Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Změny ve využívání pastevních lokalit na Ivančicku Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Hana Juránková
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Změny ve využívání pastevních lokalit na Ivančicku“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dne ..........................................
Podpis ................................................
PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu diplomové práce, že mně pomohl se uplatnit v péči o přírodně cenná místa ve svém okolí. Velmi děkuji svým rodičům, že mě pomáhají při chovu ovcí a podporují mě v péči o chráněné lokality. Velký dík náleží příteli Romanu Patočkovi, bez kterého by se lokalitám nedostalo svědomité péče. 3
Abstrakt Cílem této práce je zmapovat tradiční pastevní areály v okolí Ivančic a popsat změny v jejich rozloze, výskytu dřevin a využití. Součástí práce jsou principy managementu hodnotných lokalit, stejně jako plán opatření podporujících biodiverzitu pastvin. Klíčová slova: Ivančice, management chráněných lokalit, pastvina, suché trávníky
Abstract The aim of this thesis is to map traditional pastures in the surroundings of Ivančice city and to describe changes in area, occurence of woody plants and utilisation. Principles of management of valuable localities are the part of the work as well as the plan of measures supporting biodiversity of the pastures.
Keywords: Ivančice, protected area management, pastures, dry grasslands
4
OBSAH
1 ÚVOD............................................................................................................................ 1 2 CÍL PRÁCE.................................................................................................................. 2 3. VYMEZENÍ IVANČICKA........................................................................................ 3 3.1 Historie Ivančicka ..................................................................................................... 5 4 CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ÚZEMÍ ................................... 7 4.1 Geomorfologické a geologické poměry ................................................................... 7 4.2 Půdní poměry ............................................................................................................ 7 4.3 Hydrologické poměry ............................................................................................... 8 4.4 Klimatické poměry ................................................................................................... 9 4.5 Vegetační poměry a biogeografické začlenění........................................................ 9 4.6 Typologie krajiny.................................................................................................... 13 5 CHARAKTERISTIKA ZEMĚDĚLSTVÍ NA IVANČICKU................................ 15 6 PÉČE O TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY................................................................ 19 6.1 Vymezení pojmu step.............................................................................................. 19 6.2 Historie panonských teplomilných trávníků ........................................................ 20 6.3 Flóra panonských teplomilných trávníků............................................................. 21 6.3.1 Chráněné druhy na Ivančicku ............................................................................ 23 6.4 Fauna panonských teplomilných trávníků ........................................................... 24 6.5 Ohrožení a ochrana panonských teplomilných trávníků.................................... 25 6.6 Péče o chráněné lokality ......................................................................................... 27 6.6.1 Odstraňování keřů a stromů............................................................................... 27 6.6.2 Sečení................................................................................................................. 29 6.6.3 Řízené vypalování.............................................................................................. 30 6.6.4 Pastva ................................................................................................................. 30 7 SEZNAM LOKALIT................................................................................................. 33 5
8 METODIKA............................................................................................................... 35 9 VÝSLEDKY PRÁCE ................................................................................................ 37 9.1 Popis subjektu provádějícího údržbu daných lokalit.......................................... 37 9.2Významný krajinný prvek Letkovická stráň ........................................................ 38 9.2.1 Lokalizace.......................................................................................................... 38 9.2.2 Přírodní poměry ................................................................................................. 39 9.2.3 Vznik místního označení ................................................................................... 43 9.2.4 Interpretace indikačních skic z 19. století.......................................................... 45 9.2.5 Interpretace orotofotomapy................................................................................ 47 9.2.6 Současný stav..................................................................................................... 48 9.2.7 Přehled využívání ve 20. století......................................................................... 49 9.2.8 Provedené práce na ochranu lokality ................................................................. 50 9.2.9 Navržená opatření .............................................................................................. 55 9.3 Významný krajinný prvek Skalky ........................................................................ 55 9.3.1 Lokalizace.......................................................................................................... 55 9.3.2 Přírodní poměry ................................................................................................. 56 9.3.3 Vznik místního označení ................................................................................... 57 9.3.4 Interpretace indikačních skic z 19. století.......................................................... 58 9.3.5 Interpretace ortofotomapy.................................................................................. 63 9.3.6 Současný stav..................................................................................................... 64 9.3.7 Přehled využívání ve 20. století......................................................................... 69 9.3.8 Provedené práce na ochranu lokality ................................................................. 70 9.3.9 Navržená opatření .............................................................................................. 73 9.4 Významný krajinný prvek Řeznovický vrch........................................................ 74 9.4.1 Lokalizace.......................................................................................................... 74 8.4.2 Přírodní poměry ................................................................................................. 75 9.4.3 Interpretace indikačních skic z 19. století.......................................................... 76 9.4.4 Interpretace ortofotomapy.................................................................................. 79 9.4.5 Současný stav..................................................................................................... 80 9.4.6 Přehled využívání ve 20. století......................................................................... 80 9.4.7 Provedené práce na ochranu lokality ................................................................. 81 9.4.8 Navržená opatření .............................................................................................. 82 10 DISKUZE ................................................................................................................. 83 10.1 Diskuze o provedených zásazích na lokalitách................................................... 89 11 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 91 12 POUŽITÉ ZKRATKY ............................................................................................ 93 6
13 LITERATURA......................................................................................................... 94 14 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK..................................................................... 98 15. SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................... 100 16 PŘÍLOHY............................................................................................................... 101
7
1 ÚVOD Krajina je všechno, co můžeme spatřit kolem sebe. Utváří nás, jako jiní utváří ji. Není neměnná. Je to živý systém, který dýchá, tvoří nové jevy a také zaniká. Je to současně historie, přítomnost a budoucnost. Krajina je jedním z největších odkazů, které jsme dostali. Minimálně je to nejmenší, co společně předáme těm, kteří přijdou po nás. Je to život, kterého by jsme si měli vážit. Je to něco, co nás naplňuje a kam se chceme navracet. Je to láska, kterou nás obklopuje. Ivančicko je malebná krajina v okolí města Ivančic, která je protkána třemi řekami. V současnosti ji charakterizují, jako zbytek naší vlasti, dlouhé širé lány, které se táhnou za horizont. Je nutné si uvědomit, že vždy tomu tak nebylo, popřemýšlet o příčinách a důsledcích jednání člověka. Za posledních 150 let krajina prošlo změnami, které ji transformovaly a vzniklo z ní to, co známe my dnes. Práce, kterou právě čtete, chce poodhalit změny ve využívání pastevních lokalit na Ivančicku. Dát čtenáři prostor k tomu, aby sám zhodnotil, jak se změnila a jestli je tu ještě možnost a smysl usilovat o harmonii mezi zemědělcem a krajinou. Věřím, že naděje tu je. Sama jsem si po dva roky zkusila, jaké to je starat se o tři bývalé pastviny. Najednou jsem byla administrativní pracovnice vyplňující žádosti a spolupracující s úřady, ale i pracovník pobíhající po lokalitě s křovinořezem nebo pasačka ovcí. Člověk musí neustále věřit, že si lidé uvědomí, jak důležité je zemědělství ve všech svých podobách. Já ještě doufám a věřím, že se najde více lidí, kteří se postarají o přírodně významná místa na Ivančicku.
„S krajinami je to jako s lidmi, nikdy je úplně nepoznáme. Každý člověk a každá krajina mohou za určitých okolností projít všemi fázemi, od té nejubožejší ošklivosti až po tu nejvznešenější krásu.“ Christian Morgenstern
1
2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo zmapovat pastevní lokality na Ivančicku. Podklady tvořily dostupné historické mapy, diplomové práce, které dokumentovaly významné krajinné prvky na Ivančicku, vzpomínky pamětníků a zkušenosti z praxe. Pro porovnání byla stěžejní práce v terénu, kdy se daná místa vyhledala a zmapoval se nynější stav, tj. jejich rozloha, pokryvnost dřevinami a hospodářské využití. Výstupem práce je lokalizace starých pastveních komplexů a zjištění, jak byly v minulosti využívány a jak jsou obhospodařovány dnes. Závěrem jsou doporučení, které popisují péči o přírodně cenné pastevní lokality na Ivančicku. Součástí práce jsou i doporučené postupy, jak provádět pastvu, kosení a kácení v přírodně cenných lokalitách.
2
3. VYMEZENÍ IVANČICKA Ivančickem se rozumí pro účely této práce město Ivančice s přilehlými vesnicemi (dnes již městskými částmi), které jsou vymezeny jejich katastrálním územím. Dále v textu bude psáno pouze o Ivančicích a to z toho důvodu, že město Ivančice bylo vždy spádovou oblastí pro své okolí a utvářelo ve velké míře charakter okolních vesnic. Město Ivančice se nachází na soutoku tří řek: Jihlavy, Oslavy a Rokytné asi 30 km jihozápadně od Brna směrem na Znojmo (viz obrázek 1 a 2). Průměrná nadmořská výška je 210 m n. m. Od roku 2003 má město Ivančice status obce s rozšířenou působností. Ivančice mají v současnosti s připojenými vesnicemi 9394 obyvatel (stav k 1. 1. 2011) (www.ivancice.cz, 2011).
Obrázek 1 - Ivančice (www.mapy.cz, 2011a)
3
Pod město Ivančice spadají vesnice:
Alexovice (dnes se spíše jedná o městskou část Ivančic)
Budkovice
Hrubšice
Letkovice (dnes se spíše jedná o městskou část Ivančic)
Němčice (dnes se spíše jedná o městskou část Ivančic)
Řeznovice
Obrázek 2 - Znázornění přilehlých obcí (www.mapy.cz, 2011b)
4
Obvod města tvoří katastrální území: Alexovice Budkovice Hrubšice Ivančice Kounické předměstí Letkovice Němčice Řeznovice
3.1 Historie Ivančicka Ivančice vznikly na obchodní stezce vedoucím podél toku řeky Jihlavy. V Ivančicích i širším okolí byly odkryty a nalezeny různé artefakty, které dokládají osídlení již v době kamenné a bronzové. Byly zde nalezeny pozůstatky po sídlišti z únětické, lužické a halštatské kultury. V pozdější době zde bylo sídlo laténské a staroslovanské kultury, která se zde vyskytovala přibližně od 8. - 9. století. První písemné zmínky pochází z roku 1221. Roku 1228 byly městu uděleny královské výsady českým králem Václavem II., které svědčí o významnosti města. Město patřilo pánům z Pernštejna a později přešlo do vlastnictví pánů z Lipé. Město bylo několikrát vypleněno, zejména vpádem Kumánů roku 1304. Při husitských válkách se stalo město baštou odboje. Nejvíce ale proslavil město biskup Jan Blahoslav ve spojení s Jednotou bratrskou. Působil zde v letech 1558 - 1571, kdy zemřel. Sídlila zde i bratrská škola a tiskárna, která se zasloužila o vydání mnoha významných knih jako např. Ivančického kancionálu či překladu Nového zákona. Ivančice se tehdy staly centrem moravských vzdělanců. Traduje se, že zde byla napsána i Filipika proti misomusům, která proslavila právě Jana Blahoslava. (Pozn. Na jeho počest nese místní gymnázium jeho jméno). Po potlačení českého povstání Habsburky a po konci třicetileté války město ztrácí svůj význam. V 2. pol. 17. století zde vzniká první textilní manufaktura. Textilnímu průmyslu se ve městě dařilo, ale po roce 1989 textilní firmy postupně zanikají. V roce 1866 tu byla založena rolnická škola, která byla druhá svého druhu na Moravě, roku 1892 byl 5
založen ústav pro hluchoněmé a v roce 1919 Gymnázium Jana Blahoslava. V Ivančicích sídlila v minulosti rovněž velmi početná židovská obec. Na nejstarším náhrobku je datován dokonce rok 1548 (Vahala, 1976). Do dnešní doby zůstaly z předešlých dob zachované tyto památky:
Gotický kostel na Nanebevzetí pany Marie
Renesanční domy na náměstí
Židovská synagoga a hřbitov
Dům pánů z Lipé (dnešní radnice)
Hradby města
Pozůstatky školy a tiskárny jednoty Bratrské
Rozhledna na Réně a Na Oklikách
Rotunda sv. Petra a Pavla v Řeznovicích
K významným rodákům patří: Alfons Mucha, Vladimír Menšík, Jan Blahoslav, Beneš Metod Kulda a další (www.kic.ivancice.cz, 2012)
6
4 CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ÚZEMÍ
4.1 Geomorfologické a geologické poměry Ivančice náleží z geologického hlediska do Boskovické brázdy. Tato deprese je vyplněna nemetamorfovanými karbonskými, permskými a mladšími sedimenty. Jižní polovina Boskovické brázdy se jmenuje Oslavanská brázda a její část v okolí Ivančic se nazývá Ivančická kotlina. Katastr Ivančic je z geologického hlediska členitý a podílí se na něm následující geologické jednotky:
brněnský masív svrchnoproterozoického stáří (východní část katastru)
úzký pruh devonských a spodnokarbonských sedimentů (východní okraj
Boskovické bráudy směrem k Neslovicícm)
permské kontinentální sedimenty Boskovické brázdy (severně od města)
mořské mladotřetihorní usazeniny v Boskovické brázdě (západní okraj
města)
čtvrtohorní sedimentární pokryv - jižní až střední část města a prostor severně
od něj (Demek, 1987) Na ivančicku se nacházejí: tercierní horniny - písky, jíly horniny kvarteru – spraše, písky, štěrky permokarbonské horniny – pískovce, slepence, jílovce granodiority
assyntske
–
zuly,
granodiority
(www.geoportal.gov.cz, 2011a)
4.2 Půdní poměry Ivančicko je starosídelní oblast s vysokým podílem úrodných půd. Převážná část celé Jižní Moravy je tvořena mocnými sprašovými akumulacemi, které jsou pokryté černozemí. Odlesněním a následnou zemědělskou činností již v paleolitu se nám zachovaly do dnešní doby. V současnosti jsou využívány jako orná půda. V našem případě se zde vyskytuje černozem luvická (Bičík, 2009). Nivy vytvořené 7
sedimentovaným materiálem podél toků tvoří fluvizemě, v našem případě se jedná o fluvizem modální, která vznikla na středně těžkých nánosech. Jsou intenzivně obhospodařované. Na fluviálních terasách a eolických píscích se vyvinuly zrnitostně lehké a vysychavé půdy. Sem řadíme i kambizem. V zájmové oblasti se nalézá kambizem modální, která se utvořila ze středně těžkých a lehčích středních substrátů (www.geoportal.gov.cz, 2011b). Hnědozemě se vytvořili na spraších nebo sprašových hlínách. Jedná se o úrodné půdy vytvořené v rovinatém reliéfu teplejších oblastí. Vznikaly z eolických materiálů obohacených residuí zvětrávání vápenců. Hnědozem pelická, která se vyskytuje na Ivančicku, vznikla z těžších substrátů. Vyskytuje se zde i pararendzina arenická. Jedná se o půdy, které vznikly ze skeletových rozpadů karbonátosilikátových zpevněných hornin (vápnité břidlice, pískovce, opuky), která má zrnitostní složení jemnozemě (www.klasifikace.pedologie.cz, 2004)
4.3 Hydrologické poměry Ivančickem protékají tři řeky, jsou to Jihlava, Oslava a Rokytná. Osu tvoří Jihlava, do které se vlévají obě zbývající řeky. Oslava se vine od severozápadu a tvoří přirozenou hranici mezi k.ú. Ivančicemi a Letkovicemi. U Letkovic se obě řeky stékají a dále pokračuje Jihlava, které obtéká Ivančice a v k.ú. Kounické předměstí se stéká s Rokytnou. Rokytná teče směrem od Budkovic a řeka i s korytem náleží do soustavy Natura 2000. Celé území náleží do povodí Dunaje. Oblast je celkově chudá na podzemní vody. V obvodu města Ivančice se nachází několik potoků, ale v letních měsících vysychají z důvodu malé vydatnosti pramene. V obvodu Řeznovic se nachází Řeznovický potok a Polanecký potok, který v Řeznovicích ústí do řeky Jihlavy. Přímo městem Ivančicemi protéká Mřenkův potok, který v letních měsících při bouřkách způsobuje vybřežení z koryta a záplavu místních domů. Dále od Ivančic se nachází potok Martálka, který ústí rovněž do Jihlavy. U Řeznovic a Ivančic se nachází rybochovné rybníky. Z písemných pramenů a starých map lze vyčíst, že v katastru bylo více menších rybníků, které byly vypuštěny a přeměněny na pole už v 19. století (Mužíková, 2008).
8
Řeky Jihlava a Oslava jsou regulovány v těch částech, které se nacházejí v blízkosti zástavby rodinných domů. Na Jihlavě je postavena malá vodní elektrárna. Řeka Rokytná v úseku obce Ivančice regulována není. V jarních měsících způsobuje časté rozlivy na pozemky, které sousedí s korytem řeky.
4.4 Klimatické poměry Území spadá do teplé oblasti T2. Oblast charakterizují dlouhá, teplá a suchá léta. Přechod mezi létem a zimou tvoří velmi krátká teplá přechodná období. Zimy jsou krátké, mírně teplé a suché až velmi suché. Oblast je pokryta velmi krátce sněhovou pokrývkou. Ivančice se nachází ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny a jedná se o jedno z nejsušších míst na Moravě (www.parkrena.cz, 2012). Průměrná roční teplota za období 1901-1950 je 8,8 °C. Nejteplejší den byl zaznamenán dne 30.6.1950 a to 37,1°C. Nejchladnější den byl 11.2.1928 a to – 31,8°C. Průměrný úhrn srážek je 530 mm. V této oblasti výpar převažuje nad ročním úhrnem srážek. Vláhový deficit je okolo -200 mm ročně. V letních měsících jsou časté přívalové deště, které způsobují jihovýchodní větry. Letní sucho a náhlé bouřky mají na svědomí západní a jihovýchodní větry (Mužíková, 2008).
4.5 Vegetační poměry a biogeografické začlenění Zájmové
území
spadá
do
Jevišovického
bioregionu
a
shoduje
se
s geomorfologickým celkem Jevišovická pahorkatina, ale rozkládá se i na části Bobravské vrchoviny. Najdeme zde 1. dubový až 4. bukový vegetační stupeň. Údolí řek Jihlavy a Oslavy jsou 60 - 230 m hluboká, se skalními výchozy a meandry. Jevišovický bioregion náleží do mezofytika, ale jeho část spadá i to termofytika. V části termofytika se rozkládá Znojemsko-brněnská pahorkatina a Moravské podhůří Vysočiny náleží do mezofytika (viz tabulka 1) (Culek, 1996).
9
Tabulka 1 - Fytogeografické začlenění (Culek, 1996)
Biogeografická provincie
Panonská provincie
Biogeografická podprovincie
Severopanonská podprovincie Znojemskobrněnská pahorkatina
Bioregion
Moravské podhůří Vysočiny
Na území České republiky zasahují dvě biogeografické provincie. Jižní Morava spadá do panonské provincie, která se dále dělí. Zájmové území náleží do severopanonské podprovincie. Podprovincie má pahorkatiný reliéf kromě Pálavy, kde tvoří vrchovinu. Na tomto území se vyskytují výrazně teplomilná rostlinná společenstva. Typický je dub šípák (Quercus pubescens). Ve vyšších polohách je přirozeně
zastoupen
habr
obecný
(Carpinus
betulus).
V přírodních
lesních
společenstvech převládají duby (svazy Aceri tatarici-Quercion, Quercion pubescentipetraeae a okrajově Quercion petraeae). Typické jsou i dubohabřiny (asociace Primulo veris-Carpinetum). Své zastoupení zde mají i lužní lesy, zejména z podsvazu Ulmenion - Promární. Bezlesí je tvořeno ostrůvky společenstev skalních stepí podsvazu Poo badensis-Teucrienion montani a svazu Festucion valesiacae, na spraši nebo flyši některými fytocenózami ze svazu Festucion valesiacae. Přirozená náhradní vegetace utváří dnešní charakter Panonie. Na sušších stanovištích jsou zastoupeny různé typy semixerotermních trávníků svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, výjimečně i KoelerioPhleion phleoidis, na něž na nejextrémnějších stanovištích navazuje vegetace svazu Festucion valesiacae se zastoupením celé řady druhů s kontinentálními, zejména ponticko-panonskými areály. Ve flóře najdeme celou řadu druhů se submediteránním nebo kontinentálním ponticko-panonským areálem. Mnohé z nich dosahují na jižní Moravě okraje absolutního nebo souvislého areálu, např. kosatec nízký (Iris pumila), kosatec písečný (Iris arenaria), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), katrán tatarský (Crambe tataria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), podvečerka smutná (Deilosma tristis), zlatovlásek obecný (Crinitina linosyris), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), bledule letní (Leucojum aestivum) a plamének celolistý (Clematis integrifolia). Mezi zástupci z rostlinné říše najdeme i reliktní druhy jako např. pelyněk Pančičův (Artemisia 10
pancicii). Provincie je charakterizována absencí řady typických středoevropských druhů, např. buku lesního (Fagus sylvatica) v nižších polohách, dále zde téměř chybějí jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), oměj pestrý (Aconitum variegatum) aj. Vegetace severopanonské podprovincie se od okolních liší především zastoupením šípákových doubrav, xerothermních lad a submediteránně ovlivněnými lužními lesy. Chybí zde naopak většina společenstev středoevropského listnatého lesa. Fauna Panonie je typicky teplomilná. Významné zastoupení mají taxony stepní, zvláště na druhotných stepních ladech, skalních stepích i v polích. Část stepní bioty ovšem pronikla do tohoto území až v důsledku odlesnění, které prováděl člověk. Písky (převážně váté) se v ČR vyskytují podružně, jejich specifická fauna je zde také zastoupena. V severopanonské podprovincii tak žije téměř 20 % druhů fauny, která se v ostatních podprovinciích v ČR nevyskytuje, skuteční endemiti jsou v ní však zastoupeni nepatrně. Teplomilná fauna je reprezentována běžnými polními, stepními a vlhkomilnými druhy, např. syslem (Spermophilus citellus), ještěrkou zelenou (Lacerta viridis), užovkou stromovou (Elaphe longissima), kudlankou nábožnou (Mantis religiosa), kobylkou ságou (Saga pedo), skokanem ostronosým (Rana arvalis), skokanem štíhlým (Rana dalmatina), užovkou obojkovou a dalšími (www.is.muni.cz, 2010). Podprovincie se dále dělí na regionální celky – bioregiony. Katastrální území Ivančice spadá do dvou bioregionů a to Znojemská brněnská pahorkatina a Moravské podhůří Vysočiny. První bioregion patří do fytogeografické oblasti termofytika, kde vegetace teplomilných rostlin (termofyty) převažuje nad mezofyly. Nacházejí se zde pahorkatiny (150 - 500 m n. m., vynímečně až do 740 m n. m.). Krajina je mírně či více zvlněná a převážná část je odlesněná. Jedná se o místa, která jsou intenzivně zemědělsky využívaná. Území trpí nedostatkem srážek. Reliéf je plochý, ojediněle i svažitý. Podklady pro půdy jsou různorodé: vápnité, hadcové a sprašové. Jedná se o živný i chudý substrát zároveň. Krajina je kulturní, kde zemědělská půda převažuje nad lesy a stepy. Moravské podhůří vysočiny spadá naopak do mezofytika. Najdeme zde extrazonální teplomilnou vegetaci v rámci temperátního pásma. V této oblasti najdeme oblasti, které byly již v době neolitu obývány. Došlo zde k odlesnění a zakonzervování 11
stepních půd a vegetace. Do dnešní doby se zachovaly na tomto území zbytky „stepních trávníků“ a šípákových doubrav. Nalezneme zde kopcovitý terén, který přechází do podhorského. Nadmořská výška je v rozmezí od 200 do 800 m n. m. Území je nedostatečně zásobeno srážkami. V reliéfu převažují ploché úseky nad svažitými. Podklad je rozdílný. Souměrně jsou zastoupeny pole i lesní společenstva. Pokud by přestal působit člověk na krajinu a všechny její složky, tak by se na daném území vyvinula černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi- Carpinetum). Jedná se o stinné dubohabřiny s převládajícím dubem zimním (Quercus petraea) a habrem obecným (Carpinus betulus). Příměs tvoří často lípy (Tilia cordata, na vlhčích stanovištích T. plytyphyllos), dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (A.platanoides). Keřové patro se nalézá pouze v prosvětlených porostech. V bylinném patře převládají mezofilní druhy, především byliny jaterník podléška (Hepatica nobilis), svízel lesní (Galium sylvaticum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), hrachor jarní (Lathyrus vernus), hrachor černý (Lathyrus niger), kopytník evropský (Asarum europaeum), violka lesní (Viola reichenbachiana) aj. Černýšové dubohabřiny jsou klimaxovým stádiem velké části ČR, proto mají jistou variabilitu stanovišť. Na určitých místech najdeme mokřadní olšiny, na prudkých svazích habrové javořiny, lipové doubravy, teplomilné doubravy aj. Obvyklá nadmořská výška je 250 - 450 m n. m., ale tento typ najdeme i v nadmořské výšce okolo 200 m n. m. Představuje tedy klimaxové stádium pro nížiny až pahorkatiny. Melampyro – Carpinetum je plošně nejrozšířenějším společenstvem dubohabřin v ČR. Rozšíření je v Boskovické brázdě, do které spadají i Ivančice s širším okolím. Černýšové dubohabřiny jsou majoritně zastoupeny v katastru Ivančic. Jedinou výjimku tvoří menší území, které je sevřeno ze dvou stran řekami Rokytnou a Jihlavou. Jedná se o břekovou doubravu (Sorbo torminalis-Quercetum). Tyto lesy mívají pokryvnost 60 – 90 %, v exponovaných částech pouze 40 %. Ve svazích převládá dub zimní (Quercus petraea). V lesích nalezneme jako minoritní dřeviny habr obecný (Carpinus betulus), jeřáb břek (Sorbus torminalis), borovici lesní (Pinus sylvestris) a javor babyku (Acer campestre). Na výslunných a skalnatých částech dosahuje stromové patro pouze 4 – 6 m vzrůstu. Z toho vyplývá, že rozdíl mezi keřovým a stromovým patrem se může zdát nepostřehnutelný. V bylinném patře najdeme druhy teplomilných 12
doubrav např. pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), rozrazil lékařský (Veronika officinalis), lipnice hajní (Poa nemoralis) aj. Tento typ vegetace je typický na jihozápadní Moravě na výslunných skalách údolí řek Oslavy, Jihlavy, Rokytné, Jevišovky a Dyje. Vyskytuje se v nadmořských výškách 250 - 450 m n. m. V teplých a sušších oblastech může být vegetace rozšířena na krystalických plošinách jako např. na Moravskokrumlovsku, Brněnsku a Znojmě. Břekové doubravy se vyskytují na mělkých a oligotrofních půdách (Neuhäuslová, 2001).
