Mendlova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Diagnostika gravidity krav ve vztahu k ekonomice výroby mléka Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Martin Hošek, Ph.D.
Zdeněk Horák
Brno 2010
Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat
Agronomická fakulta 2009/2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název tématu:
Zdeněk Horák Agrobiologie Všeobecné zemědělství
Diagnostika gravidity krav ve vztahu k ekonomice výroby mléka
Rozsah práce:
30-40 stran textu a přílohy
Zásady pro vypracování: 1. Student se v bakalářské práci zaměří na metody diagnostiky gravidity krav. 2. Zaměří se také na ekonomické ukazatele reprodukce a jejich vztah k produkci mléka. 3. Součástí práce bude i návrh metodiky pokusu zaměřeného na vyhodnocení reprodukce a produkce mléka v podmínkách konkrétního zemědělského podniku. Seznam odborné literatury: 1. ŘÍHA, J. Plemenitba hospodářských zvířat. Výzkumný ústav chovu skotu Rapotín, 2003. 151 s. ŘÍHA, J. Reprodukce ve stádě skotu. Praha: Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1996. 2. 125 s. ŘÍHA, J. Reprodukce v proces šlechtění skotu. Výzkumný ústav chovu skotu Rapotín, 2000. 3. 144 s. GRYGAR, I. -- KUDLÁČ, E. Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii. Hlučín: 4. Slezan, 1997. 11 s. ISBN 80-901948-6-9. LOUDA, F. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod. ČZU Praha, 5. 2001. 225 s. ISBN 80-213-0702-1.
Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2008
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2010
Zdeněk Horák řešitel
Ing. Martin Hošek, Ph.D. vedoucí práce
prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně vedoucí ústavu
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „ Diagnostika gravidity krav ve vztahu k ekonomice výroby mléka“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně dne:…………………………………………. Podpis:……………………………………………….
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Ing. Martinu Hoškovi Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté konzultace a pomoc při zpracování bakalářské práce
ANOTACE Bakalářská práce je zaměřena na přehled faktorů, které významně ovlivňují reprodukční ukazatele v chovu dojených krav. Popisuje nejen samotné fyziologické procesy vedoucí přirozeně k březosti, ale současně také metody, kterými lze tyto procesy ovlivnit a to ve prospěch chovatele a tím zlepšit jeho ekonomickou situaci.
Klíčová slova: březost, ultrazvuk, reprodukce, kráva, jalovice, ekonomika.
ANNOTATION Bachelor thesis is focused on an overview of the factors that significantly affect reproductive performance in breeding dairy cows. It describes not only the actual physiological processes that lead naturally to the pregnancy, but also a method that can influence these processes to the benefit of farmers and thereby improve their economic situation.
Key words: pregnancy, ultrasound, reproduction, cow, heifer, economics.
OBSAH ÚVOD............................................................................................................................... 9 CÍL PRÁCE ..................................................................................................................... 9 3
LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 9 3.1
PŘEHLED REPRODUKČNÍCH UKAZATELŮ............................................ 9
3.1.1 Inseminační interval....................................................................................... 9 3.1.2 Servis perioda ................................................................................................ 9 3.1.3 Zabřezávání...................................................................................................... 9 3.1.4 Mezidobí .......................................................................................................... 9 3.1.5 Natalita krav..................................................................................................... 9 3.1.6 Skutečná spotřeba inseminačních dávek.......................................................... 9 3.2 MORFOLOGIE A ANATOMIE REPRODUKČNÍCH ORGÁNŮ PLEMENIC .................................................................................................................. 9 3.2.1 Vaječník (ovarium) .......................................................................................... 9 3.2.2 Vejcovod (tuba uterina) ................................................................................... 9 3.2.3 Děloha (uterus) ................................................................................................ 9 3.2.4 Pochva (vagina) .............................................................................................. 9 3.3 POHLAVNÍ CYKLUS ....................................................................................... 9 3.3.4 Estrus – říje ...................................................................................................... 9 3.3.5 Metestrus – poříjová fáze................................................................................ 9 3.3.6 Diestrus – období meziříjové.......................................................................... 9 3.3.7 Proestrus – předříje ......................................................................................... 9 3. 4 CÍLENÉ OVLIVŇOVÁNÍ POHLAVNÍHO CYKLU ....................................... 9 3.4.1 Synchronizace říje........................................................................................... 9 3.4.2 Superovulace.................................................................................................... 9 3.5 UMĚLÁ INSEMINACE......................................................................................... 9 3.5.1 Výroba a konzervace inseminačních dávek.................................................... 9 3.5.2. Kontrola a hodnocení inseminační dávky....................................................... 9 3.5.3 Prověření vhodné doby k inseminaci.............................................................. 9 3.5.4 Příprava inseminační dávky a technika inseminace ....................................... 9 3.6 METODY DIAGNOSTIKY GRAVIDITY JALOVIC A KRAV......................... 9 3.6.1 Vliv sonografického vyšetření na reprodukční ukazatele................................ 9 3.6.2 Rozdělení metod zjišťování březosti .............................................................. 9 3.6.2.1 Vnější klinické vyšetření ......................................................................... 9 3.6.2.2 Vnitřní klinické vyšetření ........................................................................ 9
3.6.2.4 Transrektální ultrasonografie ................................................................... 9 3.6.2.5 Stanovení koncentrace progesteronu ....................................................... 9 3.7 ULTRAZVUKOVÉ DIAGNOSTICKÉ METODY.............................................. 9 3.7.1 Metoda prozvučovací (transmisní) ................................................................. 9 3.7.2 Metoda odrazová............................................................................................. 9 3.8 ZÁKLADNÍ DRUHY ZOBRAZENÍ.................................................................... 9 3.8.1 A – způsob zobrazení (amplitude – modulated) ............................................. 9 3.8.2 M – způsob zobrazení (movement – modulated)............................................ 9 3.8.3 B – způsob zobrazení ( brightness-modulated ).............................................. 9 3.8.4 C – způsob zobrazení...................................................................................... 9 3.8.5 Dopplerovské metody ..................................................................................... 9 3.9 EKONOMICKÉ UKAZATELE A REPRODUKCE ......................................... 9 3.9.1 Ekonomický význam chovu skotu .................................................................. 9 3.9.2 Ekonomický význam reprodukce plemenic skotu .......................................... 9 3.9.3 Riziko zhoršování reprodukčních ukazatelů dojnic........................................ 9 3.10 VZTAHY VÝŽIVY, PRŮBĚHU LAKTACE A REPRODUKCE...................... 9 3.10.1 Vztah tělesné kondice a reprodukce ............................................................. 9 3.10.2 Vztah deficitu Ca a reprodukce .................................................................... 9 3.10.3 Vztah ketózy, poměru tuku/bílkoviny a reprodukce..................................... 9 3.10.4 Tepelný stres a reprodukce ........................................................................... 9 3.10.5 Ekonomické ztráty vyvolané poruchami plodnosti krav .............................. 9 3.11 STATISTICKÉ ÚDAJE REPRODUKCE SKOTU ČR ...................................... 9 3.11.1 Počty prvních inseminací, zabřezávání........................................................ 9 3.11.2 Březost po první inseminaci, servis perioda, inseminační interval.............. 9 3.11.3 Narozená a odchovaná telata ....................................................................... 9 4 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 9 5 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY....................................................................... 9
ÚVOD Chov dojnic je organizačně, materiálově, ekonomicky a pracovně nejnáročnějším odvětvím živočišné výroby. Chov dojnic v ČR prodělal za posledních patnáct let celou řadu značných a významných změn. Některé z nich lze označit za stěžejní. Tyto souvisely především se změnami podmínek na trhu s mlékem a mléčnými výrobky a s politickými změnami v Evropě a ve světě.
Ekonomické ztráty zaviněné reprodukčními problémy sestávají ze dvou hlavních komponentů – prodlouženého mezidobí a brakování zvířat z důvodu reprodukčních problémů. Vše lze promítnout do finančního vyjádření hodnoty krmného dne a snahy o zkrácení zmiňovaného mezidobí. Dále budou popsány vlivy, které toto ovlivňují; diagnostika březosti je jedním z nich. Potvrzení, či vyloučení gravidity co nejdříve po inseminaci, je úkon významný nejen ekonomicky, ale také organizačně. Je obrovským problémem, dochází-li k větší chybovosti při zjišťování březosti a zvířata jsou považována mylně za březí a z tohoto důvodu jim není věnována zvláštní péče.
8
CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je popsat některé nové metody a postupy, které umožní chovateli zlepšit výsledky reprodukce ve svém stádě. Dále je cílem popsat hlavní vztahy a vazby mezi reprodukcí skotu a ekonomicky efektivní produkcí a chovem mléčného skotu. Zlepšení ekonomiky chovu za pomocí zvládnuté reprodukce je cestou, jak se stát konkurenceschopným v chovu skotu.
