KONKURENČNÍ VÝHODA VE ZNALOSTNĚ ZALOŽENÉ EKONOMICE1 Anna Kadeřábková, Marek Rojíček Centrum ekonomických studií VŠEM, Praha
[email protected],
[email protected] Abstrakt: Cílem příspěvku je hodnocení zdrojů a efektů konkurenční výhody české ekonomiky v mezinárodním srovnání. První část obsahuje výchozí přehled nejvýznamnějších předností a slabin v oblasti institucionální kvality, inovační výkonnosti a kvality lidských zdrojů. Ve druhé části je metodologie mezinárodního srovnání založena na matici a diamantu konkurenční výhody, které odlišují dosaženou úroveň ekonomického a znalostního rozvoje sledovaných zemí. Matice specifikuje konkurenční výhodu jako nákladově vs. kvalitativně založenou a inovační kapacitu jako založenou na vnějších vs. vnitřních technologických znalostech. Diamant konkurenční výhody podrobněji hodnotí pozice zemí podle rozvoje výrobních technologií, úplnosti hodnotového řetězce, kvality prostředí a rozvoje vazeb a interakcí. Poslední část příspěvku zahrnuje hodnocení strukturálních charakteristik konkurenceschopnosti, a to na odvětvové a regionální úrovni. Klíčová slova: konkurenceschopnost, znalostní ekonomika, strukturální rozdíly Abstract: The paper presents evaluation of resources and effects of competitive advantage of the Czech economy in an international comparison. The first part covers the starting survey of the key strengths and weaknesses in institutional quality, innovation performance and human resource quality. The second part includes the methodology of comparison based on the matrix and diamond of competitive advantage, according to country-specific levels of economic and knowledge development. The matrix identifies the competitive advantage as cost vs. quality-based, and innovation capacity as based on external vs. internal technology knowledge. The diamond specifies the country positions in a more detailed way in terms of production technology, value chain completeness, environment quality and intensity of interactions. The last part includes evaluation of structural features of competitiveness on industrial and regional levels. Key words: competitiveness, knowledge economy, structural disparities Úvod Kvalitativní charakteristiky zdrojů konkurenční výhody výrazně ovlivňují dlouhodobě udržitelnou růstovou výkonnost ve znalostně založené ekonomice. Méně vyspělé země usilují o rychlou konvergenci, zvyšování ekonomické úrovně však zároveň oslabuje jejich konkurenční výhodu založenou na nízkých 1
Příspěvek vznikl s podporou grantů GAČR 402/05/2210 a MŠMT výzkumná centra 1M0524.
1
nákladech a cenách. Rozvoj kvalitativně náročnějších aktivit má proto klíčový význam pro rozvoj jejich konkurenceschopnosti. V příspěvku je prezentováno hodnocení konkurenceschopnosti České republiky v rámci EU-25 s důrazem na její kvalitativní faktory. První část obsahuje výchozí přehled nejvýznamnějších předností a slabin v oblasti institucionální kvality, inovační výkonnosti a kvality lidských zdrojů v ČR. Ve druhé části je hodnocení založeno na komplexním analytickém přístupu s využitím matice a diamantu konkurenční výhody, které zohledňují dosaženou úroveň ekonomického a znalostního rozvoje při hodnocení adekvátnosti politických opatření. Data zahrnují vybrané výsledky šetření Světového ekonomického fóra a řadu dalších ukazatelů v souvisejících oblastech (založených na tvrdých datech). Matice specifikuje konkurenční výhodu jako nákladově vs. kvalitativně založenou a inovační kapacitu jako založenou na vnějších vs. vnitřních technologických znalostech. Diamant konkurenční výhody podrobněji hodnotí pozice zemí (v zásadě vymezené maticí) podle čtyř pilířů se souborem čtyř dílčích ukazatelů rozlišených podle jejich úlohy při dosažení kvalitativně založené konkurenceschopnosti. Pozornost je věnována rozvoji výrobních technologií, úplnosti hodnotového řetězce, kvalitě prostředí a rozvoji vazeb a interakcí. Specifická pozornost je věnována úloze technologického transferu v globálním hodnotovém řetězci v případě nových členů EU. Poslední část příspěvku zahrnuje hodnocení strukturálních charakteristik konkurenceschopnosti, a to na odvětvové a regionální úrovni. V prvním případě je důraz kladen zejména na odvětvovou strukturu odlišenou podle hlediska technologické náročnosti, ve druhém případě na předpoklady a výsledky rozvoje regionálního inovačního systému a jejich vztah k regionální ekonomické výkonnosti. 1 Pozice České republiky v mezinárodním srovnání – výchozí hodnocení Výchozí hodnocení konkurenceschopnosti ČR v rámci EU-25 vychází z předpokladu, že ve vyspělejších zemích je souhrnná makroekonomická výkonnost ve stále větší míře odrazem významu znalostně založených aktivit a jejich ekonomických a společenských efektů. Úspěšný přechod na znalostně založenou ekonomiku (který představuje náročnou výzvu zejména pro nové členské země) a rozvoj znalostně založené společnosti vyžadují zvýšení kvalitativních vstupů a efektivnosti jejich využití ve stabilním makroekonomickém rámci. Významnou podmínkou úspěšnosti těchto mechanismů a procesů je odpovídající institucionální kvalita vytvářená soukromými i veřejnými ekonomickými subjekty a odpovídající politická podpora. Hodnocení je založeno na údajích publikace Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005 (viz Kadeřábková a kol., 2005). 1.1 Makroekonomický rámec Dlouhodobá růstová výkonnost byla v ČR dlouhodobě nízká a nevedla k výraznějšímu zúžení mezery v ekonomické úrovni vůči vyspělým zemím. Vývoj v letech 2000–2004 však ukazuje, že se česká ekonomika dostala na dráhu dynamického a stabilního vývoje. Makroekonomická rovnováha byla 2
nepříznivě ovlivněna deficity veřejných financí. Dlouhodobě zhoršující se problém deficitu je důsledkem zejména nedostatečné reformy výdajové stránky rozpočtů. Ve vnějších ekonomických vztazích se česká ekonomika vyznačovala vysokou dynamikou zahraničního obchodu, růst dovozů však převyšoval růst vývozů a zahraniční obchod měl negativní vliv na růst HDP. Teprve v poslední době se tento vztah obrací. Česká ekonomika byla silně ovlivněna přílivem přímých zahraničních investic, který významně zesílil po přijetí zákona o investičních pobídkách. Na vnější rovnováhu pozitivně působil vývoj směnných relací, které se dlouhodobě zlepšovaly a snižovaly schodek obchodní bilance. Reálné zhodnocování české měny patřilo k nejvyšším v zemích EU-25, ale nevedlo ke zvětšení obchodního deficitu. To svědčí o rostoucí technické a kvalitativní konkurenceschopnosti českých exportérů, zejména na náročných trzích EU. 1.2 Institucionální kvalita V případě kvality veřejné správy zaujímá ČR v EU-25 v souhrnu jedno z posledních míst a oproti roku 1998 se její postavení dokonce mírně zhoršilo. Největším problémem je kontrola korupce, naopak nejlepší je hodnocení demokracie a v menší míře i kvality regulace. V podrobnějším hodnocení kvality veřejných institucí patří ČR opět k nejhůře hodnoceným zemím. Nejméně příznivě je vnímána efektivnost veřejných výdajů a regulační zátěž na centrální úrovni, v menší míře rovněž transparentnost vládních politik. V průměru je pozice ČR nejhorší ve skupině ukazatelů veřejné správy. V souboru ukazatelů ekonomické svobody vykazuje Česká republika nejméně příznivou hodnotu podle hlediska fiskálního břemene, nepříznivě je hodnocena i úroveň vládních zásahů do ekonomiky a rozsah černého trhu. V dlouhodobém horizontu se celkově nepříznivé hodnocení úrovně ekonomické svobody v ČR (přes krátkodobá mírná zlepšení) v podstatě nezměnilo. Jak již bylo zmíněno, k nejhůře hodnoceným oblastem institucionální kvality patří v České republice oblast korupce. V souhrnném hodnocení vyjádřeném indexem vnímání korupce vykazuje ČR dlouhodobě jedno z posledních míst v EU-25. Z hlediska dílčích oblastí korupčních praktik je největší slabinou korupce politických stran ve formě nelegálních finančních příspěvků a korupce politického rozhodování včetně veřejných soutěží. Efektivnost dílčích trhů je v průměru hodnocena v ČR opět nepříznivě. V případě produktových trhů jsou nejhůře vnímány dopady a rozsah zdanění, efektivnost právního rámce a efektivnost ochrany hospodářské soutěže. V souboru ukazatelů efektivnosti trhu práce je naopak pozice velmi příznivá. Nejlepší je situace v pružnosti trhu práce, následuje participace žen a vztah mezi výkonem a odměnou. U efektivnosti finančních trhů je však ČR hodnocena nepříznivě, a to zejména u sofistikovanosti trhů, přístupu k půjčkám a dostupnosti rizikového kapitálu. Nejpříznivější je pak v ČR situace v oblasti přímých zahraničních investic. Nejvýraznější zaostávání za průměrem EU-25 vykazuje ČR v případě zdraví bank a regulace obchodování s cennými papíry. Podmínky pro podnikání představují další výraznou slabinu České republiky v mezinárodním srovnání. Nejhorší je situace v případě podmínek ukon3
