UTRASONOGRAFICKÁ DIAGNOSTIKA GRAVIDITY U KLISEN

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

UTRASONOGRAFICKÁ DIAGNOSTIKA GRAVIDITY U KLISEN

Diplomová práce

Brno, 2006

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Martin Hošek, Ph. D.

Lucie Zavadilová

Prohlašuji, že jsem vypracovala diplomovou práci podle metodických pokynů vedoucího diplomové práce samostatně. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně MZLU v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

Lucie Zavadilová

Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph. D. za odborné vedení a instrukce při vypracování diplomové práce.

Annotation

This work analyse the results of artifical insemination practised by using of the ultrasound set. The ultrasound examination is necessary to control the whole reproductive cycle in the mare including: the pregnancy determination , the twins detection, the pregnancy failure, the uterus pathology and the other reproduktive problems and cycle changes on ovaries and uterus. The insemination was practised during the years 1995 – 2005 in the field conditions of horse breeding in Czech Republic. The average pregnancy rates during the eleven years were 74,0 %, the pregnancy rates after insemination of fresh semem were 79,2 % and after the frozen semen 51,1 %. During the period 2000 až 2005 the pregnancy rates after fresh semen were 82,2 % by the end of the season and 60,8 % per cycle. In the years 1995 – 2005 7,8 % pregnancies were detected as the twin pregnancy. The average rates of embryonic mortality were 7,4 %. The rates of insemination doses used were 2,5 per inseminated mare and 3,4 per pregnant mare. Rates of the ultrasound examination were 8,2 per inseminated mare and 10,4 per pregnant mare. Using of the ultrasound improved the method of insemination and it is necessary for practical use in the field and for the modern biotechnical methods as well.

OBSAH 1. Úvod ……………………………………………………………………………. 8 2. Literární přehled …………………………………………………………………9 2. 1. Morfologická stavba reprodukční soustavy klisny …………………………9 2. 2. Pohlavní cyklus klisny ................................................................………….. 10 2. 2. 1. Fáze pohlavního cyklu ……………………………………………….10 2. 3. Primární hormony reprodukce a jejich účinky …………………………… 12 2. 3. 1. Hypotalamové hormony …………………………………………….. 13 2. 3. 2. Gonadotropní hormony ………………………………………………13 2. 3. 3. Ovariální hormony …………………………………………………...14 2. 3. 4. Děložní prostaglandin ……………………………………………….. 14 2. 4. Březost klisny ……………………………………………………………. 15 2. 4. 1. Diagnostika březosti …………………………………………………16 2. 5. Sonografie ………………………………………………………………...16 2. 5. 1. Princip sonografie …………………………………………………... 16 2. 5. 2. Sonografické vyšetření klisny ……………………………………….18 2. 5. 2. 1. Sledování průběhu říje ………………………………………… 18 2. 5. 2. 1. 1. Sonografie vaječníků …………………………………….. 19 2. 5. 2. 1. 2. Sonografie dělohy ………………………………………... 20 2. 5. 2. 2. Sonografická diagnostika březosti ……………………………. 22 2. 5. 2. 2. 1. Sonografická diagnostika a redukce dvojčat …………….. 24 2. 5. 2. 2. 2. Embryonální a fetální mortalita ………………………….. 25 2. 6. Úroveň březosti po inseminaci …………………………………………. 26 2. 6. 1. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým a mraženým spermatem a po přirozené plemenitbě …………………………………………26 2. 6. 1. 1. Čerstvé a zmrazené sperma ………………………………….. 26 2. 6. 1. 2. Úroveň březosti ……………………………………………….26 2. 6. 1. 3. Četnost výskytu dvojčat a embryonální mortality …………… 28 3. Cíl práce ……………………………………………………………………… 30 4. Materiál a metodika ………………………………………………………….. 31

5. Výsledky …………………………………………………………………….. 32 5. 1. Celkové výsledky inseminace za období 1995 až 2005……………….. 32 5. 2. Výsledky inseminace čerstvým a mraženým spermatem za období 1995 až 2005 ………………………………………………………………..32 5. 3. Výsledky inseminace čerstvým spermatem ve sledu prvního až čvrtého říjového cyklu během připouštěcí sezony za období 2000 až 2005…… 33 5. 4. Četnost výskytu resorpcí a zmetání za období 1995 až 2005 ………… 34 5. 5. Četnost výskytu dvojčat za období 1995 až 2005 …………………….. 35 5. 6. Počty spotřebovaných inseminačních dávek za období 1995 až 2005…. 35 5. 7. Počty provedených sonografických vyšetření za období 2000 až 2005…36 6. Diskuse ………………………………………………………………………. 37 6. 1. Počty inseminovaných klisen …………………………………………. 37 6. 2. Výsledky inseminace za období 1995 až 2005 ………………………..38 6. 2. 1. Celkové výsledky inseminace za období 1995 až 2005 …………. 38 6. 2. 2. Výsledky inseminace čerstvým a mraženým spermatem za období 1995 až 2005 …………………………………………………….39 6. 2. 3. Výsledky inseminace čerstvým spermatem ve sledu prvního až čvrtého říjového cyklu během připouštěcí sezony za období 2000 až 2005 ………………………………………………………….40 6. 3. Četnost výskytu resorpcí a zmetání za období 1995 až 2005 ………… 41 6. 4. Četnost výskytu dvojčat za období 1995 až 2005 ……………………..42 6. 5. Počty spotřebovaných inseminačních dávek za období 1995 až 2005… 42 6. 6. Počty provedených sonografických vyšetření za období 2000 až 2005.. 43 7. Závěr ……………………………………………………………………….. 44 8. Seznam literatury …………………………………………………………… 45 9. Příloha ………………………………………………………………………48

8

1. ÚVOD Přestože umělá inseminace klisen má na našem území dlouhodobou tradici, k jejímu rozvoji a zavedení do plemenářské praxe v širším měřítku došlo teprve v průběhu devadesátých let. Tento rozvoj byl umožněn až nástupem využívání sonografické techniky v gynekologii hospodářských zvířat. Do té doby inseminace, i přes svůj zdravotní přínos, nebyla svými výsledky schopna konkurovat přirozené plemenitbě. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla v ČR prováděna zejména v rámci výzkumu. Fyziologické zvláštnosti reprodukčního cyklu klisen, jako vysoká variabilita v délce trvání říje a v době ovulace během říje, sezónnost reprodukčního cyklu spojená v množstvím neplnohodnotných říjí a poměrně častý výskyt nežádoucích dvojčat, vyžadují v procesu intenzivní reprodukce pečlivou kontrolu. Tato kontrola není bez pomoci sonografu možná. Sledování průběhu říje pouze palpačním vyšetřením vaječníků a pozorováním vnějších příznaků říje je velmi nepřesné a vede k víceméně nahodilému provádění inseminace. Samotný úkon inseminace není nijak obtížný, ale stanovení vhodné doby pro inseminaci vyžaduje odborné zhodnocení všech dostupných informací. Sonografické zobrazení reprodukčních orgánů je u klisny velmi zřetelné a přehledné a diagnostika jednotlivých jevů je dobře propracována. Výhody využití sonografu umocňuje (v rámci druhů hospodářských zvířat unikátní) možnost diagnostiky gravidity ještě před případným nástupem následující říje. Tato včasná diagnostika březosti má v souvislosti s možností redukce dvojčat právě u klisen největší opodstatnění. V neposlední řadě jsou pomocí sonografu zjišťovány patologické stavy na reprodukčních orgánech, které brání zabřeznutí a které dříve nebylo možno jednoznačně a včas diagnostikovat. V návaznosti na uvedené fyziologické aspekty má sonografie nesporný ekonomický význam. Je prováděna u všech plemen koní. Sonografická diagnostika je základní podmínkou pro rozvoj dalších biotechnických metod, jako jsou embryotransfer a různé formy manipulace s vaječnými buňkami a embryi a dnes také klonování koní. V současné době je inseminace za pomoci sonografické techniky široce využívanou metodou. Je součástí plemenářských opatření, jejichž hlavním cílem je produkce vysoce výkonných sportovních koní. Proto je vhodné zhodnocení jejích dosavadních výsledků a celkového přínosu pro plemenitbu koní.

9

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1. Morfologická stavba reprodukční soustavy klisny

Funkce samičích pohlavních orgánů spočívá v produkci pohlavních buněk a hormonů a v zajištění páření, dále slouží jako prostředí poskytující ochranu a výživu pro vyvíjející se zárodek a plod od oplození vajíčka až do porodu. Samičí pohlavní orgány se rozdělují na vnitřní, tj. vaječník, vejcovod, dělohu, pochvu a poševní předsíň a zevní, k nimž patří vulva a klitoris (Kresan a kol., 1979).