9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1
PŘEHLED REPRODUKČNÍCH UKAZATELŮ
3.1.1
Inseminační interval Je vyjádřením počtu dnů, které uplynuly od porodu do dne, kdy byla plemenice
po porodu prvně inseminována. Jeho délka závisí především na průběhu involuce pohlavních orgánů po porodu, na obnovení plnohodnotných ovariálních cyklů a projevu říje. Toto období trvá u většiny plemenic 5 až 6 týdnů, u vysoce užitkových dojnic i déle. Doporučená hodnota by se měla pohybovat mezi 65-ti až 80-ti dny. I ve stádech s vysokou užitkovostí by ovšem neměl inseminační interval přesáhnout hranici 85 dní (Burdych, Všetečka, 2004). 3.1.2 Servis perioda Je jedním z ekonomicky nejvýznamnějších ukazatelů a vyjadřuje se počtem dnů, které uplynuly mezi porodem a inseminací, po které plemenice zabřezla. Tento ukazatel je regulován brakací. Ideální hodnota je 85 dní, ovšem u vysokoužitkových zvířat může být i delší, zejména ve vztahu k délce laktace. Příčiny prodloužené SP lze hledat v nedostatečném sledování říje, ale i ve fyziologických a zdravotních důvodech (Burdych, Všetečka, 2004). Z hlediska udržení uspokojivé SP, by měl chovatel hledat neustále optimální kompromis mezi časným prvním zapouštěním (40 – 65 dnů po porodu) s nižší úrovní zabřezávání a pozdním prvním zapuštěním (66 – 90 dnů po porodu) s vyšší úrovní zabřezávání, ale s rizikem vyšších nákladů na neproduktivní krmné dny (Hofírek et al., 2009).
3.1.3 Zabřezávání Procento březosti
po
prvních
inseminacích
vyjadřuje
kvalitu
práce
inseminačního technika a jeho spolupráci s chovatelem (Říha, 1996). Vyjadřuje se procentem krav, které skutečně po první inseminaci zabřezly. Výborné zabřezávání u krav – nad 60%, u jalovic nad 70%. Zabřezávání po všech inseminacích by nemělo být pod úrovní dolní klasifikační hranice zabřezávání po první inseminaci. Pro kvalitní rozbor je důležité hodnotit zabřezávání i podle pořadí inseminace (Burdych, Všetečka, 2004).
10
3.1.4 Mezidobí Se vypočítá, jako aritmetický průměr délky mezi dvěma porody všech krav, včetně vyřazených. Obecně platí zásada, že by se mělo pohybovat v rozmezí 365 až 405 dnů. Optimální délku mezidobí si však určí ve svém reprodukčním managementu chovatel (Burdych, Všetečka, 2004). Vzhledem k neustále se snižující reprodukční výkonnosti krav se průměrné intervaly mezi porody postupně prodlužují (Hofírek et al., 2009).
3.1.5 Natalita krav Se vyjadřuje objektivně počtem telat narozených za jeden rok od 100 krav ve stádě a do této hodnoty nelze zařazovat telata narozená od jalovic (Říha, 2004). Čistá natalita - procento otelených krav : -
počet telat nebo otelených krav bez porodů jalovic na sto krav za rok. Cílem je 75 – 80 telat
Hrubá natalita: -
počet všech telat na sto krav za rok. Cílem je alespoň 110 krav za rok (Bouška et al., 2006).
Natalitu mohou ovlivnit cílené stimulační zásahy do reprodukce v rámci asistované reprodukce (např. superovulace, transfer embryí, indukce dvojčat). V opačném poměru rozdíl může nastat při vyšším výskytu ztížených porodů a mrtvě narozených telat (Hofírek et al., 2009).
3.1.6 Skutečná spotřeba inseminačních dávek Skutečná spotřeba inseminačních dávek (dále jen ID) na březí kus má největší podíl na nákladech pro dosažení březosti. Jedná se o počet inseminačních dávek (inseminace a reinseminace) dělený počtem březích zvířat v daném měsíci. Nadprůměrná hodnota: u krav - 2 – 2,5 ID na březí kus, u jalovic – 1,3- 1,6 ID na březí kus.
11
3.2 MORFOLOGIE A ANATOMIE REPRODUKČNÍCH ORGÁNŮ PLEMENIC Samičí pohlavní orgány mají vedle funkcí shodných s pohlavními orgány samců, tj. tvorby pohlavních buněk a hormonů a zajištění páření, ještě další speciální funkci. U savců slouží jako prostředí poskytující ochranu a výživu pro vyvíjející se zárodek a plod.
3.2.1 Vaječník – ovarium Párová pohlavní žláza, v níž se tvoří samičí pohlavní buňky – vajíčka a pohlavní hormony – estrogeny a progesteron. Tento orgán je uložen v kaudální části břišní dutiny, při vstupu do dutiny pánevní. U krávy je vaječník relativně malý, ovoidního tvaru, připomínající plod švestky. Je 3 – 4,5 cm dlouhý, 2 – 3 cm široký. Částečně ukryt ve vaječníkovém vaku (bursa ovarii), kterou vytváří závěs vejcovodu, závěs vaječníku a vlastní vaječníkový vaz
(Kaman, Mikyska, 1982). Povrch vaječníku se nazývá
ovulační plocha, protože na ní praskají dozrálé vaječníkové folikuly (Marvan et al., 2003). Pravý vaječník je zpravidla těžší a obsahuje větší
počet folikulů (Kaman,
Mikyska, 1982). Mikroskopická stavba vaječníku: skládá se z korové vrstvy a dřeně. Ve vazivovém stromatu kůry jsou rozmístěny hlavní strukturální části vaječníku – vaječníkové váčky – folikuly a jejich deriváty. Nejmenší a nejpočetnější jsou primární folikuly. Skládají se z vaječné buňky ve stadiu primárního ovocytu (I. řádu), obklopeného vrstvou folikulárních buněk. Tyto folikuly se zakládají ještě v embryonálním období a v jednom vaječníku jich má samice 50 až 200 tisíc. Převážná většina z nich podléhá zániku (Marvan et al., 2003). Od porodu se již počet folikulů nezvyšuje. Již do třetího měsíce stáří se počet folikulů redukuje na 75 000 a do tří let na 20 000 (Hofírek et al., 2009). S nástupem puberty se jednotlivé primární folikuly začínají zvětšovat a mění se tak v rostoucí – sekundární folikuly. Rostoucí folikul se mění v měchýřkovitý folikul, viditelný už pouhým okem. Ten zasahuje jedním pólem hluboko do vaječníkové kůry a druhým pólem blíže k povrchu vaječníku. Dalším množením folikulárních buněk a zvětšování dutiny s folikulárním mokem se celý folikul zvětšuje a vyklenuje se nad povrch vaječníku. Zralý měchýřkovitý – terciární folikul (dříve Graafův) představuje poslední vývojové stadium vaječníkového 12
váčku. Má velikost 15 – 20 mm. U zvířat, která rodí zpravidla jen jedno mládě, se vyvíjí v jednom folikulu většinou jen jedna vaječná buňka. U vícerodých zvířat to však mohou být i dvě vaječné buňky současně. Folikulární buňky vykazují vnitřněsekretorickou aktivitu – syntetizují a do tkáňového a folikulárního moku vylučují folikulární hormony estrogeny. Vaječník nemá žádný zvláštní vývod, vaječné buňky se z něj uvolňují prasknutím dozrálého folikulu – ovulací. Jedná se o pochod řízený a kontrolovaný nervově a hormonálně hormony podvěsku mozkového. Hormonálním ovlivněním je možné dosáhnout u krávy současného dozrání a ovulace většího počtu folikulů. Toto se využívá k získání většího počtu vaječných buněk pro potřeby transferu embryí. Při této superovulaci se tak může jedna kráva stát dárkyní 10 – 30 vajíček. Po ovulaci se na vaječníku v místě prasklého folikulu začne vyvíjet útvar – žluté tělísko (corpus luteum). Pokud byla dozrálá vaječná buňka oplozena, žluté tělísko se silně zvětšuje a zůstává na vaječníku téměř po celou dobu březosti. Nazývá se pravé březostní či gravidní žluté tělísko a zaujímá často více než polovinu vaječníku. Jeho buňky syntetizují do tkáňového moku hormon progesteron, který na vaječníku blokuje dozrávání a ovulaci dalších folikul. Kromě toho vyvolává na děložní sliznici změny nezbytné pro přijetí oplozeného vajíčka a implantaci zárodku. Žluté tělísko se na vaječníku vyvíjí i v případě, že nedošlo k oplození vajíčka. Toto žluté tělísko se nazývá nepravé- periodické a od prvého tělíska se liší jen menšími rozměry a kratší dobou trvání. Změny, charakterizované dozráním sekundárního folikulu v terciální, jeho prasknutím, proliferací a zánikem periodického žlutého tělíska, se na vaječníku v pravidelných intervalech opakují a označují souhrnně jako vaječníkový - ovariální cyklus (Marvan et al., 2003).