4.6 Typologie krajiny Celé území ČR bylo zmapováno a byla vytvořena charakteristika kulturní krajiny. Jako vstupní data byly použity údaje z dostupných charakteristik o primární, sekundární a terciální struktuře krajiny. Při porovnávání vstupních údajů byly vytvořeny tři rámcové krajinné typologické řady, které vystihují hlavní rysy a vlastnosti české krajiny: 1.
rámcové typy sídelních krajin
2.
rámcové typy využití krajin
3.
rámcové typy reliéfu krajin
Sídelních krajin bylo vymezeno sedm typů, které vystihují hlavní vlastnosti a změny. Za jednu z nejdůležitějších vlastností je považována doba vzniku sídelní krajiny, která se odvíjí od dané biogeografické podprovincie spjaté s odpovídající vegetační stupňovitostí a i typu lidského obydlí. Doba, kdy si člověk osvojil krajinu, dala vzniknout názvům jednotlivých sídelních typům krajiny. Ivančicko spadá do staré sídelní krajiny Panonika, která byla osídlena již v neolitu. Běžným reliéfem pro tuto oblast jsou plošiny a ploché pahorkatiny, je zde patrná modelace terénu bez významnějších převýšení. Rámcové krajinné typy způsobu využití mapují sekundární krajinné struktury,
tj.
podle převládajícího využití. To lze jednoduše rozpoznat z pokryvu zemského povrchu, tedy do jaké míry se zde uplatnily antropogenní vlivy. Na tomto zjednodušeném principu byly opět vymezeny jednotlivé typy krajin. Naše zájmové území spadá do 13
lesozemědělské krajiny (M), která je vymezena jako heterogenní, přechodný typ krajiny, charakteristické je střídání lesních a nelesních stanovišť. Dřevinná vegetace kolísá v rozmezí 10 – 70 %. Z hlediska druhové rozmanitosti patří tento typ k rozmanitým, protože zde můžeme nalézt organismy, které jsou vázány na lesní, luční, polní a vodní ekosystémy. Rámcové krajinné typy dle reliéfu byly navrženy tak, aby se v krajině jednotlivé typy od sebe odlišovaly, měly jistou výraznost a vzácnost. Naše zájmové území spadá do krajiny plošin a plochých pahorkatin. Tento typ je v ČR zastoupen běžně a tvoří 11,57 % území (www.uur.cz, 2008).
14
5 CHARAKTERISTIKA ZEMĚDĚLSTVÍ NA IVANČICKU Ivančice spolu s mnoha dalšími městy a obcemi Jižní Moravy náleží do starosídelní krajiny, která byla obydlena a zemědělsky využívaná od doby kamenné. Zemědělství tedy vytvářelo ráz krajiny. Oblast spadá to kukuřičné výrobní oblasti. Jedná se o jeden z nejteplejších, ale také zároveň nejsušších regionů v ČR. Zornění v Jihomoravském kraji dosahuje úrovně 84 %. Stejné zornění připadá i na Středočeský kraj. V těchto dvou krajích je nejintenzivněji obhospodařovaná půda. Pro srovnání je uvedeno zornění např. na Vysočině 77 % nebo Libereckém kraji 48 %. Zornění v obvodu města Ivančice je ještě vyšší než zornění v Jihomoravském kraji a čítá 85,2 %. Strukturu plochy v obvodu Ivančic nejlépe vystihuje tabulka 2 (a grafy č. 1 a 2), která udává přesné výměry jednotlivých ploch.
Tabulka 2 - Struktura ploch v na Ivančicku (www.brno.czso.cz, 2012)
Druh pozemku
Výměra
Výměra
v roce 2001
v roce 2010
Celková výměra (ha)
4 757,40
4 757,19
Zemědělská půda (ha)
2 427,23
2 418,82
Orná půda (ha)
2 067,94
2 060,29
Chmelnice (ha)
-
-
Vinice (ha)
28,31
28,31
Zahrady (ha)
112,94
117,22
Ovocné sady (ha)
26,72
21,63
Trvalé trávní porosty (ha)
191,32
191,000
1 660,32
1 658,53
Vodní plochy (ha)
97,26
96,18
Zastavěné plochy (ha)
109,58
109,65
Ostatní plochy (ha)
463,00
474,01
Lesní půda (ha)
Příčiny vysokého zornění můžeme jistě hledat v kolektivizaci zemědělství ve 20. století. Krajina se stala značně unifikovanou a velkoplošnou.
15
Struktura půdy 10% 2% 2%
Zemědělská půda Lesní půda Vodní plochy
51%
Zastavěné plochy
35%
Ostatní plochy
Graf 1 - Struktura ploch (www.brno.czso.cz, 2012)
Struktura zemědělské půdy
1% 5%
8%
1%
85% Orná půda
Vinice
Ovocné sady
Trvalé trávní porosty
Zahrady
Graf 2 - Struktura zemědělské půdy (www.brno.czso.cz, 2012)
Ani struktura zemědělské půdy není optimální. Pouze 15 % ze zemědělské půdy tvoří v krajině jakousi rozmanitost (85 % tvoří orná půda). Jedná se o trvalé travní porosty a zahrady, menší mírou přispívají k rozmanitosti krajiny vinice a sady (www.brno.czso.cz, 2012). Zemědělství na Ivančicku bylo v minulých stoletích důležité, protože tvořilo obživu velké části obyvatel. To dokazuje i skutečnost, že již ve 14. století město 16
obdrželo povolení pořádat dobytčí trhy. Jak z výše uvedených statistik vyplývá, tak trvalých travních porostů (dále jen TTP) bylo na Ivančicku málo a to i v dobách dřívějších (konče 19. stoletím). S produkcí jetelovin na orné půdě zaniká ve větší míře potřeba pastvin pro dobytek a ty, pokud je to možné, jsou postupně rozorány. Do dnešní doby se tak zachovaly pouze ty TTP, které jsou z větší míry technice nepřístupné nebo zde je mělká půda, které bránila rozorání. Na Ivančicku byla chována rozličná hospodářská zvířata, ale pouze pro potřeby obyvatel. Velké množství masa bylo i dováženo, aby byla pokryta poptávka. V roce 1898 bylo započato s výstavbou obecních jatek, která slouží až dodnes. Ze statistiky z let 1894 až 1903 víme, že průměrně se ročně porazilo 174 volů, 80 krav, 7 býků, 105 jalovic a býčků, 446 telat, 65 ovcí, 180 koz a 610 selat. Ročně se do města ještě přivezlo 65 016 kg masa, aby byla pokryta spotřeba (www.ivancice.cz, 2012). Jednou z historicky nejvýznamnějších komodit, které se pěstovaly, byl chřest - „ivančický špargl“. Do Ivančic se dostaly první sazenice koncem 18. století z panství v Moravském Krumlově. Po celých Ivančicích rychle zdomácnělo pěstování chřestu. Pěstoval se na všech zahrádkách a byly zakládány i menší chřestovny. Pěstitelé spíše hleděli na kvalitu než na kvantitu a pohodlný sběr. Používali starý způsob pěstování, který spočíval v zakrývání jednotlivých stonků hliněnými poklopy. Ivančický chřest byl vyhlášený a velká poptávka zapříčinila jeho nedostatek. Vozil se i na císařský dvůr do Vídně a stala se z něho v 1. polovině 19. století pochoutka „lepší společnosti“. Koncem 19. století začíná upadat slavná éra ivančických chřestoven. Většina hospodářů přechází na pěstování cukrové řepy. Začátkem 20. století zanikají dvě velké chřestovny ze tří. V 70. letech byly snahy o obnovu tradice, ale ty bohužel ztroskotaly. V dnešní době v Ivančicích žádná chřestovna není a pouze na zahrádkách místních obyvatel se nachází „špargl“ (www.ivancice.cz, 2012). Augustin Kratochvíl ve své Vlastivědě moravské (1904) uvádí, že v okolí Ivančic se nacházejí rozlehlé sady. Bohužel do dnešní doby se nám nezachovaly. V krajině (zvláště u kostela Sv. Jakuba) můžeme vidět pouze pozůstatky starých vysokokmenných sadů, které dávají tušit, že zdejší obyvatelé holdovali ovocnářství. Uvádí také, že již roku 1400 byly v Ivančicích založeny chmelnice a „šafránice“. Ivančice neprosluly pouze chřestem, ale také vínem. Předpokládá se, že zdejší vinice patří k jedněm z nejstarších na Moravě. První zmínka spadá do začátku 17
13. století. Ze staré dokumentace vinohradů z konce 16. století se ví, že většina jižních svahů byla osázena révovými keři, které se scelovaly do jediného vinohradu, který obklopoval celé město a přilehlé okolí. Po třicetileté válce vinohradnictví už není tak perspektivní. Výměra vinic se zmenšila, ale pořád zůstává vinařství rozšířeno. Koncem 19. století došlo k naprostému zničení všech vinic révokazem. V polovině 20. století jsou místním zemědělským družstvem (dále jen ZD) vysázeny vinice na kopci u sv. Jakuba. Vinařská tradice se v Ivančicích udržela do dnešní doby, což se bohužel nedá říci o chřestu. V současnosti jsou téměř veškeré zemědělské pozemky sceleny do velkých lánů, které obhospodařují dva zemědělské podniky. V dřívější době bylo zemědělské družstvo, jak v Ivančicích, tak i v každé z přidružených vesnic. Drobná država záhumenek je patrná pouze v Řeznovicích, v ostatních vesnicích už pouze sporadicky nebo jsou ponechány ladem. V současnosti je na Ivančicku 14 soukromých malozemědělců. Jejich produkce není zásadní. Jedná se o chov nosných slepic, o výkrm hovězího dobytka a prasat. V současnosti je také poměrně rozšířen chov koní. Velkou tradici zde má i včelařství. Na Ivančicku se nachází několik větších vlastníků včelstev. Zemědělské podniky provádí pouze rostlinnou výrobu. Domácí chov hospodářských zvířat pro vlastní potřebu zaniká se starší generací. V současnosti pastva hospodářských zvířat téměř neexistuje. V městě Ivančice se pase nad hřbitovem (koně a ovce). Výměra takto obhospodařovaných ploch dle odhadu může být cca 4 ha. Dotovaná pastva jakožto management chráněných lokalit probíhá v PP Bouchal v Letkovicích, v PR Nad Řekami v Hrubšicích a ve VKP Letkovická stráň v Letkovicích. Téměř veškeré ostatní travní porosty (pokud je možno využít mechanizaci) jsou pravidelně sečeny nebo mulčovány, protože jsou zařazeny do agroenviromentálních programů. V posledních letech byla také část orné půdy (okolo 20 ha) zatravněna.
18
6 PÉČE O TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY
6.1 Vymezení pojmu step Termín step se začal používat až v 18. století. Toto slovo se do botanické terminologie dostalo z ruštiny a ukrajinštiny. Dříve byly rozsáhlé plochy se suchomilnou
a
teplomilnou
vegetací
nazývány
Slovany
„divoké
pole“
(Pivničková, 2006). Stepy lze definovat jako svébytná travinná společenstva mírného pásu. Najdeme je v oblastech kontinentálního klimatu. Charakteristické jsou pro ně teplá a suchá léta a chladné zimy. Potýkají s nedostatkem srážek, což má za následek, že se zde nešířily lesní porosty. Na euroasijském kontinentu stepy vymezuje 45° až 55° severní šířky, tedy od jihoukrajinských a jihoruských rovin až po Mongolsko a severovýchodní Čínu. Obdobné formace nejdeme v Severní Americe pod označením prérie, v Jižní Americe se nazývají pampy. Půdotvorný substrát jsou spraše, které jsou bohaté na vápník. Na tomto podkladu se vyvinuly černozemě, které jsou nejlepší půdou pro zemědělství, proto většina stepí ve světě byla rozoraná a do dnešní doby se zachovaly pouze „zbytky“. Stepní společenstva se vyznačují rozsáhlou druhovou rozmanitostí. Jedná se o druhy, které jsou nejlépe přizpůsobena extrémním podmínkám. Mezi typické stepní zástupce řadíme kavyly (Stipa sp.) a katrán tatarský (Crambe tataria), z živočichů je typický drop velký (Otis tarda) a sysel obecný (Citellus citellus). Z pícninářského pohledu se jedná o nekvalitní porosty. Druhy jako jsou kostřava ovčí (Festuca ovina), kostřava waliská (Festuca valesiaca), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a další mají nízkou stravitelnost a chutnost. Pro zdárný vývoj travního porostu je zapotřebí dostatečné množství srážek, které je rozděleno během celého roku. Jižní Morava je ve srážkovém stínu a srážková voda se zde stala limitujícím faktorem pro tvorbu rostlinných společenstev. Právě proto se zde vyvinuly stepní trávníky (Martiško, 2011). Ve střední Evropě je výskyt stepních trávníků zaznamenán především v panonské biogeografické provincii, která je tvořena sníženinami a pahorkatinami. Stepy vznikly na spraších a vápnitých píscích, kde se vyvinuly černozemě a černice, neobvyklé není, že některé půdy jsou zasolené. Podnebí je velmi teplé a z tohoto důvodu se zde zachovaly teplomilné druhy. Kdyby zde již od neolitu člověk nestavěl svá primitivní 19
sídla, nepásl a nekácel teplomilné doubravy, dozajista by se nám nedochovaly enklávy stepních formací na našem území. Pouze 4 % rozlohy České republiky lze zařadit do severopanonské biogeografické podprovincie. Jedná se o část jižní Moravy. Z toho lze vyvodit, že se jedná z botanického hlediska o unikátní biotopy (Buček a Lacina, 2006).
6.2 Historie panonských teplomilných trávníků Za
jejich
dochování
neolitickým
vděčíme
zemědělcům,
kteří
již
v 6. tisíciletí př. n. l. „zemědělsky“ využívali tuto krajinu a tím zabraňovali rozšiřování lesa na úkor cenných stepních formací. V těch částech jižní Moravy, kam se zemědělství v neolitu nedostalo, byly teplomilné doubravy, v některých případech netvořily ani souvislé porosty a jednalo se spíše o lesostep. Partie, které byly od neolitu využívány jako pastvina a jejich využívání se udrželo až do počátku 20. století, jsou nyní lokality, kde se vyskytují teplomilné druhy nebo panonské trávníky. Na Moravě se jedná o nejsevernější nebo také nejzápadnější hranici rozšíření teplomilných druhů. O jejich cennosti svědčí i to, že mnoho lokalit má status zvláště chráněného území nebo se jedná o evropsky významné lokality náležící do soustavy Natura 2000. K tomu z části vedlo i to, že krajina jižní Moravy je intenzivně zemědělsky obhospodařovaná po mnoho století. Od druhé poloviny 19. století byly pastviny, zvláště stepního charakteru omezovány. Zachovaly se proto pouze na těžko přístupných a svažitých místech, kde bylo primárně bezlesí. Lze se domnívat, že stepní lokality byly vždy součástí většího pastevního celku. Rovinatější partie pastvin byly zorněny, ale exponované pozemky se nám zachovaly v podobě dnešních chráněných stepních lokalit. Využívání lze sledovat na mapách tzv. tereziánského a josefského katastru, který byl vyhotoven v 18. století. Lepší znázornění můžeme najít v mapách stabilního katastru vyhotovených v 19. století. Velký vliv na rozsáhlejší pastevní lokality mělo zrušení poddanství. Pastviny byly rozděleny mezi obce a jednotlivé vlastníky. Drobní sedláci většinou svoje části převedli na ornou půdu, na které hospodařili. K zániku pastvin přispělo i vybití stád ovcí, které se chovaly na velkostatcích, protože v 19. století poklesla výkupní cena vlny. Navíc se přechází na střídavý osevní postup (Norfolský osevní postup), začínají se na orné půdě pěstovat pícniny a chov skotu je nenávratně přemístěn do stájí. V době krize ve 30. 20
letech 20. století se rozprodávají poslední pozůstatky obecních pastvin. V důsledku velké produkce chlévského hnoje se zúrodňují rozorané pastviny a navíc přichází fenomén umělých hnojiv. V těchto dobách se pásly na posledních enklávách pastvin především kozy, v menší míře skot drobných rolníků, kteří si nemohli dovolit celoroční ustájení. Naprostý zánik pastvy lze datovat do 60. až 70. let 20. století. O něco málo let později je většina pozůstatků pastvin vyhlašována za chráněná území. Bohužel bez opětovného využívání, byť jen extenzivního, se nepodaří lokality udržet v takovém stavu, aby zde dále přetrvaly stepní druhy (Štěpánek, 2006).
6.3 Flóra panonských teplomilných trávníků Na našem území se nevyskytuje pouze jeden typ suchých trávníků, je tu značná variabilita, která je utvářena podložím, orientací svahů, vlhkostí, ale i polohou (okrajové, centrální části). Na formaci rostlinného společenstva má vliv především podklad, převážně jde o měkké třetihorní sedimenty (pískovce, slínovce), spraše, vápence, krystalické horniny a písky (Pivničková, 1997). Na vápencích bývá tato vegetace označována jako svaz Seslerio-Festucion pallentis. K typickým druhům trav ve skalní stepi patří kostřava sivá (Festuca pallens), kostřava valiská (Festuca valesiaca), lipnice bádenská (Poa badensis), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), z kvetoucích jednoděložných rostlin např. kosatec nízký (Iris pumila) a kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), z dvouděložných vytrvalých bylin a polokeříků ožanka horská (Teucrium montanum), devaterka poléhavá (Fumana procumbens), tolice rozprostřená (Medicago prostrata), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata) a silenka ušnice (Silene otites). Typické jsou rovněž tučnolisté rostliny rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre) a netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Z cibulovin zde najdeme zejména česnek žlutý (Allium flavum). Na jaře se zde vyskytuje rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), huseník ouškatý (Arabis auriculata), osívka kulatoplodá (Erophila spathulata) a rozrazil klasnatý (Veronica praecox). Ve štěrbinách tvrdých vápencových skal se vyskytuje také vegetace svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion se souborem horských, tzv. dealpinských druhú. Podobná vegetace na kyselých horninách je řazena ke svazu Festucion valesiacae. I zde najdeme 21
kostřavu sivou (Festuca pallens), kostřavu valiskou (Festuca valesiaca) a smělek štíhlý (Koeleria macrantha). Zcela odlišná je druhová skladba efemér. Na kyselých horninách roste osívka jarní (Erophila verna), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), rožec lepkavý (Cerastium glutinosum), pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), pochybek prodloužený (Androsace elongata), rozrazil jarní (Veronica verna) a rozrazil Dillenův (Veronica dillenii). Z cibulovin je typický křivatec český (Gagea bohemica). Vegetace svazu Festucion valesiacae jsou zpravidla maloplošné a nejčastěji jsou vázané na výrazné terénní hrany, na nichž snad mohou představovat i primární vegetaci, v níž většina stepních druhů mohla přečkat největší nápor lesa. Na jejich druhové skladbě se vedle drobné trsnaté kostřavy valiské (Festuca valesiaca) a ostřice nízké (Carex humilis) významně podílejí i statnější kavyly (Stipa) – na jižní Moravě připadá v úvahu celkem 5 druhů těchto trav. Na stepních stanovištích se vyskytuje ještě několik svazů, které zde nejsou uvedeny. Z výčtu, který se nachází výše, by mělo být patrné, že se jedná o rozsáhlá a pestrá společenstva o velké rozmanitosti. Na jižní Moravě se můžeme setkat s celou řadou mezních druhů, pro které je tato oblast absolutní areálová hranice. Pro představu je zde uveden výčet těch nejznámějších druhů jako jsou koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec nízký (Iris pumila), večernice smutná (Hesperis tristis), hadí mord rakouský (Scorzonera austriaca), oman mečolistý (Inula ensifolia), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), bezobalka sivá (Trinia glauca), sesel pestrý (Seseli pallasii), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), katrán tatarský (Crambe tataria), pryšec vrbolistý (Euphorbia salicifolia), čilimník poléhavý (Cytisus procumbens), čilimník bílý (Chamaecytisus albus). Ve flóře teplomilných trávníků se setkávají tři odlišné prvky. První jsou submediteránní druhy, které se přirozeně vyskytují okolo Středozemního moře. Mezi tyto zástupce řadíme např. ožanku kalamandru (Teucrium chamaedrys) a kavyl skalní (Stipa eriocaulis). Druhým skladebním prvkem jsou tzv. ponticko-panonské, jejichž areály k nám zasahují směrem od jihovýchodu, z Balkánu a z okolí Černého moře. Tyto druhy dosahují na jižní Moravě severozápadního okraje areálu. K těmto druhům patří oman mečolistý (Inula ensifolia), dále např. šater latnatý (Gypsophila paniculata), vítod větší (Polygala major), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), svízelka piemontská (Cruciata pedemontana). Třetí složku tvoří zástupci kontinentálních euroasijských 22
stepí. Mezi typické kontinentální stepní druhy patří např. kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kozinec dánský (Astragalus danicus), smldník alsaský (Peucedanum alsaticum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), z kavylů kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa) a kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), z kostřav kostřava valiská (Festuca valesiaca) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), také např. mochna
písečná
(Potentilla
arenaria)
a
čilimník
řezenský
(Chamaecytisus
ratisbonensis). Ve stepních trávnicích se nevyskytují pouze trávy, ale nalezneme zde i množství bylin, které svými květy rozzáří zeleň extrémních rostlinných formací. Mezi významné a chráněné druhy ve stepních trávnicích řadíme bytel rozprostřený (Kochia prostrata), hadinec červený (Echium maculatum), hlaváček jarní (Adonis vernalis), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvozdík moravský (Dianthus moravicus), katrán tatarský (Crambe tataria), kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), mandloň nízká (Prunus tenella), oman německý (Inula germanica), ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum), pelyněk Pančičův (Artemisia
pancicii),
sasanka
lesní
(Anemone
sylvestris),
včelník
rakouský
(Dracocephalum austriacum) a sinokvět měkký (Jurinea mollis). Zdaleka zde nejsou uvedeni všichni zástupci, jejich výčet je mnohem delší.
