Změny v rozložení ekonomického potenciálu ve světové ekonomice Přednáška č. 10 Kursu Světová ekonomika I. Doc. Ing.Lubomír Civín, CSc.,MBA
Obsah Prostorový aspekt strukturální dynamiky Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny
PROSTOROVÝ ASPEKT STRUKTURÁLNÍ DYNAMIKY
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Světové hospodářství je diferencovaný systém s nerovnoměrným a polarizovaným rozložením svého ekonomického potenciálu, ekonomické úrovně i dynamiky rozvoje Diferenciace se promítá i do rozložení sil a a vede k tendenci koncentrace do míst a celků s nejlepšímí podmínkami
Prostorový aspekt strukturální dynamiky • Uvedený proces koncentrace vede k formování přirozených center světového hospodářství • Světové hospodářství má díky tomuto procesu polycentrický chrakater • Polycentrizmus ve světovém hospodářství má dlouhý vývoj, který přecházel od unicentrismu v období jeho vzniku k současnému polycentrismu.
Prostorový aspekt strukturální dynamiky • Ekonomická centra představují ekonomicky a politicky klíčové subjekty zaujímající mimořádné postavení v systému světového hospodářství, vznikající posilováním klíčových národně státních celků (jader). • Tyto jádra pak rozšiřují a zintenzivňují svůj vliv jakož i dominantní postavení v jeho rámci prostřednictvím ekonomických a politických vazeb na další země daného regionu.
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Proces polycentrického rozvoje vedl v 50.-60. letech XX.století v rámci tehdejší kapitalistické části světového hospodářství k zformování tzv.triády. – USA v severoamerickém regionu – západní Evropa se zázemím v ES/EU – Japonsko se zázemím ve východní Asii
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Proti jádru kapitalistického systému zformovaného v triádu se od konce 1.světové války, ale zejména po 2. světové válce vytvářelo další centrum světového hospodářství rozvíjející se ale na odlišných ekonomických a sociálních principech - centrálně plánované ekonomiky s nižším stupněm otevřenosti a demokratičnosti (totalitní politický systém). Jádrem byl SSSR a s ním spojené státně-ekonomické celky (původně do systému vcházela i Čína a další asijské země, postupně se však od tohoto centra odkláněly). Poválečná struktura světového hospodářství měla v důsledku toho silné rysy bipolarity, která se však stále více rozmělňovala v multipolaritu.
Centra a periferie světového hospodářství
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Dominantní postavení po 2.sv. válce získaly USA a to jak politické tak ekonomické supervelmoci. Představovaly silné, relativně samostatné a uzavřené centrum na kterém byly ostatní (i vyspělé země) závislé. Zvolená strategie stimulovaného ekonomického růstu udržovala jejich pozici i v podmínkách růstu dalších vyspělých ekonomik (Z.Evropa, Japonsko) postupné následné změny světového hospodářství, ale i vnitřní vývoj vedly ke zpomalování růstu a relativnímu poklesu ekonomické převahy, negativní projevy se kumulovaly zejména v strukturální krizi 70.let. Na krizi reagovaly USA přeorientací politky v 80.letech na liberální, což vedlo k renesanci jejich vedoucí pozice ve světovém hospodářství (a vítězství ve studené válce).
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Západní Evropa musela po 2.sv.válce překonat ekonomickou a politickou devastaci a fragmentaci. Ekonomická obnova regionu, modernizace a integrace ekonomiky podporovaná její stimulací vedla postupně k posilování jejího postavení a snižování ekonomického předstihu USA. Strukturální krize 70. let však zhoršila konkurenceschopnost a vyvolala nutnost strukturální konverze tradičních ekonomik. to vedlo k poklesu významu tohoto centra světového hospodářství. přechod k hospodářské a měnové unii představoval pokus řešení problémů vyšším stupněm integrace, který však stále nedokázal vyřešit řadu problémů, zejména nehomogennost a značnou diferenciaci integračního prostoru s negativními důsledky pro konkurenceschopnost.