3.2.2 Vejcovod (tuba uterina) Je párová svalová a slizniční trubička tloušťky stébla, dlouhá u krávy 20-30 cm. Slouží k zachycení ovulované vaječné buňky a k jejímu přemístění do dělohy (Marvan et al., 2003). Představují spojení mezi vaječníky a dělohou (Kudláč et al., 1987). V počátečním úseku vejcovodu se dokončuje vývoj vaječné buňky a její oplození. Stěna vejcovodu se skládá ze sliznice, svaloviny a pobřišnice. Svalovina vejcovodu je hladká, je rozlišena na vnitřní kruhovou a vnější podélnou vrstvu a směrem k děloze zesiluje. 13
Svými rytmickými stahy spolu s kmitáním řasinek zajišťuje přesun vaječné buňky (Marvan et al., 2003). Sliznice vejcovodu podléhá v důsledku působení pohlavních hormonů v průběhu pohlavního cyklu značným morfologickým a funkčním změnám, které ovlivňují velikost lumina průchodnost vejcovodů (Kudláč et al., 1987).
3.2.3 Děloha (uterus) Je silnostěnný dutý orgán sloužící k vývoji nového jedince. Z oplozeného vajíčka až do narození mláděte. Skládá se ze tří základních částí: kaudálně umístěný krček, který dopředu přechází v děložní tělo, na něž kraniálně navazují dva děložní rohy. Tento typ dvourohé dělohy (uterus bicornis) je typický pro kopytnatce a většinu šelem a je vyvinut u krávy, ovce, kozy, prasnice, klisny, feny i kočky (Marvan et al., 2003). Děložní stěna se skládá ze tří vrstev: zevně je seróza, uprostřed svalová vrstva a uvnitř sliznice (Kudláč et al., 1987). Děložní tělo je u nebřezí plemenice dlouhé asi 15 cm a široké asi 5 cm. Děložní rohy mají délku asi 30 cm. Jejich stěna je tvořena čtyřmi stěnami, z nichž nejdůležitější je endometrium s cca 100 - 120 karunkuly, které tvoří v době březosti s plodovými obaly kotyledony. Děložní rohy jsou místem uhnízdění (nidace) a vývoje plodu v době celé březosti. Endometrium je silně vaskularizováno. Jsou v něm početné žlázky, které sehrávají úlohu v lokální imunologické reakci. V kryptách mohou přežívat oplození schopné spermie 48 – 80 hodin, sehrávají tedy důležitou roli rezervoáru a imunologickou (lysozomy). Myometrium je složené ze tří vrstev svaloviny, jejíž kontraktilita je důležitá především v době porodu (Říha, 1996). Děložní krček (cervix uteri) spojuje děložní tělo s pochvou. Na pohmat má charakter tuhého válcovitého tvaru, jehož délka je u krávy 8 – 12 cm. Jeho středem prochází úzký kanál, trvale uzavřený jednak stahem silné vrstvy hladké svaloviny, jednak zátkou hustého čirého hlenu. Fyziologicky se kanál děložního krčku otevírá pouze při porodu a v době říje. U přežvýkavců a koní vyúsťuje kanál krčku do pochvy úzkým otvorem- vnější brankou dělohy, a to na vrcholu tzv. děložního čípku (Marvan et al., 2003).
14
3.2.4 Pochva (vagina) Je pářící orgán samice. Má charakter úzké, svalové a slizniční trubice se schopností značného rozšíření. Z kraniální strany do ní vyúsťuje kanál děložního krčku a kaudálně přechází v poševní předsíň, která se na venek otevírá stydkou štěrbinou. Pochva je podélně uložena v pánevní dutině. U krávy je dlouhá v průměru 20 cm. Stěna pochvy je pružná a skládá se z adventicie, hladké svaloviny a sliznice. Adventicie je vrstva řídkého vaziva, která připojuje pochvu k okolním orgánům. Sliznice pochvy neobsahuje žlázy a pokrývá ji vrstevnatý dlaždicový epitel (Marvan et al., 2003). Sliznice je hladká, lesklá, vlhká, bledě růžové barvy, složená v četné vyšší podélné a nižší příčné řasy (Kudláč et al., 1987). Poševní předsíň (vestibulum vaginae) představuje kaudální pokračování pochvy. Slouží také jako vývodná močová cesta. Vyúsťuje do ní močová trubice a to v části hranice s vlastní pochvou. U krávy se pod tímto vyústěním nachází ještě 3–4 cm hluboký, slepě zakončený váček, tzv. suburetrální výduť, neznámého původu. Poševní předsíň je u krávy dlouhá 8 -10 cm. Její stěna má obdobné složení jako pochva. Na rozdíl od pochvy jsou však ve sliznici předsíně uloženy předsíňové žlázy. U krávy je navíc ještě vyvinuta rozvětvená tubuloalveolární velká předsíňová žláza. Z vnější strany je stěna poševní předsíně doplněna vrstvou žíhané svaloviny, která tvoří vůlí ovladatelný svěrač předsíně. Vulva, vateň – ochod je vstup do pohlavních cest samice a spolu s poštěváčkem tvoří zevní části samičí pohlavní soustavy. Vulva se skládá ze dvou stydkých pysků, které ze stran ohraničují svisle postavenou stydkou štěrbinu. Ve ventrální spojce stydkých pysků se nachází poštěváček (clitoris), jako vývojový zbytek po základu samčího pyje. Obdobně jako u samců je i samičí pohlavní ústrojí doplněno pomocnými svaly z příčně pruhované svaloviny. Jsou to: napřimovač poštěváčku, sval močové trubice, svěrač předsíně, svěrač vulvy (Marvan et al., 2003).
3.3 POHLAVNÍ CYKLUS Kráva je zvíře polyestrické, to znamená, že po dosažení pohlavní dospělosti za normálních podmínek probíhají pohlavní cykly v pravidelném intervalu po celé reprodukční období, vyjma období březosti a krátké doby po porodu. Délka pohlavního cyklu se pohybuje v rozmezí 17 – 25 dnů s průměrem u jalovic 20 a u krav 21 dnů. 15
Pohlavní cyklus tvoří 4 fáze: proestrus (3 – 4 dny), estrus ( 12-18 hodin), metestrus (4-5 dnů), diestrus (11-13 dnů)
(Hofírek et al., 2009). U masných plemen se v našich
podmínkách projevuje přechodný útlum cyklické aktivity – zimní anestrus (Bouška et al., 2006). Říjový (estrální) cyklus u samic hospodářských zvířat je v podstatě korelát ekologických, centrálních a periferních hormonálních a nervových podráždění. Principiálně se uskutečňuje u všech samičích zvířat podle stejných zákonitostí a projevuje se více nebo méně společnými a podobnými příznaky (Kudláč et al., 1987).
3.3.4 Estrus – říje Estrus – říje – z chovatelského hlediska nejdůležitější fáze pohlavního cyklu. Při počítání dnů pohlavního cyklu se označuje zpravidla jako den 0. V říji dozrává na vaječníku dominantní folikul o velikosti 16 – 23 mm. Žluté tělísko se zmenšuje, ztrácí se výrazné ohraničení luteální tkáně od okolní ovariální tkáně, a pokud je vytvořena ovulační papila, tak zaniká (Hofírek et al., 2009). Dále v děloze vrcholí proliferace endometria. Kanál děložního krčku se otevírá a z vulvy vytéká hustý hlenovitý sekret. Nejzávažnějším jevem této fáze je ovulace, k níž dochází za 6 – 16 hodin po odeznění zevních příznaků říje (Marvan et al., 2003). Zduření vulvy a překrvení celého pohlavního ústrojí dosahuje vrcholu, uvolní se tonus hymenálního prstence (Kudláč et al., 1987). Aktivní chování plemenice přechází v pasivní, což se projevuje tak, že na sebe nechá skákat ostatní zvířata (stadium ochoty k páření často označované jako „ standing heat „). Plemenice má mírně zvýšenou teplotu, sníženou chuť k žrádlu a z vulvy vytéká čirý hlenovitý výtok (sklovitý) o vyšší viskozitě (Burdych et al., 2004).