Vaječník (ovarium) je párová pohlavní žláza, v níž se tvoří a vyvíjejí jednak samičí pohlavní buňky, jednak pohlavní hormony, estrogeny a progesteron. Nachází se v pánevní dutině, má tuhoelastickou konzistenci, ledvinovitý tvar a délku 5 – 8 cm (Kresan a kol., 1979). Ovarium je pokryto pobřišnicí kromě malého okrsku zvaného ovulační jamka (Jelínek a kol., 2003). Ke kraniálnímu konci vaječníku se třásněmi připojuje vejcovod. Vejcovod (tuba uterina) je párová, klikatě probíhající trubička sloužící k zachycení ovulované vaječné buňky a k jejímu převedení do dělohy. V počátečním úseku vejcovodu se také dokončuje vývoj vaječné buňky a dochází zde k oplození. Nálevkou s třásněmi se vejcovod přikládá k vaječníku, druhý konec vejcovodu se děložním ústím otevírá do děložního rohu. Děloha (uterus) je nepárový trubicovitý orgán, sloužící k vývoji nového jedince z oplozeného vajíčka až do narození mláděte. Skládá se z děložního krčku, děložního těla a děložních rohů. Děloha klisny je dvojrohá nerozdělená, má dva rohy a tělo s jednotnou dutinou, přecházející v kanál krčku. Děložní rohy jsou dlouhé 20 – 25 cm, kraniálně se rozbíhají a v mírném oblouku se zvedají nahoru. Děložní tělo navazuje kaudálně na děložní rohy a je dlouhé 20 – 25 cm. Děložní krček je tuhý válcovitý orgán dlouhý 6 – 7 cm. Jeho středem prochází úzký kanál, trvale uzavřený stahem tlusté vrstvy hladké svaloviny. Fyziologicky se kanál krčku otevírá jen při porodu a v období říje. Kanál děložního krčku končí kaudálně úzkým otvorem zevní děložní branky. Ta se nachází na vrcholu tzv. děložního čípku, vzniklého částečným vchlípením děložního krčku do pochvy.

10

Pochva (vagina) je pářící orgán a porodní cesta klisny a má charakter široké trubice dlouhé 15 – 20 cm. Poševní předsíň (vestibulum vaginae) je kaudálním pokračováním pochvy a slouží zároveň jako vývodná močová cesta. Je dlouhá 10 – 12 cm. Vulva je vstupem do pohlavního ústrojí samice a spolu s clitorisem tvoří jeho zevní část (Kresan a kol., 1979).

2. 2. Pohlavní cyklus klisny

Pohlavní (říjový) cyklus je fyziologický děj, při němž se v celém organismu, především však v pohlavních orgánech, periodicky vytvářejí příznivé podmínky pro oplození vajíčka a pro vývoj zárodku a plodu (Kresan a kol., 1979). Klisna je zvíře sezónně polyestrické. Během určitého ročního období u ní probíhá několik pohlavních cyklů, které jsou pak vystřídány různě dlouhým klidovým obdobím, anestrií (Kudláč a kol., 1987). Pohlavní cyklus je u klisny výrazně ovlivňován fotoperiodismem. V průběhu roku se první říje zpravidla dostavují na začátku jara, příznaky jsou méně zřetelné a trvají relativně dlouho. S pokračujícím jarem se průběh pohlavních cyklů zpravidelňuje, říje se stává zřetelnější a trvá kratší dobu (Jelínek a kol., 2003).

2. 2. 1. Fáze pohlavního cyklu

V průběhu pohlavního cyklu vznikají složité morfologicko – funkční změny na pohlavních orgánech a v celém organismu samice a dochází ke změnám v jejím chování. Podle těchto změn se zřetelem k převeze produkce specifického pohlavního hormonu se pohlavní cyklus rozděluje na fáze: -

estrogenní neboli proliferační : proestrus (období přípravy k říji) a estrus (vlastní říje).

-

progesteronovou neboli sekreční : metestrus (období po říji) a diestrus (období mezi říjemi, metestrem a proestrem), (Kudláč a kol., 1987).

11

Proestrus. Pod vlivem FSH uvolňovaného z adenohypofýzy dochází k růstu a zrání folikulů a současně pod vlivem prostaglandinu F2α probíhá regrese žlutého tělíska z předchozího cyklu. Ve zrajících folikulech se tvoří estrogenní hormon 17 – β estradiol. Pod jeho vlivem se zvyšuje přívod krve do pohlavního ústrojí, dochází k edematoznímu prosáknutí sliznic, proliferaci žlázek a zvyšuje se dráždivost svalové vrstvy vývodných pohlavních cest.Uvolňuje se tonus hymenálního prstence, otevírá se děložní krček a začíná tvorba cervikálního hlenu. Hlavní psychickou změnou je zvýšená erotizace, projevy pohlavního pudu a neklid samice.

Estrus. Dochází k dozrávání folikulů, dokončení proliferačních změn na pohlavním ústrojí, vrcholí pohlavní podráždění a dostavuje se hlavní fenomén říje, tj. svolnost k páření.

Vyvrcholením

říje

vyvolané

předchozím

krátkodobým

zvýšením

adenohypofyzárního luteinizačního hormonu (LH) je dozrání folikulu a jeho ovulace. S ovulací rychle mizí příznaky říje a na místě prasklého folikulu se začínají vytvářet žlutá tělíska.

Metestrus je charakterizován zánikem vnitřních i vnějších příznaků říje. Na ovariích se vyvíjí jedno nebo více žlutých tělísek, v nichž začíná produkce progesteronu.

Diestrus . Dochází k dokončení vývoje žlutého tělíska. Jeho další osud je závislý na tom, zda klisna zabřezla či nikoliv. V pozitivním případě vyvíjející se blastocysta dráždí receptory děložní sliznice, nedojde k uvolňování luteolyticky působícího prostaglandinu F2α , žluté tělísko produkuje progesteron a garantuje další nerušený vývoj embrya a plodu a průběh březosti až do porodu. V případě, že nedojde k oplození a samice nezabřezne, endometrium začíná kolem 15. dne produkovat prostaglandin, který vyvolá regresi žlutého tělíska, přeruší se produkce progesteronu a je umožněn vývoj dalšího pohlavního cyklu – nastupuje proestrus (Jelínek a kol., 2003).

U klisny je průměrná délka pohlavního cyklu 21 dní, hraniční hodnoty jsou udávány mezi 16 – 30 dny. Délka pohlavního cyklu záleží na délce říje. S třítýdenním cyklem lze počítat jen u těch klisen, jejichž říje netrvá déle než 5 dní. Je-li říje delší, prodlužuje se

12

v přímé závislosti i délka pohlavního cyklu. Začátek příští říje se nejlépe stanoví připočtením 16 dnů k poslednímu dni proběhlé říje Říje u klisny nejčastěji trvá 3 – 10 dnů. Po porodu se první říje objevuje 4. – 7. den a trvá do 10. – 13. dne. Optimální doba k zapuštění bývá 9. den. Pokud klisna nezabřezne nebo není zapuštěna, může nastat u kojící klisny laktační anestrus, který končí zpravidla až po odstavu hříběte. Zevní příznaky říje jsou charakterizovány tzv. „blýskáním“, klisna často močí, je neochotná k práci, v přítomnosti hřebce klidně stojí..Zevní pohlavní orgány jsou zduřelejší, sliznice poševní předsíně zarudlá a lze pozorovat výtok táhlého hlenu v malém množství K ovulaci Graafova folikulu dochází asi 24 – 36 hodin před odezněním zevních příznaků říje. Největší naději na oplození dává zapuštění nebo inseminace klisny krátce před ovulací. Za tímto účelem je doporučitelná rektální kontrola.růstu a zralosti Graafova folikulu. Graafův folikul před ovulací obvykle měří 4 – 6 cm, vyklenuje se z ovulační jamky nad povrch ovaria, jeho stěna je tenká a obsah zřetelně fluktuuje. Těsně před ovulací lze zjistit zřetelné uvolnění v napětí stěn folikulu. Na děloze jsou charakteristickým příznakem estru častější a silnější kontrakce stěny děložní (Kudláč a kol., 1987).

2. 3. Primární hormony reprodukce a jejich účinky

Hormony se podle vztahu k reprodukčním funkcím rozdělují na: -

primární hormony reprodukce, tj. hormony bezprostředně řídící pohlavní funkce. Jsou to hypotalamické neurohormony nebo gonadotropiny uvolňující hormony, hypofyzární a extrahypofyzární gonadotropiny a gonadální a placentární sexageny;

-

sekundární hormony reprodukce, tj. ostatní hormony, které jsou vytvářeny v těle a mají nepřímý vztah k pohlavním funkcím.