6.3.1 Chráněné druhy na Ivančicku Pro lokalitu Ivančicko následuje podrobnější popis druhů, které se zde vyskytují: Divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) je vytrvalá rostlina vyznačující se nápadně tmavofialovými květy. Najdeme ji na píscích, vápencích, na sprašových stráních i na kyselých krystalických podkladech. Všechny typy stanovišť mají společnou vlastnost a tím je prosychovost. Ve výjimečných případech tvoří křížence s jinými druhy divizen, které kvetou žlutě. Jejich květy jsou potom broskvově žlutooranžové. Kavyly (Stipa sp.) patří k typickým suchomilným trsnatým travám. Na jižní Moravě je jich popsáno sedm druhů. Kavyl vláskovitý (Stipa capillata) jako jediný nemá péřitou osinu, která je důležitá pro uchycení semen v zemi. Vyskytuje se na sprašových, písčitých a skalních stepních porostech v nejsušších částech jižní Moravy. 23
Ostatní kavyly jsou si velmi podobné a liší se pouze stanovištními poměry, kde se vyskytují. Nejhojnějším zástupcem je kavyl Ivanův (Stipa pennata). Jeho biotop tvoří hlubší sprašové hlíny, kde jej provází kavyl sličný (Stipa pulcherrima). Mohutné trsy tvoří kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), který lze dobře odlišit od ostatních druhů svými pýřitými listy. Vyskytuje se na hadcích v Pojihlaví. Dominantní porosty tvoří např. v určitých partiích Mohelenské hadcově stepi. Kavyl tenkolistý (Stipa tirsa) oproti ostatním druhům kvete později asi o čtyři týdny. Populace je možné pozorovat v okolí Moravského Krumlova nebo v Pojihlaví. Kavyl jižní (Stipa eriocaulis) a kavyl písečný (Stipa borysthenica) jsou vzácností. První byl objeven u Mikulova a druhému se daří pouze na písčitých podkladech u Hodonína (Martiško, 2011). Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je typický zástupce panonské květeny, která na jižní Moravě dosahuje severozápadní areálové hranice, ale zástupce najdeme na slunných svazích i na Českomoravské vrchovině a to konkrétně na Třebíčsku a Náměšťsku. Tento druh nalézáme v krátkostébelných vegetacích. Roste na vápencích, na flyši, ale najdeme ho i na rozmanitých kyselých či krystalických podkladech, pískům se vyhýbá. Do současné doby se nám zachovala okolo 100 lokalit, kde se populace koniklece drží. Lokalit bylo mnohem více, ale jich značná část padla za oběť rekultivacím a ty, kterým se tento zásah vyhnul, podlehly sukcesním změnám. Kosatec nízký (Iris pumila) je nejtypičtějším druhem moravské stepní vegetace. Kvete z jara a jeho květy mají hned několik barev. Najdeme odstíny fialové, které přechází do modra, ale také žluté. Jeho výskyt představuje severozápadní areálovou hranici. Doprovází stepní formace na vápencových podkladech, ale i vegetaci formovanou
na
třetihorních
usazeninách
a
spraších,
výjimečně
rostou
na
permokarbonských či kulmských slepencích (Grulich, 2006).
6.4 Fauna panonských teplomilných trávníků Fauna panonských stepních trávníků je ještě bohatší než flóra. Je tvořena široce rozšířenými druhy, druhy vyskytujícími se pouze v bezlesé krajině a nejvýznamnější typ jsou potravní specialisté vázáni na stepní formace. Řada zástupců jsou indikační druhy a jejich výskyt zde představuje opět hranice rozšíření. Na stepních lokalitách nacházíme plže, pavouky, rovnokřídlé, mezi něž patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa), 24
kobylka sága (Saga pedo) o mnoho dalších, jako jsou ploštice a brouci. Stejně jako jsou některé rostliny či trávy vyhoštěny ze svých původních stanovišť kvůli tomu, že nemohou konkurovat ostatním druhům trav, tak i zástupci z bezobratlých mizejí ze svých původních stepních stanovišť. Řada druhů nemůže existovat v hustém zápoji trav či dokonce keřů. Jednotlivé druhy jsou limitovány pastvou dobytka, který bohužel v dnešní době neexistuje. Pro zajímavost lze uvést dva druhy brouků, kteří jsou vázáni na lokality obhospodařované pastvou. Jedná se o chrobáka vrubounovitého (Sisyphus schaefferi) a chrobáka pečlivého (Copris lunaris). Mezi charakteristické druhy patří rovněž majky. Majka fialová (Meloe violaceus) bývala běžným druhem, ale v posledních desetiletích rapidně klesl její počet. Do bezobratlých musíme zařadit také mnoho druhů z řádu motýlů, dvoukřídlých a blanokřídlých (Laštůvka a kol., 2006).
6.5 Ohrožení a ochrana panonských teplomilných trávníků Z botanického i zoologického hlediska je nutné chránit cenná území, na tom se shodli už odborníci v 50. letech 20. století. Od této doby jsou postupně vyhlašována chráněná území s rozličnou rozlohou. Bohužel však v té době nebyl průzkum stepních lokalit tak daleko, jako je dnes. Způsob ochrany byl dané území zakonzervovat, což znamenalo zákaz sečení a pastvy. Tento názor přetrval řadu let a teprve až v 80. letech se začíná diskutovat o zavedení pastvy a seče do způsobu ochrany cenných stepních lokalit. Od doby, kdy skončilo pastvení dobytka, lokality postrádají potřebnou péči. Cenné druhy, které jsou méně konkurenčně schopné, jsou vytlačovány běžně rozšířenými druhy s větší ekologickou amplitudou. Absence pastvy napomohla i rozvoji keřového, potažmo stromového patra. Bohužel i dnes, kde se většině trávníků dostává náležité péče, existuje další řada problémů, které ovlivňují jejich zachování. Jedná se např. o nadbytek dusíkatých látek, které obohacují půdu. Dusík se dostává do oligotrofních
půd
spolu
se
srážkami
nebo
přichází
s povrchovou
vodou
z obhospodařovaných pozemků z okolí. Půda se stává bohatší na živiny, nastává druhová přeměna. V trávnících se šíří především dva druhy a to – ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Částečně lze omezit příjem hnojiv z okolních pozemků tím, že chráněná území budou lemovat zatravněné pásy, které budou pravidelně koseny a stanou se jakousi filtrační zónou. 25
Úbytek chráněných druhů má za následek i hromadění stařiny, která nebyla po mnoho let z pozemků odstraňována (pomocí pastvy nebo sečením). To způsobuje, že méně konkurenčně schopné druhy mizí nebo se zmenšuje jejich zastoupení (jedná se právě o ty chráněné). Velkým problémem je zarůstání křovinami, jedná se samozřejmě o přirozený sukcesní proces, který byl po dobu dřívějšího využívání těchto lokalit značně omezen. Pokud se objevují autochtonní keře jako je růže šípková (Rosa canina), trnka obecná (Prunus spinosa) nebo hlohy, je to lepší varianta, než když půdní poměry přeměňuje alochtonní druh trnovník akát (Robinia pseudacacia). V posledních 20 letech proběhly v mnoha zvláště chráněných územích i významných krajinných prvcích1 (dále jen VKP) rozsáhlé práce (tj. zejména kácení, pravidelná seč či pastva), které se snaží udržet populace chráněných rostlinných i živočišných druhů. (Slavík, 2006). Zvláště chráněné lokality, kde lze vidět stepní trávníky jsou: PP Kamenný vrch, NPP Dunajovické kopce, NPR Mohelenská hadcová step, PR Milovická stráň, Pavlovské vrchy, které jsou součástí CHKO Pálava, NPR Pouzdřanská step a mnoho dalších. V blízkém okolí Ivančic se nachází také několik zvláště chráněných území, jedná se o PP Bouchal, PP Biskoupský kopec a NPR Krumlovsko-rokytenské slepence. I mnoho menších území na Ivančicku, jako jsou registrované VKP, které jsou rovněž zákonem chráněny, hostí biotopy suchomilných a lesostepních společenstev. Bohužel se jedná o malé enklávy, které jsou v nehostinné zemědělsko-industriální krajině často zapomenuty a na jejich stanovištích probíhají nevratné sukcesní změny.
1
Zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb., § 3, 1, písm. b) vymezuje pojem významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. VKP je nástrojem obecné ochrany přírody a krajiny. VKP jsou dle zákona: lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Dále mohou být i registrované a sem patří např. mokřady, stepní trávníky, skalní útvary, historické parky, zahrady a další. VKP jsou chráněny před poškozením a ničením, využívají se tak, aby nebyla narušena nebo oslabena jejich stabilizační funkce. Při zásazích, které nebyly provedeny se souhlasem orgánu ochrany přírody a které zničí nebo poškodí významný krajinný prvek, je udělena sankce a nápravná opatření (Pekárek, 2000).
26
6.6 Péče o chráněné lokality V současné době jsou používány především níže uvedené tři nástroje k údržbě trvalých travních ploch, které jsou vyhlášeny jako zvláště chráněná území nebo VKP. jedná se o kácení náletových dřevin, sečení a pastvu, někdy se používá i řízené vypalování.
6.6.1 Odstraňování keřů a stromů Odstraňování nepůvodních druhů dřevin a expanzivních autochtoních dřevin je jeden z prvních zásahů, které jsou prováděny na lokalitách, než nastoupí sečení nebo pastva. Nejvhodnější je provádět proředění keřů od poloviny července zhruba do poloviny listopadu. Na podzim se ukládá míza do kořenů, a protože se musí řezné plochy zatírat ihned po uříznutí, tak je zde nejvyšší pravděpodobnost, že chemický přípravek bude přijmut a dostane se až do kořenového systému. Pokud nejsou kmínky ihned po kácení natřeny herbicidy typu Roundup, v dalších letech dochází k masivnímu výmladkování jak z kořenů, tak z pařezu. Používá se bodové zatírání ihned po uříznutí keře či stromu. V případě akátu, který má značnou vitalitu, volíme koncentraci přípravku na zatírání min. 60 %. U ostatních dřevin postačuje 40 % koncentrace. Při ošetřování řezných ploch větších stromů je vhodné provést aplikaci přípravku ihned po odříznutí a následně opakovat po 20 - 30 minutách. K boji proti náletovým keřům a stromům je nutné použít náležitou techniku jako je křovinořez s pilovým kotoučem, motorová pila, pákové a zahradnické nůčky či ruční pilky. Vždy je důležité, aby řezné plochy byly „neroztřepené“ pro dobrou aplikaci herbicidu. Jedním z nejproblematičtějších druhů, který se šíří do teplomilných společenstev je trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Jedná se o nepůvodní druh, který k nám byl dovezen v 17. století z Ameriky. Rychle u nás zdomácněl. Dosahuje výšky až 25 m a k jeho vlastnostem řadíme výbornou pařezovou i kořenovou výmladnost. Především se rozšiřuje kořenovými výhony, ale také pomocí semen. Obohacuje půdu o dusík a vylučuje kořeny do půdy toxické látky, které mění vegetaci v jeho okolí. Po kácení je 27
nutné plochu pozorovat, pokud je to nutné, je potřeba v následujícím roce provést odstranění výmladků a to od druhé poloviny září do konce října, pomocí zahradnických nůžek a opět bodově zatřít řezné plochy. Výmladky můžeme případně i ponechat a odstranit je až další rok, kdy výhony budou silnější a řezná plocha bude mít větší plochu pro účelnější aplikaci přípravku. Při správné aplikaci přípravku bude potlačena pařezová výmladkovost, ale je možné, že se i tak v dalších letech objeví kořenové výmladky, u kterých bude potřeba postupovat stejně. Tráva by měla být v dalších letech nejlépe dvakrát ročně pokosena, aby se z půdy vyčerpal rychle dusík, který stromy nahromadily. Domácí trnka obecná (Prunus spinosa) je u nás rozšířena v nižších a středních polohách ve volné krajině plošně a zcela běžně. Vyskytuje se prakticky v každé významné přírodní lokalitě. Trnka obecná je poměrně rychle rostoucí až 3 metry vysoký listnatý keř s poměrně vitální pařezovou výmladností. Rozšiřuje se nejen semeny, ale pravidelně se rychle z původních míst výskytu rozšiřuje kořenovými výhony. Ve významných přírodních lokalitách se pak mnohde rychle rozrůstá na úkor volných ploch s cennými společenstvy. Během posledních desetiletí probíhá na řadě významných přírodních lokalit spontánní rozšiřování porostů trnky. Ve starších porostech mizí v důsledku zastínění jakékoliv bylinné patro. Rozšiřování zabráníme jednorázovým odstraněním během druhé poloviny vegetační doby a aplikací 40 % herbicidu. Dalším keřem je růže šípková (Rosa canina), která je běžně rozšířena ve volné krajině a vyskytuje se běžně v chráněných lokalitách. Má poměrně vitální pařezovou výmladností. Rozšiřuje se nejen semeny, ale i kořenovými výhony. Odstranění probíhá během druhé poloviny vegetační doby za použití 40 % Roundupu (Martiško, 2005). Dřevo je z lokalit odvezeno, nehroubí se pálí na příhodných místech (od října do konce února) nebo se štěpkuje. Chemické ošetření je nutné a účinné, bohužel ale ne vždy 100 % zamezí tvorbě výmlatků, přesto šetří čas a práce s ním je mnohem efektivnější. Po vykácení nastupuje na řadu pravidelné kosení či pastva. Tam, kde se v zástinu pod keři zachovaly ještě pozůstatky stepní vegetace, je pravidelnou údržbou podpořena její rehabilitace a rozvoj. Tam, kde po vykácení jsou pouze holá místa bez vegetace už nelze počítat s obnovou, ale i tato místa potřebují péči, aby nebyly osídleny ruderálními druhy. Na asanační práce navazuje regulační management, který spočívá v pravidelné 28
péči o lokality. Regulační práce probíhají v duchu starého obhospodařování. Jediným rozdílem je ten, že v dnešní době se nám jedná o to, aby lokalita zachována a není pro nás stěžejní hospodářská činnost (Slavík, 2006).
6.6.2 Sečení Hlavním cílem sečení je odstranění biomasy, která by se jinak hromadila, potlačení nežádoucích a cizorodých druhů trav a bylin. Tím se usměrní další vývoj porostu. Při sečení je důležité zohledňovat cenné mikroplochy s výskytem vzácných rostlinných druhů a plochy se sníženou diverzitou, na kterých se projevila sukcese. Při kosení je nutné brát v úvahu vývoj jednotlivých rostlinných druhů. Cílem je co nejvíce podporovat jejich vývoj a především vysemenění, proto je nutné termín kosení co nejvíce oddálit. Existuje několik návodů, jak kosit. Při celoplošném kosení musíme vynechat cenné plochy, kde potom mohou hledat úkryt mnozí bezobratlí a další fauna vyskytující se na stanovišti. Pokud lokalitu sečeme dvakrát do roka, tak neposečené části posečeme při druhé seči. Pokud se kosí pouze jednou a celoplošně, tak je možné kosit jednou za dva roky nebo pokud je nutné pravidelné kosení jednou ročně, tak se termín kosení oddálí tak, aby druhy stihly vysemenit. Místo celoplošné seče je lepší používat mozaikovité sečení. Při něm můžeme právě botanicky cenné druhy, na které je vázána řada bezobratlých, na zásahové ploše ponechat. Tento postup je nazývaný fázový posun sečí. Lokalita se během jednoho roku poseče celá, ale jednotlivé části v různých termínech. Optimální je ponechat 1/5 až 1/3 neposečenou. Některé části se sečou až v příštím roce nebo mimo vegetační sezónu. Při sekání je důležité dodržení zásady, že sekáme od středu ke krajům, aby jsme živočichy vytlačili. Kdyby jsme zvolili opačný postup, od krajů ke středu, živočichové by se nakupili ve středu a mohlo by dojít k úhynu (Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000, 2004). U degradovaných porostů, kde vy vyskytuje třtina křovištní (Calamagrostis epigjios) nebo ovsík vyvýšený (Arrhenatherium elatius) je dobré dané místo sekat minimálně dvakrát za sezónu před metáním trav. Jak uvádí Martiško (2005): „Pokud budeme uplatňovat mozaikovité sečení, je rovněž důležité měnit mozaiku.“ Tento typ sečení je důležitý také pro řadu živočichů, např. určitý druh 29
sarančete, jehož dospělci se zdržují na vysokých porostech, ale vajíčka kladou do obnažené půdy. První sečení lokalit, o které se dlouhou dobu nikdo nestaral, je dobré provést na konci vegetačního období nebo v zimních měsících. Po tzv. asanačním sečení už navazuje pravidelné sečení, které je nutné u teplomilných společenstev provádět v termínu od konce června do poloviny července. Management sečení stačí na udržovaných lokalitách provádět jednou za 2 - 3 roky. Pro zdárný vývoj drnu je potřeba posečenou biomasu vyhrabat a odvést. Mulčování není vhodné provádět, protože mulčovaná biomasa se dlouho rozkládá, většina stepních druhů nevyhovuje překrytí asimilačního aparátu ostatní biomasou. I hrabání sena je přínosem, protože drn se rozvolní a semena mají větší šanci se uchytit. Po sečení musí následovat vždy shrabání a odvezení.
6.6.3 Řízené vypalování Místo kosení lze zařadit řízené vypalování za holomrazu. Jde o velmi jednoduché a účinné opatření nejen ve prospěch společenstev rostlinných, ale také společenstev bezobratlých. Řízené vypalování důkladně odstraňuje přízemní biomasu stařiny (její hromadění je hlavní příčinou všeobecné degradace teplomilných společenstev nejen z hlediska rostlinných, ale také živočišných druhů) a uvolňuje tak prostory mezi jednotlivými trsy trav. Tyto „volné plochy“ jsou nenahraditelné pro prosperitu celé řady významných rostlinných druhů. Bohužel tento způsob je velmi málo používán a řadou odborníků i odmítán (Martiško, 2005).
6.6.4 Pastva Za nejlepší způsob údržby stepních trávníků je považována extenzivní pastva ovcí společně s kozami. Ale musíme si uvědomit, že pro účelný výpas je nutné mít přiměřené množství zvířat a příznivé počasí, které hraje výraznou roli. Ovce se při pastvě zaměřují na spodní a měkčí část porostu. Nepreferují vzrostlejší vegetaci a vyhýbají se kvetoucím travám. Nepohrdnou však ani dřevinami. Ovce spásá porost na výšku 2 - 3 cm. Pro pastvu na stepních trávnících je důležité vybrat dobré plemeno ovcí, 30
které musí být v tomto případě nenáročné jako je šumavka, valaška, suffolk, Romey Marsh anebo Oxford Down (Mládek, 2006). Kozy preferují střední část porostu, ale nevyhýbají se ani kvetoucím travám. Jejich obliba je v okusování větví a listů keřů a stromů. Výška spaseného porostu je větší než 5 cm. Kozy, jak se mnoho lidí domnívá, nelikvidují dřeviny na dotčené ploše, ale pouze regulují jejich vzrůst. Okusují jejich výhonky a tím zabraňují jejich rozšiřování. Na plochách, kde se vyskytuje větší počet keřů a kde se dlouhou dobu již nepáslo, je možné počítat v prvních letech s počtem 2 - 4 kozy na 1 ha. Po likvidaci stromů používáme ve stádě s ovcemi 0,5 - 1 kozu na 1 ha na okus výmladků. Pastva zvířat je na mnohých místech jediný způsob, jak zajistit špatně přístupným místům péči. Pastva drobných přežvýkavců vhodným způsobem narušuje travní drn a tím přispívá k vyklíčení semen. Současně s pastvou má probíhat kosení nedopasků – nikoli až po ukončení pastvy. Před prvním pasením na pozemku, kde se neprovádělo pravidelné kosení ani sečení je vhodné posekat či vyhrabat stařinu a odvést ji či spálit. Tyto práce lze provést v zimě nebo v časném jaře, protože tráva rychleji obrůstá. Stařina není zvířaty konzumována a znehodnocuje nový travní porost. Pastvu lze provádět celoročně nebo jednorázově. Při kontinuální pastvě se počítá 5 - 10 kusů ovcí na 1 ha (záleží podle úživnosti lokality). Při jednorázovém intenzivním přepasení se počítá s 20 - 30 kusy na 1 ha. Počet zvířat a množství biomasy na spásání jsou závislé na vegetační sezóně. V teplomilných společenstvech je prováděn jeden výpas ročně (Martiško, 2005). Na některých místech není výpas pouze prostředek k odstranění biomasy, ale také prostředek, jak potlačit výskyt ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius), který se hojně vyskytuje ve stepních trávnících. Tato volně trsnatá tráva dosahující výšky 50 180 cm, vyskytuje se na sušších stanovištích. Jedná se o expanzivní trávu, která je konkurenčně velmi zdatná a rychle se dokáže množit na stanovištích, o které není pravidelně postaráno K potlačení výskytu je potřeba provést min. dvakrát přesečení lokality nebo přepasení. Poprvé během června před dozráním a druhý cyklus během srpna, kdy dochází k druhému metání trav. Jeho zničení v porostu není úplně možné, protože se jedná o typický luční druh. Nesnáší okus dobytkem, proto se pastva jeví jako vhodný prostředek k jeho potlačení. 31
Pastva stejně jako sečení by mělo probíhat mozaikovitě, pokud se jedná o plochu s malým počtem hektarů. Vhodný termín je na podzim (srpen - říjen) nebo brzy z jara (duben). Pastva za plné vegetace může narušit vývoj vzácnějších druhů hmyzu. Také pastva ovcí, které se v letním období přednostně pasou na některých druzích rostlin (zejména bobovitých), může mít negativní vliv na populace bezobratlých, kteří jsou na jejich výskytu závislý (Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000, 2004).
32
7 SEZNAM LOKALIT Významné krajinné prvky VKP Letkovická stráň (se nachází v k.ú. Letkovice) VKP Skalky (se nachází v k.ú. Ivančice) VKP Řeznovický vrch (se nachází v k.ú. Řeznovice) (viz obrázek 3) byly vybrány do diplomové práce z toho důvodu, že jsem na nich osobně prováděla „ochranářské práce“, které budou dále v textu specifikovány. Z mnoha VKP byly vybrány právě tyto, protože se nachází ve vlastnictví města Ivančice, které souhlasilo s provedením prací. Dalším kritériem bylo i to, že ruderalizace a sukcese nebyla v takovém vývoji, že by byl stav již neměnný. Práce, které se zde vykonaly, byly opodstatněné a významně přispěly k zlepšení druhové diverzity na stanovištích. U každého VKP bude popsáno: přesná lokalizace a přístupová cesta přírodní poměry vznik místního označení (pokud existuje) interpretace map z 19. století (mapy a slovní popis) interpretace ortofotomapy z 50. let 20. století (mapa a slovní popis) popsaný současný stav přehled zjištěného využívání ve 20. století práce, které proběhly na ochranu dané lokality (mapové zákresy, popsané práce a jejich rozsah) navržená opatření k zachování a podpoření dané lokality
33
34
8 METODIKA Shromaždování veškerých písemných podkladů bylo započato v roce 2010. Jedná se o podklady mapující jednotlivé sféry Ivančicka, ale i tři vybrané pastviny, které jsou vyhlášeny jako VKP. Pokud se jednalo o prameny popisující přírodní poměry města Ivančice a jeho okolí, tak ty byly dostatečné. Písemných pramenů k jednotlivým VKP bylo pramálo. Záchytným bodem byla získaná dokumentace k významným krajinným prvkům na odboru životního prostředí v Ivančicích. O VKP Letkovická stráň a VKP Skalky píše Ing. Mužíková ve své diplomové práci. Ing. Čížková v diplomové práci zachytila VKP v Řeznovicích. Obě práce byly nepostradatelným pramenem zvláště proto, že je v nich uveden výčet rostlinných druhů, které se na lokalitě nacházejí. Další prameny k VKP byly jednotlivá čísla Ivančického zpravodaje a místního čtrnáctidenníku Zrcadlo. Další etapou byla spolupráce s pamětníky, kteří vzpomínali, jak byly lokality využívány od 30. let 20. století do současnosti, jak se měnila pokryvnost dřevinami a především rostlinné formace na daných lokalitách. Mezi pamětníky, kteří poskytli rozhovor patří: manželé Černovi z Němčic, manželé Břinkovi a Vít Karas z Řeznovic, paní Hedvika Hrbáčková, Ing. Šulc, manželé Nešpůrkovi a Oldřich Nešpůrek z Ivančic. Historii dávnou i nedávnou velmi pěkně zpracoval ivančický historik Jiří Široký, který mi byl rovněž velmi nápomocný. Dané lokality jsem dále navštívila s botanikem z AOPK z pobočky v Brně, který mi pomohl zhodnotit kvalitu prací, které zde byly vykonané a nastínil, jaká by byla optimální péče v následujících letech. Každou lokalitu jsem navštívila nejméně desetkrát. Pozorovala jsem aktuální stav lokalit tj. pokryvnost náletovými dřevinami a současné hospodářské využití. Součástí práce byla i práce s historickými mapami (indikačními skicami2 z 19. století) a ortofotosnímky z 50. let 20. století. Současný stav jednotlivých lokalit byl porovnáván s historickými mapovými podklady. Součástí této práce jsou i mapové zákresy, které zachycují přesnou polohu ochranářských prací, které byly na jednotlivých lokalitách
2
V roce 1817 byly započaty práce na novém mapování země. Mapové dílo bylo nazváno Stabilní katastr. Kopií této mapy se staly indikační skici, ve kterých jsou uvedeny čísla parcel, jejich vlastníci a druhy hospodářských pozemků. Tyto mapy velmi dobře slouží jako doklad o dobové krajině a jejím využívání (www.mza.cz, 2012).
