Zpráva z mezinárodního školení posuzovatelů králíků – Putten 2014 Ve dnech 14. – 16. března 2014 se uskutečnilo mezinárodní školení posuzovatelů králíků. Jednalo se již o 11. ročník této akce, nad kterou převzal záštitu Evropský svaz chovatelů (EE) a hostitelem byl nizozemský svaz chovatelů (KLD). Cílem školení je sjednotit pohled na hodnocení exteriéru daných plemen v evropském vzorníku, a tím proškolit posuzovatele na evropské výstavy. Stalo se již tradicí, že náplní školení jsou zejména původní plemena z té které země a okolních států, kde se školení koná. Je to poměrně logické, protože země původu plemene většinou udává celkový trend a má k plemeni nejvíce co říci. Školení se každý rok koná v jiné evropské zemi. Na letošní rok bylo rozhodnuto školení uspořádat v Nizozemsku, a tak školení proběhlo v městečku Putten. Jedná se o klidnou lokalitu, vzdálenou však více než deset hodin cesty automobilem z ČR. Školení se zúčastnili následující posuzovatelé př. Ing. Josef Blokeš, Dana Caithamlová, Tomáš Červinka, Stanislav Kulanda, Petr Sirotek, Vlastimil Šimek a Jindřich Šíp. Na cestu jsme vyrazili v pátek brzo ráno, abychom stihli recepci a ubytování, které bylo od 17 hodin. Vzhledem k poměrně teplému počasí jsme naštěstí neměli problém na dálnici a stihli jsme včas na místo určení dorazit. V rámci prezence jsme obdrželi příslušné materiály ke školení. Jednací jazyky mezinárodního školení: angličtina, němčina, francouzština. Vše se odehrávalo v rámci regulí evropského standardu. Po recepci následovalo slavnostní zahájení školení, kde byl nastíněn celý program školení. Přítomné posuzovatele trojjazyčně přivítali funkcionáři EE a KLD, konkrétně předseda sekce králíků při EE – Erwin Leowsky, a funkcionáři Piet van Lune a Alex Verhelst (za KLD). Současně probíhalo také 6. mezinárodní školení posuzovatelů morčat, a tak úvodní slovo měla i předsedkyně sekce morčat při EE – Evelyne van Vliet. Hlavním dnem školení byla sobota. Dopoledne bylo vyhrazeno přednáškám na 4 konkrétní témata. Jednalo se o následující situace – plemena: a) Zakrslý beran Přednášejícím byl kolega Will Smeeths z Nizozemska. Ve své pěkné prezentaci shrnul historii a vývoj exteriéru plemene v rámci druhé poloviny 20. století. Plemeno vyšlechtil tamní posuzovatel Adrie De Cock pomocí francouzských a anglických beranů, které křížil se zakrslými barevnými. V roce 1964 bylo v Nizozemsku plemeno uznáno. Zakrslý beran je již delší dobu uznán i u nás. Dále byl detailně pomocí fotografií zdokumentován zevnějšek králíka, především pak tvarové a typové záležitosti. To vše samozřejmě v rámci evropského standardu. Co se týče hmotnosti, tak tu evropský standard pro ZB předepisuje na 10 bodů v hodnotě 1,50 – 2,10 kg. Jedná se o poměrně široké rozmezí, protože „jinak vypadá ZB s 1,50 kg a zcela jinak ZB s 2,10 kg“. Nižší hodnota byla kodifikována také kvůli nizozemskému standardu, který požaduje skutečně nižší hmotnost, než na jakou jsme zvyklí ve zbytku chovatelské Evropy. U králíků s hmotností okolo 2 kg je problém s delším tělem, což je potřeba v rámci posuzování brát v potaz. Přednášející W. Smeeths kladl poměrně velký důraz také na tloušťku (sílu) uší, což je poměrně neobvyklá, ale celkem logická situace. b) Kaštanově hnědý lotrinský vs. dailenár Srovnání dvou malých divoce ohnivých králíků měl na programu přednášky francouzský kolega Jean-Jacques Ménigoz. Kaštanově hnědý lotrinský králík je menší plemeno s hmotností v evropském standardu na 10 b. v rozmezí 2,00 – 2,50 kg. Není u nás uznáno, avšak v Německu ano, tudíž lze možná očekávat v budoucnu jeho import k nám. Tělesný rámec je pro náš pohled spíše netradiční (nekonvenční) – je to štíhlé a protáhlé tělo se zaoblenou pánevní partií. Hlava je malá a klínovitá, bez lalůčku, s velkýma a nepatrně vystouplýma očima, přičemž uši jsou jemnější struktury. Srst je krátká a hustá. Barva je (pouze) divoce ohnivá, s tím že má být rovnoměrná, bez černého stínování. Podsada na břiše