Řízení pohlavních funkcí je velmi účinně ovlivňováno ještě látkami nehormonální povahy. Patří sem neurotransmitery, prostaglandiny a feromony (Kudláč a kol., 1987). Pro regulaci endokrinních funkcí pohlavních žláz je primárně důležitá osa hypotalamus – hypofýza – gonády (Jelínek a kol., 2003).

13

2 . 3. 1. Hypotalamové hormony

Hypotalamové hormony rozdělujeme na uvolňovací a inhibiční hormony, které řídí činnost adenohypofýzy, a na neurohypofyzární hormony.

Gonadotropiny uvolňující hormony (Gn-RH) : Luteinizační hormony uvolňující hormon (LH) – uvolňuje LH i FSH, proto je někdy označován jako FSH/LH – RH. Prolaktin uvolňující hormon (PRH).

Neurohypofyzární hormony: Oxytocin

–

způsobuje

u

samice

kontrakce

hladké

svaloviny

dělohy

a myoepiteliálních buněk mléčné žlázy. Ovlivňuje transport gamet, při porodu vypuzení plodu a ejekci mléka.

2. 3. 2. Gonadotropní hormony

Gonadotropní aktivita je reprezentována třemi pohlavně nespecifickými hormony.

Folikuly stimulující hormon (FSH).Fyziologickým účinkem FSH u samic je stimulace růstu a zrání folikulů v ovariích. Luteinizační hormon (LH). Navazuje na účinek FSH a přivodí u samice dozrání a ovulaci folikulů. Společně s FSH vyvolává sekreci estrogenů. Dále působí růst luteinové tkáně a stimuluje formování žlutého tělíska. Luteotropní hormon (LTH). Je nutný k vyvolání a udržení laktace.

14

Kromě

gonadotropinů

hypofyzárního

původu

jsou

známy

gonadotropiny

extrahypofyzárního původu. Koňský sérový gonadotropin – PMSG. Je vytvářen endometriem od 40. do 90. dne gravidity. Jeho maximální množství lze zjistit okolo 70. dne. Jeho účinek je analogický účinku hypofyzárního FSH a LH, tudíž je schopen navodit zrání a ovulaci folikulů. Humánní choriový gonadotropin – HCG. Je produkován

v choriových buňkách

placenty ženy. Účinek HCG ja analogický hypofyzárnímu LH. V humánní i veterinární gynekologii je používán HCG s komerčním názvem Pregnyl.

2. 3. 3. Ovariální hormony

Samičí pohlavní hormony vytvářené v průběhu cyklu na ovariích jsou estrogeny, progesteron a relaxin.

Estrogeny jsou vytvářeny zrajícím folikulem a intersticiem vaječníku, rozeznáváme tři základní přirozené estrogeny – 17- β estradiol, estron a estriol. Fyziologickým účinkem estrogenů je stimulace růstu vývodných pohlavních cest, vytvoření sekundárních pohlavních znaků a růst a vývoj vývodného systému mléčné žlázy. Vyvolávají psychické příznaky říje a podmiňují morfologické a funkční změny na vejcovodech, děloze a pochvě během cyklu. Progesteron se vytváří ve žlutém tělísku. Svým účinkem dokončuje změny na pohlavním ústrojí vyvolané estrogeny a je nezbytný pro vznik a zachování březosti. Významnou úlohu má při vývoji alveolárního systému mléčné žlázy, při vzniku mateřského pudu a při ovulaci folikulů. Estrogeny a progesteron se vytvářejí v relativně velkých množstvích za březosti v placentě a mají u březích zvířat velký význam pro normální průběh gravidity a vznik porodu. Během prvních asi 6 týdnů zůstává původní graviditní žluté tělísko plně zachováno, později dochází k jeho regresi. Mezi 6. až 20. týdnem březosti dochází pod vlivem sérového gonadotropinu a hypofyzárního FSH k růstu a zrání folikulů a k jejich ovulaci nebo luteinizaci, takže na ovariích se postupně vytváří značný počet tzv. přídatných žlutých tělísek, která vytvářejí progesteron. Od pátého měsíce, kdy z krve vymizí sérový gonadotropin, regresují jak větší folikuly, tak žlutá tělíska, takže v pozdních stadiích gravidity jsou na vaječnících přítomny jen zbytky luteální tkáně.

15

Relaxin. Jeho fyziologickým účinkem je příprava porodních cest k porodu a stimulace růstu mléčné žlázy (Kudláč a kol., 1987).

2. 3. 4. Děložní prostaglandin

Prostaglandiny jsou skupinou biologicky aktivních lipidů, zasahujících do průběhu reprodukčních procesů. Mají hormonům podobný účinek a jsou také označovány jako tkáňové hormony. Nejdůležitějším je PGF2α , vytvářený v endometriu. Je schopen navodit rychlou regresi žutého tělíska a zastavit tak produkci progesteronu. Uplatňuje se také při vzniku porodu. žluté tělísko je citlivé vůči PGF2α jen v určité době pohlavního cyklu, u klisny 5. až 16. den. V praxi je používán jeho syntetický analog Remophan (Kudláč a kol., 1987).

2. 4. Březost klisny

Březost klisny trvá v průměru 333 dní s hraničními hodnotami 310 – 360 dní (Jelínek a kol., 2003). K oplození dochází v horní části vejcovodu, rýhující se zygota sestupuje do dělohy 3. až 5. den (Kudláč a kol., 1987). Ball (2000) uvádí sestup zárodku do dělohy ve stáří 5,5 dne. Blastocysta do 16. dne od oplození migruje v děloze (z jednoho rohu do druhého

i několikrát denně) a je vyživována děložní tekutinou, tzv. „uterinním

mlékem“. Do 16. dne má kulovitý tvar. K implantaci do děložní sliznice dochází až v 90 až 100 dnech březosti. Placenta má klky rozeseté po celém povrchu choria . Od 25. do 40. až 50. dne se na placentě vyskytují endometriální kalíšky. Jsou zdrojem gonadotropinů (PMSG) a účastní se na endokrinní regulaci březosti klisny. Březí děloha mění s vývojem zárodku svůj tvar i velikost a zhruba od 60. dne klesá do dutiny břišní a spolu s ní i vaječníky (Kudláč a kol., 1987).

16

2. 4. 1. Diagnostika březosti

Graviditu lze diagnostikovat četnými metodami, které v zásadě rozdělujeme na klinické a laboratorní. U klisen je využíváno pouze vnitřní rektální vyšetření. Březí dělohu lze pro její typický tvar rozpoznat palpací , ale dnes je již většinou ke spolehlivé diagnostice gravidity používána ultrasonografická metoda.

2. 5. Sonografie

2. 5. 1. Princip sonografie

Sonografie využívá ultrazvukové vlnění. Energie zvuku je harmonické kmitání částeček prostředí, kterým se zvuk šíří, kolem rovnovážné polohy. Frekvence se udává v hertzech (Hz), přičemž 1 kmit za sekundu se rovná 1 Hz a milión kmitů za sekundu 1 megahertz (MHz). Slyšitelný zvuk má frekvenci 20 až 20 000 Hz, ultrazvuk je definován frekvecí 20 000 - 1010 Hz. Pro diagnostické lékařské přístroje se používá ultrazvuk o frekvenci 1 až 10 MHz.

V ultrazvukové praxi je používán pojem vlnová nebo akustická impedance, která je definována jako součin hustoty prostředí (tkání) a rychlosti šíření ultrazvuku v prostředí. Největší je pro pevné látky, nižší pro kapaliny a nejnižší pro plyny. Na rozdílu akustických impedancí prostředí (tkání) tvořících určité rozhraní bude mimo jiné záviset výsledné echo (obraz rozhraní). Při dopadu ultrazvukového paprsku na rozhraní mezi dvěma prostředími s rozdílnými hustotami bude část paprsku odražena a část projde přes přechod a může být odražena od hlouběji uložených přechodů. Ultrazvukový paprsek se ale téměř kompletně odrazí od přechodu s plynem, tudíž je při použití přístroje nezbytné vyloučit vzduch mezi sondou a vyšetřovanou oblastí (aplikací gelu, oleje apod.). Ultrazvukové vlny procházející materiálem (vyšetřovanou oblastí) jsou absorbovány, a tím jejich intenzita klesá. Velikost absopce je ovlivněna druhem tkáně (zejména obsahem kolagenu) a její hustotou. Mezi prostředí s malou intenzitou absorpce patří tkáně, které obsahují vysoké procento vody při relativně nízkém obsahu bílkovin (např. krev, moč, plodové vody, folikulární tekutina), nízká absorpce je také v tukové tkáni. S úbytkem vody

