s aplikací metody akustického monitoringu a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Odposlechy hlasových projevů sice nepřinášejí srovnatelné výsledky, ale jsou pro běžné posuzování přítomnosti sýců stále aktuální. Propracování metody akustického monitoringu prostřednictvím nahrávek směrem k rozlišování jedinců a to nejen podle teritoriálního projevu, ale také podle ostatních hlasových signálů (stanovištních, varovných atd.) by obohatilo poznatky o skutečné početnosti jednotlivých subpopulací sýců i jejich případném rozptylu. Výsledky Průběh hnízdní sezony 2011 byl velmi negativně ovlivněn nepříznivými trofickými podmínkami na počátku jarního období. Stejně jako ostatní druhy myšilovných predátorů, jsou také sýci rousní svojí reprodukcí u nás zcela závislí na hustotách drobných savců, zejména zemních hlodavců. Schema dynamiky početnosti hlavních druhů kořisti myšilovných predátorů v lesním prostředí Orlických hor v letech 2010 - 2011 (900 - 1000 m n.m.) uvádí následující graf. 120,0

100,0

80,0 Rejsek sp. Myšice sp. Norník rudý Hraboš mokřadní

60,0

40,0

20,0

0,0 I. čtvrtletí

II. čtvrtletí

III. čtvrtletí

IV. čtvrtletí

I. čtvrtletí

2010

II. čtvrtletí 2011

26

III. čtvrtletí

IV. čtvrtletí


Vedle toho se do průběhu hnízdění promítá také přenos hormonů a biologicky účinných látek (vitamínů, bílkovin atd.) prostřednictvím kořisti, které podstatnou měrou usměrňuje stav vegetace a tedy klimatické podmínky. Zatímco v podzimních i zimních měsících 2010/2011 přežívala početná populace drobných zemních savců, v jarním období od druhé poloviny dubna se na většině sledovaného území hluboce propadla a ve druhém až třetím čtvrtletí roku 2011 se pohybovala na dlouhodobém minimu, jak ukazují výsledky odchytu drobných zemních savců v Jizerských horách (přepočet na 100 pasťonocí). 9,00 8,00 7,00 6,00 Rejsek spp.

5,00

Myšice spp. Norník rudý

4,00

Hraboš mokřadní

3,00 2,00 1,00 0,00 jaro

podzim 2008

jaro

podzim

jaro

2009

podzim 2010

jaro

podzim 2011

Hnízdící páry se v této sezoně znatelně soustředili jen do některých lokalit. kde měl jejich hnízdní výskyt ostrůvkovitý charakter. Hnízdní seskupení tak v některých lokalitách dosahovala značné hustoty, ačkoli v průměru velkých regionů byla tato hodnota velmi nízká. Mozaikovitost hnízdního výskytu sýců je dána rozdílnými hustotami drobných hlodavců v prostředí hospodářsky využívaných lesů. Výjimkou s vysokou hustotou hnízdících párů sýců byla jen malá oblast Javořích hor v CHKO Broumovsko (75,00 párů / 100 km2) s přežívající nadprůměrnou hustotou norníka rudého a částečně také oblast Flájí v Krušných horách (37,14 páru / 100 km2). V ostatních komplexně sledovaných regionech se hustoty hnízdících párů pohybovaly od 1,22 do 10,67 páru / 100 km2 s celkovým průměrem 6,39 páru / 100 km2. Postupný úbytek kořisti se odrazil na snížení počtu hnízdících párů a omezení úspěšnosti hnízdění (podíl odchovávající alespoň jedno mládě), která v tomto roce klesla na 42,11 %. Ze 299 obsazených teritorií došlo k úspěšnému vyvedení mláďat u 13,38 %. Celkově zahnízdilo 95 párů, ale jen 40 úspěšně s průměrem vyvedeného 1,95 mláďete na hnízdo. V porovnání s rokem 2010 poklesla u sýce hnízdní aktivita o 36 %, zatímco distribuce mláďat dokonce o 80 %. Hnízda s úspěšným odchovem 4 mláďat byla v této sezoně výjimkou. V souvislosti s poklesem populačních hustot kořisti byly nejúspěšnější nejdříve založené snůšky. Později hnízdící samice vesměs neinkubovaly násady vajec, konzumovaly líhnoucí se mláďata nebo také zcela opouštěly mláďata do stáří 10 až 12 dnů. Značná část mladších sourozenců uhynula v průběhu výchovy na hnízdech. Snůšky založené od druhé poloviny května nebyly ani v jediném případě úspěšné. Pozdní nebo náhradní hnízdění nebylo v této sezoně zaznamenáno. Hnízdní výskyt se v horských oblastech severovýchodního pohraničí soustředil do poloh s nadmořskou výškou od 460 do 1120 m. Sýci již trvale sestupují do zapojených smíšených nebo smrkových porostů i jejich okrajů blíže horským loukám v nižších polohách. Průměrná nadmořská výška hnízd se například v Jizerských horách a Krkonoších za posledních dvacet let snížila o celé jedno výškové pásmo (100 m). Tento posun zjevně souvisí se sníženou hustotou kořisti na bývalých imisních holinách hřebenových partií hor s velkými plochami stejnověkých mladých a zapojujících se lesních kultur. V Orlických horách dosahuje v průměru 779 m, v Krkonoších 841 m a v Jizerských horách (s nejvýraznějším posunem v posledním roce o dalších 90 m) již jen 653 m. 27