čení podnikání, zejména z hlediska počtu let uzavření a výše míry výtěžnosti, velmi vysoké jsou i relativní náklady ukončení podnikání. Značně nepříznivá je pozice ČR také v případě náročnosti zahájení podnikání a obtížnosti procesu přijímání pracovníků. Naopak poměrně příznivě je hodnocena situace v případě relativních nákladů na vytvoření záruky při získávání úvěru a na úhradu odstupného při propouštění pracovníka a v případě náročnosti ujednání v oblasti pracovní doby. Kvalita podnikové správy je v České republice hodnocena opět výrazně nepříznivě (v rámci EU-25 zaujímá v průměru předposlední místo). Zcela nejhůře je hodnocena etika chování firem. Relativně příznivá je pozice ČR v přísnosti kontrolních standardů a ochrany minoritních akcionářů (stále však hluboko pod průměrem EU-25). 1.3 Inovační výkonnost V případě vstupů do výzkumu a vývoje Česká republika zaostává v rámci EU zejména v relativním počtu pracovníků ve výzkumu a vývoji. Naopak poměrně příznivé (ve srovnání s většinou nových členských zemí a při dosažené úrovni ekonomické vyspělosti) jsou údaje o podílu podnikatelského sektoru na financování výzkumu a vývoje (tento podíl se však v posledních letech postupně snižuje) a rovněž o podílu výdajů podniků na výzkum a vývoj na HDP. Pro dosažení vyšší efektivnosti výdajů na výzkum a vývoj je do budoucna nutno dále posílit motivaci podnikového sektoru v této oblasti. V případě předpokladů inovační výkonnosti je největší slabinou České republiky podíl výdajů na rizikový kapitál na HDP, což je výraznou slabinou většiny zemí EU (zejména ve srovnání s USA). Na druhé straně poměrně příznivá je pozice ČR podle podílu Ph.D. absolventů technických a přírodovědných oborů na celkovém počtu absolventů (ovšem při celkově nízkém počtu Ph.D. absolventů v ČR). Pozitivně je v expertních šetřeních hodnocena i spolupráce podniků a vysokých škol při realizaci výzkumu. Nicméně statistická data (podíl podniků na financování výzkumu na vysokých školách) tomuto příznivému hodnocení neodpovídají, což naznačuje, že tato spolupráce se zatím výrazněji neprojevuje ve skutečných finančních tocích. Spolupráce mezi vysokými školami a podnikovou praxí může přitom významně přispět ke zvýšení ekonomických přínosů výzkumných aktivit. Ve složce vědecké a technické výkonnosti lze všechny sledované ukazatele (tj. podíl inovujících podniků, relativní počet publikací i mezinárodních patentových přihlášek) v České republice považovat za problémové na stejné úrovni. Toto zaostávání je dlouhodobé a odráží dosud nízkou úroveň rozvoje domácí znalostní základny a omezený rozsah a slabou intenzitu inovačních aktivit podniků, resp. slabou schopnost komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje. Souběžné zaostávání ve všech třech typech vědeckých a technických výstupů zároveň naznačuje jejich úzkou propojenost. Výraznější zvýšení inovační výkonnosti lze přitom předpokládat spíše v delším časovém horizontu za podmínky intenzivních změn systému výzkumu a vývoje v ČR a dalších inovačních aktivit včetně jejich veřejné podpory. Příznivě může při zvýšení vědecké a technické výkonnosti působit efektivnější transfer vnějších technologic4
kých znalostí prostřednictvím vnějších vazeb výzkumných pracovišť a aktivit poboček zahraničních firem. Podmínkou úspěchu i v tomto případě však zůstává odpovídající rozvoj domácí znalostní základny a v širším pojetí absorpčních schopností. U efektů inovační výkonnosti je v ČR nejpříznivější situace v technologické připravenosti, následují zdroje konkurenční výhody, naopak nejhorší výsledek představuje úroveň rozvoje klastrů. V případě tvrdých dat ukazují obě použitá hlediska zcela odlišnou pozici České republiky. Podíl technologicky vysoce náročných vývozů je silnou stránkou ČR ve složce efektů inovační výkonnosti, zatímco relativní výše příjmů z prodeje technologií naopak nejslabší. Tento výsledek (v kombinaci s již uvedeným zaostáváním v případě technických a inovačních výstupů) nicméně pouze potvrzuje závislost ČR na vnějších technologických znalostech a přetrvávající převahu kvalitativně méně náročných aktivit v odvětvích řazených mezi technologicky náročná. Klíčovou otázkou dalšího vývoje efektů inovační výkonnosti bude schopnost zvýšit kvalitativní intenzitu ekonomických aktivit, tj. jejich náročnost na výzkum a vývoj a na kvalifikace. V rámci aktivit zahraničních firem je otázkou zejména zvýšení kvalitativní pozice v hodnotovém řetězci nadnárodních firem. V případě rozvoje informační společnosti je poměrně příznivá pozice České republiky u podílu výdajů na informační a zejména komunikační technologie. Nejvýraznější je naopak zaostávání ve využití náročnějších technologií (širokopásmové připojení) a dále ve využití ICT (zejména internetu) v domácnostech (což do značné míry odráží dosud vysoké náklady internetové komunikace). Naopak příznivé jsou charakteristiky využití a připravenosti ICT v podnikové sféře, zaostává však dosud velikost jejich ekonomických efektů sledovaných ukazateli e-business. V jejich případě zatím Česká republika nedosahuje evropského průměru. V oblasti e-government je pozice ČR příznivější v případě využití těchto služeb podnikovou sférou, naopak podprůměrná je úroveň jejich dostupnosti, tj. rozvoj strany nabídky. 1.4 Kvalita lidských zdrojů Předností České republiky z hlediska kvalifikací a dovedností lidských zdrojů je ve srovnání s ostatními členskými státy EU vysoký podíl osob, které dosáhly alespoň středoškolského vzdělání. ČR již v současné době překračuje referenční hodnotu tohoto ukazatele, které má být dosaženo v rámci EU-25 v roce 2010. Velmi příznivý je i nízký podíl osob, které jsou bez vzdělání nebo mají ukončené pouze základní vzdělání. I když kvalita terciárního vzdělávání v ČR byla v roce 2005 poprvé hodnocena mírně nad průměrem EU-15, ve vztahu k nejvyspělejším zemím vykazuje stále značný odstup. I v případě flexibility a adaptability lidí si ČR v roce 2005 značně polepšila a poprvé přesáhla průměr EU-25. Tato zjištění jsou povzbudivá, nicméně s jejich vyhodnocením je třeba vyčkat na další roky, které ukáží, zda nešlo pouze o dočasný výkyv ovlivněný příznivým ekonomickým vývojem, ale o dlouhodobější pozitivní trend. Velkou slabinou ČR, resp. jejího obyvatelstva ve věku 16–74 let, je počítačová gramotnost, vyjádřená prostřednictvím využívání internetu. ČR se nachází poměrně hluboko pod průměrem EU-25. 5