17

nebo s přibývajícím množstvím bílkovin a vaziva ve tkáni se absorpce zvyšuje (sval, kůže, šlacha, chrupavka, jizvy, srůsty), velmi vysoká je v kosti. Při konstrukci lékařských ultrazvukových přístrojů je využíván nepřímý piezoelektrický jev, při kterém krystal, na jehož povrch je střídavě a velmi rychle přiváděn pozitivní a negativní elektrický náboj, se smršťuje a roztahuje – kmitá. Čím je krystal tenčí, tím generuje ultrazvukové vlnění o vyšší frekvenci. Měnič, hlavní součást ultrazvukové sondy, se vyrábí z tenkého výbrusu umělé keramiky (piezokeramiky), která je polykrystalická a má silné elektrostrikční vlastnosti. Ultrazvukové vlny vycházející z kmitajícího krystalu (sondy) do vyšetřované oblasti se na přechodech jednotlivých tkání a tekutin v závislosti na jejich akustické impedanci zčásti (eventuálně zcela) odrážejí a zčásti pronikají hlouběji, přičemž dochází k jejich různě velké absorpci. Zachycené ultrazvukové vlny jsou převáděny zpět na elektrický signál, který je dále zpracován a znázorňován ve vizuální formě na monitoru. Echa rozdílných intenzit se na televizní obrazovce zobrazí jako různě zářivé body – pole. Zářivost (světlost) těchto bodů je reprezentována různým stupněm šedi od bílé až po černou. Bílou barvou se zobrazují echa nejvyšší intenzity v případě odrazu paprsků od vysoce echogenní tkáně (kost). Černě se zobrazí echa s nejnižší intenzitou, případně anechogenní

oblasti, které neposkytují žádné odrazy (tekutina). K vyjádření relativní

echogenity a tím i struktury vyšetřovaného útvaru se používají termíny hypoechogenní, hyperechogenní a izoechogenní. Echogenita určité tkáně se fyziologicky může měnit (např. endometrium v průběhu pohlavního cyklu), a tak je možné rozpoznat její stav. Pro transrektální vyšetření velkých hospodářských zvířat je nejčastěji využíván lineární B – způsob zobrazení. Je charakterizován lineárním (obdélníkovým) tvarem obrazu, který se získává pomocí lineární sondy s krystaly uspořádanými v řadě. Nejvhodnější je sonda s frekvencí 5 MHz, která nabízí optimální rozlišení vzhledem k hloubce a uložení sledovaných objektů. Ultazvukový diagnostický přístroj (sonograf, ultrazvukový scanner) se skládá ze sondy (výkonné části) a vlastní přístrojové jednotky. Ta se skládá z elektronického bloku, monitoru, ovládací klávesnice a přídavných zařízení. Vysílač vytváří elektrický signál k buzení piezoelektrických krystalů sondy. Ty po odvysílání ultazvukového pulsu přijímají odražený ultrazvukový paprsek a přeměňují ho zpět na elektrický signál, který je veden kabelem sondy do přijímače. Tam je upraven, přenesen do monitoru a zobrazen na obrazovce.

18

S ohledem na účel použití se vyrábějí sonografy stabilní a mobilní. Stabilní sonografy jsou určeny pro specializovaná pracoviště a kliniky, jsou umístěny ve vyšetřovací místnosti a zvířata jsou k nim přiváděna. Jsou rozměrné s hmotností 50 až 250 kg, ale jejich technická výbava je dokonalejší a výsledný obraz kvalitnější. Pro gynekologickou praxi v terénních podmínkách jsou používány mobilní sonografy, z nichž některé v mnohých parametrech dosahují dokonalosti stabilních přístrojů. Jejich hmotnost bývá do 10 kg. Klisny jsou vyšetřovány zpravidla volně stojící, případně ve fixační kleci. Sonda je zaváděna kraniálně v ose zvířete. Pochva, krček a tělo děložní jsou zobrazeny podélně, děložní rohy v příčném průřezu. Na vaječníky je sonda přikládána podélně převážně z mediální strany. Vyšetření nelze provádět venku na přímém slunečním světle (Grygar a Kudláč, 1997).

2. 5. 2. Sonografické vyšetření klisny

Sonografické vyšetření klisny je nezbytné k určení vhodné doby pro inseminaci či zapuštění, k detekci patologických stavů v děloze, k diagnostice březosti, ke zjištění přítomnosti dvojčat a k jejich redukci a k diagnostice embryonální a fetální mortality.

2. 5. 2. 1. Sledování průběhu říje

Předpokladem pro zabřeznutí je určení vhodné doby k inseminaci klisny. K ovulaci dochází 24 – 36 hodin před odezněním zevních příznaků říje

a nejvhodnější doba

k inseminaci je krátce před ovulací (Kudláč a kol., 1987). Müller a kol. (2006) uvádí, že při inseminaci čerstvým spermatem přežívají hřebčí spermie v pohlavním aparátu klisny 48 hodin, při inseminaci mraženým spermatem jen 12 - 24 hodin. Pokud při inseminaci čerstvým spermatem nedojde k ovulaci do 48 hodin po inseminaci, je nutno inseminaci opakovat. Při inseminaci mraženým spermatem doporučuje opakované vyšetření klisny a přesné načasování doby inseminace. Pokud nedojde k ovulaci, je nutné opakovat inseminaci do 24 hodin. Pycock (2002) doporučuje zapouštění klisen do 48 hodin před ovulací, u inseminovaných klisen provést inseminaci ještě blíže k ovulaci. Franklin (2000) uvádí, že většina klisen

ovuluje 24 až 48 hodin před koncem říje. Klisny je třeba

19

vyšetřovat denně ultrazvukem

a palpací, až se vyvine na ováriu folikul větší než 35

mm a v děloze se zvýrazní endometriální řasy. Pak je nutné provádět vyšetření každých 6 – 8 hodin. Pokud klisna při inseminaci mraženým spermatem zovuluje déle než 12 hodin po inseminaci, doporučuje ji inseminovat ještě jednou do 6 hodin po ovulaci. Dále doporučuje sonografické

vyšetření klisen ještě 12 hodin po poslední inseminaci pro

zhodnocení reakce dělohy na ředidlo, kryoprotektiva, glycerol a semeno obsažené v dávce. Relativně nejspolehlivější pro určení plnohodnotné říje je současné posouzení sonografického

a palpačního nálezu na vaječnících, sonografického obrazu dělohy a

výsledků její palpace, případně výsledků vaginálního vyšetření. Dále je nezbytné posouzení zevních příznaků říje (Grygar a Kudláč, 1997).

2. 5. 2. 1. 1. Sonografie vaječníků

Sonografie umožňuje sledovat růst, zrání a ovulaci folikulů. Růst preovulačního folikulu začíná 5 – 7 dní před ovulací. V té době má kulovitý tvar a průměr asi 2,5 až 3,5 cm. Zvětšuje se přibližně o 2 – 3 mm za den a jeho tvar se postupně mění na hruškovitý nebo nepravidelný (viz. obr. č. 5. v příloze). Před ovulací dochází k určitému zesílení stěny folikulu. Folikuly do jednoho dne před ovulací mají v průměru asi 45 mm (35 – 60 mm) a jeví se jako měkké (viz. obr. č. 6. v příloze). Někdy bývá zachycena právě skončená ovulace jako meandrovitě kolabující folikulární dutina s malým množstvím tekutiny. Většinou bývá ovulace diagnostikována nezjištěním dříve přítomného folikulu. Sonografie umožňuje dobře sledovat dvojitou ovulaci. Údaje o frekvenci výskytu dvojitých ovulací jsou značně rozdílné. Podle Grygara a Kudláče (1997) se vyskytují u 4 – 44 % klisen, průměr činí 16 %. Výskyt trojitých ovulací přichází méně než u 1 % klisen. Morel (2004) sledoval 3075 ovulací u 1581 převážně plnokrevných klisen, vícečetná ovulace se vyskytla ve 29,3 % případů. Zároveň Górecka (2003) poukazuje na větší tendenci k dvojité ovulaci u klisen anglického plnokrevníka. Velkou předností sonografie je možnost zjištění žlutého tělíska, které je pouhou palpací obtížně identifikovatelné. Lze jej vidět ode dne ovulace nejméně do poloviny meziovulačního intervalu. Žlutá tělíska se jeví buď jako strukturálně homogenní, a tudíž uniformně echogenní (viz. obr. č. 9. a 10. v příloze), nebo se v jejich centrální části nachází anechogenní dutina vyplněná chuchvalci sražené krve (viz. obr. č. 11. v příloze). Dutina se