35
provedeny. Výstupem je zhodnocení současného stavu a u každé lokality jsou navržená opatření, která by měly přispět ke zlepšení jejího stavu.
36
9 VÝSLEDKY PRÁCE
9.1 Popis subjektu provádějícího údržbu daných lokalit O tři významné pastviny (VKP) jsem se o osobně postarala v roce 2010 a 2011. Chtěla jsem si vyzkoušet, co všechno obnáší aplikovaná ochrana přírody a krajiny. V roce 2010 jsem si prošla několik významných krajinných prvků, které se nacházely v katastrech Ivančice a Letkovice. Vytipovala jsem si VKP Letkovickou stráň a rozhodla se vyzkoušet údržbu krajiny pomocí pastvy ovcí. Jelikož se již 7 let zabývám chovem ovcí, tak jsem k těmto účelům propůjčila svoje stádečko ovcí. Pokud se člověk, chce zabývat údržbou krajiny, tak se z něho do jisté míry musí stát i administrativní pracovník a nejen ohleduplný zemědělec.
V rozmezí měsíců
dubna až května v roce 2010 jsem vypracovala žádost na dotaci z Programu péče o krajinu a odevzdala Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK) v Brně. Součástí projektu bylo i jednání s městem Ivančice a získání dokumentu, který mě opravňoval k provedení prací na pozemku města a kladné doporučení odboru životního prostředí jako věcně a místně příslušného odboru ochrany přírody a krajiny. Žádost byla schválena. A pastva a následné kácení tedy mohly začít. Na jaře roku 2011 jsem opět vyrazila do terénu a snažila se nalézt další VKP v katastru Ivančice, Řeznovice a Letkovice. Z několika lokalit postoupily do užšího výběru pouze: o VKP Letkovická stráň, o VKP Řeznovický vrch o VKP Skalky. Na všechny tři prvky jsem vyplnila žádost z Programu péče o krajinu (viz příloha 1). Samostatná žádost byla podána ještě na VKP Letkovická stráň a VKP Skalky z programu Nadace Veronica. Tuto žádost podávalo občanské sdružení Pozemkový spolek Koniklec3, pro který jsem žádost sestavila, jelikož jsem jeho členka. Součástí
3
Hlavním posláním Pozemkového spolku Koniklec je ochrana přírody a krajiny a historických památek v krajině. Jeho činnost spočívá především v péči o přírodně cenné lokality, péči o historické památky a relikty v krajině, výkupu pozemků či jejich získávání do nájmu, spolupráci s fyzickými a právnickými osobami (zejména vlastníky přírodně či historicky cenných nemovitostí), spolupráci s orgány územní samosprávy, spolupráci s orgány státní správy a vykonávání osvětové a výchovné
37
žádosti bylo i pořádání populárně naučná akce. Všechny projekty byly podpořeny. Přesný popis zásahů i samotné akce pro veřejnost jsou popsány u jednotlivých lokalit. Závěrem roku 2011 městský úřad Ivančice uvolnil ze svého rozpočtu prostředky, které byly použity na zhotovení informačního panelu, který byl umístěn na VKP Letkovická stráň. Sečení křovinořezem, sečení traktorem s rotační sekačkou, ruční hrabání, odvážení sena a vyřezávání náletových dřevin křovinořezem jsem prováděla osobně. Na lokalitách se mnou pracovali 1 – 3 spolupracovníci. V roce 2011 jsem publikovala tři články v místním periodiku, abych upozornila na zásahy, které byly provedeny a abych spoluobčanům objasnila nutnost vykonaných prací. V roce 2012 jsem získala úplnou dokumentace k významným krajinným prvkům na odboru životního prostředí v Ivančicích. Navštívila jsem téměř všechny lokality, které se nacházely na území města Ivančic a obcí Němčic, Řeznovice, Budkovic, Letkovic, Biskoupek, Oslavan a Padochova. Pro vytipované VKP jsem zpracovala pro Pozemkový spolek žádosti na údržbu jednotlivých lokalit, které byly podány na Nadaci ČEZ, Nadaci OKD, městu Ivančice a Nadaci O2 Think Big. I v letošním roce budou podány žádosti do Programu péče o krajinu. V současné době už víme, že nás podpořila Nadace O2 Think Big. U Nadace ČEZ jsme úspěšní nebyly. Doufejme, že co nejvíce projektů bude schváleno, aby se i novým lokalitám poskytla péče, která umožní zachovat mnoho cenných druhů, které se zde vyskytují.
9.2Významný krajinný prvek Letkovická stráň 9.2.1 Lokalizace VKP Letkovická stráň se nachází v městské části Letkovice. Jedná se o kopec, který se nachází za bývalým zemědělským družstvem (ZD) v Letkovicích a který se vypíná za ulicí Pod Hlinkem. Na samotný vrchol kopce se dostaneme cestou, která vede z ulice Pod Hlinkem. Přesně řečeno nachází se mezi prvním domem ulice Pod Hlinkem a oploceným areálem bývalého ZD. Cesta vede akátovým remízkem, který lemuje svah činnosti. V současné době o stará o několik přírodně cenných lokalit na území města Ivančice a obcí Rouchovany, Slavětice, Mohelno a Lhánice.
38
kopce. Druhá cesta je spíše kamenitá stezka, která vede na vrchol z opačné strany. Pokud půjdeme pořád dále po silnici, která lemuje domy Pod Hlinkem dojdeme k odbočce, u které je postaven kříž. Zde je již vidět příkrá stezka k vrcholu. Třetí možností je jít po zvlněné cestě, která začíná za posledním domem ulice Pod Hlinkem. Poslední možnost je polní cesta, na kterou se dá odbočit ze silnice, která spojuje Letkovice a Novou Ves. Rozloha VKP činí 3,90 ha, celá výměra spadá do parcely s číslem 1620/1 v k.ú. Letkovice. Vlastníkem je Město Ivančice a parcela není nikomu pronajata k užívání.
9.2.2 Přírodní poměry Geologický podklad tvoří z převážné části spraš a sprašové hlíny a to zejména ve svahu, ale nalezneme zde i písek a štěrk. Půdní typ na svahu je černozem luvická a temeno kopce pokrývá hnědozem pelická. Dle fytogeografického členění spadá VKP do Znojemsko – brněnské pahorkatiny s potencionální přirozenou vegetací Černýšovou dubohabřinou. VKP Letkovická stráň je jižně až jihovýchodně orientovaný svah s rovinatou náhorní plošinou o rozloze 1,5 ha. Zde se nachází kulturní louka. Zbytek, tedy 2,4 ha, zabírá strmý svah, na kterém můžeme najít různá společenstva jako štěrbinovou vegetaci a vegetaci sklaních výchozů a drolin, ale také suché trávníky a v neposlední řadě keře, které ve svahu čím dál více zvětšují svoje zastoupení (Mužíková, 2008). Lokalita byla zmapována podle biotopů soustavy Natura 2000 (viz tabulka 3).
Tabulka 3 - Procentické zastoupení biotopů na VKP Letkovická stráň (Marhoul a kol., 2010)
Procenta
z rozlohy
lokality 35
T3.3D
úzkolisté suché trávníky – bez významného výskytu vstavačovitých
20
K3
vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
5
T6.1B
acidofilní vegetace efemér a sukulentů
35
X5
intenzivně obhospodařované louky
5
X13
nelesní stromové výsadby mimo sídla 39
T3.3 (úzkolisté suché trávníky) jsou zapojené nízké trávníky s dominancí trstnatých trav jako jsou kostřava valiská (Festuca valesiaca), ostřice nízká (Carex humilis), kavyl vlaskovitý (Stipa capillata) nebo péřité druhy kavylů (S. joannis, S. pulcherrima a S. tirs), velmi vzácné a ojediněle jsou S. eriocaulis, S. smirnovii a S. zalesskii). Jedná se o druhově bohaté porosty se stěžejním výskytem vytrvalých bylin a trav. Společenstva rostou zpravidla na bazických horninách, jako jsou vápence, vápnité a slinité pískovce, vápnité slepence, spraše a sprašové hlíny, čediče, amfibolity a hadce. Půdy mohou být mělké, ale také hluboké jako na spraších. Na stanovištích byly původně teplomilné doubravy, které byly vykáceny a stanoviště se používalo jako ovčí pastvina. Acidofilní vegetace efemér a sukulentů (T6.1B) je charakteristická zástupci jako jsou
huseníček
rolní
(Arabidopsis
thaliana),
pomněnka
chlumní
(Myosotis
ramosissima), rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) a mnohé další. Trvalky reprezentuje šťovík menší (Rumex acetosella) a chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). Mezi mechy řadíme např. Ceratodon purpureus a Racomitrium canescens, do lišejníků patří např. Cladonia furcata. Vyskytují se zde i druhy kyselých trávníků jako jsou tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), kostrava ovčí (Festuca ovina) a další. Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (K3) jsou keře dosahující výšky 2 - 5 m. Porosty jsou druhově bohaté a tvoří liniové nebo souvislé pokryvy. Mezi druhy, které zde najdeme, řadíme lísku obecnou (Corylus avellana), hlohy (Crataegus spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), trnku obecnou (Prunus spinosa) a růže (Rosa spp.), v teplejších oblastech se vyskytují dřín jarní (Cornus mas) a mahalebka obecná (Prunus mahaleb). Tento typ vegetace se často vyskytuje na rozhraní skal a suchých trávníků nebo luk, ale také na opuštěných pastvinách a loukách (Chytrý a kol., 2001). Dle Martiška se nacházejí na VKP Letkovická stráň (zákres lokality viz obrázek 4) tyto chráněné rostlinné druhy, které jsou uvedené na Červeném seznamu chráněných a ohrožených druhů cévnatých rostlin v ČR (viz tabulka 4).
40
Tabulka 4 - Vzácné rostlinné druhy na VKP Letkovická stráň (Mužíková, 2008)
C1 pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca L.)
C2 kosatec nízký (Iris pumila)
C3 lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera) divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), tolice nejmenší (Medicago minima), modřenec chocholatý (Muscari comosum) silenka ušnice (Silene otites)
tolice rozprostřená (Medicago prostrata) křivatec český (Gagea bohemica)
C4 hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera jetel alpínský (Trifolium alpestre), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachio n spicatum), rozrazil jarní (Veronica verna mochna písečná (Potentilla arenaria) pilát lékařský (Anchusa officinalis)
Lokalita je poměrně botanicky bohatá, kromě druhů uvedených na Seznamu zde můžeme běžně vidět: osívku jarní (Erophila verna), pumpavu rozpukovou (Erodium cicutarium), pochybku prodlouženou (Androsace elongata), tařici kališní (Alyssum alyssoides), hluchavku objímavou (Lamium amplexicaule), huseníček jarní (Arabidopsis thaliana), pomněnka drobnokvětou (Myosotis stricta), snědek Kochův (Ornithogalum kochii), rožec rolní Cerastium arvense), piplu osmahlou (Nonea pulla), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), rozchodníky (Sedum sp.), zejména rozchodník bílý (Sedum album), srpek obecný (Falcaria vulgaris), pupavu bezlodyžnou (Carlina acaulis) a mateřídoušky (Thymus sp.). Z travin zde dominují kostřavy (Festuca sp.), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), smělek (Koeleria sp.) a ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) (Mužíková, 2008). Dle pamětníků se na kopci vyskytovaly i roztroušené trsy koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který tam dnes už nenajdeme. 41
Z botanického hlediska nejcennější partii tvoří svah. Zde se právě nachází suchý stepní trávník. Svah je mírně zvlněný a v určitých partiích vystupuje podloží. Půda je zde mělká. Právě v těchto místech rostou trsy úzkolisté kostřavy, rozsáhlé polštáře tvoří mateřídouška a k vidění zde jsou i rozchodníky. Bohužel v posledních desetiletí po ukončení pastvy zde doslova „bují“ stromové, ale i keřové patro (viz příloha 2). Na svahu vznikají neprostupné remízky, které ničí stepní traviny pod sebou. Zastiňují skalnaté kamenné ochozy, do kterých se v letních měsících mocně opírá slunce. Z keřů se zde vyskytují trnka obecná (Prunus spinosa), růže šípková (Rosa canina) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Růže šípkové jsou roztroušeny po celém svahu a vyskytují se spíše jednotlivě než ve skupinách. Trnky se převážně nacházejí na hraně mezi náhorní plošinou a svahem, kde tvoří husté a neproniknutelné porosty. Ptačí zob je na lokalitě zastoupen nejvíce. Roste ve střední až nižší části svahu, kde vytváří souvislé a zapojené porosty. Kromě růže šípkové ostatní keře tvoří stinné zápoje, což má za následek degradaci původní travinné formace pod keři, která pak po určitém čase zcela vymizí. Na samotném temeni kopce se nachází pouze ojedinělé keře růže šípkové. Za rodinnými domy z ulice Pod Hlinkem se nachází akátový remízek, který ohraničuje svah a táhne se až k vrcholu z pravé části. Na zadní část temena kopce navazují staré vinice, které nejsou nijak udržované. Na vinice navazuje opět akátový remízek, který uvozuje svah až k silnici s křížem. Za remízkem pokračuje stráň kopce, která je v držbě soukromých majitelů a z převážné části je zatravněna. Na temeni kopce se vyskytuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius). Největší místem výskytu je okolo remízku v levé části kopce. V značné míře ho můžeme spatřit také na začátku svahu, který je uvozen remízkem (za domy ulice Pod Hlinkem) a klikatou cestou, která se vine na kopec. Trnovník akát (Robinia pseudoakacia) byl na kopec vysázen spolu s jasany (Fraxinus sp.) a to koncem 30. let. Je jisté, že do jisté míry se zde uchytil, ale ani tomuto druhu se nedaří v tak nehostinných podmínkách jako jsou zde a nedosahuje takových rozměrů jako na úživnějších stanovištích. Z významných živočišných druhů, které osídlily v minulosti VKP, byla zřejmě nejvýznamnější kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus). Útočiště zde také nacházeli králíci a koroptve.
42
Obrázek 4 - Letkovická stráň - letecký snímek (www.mapy.cz, 2011c)
9.2.3 Vznik místního označení Místní obyvatelé nazývají kopec Hlinek. Tento název je již uvedený na mapě Stabilního katastru z roku 1825. Vznikl tak, že pod kopcem byla cihelna (viz obrázek 5), která vyráběla nepálené cihly – vepřovice. Cihelna patřila obci Letkovice, která cihelnu pronajímala. Hlína na výrobu se těžila přímo ze svahu kopce, ještě do dnešní doby je možné spatřit stěny, z kterých se hlína odkopávala. Prvním písemné informace o cihelně nalezneme v Pamětní knize obce Letkovice, ale jedná se o informace z roku 1891. Je zcela opodstatněné předpokládat, že cihelna zde stála mnohem dříve, ale to už bohužel nelze zjistit. Objekt bývalé cihelny se skládal z cihlářské pece, kůlny, která byla 14 m dlouhá a 7 m široka, a studny 12 m hluboké. V roce 1892 se výroba modernizuje a je postavena komorová pec a cihly se začínají pálit. Pec měla kapacitu 15 000 – 20 000 cihel. Byla po menších úpravách v provozu až do roku 1933 (Široký, 2003).
43
Obrázek 5 - Letkovická cihelna v 30. letech 20. století
Během I. světové války nejsou žádné písemné zmínky, zda byla cihelna v provozu. Ve 20. letech 20. století se zde nevyrábějí pouze cihly, ale také pálené dlaždice a tašky. Cihelna zaměstnávala v létě velký počet dělníků. Při sčítání obyvatel v roce 1900, zde bylo nahlášeno 19 lidí. Z tohoto důvodu byl u cihelny postaven v roce 1920 provizorní domek a kůlna rovněž pro ubytování dělníků. 10. února 1933 rozhodlo obecní zastupitelstvo o uzavření cihelny. Důvodem byla konkurence větších cihelen v Němčicích a Řeznovicích. Pec byla zbourána a v roce 1972 zde byl postaven dům s č.p. 158. Kůlna za cihelnou zbourána nebyla a přestavěla se na domek s č.p. 139. V současné době lemuje VKP Letkovickou stráň řada sedmi stojících domů, které nesou příznačný název Pod Hlinkem. Zahrady těchto domů sahají až k samotnému svahu kopce, kde se dříve těžila hlína pro cihlářské účely. V některých zahradách jsou ještě dobře patrné kolmé stěny, které zde zůstaly po těžbě. Za zmínku stojí i to, že na kopci byla v roce 1946 postavena skautská klubovna, která se nedochovala, ale její základy je možné na stanovišti identifikovat (Široký, 2007).
44
9.2.4 Interpretace indikačních skic z 19. století Na mapě z roku 1825 (viz obrázek 6) je vidět, že pastevní komplex, byl mnohem rozlehlejší. Plocha, kterou zaujímal, činila okolo 16 ha obecní pastviny, na kterou ještě navazovala zatravněná pole v osobním vlastnictví. Pravá část pastevního komplexu tvoří kopec Hlinek. Na mapě je již vyznačená cesta, která dnes vede na vrchol (cesta mezi prvním domem a ZD). Za cestou je zřetelně rozeznatelná pastva, která cestu lemuje až k silnici pod kopcem. Úzký pruh pastviny se vine podél cesty až za temeno kopce směrem k Nové Vsi, na tento výběžek potom navazují pastviny a louky, které byly v osobním vlastnictví. Zde je nakreslená značka pro ovocné stromy, lze tedy předpokládat, že se jednalo o pastvinu s ovocnými stromy, která navazovala na sady. Levá část pastevního komplexu má tvar písmene „L“. Úzkou stopkou dole při hlavní cestě navazuje na kopec Hlinek. V pastvině je znázorněno několik polí, které dohromady tvoří lichoběžník. Z mapy je vidět, že pastvina měla dosti neobvyklý tvar. To lze přičíst na vrub tomu, že se jedná o svažitou stráň, která neměla jiné využití. Místo je značně exponované a také hůře přístupné. Pastvina má nepravidelný tvar s mnoha ostrými výběžky. Celý komplex je označen jako obecní pastvina až na část v levé straně pastviny, kde se jedná o strž a ta je označena jako neplodná půda. (V mapě v levé části pastviny, barevně odlišeno). Z písemných pramenů lze usuzovat, že část polní tratě Malé Plachty, které jsou sevřeny levou částí pastevního komplexu (uprostřed něho), byla zatravněna, ač se jednalo o pole v soukromém vlastnictví a byla připojena k pastvině. Polní trať Na Stranách, která se rozkládá za temenem kopce Hlinek, kde pastvina pozvolna přecházela v sady, byla z části také zatravněna a připojena k pastvině. V mapě není nakreslený žádný symbol pro dřeviny či keře, které by se nacházely na obecní pastvině. Můžeme pouze usuzovat, že pastva výrazně eliminovala keřové či stromové patro. Cesta, která dnes vede pod svahem kopce, zde ještě není zbudována. V mapě je vyznačena cesta (dnes ulice Dlouhá), která vede přímo na kopec (za ZD). Tato cesta se rozdvojuje a druhá větev vede přes polní trať Široké Louky a s kopcem se stýká už u „stopky“, která spojuje levý a pravý komplex pastviny, dále cesta pokračuje tak, jak ji známe už dnes.
45
Obrázek 6 - Otisk stabilního katastru Letkovic z roku 1825 (www.mza.cz, 2012)
Mapa z roku 1877 (viz. obrázek 7) znázorňuje rovněž rozsáhlý pastevní komplex, ale oproti mapě z roku 1825 je zde patrno, že výměra pastviny se zmenšila. Nyní může čítat okolo 14 ha. Změna není vůbec drastická a s různými obměnami je zachována. To pouze dokazuje, že pozemky nejsou vhodné pro zemědělskou činnost. Půda je kamenitá a mělká. Na temeno kopce Hlinek vede nová cesta, která zčásti kopíruje dnešní, která začíná za posledním domem ulice Pod Hlinkem. Cesta na mapě z roku 1877 ale vede jinak. Odděluje se z hlavni cesty, která vede na Hlinek (dnes mezi ZD a prvním domem v ulici Pod Hlinkem) a „esíčkovitě“ se vine na temeno kopce. Na mapě jsou znázorněny čtyři půdorysy budov. Pravděpodobně se jedná o budovy bývalé cihelny – pec, sušárnu, domek pro dělníky a jiné. Svah i temeno Hlinku zůstává nepozměněno, pastvina za přímou cestu na kopec, je také zachována. Menší díl z pastvy je „vykouslý“ pod kopcem u hlavní cesty, kde vznikly budovy cihelny. Změna nastává u nepravidelného výběžku, který navazoval na temeno kopce a táhl se směrem k Nové Vsi. Tento výběžek se oddělil od pastviny, část pastviny zde zůstala zachována, ale část byla zorněna. Z mapy lze opět vyčíst, že pastvinu v této části lemovaly rozsáhlé sady. Na výběžek stále navazuje úzký pruh pastviny, který je rozparcelován a náleží vždy k dané parcele se sadem. V levé části pastevního komplexu proběhly také menší změny. Seskupení polí lichoběžníkového tvaru bylo rozšířeno. Část polí byla osázena jehličnatými stromy. Všechny ostré výběžky, které zasahovaly do orné půdy, byly rozorány a levá část pastevního komplexu, která je v mapě pod označením Velká obecná pastvina byla „uhlazena“. Opět v mapě nejsou značky pro pastvinu s keři či stromy. Lze předpokládat, 46
že část polních tratí (jmenovaných u předešlé mapy) zůstávají zatravněny a připojeny k obecní pastvině.
Obrázek 7 - Otisk stabilního katastru Letkovic z roku 1877 (www.mza.cz, 2012)
9.2.5 Interpretace orotofotomapy Ortofotomapa z 50. let (viz obrázek 8) ukazuje již zcela novou podobu této lokality. Cesta, která dnes uvozuje celý svah kopce, zde pořád ještě není zbudována. Oproti tomu zde vznikly dva domy. Jedná se již o výstavbu ulice Pod Hlinkem. Zajímavé je, že se jedná o první a poslední dům dnešní ulice, mezi nimi je několik desítek metrů dlouhá proluka, kde stojí ještě torzo staré cihelny. Teprve v 70. a 80. letech byla celá ulice postupně vystavena. Z rozsáhlého komplexu pastvin tak v současnosti zůstala zachována pouze plocha VKP Letkovická stráň. Výstavba rodinných domů zabrala necelý 1 ha zahrnující rodinné domky a jejich zahrady. Pastvina, která se nacházela za hlavní cestou na Hlinek, je zcela porostlá stromy. Také nepravidelný výběžek, který směřoval z temena kopce k Nové Vsi, je zalesněn a také bývalý úzký pruh, který uvozoval sady za temeno kopce, je porostlý stromy. Je také vidět vznikající remízek, který se dnes rozkládá za domy a je ohraničený „esíčkovou cestou“ vedoucí zhruba v polovině svahu (výsadba z 30. let 20. století). Na temeno kopce navazují rozsáhlé sady. Vinohrad, který se v dnešní době nachází v neutěšeném stavu, zde byl vybudován až zemědělským družstvem v 80. letech. Remízek, který se rozkládá v zužující se části kopce směrem trati Kolíbky, je naznačen, ale má zhruba 1/3 výměru oproti dnešní době.