Účast na vzdělávání je odrazem i předpokladem přechodu na znalostně založenou společnost. Česká republika zatím výrazně zaostává zejména v účasti na terciárním vzdělávání, i když po celé období let 1998–2002 se prosazuje mírně pozitivní trend. Nepříznivá je rovněž situace ve vzdělávání dospělých. Podle názoru manažerů a podnikatelů není rozsah investic do školení a rozvoje zaměstnanců v ČR dostatečný, resp. je pod průměrem EU-15 i EU-25. Tato skutečnost je odrazem toho, že podniky stále dávají přednost materiálovým investicím před investicemi do lidského kapitálu, že ne zcela doceňují význam lidského kapitálu pro fungování podniku. O podceňování významu vzdělávání v České republice svědčí i výdaje na vzdělávání. Velmi nepříznivě vychází srovnání se zeměmi EU-25 jak ve veřejných, tak celkových výdajích na vzdělávací instituce. Veřejné výdaje v přepočtu na jednoho žáka se sice v letech 2000–2002 mírně zvyšovaly, ale tento nárůst nestačil na snižování rozdílu mezi českým školstvím a průměrem EU-25, který se naopak ještě prohloubil. Tento nepříznivý stav je ovlivněn nejen ekonomickým zaostáváním ČR za vyspělým jádrem EU, ale i nízkým podílem veřejných výdajů na vzdělávání na HDP. Lidské zdroje pro rozvoj vědy a techniky tvoří zejména absolventi technických a přírodovědných disciplín. I když v ČR se jejich podíl ve skupině 20–29 let zvyšuje, stále je to cca pouze poloviční podíl oproti průměru EU-25. Toto zjištění není nijak překvapivé, neboť všechny ukazatele týkající se terciárního vzdělávání ukazují na nedostatečný rozvoj tohoto sektoru. ČR naopak překračuje průměr EU-25 v podílu odborníků a technických pracovníků (KZAM 2,3) na celkové zaměstnanosti, ale i podíl ICT zaměstnanosti, zaměstnanosti v high-tech zpracovatelském průmyslu a high-tech službách. 2 Matice a diamant konkurenční výhody Prezentovaný analytický rámec matice konkurenční výhody a navazujícího diamantu konkurenční výhody umožňuje komplexní hodnocení a srovnání pozice zemí v rámci EU-25. Konstrukce využívá dílčích výsledků expertních šetření provedených v rámci Zprávy o globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra (WEF, 2004). Klíčovým východiskem je v tomto případě rozlišení zdrojů konkurenceschopnosti podle (kvalitativně vzestupných) vývojových fází. Ekonomický úspěch založený na vývojově nižších fázích konkurenceschopnosti vede nakonec k její ztrátě v důsledku rostoucích cen vstupů, zejména mezd. Dlouhodobě udržitelná růstová výkonnost proto vyžaduje postupný posun ke kvalitativně vyšším zdrojům konkurenční výhody. Blíže k metodologii a aplikaci hodnocení kvalitativně založené konkurenční výhody viz Kadeřábková (2005). 2.1 Matice konkurenční výhody Klíčové charakteristiky konkurenční výhody jsou v matici hodnoceny z hlediska jejích zdrojů a inovační kapacity. Toto rozlišení vychází z pojetí indexu globální konkurenceschopnosti, který v návaznosti na Portera (2003) prezentují Sala-i-Martin a Artadi (2004). Rozlišeny jsou kvalitativně různé 6
zdroje konkurenceschopnosti, které převažují ve třech vývojových fázích. Ve výchozí fázi tažené výrobními faktory firmy konkurují zejména cenou, tj. využívají výhody levných vstupů s využitím převzatých technologií. Ve fázi tažené efektivností určuje produktivitu firem zejména kvalita výrobků (nikoli už pouze jejich cena) a efektivní výrobní postupy. Další významné faktory zahrnují efektivnost dílčích trhů, dostupnost lidského kapitálu a vnější otevřenost. Ve fázi tažené inovacemi nabývá na klíčovém významu schopnost vytvářet nové produkty a procesy s využitím nejmodernějších výrobních a organizačních postupů. Firmy konkurují jedinečnými strategiemi založenými na sofistikovaných operacích, jejichž významnou charakteristikou se stává (kvalitativní) rozvoj klastrů (jejich vnitřních a vnějších vazeb). Výchozí hodnocení pozice zemí EU-25 je založeno na odlišení zdrojů konkurenční výhody mezi dvěma protikladnými pozicemi – na jedné straně nízké náklady či místní přírodní zdroje (citlivé na cenovou konkurenceschopnost či cenové změny), na druhé straně jedinečné produkty a procesy, které jsou obtížně napodobitelné. Úzce navazujícím a souvisejícím hlediskem je odlišení zdrojů technologických znalostí, resp. úrovně (vlastní) inovační kapacity. V tomto případě jsou opět rozlišeny dvě protikladné pozice, a to získávání znalostí převážně licencemi a napodobováním zahraničních technologií nebo vlastními výzkumnými aktivitami, které vedou ke vzniku a zavádění nových produktů a procesů. Obrázek 1: Matice konkurenční výhody Inovační kapacita: vysoká, znalosti vnitřní
Konkurenční výhoda: nákladová
EU-12
IT LU
MT
GR
EU-13
PL LT HU EE PT LV SK
DK
FI
DE SE FR
IE
Nákladově založená konkurenční výhoda CY
NL UK AT EU-12 BE
EU-25
Vysoká inovační kapacita, vnitřní
ES SI
Konkurenční výhoda: kvalitativní
Kvalitativně založená konkurenční výhoda
CZ
EU-13
Nízká inovační kapacita, přejímání znalostí
Inovační kapacita: nízká, znalosti vnější
Pramen: WEF (2004), vlastní úpravy.
Z kombinace ukazatelů zdrojů konkurenční výhody a zdrojů technologických znalostí (úrovně inovační kapacity) je možno vyjádřit pozici sledovaných zemí v matici konkurenční výhody (viz obrázek 1). Poměrně zřetelně je v ní identifikováno zaostávání skupiny nových a méně vyspělých členských zemí Evropské unie (EU-13) oproti členům vyspělejším (EU-12). Zaostávání EU-13 se projevuje v převažující nákladově založené konkurenční výhodě, tedy v nízkém významu jedinečných produktů a procesů, konkurenceschopnost je spíše tažená efektivností. Zaostávání je zřejmé rovněž v přetrvávající 7
závislosti na vnějších zdrojích technologických znalostí, tedy v nízkém významu vnitřních znalostních zdrojů (aktivit výzkumu a vývoje). Vlastní inovační schopnosti jsou nedostatečně rozvinuty, nicméně u většiny zemí této skupiny se projevuje schopnost přizpůsobení vnějších znalostí domácím potřebám. 2.2 Diamant konkurenční výhody Specifikace charakteristik konkurenční výhody vychází z jejích kvalitativně odlišených fází. V tomto pojetí jsou v diamantu konkurenční výhody formulována čtyři klíčová hlediska konkurenční výhody, hodnocená vždy čtyřmi dílčími ukazateli odlišenými podle jejich významu při postupu ekonomiky směrem ke kvalitativně založené konkurenční výhodě (či inovacemi tažené fázi konkurenceschopnosti). Konstrukce diamantu (viz obrázek 2) vychází z Porterovy myšlenky významu různých faktorů v různých vývojových fázích konkurenceschopnosti. Hodnoty dílčích ukazatelů jsou převzaty z výsledků šetření WEF (2004) pohybují se od 7 (nejlepší výsledek) do 1 (nejhorší výsledek). Obrázek 2: Diamant konkurenční výhody Výrobní technologie 1. Technologická otevřenost 2. Technologická připravenost 3. Sofistikovanost výrobních procesů 4. Společensky odpovědné investice
Hodnotový řetězec 1. Význam regionálních trhů 2. Přítomnost nevýrobních aktivit 3. Prodej pod vlastní značkou 4. Firemní výdaje na výzkum a vývoj
Prostředí (poptávka a politika) 1. Intenzita domácí konkurence 2. Ochrana hospodářské soutěže 3. Sofistikovanost poptávky 4. Podpora inovací
Subjekty a jejich vazby 1. Kvalita domácích dodavatelů 2. Vzdělávací a výzkumné služby 3. Spolupráce vědy a podniků 4. Úroveň rozvoje klastrů
Pramen: Vlastní konstrukce s využitím ukazatelů WEF (2004).
Složka výrobních technologií Výchozím ukazatelem je (1) technologická otevřenost, tj. zda jsou firmy přístupné a aktivní při vstřebávání nových technologií. Při dostatečné technologické otevřenosti je podmínkou efektivního využití nových technologií odpovídající úroveň (2) technologické připravenosti či kapacity, tj. samotný přístup k novým technologiím prostřednictvím alternativních kanálů technologického transferu. S rostoucí technologickou kapacitou firem se následně zvyšuje (3) sofistikovanost jejich výrobních postupů až do fáze, kdy jsou využívány nejlepší dostupné a nejefektivnější procesní technologie na světové úrovni, tj. na tzv. hranici nejlepší praxe (v opačném případě převažují pracovně náročné metody či zastaralé technologie). V kvalitativně nejvyšší fázi firemních operací a strategií sehrává v podnikovém plánování stále vý8
znamnější úlohu (4) společensky (sociálně a ekologicky) odpovědné rozhodování a investování. V mezinárodním srovnání (viz obrázek 3) je zřejmé, že firmy v méně vyspělých zemích EU jsou v průměru poměrně technologicky otevřené, chybí jim však odpovídající technologická kapacita a schopnosti jejího efektivního využití. V ukazateli sofistikovanosti výrobních postupů se projevuje nejvýraznější zaostávání. Obrázek 3: Ukazatele složky výrobních technologií výrobní postupy
společenské investice
4,1
3,7
4,1 3,5
4,1
3,9
4,9 3,7
4,0
4,0
4,7
4,0
5,3
5,7 5,1
5,4 4,8
4,4
4,6
5,0
5,0
6,0
připravenost 5,3
otevřenost
3,0 EU25
EU12
EU13
CZ
SK
Pramen: WEF (2004), vlastní propočty.