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Japonsko se v rámci poválečné obnovy zaměřilo na modernizaci a restrukturalizaci (podpora zpracovatelského sektoru) průmyslu včetně zpětného reinženýringu. Demilitarizace spolu s dlouhodobou politikou podpory průmyslového rozvoje a proexportní strategii růstu vedly k tomu, že se země stala v 80.letech hospodářskou velmocí. Změna hospodářské politiky v 90. letech odklánějící se od předchozích principů však vedla velké finanční krizi a nejtěžší recesi v historii, kterou země dosud nepřekonala. Stagnaci domácí ekonomiky nahrazuje země kapitálovou expanzí v rámci asijského regionu a keynesiánskou stimulací domácí poptávky , která však má stále malou účinnost a vede k růstu zadluženosti.
Růst reálného HDP v % Pramen: U.S. Bureau of Economic Analysis, NaOonal Income and Product Accounts
Prostorový aspekt strukturální dynamiky Centrum SSSR a na ně navázaných centrálně plánovaných evropských ekonomik rovněž po 2. sv.válce zaznamenaválo dynamický nástup ekonomického a sociálního rozvoje. Bylo to zejména extenzivním faktorům růstu, které po vyčerpání nedokázala konzervativní hospodářská politika nahradit alternativním modelem. Hospodářská stagnace následně vedla k řadě ekonomických krizových stavů, které vyústily v politickou dezintegraci seskupení a odklon části jeho členů směrem k západoevropské integraci.
Prostorový aspekt strukturální dynamiky
Rozpad sovětského bloku vedl krátkodobě ke vzniku unipolární struktury světového hospodářství a obnově hegemonie USA. Procesy globalizace a dezindustrializace realizované v podmínkách lliberalní hospdoářské politiky však tuto hegemonii oslabily ve prospěch nově vznikajících trhů zemí semiperiferie ( zejména BRIC).
Prostorový aspekt strukturální dynamiky
Zejména vysoká dynamika asijského prostoru a posilování ekonomického potenciálu Číny a dalších zemí regionu vyvolává tendenci k multipolaritní struktuře světového hospodářství. Tento trend je posilován intenzifikací a teritoriální expanzí procesů mezinárodní ekonomické integrace v tradičních centrech (NAFTA, EU 27.....).
Rozvojové země v dnešním světovém hospodářství Specifickou roli představují v dnešním světovém hospodářství rozvojové země. Jsou to země, představující bývalé koloniální a polokoloniální země, které se v procesu rozpadu koloniální soustavy z ní vymanily, získaly samostatnost, avšak koloniální minulost se dále negativně projevila v jejich společenské a ekonomické struktuře a ovlivňuje jejích vývoj až do současnosti.
Geografické vymezení Rozvojové země jsou taky často vymezovány na základě geografických kritérií, nejčastějí podle rozvojových regionů: - Afrika (popř. Subsaharská Afrika, Severní Afrika a Blízký Východ ), - Asie (Střední Asie, Západní Asie, Jihovýchodní Asie) - Latinská Amerika (Jižní Amerika, Karibik a Střední Amerika). - Oceánie
Rozvojové země v dnešním světovém hospodářství Z hlediska ekonomického lze rozvojové země vymezit jako skupinu zemí, které je možné charakterizovat např. dvěma základními charakteristikami: - Nízká ekonomická úroveň jejímž charakteristickým rysem je nízký hrubý domácí produkt na obyvatele, vysoké přírůstky obyvatel, vysoký podíl chudých, vysoká nezaměstnanost, malé množství kapitálu vedoucí k nízké produktivitě práce či dominance zemědělského, případně težebního sektoru na HDP - Druhým charakteristickým rysem je závislost rozvojových zemí na rozvinutých zemích ve vnějších ekonomických vztazích projevující se v teritoriální struktuře zahraničního obchodu nebo v pohybu zahraničního kapitálu , zde vymezit faktory ovlivňující zahraniční obchod
Rozvojové země v dnešním světovém hospodářství • Obyvatelé rozvojového světa představují většinu lidstva (více než 80%) přičemž jen méně než 20 % světové populace žije v rozvinutých ekonomikách. Rozvinuté země však stále představují přes 40 % světové ekonomické spotřeby a podobné procento využívání přírodních zdrojů • Důležitým faktorem globální nerovnosti je také nerovnoměrný populační vývoj: zatímco populace vyspělých zemí je stabilní nebo více či méně klesá, populace v rozvojových zemích trvale roste
Rozvojové země v mezinárodní dělbě práce Méně rozvinuté ekonomiky, které představují v mezinárodní dělbe práce zejména zdroje surovin a levné pracovní síly, často nevytvářejí pravidla pro regulaci podnikání (nebo efektivní prostředky vedoucí k jejich dodržování), která by různé (domácí či zahraniční ) podnikatelské subjekty nutily zachovávat pravidla ochrany životního prostředí, minimální standardy sociálního rozvoje či odpovědnosti vůči pracovní síle, i místním komunitám a jejich kultuře.