47
Levá část pastevního komplexu je již nenávratně zalesněna. Jen ojediněle se zde nachází volná plocha. Svah je porostlý rozvolněním lesíkem, který je tvořen pouze trnovníkem akátem (Robinia pseudoakacia). Z ortofotosnímku je dobře patrné, že část polí, které zde tvořily lichoběžník, jsou zachovány. Pole, která se nacházela níže, jsou porostlé ojedinělými ovocnými stromy. Můžeme předpokládat, že se jedná pouze o torza sadů, která se zde nacházela dříve. Z údajů od pamětníků je možné usuzovat, že byly zatravněné. Jako část polní tratě Široké plachty, kde se také páslo. V 80. letech byly stromy odstraněny a pozemky zorněny. Zánik takto velkého pastevního celku lze přičíst modernizaci v zemědělství a přechodu k pěstování pícnin na orné půdě. Z toho lze usuzovat, že pastva domkařů, kteří využívali pouze VKP Letkovickou stráň, nám do dnešních dnů zachovala aspoň část z t velkého pastevního komplexu. Dnes se můžeme pouze domnívat, že traviny, které zde rostly, byly svým druhovým složením podobné těm, které se vyskytují na VKP.
Obrázek 8 - Letecké snímkování Letkovic v 50. letech 20.století (www. geoportal.gov.cz, 2011)
9.2.6 Současný stav Do dnešních dnů se Hlinek velmi nezměnil. V 70. a 80. letech byla dokončena výstavba rodinných domů v ulici Pod Hlinkem. Byla zde zbudována cesta, která zde dříve nevedla. Jedinou a podstatnou změnou je nárůst plochy remízků, který je tvořen trnovníkem akátem (Robinia pseudoakacia) s příměsí listnatých stromů. Jedná se 48
především o část pastviny, která se nacházela za přímou cestou na Hlinek a směrem k Nové Vsi. V nejsevernějším výběžku jsou ještě zachovány staré ovocné stromy, o které se již nikdo nestará. Vznikl nově mohutný remízek za domy směrem k „esíčkovité“ cestě a remízek ve svažité a zužující se části také několikrát zvětšil svoji plochu. Severovýchodní část svahu je hustě porostlá keři. Zejména se jedná o ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), který ve svahu tvoří neproniknutelné bariéry a ničí stepní vegetaci. Směrem k zužující se části svahu jsou keře spíše roztroušené a jedná se o růži šípkovou (Rosa canina). VKP Letkovická stráň nesahá až k dnešní cestě pod svahem. Začíná asi 25 m od cesty. V tomto pruhy byly vysázeny ovocné stromy, převážně třesně. V dnešní době jsou pouze některé části obhospodařovány, většina zarostla neprostupnými keři, které se „tlačí“ směrem k vrcholu. Vinohrad navazující na temeno kopce byl zbudován ZD v 80. letech.
9.2.7 Přehled využívání ve 20. století Mnoho zmínek o pastvě zvířat se nám nedochovalo. V pamětní knize obce Letkovice je pouze zmínka o tom, že když obecní pastýř hnal dobytek na pastvu, tak studna, která náležela k cihelně a nebyla dobře zabezpečená, se stala osudnou pro jednu krávu. To bylo v roce 1891 (Široký, 2003). Od té doby se žádné zmínky nedochovaly. Dle pamětníka byly ve vesnici dva obecní pastýři, kteří vyháněli hovězí a kozy na Hlinek a další pastviny. Jejich stádo čítalo okolo 100 kusů hovězího dobytka spolu s kozami. Po vzniku zemědělského družstva v Letkovicích v 50. letech obecní pastvina zaniká. Družstvo používalo kopec pro pastvu jalovic o počtu přibližně 60 kusů do 70. let. Ty se tu pásly na volno. Přibližně v tomto období je zde doložena ještě drobná pastva vlastníků koz. Od roku 1978 pak vystřídaly jalovice ovce. Ovce se zde taktéž pásly na volno v počtu zhruba 450 kusů. Konec pastvy je datován do roku 1989. Zvířata se pásla po celé ploše, tedy jak na temeni kopce, tak i ve svahu. Nejednalo se o kontinuální výpas, jak u hovězího dobytka, tak u ovcí se jednalo o přehánění stáda přes více pastevních lokalit (Juránková, 2011a). Těžko říci, jak vypadalo stanoviště při pastvě hovězího dobytka ve svahu. Zde je mocnost půdy malá, navíc v některých místech vystupuje podloží a terén je špatně schůdný. Vzhledem k tělesným rozměrům zvířat se můžeme domnívat, že mohlo 49
docházet k nadměrné erozi, vyšlapání cestiček či v některých místech k znehodnocení drnu. Na druhou stranu lze předpokládat, že pastevní komplex zde existoval již mnoho století. Pastevní drn (i když se jednalo o podřadnou píci z dnešního hlediska) musel být výborně zapojený a pastva, zejména rozrušování povrchu kopyty, napomáhala mnoha travám a rostlinám vyklíčit a prosadit se. Po ukončení pastvy byla travní biomasa posekána pouze jednou v 1. polovině 90. let. Potom je na dlouhou dobu kopec ponechán vlastnímu osudu. A postupně po ukončení pastvy dochází k jeho zarůstání. Je jisté, že i v době pastvy zde byly roztroušené keře či stromy, ale neustálým okusem se nerozšiřovaly.
9.2.8 Provedené práce na ochranu lokality První zásah na lokalitě byl proveden v roce 2004, kde ve svahových partiích byly vykáceny nepůvodní stromy. Rozloha prací byla 0,7 ha. Teprve až v roce 2010 (tedy po 20 letech) se kopec dočkal opětovného využití. Od 3. června do 14. srpna 2010 zde probíhala ve vrcholové partii pastva 12 ovcí (bahnice s jehňaty) na ploše 1 ha (viz obrázek 9). Před zahájením pastvy byl kopec navštíven botanikem z Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen AOPK), který doporučil nejvhodnější místa k pasení. Pastva byla směřována především tam, kde se vyskytoval ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), aby došlo k jeho eliminaci v porostu, protože špatně snáší pastvu. Ovce se pásly v elektrickém ohradníku na dvou stanovištích blízko vrcholu. První oplocenka byla zbudována z el. ohradníku o výměře 0,50 ha tak, aby navazovala na plot, který ohraničuje vinice (viz příloha 3). Potom byl ohradník přesunut na temeno kopce, které se nachází za domy, tedy k hlavní cestě na Hlinek. Stádo bylo na noc odváděno z lokality do areálu bývalého ZD a ráno vyháněno na pastvu. Ovce byly na lokalitu umístěny poměrně pozdě (viz příloha 4), takže porost dosahoval již značné výšky okolo 30 - 50 cm. To bylo zapříčiněno nadměrným přísunem srážek ve vegetačním období. V sušších letech zde totiž porost takové výšky nedosahuje.
50
Obrázek 9 - Pasení na VKP Letkovická stráň v roce 2010 (www.mapy.cz, 2011c)
V měsících srpnu a září se pak prováděla eliminace náletových dřevin na rozloze 0,50 ha (viz. obrázek 10). Práce byly rovněž před zásahem projednány s botanik z AOPK. Jednalo se o proředění porostu, který se nachází ve svahu za domy. Pokryvnost dřevin se snížila zhruba o 50 %. Hlavním úkolem bylo snížit horní hranici výskytu keřového porostu. V některých partiích už keře vytvořily neprostupné remízky, pod kterými není vegetace. Remízky zůstaly ponechány, protože už zahubily vegetaci pod sebou. Byly pouze osekány, aby se nerozšiřovaly a byly v nich prosekány průchody, aby se staly prostupnější. Kmínky byly zatírány 50 % roztokem Roundapu dvakrát po sobě v intervalu 0,5 - 1,5 hodiny. Hroubí bylo spáleno na čtyřech ohništích přímo ve svahu na vhodných místech. K vyřezávání dřevin byl použit křovinořez s pilovým kotoučem. Na realizaci se podíleli 2 – 3 osoby. Na zásahy byla využita dotace z Programu péče o krajinu, z kterého se financovala pastva a kácení dřevin (Juránková, 2011b).
51
Obrázek 10 – Kácení na VKP Letkovická stráň v roce 2010 (www.mapy.cz, 2011c)
V následujícím roce 2011 na VKP proběhla opět pastva. Páslo se ve svahu za domy tam, kde se v minulém roce kácelo (viz příloha 5). A částečně pak i na temeni, které přiléhá ke svahu (viz obrázek 11). Rozloha plochy k pasení byla 1 ha. Cílem pastvy bylo eliminovat ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a další nitrofilní druhy, kterým se daří ve svahu, protože je zde porost trnovníku akátu (Robinia pseudoakacia), který poutá vzdušný dusík a přeměňuje vegetaci ve svém okolí. Pastva probíhala v termínu od 21. května do 2. července 2011. Páslo se zde 22 ovcí (bahnice s jehňaty) a koza s kůzletem. Porost ve svahu byl úživnější a vyššího vzrůstu oproti porostu na temeni. Začátkem vegetačního období bylo málo srážek a porost stagnoval. Ve svažité části se páslo i na hřbítcích vystupujícího podloží. Opět byly zbudovány dvě ohrady za pomoci elektrického ohradníku, i tento rok bylo stáda odváděno na noc do areálu bývalého ZD. Remízky ve svahu byly zaploceny společně s pastvinou a okrajové části keřů a také výmladky (z vykácených keřů z roku 2010) byly konzumovány jak ovcemi, tak především kozami. Pravidelnou pastvou by šlo velmi dobře zamezit rozšiřujícímu se tlaku keřů. Zbytek temena kopce přibližně 0,7 ha (viz obrázek 12) bylo posekáno pomocí traktoru a rotační sekačky. Biomasa byla usušena, shrabána koňmi, ručně naložena na traktorovou vlečku a odvezena majitelem ovcí. Tyto úkony probíhaly v první polovině měsíce července 2011. Finance na pastvu a sečení na ploše 0,50 ha 52
zprostředkoval Pozemkový spolek Koniklec, díky získání grantu od Nadace Veronica. Práce provedl zemědělec, který prováděl práce minulý rok. Sečení na ploše 0,20 ha bylo proplaceno z Programu péče o krajinu.
Obrázek 11 – Pasení na VKP Letkovická stráň v roce 2011 (www.mapy.cz, 2011c)
53
Obrázek 12 - Sečení na VKP Letkovická stráň v roce 2011 (www.mapy.cz, 2011c)
Pozemkový spolek Koniklec zorganizoval 19. června 2011 akci pro veřejnost pod názvem Pasení oveček na Hlinku. Program byl určen pro děti od 3 do 7 let a jejich rodiče. Cílem bylo veřejnost obeznámit s důležitostí ochrany krajiny a využitím pastvy jako prostředku pro údržbu. Pro děti byly přichystány hry a za odměnu následovala společné krmení ovcí (viz příloha 6). Účastníci mohli po celou dobu akce shlédnout nástěnky, které se věnovaly historii kopce a ochranářské tématice. Každý účastník obdržel informační leták, kde byly všechny údaje shrnuty a objasněny. Celé akce se zúčastnilo okolo 60 lidí. Předposlední školní den navštívili VKP Letkovická stráň děti ze ZŠ Řeznovice. Seznámily se zde s ochranou krajiny v praxi. Dozvěděly se mnohé informace o chráněných květinách, které zde rostou, o zvířatech, které zde nalézají útočiště a také o chovu ovcí u nás i ve světě. Děti byly velmi rády, že mohou být v přírodě, seznámit se s novými informacemi a vidět ovce při pastvě. V dubnu roku 2012 byl pod kopcem nainstalován naučný panel, který upozorňuje kolemjdoucí (vede zde turisticky značená cesta) na přírodně cennou lokalitu. Město Ivančice díky svému příspěvku finančně umožnilo vyhotovení tohoto panelu. (Juránková, 2011c).
54
9.2.9 Navržená opatření Za vhodné je pokračovat v péči o tuto přírodní lokalitu. Zavedení každoroční pastvy ve svažitých partiích je jediný způsob, jak je možné odstranit biomasu a redukovat expanzivnější druhy v prospěch stepních a méně konkurenčních druhů. Rovněž by bylo vhodné zabránit rozšiřování akátových remízků do pastviny. Jednalo by se o odstranění stromů v pruhu 1 - 1,5 m od pastviny. Nutno je také udělat probírku keřů v těch místech svahu, kde v minulosti nebyla prováděna. Pokud bude temeno kopce pravidelně sekáno nebo přepaseno, bude vykazovat žádoucí zlepšení. O tuto lokalitu se také zajímali odborníci, kteří v roce 2010 mapovali potencionálně vhodné lokality pro rozšíření sysla obecného. Lokalita by byla vhodná pro vytvoření biotopu sysla, protože plochy odpovídají nárokům tohoto druhu. Lokalita by mohla být obydlena středně velkou kolonií sysla, ale problém zůstává izolovanost od míst stávajícího výskytu. Lokalita se sice nachází ve vzdálenosti okolo 2 km od stávající kolonie, ale problémem jsou stávající bariéry (tj. řeka, výstavba) na potencionální migrační trase. Z těchto důvodů není VKP Letkovická stráň vhodný pro zavedení managementu, který by podpořil repatriaci sysla do míst, kde se zcela dříve běžně vyskytoval.
9.3 Významný krajinný prvek Skalky 9.3.1 Lokalizace Významný krajinný prvek Skalky v Ivančicích je jižně až jihozápadně orientovaný svah kopce Boží Hora o výměře 1,9 ha. Rozkládá se na parcelách 549/1, 549/3, 554/1, 562/1, 564/1, 564/2 a 3196 v k.ú. Ivančice. Všechny parcely náleží městu Ivančice. Hranice tvoří ve vrcholové partii výstavba vilové čtvrti ulice Boží Hora. Úpatí svahu ohraničuje železniční trať, která spojuje Ivančice a Oslavany. K lokalitě je dobrá přístupnost z ulice Na Volvách, dále po cestě, která spojuje Ivančice s Letkovicemi.
55
9.3.2 Přírodní poměry VKP Skalky jsou tvořeny slepencem, jílovcem, pískovcem a prachovcem. Náleží do soustavy rokytenských slepenců, které se táhnou od Budkovic do Moravského Krumlova. Na tomto podkladě se vyvinuly modální fluvizemě. Potencionální přirozená vegetace by byla černýšová dubohabřina. Při vyhlašování tohoto VKP je v dokumentaci uvedeno, že se jedná o skalnatou lesostep s holými skalními výchozy. Od roku 1994, kdy byl tento svah zaregistrován, se vegetační pokryv hodně změnil. Z lesostepi se stal reduralizovaný a skládkami (převážně domovní odpad) posetý svah (Mužíková, 2008). Ze zástupců stromů a keřů zde můžeme spatřit: javor babyku (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm vaz (Ulmus laevis), bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaeus), pámelník (Symphoricarpos), šeřík obecný (Syringa vulgaris), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), růže šípková (Rosa canina) a trnka obecná (Prunus spinosa). Z bylin zde můžeme nalézt podražec křovištní (Aristolochia clematitis), orsej blatoucholistý (Facaria calthifolia), rozrazil rolní (Veronica arvensis), rozrazil polní (Veronica agrestis), vikev ptačí (Vicia cracca), řeřichu různolistou (Lepidium heterophyllum), česnek planý (Allium oleraceum), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), svízel přítulu (Galium aperine), buřinu srdečník (Leonurus cardiaca), kamejku rolní (Lithospermum arvense), rýt žlutý (Reseda lutea), šalvěj přeslenitou (Salvia verticillata), silenku rozsochatou (Silene dichotoma), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a kozí bradu pochybnou (Tragopogon dubius) (Lotreková, 2007). Níže uvádím chráněné druhy (viz tabulka 5), které se vyskytují na VKP Hlinek a jsou uvedeny na Červeném seznamu.
56
Tabulka 5 - Chráněné druhy na VKP Skalky (Mužíková, 2008)
C1
C2 vikev panonská červená (Vicia pannonica subsp. Striata)
C3 lomikámen tříprstý (Saxifraga tridactylites) tolice nejmenší (Medicago minima) modřenec chocholatý (Muscari comosum)
C4 mochnu písečnou (Potentilla arenaria) krvavec menší (Sanguisorba minor). mák pochybný (Papaver dubium)
kozinec vičencolistý (Astragalus onobrychis) 9.3.3 Vznik místního označení Místní obyvatelé označují tuto stráň a přilehlou zahrádkářskou kolonií Kocberky, ale v historii se vystřídalo několik označení a existuje i několik tezí z čeho je název odvozen. Jedna z teorií říká, že v 10. století se na území Ivančic usídlili Gótové, kteří postavěli několik pohanských modliteben. Gótové byli východogermánské etnikum. Pocházeli ze Švédska a ovlivnili dějiny středověku, především stěhování národů. Jeden z chrámů v Ivančicích (označován jako Gottský chrám) stával právě v blízkosti dnešního kopce lidově označovaného Kocberky. Udává se, že roku 995 byly všechny chrámy zrušeny, ale označení Na Gottesberku se vrylo do paměti obyvatel. Druhé tvrzení říká, že název je odvozen od dvoru „na Koclowě“, protože v 15. století bylo město obehnáno hradbami, ale v blízkosti se nacházely čtyři velké dvory. Lze tedy předpokládat, že „zkomolením“ mohl vzniknout dnešní název. V rukopisech můžeme nalézt i označení Na Kočkách nebo Katzberg. Lze se domnívat, že toto označení se bude vztahovat k době fungování dvoru Koclow. V dnešní době si můžeme už pouze domýšlet, ale tento dvůr byl opravdu velký, a protože na dvorech bylo plno nechtěných hlodavců, tak se chovaly kočky, které měly regulovat stavy. Tuto teorii podporují i zápisy v městských knihách z roku 1596, ale i později. Při pojmenování nové výstavby (vilové čtvrti) použili radní název Boží Hora. Tento název je český překlad Gottesbergu. V pamětních knihách je uváděn od 17. století. Název je rovněž uveden jako polní trať v mapě stabilního katastru. Tuto 57
teorii podporuje domněnka, že již ve 14. století se pěstovalo ve velké míře v Ivančicích i jeho okolí víno. Pokud je v označení názvu použito slovo „hora“ (berg), znamená to, že zde byla ucelená viniční trať a Boží hora měla symbolický význam jako požehnání od Boha vinicím (Figer, 2005).
9.3.4 Interpretace indikačních skic z 19. století Na mapě z roku 1825 (viz obrázek 13 a 14) je vidět, že obecní pastvina měla podstatně větší rozlohu než dnešní VKP Skalky. Pastvina se nachází na obvodu dvou katastrů a to v k.ú. Ivančice a Letkovice. Rozloha je přibližně 9,7 ha a větší část se nachází v letkovickém katastru. Pastvina zasahuje do polních tratí v Ivančicích Gottesber a v Letkovicích Na Dolních Hóvarech a U Podsedků. Celou východní část pastvy lemují pole. Krátká severní část přiléhá ke korytu řeky Oslavy. Západní část navazuje na úzká pole v letkovickém katastru. Celý pastevní komplex je rozdělen dvěma vodotečemi. Na ivančické straně dělí pastvinu slepý výběžek ze slepého ramena řeky Oslavy. Tato strouha pokračuje směrem do Ivančic. Kolem celé vodoteče rostou stromy, jak je možné vidět v mapě. Lekovickou stranu dělí řeka Oslava. Na letkovické části pastviny se v severní části v polní trati U Podsedků rostou ovocné stromy a užitkové stromy na palivové dříví. Z mapy je možné vyčíst, že se rozkládají na ploše okolo 5 ha. Za řekou, těsně přiléhající část pastviny k polím, se nachází opět pastvina s ovocnými stromy o rozloze 2,5 ha. Na sad navazuje malá louka v soukromém vlastnictví. Lze předpokládat, že letkovická část pastviny byla úživnější, protože se nacházela v těsné blízkosti řeky. Ivančická část je chudší, protože část rozlohy se nachází na kamenných výchozech ve svahu. Převážná část pastviny se nachází v místě dnešního VKP Skalky. Mezi částí pastviny, která se dnes překrývá s VKP, a strouhou se rozkládají pole. Zhruba o rozloze 1 ha. Za polem v meandru strouhy se nachází menší loučka, která není obecní. Za strouhou se opět rozkládá pole a pak pouze velmi úzký pruh pastviny. Severní část pastviny je nejrozsáhlejší. V této části nejsou naznačeny žádné stromy.
58
Obrázek 13 - Ivančická část pastviny (dnešní VKP Skalky) (www.mza.cz, 2012)
59
Obrázek 14 - Letkovická část pastviny (www.mza.cz, 2012)
Na mapě Ivančic z roku 1876 (viz obrázek 15) můžeme už vidět drobné rozdíly. Výměra je naprosto zachovalá. Jediným rozdílem je ten, že okolo strouhy už není zaznamenaná doprovodná břehová vegetace. A louka, která se nacházela v meandru strouhy, je nyní zaznačena jako podmáčená louka se stromy. Výměra louky vypadá beze změny (rozloha zhruba 0,3 ha). Žádné stromy nejsou v mapách zaznamenány.
60
Obrázek 15 - Ivančická část pastviny (www.mza.cz, 2012)
Na mapě Letkovic z roku 1877 (viz obrázek 16 a 17) jsou vidět zásadní změny, které byly způsobeny velkou povodní dne 23. února 1876. Řeka si na Podsedkách vytvořila nové řečiště. Místní občané si byly již dříve vědomi každoročního vybřežování řeky a tak začali v roce 1964 stavět hliněnou hráz, ale ta nebyla dokončena. Trať Podsedky byla zničena a koryto řeky od té doby vede tak, jak ho můžeme vidět dnes (Široký, 2008). Část polí, která se nacházela mezi nivou a Podsedky, byla přetvořena na ramena a stala se součástí nivy. S touto povodní je spjata i tvorba slepých ramen a tůní na řece Oslavě. Jižní část pastviny se nezměnila, zůstala zachována rozloha i osázení ovocnými stromy. Střední část zůstala taktéž zachována. Část pastvina okolo řeky je bez stromů a trojúhelníkový výběžek, který přiléhá k polím z letkovické strany je zakreslen jako pastvina se stromy. Pastvina, která byla v trati U Podsedků zanikla. Zbyly zde pouze malé útržky. Větší část dřívější pastviny teď tvoří koryto řeky, které přetvořilo či zalilo i 61
přiléhající pole. Z pastviny se dochovalo pouze úzké torzo o rozloze 0,3 ha a obecní louka o rozloze 0,5 ha. Část pastviny byla rozorána a slouží jako pole.
Obrázek 16 - Letkovická část - detail slepého ramena (www.mza.cz, 2012)
62
Obrázek 17 - Letkovická část bez slepého ramena (www.mza.cz, 2012)
9.3.5 Interpretace ortofotomapy Z ortofotomapy z 50. let (viz obrázek 18) můžeme vidět na ivančické straně dnešní VKP Skalky, které jsou již minimálně z jedné poloviny porostlé keři či stromy. Otázkou je, kdy zde přestalo pasení dobytka, které zapříčinilo takový rozmach dřevinného pokryvu. Zvláště ve střední a zadní část směrem k Oslavanům podél trati jsou už patrné remízky. Kolem strouhy z řeky Oslavy roste mohutná pobřežní vegetace. Na Ivančické straně zůstala pastvina zachována tak, jak byla opuštěna. Jedinou změnou je zmenšení a vysušení podmáčené louky, která se nacházela v meandru kolen strouhy. Letkovická strana se změnila velmi. Pastva U Podsedku je zarostlá zapojenými stromy, tvoří les. Z černobílé ortofotomapy je velmi špatně rozpoznat, jestli se jedná o ornou půdu nebo TTP. Ale lze se domnívat, že v padesátých letech zde ještě pastvina byla.