2008 Jizerské hory

2009 SOVDS

2010 SOVDS

2011 SOVDS

Podíl neúspěšných snůšek

51%

66%

35%

58%

- pokles potravní nabídky, kronismus, opuštění hnízda bez zjevné příčiny - predace kunou

22% 17%

53% 13%

16% 12%

35% 18%

- vyrušování člověkem (např. těžba) - ostatní ztráty (např. úhyn rodičů)

7% 5%

0% 0%

4% 3%

1% 4%

rok

Příčiny ztrát v průběhu hnízdění odrážejí také v tomto roce především potravní nabídku, která se promítá zejména do inkubační úspěšnosti, počtu odchovaných mláďat a intenzity predace kunami, které pod tlakem akutního nedostatku drobných savců zvyšují aktivitu ve stromovém patře a tím i predační tlak na dutinové ptáky včetně sov. Z uvedených výsledků jednoznačně vyplývá, že rozhodující podíl ztrát na hnízdech trvale působí propady v populačních hustotách hlavní kořisti. Dopad predace kunou podchycené plošně na velkých územních celcích není natolik významný, aby zásadně ovlivnil prosperitu dostatečně početné a rozptýlené populace. Může však oslabit subpopulace přežívající v maloplošných fragmentech letitých porostů (PR, NPR, PP) situovaných například uprostřed udržovaných hospodářských kultur nebo zbytcích původních porostů v nově zalesňovaných lokalitách. V podmínkách plošné hnízdní podpory sýce rousného je proto třeba zajistit rovnoměrné rozložení umělých dutin a v případě jejich zvýšeného obsazování kunami systém doplnit dalšími budkami. Sníží se tak dopad kompetice o dutiny - tato teritoriální šelma nakonec pravidelně navštěvuje jen část dutin a ostatní zůstávají volné pro zdárné zahnízdění sýců, případně usazení dalších živočišných druhů. Plošná hnízdní podpora sýců je umožněna díky finanční podpoře LČR, Správou KRNAP a AOPK prostřednictvím jednotlivých správ CHKO. Mimořádně důležitou součástí ochrany sýců rousných (i dalších druhů ptáků a skupin živočichů) je ochrana doupných stromů na velkých plochách. V roce 2011 pokračovala Pobočka ČSO na Vysočině ve spolupráci se státním podnikem Lesy České republiky na ochraně doupných a odumřelých stromů v lesích, tedy i potenciálních hnízdišť sýců. V roce 2011 se do projektu aktivně zapojilo 13 lidí a bylo označeno celkem 184 doupných stromů s celkovým počtem 465 dutin, které zůstanou v lesních porostech na dožití. Sýc rousný vyhledává ke hnízdění dutiny po datlu černém, kterých bylo celkem 79 v 54 označených doupných stromech. Ochrana doupných a odumřelých stromů je realizována na Vysočině od roku 2007. V letech 2007 - 2011 bylo celkem v kraji Vysočina v hospodářských lesích, které spadají pod krajské ředitelství LČR Jihlava, označeno 2 138 doupných stromů s celkovým počtem 4 681 dutin, z nichž připadá 1 223 dutin od datlů černých v 663 doupných stromech jako potenciální možná hnízdiště sýců rousných. Neprobíhá systematický monitoring obsazenosti dutin, ale při namátkových kontrolách několika desítek datlích dutin v označených stromech byly v roce 2011 zjištěny pouhé 3 dutiny obsazené sýcem rousným (jedná se však pouze o data z hospodářských lesů LČR mimo MZCHÚ, hlavní část místní populace bude v „pralesovitých rezervacích“ a na Žďársku částečně i v budkách).