3.3.5 Metestrus – poříjová fáze Na vaječnících jalovic a krav na začátku metestru (8 – 12 hodin po odeznění vnějších příznaků říje) probíhá ovulace. Tato představuje prasknutí preovulačního folikulu a vystříknutí folikulární tekutiny s oocytem II. řádu do nálevky vejcovodu (Hofírek et al., 2009). Trvá zpravidla 4 dny, tj. 3. – 6. den cyklu. Během této doby se 16
začíná na vaječníku vyvíjet žluté tělísko a děložní sliznice vstupuje do fáze sekrece. Ustává překrvení pohlavních orgánů, ustává výtok hlenů, uzavírá se kanál děložního krčku, zvíře se zklidňuje (Marvan et al., 2003). Ovulované vajíčko se dostává z nálevky vejcovodu do vejcovodu, kde dochází k oplození. Na začátku této fáze lze plemenici ještě inseminovat, ovšem později se snižuje pravděpodobnost zabřeznutí (Burdych et al., 2004). Metestrus představuje přechod z folikulární fáze pohlavního cyklu do fáze luteální (Hofírek et al., 2009). Na místě Graafova folikulu se začíná rychle utvářet žluté tělísko, které produkuje hormon progesteron (Kudláč et al., 1987)
3.3.6 Diestrus – období meziříjové¨ Fáze klidová, sekreční, pohlavní ústrojí je připraveno na graviditu. Obvykle trvá 13 dnů. Na vaječnících dominuje žluté tělísko (tzv. žluté tělísko v rozkvětu). CL zabírá více jak polovinu plochy vaječníku. V průběhu diestru pokračuje cyklický folikulární vývoj formou folikulárních vln, takže kromě CL jsou na vaječnících přítomny folikuly v různém stupni vývoje. Dominantní folikuly v diestru při vysokých hladinách progesteronu nemohou ovulovat, mohou však dosáhnout takového stupně zralosti, že zvýšenou sekrecí estradiolu mohou vyvolat méně či více výrazné zevní příznaky říje i v průběhu diestru (nejčastěji 8. – 11. den pohlavního cyklu) (Hofírek et al., 2009). V této fázi je hormon progesteron dobře zjistitelný v krvi nebo v mléce a často se využívá v tzv. „ progesteronovém testu „. Pokud nedojde k oplození, přichází z dělohy kolem 18. dne cyklu k vaječníku signál v podobě děložního prostaglandinu F2 alfa, který působí na zánik žlutého tělíska (Burdych et al., 2004).
3.3.7 Proestrus – předříje
Přechodná fáze, ve které končí luteální fáze předcházejícího pohlavního cyklu a začíná fáze folikulární pohlavního cyklu nového. Délka činí zpravidla 3 – 4 dny. Na vaječníku probíhá regrese CL a výrazný růst dominantního ovulačního folikulu (Hofírek 17
et al., 2009). Rostoucí folikuly produkují větší množství estrogenního hormonu (17-βestradiolu) a ten způsobuje zvýšený přívod krve k pohlavním orgánům (aflux), jejich zduření a silnou proliferaci na sliznici vývodných cest (Kudláč et al., 1987). V děloze dochází k zástavě sekrece děložních žláz a jejich přestavbě, ke zvýšení tonizace a kontraktility myometria (Hofírek et al., 2009). Předříjová fáze zahrnuje u krávy 19., 20. a 21. den pohlavního cyklu (Marvan et al., 2003).
3. 4 CÍLENÉ OVLIVŇOVÁNÍ POHLAVNÍHO CYKLU
3.4.1. Synchronizace říje Využívání synchronizace říje v chovech skotu je běžné a velmi časté. Nejčastějším důvodem je nízká úroveň detekce říje. Hromadné využití synchronizace se uplatňuje v chovech se sezonním charakterem reprodukce (masná plemena a pastevní chovy). Předpokladem úspěchu synchronizace říje je normální průběh pohlavního cyklu u synchronizovaných zvířat.
Synchronizace říje aplikací PGF2α Aplikace prostaglandinu F2α nebo jeho syntetických analogů v luteální fázi pohlavního cyklu navodí s vysokou spolehlivostí regresi CL. Hladiny progesteronu klesají k nulovým hodnotám v průběhu 24 hodin, následuje rychlý růst dominantního folikulu a zvyšuje se tak koncentrace estradiolu v periferní krvi, která pozitivní vazbou na hypotalamus a hypofýzu indukuje LH vlnu a následnou ovulaci. Říje nastupuje 3. den po ošetření. Předpokladem účinku je citlivost CL – v praxi nález výrazného žlutého tělíska (CL v rozkvětu) při rektální palpaci. I když termín říje je nejčastěji 3. den po ošetření, tento termín není standardní a pohybuje se mezi 2. - 5. dnem po ošetření. Proto tato metoda neumožňuje předem načasovanou inseminaci bez ohledu na zevní příznaky říje (Hofírek et al., 2009).
18
Synchronizace říje aplikací gestagenů Několikadenní aplikace gestagenů (hlavně progesteronu) patří k nejstarším způsobům synchronizace říje. Gestageny se aplikují po dobu 7 -16 dnů. Jde tedy o navození zvláštní luteální fáze. V jejím průběhu dochází k tlumení uvolňování LH. Nemůže tedy nastoupit LH vlna a ovulace. Za tohoto stavu na vaječníku perzistuje dominantní folikul. Po zakončení aplikace gestagenů odrazným efektem se uvolní větší množství gonadotropinů, vznikne LH vlna a dojde k ovulaci před tím perzistujícího dominantního folikulu. Nástup říje 3. den po ukončení aplikace gestagenů a následná ovulace vykazují vysoký stupeň přesnosti této metody. Úroveň koncepce po inseminacích v této říji je všeobecně nízká. Důvodem je pravděpodobně stárnutí oocytu anebo abnormální hormonální stav v důsledku perzistence dominantního folikulu. Aplikační formu progesteronu nebo jeho syntetických analogů (progestinů) v současné době představují intravaginální tělíska nebo podkožní implantáty, v malé míře přídavky do krmiv. Vaginální tělíska se zavádějí rukou nebo speciálními zavaděči ke kraniálnímu konci pochvy na dobu 7 – 12dnů. K tělískům je připevněn provázek, který ční z vulvy a pomocí kterého se na konci ošetření vyjmou (Hofírek et al., 2009).
3.4.2. Superovulace Je stav, kdy na vaječnících dozrává a ovuluje více folikulů najednou (Bouška et al., 2006). Tento stav je dosažen umělou aplikací exogenních gonadotropinů. Úroveň superovulace je limitujícím faktorem úspěšnosti embryotransferu. Pro superovulaci je nezbytné, aby v době zahájení hormonální stimulace bylo na vaječnících přítomno dostatečné množství antrálních folikulů schopných pozitivní reakce. Proto je superovulace zahajována přibližně uprostřed cyklu (9. – 12. den), kdy u většiny krav probíhá růstová fáze druhé folikulární vlny. Dále je superovulace ovlivňována řadou dalších faktorů, jako je stáří, plemeno, doba od porodu, užitkovost, tělesná kondice, roční období, stres (Hofírek et al., 2009).
3.5 UMĚLÁ INSEMINACE Umělá inseminace je jedna z nejstarších metod asistované reprodukce. Její význam spočívá: • v oblasti šlechtění (využívání býků zlepšovatelů) 19
• ve zlepšení zdravotního stavu (likvidace pohlavních nákaz, omezení přenosu infekčních onemocnění) • v ekonomickém přínosu (snížení počtu býků potřebných k reprodukci) • ve zvýšení užitkové hodnoty celých populací zvířat
3.5.1 Výroba a konzervace inseminačních dávek Pro zpracování ejakulátu na inseminační dávky musí ejakulát býka splňovat minimální požadavky dané vyhláškou MZe ČR č.471/2000 Sb., kterou se provádějí ustanovení zákona č. 154/2000 Sb., O šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Požadavky jsou též zakotveny v normě ČSN 467111 Sperma býka. Striktně je stanovena minimální koncentrace 700 000 spermií / mm3 a motilita minimálně 70% spermií s progresivním pohybem. Mrtvých spermií při letálním barvení smí být do 30%, morfologicky změněných spermií do 20%. Primární změny nesmí překročit 10%, mladých spermií s protoplazmatickou kapkou může být do 2%. Objem inseminační dávky je nejčastěji 0,25 ml. ID má podle současné normy ČR obsahovat v době inseminace min. 10 mil. spermií s progresivním pohybem. Protože úroveň reviviscence se pohybuje kolem 30%, je třeba, aby ID při mrazení obsahovala 40 mil. spermií s progresivním pohybem. Celkový objem naředěného ejakulátu se stanoví pomocí vzorce: H . Ve . Vi V= ───────────, přičemž 40 000 000 V = objem naředěného ejakulátu H = počet spermií progresivním pohybem v ml Ve = objem čerstvého ejakulátu v ml Vi = objem inseminační dávky v ml K ředění se používají ředidla ze skupiny protektorů chránící spermie před chladovým šokem a umožňující kryokonzervaci. Nejčastěji používaná komerční ředidla obsahují: fruktozu, kyselinu citronovou, slepičí žloutek, mléko, glycerol a přídavek antibiotik (linkomycin, spektinomycin, linkospektin, krystalický G-penicilin a streptomycin). Pejety se před plněním označí pro identifikaci ID. Označení musí obsahovat:
20
-
označení inseminační stanice
-
veterinární registrační číslo zařízení
-
datum odběru
-
registr plemeníka
-
je-li býk IBR negativní
Naplněné pejety se zataví a umístí do chladničky, kde se v průběhu 2 – 6hodin dokončí proces ekvilibrace (rozšíření a pronikání karyoprotektiv do buněk), po té se postupně zamrazí na konečných -196oC. Dále je provedeno rozmrazení dávky a zkouška motility. Pokud vyhoví, nastupuje karanténa (28 dnů), po kterou nesmí donor prodělat onemocnění (Hofírek et al., 2009).