63
Obrázek 18 – Ortofotomapa ivančické a letkovické části pastviny (www.geoportal.gov.cz, 2012)
9.3.6 Současný stav V současnosti můžeme na ivančické straně mluvit už pouze o VKP Skalky. Horní část svahu ohraničuje vilová zástavba. S touto zástavbou bylo započato v 90. letech. Část domů, která sousedí přímo se svahem, po domluvě s městem Ivančice využila i chráněný svah k vybudování terasovitých zahrad. Při stavbě samotných domů byly části svahu, které těsně náležejí k domům použity jako sklad materiálu. Následně si každý dům postavil zídky s plotem, které ohraničují jeho parcelu. Aby byla stavba zídek možná, tak stromy (převážně trnovník akát) byly vykáceny. Jedná se řádově o pruhy s šířkou 2 metry za každým domem. Před vilovou čtvrtí jsou postaveny 3 bytové domy, jejíž výstavba byla započata kolem roku 1959 – 1960. Primární využití bylo pro důstojníky vojenské posádky, kteří sloužili v Neslovicích. Od tohoto data pokračuje výstavba „Starého sídliště“ a garáží. Na části svahu Kocberek je zahrádkářská kolonie, která se začala budovat postupně s výstavbou sídliště. První zahrádky vznikali od roku 1966. V místech, kde dnes stojí sídliště a vilová čtvrť, byly ještě v 50. letech 20. století pole, na kterých se hospodařilo. 64
Lze tvrdit, že v době, kdy byl svah zemědělsky využíván (začátkem 20. století), se jednalo opravdu o skalnatou step či lesostep, ale po ukončení pastvy, se toto unikátní místo proměnilo k nepoznání. Augustin Svoboda ve své Vlastivědě moravské (1904) uvádí: „Velepamátným jest ostrůvek květeny pontské při řece Oslavě mezi Ivančicemi a Oslavany. Jsou zde: Višně nízká a turecká, různé kručinky, bílojetel pětilistý, čilimník položený, prosvirník hodinový, proskurník bledožlutý, hlaváček jarní a plamenný, vítod velkokvětý, tryzel šedý, lomikámen cibulkatý, jablečník cizí, otočník evropský, oman mečolistý a oman oko Kristovo, pelyněk rakouský a metlatý, jitrocel písečný, stanobýl obecný, kavyl peřitý a vláskovitý a lnice kručinkolistá (viz tabulka 6).“ Druhy, které zde jmenuje, svědčí o tom, že se muselo jednat skutečně o holý svah. Ekologické nároky jednotlivých druhů prozrazují, že se usidlují pouze na Jižní Moravě, osidlují osluněné stráně, kde je vegetace mírně zapojená – svahy, kamenné výchozy.
65
Tabulka 6 – Přepis názvů druhů do dnešní nomenklatury a zařazení dle Červeného a Černého seznamu (Svoboda, 1904)
Starý název
Nový název
Latinský název
Červený a Černý seznam
Višně nízká
Třešeň křovitá
Prunus fruticosa
C2
Višeň turecká Mahalebka obecná Bílojetel pětilistý Bílojetel německý Čilimník Kručinkovec položený (čilimník) poléhavý Prosvirník Ibišek trojdílný hodinový Proskurník bledožlutý hlaváček jarní hlaváček plamenný Vítod velkokvětý Tryzel šedý lomikámen cibulkatý Jablečník cizí Otočník evropský Oman mečolistý Oman oko kristovo Pelyněk rakouský Pelyněk metlatý Jitrocel písečný Stanobýl obecný Kavil peřitý Kavil vláskovitý Lnice kručinkolistá
Kavyl Ivanův Kavyl vláskovitý
Prunus mahaleb Dorycnium germanicum Corothamnus procumbens Hibiscus trionum
C1
Adonis vernalis Adonis flammea
C2 C1
Saxifraga bulbifera
C3
Marrubium peregrinum Heliotropium europaeum Inula ensifolia Inula oculus-christi
C1
Artemisia austriaca
A3
Artemisia scoparia Plantago arenaria
C1 C2
Stipa joannis Stipa capillata Linaria genistifolia
C3 C4 C3
C3 C3
C1 nebo A1 C3 C3
Je velmi smutné, že od doby, kdy vyšla Vlastivěda moravská (108 let) se nám na stanovišti nezachoval ani jeden druh. Všechny rostliny z výčtu jsou dnes zařazeny do Červeného seznamu, některé i do Černého seznamu. Ale 100 let je opravdu dlouhá doba. Když vezmeme v úvahu pouze mapování a vyhlášení VKP Skalky 66
(viz obrázek 19), jedná se o necelých 20 let a chráněné druhy, které byly uváděny, zde živoří a jejich populace se zmenšuje a zmenšuje. Dnes už nemůžeme mluvit o skalnaté lesostepy, ale o ruderalizované stráni, kde je porost plně zapojený.
Obrázek 19 - Zákres VKP Skalky (www.mapy.cz, 2012 e)
Pouze na začátku svahu, tedy pod zahrádkářskou kolonií až k prvnímu domu se nachází část lokality, která zůstala zčásti zachována. Jedná se o kamenné výchozy, kde hlavně v jarních měsících můžeme pozorovat žlutou záplavu mochny. Jarní efemery vypadají velmi pěkně, když zkrášlují velké bloky matečného podloží, ale záhy zarůstají konkurenčními druhy a holé „balvany“ a sesouvající se půdu rychle zarůstají nepůvodní druhy. V této krajní části rostou převážně keře jako růže šípková (Rosa canina) a hlavně trnka obecná (Prunus spinosa). Usazují se i na holé půdě, která se sesouvá. Daří se jim i v štěrbinách. Zarůstají celou šířku plochy od zahrádkářské kolonie až k železniční trati. Zastiňují svah a obrovský počet jedinců způsobuje, že v podrostu pod keři už není jiná vegetace. Pokud bychom šli dále po kolejích vedoucích do Oslavan, tak se keře začínají prolínat se stromy. Převážnou většinu tvoří akát bílý (Robinia pseudoacacia). Pod stromy se nevyskytují téměř žádné trávy. Rostliny, které zde byly RNDr. Zuzanou Lotrekovou popsány „živoří“ ve stínu. Populace se zmenšuje a lze předpokládat i vyhynutí na této lokalitě. Okolo trati byla v devadesátých letech ještě početná populace 67
podražce křovištního (Aristolochia clematitis), na který byl vázán motýl pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena). Populace tohoto rostlinného druhu je zde na ústupu a s ním i potravní specialista. Tento motýl se nachází na Červeném seznamu a je zařazen do kategorie zranitelný (Lotreková, 2007). Prostřední část je poseta odpadky a zbytky po dětských „bunkrech“. V koncové části jsou vidět opět mohutné skály. Co se týče změn ve využití krajiny, tak mezi strohou a řekou byl vybudován rybochovný rybník Pancíř I., který byl napuštěn poprvé v roce 1965. V roce 1970 byl vybudován Pancíř II.. Oba mají podobnou výměru vodní plochy okolo 0,7 ha. Strouhu lemuje hustý břehový doprovod vodního toku. V nejsevernější části VKP vznikly dvě malé zahrádky. Letkovská část změnila svoji tvář taktéž. Sad, který se rozkládal hned u řeky je dnes zastavěn průmyslovým podnikem, místními označován jako „Chemont“. V současnosti je na jeho ploše areálu postavena solární elektrárna. Výměra areálu (zhruba 2,5 ha) koresponduje s výměrou pastvin a se sadem. Cesta, která tady vedla, oddělovala pastvu s ovocnými stromy s malými díly pastvy a taktéž se stromy za cestou. Lze předpokládat, že tato plocha zůstala do dneška. Jedná se ale spíše o stanovisko se stromy, které mají rády vláhu (vrby, olše). V létě tady můžeme vidět kvést vratič obecný (Tanacetum vulgare) a zlatobýl kanadský (Solidago canadensis). Své zastoupení na ploše zvyšuje i třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Plocha je používána místními jako místo pro vyhazování biologického odpadu ze svých zahrad. Současná rozloha je 0,8 ha. Dřívější rozloha byla necelého 0,5 ha. To mohlo být způsobeno tím, že soutok řek Oslavy a Jihlavy se uměle dotvářel, aby byl plynulejší. A také cesty, které jsou uvedeny na mapách z 19. století, se jistě měnily s postupující výstavbou v Letkovicích. Tato plocha navazuje na 25 metrový pruh, který se nachází mezi „Chemontem“ a řekou Oslavou. Rozšiřuje se a vede dále až k Letkovické nivě, která je vyhlášena jako VKP (viz obrázek 20). V rozšířené části je vybudováno hřiště. Tento úzký zatravněný pruh je uváděn na mapách již v 19. století. Niva je tvořena zregulovanou řekou, ale i slepými rameny a tůněmi a v neposlední řadě i lužním porostem. Celá zatravněná plocha až k nivě má okolo 2,2 ha. Část trati U Podsedků, která náležela do pastevního komplexu, dnes patří do Letkovické nivy. Ta je v současnosti zarostlá jilmy (Ulmus sp.), vrbami (Salix sp.), topolem černým (Populus
68
nigra) a topolem bílým (Populus alba) a především olší lepkavou (Alnus glutinosa) (Mužíková, 2008). Toto porovnání, které je zde uvedeno, je pouze nástin změn. Jak v ivančické části, tak i v letkovické proběhly rozsáhlé změny. Mapy (indikační skici) jsou oddělené zvlášť pro Letkovice a zvlášť pro Ivančice. Mapy obou obcí časově nekorespondují a žádné pevné body v krajině, které by byly neměnné, zde nejsou. Proto může dojít k nepřesnostem.
Obrázek 20 - Současný stav VKP Skalky a VKP Letkovická stráň (www.mapy.cz, 2012 e)
9.3.7 Přehled využívání ve 20. století Žádné písemné zmínky o využívání tohoto pastevního komplexu nemáme. Lze předpokládat, že lokalita byla jistě využívána na přelomu století 19. a 20. Proč pastva na této lokalitě skončila tak, brzy se už asi nedozvíme. Jedno je jisté, že pastvina, která se rozkládala na dnešním VKP Skalky, nebyla vůbec úživná. V roce 1912 byla slavnostně otevřena železniční trať, která spojovala Ivančice a Oslavany. V některých místech musela být skála odstřelena či proražena, aby zde bylo možné položit kolejnice. 69
Pastvina se tedy mohla zdát nebezpečná z toho důvodu, aby se zvířata nestřetla s vlakem. Položením kolejnic se pastevní komplex rozdělil na několik částí. Pamětníci si pamatují, že ještě v 30. a 40. letech zde pásávaly děti kozy. Stráň byla využívána k dětským hrám. Tvrdí se, že místo bylo velmi pěkné. Po hřebeni a uprostřed svahu vedly pěšinky. Děti si zde velmi rády hrávala, protože zde byla nízká stepní trávy s mnoha bylinami, roztroušené malé keře, vystupovaly zde velké kameny, na kterých se vyhřívaly ještěrky zelené (Lacerta viridis). V současnosti je ještěrka zařazena do Červeného seznamu a je kriticky ohrožená. Sysel obecný (Spermophilus citellus) zde měl také domov. Lze také předpokládat, že stepní lokalita mohla čas od času vyhořet, protože z parních vlaků létaly jiskry a koleje a lokalita na sebe těsně navazují. Ještě do 60. let mohl po lokalitě člověk projít, ale po ukončení i velmi extenzivní pastvy zde začaly bujet v jižní části především trnky. V severní části lokality byl již akátový hájek, ale dosti rozvolněný. Nejednalo se o stromy, ale spíše o mladé jedince. Letkovická část byla používána k pastvě a koupání vodní drůbeže.
9.3.8 Provedené práce na ochranu lokality V dnešní době nemůžeme mluvit o žádném zemědělském využití dřívějšího pastevního komplexu. Pouze Povodí mulčuje travnatý pás, který se nachází z obou stran okolo řeky Oslavy. První zásah na podporu chráněných druhů rostlin byl proveden 12. září v roce 2009 (viz obrázek 21). Za pomoci křovinořezu a nůžek byly odstraněny růže šípkové (Rosa canina) a trnky obecné (Prunus spinosa) ze začátku svahu. Ihned po odstranění byly řezné plochy chemicky ošetřeny, aby nedošlo ke zmlazení. Vyřezané keře byly odstraněny a na přilehlém poli spáleny. Redukce náletových dřevin se dělala na ploše 0,3 ha (Mužíková, 2009). Ale z prozkoumání v terénu se lze domnívat, že skutečná plocha byla menší. Akce byla podpořena z Programu péče o krajinu. Nevýhodou akce bylo, že část zvoleného místa nebyla optimální pro podporu chráněných rostlinných druhů. Jedná se o elipsovou plochu hned na začátku VKP. Rozhodně by bylo přínosnější vybrat kamenné ochozy dále od hlavní cesty. Ty byly dodatečně dodělávány, aby výměra navržené plochy odpovídala skutečné ploše, kde byl prováděn zásah. Další nevýhodou této akce byla jednorázovost. V roce 2010 zde
70
neproběhlo následné kosení, které by eliminovalo zčásti zmlazení a zároveň by se snažilo potlačit expanzivní druhy trav.
Obrázek 21 - Vyřezávání keřů na VKP Skalky v roce 2009 (www.mapy.cz, 2012 e)
V roce 2011 následovalo teprve první kosení po kácení (viz obrázek 22). Část vykácené plochy z roku 2009 neuvěřitelně zmladila. Jednalo se hlavně o protáhlý výběžek těsně nad železniční tratí směrem k Oslavanům. Zde bylo nutno opět použít křovinořezu a vykácet zmlazenou trnku obecnou (Prunus spinosa). Akce probíhala koncem srpna 2011. Snahou bylo i chemické ošetření kmínků po řezu, ale jejich průměr byl malý a nejde předpokládat, že účinnost chemického prostředku zde bude vyšší jak 50 %. Ve výběžcích byly dřeviny zredukovány o 100 %. Mírná probírka proběhla ještě i v eliptické části na začátku. O 500 m2 byla rozšířena plocha (viz příloha 7), kde se vyskytuje štěrbinová a teplomilná vegetace na kamenitých výstupcích (viz obrázek 22, samostatná modrá bublina). Tato nová plocha navazuje na předešlou plochu. Jedná se o úzký pruh na strmé stěně, který je široký opravdu pouze pár metrů. Nemá smysl kácet hlouběji v porostu směrem k zahrádkářské kolonii, protože tam je už zapojená neprostupitelná houština trnky obecné (Prunus spinosa). Tyto plochy má cenu vykácet a následně udržovat, především zabránit rozšiřování se keřů do štěrbin a na kamenné výchozy, kde vytlačují bylinné a travinné formace. Vyřezané keře byly odvezeny a následně spáleny. Kosení probíhalo v polovině července. Bylo namáhavé, protože probíhalo ve strmém svahu stejně jako vyřezávání keříků. Biomasa byla značně vysoká a prorostlá se 71
stařinou z minulého roku. Jednalo se především o pýr plazivý (Agropyrum repens). Suchá tráva byla shrabána a odvezena ze stanoviště. Všechny práce v této části VKP Skalky podpořila Nadace Veronica.
Obrázek 22 - Zásahy v jižní části VKP, červené je znázorněno kácení, modré je znázorněno kosení (www.mapy.cz, 2012 e)
Téhož roku bylo prováděno ještě jedno kácení na severním konci lokality. Jednalo se o kácení 700 m2 na temeni skály (viz obrázek 23). Odstraňoval se především trnovník akát (Robinia pseudoacacia), trnka obecná (Prunus spinosa) a v menší míře růže šípková (Rosa canina). V podrostu zde byl ještě zachován stepní trávník z úzkolistých druhů trav (viz. příloha 8). Všechny řezné plochy byly následně chemicky ošetřeny. Vyřezané dřeviny byly spáleny na příhodném místě. Na akci byla podána žádost z Programu péče o krajinu a byla rovněž schválena. Nevýhodou tohoto zásahu bylo, že nebyl kompletní. Zapotřebí je vykácet i vzrostlé stromy, které se nacházejí mezi železniční tratí a skálou. Stromy dosahují značné výšky a zastiňují štěrbinovou vegetaci i samotnou skálu. Provedení tohoto zásahu je náročné a otázkou je, zda může být vůbec zásah v těchto podmínkách proveden. Pokácené stromy nelze nikde spálit ani odvést. Příjezd těžké techniky zde není možný, jediná cesta jsou železniční koleje.
72
Obrázek 23 - Kácení v roce 2011 v severní části (www.mapy.cz, 2012 e)
9.3.9 Navržená opatření Jako nejdůležitější v této době se jeví následná péče o plošky, kde probíhaly zásahy. Důležité jsou následná kosení na plochách, kde byly odstraněny dřeviny. Pokud zmladí akáty, tak je potřeba pařezové výmladky na podzim ostříhat či je nechat do příštího roku a odstranit je a opět chemicky ošetřit. Při zmlazení keříků trnek a šípků se nepočítá s vystříháváním, ale posečením křovinořezem společně s trávou. Kdyby se provádělo další odstraňování dřevin, tak by bylo vhodné pokračovat z jižní strany, kde již práce probíhají od roku 2009 a kde je největší pravděpodobnost, že by zásahy mohly zlepšit stav chráněného biotopu. Odstranění keřů v těsné blízkosti kamenných ochozů se zdá naprosto dostačující. Opodstatnění by mělo odstínění skály na severní straně. Vzhledem k špatnému přístupu lze předpokládat, že zásah neproběhne. S tímto zásahem pravděpodobně nelze na VKP Skalky počítat. Lokalita je značně narušená nepůvodními druhy i lidskou činností (vyhazování odpadů, stavění bunkrů). Nemůžeme předpokládat drastické zlepšení a pouze přístupnější mikroplochy se mohou dočkat „ozdravení“. Lze předpokládat, že práce by mohly pokračovat na jižní straně.
73
9.4 Významný krajinný prvek Řeznovický vrch 9.4.1 Lokalizace Významný krajinný prvek Řeznovický vrch (viz obrázek 24) se nachází ve vesnici Řeznovice ležící asi 5 km od Ivančic. Jedná se o stráňku, která se tyčí nad obcí. Místní obyvatelé nazývají tento vrch Malá skála,jakožto protějšek Skály (= VKP Řeznovická skalka), která se vypíná v meandru řeky Jihlavy rovněž v této obci. Také se vžilo označení Na Kopci, které používaly děti, které si sem chodily hrát, sáňkovat a popř. stavět bunkry. K VKP nevede žádná přístupová cesta. Stráň, která je vidět velmi dobře ze silnice vedoucí z Řeznovic do Polánky (viz příloha 9), se nachází za samostatně stojícím rodinných domem s velkou oplocenou zahradou a s číslem domu 128. Směrem od silnice navazuje na stráň pole a na temeno kopce přechází v zahrady, které patří k domům z protější strany. Na samotný vrch se můžeme dostat pouze, odbočíme-li ze silnice k domu 128 a potom jdeme po poli, které ohraničuje Řeznovický vrch. Druhou možností je jít na kopec po zatravněném poli mezi domy č.p. 128 a 108. Jedná se o jediné dva domy, které sousedí s VKP Řeznovický vrch, a nachází se při silnice do Polánky.
Obrázek 24 - VKP Řeznovický vrch (www.mapy.cz, 2011d)
74
9.4.2 Přírodní poměry Podloží v této oblasti je tvořeno terciérními horninami, především písky a jíly. Místní obyvatelé tvrdí, že řeka Jihlava, dříve než zde byla založena osada, protékala okolo Řeznovického vrchu a hledala si stále nové koryto a nakonec se zastavila o Řeznovickou skalku, kudy protéká dodnes. Půdní typ je černozem luvická a hnědozem pelická, která je zastoupena v menší míře. Tato oblast patří dle fytogeografického členění do Znojemsko – brněnské pahorkatiny s potencionální přirozenou vegetací černýšovou dubohabřinou V dřívějších dobách (tj. do 50. let 20. století) byl vrch přístupný z obou stan, jak od polí, tak od domů z hlavní ulice. Koncem 60. let si vlastníci domků začali postupně oplocovat svah. Dnes je svah zpravidla využíván intenzivně pouze do půlky jako zahrada a v druhé půlce (svažitější část k vrcholu) je ponechán zatravněný, popřípadě zde jsou vysázeny ovocné stromy. Z druhé strany směrem k poli je svah (VKP Řeznovický vrch) přístupný a zůstal ve vlastnictví města. Je pokryt xerotermním dobře zapojeným trávníkem tvořeným úzkolistými kostřavami (Festuca sp.) a smělkem sivým (Coeleria glouca). Dle Martiška se mají na lokalitě vyskytovat tyto chráněné rostlinné druhy (viz tabulka 7), které jsou uvedené na Červeném seznamu chráněných a ohrožených druhů cévnatých rostlin v ČR (Čížková, 2008). Tabulka 7 - Seznam chráněných rostlin na VKP Řeznovický vrch rozdělených do kategorií dle Červeného seznamu (Čížková, 2008)
C1
C2
C3
Koniklec velkokvětý Česnek (Pulsatilla grandis)
C4 žlutý Kavyl vláskovitý
(Allium flavum)
(Stipa capillata) Mochna písečná (Potentilla arenaria)
Koniklec velkokvětý se již řadu let na lokalitě nevyskytuje. Podle manželů Břinkových byly spatřeny poslední dva trsy těchto chráněných rostlin na lokalitě okolo roku 1975. Bohužel ani kavyl vláskovitý nebyl v roce 2011 na lokalitě zaznamenán. 75
Oproti tomu česneku žlutému se na tomto místě daří. V měsíci červenci se VKP Řeznovický vrch rozzáří žlutými květy, kterými je celý svah posetý. Početnou populaci lze zaznamenat i v oplocených zahrádkách na svahu, které již náleží k rodinným domům. Česnek žlutý (Allium flavum) roste na slunných a suchých skalnatých stepích nebo křovinatých stráních na jižní Moravě. Nachází se především na vápenatých podkladech a to od nížin do pahorkatin. Jedná se o vytrvalou bylinu dosahující výšky 20 - 60 cm. Kvete žlutě od července do září (www.botany.cz, 2012). Dle místních pamětníků zde v dřívějších dobách rostla i mateřídoušla (Thymus) a pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), ale v dnešní době se zde žádný jedinec nenachází. V posledních desetiletích se zde uchytil akát bílý (Robinia pseudoacacia), který expanduje po celé lokalitě. Stepní formace je v blízkosti akátů nahrazena ruderálními druhy, jako jsou sveřepy (Bromus sp.), pýr plazivý (Agropirum repens), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a vlaštovičník větší (Chelidonium majus).
9.4.3 Interpretace indikačních skic z 19. století Dle mapy stabilního katastru z roku 1825 (viz obrázek 26 a 27) se jednalo o obecní pastvinu, která byla součástí větší pastevní soustavy, kterou tvořila centrální plošina a úzké výběžky. Tato skutečnost byla již zaznamenána na mapě II. vojenského mapování(viz obrázek 25), která vznikla v rozmezí let 1836 - 1852. Výměru lze odhadnout z mapy stabilního katastru na cca 2 ha. První úzký výběžek kopíroval silnici, napojil se na centrální pastevní pláň a druhý byl rovněž úzký a kopíroval potok Polánku. Na obecní pastvinu okolo potoka navazovala jednotlivá políčka zakončená malou loukou. Takže lze předpokládat, že zde také probíhala pastva.
76
Obrázek 25 - Mapa II. vojenského mapování (www.mapy.cz, 2012f)
Obrázek 26 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1825 – celkový pohled na obec Řeznovice (www.mza.cz, 2012)
77
Obrázek 27 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1825 - pohled na pastevní lokalitu v Řeznovicích (www.mza.cz, 2012)
Z mapy z roku 1877 (viz obrázek 28) je vidět, že zástavba rodinných domů se rozšířila podél silnice, tak jak je zachována do dneška. Tím se spojila dvě ohniska zástavby v Řeznovicích. Několik domů se rovněž přistavilo na obecní pastvině za již existujícími staveními při silnici do Ivančic. To mělo za následek rozdrobení obecní pastviny a zčásti i její zánik. Řeznovický vrch je již rozparcelován směrem k nově postaveným domkům (v dnešní době zahrady). Pravděpodobně ale nebyly jednotlivé parcely oploceny, k tomu došlo až v 60. letech 20. století. Svah, který je dnes chráněný jako VKP, je jediný pozůstatek z doby, kdy zde byla rozsáhlejší obecní pastvina. Je otázkou, do jaké míry byla koncem 19. století tato rozdrobená pastvina využívána. Z mapy je vidět, že úzký pruh pastviny okolo silnice ke kostelu je zachován. Pást lze i na vrcholu kopce, a pokud nejsou parcely ve svahu oploceny, tak lze usuzovat, že se páslo po celém vrchu. Otázkou je, zdali pásli v zastavěné části pastviny, protože je vidět, že pastvina okolo „poláneckého“ potoka je zachovalá. Rozlohu obecní pastviny z mapy vyhotovené v roce 1877 lze odhadnout na 1,5 ha. Z obou dvou map je vidět, že se jednalo pouze o pastvinu. V mapě nejsou nakresleny žádné značky, které by znamenaly pastvinu s ovocnými stromy nebo s roztroušenými stromy či keři. Pastvina kolem potoka Polánka již neexistuje, v dnešní době se zde nachází les, který kopíruje celý potok. 78
Obrázek 28 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1877 – pohled na pastvení lokalitu (www.mza.cz, 2012)
9.4.4 Interpretace ortofotomapy Z ortofotosnímků pořízených v 50. letech 20. století (viz obrázek 28) je vidět, že na svahu jsou již dva remízky, ale nedosahují takové rozlohy jako dnes. Jedná se o porost v pravé části svahu a při patě svahu nalevo. Z toho vyplývá, že místní obyvatelé opravdu tuto lokalitu nesledují a nevyužívají. Pamětníci tvrdili, že stromy zde začaly růst teprve až v 80. letech 20. století. Lze předpokládat, že ač si místní obyvatelé nepamatují, že by se zde páslo, lze usoudit, že tomu tak bylo. Stálý výpas (přelom 19. a 20. století) udržoval lokalitu bez stromového patra, které začalo bujet až po opuštění pastviny. Z mapy je zřetelně vidět, že okolo poláneckého potoka je již remízek.