Rozvojové země v mezinárodní dělbě práce • Přírodní i lidské zdroje v rozvojových zemích jsou často nešetrně ekonomicky využívány místními vládami, nadnárodními korporacemi a zájmovými skupinami právě z rozvinutých zemí. • Přestože z vyspělých zemí proudí do zemí rozvojových zahraniční investice, remitence a rozvojová pomoc, většinová část investovaných finančních prostředků se díky systému mezinárodní dělby práce vrací různými kanály zpět.
Sociální a ekonomický rozvoj v rozvojových zemích • Současný charakter sociálního a ekonomického rozvoje různých částí světového hospodářství závisí od toho jestli a nakolik jsou schopné participovat na procesu globalizace, zejména formou celosvětových procesů industrializace, urbanizace a technologické modernizace, které ovšem přinášejí rovněž značné negativní důsledky. • Obyvatelstvo rozvojových zemí sice může získat přístup k levnému zboží (často pocházejících z jiných rozvojových zemí) , přitom často ale nemají příležitost zajistit si dostatek příjmů k pokrytí základních potřeb a potravin, jejichž cena se na globálním trhu rychle mění.
Nerovnoměrnost vývoje rozvojových zemí Nerovnoměrnost rozvoje světového hospodářství je dynamický koncept. Nerovnosti mezi místy a lidmi můžeme pozorovat na všech územních úrovních: lokálních, regionálních i na globální úrovni. Převažující tendencí dosavadního vývoje globální ekonomiky bylo jednak prohlubování nerovností mezi rozdílů mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi , ale rovněž mezi lidmi i mezi místy. V důsledku procesu globalizace dochází v posledních desetiletích rovněž k výrazné diferenciaci uvnitř skupiny rozvojových zemí.
Proces diferenciace rozvojových zemí V důsledku diferenciace hodnocené na základě charakteru ekonomického rozvoje se v současnosti rozvojové země člení na několik skupin: - Nově industrializované země (Newly Industrialized Countries, NIC), - Ekonomiky se vznikajícími trhy (Emerging Markets Economies, EME) - Malé ostrovní rozvojové státy ( Small Island Developing States, SIDS) a - Vnitrozemské rozvojové země (Landlocked Developing Countries, LLDCs)
Vnitrozemské rozvojové země
Legenda:
Vnitrozemské rozvojové země Dvojitě uzavřené země (2 a více hranic k moři) Ostatní státy
Malé ostrovní rozvojové státy
Legenda:
Malé ostrovní rozvojové státy Karibiku Oceánie Afrika a Indický oceán Ostatní státy
Proces diferenciace rozvojových zemí Nejméně rozvinuté země (LDCs) představují nejchudší a ekonomicky nejslabší státy mezinárodního společenství. OSN definuje tuto skupinu na základě základních kritérií, mezi které patří extrémní chudoba, strukturálně slabá ekonomika, nedostatek kapacit pro hospodářský růst, nedostatek institucionálních zdrojů a kvalifi kovaného lidského kapitálu a nevýhodná geografická poloha. Tyto charakteristiky současně představují hlavní faktory nerozvinutosti LDCs a způsobují jejich vysokou zranitelnost vnějšími ekonomickými šoky i přírodními katastrofami.
Nejméně rozvinuté země
Nejméně rozvinuté země LDC Ostatní země
Proces diferenciace rozvojových zemí Vysoce zadlužené chudé země (HIPC) tvoří skupinu chudých států s vysokým zahraničním dluhem, pro něž byl navržen a následně implementován mechanismus odpouštění zahraničních dluhů (Iniciativa HIPC). Země zařazené do této skupiny musí splňovat podle MMF a Světové banky čtyři kritéria: - nízká ekonomická úroveň - zavádění reformní hospodářské politiky, které MMF a SB podporují prostřednictvím svých programů. - vypracování strategie snižování chudoby (Poverty Reduction Strategy Paper, PRSP). - neudržitelné dluhové břemeno definované podílem zahraničního dluhu na vývozu ve výši minimálně 150 % a podílem dluhu na celkových příjmech státu ve výši minimálně 250 %.