1
má být modrá. Zatímco dailenár je plemeno, které má především větší tělesný rámec a které je u nás již delší dobu uznáno. Podle evropského standardu má dailenár vážit 2,75 – 3,50 kg na plný počet bodů. Tělo je kratší, širší a celkově kompaktní. Srst má delší a v rámci barvy je požadováno zřetelné stínování. Podsada na břiše je tříslové barvy. Rozdíl mezi plemeny je jednoznačně poznatelný. c) Polish Nestor anglického chovu králíků, kolega Dereck Medlock, měl velmi dobrou prezentaci na téma králíků Polish (někdy nazývaných zakrslý zaječí). Historicky, jedná se o anglické plemeno, které má společného předka s hermelínem, resp. zakrslým barevným králíkem. V roce 1884 byli předkové těchto králíků pod stejným názvem Polish vystaveni v anglickém městě Hull, odkud proběhl import části těchto králíků na kontinent. Zde se populace původního králíka šlechtitelsky rozštěpila. V Holandsku a zejména Německu se počátkem 20. století z těchto původních králíků nastavil směr šlechtění kompaktního krátkého těla s krátkýma ušima (tj. nám současný známý trend zakrslého králíka). Zatímco, v Anglii se šlechtitelé zaměřili na další prošlechtění „atletickým“ směrem, tedy tělesným rámcem podobným zaječímu králíkovi. Současný králík Polish je skutečně nejmenším králičím plemenem. U nás není Polish uznaným plemenem, nicméně se chová v rámci sekce novošlechtění (pod názvem zakrslý zaječí), resp. provedli a provádí se importy chovných zvířat z ciziny. Na 10 bodů má podle evropského standardu vážit 0,90 – 1,00 kg. Hlavním plemenným znakem je postoj, který musí každý králíka zaujmout na výstavě. Přednášející D. Medlock se ve své prezentaci důkladně zaměřil na fotografickou dokumentaci typu a tvaru králíka, vč. jeho odchylek. Pro posouzení králíka je nutné se na něj dívat nejen ze strany, ale také seshora. Linie břicha kopíruje hřbet králíka a tvoří vysokou klenbu. Samotné tělo má tvar oválu, lalůček není přípustný. Hlava je oválná – vejčitého tvaru, nicméně bez špičatého nosu (ne štičí hlava), úzká v celém profilu s většíma a výraznýma očima. Ideální délka uší je 6 cm, konce uší mají být u sebe a mají mít zaoblený (nikoliv špičatý) tvar. Končetiny, především hrudní končetiny, mají být dlouhé, rovné, jemné struktury. Samotná chodidla hrudních končetin na kterých králík předvádí postoj mají být krátká a uzavřená. Ideální postoj má být takový, aby hřbet králíka a strmý postoj hrudních končetin tvořili pomyslný úhel 90o (viz schéma). Postoj samotný má být na prstech hrudních končetin. Co se týče praxe posuzování králíka Polish, jedná se o specifickou situaci, protože posuzovatel by měl králíkovi věnovat určitý čas než zaujme výstavní postoj. Postoj je především vrozenou záležitostí a měl by jej na výstavě předvést „automaticky“ každý králík Polish. V rámci usměrnění postoje králíka je zakázáno králíkem manipulovat za uši, přičemž jej ideálně stačí pouze poklepat na krku a kohoutku, aby postoj zaujmul. Již z tohoto popisu vyplývá, že posuzovatel by na evropské