79
Obrázek 28 – Ortofotosnímek s VKP Řeznovický vrch (www. geoportal.gov.cz, 2011)
9.4.5 Současný stav Pokud stojíme čelně proti VKP Řeznovický vrch, tak se stromy nacházejí ve třech ohniscích výskytu. Po pravé straně rostou akáty od začátku svahu až na vrchol k plotům (viz příloha 10), potom podél plotů a největší ohnisko se nachází za samostatně stojícím domem. Lze usuzovat, že v dřívější době na lokalitě nebyly stromy nebo aspoň ne takového vzrůstu, jak zde rostou dnes. Ale je zcela pochopitelné, že sem expandovaly, protože akátové porosty se nacházejí v blízkém okolí. Akátový remízek v pravé části svahu je rozvolněný a náprava by zde byla ještě možná, kdyby se porost vykácel, ale v levé části za domem je lokalita už naprosto přeměněná a náprava zde nemá význam. Střed lokality je v dobrém stavu. Stepní formace je zde zachována a je velmi zajímavé, že za akátovým remízkem po pravé straně pokračuje dále, ale zde již není VKP vymezen.
9.4.6 Přehled využívání ve 20. století Od 40. let 20. století nebyla lokalita využívána ani drobnými záhumenkáři ani později vzniklým zemědělským družstvem. V dnešní době si můžeme pouze domýšlet, že začátkem 20. století zde pásli domkaři kozy. 80
V 90. letech 20. století, zde byly dva požáry. První zachvátil celou lokalitu a druhý vypálil pouze pravou část. Je pravděpodobné, že po tomto incidentu došlo k rozvoji akátu. Rozvoj akátu na lokalitě má špatný dopad na travinnou formaci, protože akát poutá vzdušný dusík, a tím pádem se stanoviště stává bohaté na dusík. V současné době se lokalita zemědělsky nevyužívá. Není navštěvována ani místními obyvateli např. k procházkám z důvodu špatné dostupnosti (chybí cesta k lokalitě).
9.4.7 Provedené práce na ochranu lokality Jediný zásah, který zde byl uskutečněn, byl v roce 2011. Jednalo se o pokosení centrální části o rozloze 0,09 ha a odstranění biomasy v termínu do 15. 7. 2011 (viz obrázek 29). K sečení byl použit křovinořez, uschlá biomasa byla ručně shrabána, naložena na traktorovou vlečku a odvezena. V měsíci září téhož roku zde bylo káceno na rozloze 0,12 ha (viz obrázek 30). Jednalo se o jedince akátu bílého (Robinia pseudoacacia) a v menší míře růže šípkové (Rosa canina). Akát byl pokácen na nízký pařez a zatřen Roundupem, aby se zabránilo zmlazení. Ke kácení byla použita motorová pila a hroubí bylo poštěpkováno. Dřevo i štěpka byly z lokality odvezeny. Železný šrot, který se zde nacházel, byl vysbírán a odvezen do sběrny surovin.
Obrázek 29 - Sečení na VKP Řeznovický vrch (www.mapy.cz, 2011d)
81
Obrázek 30 - Kácení na VKP Řeznovický vrch (www.mapy.cz, 2011d)
9.4.8 Navržená opatření V příštích letech je potřeba odstranit zbytek akátového remízku v pravé části. Tráva v místě remízku by měla být pravidelně kosena (2 - 3 ročně), aby došlo k postupnému vyčerpání dusíku o obnovení původního společenstva. Z důvodu malé rozlohy a finanční nerentabilnosti práce lze počítat maximálně s jedním překosením celé lokality. Výmladky by měli být odstraněny, aby nedošlo k novému a hustšímu zarůstání. Remízek v levé části by mohl zůstat ponechán, protože stanoviště je zde už degradováno. Jediným opatřením je remízek osekat po obvodu o 50 - 100 cm, aby bylo zabráněno jeho rozšiřování do cennějších partií. Kosení u stepních trávníků postačuje jedenkrát za tři roky, ale z důvodu, že zde porost nebyl dlouhou dobu sekán a odvážen z lokality (hromadila se zde stařina), tak lze doporučit nejméně po dobu dvou - tří let pravidelné kosení a odvážení biomasy z lokality. Velký přínos by mělo jednorázové přepasení, ale vzhledem k malé rozloze VKP nelze očekávat, že by zde proběhlo.
82
10 DISKUZE Položme si na začátek prostou otázku. Má smysl se starat v dnešní době o pozůstatky pastveních lokalit, které byly v 90. letech vyhlášeny jako VKP? Když by si člověk v dnešní době prošel významné krajinné prvky na území města Ivančic a integrovaných vesnic Němčic, Letkovic, Alexovic, Budkovic, Řeznovic a Hrubšic, tak zjistí, že 70 % VKP už v krajině reálně neexistuje, že existují pouze zakonzervovány v dokumentaci na příslušném úřadě. Jak již bylo řečeno, jednalo se převážně o pastviny, o které se více jak 50 let nikdo nestaral a ony podlehly sukcesním změnám, které nejsou již vratné. Také se nezřídka stává, že výměra je např. 2 ha a vy zjistíte po podrobné prohlídce, že např. pouze 0,3 ha z celkové výměry je v takovém stavu, že zde mohou proběhnout sanační práce, které jsou opodstatnělé a mají smysl. VKP Letkovická stráň, VKP Řeznovický vrch a VKP Skalky v Ivančicích byly do této práce vybrány záměrně, aby si člověk uvědomil, jak jeho činnost utváří či spíše přetváří krajinu. Pokud chceme v krajině udržet pozůstatky bývalých pastvin, luk či extenzivních sadů, je nutné začít na těchto místech hospodařit. Kdo utvářel a i v dnešní době z největší míry utváří vzhled krajiny? Odpověď je jednoduchá - zemědělec. Samozřejmě, že udržování těchto reliktů v krajině, není záměrem dnešního soukromého rolníka, ale kdo jiný se může o tyto lokality postarat? Kdybychom si představili, že najdeme aspoň jednoho zemědělce, který by se chtěl postarat alespoň o jeden významný krajinný prvek, co musí všechno podstoupit? V prvé řadě si musí obstarat dokumentaci významných krajinných prvků na příslušném úřadě (v našem případě přímo na MěÚ Ivančice). Doma si prolistuje textovou dokumentaci a pomocí nahlížení do katastru nemovitostí se snaží nalézt přesnou polohu toho či onoho místa. Následně vyráží do terénu. Obvykle se stává, že místo jde velmi špatně lokalizovat. Po tom, co najde hledaný VKP, zjistí, že místo pastvy či plochy pro sečení je zde obrovský remíz nebo, že je lokalita tak strmá, tedy nedostupná, že zde managementové prácel nelze reálně provést či jen s velkými obtížemi. Takto stráví v terénu několik hodin a ze seznamu s 15 položkami je rád, když si vytipuje 3 - 5 míst, která jsou alespoň dostupná a má cenu zde provádět sanační práce. Doma opět nastupuje vyhledávání v katastru nemovitostí a hledají se vlastníci pozemků, na kterých je VKP vyhlášen. Pokud se nacházejí na pozemcích města, tak má zemědělec zpravidla 83
vyhráno. Pokud jde o soukromé vlastnictví více než 5 osob (obvyklé bývá třeba i 10 a více) nelze se touto lokalitou zabývat, protože získání souhlasu majitelů je náročné a v mnoha případech i nemožné. Uvědomme si navíc, že administrativní práce a samotná obchůzka lokalit je časově náročná. Souhlas vlastníka pozemku je důležitý. Žádný zemědělec nebude vykonávat práce zdarma, protože porost není úživný, objem sušiny je malý a ke krmným účelům nevyhovující. Zemědělec, který se rozhodne vykonávat tuto činnost, musí každý rok podávat žádost o grant z Programu péče o krajinu nebo podobných dotačních titulů (tj. POPFK, OP ŽP aj.) a připojit k nim souhlas vlastníka pozemku a vyjádření příslušného odboru životního prostředí. Výše vyjmenované dotační tituly jsou tituly na ochranu přírodně cenných částí krajiny (biotopy rostlinných i živočišných druhů vyhlášených v Červených seznamech). Klasické zemědělské dotační tituly lze použít (např. SAPS), ale jejich finanční ohodnocení je malé a nepokrývá náklady. Vyjádření, zda byl dotační titul poskytnut, navíc chodí pozdě a z tohoto důvodu nemohou být dodrženy základní agrotechnické termíny. Zvláště u pastvy je to citelné. Pro ovce a kozy je vhodný porost o výšce 10 - 15 cm, ale pokud je pastva zahájena do týdne od doručení vyjádření, a to může být až koncem května, porost je pro pasení již příliš vysoký a metá. Z pícninářského hlediska je tedy pozdě na pastvu, neboť tráva je vysoká a je tedy spíše podupána než spasena. Jako jeden z největších problému obnovy pastvy na VKP vnímám skutečnost, že je potřeba sehnat zemědělce, který vlastní dostačující počet zvířat, tj. zpravidla ovcí doplněných o kozy. Ivančice nebyly a nikdy nebudou krajinou, v níž má pastva dobytka silné historické kořeny. Jedinou výjimkou byl chov ovcí, který skončil v 90. letech. Ten podstatně ovlivňoval ráz krajiny, neboť stáda v počtu stovek kusů se zde pásla na pozůstatcích středověkých pastvin. Části ploch, na kterých se dříve páslo, jsou dnes registrovány jako VKP (např. Letkovická stráň, Na Babě a jiné). Výměra jednotlivých VKP je relativně malá, pást na výměře 0,5 ha je navíc nerentabilní, pokud se pastva nenachází do 3 km od místa bydliště (popř. stáje). Stádo se musí na pastvu dopravit, což se děje převážně traktorem s přívěsem pro dobytek. Je nutné zajistit napájení zvířat (cisterna) a hlavně umístit elektrický ohradník a přístřešek. Pořizovací náklady na ohradník, cisternu a mobilní přístřešek jsou v prvním roce značné. Navíc nikdo nezaručí, že v dalších letech bude dostatek finančních prostředků 84
na to, aby šlo na započaté práce navázat. Navíc zemědělec musí na pastvě ovce kontrolovat a dovážet vodu. Největší problém je, co s ovcemi přes noc? Existují tři varianty řešení. První je taková, že VKP je v takové blízkosti, že dobytek je schopen každý den dojít tam a zpět z ovčína. Nebo blízko pastviny, se nachází nějaký objekt, kam lze ovce ustájit. Obě varianty mají velmi nízkou pravděpodobnost. Druhou možností je na pastvině přes noc s ovcemi přespávat. Sám chovatel jakožto zemědělec nemůže, protože má jinou práci. Placená pomoct je druhá varianta, ale finanční ohodnocení je drahé a snižuje se zisk z pastvy, který je i tak nízký. Třetí možností je ovce nikam nezavírat a nechat je přes celé dny samotné na pastvině, jen je kontrolovat ve dne, když se napájí vodou. Tady hrozí velké riziko, protože jeden z problémů při pastvě na elektrickém ohradníku bez pastevce je ten, že do ohradníku může vběhnout pes či člověk a stádo rozehnat. Zemědělec to zjistí s několikahodinovým zpožděním a hledání zvířat je náročné. Psi jsou navíc schopni zvířata potrhat a pokousat. Další hrozbou je, že zvířata mohou být z pastvy odcizena. Neexistuje žádné univerzální řešení, jak tento problém vyřešit. Zemědělci, kteří se zabývají pastvením na chráněných lokalitách, se v názorech a přístupu různí. Někdo preferuje elektrický ohradník, někdo pastevce se psem a na noc zbudovat noční ohradu, někdo ponechá ovce na lokalitě svému osudu a jezdí je pouze kontrolovat. Všechno záleží na délce pasení, finančním ohodnocení, ale i na samotné lokalitě (tj. jestli se nachází při cestě, je navštěvována turisty či je osamocena). V příručce Management významných přírodních lokalit (Martiško, 2005), ve které je uvedeno, jak by se mělo správně pást, jsou doporučeny i počty zvířat na 1 ha. Kontinuální pastva na jednom VKP po celou vegetační sezonu se však prakticky skoro nikde neprovádí. Lokalita, jak již bylo zmíněno, by se musela nacházet v těsné blízkosti hospodářství. A úživnost porostu pro ovce s jehňaty je nedostačující. Jednorázové přepasení je tak zpravidla optimálním způsobem ochrany v dnešním ekonomickém plánování. Počet 20 - 30 kusů na 1 ha je na extenzivní pastvu dostačující, spíše by bylo lepší se přiklonit k vyššímu číslu. Je to z toho důvodu, že pokud má zemědělec dostatek svojí pastvy, tak chce, aby zvířata byla spíše na hospodářství, a chce dobu pasení zkrátit, co nejvíce. V současné době majitelé stád preferují, aby zvířata, která se pasou na stepních trávnících, na lokalitě zůstávala co nejkratší dobu. Je to z toho důvodu, že mnohdy jsou podmínky extrémní, úživnost pastvy velmi nízká a zvířata téměř strádají. 85
Čím větší počet zvířat bude na danou lokalitu umístěn, tím rychleji bude vypasena, tj. zvířata zde budou kratší dobu. Dalším důvodem je i to, že zemědělci, kteří se zabývají pasením v chráněných oblastech, mají nasmlouváno několik lokalit na výpas během jedné sezóny a musí dodržovat svůj harmonogram, aby zvířata byla na všech lokalitách. To, co říkáte v poslední větě, by bylo na místě ještě trochu rozebrat. Pastva probíhá opravdu z pícninářského hlediska na nekvalitním porostu. Pokud se používají na pastvu i jehňata, tak nerostou a jejich zmasilost nedosahuje takové podoby, jakou by dosáhly při krmení kvalitní pící. Zisk z prodeje jehňat je tak menší. Proto se doporučuje pást v extrémních podmínkách pouze jalové bahnice a jehnice. Navíc pastvení probíhá od května do září (při kolečku nasmlouvaných lokalit) a porost v září je přestárlý a vysoký, což není z výživného hlediska správné. Z těchto všech důvodů se používají ovce a kozy, protože to jsou jedny z nejméně náročných zvířat, ale i pro tuto činnost musí být vybrána nenáročná plemena. V doporučeních se také uvádí, že před prvním pasením, by měla být vyhrabána stařina nebo posekána a odvezena. Tyto práce jsou více než opodstatněné, ale jak je má zemědělec vykonat, když v doporučení je napsáno za holomrazu? A navíc o tom, že mu byla podpořena žádost na pastvu, se dozví až v květnu, tedy v době kdy by se už správně mělo pást. Takto optimální přípravu udělat nelze, protože zavedený grantový systém ji fakticky neumožňuje. Dalším diskutovaným tématem je, jestli kosit či nekosit nedopasky. Na pastvinách stepních panonských trávníků se nalézají různé druhy např. kavyly, které nejsou zvířaty přijímány. Trend v pasení na chráněných lokalitách není takový, jako u klasického pasení na úživných pastvinách. Dobytek si má selektivně vybrat chutné druhy a ty spást, důraz je kladen také na chůzi po lokalitě, která rozmělňuje zapojený drn a stařinu. V publikaci Management významných přírodních lokalit (Martiško, 2005) se uvádí, že nedopasky by měly být v průběhu pastvy pokoseny. Publikace Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích (Geisler a kol., 2006) zase tvrdí, že nedopasky jsou důležité, protože je zde aspoň nějaké vegetace, která je důležitá jako obživa pro bezobratlé. Ve většině případů nejsou nedopasky koseny, protože se pase na velmi svažitých pozemcích, kde má problém dojít i ovce, natož člověk s kosou. Nedopasky jsou koseny pouze na výslovné přání agentury, která práce platí a bývá to často u třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), která není zvířaty přijímána. 86
Dalším zásahem je kosení. Je zde stejný problém jako u pasení – porost je přestárlý, protože seč má být oddálena, aby mohlo proběhnout vysemenění, takže termín se oddálí až na červenec (První seč je zpravidla v červnu při klasické hospodářské činnosti). Sečení těžkou mechanizací lze uplatnit málokdy z důvodu špatné dostupnosti, spíše se provádí ruční sečení. V dnešní době je doporučováno sekat mozaikovitě, tj. v posečené ploše nechat neposečená ohniska, kam se může přestěhovat hmyz, aby měl kryt a hlavně zdroj potravy. Když si představíme zemědělce, který má traktorem posekat lokalitu o 2 ha a z toho má 20 - 30 % plochy ponechat pro hmyz (a o měsíc později má zbylou biomasu posekat) a vzdálenost lokality je více jak 5 km, tak z ekonomického hlediska je to nereálné. Zemědělec pojede traktorem na lokalitu kosit, pak nahrabovat a ještě posbírat a o měsíc později by tohle celé měl absolvovat znovu. Navíc sena, které zde vyrobí (tj. 1 - 3 t sušiny z ha), je malé množství a lokalita se nevyplatí sekat, kdyby se nejednalo o placenou službu. Kvalita sušiny je navíc dobrá jen na podestýlání nebo na smíchání s kvalitní pící. Zvláště pokud se jedná o prvotní kosení, kde je vysoký podíl stařiny. Také je zde doporučeno zimní posečení či vyhrabání, ale vyvstává zde stejný problém – pozdní vyhlášení schválení dotací. I při ručním sečení je doporučováno ponechávat neposečené plochy. Pokud je plocha menší jak 0,5 ha, tak zde opět vyvstává časový a ekonomický problém. Záleží na vzdálenosti lokality od zemědělce. Absolvovat dvakrát za sezonu jízdu na lokalitu kvůli sečení, hrabání (pomocí hrábí) a odvozu sena je nákladné, pokud se lokalita nenachází v blízkosti. Zásadní problém je, jak využít seno. Pokud zemědělec vlastní hospodářská zvířata, může použít seno ke stlaní nebo přikrmování. Problém vyvstává tehdy pokud nelze seno takto využít. Co se s ním udělá? Při sečení menších lokalit, které sousedí s ornou půdou lze hmotu rozházet po poli a zaorat ji v podzimních měsících. Samozřejmě záleží na domluvě s vlastníkem pozemku. Kompostárna, spálení nebo ponechání (problematické) v méně lukrativní části lokality jsou dalším řešením. Proto je vhodné, aby péči o travní porosty prováděli nejlépe hospodáři s živočišnou výrobou, kde mohou upotřebit „vedlejší produkt“ ochrany. Kácení náletových dřevin patří většinou k úplně prvním zásahům na dané lokalitě. V Managementu významných přírodních lokalit (Martiško, 2005) se uvádí, že řezné 87
plochy
musí
být
ihned
zatřeny
chemickým
přípravkem,
aby
nedocházelo
k výmladkování v příštích letech. Toto se dodržuje, protože většina lidí při představě, že by stejnou práci musela provádět i v dalších letech, zatírá řezné plochy, co nejpoctivěji. Období pro práci, které se zde uvádí od poloviny července do listopadu, je dle mého názoru nesprávné. Posunula bych hranici začátku prací na polovinu srpna, kdy stromy a keře stahují mízu do podzemních částí a je větší pravděpodobnosti fungování postupu. Koncentrace 60 % roztoku Roundupu na akát a 40 % na keře jako růže, trnka či ptačí zob se mi zdá rovněž nízká. Osobně používám 100 % Roundup na akát a 50 % roztok tohoto přípravku na keře, abych si byla jistá účinností. Jedním z problémů, které se při kácení řeší, je co s pokácenými stromy či spíše s keři. Dobré je provádět štěpkování, ale málokterý zemědělec vlastní štěpkovač. A pokud ho vlastní, tak některé stroje z „hobby“ řady např. neštěpkují bez černý (Sambucus nigra) nebo růži šípkovou (Rosa canina). Štěpkovat se také nedá všude, pokud se kácí uprostřed dlouhého svahu nejlepší je spálit vyřezané keře na místě, kde nebude narušena cenná vegetace. Cela problematika udržování starých pastevních lokalit lze shrnou do jedné otázky: Má to smysl? Zemědělec tyto lokality obhospodařovat převážně nechce (tedy aspoň v okolí Ivančic) a ani nemůže. Jsou malé, nelze zde použít velká a těžká technika a navíc jsou špatně dostupné a často vzdálené. Jedná se vlastně o službu veřejnosti, která je placená. Ač se jednotlivé částky za provedené práce zdají poměrně vysoké, tak někdy je lidské úsilí mnohem vyšší. Oceňuje společnost nějak tyto služby? V mnoha případech se spíše ochranou krajiny a jejich cenných částí nezabývá. S tím souvisí i to, že zvláště chráněným územím se dostává mnohem větší pozornosti a finanční podpory než pouze významným krajinným prvkům. V současné ekonomické krizi naší republiky nemůžeme předpokládat, že půjde do ochrany krajiny stejné či větší množství finančních prostředků. Tendence je spíše sestupná. Peníze na management budou primárně použity na oblasti Natura 2000 a zvláště chráněná území. Významné krajinné prvky jsou okrajovou záležitostí, ač významně utvářejí vzhled dané oblasti. V současnosti stojíme u rozhodnutí, zda má cenu se ještě postarat o těch posledních pár „mohykánů“, kteří přežili kolektivizaci zemědělství a nacházejí se v nich (byť často na ústupu) chráněné rostlinné druhy anebo je nechat podlehnout ekonomické neúnosnosti a konstatovat, že 88
jde o přirozený vývoj. Krajina není statická, je to dynamická složka, která se neustále mění a vyvíjí. Snažíme se snad zachovat něco, co je nenávratně odsouzeno k zániku? Existují i zemědělští podnikatelé, kteří si založili živnost a podnikají primárně v oblasti ochrany přírody a krajiny. Vlastní velká stáda ovcí a zaměstnávají lidi, kteří vykonávají práce v terénu (pastýře se psy a další zaměstnance či brigádníky, kteří např. vyřezávají náletové dřeviny). Tyto podnikatelé se starají o lokality, které mají větší rozlohu. Mají profesionální vybavení (motorové pily, křovinořezy, navijáky za traktor aj.) a používají k práci převážně těžkou mechanizaci. V současné době se jedná o nejisté peníze. Nikdo neví, kolik finančních prostředků půjde do ochrany přírody a krajiny a přesně do jakých dotačních titulů. Podnikatel neustále žádá o granty a není si jistý, jestli ho dostane a tím pádem bude mít i obživu. Navíc za vykonanou práci dostane člověk zaplaceno až po přejímce prací a to je zhruba do měsíce, takže je možné, že po celou dobu sezony se čerpají finanční rezervy. Závěrem lze pouze konstatovat, že existují nadšenci, kteří se sdružují do různých zájmových spolků či zakládají neziskové organizace a ve svém volném čase bojují s „větrnými mlýny“ a snaží se zachovat cenné přírodní bohatství i pro generace, které přijdou po nás. Právě tito občané se starají o lokality menšího rozsahu (0,07 – 0,50 ha) v místě svého bydliště. Technické vybavení zvláště zájmových organizací nebývají zpravidla optimální. Spíše je jedná o nářadí či techniku jednotlivců. V některých případech se také stává, že občanské sdružení, které bylo založené pouze na dobrovolnosti, časem přeroste a zaměstnává své členy. Objem prací se pak samozřejmě rapidně zvyšuje, ale toto se stává zpravidla, když je takové organizaci podpořen nějaký rozsáhlejší projekt. Některé organizace pak pořádají i naučné programy pro veřejnost a svoji volnočasovou zábavu berou jako poslání.