Vysoce zadlužené rozvojové země
Země plně kvalifikované pro HIPC Země částečně kvalifikované pro HIPC Země vhodné pro HIPC ale nesplňující všechny podmínky
Proces diferenciace rozvojových zemí Nově industrializované země, jsou ty rozvojové země , které úspěšně absolvovaly proces industrializace a prodělaly rozsáhlé strukturální transformace svých ekonomik, v jejichž průběhu z původně zemědělských zemí vznikly země průmyslové. Nejčastěji se tyto lze skupinu vymezit na základě tří kritérií: - podíl průmyslu na HDP země činí alespoň 25 %; - průmyslově zpracované výrobky se na jejich celkovém vývozu podílejí alespoň 50 %; - země dosahují vysokého ekonomického růstu, v jehož důsledku postupně konvergují ke skupině rozvinutých zemí.
Nově industrializované země
Proces diferenciace rozvojových zemí •
•
•
•
Za ekonomiky se vznikajícími trhy (EME) jsou považovány rozvojové země , které jsou charakteristické prudkým ekonomickým rozvojem, relativně úspěšným průběhem tržních reforem a obrovským potenciálem pro další ekonomický vývoj. Přesná specifikace je rozdílná např. UNCTAD do této skupiny řadí pět asijských zemí (Malajsie, Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan, Thajsko) a pět latinskoamerických (Argentina, Brazílie, Chile, Mexiko, Peru). V současnosti jsou ale mezi vynořující se ekonomiky běžně zařazovány také země BRICS, některé země Blízkého východu a další asijské či latinskoamerické země . Do této skupiny zařazovány i některé transformující se země střední a východní Evropy. V poslední době také dochází ke stírání rozdílů mezi rozvojovými zeměmi a vynořujícími se ekonomikami.
Země se vznikajícími trhy EME
Rozvojové země a země se vznikajícími trhy
Č -
vyspělé země rozvojové země země, které postoupily z rozvojové na vyspělou nově industrializované země (podle MMF)
Teorie světových systémů Teoretické vymezení současné nerovnoměrně rozvinutého světového hospodářství předkládá Immanuel Wallerstein (navazujíc na Raula Prebishe) ve své teorii světových systémů, když rozdělil státy podle jejich postavení v rámci světové ekonomiky do tří základních skupin: - státy jádra, - semiperiferie - periferie. Vzhledem k dynamice světového ekonomického systému se postavení států a jejich zařazení může měnit.
Teorie světových systémů
SVĚTOVÁ EKONOMIKA Jádro Semiperiferie Periferie
Teorie světových systémů Jádro světového hospodářství
Jádro je charakterizováno: - vysokou ekonomickou výkonností a produktivitou - kapitálově náročnou produkcí, diverzifikovanou odvětvovou skladbou výroby a služeb s využitím vyspělých technologí, - země jej tvořící vystupují v jeho rámci jako centrum služeb, bankovnictví a finančnictví, obchodu, části průmyslové výroby, nadnárodních korporací, dopravních sítí, vědy a výzkumu, vývoje špičkových technologií, - vysokými příjmy vyšší životní úrovní, vzdělaností, vyšší mírou úspor - tím, že představují významné zdroje kapitálu pro globální ekonomiku a to jak přímých zahraničních ale i portfoliových investic
Teorie světových systémů Periferie světového hospodářství
Periferii charakterizují: - nízké příjmy, - jednoduché, až primitivní technologie, - produkce náročná na pracovní sílu a neúplná odvětvová skladba. Patří sem zejména nejméně rozvinuté země, většinou rovněž ze skupiny těžce zadlužených zemí, malých ostrovních , či vnitrozemských států. Země světové periferie jsou z reprodukčního procesu globální ekonomiky vyčleňovány jak z hlediska nízké participace na výrobě, tak i nízkou schopností spotřeby. Separují se od dominantní západní protržní a prodemokratické kultury , anebo jsou vzhledem ke své zaostalosti nadnárodními společnostmi a globálním kapitálem opomíjeny
Teorie světových systémů Semiperiferie světového hospodářství
Její státy se částečně vyznačují jak charakteristikami jádra, jednak mají některé rysy typické pro země periferie Do této skupiny patří zejména NIC a EME Tyto země získávají rozvojové impulsy z participace na rozvoji globální ekonomiky - nižší úrovně firemního řízení a pobočky nadnárodních společností v oblasti výrobních služeb se lokalizují v hlavních a největších městech. - přímé zahraniční investice nadnárodních společností přinášejí pracovní místa, lepší technologie a celkový ekonomický rozvoj, neboť některé místní firmy se mohou podílet na subdodávkách.