výstavě musel nad každým takovým Polish králíkem strávit podstatně delší čas, aby jej co nejdůkladněji zhodnotil, což je z praktického (časového) hlediska poněkud nevýhodné a patrně bude potřeba ještě nalézt určitý kompromis. d) Bevernský vs. Modrý ze sv. Mikuláše Belgický kolega Eddy De Permentier prezentoval dvě středně velká modře zbarvená plemena králíků. Obě plemena mají společného předka, kterými byli původní modří krajoví králíci z oblasti belgického venkova. Tak tomu bylo okolo roku 1890. Později došlo k rozštěpení této populace na dvě plemena. Zásadní rozdíl mezi plemeny je v hmotnosti a tvaru a typu. Bevernský králík (v originále Van Beveren) má vážit podle evropského standardu ideálně 3,00 – 4,50 kg. Králík bevernský je historicky více zaměřen na masnou produkci. Jeho plemenným znakem je tzv. mandolínový tvar těla. Mandolína je starý strunný hudební nástroj, a právě vyvýšená (max. osvalená) pánevní partie je k tomuto nástroji přirovnávána. Zkrátka a dobře – hřbetní linie králíka není relativně horizontální, jak známe u drtivé většiny našich plemen, tj. to co bychom u nás jinak pokládali na vadu, je u beverského králíka typickým znakem plemene. Barva krycího chlupu je světle modrá, ale existuje i
2
barevný ráz černý, bílý červenooký anebo bílý modrooký. Králík modrý ze sv. Mikuláše (v originále St. Niklaas) je těžší. Podle evropského standardu má vážit 4,50 – 6,00 kg. Hřbetní linie je relativně horizontální, jak známe u našich plemen králíků. Plemeno se chová pouze v modré barvě, která má světlý odstín. Celkově musím uznat, že se jedná o plemeno podobné našemu moravskému modrému králíkovi, i když modrý ze sv. Mikuláše vykazuje spíše větší robustnost. Zajímavostí modrého králíka ze sv. Mikuláše je zbarvení mláďat. Králíčata se rodí s popelavě světlou barvou a až postupně přelínávají do světle modré barvy. Zbytky původní barvy jsou u línajících mladých králíků zřetelné zejména na bocích a hlavě. Další zajímavostí je, že v Puttenu předvedení mladí modří králíci ze sv. Mikuláše nepocházeli z přirozené plemenitby. Vzhledem k tomu, že toto plemeno je v zemi původu téměř na vymření, byl tam zahájen program se zmrazováním semene od genofondu plemene, s následnou umělou inseminací králic. Obě plemena u nás nejsou uznána, a mají tak pouze okrajový (regionální) význam. e) Hermelín a zakrslý barevný Přednášku, kterou zpracovali kolegové Dr. Michael Berger a Alex Verhelst, prezentoval druhý jmenovaný. V rámci historie byl pěkně zdůrazněn vznik plemen, přičemž hlavní vliv na typové utváření „zakrslíků“ mělo Německo a Nizozemsko. Velmi názorně byly znázorněny rozdíly v hmotnosti v rámci hlavních evropských a zámořských standardů. Jedná se skutečně o velké rozdíly. Zatímco v Nizozemsku se požaduje hmotnost 0,80 – 1,15 kg, ve Švýcarsku je to 1,00 – 1,50 kg. Tedy tam kde nizozemský standard končí, tam zhruba švýcarský standard začíná. Podobně je tomu i v Německu. Proto bylo potřeba respektovat připomínky jednotlivých států při tvorbě evropského standardu v roce 2012, kde je stanoveno rozmezí 0,80 – 1,50 kg, přičemž na 10 bodů má zakrslý králík vážit 1,00 – 1,35 kg. Typ a tvar je zásadní pozicí. V některých standardech je uvedena schématická pomůcka – „do těla zakrslého králíka by se měly pomyslně vejít 2 hlavy toho konkrétního zakrslého králíka za sebou“. Je to teoretická pomůcka, nicméně její plošné užití v praxi je spíše otázkou. Dále, bylo vzpomenuto, že s vyšší hmotností se prodlužuje tělo, což je