10.1 Diskuze o provedených zásazích na lokalitách Při zásazích na VKP Letkovická stráň byly dodržovány zásady pro pastvu a vyřezávání náletových dřevin. Při sečení temene kopce byla celá plocha (cca 1,5 ha) posečena najednou. Což je chyba, ale z ekonomického a pracovně efektivního hlediska šlo o nejlepší řešení. Pokud by jsme zde chtěli používat mozaikovité sečení, tak jako nejjednodušší řešení je to, že zhruba 2 pásy o šířce rotační sekačky (cca 160 cm) by 89
byly při sečení vynechány a posloužily by jako úkryt a potrava pro bezobratlé. Tyto ponechané plochy by byly posečeny až v následujícím roce. Kdyby měly být tyto pásy posečeny ještě týž rok, tak by se zde práce staly ekonomicky neperspektivními. Na druhou stranu lze konstatovat, že ač bylo temeno jednorázově pokoseno, svah o výměře 2,4 ha byl pouze z části pasen (pozn. v roce 2011 to bylo 0,5 ha.) a zbytek zůstal bez zásahu, takže zde mohli bezobratlí najít vhodný úkryt a potravu. Ale pro mnohé druhy může být obtížné překonat celé temeno kopce a dostat se až ke svahu. Druhá možnost je přestěhovat se do neobhospodařovaného vinohradu, který navazuje na temeno kopce z druhé strany. Vyvstává tedy otázka, jestli je vhodné ponechat zde neposečení mikroplochy nebo zda živočichům stačí svah či neobdělávaný vinohrad, aby zde našli potravu a úkryt? Při sečení na VKP Řeznovický vrch nebyl taktéž použit mozaikovitý typ sečení. To lze ale odůvodnit tím, že byla posečena pouze plocha o výměře 0,09 ha z celkové výměry. Takže se bezobratlí mohly přestěhovat do nepokosených ploch. V roce 2012 je doporučeno rozšířit kosení i na místa, kde se kácelo a celková kosená plocha bude už zahrnovat téměř celou výměru VKP. Pokud se zde bude kosit, tak by měly být přednostně ponechány kvetoucí byliny, tzv. ohniska jednotlivých druhů. Jako účinné je opět ponechat neposečené pruhy a ty pokosit až následující rok. Kácení proběhle plně podle doporučení AOPK střediska v Brně. Management na VKP Skalky v Ivančicích byl plně dle doporučení. Celý prvek má výměru 1,9 ha, kosení probíhalo pouze na mikroploše, takže měly bezobratlý dostatek příležitostí k nalezení nových úkrytů a potravní nabídky.
90
11 ZÁVĚR Ivančice se nalézají na Jižní Moravě, kde byla půda využívána intenzivně od neolitu. Trvalé travní porosty zde nikdy nedosahovaly takových výměr jako v jiných částech republiky. Z indikačních skic je však patrné, že se zde pastviny nacházely ve větší míře než dnes. Ale i to třeba mohly být už „okleštěné pozůstatky“ z mnohem rozsáhlejších celků, které byly využívány ve středověku. Na mapách z roku 1825 a 1877 jsou vidět notné rozdíly. Výměra pastvin byla zmenšována – rozoráním nebo zastavěním. Pokud by jsme hledali příčinu, tak ji můžeme vidět ve zrušení poddanství roku 1848, kdy byla tato půda rozdělena. Bezzemci, kteří ji získali, rozorali travnaté plochy a využívali je jako pole. Další změna, kterou zaznamenalo zemědělství, byl přechod k norfoldskému osevnímu postupu, kdy na části orné půdy byly pěstovány pícniny. Chov dobytka se zintenzivnil a větší majitelé půdy i stád přestávají pást. Již omezený pastevní způsob chovu zvířat však stále ještě přetrvává do 50. let. Je využíván především domkáři, kteří si nemohou dovolit celoroční ustájení koz, popřípadě skotu. Tento trend je jak celorepublikový, tak i na území města Ivančic (pastva na VKP Letkovická stráň a VKP Skalky). V 50. letech nastupuje kolektivizace zemědělství, ale drobná pastva kovorolníků se udržuje do 70. let 20. století. Některé pastviny byly rozorány, ty méně přístupné a chudé byly ponechány svému osudu a tak je to u většiny lokalit dodnes na Ivančicku. Mění se jejich druhové složení, hromadí se stařina a neudržované louky a bývalé pastviny zarůstají náletovými dřevinami. V obvodu obce jsou vyhlášeny PR Nad Řekami a PP Bouchal (pozn. jedná se o bývalé rozsáhlé pastviny) a zhruba na 30 z nich pak VKP, které byly vyhlášeny zejména 90. letech. Převážná část chráněných lokalit jsou původní pastviny, které se utvářely na svazích a skalkách, kde půda je mělká a skeletovitá. Na všech lokalitách jsou ještě i dnes k nalezení zvláště chráněné druhy, které jsou zaneseny na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Bohužel chráněné druhy na většině VKP pouze přežívají, protože ekologické podmínky pro jejich existenci se za posledních 50 let naprosto změnily. Pro jejich zdárný vývoj byla důležitá zemědělská péče (pastva, sečení, vypalování), byť v některých lokalitách pouze extenzivní.
91
V současné době klade společnost důraz na ochranu přírody a krajiny. Je jednoznačně řečeno, že pro udržení biodiverzity a ekologické stability v dnešní zemědělské pustině, je důležité pečovat o přírodně cenné lokality. Proto se do krajiny pomalu navrací extenzivní pastva ovcí a koz, probíhá sečení, odstraňování dřevin a odvážení biomasy z luk a pastvin. Práce se snažila poukázat na využívání třech pastevních lokalit na Ivančicku v 19., 20. a 21. století. K popisu využívání lokalit ve 20. století sloužili především rozhovory s pamětníky. Kdyby byla tato práce zpracována o 20 let dříve, její historický význam by byl mnohem větší. Současní pamětníci si bohužel pamatují nejstarší dobu jako 50. léta 20. století a to je bohužel málo. Na Ivančicku není péče o bývalé pastviny (v dnešní době VKP) nijak rozsáhlá. Kromě zmiňovaných zvláště chráněných území (PR Nad Řekami, PP Bouchal a PP Pekárka) se dostává péče pouze čtyřem lokalitám . Z toho jsou tři popsány v této práci a čtvrtá je VKP Ve Špírech (k.ú. Ivančice). Je velmi smutné, že na Ivančicku není větší zájem o starost o zbytky stepních trávníků a postagrárních lad. Přitom existují obce či města, kde jsi jsou občané vědomi významnosti těchto přírodně cenných lokalit a starají se o významné krajinné prvky, jakožto prvky stability v krajině.
92
12 POUŽITÉ ZKRATKY Zkratky použité v textu:
ČR – Česká republika VKP – významný krajinný prvek PP – přírodní památka PR – přírodní rezervace ZD – zemědělské družstvo TTP – trvalý travní porost AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny
Zkratky použité při rozdělování druhů do Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR:
C1 - kriticky ohrožené druhy C2 - silně ohrožené druhy C3 - ohrožené druhy C4 - vzácnější taxony Zkratky použité při rozdělování druhů do Černého seznamu:
A1 – druhy vyhynulé
93
13 LITERATURA Tištěné prameny: BIČÍK, Ivan a kol. Půda v České republice. Praha: Consult, 2009. ISBN 80-903482-4-6. BUČEK, Antonín, LACINA, Jan. Biom stepí. Veronica. 2006, roč. 20, č. 17. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http://www.steppe.at/downloads/Trockenrasen_Tschechien.pdf CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. 590 s. ISBN 80-853-6880-58. ČÍŽKOVÁ, Helena. Významné krajinné prvky Ivančicka. Brno, 2008. Diplomová práce. Mendelova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Dr. Jaroslav Knotek. DEMEK, Jaromír. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. I. vydání. Praha: Academia, 1987. DUŠEK, Jan, MARHOUL, Pavel, VONDRUŠKOVÁ, Juliana. Katalog lokalit potencionálně vhodných pro sysla obecného (Spermophilus citellus) na jihozápadní Moravě. 2010, 78 s. FIGER, Karel. Jak vzniklo označení Kocperky? Ivančický zpravodaj. 2000, 35. ročník, č. 3 GEISLER, Jan, HEJCMAN, Michal, MLÁDEK, Jan, PAVLŮ, Vilém. Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2006. 106 s. ISBN 80-86555-76-3. GRULICH, Vít. Vegetace a flóra. Veronica. 2006, roč. 20, č. 17. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http://www.steppe.at/downloads/Trockenrasen_Tschechien.pdf CHYTRÝ, Milan, KOČÍ, Martin, KUČERA, Tomáš. Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2001. ISBN 80-86064-55-7. aJURÁNKOVÁ, Hana. Ochrana přírody na Ivančicku – návrat ke tradicím. Zrcadlo. 2011, č. 18. bJURÁNKOVÁ, Hana. Ochrana přírodního bohatství u nás. Ivančický zpravodaj. 2011, 40. ročník, č. 1. cJURÁNKOVÁ, Hana. Ovce opět v akci. Ivančický zpravodaj. 2011, 40. ročník, č. 9. KRATOCHVÍL, Augustin. Vlastivěda moravská: Ivančický okres. Brno: Musejní spolek, 1904.
94
LAŠTŮVKA, Zdeněk a kol. Fauna. Veronica. 2006, roč. 20, č. 17. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http://www.steppe.at/downloads/Trockenrasen_Tschechien.pdf LOTREKOVÁ, Zuzana. Vegetace v okolí Ivančic (2. část): Skalky a skalnaté stráně. Muzeum Beněnska: Sborník 2007. 2007. ISBN 978-80-254-0372-3. MARTIŠKO, Josef. Management významných přírodních lokalit: s popisem optimálních metod a postupů při péči o přírodní prostředí. Brno: Český svaz ochránců přírody, 2005. MARTIŠKO, Vlastimil. Pestrý svět teplomilných trávníků Jihomoravského kraje. Brno: Jihomoravský kraj, 2011. MUŽÍKOVÁ, Bronislava. Jak Kocperky o svůj starý kabát přišly. Ivančický zpravodaj. 2009, 38. ročník, č. 12. MUŽÍKOVÁ, Bronislava. Významné krajinné prvky Ivančicka. Brno, 2008. Diplomová práce. Mendelova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Dr. Jaroslav Knotek. NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka a kol. Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. Praha: Academia, 2001. 85-87 s. ISBN 80-200-0687-7. PEKÁREK, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN: 80-210-2376-7 PIVNIČKOVÁ, Marie. Stepní formace a jejich ochrana. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1997. 40 s. ISBN 80-86064-13-1. SLAVÍK, Petr. Péče o stepní trávníky. Veronica. 2006, roč. 20, č. 17. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http://www.steppe.at/downloads/Trockenrasen_Tschechien.pdf ŠTĚPÁNEK, Václav. Historie využívání moravských stepních lokalit. Veronica. 2006, roč. 20, č. 17. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http://www.steppe.at/downloads/Trockenrasen_Tschechien.pdf ŠIROKÝ, Jiří. Cihelny v Ivančicích: Cihelna v Letkovicích. Ivančický zpravodaj. 2003, 32. ročník, č. 7. ŠIROKÝ, Jiří. Dej cihlu k cihle. Zrcadlo. 2007, č. 7. Dostupné z: http://archiv.zrcadlo.info/expedice/65expedice07_07.pdf ŠIROKÝ, Jiří. Povodně a regulace řek v Ivančicích. Zrcadlo. 2008. Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. 2004. Praha: Edice Planeta, 2004. 144 s.
95
Internetové prameny: CULEK, Martin, DIVÍŠEK, Jan, JIROUŠEK, Martin. Biogeografie: Severopanonská podprovincie [online]. 2010 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/biogeogr/web/index_book_5-2-1-4.html ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupné z WWW:
. aGeoportal: Mapy [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=Geologie&keywordList=inspire bGeoportal: Mapy [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=P%C5%AFda&keywordList=inspire cGeoportal: Mapy [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=Ortofotosn%C3%ADmky&keyword List=inspire Google: Mapy [online]. 2012 http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl
[cit.
2012-04-21].
Dostupné
z:
HOSKOVEC, Ladislav a kol. Botany.cz: Allium flavum L. [online]. 2012 [cit. 2012-0312]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/allium-flavum/ Ivančický chřest. Ivančice: Oficiální stránky města Ivančice [online]. Ivančice [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.ivancice.cz/spargl-2.php KRAJSKÁ SPRÁVA ČSÚ V BRNĚ. Vybrané oblasti udržitelného rozvoje v krajích České republiky 2010 [online]. 2010 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.brno.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/F200394E7D/$File/138310a5.pdf Kulturní a informační centrum Ivančice: Historie města [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://kic.ivancice.cz/ LÖW, Jiří, NOVÁK, Jaroslav. Typologie členění krajin České republiky. Urbanismus a územní rozvoj [online]. 2008, roč. 11, č. 6 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2008/2008-06/06_typologicke.pdf aMapy.cz [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=ivan%C4%8Dice&t=s&x=16.388049&y=49.096364&z=12&d =muni_5762_1 bMapy.cz [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=ivan%C4%8Dice&t=s&x=16.343849&y=49.086956&z=12&d =muni_5762_1&l=2 cMapy.cz [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: 96
http://www.mapy.cz/#q=ivan%C4%8Dice&t=s&x=16.388049&y=49.096364&z=12&d =muni_5762_1 dMapy.cz [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=%C5%99eznovice&t=s&x=16.322893&y=49.083861&z=16&l =15 eMapy.cz [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=ivan%C4%8Dice&t=s&x=16.365555&y=49.100834&z=15&d =muni_5762_1&l= fMapy.cz [online]. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=ivan%C4%8Dice&t=s&x=16.327866&y=49.083399&z=13&d =muni_5762_1&l=5 Moravský zemský archiv: Indikační skici [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.mza.cz/indikacniskici/ NĚMEČEK, Karel. Taxonomický klasifikační systém půd ČR [online]. 2004 [cit. 201203-12]. Dostupné z: http://klasifikace.pedologie.cz/index.php?action=showPudniTyp&id_categoryNode=45 Přírodní podmínky a nerosty v parku. MĚSTO IVANČICE. Park Réna Ivančice [online]. 2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://parkrena.cz/projekt-nerostyprirodni-podminky.php Zajímavosti z historie: 110 let od založení jatek Ivančice. Ivančice: Oficiální stránky města Ivančice [online]. Ivančice [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.ivancice.cz/historie-jatka110.php Zasedání zastupitelstva města Ivančice. Ivančice [online]. 2011, 5.9.2011 [cit. 2012-0312]. Dostupné z: http://www.ivancice.cz/zasedani/9_01.html
97
14 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázek 1 - Ivančice.................................................................................................. 3 Obrázek 2 - Znázornění přilehlých obcí.................................................................... 4 Obrázek 3 – Znázornění popisovaných lokalit.......................................................... 34 Obrázek 4 – Ohraničení VKP Letkovická stráň........................................................ 43 Obrázek 5 - Letkovická cihelna v 30. letech 20. století............................................ 44 Obrázek 6 – Otisk stabilního katastru Letkovic z roku 1825..................................... 46 Obrázek 7 – Otisk stabilního katastru Letkovic z roku 1877..................................... 47 Obrázek 8 - Letecké snímkování Letkovic v 50. letech 20. století............................ 48 Obrázek 9 - Pasení na VKP Letkovická stráň v roce 2010....................................... 51 Obrázek 10 – Kácení na VKP Letkovická stráň v roce 2010................................... 52 Obrázek 11 – Pasení na VKP Letkovická stráň v roce 2011.......................................53 Obrázek 12 - Sečení na VKP Letkovická stráň v roce 2011..................................... 54 Obrázek 13 - Ivančická část pastviny (dnešní VKP Skalky)..................................... 59 Obrázek 14 - Letkovická část pastviny...................................................................... 60 Obrázek 15 - Ivančická část pastviny.........................................................................61 Obrázek 16 - Letkovická část – detail slepého ramene.............................................. 62 Obrázek 17 - Letkovická část bez slepého ramene.................................................... 63 Obrázek 18 – Ortofotomapa ivančické a letkovické části pastviny........................... 64 Obrázek 19 - Zákres VKP Skalky............................................................................. 67 Obrázek 20 - Současný stav VKP Skalky a VKP Letkovická stráň.......................... 69 Obrázek 21 - Vyřezávání keřů na VKP Skalky v roce 2009......................................71 Obrázek 22 - Zásahy v jižní části VKP, červené je znázorněno kácení modré je znázorněno kosení.......................................................................................72 Obrázek 23 - Kácení v roce 2011 v severní části....................................................... 73 Obrázek 24 - VKP Řeznovický vrch.......................................................................... 74 Obrázek 25 - Mapa II. vojenského mapování........................................................... 77
Obrázek 26 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1825 – celkový pohled na obec Řeznovice.......................................................................................... 77 Obrázek 27 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1825 – pohled 98
na pastvení lokalitu v Řeznovicích............................................................................ 78 Obrázek 28 - Indikační skica stabilního katastru z roku 1877 – pohled na pastevní lokalitu.................................................................................................... 79 Obrázek 28 - Ortofotosnímek na VKP Řeznovický vrch.......................................... 80 Obrázek 29 - Sečení na VKP Řeznovický vrch......................................................... 81 Obrázek 30 - Kácení na VKP Řeznovický vrch.........................................................82
Tabulka 1 - Fytogeografické začlenění..................................................................... 10 Tabulka 2 - Struktura ploch v na Ivančicku............................................................... 15 Tabulka 3 - Procentické zastoupení biotopů na VKP Letkovická stráň ................ 39 Tabulka 4 - Vzácné rostlinné druhy na VKP Letkovická stráň................................. 41 Tabulka 5 - Chráněné druhy na VKP Skalky........................................................... 57 Tabulka 6 – Přepis názvů druhů do dnešní nomenklatury a zařazení dle Červeného a Černého seznamu............................................................................ 66 Tabulka 7 - Seznam chráněných rostlin na VKP Řeznovický vrch rozdělených do kategorií dle Červeného seznamu......................................................................... 75
99
15. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Část žádosti z programu péče o krajinu..................................................... 100 Příloha 2 – Svah VKP Letkovická stráň....................................................................... 101 Příloha 3 – Pastva ovcí na VKP Letkovická stráň v roce 2010.................................... 102 Příloha 4 – Pastva ovcí na VKP Letkovická stráň v roce 2010 – II. oplocenka.......... 102 Příloha 5 – Pastva na VKP Letkovická stráň v roce 2011............................................ 103 Příloha 6 – Akce pro veřejnost..................................................................................... 103 Příloha 7 - VKP Skalky v jižní části............................................................................ 104 Příloha 8 - Kácení v severní části na VKP Skalky, zachovalý stepní trávník............. 104 Příloha 9 – Pohled na VKP Řeznovický vrch............................................................... 105 Příloha 10 - VKP Řeznovický vrch, v pravé části akátový remízek........................... 106
100
16 PŘÍLOHY Příloha 1 – Část žádost z programu péče o krajinu
Číslo akce :
ŽÁDOST o poskytnutí finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v roce 2011 - Podprogram pro zlepšení dochovaného přírodního a krajinného prostředí Hana Juránková............................................................................................................................. Adresa : K Lesu 290/20 ............................ PSČ : 664 91 Ivančice- Němčice ............................. Bankovní ústav (včetně pobočky): KB ......................................................................................... Číslo účtu :xxxxxxxxxxxxx..............................................
IČ: 76165175
DIČ: ................................................. Rodné číslo :xxxxxxxxxxxx ............................................. Typ subjektu :*) NEPODNIKATELSKÁ FYZICKÁ OSOBA podnikatelsk á fyzická osoba
podnikatelská právnická osoba
politická strana, hnutí
nepodnikatelská fyzická osoba
NNO - občanské sdružení, obecně prospěšná společnost, církevní právnické osoby jiný podnikatelský subjekt
jiná nezisk.organizace, nadace, zájmová organizace,odbory
OSSPO- příspěvorganizačková organiní složka zace státu obec
Magistrát
Statutární orgán práv.osoby (jméno, příjmení, funkce) : ........................................................................... ...................................................................................................................................................... Telefon : 723 98 26 38 ................................. Fax: ...................................................................... e-mail :
[email protected]........................................... Osoba pověř. jednáním o finančním příspěvku (jméno, příjmení funkce): .............................................. Telefon : ...................................................... Fax: ...................................................................... e-mail : ....................................................................... Žadatel je / není plátcem DPH: **) Nejsem plátce DPH Předmět činnosti žadatelského subjektu (dle obch. rejst. nebo živnost.listu) Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím 101
B. Předmět žádosti Název akce : ,,Péče o VKP Letkovickou stráň jako biotopu ohrožených druhů rostlin v k. ú. Letkovice“ Předmět podpory (číslo a název – v pořadí dle objemu prací, označení nosného předmětu podpory) : B.1 Péče o přírodní a přírodě blízké biotopy a biotopy druhů uvedených v červených seznamech ve volné krajině Kraj : Jihomoravský.......................................... kat.území : Letkovice ...................................... Obec s rozšířenou působností: Ivančice........................................................................................ Obec : Ivančice ..................... pozemky (p.p.č.): 1620/1 v k.ú. Letkovice
C. Popis a zdůvodnění opatření : Registrovaný významný krajinný prvek Letkovická stráň v k. ú. Letkovice je biotopem několika zvláště chráněných druhů rostlin, které jsou zařazeny do červených seznamů. Lokalita hostí různé biotopy a společenstva od štěrbinové vegetace slepencových skalních výchozů a drolin po teplomilná travobylinná společenstva a suché trávníky s roztroušenými dřevinami, především keři. Na vrcholu kopce je spíše kulturní druhově chudá louka. Z významných rostlinných zástupců se zde nachází pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca L.) z kategorie C1, kosatec nízký (Iris pumila), tolice rozprostřená (Medicago prostrata) a křivatec český (Gagea bohemica) z kategorie C2. Déle je zde z kategorie C3 zastoupen lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), tolice nejmenší (Medicago minima), modřenec chocholatý (Muscari comosum) a silenka ušnice (Silene otites). Z kategorie C4 je zde 7 zástupců a to hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera), jetel alpínský (Trifolium alpestre), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), rozrazil jarní (Veronica verna), mochna písečná (Potentilla arenaria) a pilát lékařský (Anchusa officinalis). V tomto roce jsem požádala o finanční příspěvek Nadaci Veronika, která mi vyhověla. Ze získaných zdrojů zde opět proběhne pastva a to na rozloze 1 ha. Bude se jednat o smíšenou pastvu ovce + kozy. Pást se bude ve svahu (tak, kde jsem minulý rok prováděla vyřezávku náletových dřevin) a na části vrcholové partie. 0,5 ha bude posečeno těžkou mechanizací. Opatření financována z Nadace probíhají na těch lokalitách, o které jsem minulý rok žádala a prováděla na nich práce. K žádosti přikládám žádost do Nadace Veroniky, která je již schválená, a mapový zákres prací. AOPK žádám o finanční příspěvek na sečení rovněž těžkou mechanizací. Navrhované opatření spočívá v jednorázovém přesečení části kopce ve vrcholové partii. Práce budou provedeny těžkou mechanizací (traktor + rotační sekačka). Jedná se o rozlohu 0,2 ha. Travní biomasa bude z lokality odvezena a použita jako krmivo pro zvířata. Práce budou prováděny na lokalitě v těch místech, která byla v roce 2010 opomenuta. Práce by bezprostředně navazovaly na opatření, které jsem zde prováděla v roce 2010. Práce bude provedena dle optimálních podmínek květen – červenec.
102
Náklady na opatření činí 2 800,- Kč. Finanční částky jsou vypočteny dle směrnice MŽP č. 3/2009 pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v roce 2011. Realizace navrženého zásahu by měla přinést zlepšení stavu biotopu výše uvedených chráněných druhů rostlin a celkově přispět ke zvýšení ekologickostabilizační funkce VKP Letkovická stráň. Ráda bych se i v dalších letech a danou lokalitu starala.
D. Výše požadovaných finančních příspěvků Požadovaný údaj Celkové náklady akce ***) Vlastní prostředky žadatele ***) Požadovaný příspěvek z prostředků MŽP ***) Uznané náklady- základ 100 % pro výpočet procenta přidělené dotace ****) Přidělená dotace v Kč ****) Přidělená dotace v procentech ****)
Příloha 2 – Svah VKP Letkovická stráň
103
Celkem
Z toho v r. 2009
2 800,- Kč 0,- Kč 2 800,- Kč
2 800,- Kč 0,- Kč 2 800,- Kč
Příloha 3 – Pastva ovcí na VKP Letkovická stráň v roce 2010
Příloha 4 – Pastva ovcí na VKP Letkovická stráň v roce 2010 – II. oplocenka
Příloha 5 – Pastva na VKP Letkovická stráň v roce 2011
104
Příloha 6 – Akce pro veřejnost
Příloha 7 - VKP Skalky v jižní části
105
Příloha 8 - Kácení v severní části na VKP Skalky, zachovalý stepní trávník
106
Příloha 9 – Pohled na VKP Řeznovický vrch
Příloha 10 - VKP Řeznovický vrch, v pravé části akátový remízek
107
108