3.5.2.
Kontrola a hodnocení inseminační dávky Po vyjmutí z kontejneru se posoudí neporušenost inseminační dávky a její
identifikace. Tato kontrola, především pokud se týká identifikace, nesmí trvat déle než 6 sekund. V této době lze inseminační dávku vrátit do kontejneru. Při překročení limitu 6 sekund je dávka pro další skladování znehodnocena (Hofírek et al., 2009). Pro běžné orientační posouzení inseminační dávky konzervované hlubokým chladem je základním informačním údajem motilita spermií po rozmrazení. Ta má být minimálně 30%. Při této úrovni motility lze se zřetelem k technologii výroby inseminační dávky předpokládat, že inseminační dávka obsahuje nejméně 10 mil. spermií s progresivním pohybem, a vyhovuje tak normě (ČSN 467111). Objem se určuje v kalibrované pipetě, koncentrace počítáním v Bürkerově komůrce a motilita odhadem v mikroskopu (Hofírek et al., 2009).
3.5.3. Prověření vhodné doby k inseminaci Optimální doba k provedení inseminace vychází z poznatku, že průměrná délka říje je 12 – 18 hodin, že k ovulaci dochází průměrně za 8 – 12 po skončení zevních příznaků říje tj. asi 26 hodin od začátku říje, a dále, že vajíčko si uchovává fertilizační schopnost kolem 18 (12 – 24) hodin. Čas nezbytný pro pasáž spermií z pochvy do ampuly vejcovodu je od 20 min. do 6 hodin. Průměrné hodnoty životnosti spermií se pohybují od 12 – 36 hodin. Z uvedených informací vyplývá, že předpokladem maximální úrovně zabřezávání je, aby plemenice byly inseminovány v průběhu druhé poloviny říje (tj. 18 – 8 hodin před ovulací) (Hofírek et al., 2009). 21
3.5.4. Příprava inseminační dávky a technika inseminace Inseminační dávky v pejetách se rozmrazují v termosce ve vodní lázni o teplotě 38oC. Po 10 – 15 sekundách je inseminační dávka připravena k inseminaci, která by měla být provedena do 15 minut od rozmrazení. Fertilizační schopnost spermií ovlivňuje nejen termín inseminace a kvalita inseminační dávky, ale i místo, kam je inseminační dávka deponována a způsob provedení inseminace. Podle místa, kam je dávka deponována, hovoříme o intracervikální nebo o intrauterinní inseminaci. Při intracervikální inseminaci je celá inseminační dávka rozprostřena v kraniální části děložního krčku, tj. v oblasti jeho vnitřní branky. V tomto případě se využívá pozitivního účinku cervikálního hlenu na spermie a zároveň se vytváří předpoklad pro vytváření depa spermií v kryptách cervikální sliznice. Při intrauterinní inseminaci je inseminační dávka deponována do těla děložního. V poslední době je trend deponovat semeno co nejblíže k oocytu (tzv. hluboká inseminace). Po zjištění, na kterém z ovarií se nachází Graafův folikul, lze inseminační dávku deponovat přímo do rohu děložního vzhledem k preovulačnímu folikulu. Pro tento způsob inseminace byla vyvinuta speciální inseminační souprava podobající se katétru pro přenos embryí (Hofírek et al., 2009).
3.6 METODY DIAGNOSTIKY GRAVIDITY JALOVIC A KRAV Včasné odhalení nezabřezlých zvířat je pro chovatele velmi důležité, neboť umožňuje dřívější pokus o novou inseminaci, a tím snížení nákladů na výživu nezabřezlého zvířete, zabránění přestárnutí jalovic a případné zkrácení doby stání na sucho u krav (Bouška et al., 2006).
3.6.1 Vliv sonografického vyšetření na reprodukční ukazatele Ekonomiku chovu hospodářských zvířat značně ovlivňuje úroveň reprodukčních ukazatelů v daném stádě. Ty se mohou zlepšit také přesnou diagnostikou březosti. 22
K tomu se dnes stále více využívá sonografické vyšetření plemenic. Jeho neocenitelnou předností je neagresivní působení na vyšetřujícího i vyšetřované zvíře. Přesná a včasná diagnostika umožňuje účinnou aplikaci veterinárních preparátů s maximálním efektem. Tím lze dosáhnout zkrácení reprodukčních ukazatelů (intervalu, SP a mezidobí). Zkrácením mezidobí pouze jedné plemenice o jeden říjový cyklus (21 dní) a při kalkulované ceně jednoho krmného dne 100 – 150 Kč dosáhne chovatel úspory asi 2000 – 3000 Kč (Brychta, 2009). Ultrasonografie byla v 70. letech rozvíjena jako diagnostická metoda v humánní medicíně. Umožňuje pohled do nitra těla bez použití chirurgických nástrojů. Dnes se ultrasonografie
stává
rutinní
klinickou
vyšetřovací
metodou
ke
zjišťování
fyziologických a patologických stavů vnitřních orgánů (Burdych et al., 2004).
3.6.2 Rozdělení metod zjišťování březosti
3.6.2.1 Vnější klinické vyšetření - Sledování přebíhavosti plemenic,
to
znamená cílená detekce
říje u
inseminovaných plemenic, a to především v době očekávaného termínu následné říje (18. – 24. den po inseminaci). Nízká účinnost. -
Změna konfigurace dutiny břišní. Břicho je zvětšené a pokleslé, při pohledu zezadu je patrné asymetrické zvětšení břicha s výraznějším vyklenutím na pravou stranu (březí děloha je odtlačována bachorem). V 5. - 7. měsíci gravidity, kdy dosažitelnost dělohy palpací přes rektum je ztížená, je možnost prokázat přítomnost plodu rozhoupáním dutiny břišní a snímáním nárazů plodu na stěnu břišní dlaní (Hofírek et al., 2009).
-
Odposlechem (auskultacií) lze zjistit srdeční ozvy plodu koncem 7. měsíce březosti na pravé, resp. levé straně uchem nebo fonendoskopem (stetoskopem). Ozvy můžou být zastřené peristaltikou střev. Na základě negativního nálezu při vnějším vyšetření nelze tvrdit, že zvíře není březí (Kliment et al., 1989).
-
Ve druhé polovině březosti dochází ke změnám na mléčné žláze (především u nulipar), utváření stydkých pysků – kožní řasy jsou uspořádány vodorovně ke
23
štěrbině stydké u březích zvířat, zatímco u nebřezích šikmo (Hofírek et al., 2009).
3.6.2.2 Vnitřní klinické vyšetření - Rektální palpace – umožňuje spolehlivý průkaz březosti od 40. dne od zapuštění. U jalovic již od 35. dne. Konečná diagnóza březosti může být stanovena pouze na základě zjištění specifických – kardinálních příznaků březosti. Specifické příznaky březosti při rektální palpaci: -
amniový váček - je ve zvětšeném obřezlém rohu děložním poprvé palpovatelný za 4 týdny po koncepci. Jeví se jako ovoidní útvar o průměru 0,8 – 1cm. Vyznačuje se značnou pohyblivostí a vysokým turgorem. Tento způsob diagnostiky se běžně neprovádí pro vysoké riziko mechanického poškození konceptu.
-
alantochorion – lze vypalpovat u jalovic po 35. dnu březosti, u krav po 40. dnu březosti. Označuje se jako fenomén dvojité stěny. Stěnu děložní necháme proklouznout mezi prsty (mezi palcem a prostředníkem nebo ukazovákem).
-
placentomy – průkaz je možný po 75.dnu březosti, kdy placentomy mají velikost lískového ořechu a mají stopku. V polovině březosti mají placentou velikost 2 x 4 cm, ke konci březosti 5 x 8cm.
-
plod – průkaz plodu je možný po ztrátě turgoru amniového váčku, tj. poprvé po 50. dni březosti, s jistotou od konce 3. měsíce březosti. Plod se jeví jako tuhý až tvrdý útvar palpovatelný pod tenkou stěnou dělohy, který se volně pohybuje v tekutině. V 5. - 6. měsíci březosti je palpace plodu přes rektum ztížená pro jeho uložení na spodině břišní (Hofírek et al., 2009).