Z hlediska typu inovačních aktivit jsou podniky rozděleny zejména podle významu aktivit výzkumu a vývoje pro inovační výkonnost (viz obrázek 4). Ve strategicky a nárazově inovujících podnicích je hlavním zdrojem inovací vlastní výzkum a vývoj. V dalších typech inovátorů převažuje jiný zdroj inovací, buď jsou modifikovány převzaté technologie prostřednictvím procesních inovací, nebo pouze přebírají technologie vyvinuté jinými subjekty. Mezi zeměmi EU lze sledovat značné rozdíly v četnosti i struktuře inovujících subjektů. Česká republika patří k zemím s nízkým celkovým podílem inovátorů, přičemž nejvýznamnější (plná polovina z celkového počtu inovujících podniků) je zastoupení inovátorů pouze přebírajících technologie (inovace vyvinuté jinými subjekty). Jejich podíl je mezi sledovanými zeměmi dokonce druhý nejvyšší, což může naznačovat dosažení kritické úrovně. Obrázek 4: Struktura inovátorů podle typu inovační strategie (v % všech podniků), 1998-2000 Finsko (32) Švédsko (25) Německo (25) Lucemb. (24) Nizozemsko (22) Francie (20) Rakousko (20) Belgie (20) Itálie (18) Portugalsko (18) Estonsko (17) Slovinsko (16) Řecko (13) Česká rep. (12) Litva (12) Maďarsko (10) Lotyšsko (10) Slovensko (9) Španělsko (8)
Strategičtí Nárazoví Upravující Přebírající 0
10
20
30
40
50
60
Poznámka: Číselný údaj označuje součet podílu strategických a nárazových inovátorů, tj. těch podniků, jejichž zdrojem inovace je vlastní výzkum a vývoj. Pramen: Databáze EXIS (2005), vlastní úpravy.
9
Složka hodnotového řetězce Výchozí hledisko zahrnuje (1) intenzitu vývozů na regionální trhy, která je základním předpokladem úspěšného uplatnění domácí produkce v zahraniční konkurenci. Geografická blízkost a intenzita ekonomických i mimoekonomických vazeb usnadňuje proniknutí na trhy sousedních zemí. V další vývojové fázi je hodnocena (2) přítomnost mimoprodukčních aktivit, tj. do jaké míry firmy vedle zpracování vstupů rozvíjejí i další, bezprostředně související činnosti strategického významu, např. produktový design, marketing, logistiku, poprodejní služby. Při posuzování úplnosti hodnotového řetězce nabývá v dalších fázích na významu kvalitativní náročnost zastoupených segmentů. Ta se projevuje nejprve v uplatnitelnosti (3) značkových výstupů na zahraničních trzích. Schopnost prodeje pod (mezinárodně renomovanou) vlastní značkou ve spojení s rozvinutou organizací prodeje je konfrontována s prodejem pouze na komoditních trzích (homogenních produktů) či jiným firmám (tj. pod cizími značkami). V kvalitativně nejvyšší fázi je hodnocena (4) úroveň výdajů na vnitřní výzkum a vývoj, která rovněž charakterizuje firemní inovační typologii. V mezinárodním srovnání (viz obrázek 5) je v průměru u méně vyspělých zemí EU nejhůře hodnocena intenzita výdajů na podnikový výzkum a vývoj a nejvýraznější zaostávání se projevuje v ukazateli prodeje pod vlastní renomovanou značkou. V souhrnu tedy jejich hodnotový řetězec dosud spíše postrádá kvalitativně náročnější segmenty. Obrázek 5: Ukazatele složky hodnotového řetězce
3 EU-25
EU-12
EU-13
CZ
3,1
3,9
3,5
4,6
4,1
3,2
3,6
5,6
výzkum a vývoj
5,3
5,0
4,7
4,1
3,7
4
vlastní značka
5,8
6,0 4,7
5,9
nevýrobní aktivity
3,9
5
5,0
6
5,5
reg. prodeje
SK
Pramen: WEF (2004), vlastní propočty.
Při srovnání náročnosti jednotlivých odvětví na aktivity výzkumu a vývoje (VaV intenzita) je zřejmá její v průměru velmi nízká úroveň v ČR, která pro zpracovatelský průmysl dosahovala v roce 2002 třetinové hodnoty oproti vyspělým zemím (OECD, 2005). Pouze v odvětví motorových vozidel (a v menší míře i ostatních dopravních zařízení) se VaV intenzita alespoň mírně přibližuje hodnotě odvětví s vyšší technologickou náročností. Největší kontrast je možno sledovat u odvětví kancelářských strojů a počítačů (řazeného ve vyspělých zemích do skupiny s vysokou technologickou náročností), jehož VaV intenzita se pohybuje na úrovni potravinářského či dřevařského průmyslu. V souhrnu je možno konstatovat, že žádné odvětví nedosahuje z hlediska intenzity aktivit výzkumu a vývoje vysoké technologické náročnosti.2 2
Podle skutečně vykazované VaV intenzity by do skupiny s vyšší technologickou náročností mohla být řazena pouze výroba léčiv a motorových vozidel a případně i ostatních dopravních zařízení. Všechna ostatní odvětví spadají spíše do skupiny s nižší či nízkou náročností. V tomto korigovaném rozlišení technologických skupin by tak podíl
10
Kvalitativní náročnost ekonomických aktivit je možno vyjádřit rovněž podle hlediska profesní náročnosti pracovníků v technologicky odlišených odvětvových skupinách (viz obrázek 6). V tomto případě je pozornost zaměřena na kvalitativní charakteristiky zaměstnanosti s využitím třídění KZAM. V průměru by měl podíl pracovníků v profesně náročnějších zaměstnáních růst se zvyšováním technologické úrovně odvětví a naopak. ČR vykazuje v technologicky vysoce náročných odvětvích výrazně nižší úroveň profesní náročnosti zaměstnání oproti EU. Výrazné rozdíly jsou zřejmé zejména v zastoupení pracovníků s vysokou a nízkou profesní náročností, v prvním případě je jejich podíl převážně menší a ve druhém případě větší než v EU. Obrázek 6: Struktura pracovníků podle profesní náročnosti v technologicky odlišených odvětvových skupinách zpracovatelského průmyslu (v %)
Profesní náročnost
60,0 40,0 20,0 0,0
Vysoká Vyšší Nižší
Nízká
Vysoká Vyšší
EU 2003
Nižší
Nízká
Vysoká Vyšší
CZ 1999
Nižší
Nízká
CZ 2003
Vysoká
46,4
34,2
21,6
20,6
32,6
28,9
20,9
17,4
36,5
31,2
22,0
16,9
Střední
32,6
39,3
43,6
46,1
38,2
41,1
45,3
48,6
28,4
36,2
42,7
47,4
Nízká
21,0
26,5
34,9
33,3
29,2
29,9
33,8
34,0
35,1
32,5
35,3
35,8
Technologická náročnost
Poznámka. Profesní náročnost vysoká: KZAM 1-3, střední: 4-7, nízká: 8-9. Struktura podle technologické úrovně pouze na dvojmístné úrovni OKEČ. Údaje za EU bez Polska. Pramen: EUROSTAT – Labour Force Survey, vlastní propočty.