20

postupně redukuje. Oba typy žlutých tělísek jsou považovány za fyziologické a funkčně rovnocenné (Grygar a Kudláč, 1997). Kromě uvedených fyziologických struktur na ováriích sonografie umožňuje stanovit i patologické stavy, zejména neovulované folikuly. Neovulované folikuly bez luteinizace jsou přibližně stejně velké jako zralé ovulující folikuly nebo jsou o něco větší (7 -10 cm), viz. obr. č. 7. v příloze. Vyskytují se též neovulované luteinizované folikuly (viz. obr. č. 8. v příloze), oba typy se souhrnně označují jako anovulační hemoragické folikuly. Častý výskyt neovulovaných folikulů bývá v přechodném období na začátku a na konci připouštěcího období. Dále se vyskytují velké ovariální cysty s anechogenním obsahem, které se nemění po dlouhé období a vedou k atrofii funční ovariální tkáně. Autoři dále uvádějí, že cysty vyskytující se u klisen nezpůsobují poruchy v průběhu pohlavního cyklu, nejsou ve většině případů příčinou poruch plodnosti a svou povahou se zásadně liší od tzv. syndromu ovariálních cyst u skotu. Oproti tomu Mottershead (2002) uvádí souvislost mezi anechogenními, resp. echogenními anovulačními folikuly u klisen a folikulárními, resp. luteálními cystami u skotu. Dále se zmiňuje, že perzistující anovulační folikuly se vykytují u asi 8 % cyklů. Říje , v které se objeví, je nevyužitá a dochází k oddálení i následující říje.

2. 5. 2. 1. 2. Sonografie dělohy

Sonograficky lze dobře odlišit krček, tělo a rohy děložní. Struktura děložního krčku je během diestru a gravidity vzhledem k endometriu děložního těla hyperechogenní, během říje dochází vlivem edematizace ke snížení jeho echogenity a jeho rozlišení je obtížnější. Echo struktura endometria v období mimo říji je homogenní, v děložním těle je viditelná různě výrazná tenká echogenní linie, vyznačující děložní dutinu. Tvar děložního těla bývá hrohovitý nebo oválný.

V říji lze pozorovat výrazné zvětšení průměru děložního těla a rohů. Dochází k edému a prominenci endometriálních řas, což se projeví střídáním hyperechogenních a hypoechogenních oblastí (viz. obr. č. 3. v příloze). Za říje lze v děložním luminu zjistit malé množství anechogenní tekutiny (děložního sekretu), viz. obr. č. 4. v příloze, kterou je třeba odlišit od patologického obsahu v děloze (Grygar a Kudláč, 1997). Pycock (2002) ve své studii uvádí, že edém a stažení endometria se poprvé objevuje v průměru v sedmém dni

21

před ovulací, zesiluje a vrcholí 24 až 48 hodin před ovulací, během ovulace ustupuje ale vždy ještě přetrvává. Nikdy však netrvá déle než do jednoho dne po ovulaci. Dále poukazuje na souvislost mezi stažením dělohy a hodnotou progesteronu v krvi a na využití zjištění embryonálnícho edému pro diagnostiku rané embryonální odúmrti.

Sonografie je využívána

při sledování involuce dělohy v postpartálním období,

zejména se zřetelem na přítomnost tekutiny v děložním luminu v době první poporodní ovulace. Lze toho využít k ovlivňování chovatelské strategie a k zlepšení zabřezávání klisen během první poporodní říje (Grygar a Kudláč, 1997). Mc Kinnon (2003) poukazuje na velmi krátkou dobu k involuci dělohy a schopnosti přijmout nové embryo. Uvádí, že klisny, jejichž děloha obsahuje tekutinu a nedošlo k její involuci, nesmí být zapuštěny v první poporodní říji aby mohly později úspěšně zabřeznout.

Sonografie je velmi důležitá metoda pro diagnostiku zánětlivých onemocnění dělohy. Sonografický nález různého množství tekutiny, která může být více či méně echogenní (tzv. „sněžení“), je typický pro endometritidu. Množství i charakter tekutiny kolísá nejen od zvířete k zvířeti, ale i u stejné klisny v závislosti na stadiu cyklu (Grygar a Kudláč, 1997). Pycock (2003) uvádí variabilitu v množství tekutiny od několika ml až po objem přesahující jeden litr v extrémních případech. Někdy se sněžící tekutina zobrazí jen v některé části děložního těla nebo děložních rohů, jindy dilatuje dutinu děložní v celém rozsahu (pyometra). Vzhledem k tomu, že do dutiny děložní prominují endometriální řasy, které odděluje děložní dutinu dilatující tekutina, získává vnitřní obrys děložního rohu na příčném průřezu mnohdy hvězdicovitý tvar (Grygar a Kudláč, 1997), viz. obr. č. 12. v příloze. Pycock (2003) považuje za častou příčinu nezabřeznutí klisny perzistující připuštěním indukovanou endometritidu. Je to v podstatě zánětlivá reakce na sperma, které organismus vnímá jako cizorodou látku. U některých klisen dochází ke spontánnímu potlačení zánětu během 24 – 72 hodin, ovšem ponechání klisny bez léčby snižuje pravděpodobnost zabřeznutí. Endometritida přetrvávající čtvrtý až pátý den po ovulaci je neslučitelná s přijetím embrya do dělohy a přechází v chronickou endometritidu (viz. obr. č. 12. v příloze). Při inseminaci je předpokladem úspěchu vedle úzkostlivé hygieny hlavně časté ultrazvukové vyšetření klisny během říje a redukce počtu inseminací na pouhou jednu. Inseminaci pouze čerstvým spermatem je vhodné provést 48 hodin před ovulací, což

22

umožní eliminovat zánět ještě před ovulací, dokud je otevřený děložní krček a děloha se kontrahuje. Dále Pycock (2003) upozorňuje na častý výskyt tohoto typu endometritidy u starších poprvé zapouštěných klisen. Franklin (2000) uvádí, že klisny s obsahem tekutiny v děloze nemají být inseminovány mraženým spermatem, neboť je u nich pravděpodobná zánětlivá reakce na ředidlo, kryoprotektiva, glycerol a sperma samotné.

Dalším přínosem sonografie je také možnost diagnostikovat děložní cysty, vyskytující se zejména u starších klisen. Cysty jsou buď solitární nebo multipní, veliké od několika mm po několik centimetrů (viz. obr. č. 13. a 14. v příloze). Vliv děložních cyst na plodnost je neustále diskutován. Významné jsou spíše velké cysty ve větším počtu, kdy změněné endometrium není schopno vytvořit děložní mléko a není zabezpečena výživa neimplantovaného embrya. Pro spolehlivé rozlišení endometriálních cyst od velmi časných stádií březosti (viz. obr. č. 13. v příloze) je nutno vyšetření opakovat (embryo roste relativně rychle, zatímco cysty zůstávají stále stejně velké), nejspolehlivější je detekce vlastního embrya s viditelnou pulsací srdeční (Grygar a Kudláč, 1997).

2. 5. 2. 2. Sonografická diagnostika březosti

Pro spolehlivou diagnostiku březosti v jejím raném stadiu je sonografické vyšetření nezbytné. S 5 MHz sondou a kvalitním sonografen lze přítomnost embryonálního váčku v děloze zjistit nejdříve 9. – 11. den po koncepci (průměr váčku je asi 3 – 6 mm. V praxi je ale možné spolehlivě diagnostikovat březost od 12. – 15. dne po koncepci (průměr váčku asi 7 – 23 mm). Při nenalezení malého embryonálního váčku před 15. dnem po posledním připuštění klisny je vhodné opakovat vyšetření 18. až 20. den, neboť není možné přesně stanovit dobu oplození a embryo při prvním vyšetření ještě nemusí být detekovatelné. 18. – 20. den je také možné v případě jalovosti klisny rozpoznat novou říji. Vyšetření březosti do 15. dne po ovulaci je vhodné zejména v případech, kdy je na základě zjištěné dvojité ovulace očekáván výskyt dvojčat (viz. dále). Starší klisny s přítomností embryonálnímu váčku podobných cyst na sliznici děložní je nutné opakovaně vyšetřit, aby bylo možné odlišit rychle rostoucí embryonální váček od děložní cysty (viz. obr. č. 13. v příloze).