3.6.2.4 Transrektální ultrasonografie Provádí se obvykle diagnostickým přístrojem, který zobrazuje struktury v reálném čase stupnicí šedi (B-způsob zobrazení) za použití 5-7 MHz transrektální sondy. Sondou přiloženou přibližně v kolmé rovině k podélnému průběhu děložního rohu je třeba projít postupně podél celého děložního rohu od bifurkace až po kraniální konec a hledat černě se zobrazující kulatý embryonální váček s bílým embryem uvnitř.
24
Březost je možné současnými přístroji prokázat od 21. dne, nález však nemusí být v tuto dobu jednoznačný, proto se vyšetřuje obvykle 25. - 30. den po inseminaci. Příčinou této skutečnosti ve srovnání s klisnou je vedle odlišných poměrů v utváření dělohy (stočení děložních rohů ventrálně) především odlišné formování se embryonálního váčku (roste do značné délky a je velmi tenký a sonograficky těžko zjistitelný (Grygar, Kudláč, 1997). Termín je závislý na zkušenosti vyšetřujícího, ale také na kvalitě diagnostického přístroje (Hofírek et al., 2009). Sonografické vyšetření pohlavního ústrojí v naprosté většině případů nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu zvířete. Hladovění zvířete není nutné před vyšetřením na březost (Grygar, Kudláč, 1997).
3.6.2.5 Stanovení koncentrace progesteronu Jediná laboratorní metoda občas používaná v praktických podmínkách chovu skotu. Stanovuje se koncentrace progesteronu v mléce nebo v periferní krvi. Nejvíce se využívají metody RIA, ELISA nebo chemiluminiscence. Vyšetření se provádějí ve specializovaných laboratořích, nebo jsou k dispozici indikátorové stájové orientační testy, které umožňují orientační stanovení koncentrace progesteronu v mléce ihned po odběru chovatelem na farmě. Vhodný termín odběru mléka je 18. -21. den po inseminaci, tedy v očekávání další říje. Na březost ukazuje zvýšená koncentrace progesteronu nad 1,5 ng/ml. Při hodnocení koncentrace je třeba brát zřetel na tučnost mléka, poněvadž progesteron se váže na tuk. Negativní výsledek je při tomto vyšetření přesnější než pozitivní, poněvadž přetrvávání zvýšené koncentrace progesteronu může být způsobeno perzistencí žlutého tělíska na vaječnících po odumření embrya, při zánětech dělohy, přítomností luteálních cyst (Hofírek et al., 2009).
3.7 ULTRAZVUKOVÉ DIAGNOSTICKÉ METODY
3.7.1 Metoda prozvučovací (transmisní) Tato metoda využívá dvě souosé sondy umístěné proti sobě. Jedna z nich slouží jako vysílač a druhá jako přijímač. Mezi oběma sondami se nachází vyšetřovaná oblast. Protože průchod ultrazvukové vlny je složitý proces (určitý odraz, ohyb, rozptyl, 25
útlum), je velmi komplikované jeho vyhodnocení. Tato metoda se dnes již téměř nepoužívá. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.7.2 Metoda odrazová Zakládá se na odrazu ultrazvukové vlny na rozhraní dvou prostředí s různou akustickou impedancí. Nejvíce se používá metoda impulzní – odrazová. Při ní je využíván stejný převodník pro vysílání a příjem, které jsou od sebe časově oddělené. Do vyšetřované oblasti je vysílán ultrazvukový pulz a do začátku dalšího vysílaného pulsu převodník přijímá echa odražená od přechodů a překážek s rozdílnou akustickou impedancí. Na hraničních plochách (přechodech) jednotlivých tkání a tekutin v závislosti na jejich akustické impedanci se ultrazvukové vlny vycházející z kmitajícího krystalu (sondy) odrážejí a vracejí. Množství odražených a vracejících se ultrazvukových vln je závislé na vlastnostech jednotlivých tkání a tekutin. Zachycené odražené vlny jsou převáděny zpět na elektrický signál, který je dále zpracováván a upravován podle potřeby a způsobu zobrazení a znázorňován ve vizuální formě na monitoru. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.8 ZÁKLADNÍ DRUHY ZOBRAZENÍ Rozeznáváme řadu ultrazvukových rozeznávacích metod. Nelze jednoznačně říci, který typ zobrazení je nejlepší, ale lze určit, který způsob je pro určitý obor nebo cíl nejvhodnější. Pro veterinární porodnicko-gynekologickou diagnostiku je bezesporu nejvíce vyhovující dynamický B-způsob zobrazení. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.8.1 A – způsob zobrazení (amplitude – modulated) Je nejjednodušší a byl používán jako první. Je to jednorozměrný způsob zobrazení. Sonda se při vyšetřování nepohybuje. Systém pracuje v pulzním režimu. Tento způsob se stále využívá k měření tloušťky vrstvy některých tkání (např.tuku), dále v oftalmologii a neurologii. (Grygar, Kudláč, 1997).
26
3.8.2 M – způsob zobrazení (movement – modulated) Je dvourozměrný záznam, kde vertikální osa představuje hloubku a horizontální čas. Obraz je statický a pohybuje se zprava doleva, nebo zleva doprava. Nevýhodou je omezená doba záznamu na obrazovce, proto se používá záznamu na papírový pás, případně videozáznam. Používá se především v kardiologii sportovních koní a malých zvířat, ale i při prenatální diagnostice srdečních vad. Na základě měření v M-obraze lze automaticky vypočítat rychlost pohybu určitých struktur (chlopně) nebo frekvenci srdeční. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.8.3 B – způsob zobrazení ( brightness-modulated ) Je nejdůležitější a nejužívanější dvourozměrné zobrazení. Z hlediska možnosti sledování dynamických změn vyšetřovaných struktur ho lze rozdělit na: statické B-zobrazení – provádí se pomoci jednoho převodníku. Výsledný obraz ukazuje řez vyšetřované oblasti v rovině určené osou ultrazvukového paprsku a určitým směrem pohybu sondy. Tento způsob se zřídka využívá v humánní medicíně. dynamické B-zobrazení (ultrasonografie) je nejrozšířenější a nejdůležitější způsob zobrazení. Podle způsobu tvorby obrazu a konstrukce sondy dělíme dynamické B-zobrazení na: 1. sektorové, 2. lineární, 3. konvexní, 4.trapezoidní. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.8.4 C – způsob zobrazení Hloubku vyšetřované roviny lze podle potřeby libovolně měnit. Sonda je vedena v rovině po fixní dráze podobné rastru nebo meandru. Metoda není ve veterinární medicíně využívána. (Grygar, Kudláč, 1997).
3.8.5 Dopplerovské metody Tyto metody a přístroje využívají Dopplerova efektu a slouží k měření pohybu tkání, ale hlavně toku krve v srdci a cévách, popřípadě k diagnostice dalších dynamických dějů v těle. Z naměřených hodnot se vypočítávají – rychlosti, objemy, tlaky a další. 27
Princip Dopplerova jevu spočívá v tom, že pohybuje-li se zdroj nebo přijímač ultrazvukových vln nebo oba současně, lze pozorovat změnu přijímané frekvence vzhledem ke konstantní frekvenci vysílače (Grygar, Kudláč, 1997).
3.9 EKONOMICKÉ UKAZATELE A REPRODUKCE Ekonomické hodnocení chovu skotu jako celku, či izolované posuzování výroby mléka nebo výroby jatečného skotu, musí být podřízeno ekonomice celého podniku. Pozornost je zaměřena na nákladovost chovu skotu jako celku i jednotlivých kategorií a na úroveň zpeněžování jednotlivých finálních produktů. Tyto dvě složky výrobního procesu spolu s podporami definují zisk (Hofírek et al., 2009).
3.9.1 Ekonomický významchovu skotu I přes výrazné snížení početních stavů v uplynulém desetiletém období budou dojené krávy i nadále představovat jedno z hlavních odvětví chovu hospodářských zvířat a to z těchto důvodů: •
schopnost produkovat telata – základ pro obměnu stáda krav a všech ostatních kategorií skotu
•
schopnost přeměňovat objemná krmiva na kvalitní živočišné produkty, to je mléko a hovězí maso
•
význam při udržování trvalých travních porostů v přirozeném a kulturním stavu zejména v horských a podhorských regionech
•
pozitivní vliv na úrodnost půdy
•
zabezpečení relativně stálých příjmů zemědělských podniků v průběhu roku
•
vytváření a udržení pracovních míst nejen v resortu zemědělství, ale i ve zpracovatelském průmyslu a službách
(Říha et al., 2004)
28
3.9.2 Ekonomický význam reprodukce plemenic skotu Se zvyšováním mléčné užitkovosti se ukazatele plodnosti mírně zhoršují. Proto při zvýšení dojivosti nad 7 000 kg mléka je možno tolerovat prodloužení mezidobí do cca 400 dnů a adekvátní prodloužení inseminačního intervalu a servis periody. Znamená to, že optimální délka servis periody nemusí být při rozdílné dojivosti krav stejná. Ekonomická ztráta vzniká v případě, že plemenice v optimální lhůtě po otelení nezabřeznou, nebo jsou z důvodu neplodnosti a poruch reprodukce z chovu předčasně vyřazeny (Říha et al., 2004).