Složka prostředí v diamantu konkurenční výhody Výchozím ukazatelem je (1) intenzita domácí konkurence, která je podmíněna v prvé řadě otevřeností domácího trhu (vůči dovozům i přílivu zahraničních investic). S růstem významu technologicky náročných aktivit a tím i tržní koncentrace se zvyšuje význam (2) účinné ochrany hospodářské soutěže, zejména respektující její dynamické přínosy. Zvyšování kvalitativní náročnosti ekonomických aktivit poháněné intenzitou domácí konkurence se následně promítá do růstu (3) sofistikovanosti poptávky (tj. upřednostňující zejména technologickou úroveň a výkonnost oproti ceně), a to soukromých i veřejných subjektů. V poslední vývojové fázi jsou k dispozici (4) sofistikované nástroje podpory inovačních aktivit, a to rizikového financování (v případě soukromých subjektů) a vládních daňových a dotačních podpor pro firmy. V mezinárodním srovnání (viz obrázek 7) charakterizuje skupinu méně vyspělých zemí EU poměrně intenzivní konkurence při spíše slabší efektivnosti její ochrany. Poptávka domácího soukromého i veřejného sektoru je nedostatečně sofistikovaná a dostupnost specifických podpůrných nástrojů omezená. odvětví s vysokou a vyšší technologickou náročností na vývozech ČR v roce 2003 dosahoval pouze 18,6 % (ve srovnání s vykazovanou hodnotou 59,4 %).
11
Obrázek 7: Ukazatele složky prostředí
3,6 (2,7)
3,9
3,3 (3,5)
4,8
3,7 (3,7)
podpora inovací
3,4 (3,5)
4,8 4,0
4,2
3,9 (3,6)
sofistikovanost poptávky
5,0
5,4 5,4 (4,3) 4,4 (4,4)
5,3
ochrana soutěže
3,5 (3,2)
4
3,9 (3,8)
5,2 5
4,8
6
4,6 (3,9)
intenzita konkurence
3 EU-25
EU-12
EU-13
CZ
SK
Poznámka: Údaje v závorce vyjadřují hodnoty ukazatelů pro veřejný sektor. Pramen: WEF (2004).
Při klíčové úloze soukromého podnikového sektoru pro rozvoj inovačních aktivit je otázkou, zda kvalita samotného podnikového prostředí vytváří odpovídající podmínky pružného vstupu a výstupu z trhu a dostupnosti financování (viz obrázek 8). Obě podmínky jsou úzce propojeny a společně ovlivňují intenzitu konkurence a efektivnost alokace. Hladký výstup z trhu umožňuje uvolnění zdrojů z neproduktivních využití a zvyšuje jejich dostupnost pro financování nových aktivit. Pozici zemí EU v širším mezinárodním srovnání podle podmínek zahájení a ukončení podnikání ukazuje obrázek 8. Pozice je vyjádřena jako průměr hodnot obou ukazatelů získaných na základě výsledků šetření Světové banky (WB, 2005). V tomto srovnání zaujímá Česká republika v EU nejhorší umístění, a to zejména v důsledku extrémně nepříznivé hodnoty ukončení podnikání.
58,6
39,4
46,1
35,9
45,8
34,8
43,2
33,9
32,7
PT HU PL SK GR
26,0
ES
25,4
IT
24,1
BE SE NL LT DK DE AT EE
20,2
FI
20,2
IE
16,9
10,9
UK
15,9
10,6
20
8,2
40
15,3
60
39,8
80
49,2
Obrázek 8: Podmínky zahájení a ukončení podnikání (v %)
0 FR LV
SI CZ
Poznámky: Průměr z percentil stanovených podle pořadí v rámci 155 zemí ze dvou ukazatelů podmínek podnikání. Pramen: Vlastní propočty z údajů WB (2005).
Složka vazeb a interakcí Výchozí ukazatel zahrnuje (1) kvalitu domácích dodavatelů, která charakterizuje dostupnost a rozvinutost lokálních dodavatelských sítí (součástek, strojů a zařízení) v kontrastu se závislostí na jejich dovozech. Rozvinuté dodavatelské sítě v interakci s odběrateli příznivě ovlivňují inovační výkonnost producentů. V další vývojové fázi roste náročnost rozvoje znalostních aktivit na (2) dostupnost vzdělávacích a výzkumných služeb poskytujících výstupy odpovídající specifickým potřebám uživatelů. Tato dostupnost je zvláště významná pro subjekty, které se potýkají s nedostatečnou úrovní vnitřních znalostních zdrojů. Rostoucí kvalita a pružnost nabídky znalostních služeb (i rostoucí kvalitativní náročnost poptávky) se postupně promítá do rozvoje (3) spolupráce akademické vědy a podnikového sektoru. Tato spolupráce předpokládá odpovídající institucionální otevřenost obou typů subjektů a rozvinutost mecha12
nismů vzájemného transferu znalostí. V nejvyšší vývojové fázi četné a intenzivní vztahy mezi širokým spektrem různorodých subjektů (tvůrců a uživatelů znalostí) vytvářejí (4) inovačně založené klastry. V mezinárodním srovnání (viz obrázek 9) jsou zatím vazby a interakce mezi subjekty národního inovačního systému, resp. předpoklady k rozvoji inovačně založených klastrů v EU-13, spíše nedostatečně rozvinuté. Obrázek 9: Ukazatele složky vazeb a interakcí
EU-12
4,2
EU-13
3
3,1
3,4
3,8
4,5
5,0 3,2
EU-25
rozvoj klastrů
4,5
4,6
4,2
4,425
4,5
3
3,031
4
3,7
3,8
5
4,8
5,1
6
spolupráce vědy a firem
5,5
vzdělávání a výzkum 5,7
dodavatelé
CZ
SK
Pramen: WEF (2004).
Podnikové financování nepodnikového výzkumu (na vysokých školách a ve veřejném sektoru) je ve většině vyspělejších zemí EU nízké. Téměř 96 % výzkumu financovaného podnikovým sektorem je zde rovněž realizováno. V České republice je podíl podniků na výzkumu veřejného sektoru vysoký, podíl na výzkumu vysokých škol v roce 2003 dosahoval pouze 1,0 %. Nízký význam podnikového sektoru pro realizaci výzkumu na vysokých školách se odráží i ve výrazně vyšším podílu veřejných zdrojů na jeho financování, který dosahuje až 93 % (v EU-25 je to kolem 82 %). Obrázek 10: Podíl podniků na realizaci výzkumu ve veřejném sektoru (VS) a na vysokých školách (VŠ) (2003, v %) 25 VS
20
VŠ
15 10 5 0
UK
BE
LU
CZ
ES
PT
AT
HU
FR
LT
LV
DE
EE
GR
SE DK
IT
IE
CY
VS 16,2 13,7 13,6 11,0 9,5
NL
PL
8,9
8,9
8,7
7,8
7,7
6,2
6,0
5,7
5,7
5,5
4,4
2,4
2,3
1,7
1,7
1,5
1,2
0,2
0,1
VŠ 6,8
5,5 11,6
1,0
6,4
1,5
4,1 10,6 2,7
7,4 23,9 12,6 6,3
7,5
5,5
2,7
4,8
2,9
6,0
FI
5,8
SK
0,0
SI
9,6
Poznámka: Rakousko, Itálie rok 2002. Pramen: EUROSTAT – New Cronos, Science and Technology, k 1. 2. 2006.
3 Silné a slabé stránky konkurenční výhody České republiky v EU-25 Pro souhrnné hodnocení kvality konkurenční výhody je použit průměr všech 16 ukazatelů diamantu a dále dvou ukazatelů zdrojů konkurenční výhody (viz obrázek 11). Podle použité metodologie matice a diamantu jsou rozdíly v kvalitativní úrovni konkurenční výhody a jejích složek mezi zeměmi EU-25 velmi výrazné. Současně se projevuje silné zaostávání méně vyspělé skupiny EU-13 za skupinou vyspělejších členských zemí. Pro Českou republiku platí podobné strukturální charakteristiky konkurenč13
ní výhody jako pro ostatní členy EU-13, i když úrovní rozvoje patří mezi nimi k nejvyšším. Tyto národní rozdíly vyžadují odpovídající přizpůsobení pojetí, nástrojů a opatření podpůrných politik tak, aby odpovídaly vyspělosti konkurenční výhody v dané ekonomice. Při jejich nevhodném zaměření, které se projevuje např. mechanistickým přebíráním zkušeností zemí s výrazně vyspělejší úrovní, se zvyšuje tendence k neefektivnosti vynakládaných prostředků. Obrázek 11: Kvalita konkurenční výhody (matice a diamant) 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0
Diamant Matice
FI DE SE UK DK NL FR BE AT IE LU ES IT
SI LT CZ EE PT SK GR HU CY MT PL LV
Diamant 5,8 5,7 5,5 5,5 5,5 5,3 5,2 5,2 5,1 4,9 4,8 4,4 4,4 4,3 4,2 4,1 4,1 4,0 4,0 3,9 3,9 3,7 3,7 3,7 3,6 Matice
5,9 6,3 6,0 5,6 5,9 5,6 5,7 5,5 5,2 4,7 4,9 4,8 4,0 4,2 3,4 3,8 3,3 3,3 3,2 3,3 3,5 3,4 3,4 3,2 3,2
Poznámka: Nevážené průměry dílčích ukazatelů. Pramen: WEF (2004), vlastní propočty.