Teorie světových systémů Semiperiferie světového hospodářství
- MNK
a TNK v zemích světové semiperiferie zakládají především výroby náročné na množství pracovní síly, technologie , hlavně výzkum a vývoj však zůstávají ve vyspělých zemích. - výrobní technologie jsou vzhledem k předchozímu stavu ekonomik těchto zemí sice pokročilé, nikoliv však v porovnání s vyspělými a kapitálově náročnými výrobami vyspělého světa. - pokrok může tudíž zároveň znamenat i pokračující prohlubování rozdílů mezi vyspělými zeměmi světového jádra a oblastmi světové semiperiferie.
POMĚR SIL VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ A JEHO ZMĚNY
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny • Měnící se postavení jednotlivých center světového hospodářství se promítá do změn ve vzájemném poměru sil mezi centry navzájem ale i jejich novými rivaly z oblasti semiperiférie světového hospodářství (zejména BRIC). • Poměr sil mezi státy odráží jejich ekonomický a vojensko-politický potenciál, který jim umožňuje prosazovat vlastní zájmy do systému světového hospodářství a mezinárodních ekonomických vztahů
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho budoucí změny ( HDP Top 10 v 2014)
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho budoucí změny (HDP Top 10 v 2050)
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny • Změny v poměru sil se následně promítají do rostoucích rozporů mezi jednotlivými starými a novými centry, obnovování starých a vznikajících nových nerovnovážných stavů světového hospodářství, posilovaných preferencí národních zájmů jednotlivých center v oblasti hospodářské politky. • Interdependence sice vede jednotlivé státy k hledání globálních mechanismů překonávání nerovnováh a vzjemných rozporů, zatím však tato tendence nemá dominující pozici a v kontextu střetu národních a globálních zájmů většinou národní zájmy vítězí.
Světové zbrojní výdaje 2015 v USD a tempo růstu Výdaje Změna
Světový potenciál jaderných zbraní 2015 Země
rozmístěné hlavice
ostatní hlavice
celková zásoba
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny • Novou rovinou změn v globálním poměru sil s rostoucím významem je institucionálněorganizační rovina. Silový aspekt (mocenský poměr sil) má i rozměr vztahu států a TNK, kde se stále víc prosazuje rostoucí ekonomický tudíž i silový potenciál TNK. • I tento proces má svůj časový rozměr a proto se procesy změn v poměru sil výrazně dynamizují růstem schopnosti a síly TNK proti relativně klesajícímu postavení národních států a jejich vlád.
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny
Pokles reálného ekonomického a mocenského potenciálu národních států na úkor růstu síly mezinárodních korporací vyvolává několik reakcí mění jejich vzájemný poměr sil (posilování regionální integrace, koordinace státní a mezinárodní regulace stojící proti koncepcím liberalizace).
Poměr sil ve světovém hospodářství a jeho změny
TNK se tak stávají reálným ekonomickýcm, ale i mocensko politickým faktorem působícím ve světovém hospodářství, včetně vytváření svých vlastních “transnacionálních” mocenských struktur (privtizovaná zákonodarná moc, kontrola TNK nad politikou národních států,atd.) .
Rostoucí význam MNC a FDI v globální ekonomice
Literatura • HIPC heavily indebted poor countries iniOaOve. MDRI MulOlateral debt relief iniOaOve. World Bank, Washington,2013 • IMF , World Economic Outlook, IMF, Washington, 2016 • Cihelková a kol. Světová ekonomika. Obecné trendy rozvoje, Praha,2009 • Wallerstein, Immanuel Maurice. World-systems analysis: An introducOon. Duke University Press, (2004)