3.9.3 Riziko zhoršování reprodukčních ukazatelů dojnic Vedle poklesů stavů dojnic byl během posledních patnácti let zaznamenán vzrůst mléčné užitkovosti. Pozitivní trend ve vzrůstu dojivosti byl způsoben celou řadou faktorů (Kvapilík, Hanuš, 2004). Nejdůležitější z nich byly vedle šlechtitelské práce a utlumení méně výkonné části populace, zejména strmý vzrůst úrovně výživy dojnic a rovněž rekonstrukce a modernizace technologií ustájení a dojení krav, provázené zlepšením jejich welfare. Negativními trendy při vzrůstu dojivosti byly ovšem výrazné zhoršení reprodukčních ukazatelů a zkrácení dlouhověkosti, což má nesporně negativní ekonomické dopady. Kvapilík (2000) odhadnul finanční ztráty odpovídající prodloužení servis periody o 21, 42 a 63 dny na 45, 55 a 65 Kč na den servis periody. V případě zkrácení produkčního věku o jednu laktaci pak odhadnul ekonomickou ztrátu jen v důsledku odpisů z pěti laktací na čtyři na 700 Kč na krávu a rok, ze čtyř laktací na tři na 1100 Kč a ze tří na dvě na 2300 Kč. Podobný odhad (Hanuš et al., 2001) uvedl, že dlouhodobé navýšení obsahu močoviny v mléce v důsledku zatížení dusíkatými látkami ve výživě o 10 mg/100ml nad běžný průměr (cca 26 až 28 mg/100ml) může prodloužit servis periodu cca o 10 dnů a zkrátit produkční věk dojnice o 0,5 laktace. To ukazuje na ekonomickou ztrátu 1250 Kč na krávu a rok. Obecně lze plodnost dojnic a vlivy na ni působící vyjádřit následovně: 25% - výživa (absolutní a relativní zásobení dusíkatými látkami a energií a jejich vzájemný poměr; minerální výživa a vitamíny 20%
- technologie (způsob ustájení a krmení, kvality podlah, světelné podmínky
apod.
29
40%
- řízení a kontrola stáda, technika vyhledávání říje a inseminace (management,
personál, záznamy a dokumentace), dovednost inseminačního technika 15%
- ostatní fyziologické a nefyziologické faktory (stresy, individualita dojnice,
dědivost plodnosti, kvalita spermatu atd.) (Hanuš et al., 2006).
3.10 VZTAHY VÝŽIVY, PRŮBĚHU LAKTACE A REPRODUKCE
3.10.1 Vztah tělesné kondice a reprodukce Laktace je součástí reprodukce. Proto produkce mléka a jeho složení jsou v poměrně úzké vazbě k reprodukčnímu cyklu. Negativní energetická bilance v časné laktaci a pozitivní v konečné fázi mohou být zdrojem četných problémů s reprodukcí. Jsou-li zmíněné jevy příliš výrazné, jedná se o nedostatky výživy během laktace. Jejich řízení a prevence mohou být zlepšeny účinnou kontrolou tělesné kondice krav (Hanuš et al., 2004). Tělesná kondice krav má při jejím pravidelném bodování během mezidobí doznávat pokud možno co nejnižší výkyvy. Tento systém byl nejprve zpracován pro dojné holštýnské plemeno, ale posun o +0,5 bodu během celé laktace může vhodně transponovat celou stupnici k použití pro plemeno s kombinovanou užitkovostí. Je dále známo, že ztráta tělesné kondice po otelení vysoce užitkových krav o jeden bod může vyústit až v anestrus. Uznává se proto požadavek co nejvyšší perzistence kondice v počáteční fázi laktace s ohledem na dobré výsledky umělé inseminace. Např.délka inseminačního intervalu u dojnic s kondičním stupněm 3 může být až o 9 dnů kratší než u dojnic s nižší kondicí. Stejně tak servis perioda o cca 6 dnů a o 0,2 inseminace více je třeba v druhém případě.
3.10.2 Vztah deficitu Ca a reprodukce Za start většiny produkčních a často i reprodukčních poruch (např.zadržení placenty – retence sekundin) je dnes považována prohloubená poporodní (kritické období) hypokalcemie provázená nástupem mléčné horečky. Postpartální nedostatek krevního vápníku je způsoben spuštěním dominanty laktace a odvodem značného množství Ca mlékem z organismu dojnice. Klesá schopnost svalových kontrakcí (horší uvolnění placenty z dělohy), vzniká nižší svalový tonus. Je-li pak problém prohlouben
30
negativní energetickou bilancí a odbouráváním tukových rezerv se vzrůstem ketonových látek v organismu, které podporují imunosupresi leukocytů, vzniká ketóza.
3.10.3 Vztah ketózy, poměru tuku/bílkoviny a reprodukce Ketóza zvyšuje při energetickém deficitu obsah ketonových látek v tělních tekutinách (krvi a moči) a také v mléce. Vyšší hladina acetonu v mléce v první třetině laktace je zřetelně spojena s horší reprodukcí. Vysoké hladiny acetonu v mléce prodlužují servis periodu až o přibližně 20 dnů. Prevence ketózy je jednou z nejefektivnějších cest zlepšení reprodukčních ukazatelů stáda dojnic. Také další individuální ukazatel z kontroly mléčné užitkovosti je výhodný ke kontrole reprodukce, a sice poměr tuk/bílkoviny. Tento je významně korelován s hodnotami acetonu v mléce a může být proto použit jako indikátor výraznější energetické bilance v počátku laktace a případných problémů s reprodukcí (Hanuš et al., 2006).
3.10.4 Tepelný stres a reprodukce V období letních a tropických dnů je zaznamenáván přechodný pokles fertility. Jev letní deprese reprodukčních schopností je jedním z nejzávažnějších celosvětových problémů v chovu skotu a je vždy spojen se značnými ekonomickými ztrátami pro chovatele. Vysoké teploty působí na reprodukční užitkovost přímým účinkem – ovlivňují reprodukční tkáně (např. zvýšená teplota dělohy nepříznivě ovlivňuje embryonální vývoj), ale také nepřímo – organismus se snaží snížit produkci tělesného tepla a při tom zvířata redukují příjem krmiva a mléčnou produkci, za stejného důvodu snižují i svou reprodukční aktivitu. To vše se ve výsledku projeví ve zhoršené ovariální reakci, poruchách říje (jejich zkrácení, snížená intenzita – tiché říje), poporodní anestrus (Doležal, 2009).
3.10.5 Ekonomické ztráty vyvolané poruchami plodnosti krav Ekonomické ztráty způsobené hlavními poruchami plodnosti specifikovali Lotthammer a Wittkovski (1994). Z údajů v tabulce 1 lze ztrátu způsobenou poruchami plodnosti odhadnout na cca 2 500 Kč na každou průměrnou dojnici stáda. Nejvyšší ztráty u jednotlivých krav (cca 10 000Kč) způsobuje výskyt tichých říjí a embryonální mortalita a to na průměrnou krávu stáda. Potom následuje zánět dělohy. Podle výsledků
31
kontroly užitkovosti, do které je v ČR zařazeno více než 95% dojnic, jsou poruchy plodnosti hlavní příčinou vyřazování krav z chovu (Burdych et al., 2004). Hlavní poruchy plodnosti a jejich ekonomické vyjádření uvádí Lotthammer a Wittkovski (1994), my je uvádíme v tabulce č.1 na straně 30.
Hlavní poruchy plodnosti (Lotthammer, Wittkovski, 1994) tabulka č. 1 Ztráta na postiženou krávu
Ztráta na krávu stáda DM
Kč1)
7 504
61
976
413
6 608
27
432
Tichá říje
656
10 496
25
400
Nepravidelná činnost vaječníků
390
6 240
20
320
Vaječníkové cysty
605
9 680
16
256
Embryonální mortalita
649
10 384
12
192
celkem
x
x
161
2 576
Onemocnění, porucha
DM
Kč
Zánět dělohy
469
Poporodní problémy
1)
Pozn.: 1DM = 16Kč
3.11 Statistické údaje reprodukce skotu ČR
3.11.1 Počty prvních inseminací, zabřezávání
Počty inseminací 2003 až 2008 (ČMSCH, 2009) tabulka č. 2 Rok
první inseminace (tis.)
březích po všech inseminacích (tis.)
krávy
jalovice
celkem
krávy
jalovice
celkem
2003
419
171
590
384
165
549
2005
398
163
561
363
157
520
2006
380
162
542
347
156
503
2007
372
159
531
341
153
494
2008
367
157
524
336
152
488
-5
-2
-7
-5
-1
-6
Index 07/08
32
V roce 2008 došlo ke snížení počtu prvních inseminací krav (o 5 tis. a 1,3%), jalovic (o 2tis. a 1,3%) i celkem (o 7 tis. a 1,3 viz tabulka výše). Znamená to, že stavy skotu budou stagnovat nebo klesat i v dalším období. V souladu s počtem prvních inseminací v roce 2007 se v roce 2008 snížily počty zabřezlých krav a jalovic. Nižší počet březích plemenic ovlivní počet narozených telat v roce 2009.