Na úrovni dílčích ukazatelů lze přesněji identifikovat slabé a silné stránky konkurenční výhody v České republice, resp. jejich pozici ve srovnání s průměrem EU-25 (viz obrázek 12). Slabé stránky ukazují na žádoucí oblasti politické podpory rozvoje kvalitativně založené konkurenční výhody. Vůči EU-25 ČR nejvíce zaostává ve významu společensky odpovědných investic, sofistikovanosti výrobních procesů a účinnosti ochrany hospodářské soutěže. Obrázek 12: Přehled ukazatelů kvality konkurenční výhody Technologická otevřenost Úroveň rozvoje klastrů
Technologická připravenost
Spolupráce vědy a podniků
Sof istikovanost výrobních postupů
V zdělávací a výzkumné služby
Společensky odpovědné investice Konkurenceschopnost na reg. trzích
Kvalita dodavatelů Sof istikovanost podpory inovací
Rozsah nevýrobních aktivit
Sof istikovanost poptávky
Prodej pod vlastní značkou
Ochrana hospodářské soutěže
Firemní výdaje na výzkum a vývoj
CZ SK EU
Intenzita domácí konkurence
Pramen: WEF (2004), vlastní propočty.
4 Odvětvová a regionální konkurenceschopnost České republiky Strukturální charakteristiky konkurenceschopnosti ČR zahrnují ukazatele podle odvětvového a regionálního členění. Strukturální hledisko upozorňuje na mnohdy výrazné rozdíly výkonnosti v rámci 14
domácí ekonomiky (blíže ke kvalitativním charakteristikám strukturálních změn a konkurenceschopnosti viz Rojíček, 2006). Odvětvová konkurenceschopnost je hodnocena podle úrovně a vývoje produktivity s důrazem na odlišení podle hlediska technologické náročnosti. Regionální konkurenceschopnost (na úrovni krajů) vyjadřuje kombinace ekonomické a inovační výkonnosti a kvality života. 4.1 Odvětvová konkurenceschopnost V České republice rostla v období 1996–2003 produktivita práce o 2,4 % ročně, hrubá přidaná hodnota (HPH) pouze o 1,8 %. Růst produktivity práce a HPH byl v ČR vyšší v letech 2000-2003, kdy dosáhl 2,6 %, resp. 2,8 % ve srovnání s obdobím 1996–1999 (2,2 %, resp. 2,1 %). Vývoj výkonnosti v jednotlivých odvětvích byl v období 1996–2003 velmi rozdílný (viz tabulka 1). Nejvyšší nárůst zaznamenala výroba dopravních prostředků a výroba elektrických a optických přístrojů. Mezi jednotlivými odvětvími existují značné rozdíly nejen v dynamice produktivity práce, ale i v její úrovni. Při srovnání podle údajů roku 2003 byla nejvyšší produktivita práce dosahována v odvětví koksování a chemickém průmyslu, k výrazně nadprůměrným odvětvím patřilo peněžnictví, pojišťovnictví a služby pro podniky a rafinérský a chemický průmysl. Tabulka 1: Úroveň a vývoj produktivity práce a hrubé přidaného hodnoty podle odvětví
Celkem Zemědělství, lesnictví, rybolov Průmysl Dobývání Průmysl potravinářský a tabákový Textilní a kožedělný průmysl Dřevozpracující, papírenský průmysl Koksování a chemický průmysl Výr. plastů a ostatních nekovových výr. Výroba kovů a kovodělných výrobků Výroba strojů a zařízení Výroba elektrických a optických přístrojů Výroba dopravních prostředků Výr. nábytku, zpracování druh. surovin Stavebnictví Obchod, pohostinství, ubytování, doprava Peněžnictví, pojišť., služby pro podniky Ostatní služby Variační koeficient
Produktivita práce (tis. Kč, b.c.) 1995 2000 2003 270 392 490 200 285 341 275 402 503 337 410 580 284 457 540 124 209 256 207 334 423 559 666 788 238 448 581 284 333 426 212 324 398 188 344 406 206 530 575 177 249 316 236 308 394 272 387 501 471 664 719 208 311 406 0,66 0,49 0,54
Reálný růst 1996-2003, v % HPH PP 15,1 21,1 18,3 79,0 28,9 38,6 -17,6 62,6 -12,5 -3,1 -7,0 46,2 107,3 91,3 -4,2 15,1 76,0 47,4 6,0 17,2 20,9 45,8 204,8 131,0 212,6 149,8 57,1 53,1 -38,0 -21,5 23,7 25,2 21,3 4,4 0,1 -1,7 x x
Pramen: ČSÚ, Databáze RNÚ k 1. 10. 2005.
Výrazné rozdíly ve výkonnosti se projevují při rozlišení podle hlediska technologické náročnosti. Mezi roky 1995 a 2003 došlo v České republice k nárůstu podílu aktivit s vyšší a vysokou technologickou náročností na hrubé produkci, přidané hodnotě i zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu (viz tabulka 2). V roce 2003 byla nejvyšší úroveň produktivity práce ve skupině odvětví s nižší technologickou náročností. Odvětví s vysokou náročností zaujímala až třetí místo, ale vykazovala nejvyšší dynamiku reálné hrubé přidané hodnoty a produktivity práce. 15
Tabulka 2: Výkonnost odvětvových skupin zpracovatelského průmyslu ČR podle technologické náročnosti
Vysoká Vyšší Nižší Nízká Zpr. Pr.
Produkce (v %) 1995 2003 5,1 12,4 26,6 33,1 32,3 26,6 36,0 27,9 100,0 100,0
HPH (v %) 1995 2003 5,6 6,8 26,1 30,9 33,9 30,2 34,3 32,1 100,0 100,0
Zaměstnanost (v %) 1995 2003 5,4 6,6 27,0 29,3 27,6 27,9 40,1 36,2 100,0 100,0
HPH/produkce PP (tis. Reálný růst 1996( %) Kč) 2003 (%) 1995 2003 2003 HPH PP 28,6 12,8 462 20,7 18,8 25,4 22,0 479 8,2 7,9 27,1 26,9 493 1,5 1,5 24,6 27,2 403 2,5 2,8 25,9 23,6 454 5,6 5,7
Pramen: ČSÚ, Databáze RNÚ k 1. 10. 2005.