23

Do 16. dne březosti (tj. do doby fixace) má embryo charakter relativně rychle se zvětšující kuličky naplněné anechogenní tekutinou (viz. obr. č. 15. v příloze). V 17. až 20. dni získává váček hruškovitý nebo nepravidelný tvar (viz. obr. č. 16., 17., a 18. v příloze). Vlastní embryo uvnitř zárodečného váčku je ultrazvukem poprvé viditelné mezi 19. až 25. dnem (viz. obr. č. 19., 20., a 21. v příloze) a téměř současně je zjistitelná i srdeční činnost zárodku (kardiální symptom březosti). Allantoidový vak je zřetelně viditelný od 24. dne březosti těsně pod embryem a v téže době začíná smršťování žloutkového váčku. Allantois zabírá asi 25 % vaku 26. den, 50 % vaku 29. den a 75 % vaku 32. den březosti (viz. obr. č. 22. v příloze). 37. den lze pozorovat embryo při dorzálním pólu vaku (viz. obr. č. 23. v příloze), po 40. dni žloutkový váček mizí, pupeční šňůra se prodlužuje od dorzálního pólu. Plod vlivem gravitace klesá do ventrální části vaku, kde je vidět obvykle ve hřbetní poloze od 48. až 50. dne. Od 40. dne březosti jsou zjistitelné aktivní pohyby plodu. Praktická znalost těchto vývojových stádií konceptu je určující pro posouzení jeho stáří a eventuálně jeho odúmrti. Správná diagnostika raných vývojových fází se opírá také o stanovení velikosti a hlavně dynamiky růstu embryonálního váčku.. Zjistilo se,že váček roste lineárně od 11. do 16. dne v průměru 3,4 mm denně. Od 16. dne se růst velmi zpomaluje a mezi 18. – 26. dnem dochází téměř ke stagnaci růstu jeho velikosti. Proto není v tomto období určení velikosti embryonálního váčku vhodné pro stanovení stáří konceptu. Po 28. dnu roste váček opět lineárně (v průměru 1,8 mm za den). V pozdějších obdobích (třetí měsíc a později), kdy se již plod značně zvětšil, není možné jeho monitorování jako celku, ale dynamiku jeho růstu lze studovat, a tak určovat jeho stáří stanovením rozměrů různých orgánů (ultrazvuková fetometrie), viz. obr. č. 25. a 26. v příloze, (Grygar a Kudláč, 1997). Merkt a Moura (1999) uvádějí, že od 50. dne gravidity je možné sonograficky rozlišit pohlaví plodu. Během výzkumu provedli mezi 60. a 70. dnem březosti 64 vyšetření, z nichž ve 46 (72 %) stanovili diagnózu, která byla ve 40 (87 %) případech správná. Vyšetření je ale náročné pro vyšetřujícího i klisnu a v praxi nemá většího opodstatnění, proto se běžně neprovádí. V zájmu znalosti skutečného stavu (především se zřetelem na embryonální odúmrť) je účelné provést v době od 40. do 60. dne kontrolní vyšetření ultrazvukem a potvrzení březosti. Frekvence a počet následujících vyšetření po prvním zjištění březosti jsou určovány nejen stavem konceptu (velikost a kvalita embryonálního váčku a vlastního embrya, přítomnost dvojčat), ale také samotnou klisnou (reprodukční anamnéza) a dále zájmem majitele klisny (Grygar a Kudláč, 1997).

24

2. 5. 2. 2. 1. Sonografická diagnostika a redukce dvojčat

Ultrasonografie je významnou pomocí k zjištění dvojitých ovulací a v jejich souvislosti relativně často se vyskytujících dvojčat. I když někdy dochází ke spontánní odúmrti jednoho embrya, je vždy eminentní zájem na jejich včasném zjištění a provedení redukce uměle. V případě pokračování březosti dvojčat dochází k jejich abortu, předčasnému porodu, nebo porodu dvou mrtvých hříbat v termínu. V případě, že jsou hříbata donošena, jsou malá, málo životná a často po narození hynou. Pro umělou redukci dvojčat je účelné včas zjistit jejich přítomnost v děloze ještě před fixací embryí (do 15. dne po koncepci), kdy je možné jejich oddálení (viz. obr. č. 24. v příloze). Podle Grygara a Kudláče (1997) se ve více případech (65 %) embrya fixují v jednom děložním rohu – unilaterálně,

než odděleně v každém děložním rohu -

bilaterálně(35 %). Manuální oddálení a redukce je prováděna rozmáčknutím jednoho embrya přímo tlakem ultrazvukové sondy a vyšetřující sleduje destrukci na obrazovce sonografu. Mottershead a St. Martin (2005) poukazují na nutnost odlišení dvojčat od podobně vypadajících děložních cyst. Dále doporučují vždy provádět nejméně dvě ultrazvuková vyšetření březosti. První do 15. dne a druhé nejpozději do 28. dne po ovulaci. Důvodem je možnost asynchronní ovulace (uvádí případ , kdy rozdíl ve stáří dvou embryí byl 6 dní), následkem které není mladší embryonální váček při prvním ultrazvukovém vyšetření ještě rozeznatelný. Pokud jsou již embrya fixována a zejména pokud se dotýkají, existuje riziko, že po redukci jednoho embrya dojde k odúmrti obou embryí. Grygar a Kudláč (1997) uvádějí úspěšně provedenou redukci dvojčat v 32. dnu březosti a 88,5 % případů (redukce byly provedeny v rozmezí 14. až 34. dne březosti), kdy bylo při kontrolním vyšetření zjištěno jedno fyziologicky se vyvíjející embryo. Oproti tomu Mottershead a St. Martin (2005) doporučují při diagnóze dvojčat po 28. dnu březosti raději aplikaci prostaglandinu vedoucí k přerušení březosti a novému návratu klisny do říje. Dále poukazují na větší naději na zabřeznutí po vícečetné ovulaci, je tudíž nesprávné (při možnosti v 97 % úspěšné redukce dvojčat) takovou říji nevyužít a klisnu nezapustit.

25

2. 5. 2. 2. 2. Embryonální a fetální mortalita

Zatímco výskyt abortů

zapříčiněných březostí dvojčat se díky využití ultrazvuku

podařilo omezit na minimum, velkým problémem zůstává relativně častý výskyt embryonální a fetální mortality. Z tohoto důvodu se provádějí opakovaná vyšetření březosti, nejlépe 2 – 3krát v intervalech 15 dní. Častým případem je absence dříve zjištěného zárodku v děloze, nebo vymizení srdeční činnosti embrya resp. plodu. Na embryonální odúmrť poukazuje také velikost embryonálního váčku neodpovídající stádiu březosti, jeho nefyziologický tvar, echogenní částice („sněžení“) v tekutině váčku, přítomnost volné tekutiny v děložní dutině s případným flotujícím embryonálním váčkem nebo zbytky vlastního embrya. Nápadné je také neodpovídající uspořádání plodových obalů. Odumírání embrya signalizuje snížení srdeční frekvence. Při odúmrti v pozdějších stádiích březosti může různě dlouho po resorpci plodových vod docházet k zadržení osifikovaných částí plodu v děložní dutině. Ty jsou sonografem dobře viditelné (Grygar a Kudláč, 1997). Ricketts (2003) diagnostikoval 80 raných embryonálních odúmrtí ultazvukovým vyšetřením od 14. do 65. dne po posledním připuštění. V téměř 50 % případů byla odúmrť zjištěna absencí konceptu, který byl v děloze dříve přítomen bez známek abnormality. Pouze u 4 % klisen byla cytologickým a bakteriologickým vyšetřením zjištěna endometritida. Autor se domnívá, že většina odúmrtí byla zapříčiněna genetickými, vývojovými nebo funkčními poruchami embrya. Vliv věku klisny nebyl prokázán. Naopak Ball (2000) zdůrazňuje vliv věku na ranou embryonální mortalitu. Za hlavní příčiny považuje dále genetické poruchy již na úrovni oocytu a také nevyhovující prostředí ve vejcovodech. Rambags (2003) uvádí častější výskyt rané embryonální mortality u starších klisen. Za příčiny považuje

chromozomální abnormality, nepříznivé prostředí ve

vejcovodech a endometritidy indukované připuštěním. Možnost omezení výskytu odúmrtí vidí v prevenci a léčbě zánětlivých reakcí dělohy po připuštění.

26

2. 6. Úroveň březosti po inseminaci

2. 6. 1. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým a mraženým spermatem a po přirozené plemenitbě

2. 6. 1. 1. Čerstvé a zmrazené sperma

Při inseminaci klisen čerstvým spermatem je používáno naředěné sperma zchlazené na teplotu 4 – 8 C. Jedna inseminační dávka obsahuje minimálně 500 milionů spermií. Zpracované sperma je použitelné k inseminaci do 24, případně do 36 hodin po odběru. Po provedené inseminaci přežívají oplozeníschopné spermie v pohlavních orgánech klisny 48 hodin. Pokud nedošlo k ovulaci, je nutné inseminaci opakovat v intervalu maximálně 48 hodin. Při inseminaci klisen zmrazeným spermatem je používáno zpracované sperma dlouhodobě skladované v kapalném dusíku při teplotě -196 C buď v aluminiových tubách o objemu 6 ml ,nebo v 0,5 ml pejetách. Jedna inseminační dávka obsahuje zpravidla 200 milionů pohyblivých spermií. Oplozovací schopnost spermií je oproti čerstvému spermatu snížena. Po rozmrazení a provedené inseminaci přežívají oplozeníschopné spermie v pohlavních orgánech klisny 12 až 24 hodin. Nedošlo-li k ovulaci, je třeba opakovat inseminaci po maximálně 24 hodinách ( Müller a kol., 2006).