nežádoucí a musí být bráno při posuzování v potaz. Přednášející A. Verhelst zdůraznil také hodnocení tělesného rámce při pohledu seshora, kdy se nejzřetelněji manifestuje užší hrudní anebo pánevní partie (či obojí, tj. užší tělo). Také pohled zezadu je důležitý a schématicky by to měla být kružnice. V současné době je zejména u zakrslých králíků problém s vybočeným postojem pánevních končetin (dříve tzv. kravský postoj), což je potřeba při hodnocení brát v potaz, přičemž důležitou pomůckou je pohled seshora, z boku a zezadu. Po této teoretické části bylo přistoupeno k praktickému školení. Všech 132 posuzovatelů bylo dopředu rozděleno do 25-ti posuzovacích skupin. V každé skupině bylo 5 - 6 posuzovatelů tak, aby tam byly zastoupeny různé země. Bylo připraveno 25 ukázkových králíků, každý na samostatném stanovišti. Byli to králíci různé kvality – od špičkových zvířat až po králíky s nepřípustnými vadami. K dispozici byla následující plemena: zakrslý beran divoce zbarvený a činčilový, zakrslý marburský, zakrslý divoce havanovitý, hermelín červenooký, hermelín modrooký, dailenár, kaštanově hnědý lotrinský, bevernský modrý, modrý ze svatého Mikuláše, a Polish v barvě bílé červenooké, černé, divoce zbarvené a tzv. černé otter (vydří barva – „vybledlé tříslové zbarvení“). Každá posuzovací skupina komisionelně posoudila daného králíka a poté změnila stanoviště. Oceňovací lístky jednotlivých posuzovacích skupin byly později vyhodnoceny. Po tomto dobrém systému à la „škatulata hejbejte se“ následoval odborný interaktivní výklad. Přední chovatelé a posuzovatelé na pódiu měli jedno zvíře z dané skupiny, které bylo k dispozici v rámci praktické části. Pomocí kamery a dataprojektoru byl promítán daný králík na plátno a byly k němu řečeny jeho hlavní přednosti a vady, s možností diskuze, což bylo velmi prospěšné.
3
Speciálním bodem bylo vystoupení francouzských kolegů. Tito v krátkosti přiblížili připravovanou 28. Evropskou výstavu a 4. Evropskou výstavu zvířat mladých chovatelů, která se uskuteční ve dnech 13. – 15. 11. 2015. Místem konání je tamní město Metz (česky Méty), které je vzdáleno cca 70 km od německých hranic, přičemž se jede po dálnici. Ve Francii jsou ustanoveny jednotlivé svazy pro chovatele králíků, holubů, drůbeže a morčat. Výstava se bude konat na tamním veletržním výstavišti. Závěrečné slovo patřilo opět fukcionářům E. Leowskému, P. van Lune a A. Verhelstovi. Poděkovali všem přítomným za hladký průběh školení a vyjádřili přesvědčení, že tento příjemně strávený víkend se kladně odrazí v evropském náhledu na daná plemena, předně v ohledu nadcházející evropské výstavy. Za CZ delegaci posuzovatelů: Vlastimil ŠIMEK Článek byl dne 25. 3. zaslán ke zveřejnění na web ČSCH www.cschdz.eu Popisky k fotografiím: 1 – Delegace posuzovatelů z ČR
2 – Slavnostní zahájení – posuzovatelé králíků a morčat
4
3 – Pořadatelé Piet van Lune a Alex Verhelst (zleva)
4 – Alex Verhelst přednáší o zakrslých králících a hermelínech
5 – Bevernský modrý (typický mandolínový tvar těla)
5
6 – Mladí modří králíci ze sv. Mikuláše (vyznačena popelavá mláděcí srst)
7 – Anglická chovatelka Joyce Taylorová s králíkem Polish divoce zbarveným
8 – Zakrslý divoce havanovitý z praktické části školení
6
9 – Kaštanově hnědý lotrinský
10 – Interaktivní přednáška o zakrslých beranech po praktické části školení
11 – Vítejte v Nizozemsku...
Pozn.: Fotografie musely být dle požadavku Sekretariátu ČSCH zmenšeny, a proto mohou být mírně rozostřené.
7