Podrobnější údaje o rozdílech výkonnostních charakteristik v jednotlivých skupinách podle technologické náročnosti na odvětvové úrovni ukazuje tabulka 3. V odvětvích s vysokou náročností je nejvýkonnějším odvětvím podle úrovně produktivity práce výroba léků, nejvyšší růst zaznamenalo odvětví kancelářské a výpočetní techniky. Ve skupině s vyšší náročností je podle úrovně nejproduktivnější odvětví chemických výrobků, ale největší nárůst vykazují motorová vozidla. Nejvýrazněji se zvýšil podíl odvětví výroby motorových vozidel. K růstu celkové produktivity nejvíce přispěla odvětví kancelářské a výpočetní techniky a motorových vozidel. Ukazatele obchodní otevřenosti překročily 50 %, a to jak podíl vývozu na produkci, tak pronikání dovozů. Více než polovina domácí produkce je tedy určena pro zahraniční trhy a zároveň více než polovina domácí poptávky je pokryta z dovozu. Největší podíl vývozu na produkci a pronikání dovozů vykazují technologicky náročná odvětví. Tabulka 3: Výkonnost odvětví zpracovatelského průmyslu ČR podle technologické náročnosti
Vysoká náročnost Letadla, kosmické lodě Léky Kanc. a výp. technika Rádia,TV a kom. tech. Zdrav. a opt. přístroje Vyšší náročnost Elektrické přístr. a zař. j.n. Motorová vozidla, přívěsy Chemické výr. bez léků Ostatní dopravní prostř. Ostatní stroje Nižší náročnost Ropné prod., koks, jad. pal. Pryž. a plast. výrobky Ostatní neželezné výrobky Lodě a čluny Základní kovy Kovodělné výrobky Nízká náročnost Ostatní zprac. průmysl Dřevěné výrobky Vláknina, papír, tisk Potraviny, nápoje, tabák Textil, kůže, obuv Zpracov. průmysl
Prod. práce Reálný růst 1996– (tis. Kč, b.c.) 2003 (%) 1995 2003 HPH PP 244 462 351,9 295,5 139 371 49,2 93,3 776 798 6,3 -16,6 293 275 4953,1 2520,7 143 461 143,7 80,6 210 419 45,8 35,1 227 479 87,4 83,2 188 395 149,7 82,5 228 614 304,1 147,4 408 748 35,4 48,7 183 447 -0,3 77,1 212 398 21,3 46,5 288 493 12,4 12,6 897 1168 -87,6 -56,3 175 578 149,0 42,6 267 583 51,6 58,9 32 166 576,9 276,3 352 528 -15,8 39,1 233 385 21,3 7,9 200 403 21,8 24,9 177 316 23,5 20,7 144 318 89,8 86,6 293 545 106,2 75,0 286 540 -18,1 -9,2 124 256 -6,5 47,6 234 454 54,3 56,1
Podíl na HPH (%) 1995 2003 5,6 6,8 0,4 0,4 1,9 1,3 0,3 0,3 1,1 2,5 1,9 2,2 26,1 30,9 4,5 6,9 3,9 9,2 4,6 4,1 1,4 1,0 11,7 9,7 33,9 30,2 3,2 0,6 2,0 6,2 7,0 7,8 0,0 0,0 11,5 5,5 10,2 10,1 34,3 32,1 4,4 4,3 3,2 3,8 4,9 5,6 15,0 13,6 6,8 4,8 100,0 100,0
Přísp. k růstu 1996-2003 HPH PP 20,5 10,7 0,0 0,7 0,0 -0,1 17,5 7,7 2,0 1,5 1,0 0,9 23,6 21,2 7,2 5,1 12,4 6,6 2,0 1,4 0,0 1,5 2,0 6,6 4,1 8,9 -3,1 -0,6 3,1 1,2 4,1 4,0 0,0 0,1 -2,0 3,3 2,0 0,9 6,1 15,3 1,0 1,3 3,1 5,0 5,1 3,2 -3,1 -1,2 0,0 7,0 54,3 56,1
Exp./ Průnik prod. imp. 2003 69 62 63 78 50 80 64 59 64 74 54 68 70 68 72 67 65 54 63 75 50 40 84 84 46 45 27 45 48 52 44 29 59 26 50 54 48 39 33 32 54 39 30 18 39 41 13 16 72 73 52 52
Poznámka: Údaje v reálném vyjádření byly získány použitím deflátoru HPH a) za chemický průmysl (OKEČ 24), b) za výrobu dopravních prostředků (OKEČ 35). Pramen: ČSÚ, Databáze RNÚ k 1. 10. 2005.
16
Podle kombinace úrovně produktivity v roce 1995 a jejího růstu v období 1996-2003 a ve srovnání vůči průměrným hodnotám za celý zpracovatelský průmysl lze identifikovat čtyři odvětvové skupiny (viz tabulka 4). První zahrnuje nejúspěšnější odvětví, která svůj náskok dále zvyšovala, druhá skupina zahrnuje odvětví, která úspěšně dohánějí svoji výchozí ztrátu, třetí skupina svoji výchozí nadprůměrnou pozici oslabila a čtvrtá skupina je nejhorší s dalším prohloubením výchozího zaostávání. Tabulka 4: Produktivita odvětví podle technologické náročnosti v ČR (reálný růst 1996-2003, úroveň 1995) Nadprůměrný růst produktivity
Podprůměrný růst produktivity
Podprůměrná produktivita Dohánění MH - Lokomotivy a dopravní prostř. j.n. H - Rádia,TV a komunikační technika MH - Elektrické přístroje a zařízení j.n. L - Výrobky ze dřeva H - Letadla a kosmické lodě MH - Motorová vozidla, přívěsy, návěsy Prohlubování ztráty ML - Stavba a opravy lodí a člunů ML - Kovodělné výrobky bez str. a zař. L - Zpracov. průmysl j.n. a zpr. druh. sur. H - Zdravotnické a optické přístroje ML - Výrobky z pryže a plastů MH - Stroje a vybavení j.n. L - Text. a kož. výrobky, konfekce, obuv
Nadprůměrná produktivita Zvyšování náskoku ML - Ostatní neželezné minerální výrobky L - Vláknina, papír, vydavatelské č., tisk H - Kancelářská a výpočetní technika
Oslabení pozice ML - Ropné produkty, koks, jaderná paliva H - Léky L - Potraviny, nápoje a tabák ML - Základní kovy MH - Chemické výrobky s výjimkou léků
Poznámka: Technologická náročnost: H - vysoká, MH - vyšší, ML - nižší, L - nízká. Srovnání vůči hodnotám pro zpracovatelský průmysl. Kurzívou jsou označena odvětví, která přesáhla průměr zpracovatelského průmyslu v roce 2003. Pramen: ČSÚ, Databáze RNÚ k 1. 10. 2005.
4.2 Regionální konkurenceschopnost Hodnocení na úrovni regionů je založeno na indexu regionální konkurenceschopnosti podle hledisek ekonomické výkonnosti, rozvoje regionálního inovačního systému a kvality života. Ekonomická výkonnost je hodnocena podle HDP na obyvatele, míry nezaměstnanosti dle údajů VŠPS a výše přímých zahraničních investic na obyvatele. Regionální inovační systém je hodnocen podle výdajů na výzkum a vývoj na obyvatele a na pracovníka VaV, podílu podnikatelů (dle klasifikace ICSE), podílu obyvatel s vysokoškolským vzděláním (dle klasifikace ISCED) a podílu zaměstnaných s vysokou a vyšší kvalitativní náročností zaměstnání (dle klasifikace KZAM). Kvalita života zahrnuje podíl trestných činů na 1000 obyvatel, využití internetu jednotlivci v % populace, průměrnou dobu pracovní neschopnosti v počtu dní a emise oxidu siřičitého v tunách na km2 (viz tabulka 5). Pro účely mezikrajového srovnání (viz obrázek 13) jsou hodnoty dílčích ukazatelů převedeny na percentily (které vyjadřují, kolik procent regionů má v daném ukazateli horší pozici). V případě indexu ekonomické výkonnosti a inovační výkonnosti je na prvních místech Praha, která však ztrácí v případě kvality života. Náskok Prahy je výrazný zejména v případě inovační výkonnosti, v níž ostatní regiony značně zaostávají.
17
Tabulka 5: Složky indexů regionální konkurenceschopnosti ČR, rok 2004 PHA STC JHC PLZ KVA UNL LIB KVH PAR VYS JHM OLO ZLI MVS Ekonomická výkonnost HDP/obyvatele 201,8 93,9 93,6 92,6 90,2 89,0 86,5 85,1 84,5 82,2 82,1 81,5 78,0 82,1 míra nezam. % 3,9 5,4 5,7 5,8 9,4 14,5 6,4 6,6 7,0 6,8 8,3 12,0 7,4 14,5 PZI/obyvatele 461 118 53 91 46 83 68 44 79 62 63 49 48 56 Inovační výkonnost VaV výd./ob. 11362 6326 1831 1521 317 621 2029 2151 1558 4278 1215 833 6711 838 VaV výd./pr. 551 1379 530 430 360 488 524 557 591 671 388 422 416 578 Podnikatelé 16,4 14,6 12,2 11,0 11,3 9,6 12,5 12,2 10,0 10,3 12,5 10,3 13,2 9,2 VŠ vzdělání 22,1 7,9 8,7 9,0 6,6 5,1 6,4 8,3 7,9 7,4 12,5 8,4 8,5 7,9 kvalif. pracov. 69,4 55,4 57,0 57,9 53,8 50,2 60,2 59,5 54,3 57,3 61,0 57,3 56,8 57,4 Kvalita života trestné činy 83 33 26 31 34 39 36 23 21 16 29 24 18 28 užití internetu 48,7 34,4 30,7 30,7 27,2 29,1 23,3 30,3 27,0 27,1 31,5 23,2 26,0 29,7 pracov. nesch. 31,6 32,9 33,6 32,6 31,6 35,9 34,8 33,9 34,6 33,9 35,9 36,0 38,9 40,5 emise SO2 3,8 2,4 1,1 1,5 4,8 13,6 1,4 1,8 4,7 0,6 0,6 1,2 1,9 5,4
Poznámka: Údaje o PZI za rok 2003. Pramen: ČNB, Databáze přímých zahraničních investic k 1. 2. 2006, ČSÚ, Databáze údajů o regionech k 1. 2. 2006.