2. 6. 1. 2. Úroveň březosti

Müller (2003) vyhodnotil úroveň březosti po inseminaci čerstvým spermatem. Z celkem 1418 klisen zabřezlo po první říji 47,4 % klisen, celková březost na konci připouštěcího období dosáhla 71,0 %. Katila ( 2003) ve své studii sledoval 1085 klisen a 1908 říjových cyklů. Po inseminaci čerstvým spermatem přímo na stanici, kde byl odběr proveden, zjistil po první říji 56,1 % březích klisen. Po inseminaci čerstvým semenem zaslaným k chovateli byla dosažena 51,7 % úroveň březosti a při použití zmrazeného spermatu 33,1 %. Vidament (2005) uvádí, že během dvaceti let využívání inseminace zmrazeným spermatem ve Francii

(inseminováno více než 1500 klisen ročně) bylo dosaženo průměrně

45,0 – 48,0 % březosti po první říji. Průměrný počet cyklů na jednu březí klisnu byl 1,8 a

27

bylo spotřebováno průměrně 32 – 35 ks pejet na jednu klisnu ročně. Pro porovnání uvádí 57,0 – 59,0 % březost po první říji v přirozené plemenitbě. Loomi a Squires (2005) zjistili březost po inseminaci mraženým spermatem provedené dvakrát během říje (před a po ovulaci) 48,1 %.a po pouze jedné inseminaci provedené 6 hodin po ovulaci 47,3 %. Squires a kol (1996) při inseminaci klisen čerstvým spermatem dvakrát v jedné říji dosáhl 64,0 % březosti. Franklin (2001) zaznamenal po inseminaci mraženým spermatem úroveň březosti od 31,0 do 73,0 %, přičemž největších úspěchů bylo dosaženo u klisen se známou reprodukční anamnézou, vyšetřovaných každých

6 hodin, ošetřených HCG a

inseminovaných těsně před ovulací a do 6 hodin po ní. Müller (2003) poukazuje na velký vliv odborné způsobilosti a praktických zkušeností inseminačního technika. Porovnával výsledky jednotlivých techniků, provádějících inseminaci čerstvým spermatem v praktických podmínkách v chovu koní v ČR. Zjistil značnou variabilitu mezi jednotlivými pracovníky (úroveň březosti v rozmezí 40,0 – 91,0 %). Průměrná březost po první říji dosáhla 47,0 % celková březost na konci sezóny 71,0 %. Stejně tak podmínky, v kterých je inseminace prováděna, hrají významnou roli v úspěšnosti inseminace..V terénních podmínkách bylo inseminováno 1217 klisen a z nich bylo 69,1 % na konci připouštěcí sezóny březích. Na specializované klinice (vysoká odbornost, možnost častého ultrazvukového vyšetření klisny, dobré hygienické podmínky, možnost terapeutického zásahu) byla dosažena u 201 klisen úroveň březosti 85,6 %. Dále autor hodnotí úroveň březosti po první a následných říjích (po inseminaci čerstvým spermatem v terénních podmínkách). Po první říji zabřezlo 47,4 % klisen, po druhé říji 43,8 % klisen, po třetí říji 51,9 % a po čtvrté říji 46,03 % klisen.

28

Ústřední evidence koní ve Slatiňanech zpracovává údaje o plemenitbě koní v ČR. V následující tabulce jsou uvedeny počty inseminovaných klisen a registrovaných hříbat za období 2000 až 2005 (hříbata z inseminace v roce 2005 ještě nejsou registrována).

Rok

Inseminováno Registrováno hříbat klisen

Hřebečků Klisniček

2000 1 190

265

294

2001 1 582

385

406

2002 1 659

356

421

2003 1 451

364

354

2004 1 304

245

290

2005 1 371

-

-

Tabulka 1. (zdroj – Ústřední evidence koní ČR, NH Kladruby n. L., s. p., Hřebčín Slatiňany, 2006).

Publikované údaje o výsledcích přirozené plemenitby se značně liší zejména podle podmínek, za kterých je prováděna. Vidament (2005) uvádí výsledky přirozené plemenitby ve Francii za období 1985 až 2005, úroveň březosti po prvním říjovém cyklu se pohybovala mezi 57,0 až 59,0 %. Zavadil (1987) zaznamenal za čtyřleté období v severomoravském kraji 52,1 až 59,4 % úroveň březosti. Hemberg a kol. (2004) se zmiňuje o využívání sonografie v přirozené plemenitbě plnokrevných klisen ve velmi dobře vedeném hřebčíně ve Švédsku. Úroveň březosti zde dosahuje 88,8 až 92,2 %.

2. 6. 1. 3. Četnost výskytu dvojčat a embryonální mortality

Katila (2003) uvádí výskyt dvojitých ovulací v 11,0 % případů z celkem 1908 cyklů a zjištění březosti dvojčat v 6,1 % případů. Hemberg a kol. (2004) zaznamenali dvojčata v 10,5 % případů ze 430 klisen

a jejich úspěšnou redukci v 88,9 % případů. Morel

a kol.(2004) sledovali 3075 ovulací u 1581 převážně plnokrevných klisen. Vícečetná ovulace se vyskytla ve 29,3 % cyklů. Po těchto vícečetných ovulacích bylo 63,0 % klisen březích, z nichž u 25,2 % byla diagnostikována dvojčata ve 13. – 14. dnu březosti. Allen (2001) uvádí, že u 10,0 až 15,0 % březích klisen dochází k odúmrti plodu a abortu

29

a k většině těchto ztrát dojde během prvních 40 dnů gravidity. Ricketts (2003) zaznamenal 6,5 % výskyt rané embryonální mortality. Z 80 takto diagnostikovaných klisen 64,0 % opět zabřezlo a následující rok porodilo živé hříbě.

30

3. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je zhodnocení výsledků inseminace klisen prováděné s využitím sonografické techniky v terénních podmínkách v chovu koní v ČR v letech 1995 až 2005.

V letech 1995 až 2005 byly sledovány tyto ukazatele:

1. Úroveň březosti celková 2. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým spermatem 3. Úroveň březosti po inseminaci mraženým spermatem 4. Relativní četnost výskytu dvojčat 5. Relativní četnost výskytu resopcí 6. Relativní četnost výskytu zmetání 7. Počet spotřebovaných inseminačních dávek na 1 inseminovanou a na 1 březí klisnu

V letech 2000 až 2005 byly sledovány tyto ukazatele:

1. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým spermatem 2. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým spermatem ve sledu prvního až čtvrtého říjového cyklu během připouštěcí sezóny 3.

Počet provedených sonografických vyšetření na 1 inseminovanou a na 1 březí klisnu

V letech 2002 až 2005 byly sledovány tyto ukazatele:

1. Zabřezávání po opětovné inseminaci po proběhlé resorpci embrya 2.

Úspěšnost provedené redukce dvojčat

31

4. MATERIÁL A METODIKA

Ke zpracování byly použity podklady ing. Radana Zavadila, který provádí inseminaci klisen v oblasti východních Čech. Jmenovaný je absolvetem VŠZ v Brně a po tříleté praxi na inseminační stanici hřebců v Mněticích u Pardubic působí od roku 1995 jako samostatný inseminační technik pro inseminaci klisen. Ke své činnosti využívá sonograf ALOKA SSD – 210DX II s lineární 5 MHz sondou. K uskladnění inseminačních dávek zmrazeného spermatu používá kontejner od firmy ABS o objemu 18 l. Zpracovány byly záznamy z let 1995 – 2005. V těchto letech

bylo inseminováno

celkem 1144 klisen. Soubor zahrnoval klisny převážně teplokrevných, ale i chladnokrevných plemen chovaných v ČR, klisny plemene hafling, Shagya – arab, quarter horse a pony. Klisny byly různého věku v rozmezí 3 – 23 let. Používány byly inseminační dávky čerstvého spermatu distribuované registrovanými inseminačními stanicemi v ČR. Dávky zmrazeného spermatu byly vyrobeny převážně v ČR, ale i v zahraničí (Německo, Francie, Maďarsko). Inseminované klisny byly během říje vícekrát sonograficky vyšetřovány. Sonografická diagnostika gravidity byla prováděna od 12. dne po ovulaci nebo poslední inseminaci, dále byla dle potřeby opakována. Všechny klisny byly opětovně přešetřeny v 30. až 60. dnu březosti a dle přání majitele klisny ještě kdykoliv poté. V případě nálezu dvojčat byla vždy provedena jejich redukce a následné přešetření a zjištění výsledku. Klisny nezabřezlé v první říji byly inseminovány v dalších říjích do konce připouštěcí sezóny podle přání majitele klisny. Některé klisny, které nezabřezly po inseminaci mraženým spermatem, byly v téže sezóně v zájmu reprodukčního využití klisny a po dohodě s majitelem klisny inseminovány čerstvým spermatem. Jsou tudíž vedeny jako klisny inseminované mraženým spermatem i jako klisny inseminované čerstvým spermatem, díky tomu jsou součty počtu klisen inseminovaných čerstvým a mraženým spermatem vyšší než celkový počet klisen inseminovaných v daném roce.