3.11.2 Březost po první inseminaci, servis perioda, inseminační interval Základní ukazatele reprodukce plemenic skotu vykazují dlouhodobou tendenci ke zhoršování. Z tabulky č. 3 je zřejmé, že se tento nepříznivý trend podařilo v roce 2008 zastavit u inseminačního intervalu (83 dnů) a servis periody (125,1dnů). V roce 2008
pokračoval
nepříznivý
vývoj
březosti
a
délky
mezidobí.
Vzhledem
k ekonomickému významu plodnosti by první inseminace krav po otelení měla být provedena v průměru o 10 dnů dříve, zabřezávání by mělo být o 5 až 10% vyšší, SP a mezidobí by měly být o 10 až 20 dnů kratší. Výsledky chovů s vysokou užitkovostí a dobrou reprodukcí potvrzují, že lze tyto dva základní ukazatele v praxi úspěšně skloubit. Ekonomickou ztrátu prodloužení SP o den, resp.o pohlavní cyklus, nad optimální délku lze odhadnout cca na 50 až 70 Kč, resp. na 1000 až 1400 Kč (Kvapilík et a., 2009).
Reprodukční ukazatele 2003 až 2008 (ČMSCH, 2009) tabulka č. 3 Rok
Březost po první inseminaci (%)
Délka (dnů)
krávy
jalovice
celkem
ins.interval
SP
mezidobí
2003
42,7
62,2
48,4
86,3
124,6
408
2005
42,3
62,4
48,2
83,7
124,3
412
2006
41,8
62,0
47,8
85,3
125,8
410
2007
41,6
61,4
47,5
85,2
125,3
409
2008
41,7
60,7
47,4
83,0
125,1
412
33
Podle některých autorů závisí optimální délka inseminačního intervalu (a tím i mezidobí a SP) na dojivosti krav. Platen a Gross (2000) považují za optimální délku SP uvedenou v tab.4, Feucker (2003) pak ukazatele uvedené v tabulce č.5
Produkce mléka a SP (Říha et al., 2004) tabulka č. 4 Produkce mléka (kg)
do 6000
až 7000
až 8000
až 8500
až 9500
až 10000
Servis perioda (dnů)
do 60
61 - 85
86 - 95
96 - 105
100 - 115
100 – 125
Vztah reprodukčních ukazatelů a užitkovosti (Říha et al., 2004) tabulka č. 5 mléka na krávu a rok (kg) ukazatel
do 7000
7 000 až 8 000
8 000 až 9 000
interval (dnů)
do 42
50 až 70
70 až 100
servis perioda (dnů)
42 až 60
60 až 95
95 až 115
mezidobí (dnů)
322 až 340
340 až 375
375 až 395
Přímé ekonomické ztráty vyvolané zhoršenou plodností krav (prodloužením SP a mezidobí neoptimální hranici), vznikají především snížením produkce mléka v přepočtu na krávu a rok a snížením produkce telat, často pak i v důsledku vyšší potřeby práce a většího počtu inseminačních dávek nutných k zabřeznutí plemenice. Obtížně kvantifikovatelnou nepřímou ekonomickou ztrátu představuje rovněž skutečnost, že nižší počet telat je zdrojem problémů při zajišťování obratu stáda skotu a příčinou nerealizování potenciálního zisku z dalšího chovu nebo prodeje telat (Říha et al., 2004). Z hlediska vlivu délky SP (nebo mezidobí) na ekonomické ukazatele chovu dojených krav jsou významné především složité vztahy a závislosti mezi produkcí mléka za celé laktace a za kalendářní rok ve vztahu k průběhu laktační křivky (délka laktace). Tyto ukazatele jsou ovlivněny mnoha faktory, jako jsou užitkový typ krav, individualita zvířat a krmení aj. (Říha et al., 2004). 34
3.11.3 Narozená a odchovaná telata V období 2003 až 2008 se průměrný počet narozených a odchovaných telat na 100 krav ani úhyny telat do 3 měsíců věku výrazněji nezměnily (tab. č. 6). Znamená to, že tento hlavní ukazatel reprodukce plemenic skotu stále neodpovídá jejich fyziologickým předpokladům ani potřebám a požadavkům chovatelů. Nízká produkce telat snižuje tržby, možnosti exportu skotu a výrobu hovězího masa (Kvapilík et al., 2009).
Ztráty telat (ČSÚ, 2009) tabulka č. 6 Ukazatel
2003
2007
2008
Index 07/08
Narozená telata (na 100 krav)
95,3
94,6
94,5
-0,1
Úhyn telat do 3 měs. věku (%)2)
10,7
8,7
8,7
0,0
Odchov telat (na 100 krav)
85,1
86,4
86,2
-0,2
4 ZÁVĚR
Z tohoto přehledu vyplývá, že sledováním reprodukce, využíváním sonografických přístrojů k detekci březosti, zdokonalováním práce s těmito přístroji – snižováním chybovosti, lze dosáhnout významných úspor a to zkrácením mezidobí, servis periody, snížením
brakace z důvodů plodnosti. Pochopitelně tyto opatření v managementu
reprodukce skotu nelze zcela oddělit od výživy, welfare zvířat aj. Vše dohromady je jednou z možností, jak obstát v současné konkurenci a nepříznivém cenovém vývoji v komoditě kravského mléka.
35
5 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY
BOUŠKA, J. : Chov dojeného skotu, nakladatelství Profi Press, Praha 2006, první vydání, 186 str., ISBN 80- 86726 – 16 - 9 BRYCHTA, J.: Vliv sonografického vyšetření na reprodukční ukazatele. Profi Press, Náš chov, 2009, r. LXIX, č.10, str. 33 -35. ISSN 0027-8068 BURDYCH, B., VŠETEČKA, J. : Reprodukce ve stádech skotu, CHOVSERVIS a.s. Hradec Králové, první vydání 2004, 72 str. DOLEŽAL, O.: Reprodukce skotu při vysokých teplotách prostředí.( Profi Press, Náš chov, 2009, r. LXIX, č. 11, str.35 – 37. ISSN 0027-8068 GRYGAR, I., KUDLÁČ, E. : Ultrasonofrafie ve veterinárním porodnictví a gynekologii, nakladatelství Slezan Hlučín 1997, 247 str., ISBN 80 – 901948 – 6 - 9 HOFÍREK, B., DVOŘÁK R. : Nemoci skotu, vydala Česká buiatrická společnost Brno, 2009, 1149 str., ISBN 978 – 80 – 86542 – 19 – 5 HOLUB, A., et al: Fyzilologie hospodářských zvířat, vydalo státní zemědělské nakladatelství v Praze 1969, 450 str. JAGOŠ, P. : Diagnostika, terapie a prevence nemocí skotu, Státní zemědělské nakladatelství Praha 1985, 469 str. KLIMENT, J. : Reprodukcia hospodárských zvierat, Vydala Príroda, vydavatelstvo kníh a casopisov, Košice 1989, druhé vydání., 392 stran, SÚKK 1562/I-88 KVAPILÍK, J., et al.: Ročenka – chov skotu v České republice, Praha, květen 2009 LOUDA, F., et al. : Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2001, 224 str. ISBN 80 – 213 – 0702 – 1 KUDLÁČ E., ELEČKO J. : Veterinární porodnictví a gynekologie, Státní zemědělské nakladatelství v Praze roku 1987, 576 str.
MARVAN, F., et al. : Morfologie hospodářských zvířat, Česká zemědělská univerzita v Praze, nakladatelství Brázda, Praha 2003, 303 str.
PŘIBYL, E., HOLÝ, L. : Veterinární gynekologie, Státní zemědělské nakladatelství v Praze 1963, 364 str.
36
ŘÍHA , J. : Reprodukce ve stádě skotu, Svaz chovatelů českého strakatého skotu ,1996, 125 str.
ŘÍHA, J., BRÁZDA, J. : Reprodukce v procesu šlechtění skotu, Asociace chovatelů masných plemen Rapotín 2000, 144 str., ISBN 80 - 903143 – 5 - X
ŘÍHA, J., PETELIKOVÁ, J., ČEŘOVSKÝ, J. : Plemenitba hospodářských zvířat, Rapotín 2003, 151 str., ISBN 80 – 903143 – 4 - 1
SUCHÁNEK, B. : Zvyšování produkce mléka, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1973, 380 str.
VĚŽNÍK, Z., ŠVECOVÁ, D.: Soubor metod k hodnocení pohlavních funkcí býků, UVO Pardubice, 1992, 184 str.
37