44 44 40 40 33 29 21
73 71 65 64 64 60 58 14 11
25,0
38 38 34
50,0
Kvalita života
66 65 58 58 55 54 52 52
75,0
Inovační výkonnnost
92
Ekonomická 67 62 51 49 44 36 33 33 20 18 15
100,0
100 92 80
Obrázek 13: Dílčí indexy regionální konkurenceschopnosti v ČR, rok 2004
PH A ST C PL JH Z C LI PA B R U N VY L S KV H JH M KV M A VS ZL O I LO PH A ST KV C H ZL JH I M JH C LI VY B S PL M Z V PA S R O LO KV U A NL VY JHS C JH M PL KV Z H ST PH C PA A R KV O A LO ZL I LI M B V U S NL
0,0
Poznámka: Hodnoty vyjadřují průměry percentil za jednotlivé ukazatele. Pramen: ČNB, Databáze přímých zahraničních investic k 1. 2. 2006, ČSÚ, Databáze údajů o regionech k 1. 2. 2006, vlastní výpočty. Obrázek 14: Regionální konkurenceschopnost v ČR, rok 2004
Inovační výkonnost
100,0
Nízká ekonomická výkonnost, vysoká inovační výkonnost
Vysoká výkonnost
STC
KVH
75,0 ZLI
VYS
JHM
LIB
JHC
PHA
PLZ
50,0 MVS OLO
25,0
Nízká výkonnost
PAR KVA Vysoká ekonomická výkonnost, nízká inovační výkonnost
UNL
0,0 0,0
20,0
40,0
60,0
80,0
100,0
Ekonomická výkonnost
Poznámka: Hodnoty vyjadřují průměry percentil za jednotlivé ukazatele. Velikost bublin určuje hodnotu indexu kvality života. Pramen: ČNB, Databáze přímých zahraničních investic k 1. 2. 2006, ČSÚ, Databáze údajů o regionech k 1. 2. 2006, vlastní výpočty.
18
Souhrnné srovnání konkurenceschopnosti regionů v České republice ukazuje obrázek 14. Na základě hodnot jednotlivých indexů je možno identifikovat tři skupiny regionů. Nejpříznivější je pozice Prahy, Středočeského, Plzeňského, Jihočeského a Libereckého kraje, které vykazují nadprůměrnou ekonomickou i inovační výkonnost. Slabinou Libereckého kraje je však kvalita života. Regiony s opačnými charakteristikami jsou v nejhorší pozici, jde o Moravskoslezský, Olomoucký, Karlovarský a Ústecký kraj. Všechny tyto kraje navíc dosahují nízké či dokonce nejhorší kvality života. Třetí skupina regionů se vyznačuje nízkou ekonomickou výkonností, nicméně nadprůměrnou inovační výkonností a spíše vyšší kvalitou života. Hodnocení pozice regionů ČR podle průměru všech tří ukazatelů ukazuje obrázek 15. Vedle Prahy je na přední pozici rovněž Středočeský kraj. Za nimi s menším odstupem následuje Plzeňský a Jihočeský kraj. Na druhém konci žebříčku se objevuje již výše zmíněná čtveřice krajů s dlouhodobě nepříznivými strukturálními charakteristikami.
LIB
PAR
ZLI
27
39
JHM
29
45
KVH
30
49
VYS
50,0
30
52
JHC
55
64
PLZ
56
65
73
100,0
83
Obrázek 15: Pořadí regionů ČR podle hodnot indexu regionální konkurenceschopnosti, rok 2004
KVA
OLO
MVS
UNL
0,0 PHA
STC
Poznámka: Hodnoty vyjadřují průměry percentil za jednotlivé ukazatele. Pramen: ČNB, Databáze přímých zahraničních investic k 1. 2. 2006, ČSÚ, Databáze údajů o regionech k 1. 2. 2006, vlastní výpočty.
Závěr Z výchozího hodnocení kvalitativních faktorů konkurenceschopnosti České republiky v EU-25 vyplývají zejména následující výzvy. Charakteristiky institucionální kvality jsou velmi nepříznivé, a to ve složce kvality správy i efektivnosti podniků a trhů. Nejhorší je situace v ukazatelích kvality podnikové správy, efektivnosti finančních trhů a kvality veřejných institucí a dlouhodobě rovněž pozice v oblasti korupce. V hodnocení inovační výkonnosti je poměrně příznivá pozice v oblasti vstupů výzkumu a vývoje a specifických předpokladů inovační výkonnosti. Z hlediska vědeckých a technických výstupů a v menší míře i efektů inovační výkonnosti však ČR značně zaostává. Nepříznivá je rovněž situace ve většině ukazatelů informační společnosti. V případě kvality lidských zdrojů vykazuje ČR příznivé charakteristiky zejména v oblasti podílu osob se středoškolským vzděláním, naopak zaostává v případě terciárního vzdělání. Výraznou slabinou je úroveň počítačové gramotnosti. Účast na vzdělávání je nepříznivá v oblasti VŠ i dalšího vzdělávání v podnicích, nedostatečné jsou rovněž výdaje na vzdělávání. V matici konkurenční výhody je Česká republika (podobně jako další země EU-13) na základě svých zdrojů řazena do fáze tažené efektivností, nicméně dosud spíše založené na nízkých nákladech (cenách). Z hlediska zdrojů technologických znalostí se ČR řadí k zemím, které jsou sice dosud závislé 19
převážně na vnějších zdrojích technologických znalostí, ale jsou schopny jejich přizpůsobení domácím potřebám (ovšem stále v prostředí spíše nákladově založené konkurenční výhody). Z hlediska úrovně inovační kapacity je závislost na vnějších technologických znalostech již kombinována i s rozvojem vnitřních zdrojů znalostí, byť dosud ve spíše omezené míře. V diamantu konkurenční výhody zaostává v ČR i v celé skupině EU-13 úroveň rozvoje výrobních technologií (zejména sofistikovanost výrobních procesů). I přes výrazné zapojení do mezinárodních produkčních a obchodních aktivit zůstává pozice těchto zemí v nadnárodním hodnotovém řetězci oproti vyspělejším členům kvalitativně méně náročná. V případě kvality prostředí méně vyspělé členské země zaostávají v sofistikovanosti poptávky i podpoře inovací, ve většině případů je aktivita jejich podnikového sektoru ve výzkumu a vývoji spíše nízká. Rozvoj kvalitativně náročnějších aktivit není v takovém prostředí dostatečně stimulován, k čemuž přispívá i nedostatečná intenzita a omezená pestrost vazeb a interakcí inovačních aktérů. Slabá je zejména spolupráce mezi vědou a podnikovým sektorem, nízká je rovněž úroveň rozvoje klastrů. Z hlediska strukturálních charakteristik konkurenceschopnosti byl přírůstek celkové produktivity téměř výhradně ovlivněn nárůstem vnitroodvětvové produktivity, zatímco strukturální změny měly pouze zanedbatelný vliv. V období 1996–2003 byly jednoznačně největšími tahouny růstu odvětví výroby kancelářské a výpočetní techniky a výroby motorových vozidel. Obě tato odvětví patří do skupiny technologicky náročných aktivit, jejichž váha na celkové HPH v české ekonomice v uvedeném období rostla. Zároveň vzrostl i podíl produkce technologicky náročných odvětví, který směřuje na zahraniční trhy. V meziregionálním srovnání se v ČR projevují značné rozdíly ekonomické a inovační výkonnosti a rovněž kvality života, které významně ovlivňují současný stav i perspektivy vývoje regionální konkurenceschopnosti. Literatura EXIS: An Exploratory Approach to Innovation Scoreboards. Brussels, European Commission 2005. KADEŘÁBKOVÁ, A. a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005. Praha, Linde 2005. ISBN 80-86131-64-5. KADEŘÁBKOVÁ, A.: Kvalitativní náročnost konkurenční výhody ČR v mezinárodním srovnání. Praha, CES VŠEM 2006. ISSN 1801-6863. OECD: Science, Technology and Industry Scoreboard. Paris, OECD 2005. ISBN 9-2640-1055-6. PORTER, M.: Building the Microeconomic Foundations of Prosperity: Findings from the Business Competitiveness Index. In: Global Competitiveness Report 2003-2004. Oxford, Oxford University Press 2003, s. 29-56. ISBN 0-19-517360-0. ROJÍČEK, M.: Strukturální analýza české ekonomiky. Praha, CES VŠEM 2006. ISSN 1801-6863. SALA-I-MARTIN, X. - ARTADI, E.: The Global Competitiveness Index. In: Global Competitiveness Report 2004-2005. New York, Palgrave Macmillan 2004, s. 51-70. ISBN 1-4039-4913-1. WORLD BANK: Doing Business in 2006: Creating Jobs. Washington, World Bank 2005. ISBN 08213-5749-2.
20