28


Za finanční podporu projektu v roce 2011 je třeba poděkovat Lesům České republiky a Nadaci OKD. Akustický monitoring byl detailně a trvale prováděn na Jihlavsku, Pelhřimovsku a Havlíčkobrodsku a samostatně zpracován (KODET a spol.). Jde o jedinečnou metodu ověření přítomnosti sov vedoucí k přesnějšímu odhadu početnosti populace. Na základě hlasového záznamu je často potvrzována přítomnost sýců i dalších druhů sov v lokalitách, kde jejich výskyt dosud nebyl prokázán. Následující graf představuje všechny akustické záznamy volajících sýců (samců i samic) v letech 2008 - 2011 (Kodet V., Tejkal M., Jirák P., Novák T., Mrlík V., Hobza P.).

V dalších letech bude pokračovat hnízdní podpora a sledování hnízdící populace ve vybraných regionech, rozšíření ochrany doupných stromů na další území a akustický monitoring včetně jeho zdokonalování. Navazujícími činnostmi jsou práce spojené s prověřováním paternity sov a kroužkováním.

29

pozorovatel

metoda

Lokalita (oblast)

les [km2]

n.m.v. [m]

budky/dut. hnízdící úspěšná vyvedeno obsazeno hustota / 100 km2 hnízdění /úsp.hn. teritorií hnízdících teritorií ks ks/km2 páry

Dusík M. Dusík M.

budky Ještědský hřeben budky CHKO Jizerské hory

65 269

440-940 70 350-1120 539

1,08 2,00

3 12

1 5

2,00 1,60

14 74

4,62 4,46

21,54 27,50

Dusík M.

budky Krkonoše

363

540-1460 484

1,33

21

12

1,83

65

5,79

17,91

Dusík M.

budky CHKO Broumovsko

8

520-810

32

4,00

6

4

2,25

8

75,00

100,00

Dusík M., Zajíc J.

budky CHKO Orlické hory

150

540-1100 232

1,55

16

4

1,50

63

10,67

43,33

Poprach K.

budky CHKO Jeseník

490

229

0,47

6

3

3,00

1,22

Poprach K.

budky Jeseník mimo CHKO

26

0

0

0,00

0,00

Poprach K.

budky CHKO Beskydy

13

0

0

0,00

0,00

Dvořák L.

budky CHKO Moravský kras 21,5

Schröpfer L.

bud./hl. Holýšovsko

50

490-550

25

1,16

1

0

0,00

6

4,65

27,91

400-500

60

1,20

4

2

2,00

6

8,00

12,00

Poprach K.

budky CHKO Kokořínsko

17

Poprach K.

budky Českolipsko

35

Hertl I.

ak./dut. východní Bítešsko

Kodet V. a kol.

ak./dut. Vysočina

Buchta J. Hýlová A. a kol.

dutiny PP Říčky bud./hl. Krušné hory - Fláje

62

250-540

148

2,39

1223 70

400-530 735-900

27 167

2

3,23

min. 3 2,39

26

9

2,11

hlas 1x 56

37,14

80,00


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK, Milan FRENCL, Vojtěch KODET, Daniel KŘENEK, Bedřich LANDSFELD, Petr PAVELČÍK, Martin PUDIL, Jan STŘÍTESKÝ, Petr ŠIMČÍK [email protected]

Rozsah působnosti Cílem činnosti pracovního týmu pro monitoring kulíška nejmenšího v roce 2011 bylo navázat na úspěšné podzimní mapování z předchozího roku a zjistit jarní rozšíření druhu na sledovaných plochách. Výsledky Na terénní práci se v roce 2011 podílelo 22 spolupracovníků (včetně 10 nečlenů SOVDS). Sledováno bylo 18 různě velkých ploch, přitom na 7 z nich byl využit akustický monitoring. Přítomnost kulíška byla zjištěna na mnohých nových stanovištích, především ve východní části území i v níže položených územích - například v Bzenecké doubravě (200 m n. m., Pavelčík a kol.). Mezi podzimním a jarním výskytem existuje shoda, především na úrovni krajinných celků, nikoli na konkrétních stanovištích. Pro jištění obsazenosti lokalit podzimní kontrola nepostačuje, jednoznačně je nutná jarní kontrola. V podzimním období bylo opět zjišťováno rozšíření kulíška, mezi území s jeho nečekaně vysokou početnosti přibyla Vizovická vrchovina (Pavelčík a kol.). Pro rok 2011 je přichystáno zahájení monitoringu kulíška a to jednotnou metodikou s využitím akustického monitoringu. Početnost kulíšků bude sledována metodou dvou kontrol na vybraných liniích.

foto: Milan Frencl

31

Zpravodaj SOVDS DUBEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Recommend Documents