32

5. VÝSLEDKY

5.1. Celkové výsledky inseminace za období 1995 až 2005

V období let 1995 až 2005 bylo inseminováno celkem 1144 klisen, z nichž zabřezlo 847 klisen, což představuje 74,0 % úroveň březosti. Počet inseminovaných klisen zaznamenal dvě vlny nárůstu, první s vrcholem v roce 1997 (98 klisen), druhou s vrcholem v roce 2003 (162 klisen). Nejméně klisen bylo inseminováno v prvním sledovaném roce 1995 (58 klisen), nejvíce ve zmiňovaném roce 2003. Hranice 100 inseminovaných klisen za jednu sezónu byla překročena poprvé v roce 2001 (viz. tabulka

č. 1., graf č. 1. v příloze).

Za období 1995 až 2005 bylo dosažena průměrná úroveň březosti 74,0 %. Od roku 2000 bylo stabilně dosahováno výsledků nad tímto průměrem, nejlepší výsledek byl zaznamenán v roce 2004 (85,8 % březost), nejhorší byl v roce 1997 (54,0 % březost). Mezi počtem inseminovaných a březích klisen existuje vysoce průkazná korelační závislost (r = 0,98). Výsledky jsou patrné z tabulky č. 1. a z grafu č. 3. a 5. v příloze.

5. 2. Výsledky inseminace čerstvým a mraženým spermatem za období 1995 až 2005

Počet klisen inseminovaných čerstvým spermatem sleduje v časové řadě let 1995 až 2005 vývoj celkového počtu inseminovaných klisen (byla zjištěna vysoce průkazná korelační závislost, r = 0,99). Podíl klisen inseminovaných čerstvým spermatem od roku 2000 vždy přesáhl 85,0 %, nejvíce v roce 2005 (89,9 %). Celkem bylo touto metodou za jedenáctileté období inseminováno 901 klisen. Oproti tomu počet klisen inseminovaných mraženým spermatem po počátečním mírném nárůstu stále klesal a od roku 2001 nepřesáhl

33

18,0 %, nejmenší podíl (10,9 %) byl v roce 2005 (viz. tabulka č. 1. a graf č. 2. a 4. v příloze). Mraženým spermatem bylo celkem inseminováno 282 klisen. Průměrná úroveň březosti po inseminaci čerstvým spermatem za sledované období byla 79,2 %, od roku 2001 se pohybovala nad 80,0 % (pouze v roce 2005 79,3 %), nejlepšího výsledku bylo dosaženo v roce 2004 (87,8 %). Nejnižší úroveň březosti byla zaznamenána v roce 1997 (57,0 %). Vzhledem k velkému podílu klisen inseminovaných čerstvým spermatem jejich počet a březost vysoce průkazně ovlivňuje celkový počet březích klisen (r = 0,97, resp. 0,99). Při inseminaci mraženým spermatem byla za sledované období dosažena průměrná březost 51,1 %. Úroveň březosti nad 60,0 % byla docílena v letech 2001, 2002 2004, nejvyšší byla v roce 2002 (65,0 %). Nejhorší výsledek byl zaznamenán v roce 1999 (38,5 %). Podrobné výsledky znázorňuje tabulka č. 1. a grafy č. 3., 4. a 5. v příloze.

5. 3. Výsledky inseminace čerstvým spermatem ve sledu prvního až čtvrtého říjového cyklu během připouštěcí sezóny v období 2000 až 2005

Za období 2000 až 2005 bylo čerstvým spermatem inseminováno 674 klisen, z nichž do konce sezóny zabřezlo 554 klisen, tj. 82,2 %. Byla sledována úroveň březosti po prvním až čtvrtém říjovém cyklu. U některých nezabřezlých klisen bylo z různých důvodů upuštěno od další inseminace v dané sezóně. Proto se počty klisen inseminovaných v po sobě jdoucích říjových cyklech postupně snižují. Úroveň březosti vztažená k počtu klisen inseminovaných v jednotlivých říjích byla po první říji 60,8 %, po druhé říji 43,8 %, po třetí říji 58,7 % a po čtvrté říji 64,7 % (viz. graf č. 11. v příloze). Úroveň březosti vzhledem k celkovému počtu inseminovaných klisen byla po první říji 60,8 %, po druhé říji 13,2 %, po třetí říji 6,5 % a po čtvrté říji 1,6 %. Nadprůměrné úrovně březosti po první říji bylo dosaženo v roce 2001, 2004 a 2005. Nejlepší výsledek byl zaznamenán v roce 2004 (65,2 %) a nejhorší v roce 2000 a 2002 (shodně 58,2 %). Podrobné výsledky zobrazuje tabulka č. 2. a grafy č. 7., 8., 9., 10 a 11. v příloze. Úroveň březosti na konci sezóny je vysoce průkazně ovlivněna počtem inseminovaných klisen (r = 0,98) a počtem klisen březích po první říji (r = 0,98), viz. graf č. 9. v příloze.

34

Dále byla zjištěna statisticky průkazná korelační závislost mezi počtem klisen inseminovaných v první a ve druhé říji (r = 0,89), mezi počtem březích klisen na konci sezóny a počtem klisen inseminovaných v druhé říji (r = 0,85) a počtem klisen březích po třetí říji (r = 0,89). Dále mezi počtem březích v první a ve třetí říji (r = 0,89), mezi počtem inseminovaných a březích klisen ve třetí říji (r = 0,86) a mezi počtem inseminovaných ve třetí říji a počtem březích klisen ve čtvrté říji (r = 0,85).

5. 4. Četnost výskytu resorpcí a zmetání za období 1995 až 2005

Za období 1995 až 2005 bylo zjištěno celkem 63 případů resorpce embrya, což představuje 7,4 % z počtu 874 březích klisen. Větší výskyt byl zaznamenán v letech 1996 (10,6 %) a 2005 (10,1 %). Nejméně resorpcí bylo v roce 2001 (3,3 %). V letech 2002 až 2005 bylo hodnoceno opětovné zabřezávání po proběhlé resorpci embrya. V tomto období zabřezlo 448 klisen, z nichž bylo resorpcí postiženo 33 klisen, což představuje 7,3 %. Z těchto klisen bylo 9 znovu inseminováno a 8 jich zabřezlo (88,9 % úroveň březosti). Takto bylo ze všech klisen, které prodělaly resorpci, zjištěno 24,2 % na konci sezóny březích. Stanovení přesného počtu klisen, které zmetaly, je značně obtížné, neboť není povinností chovatelů tuto skutečnost inseminačnímu technikovi oznamovat. Z tohoto důvodu nebyl tento ukazatel vůbec hodnocen v letech 1998, 1999 a 2000. Za ostatní roky bylo nahlášeno celkem 18 případů, což z počtu 680 březích klisen v těchto hodnocených letech představuje jen

2,6 %.

35

5. 5. Četnost výskytu dvojčat za období 1995 až 2005

Březost dvojčat byla diagnostikována u 66 z 847 březích klisen, což činí 7,8 %. Nejvíce dvojčat bylo zjištěno v roce 2005 (11,1 %), nejméně v roce 1996 (0,0 %). Za období 2002 až 2005 byla zhodnocena úspěšnost provedené redukce dvojčat. Z celkem 448 březích klisen byla dvojčata diagnostikována v 38 případech, t. j. v 8,5 %. Ve všech případech byla dvojčata redukována a u 33 z nich bylo při opětovném vyšetření zjištěno jedno fyziologicky se vyvíjející embryo, což představuje 86,8 % úspěšnost provedené redukce. V jednom případě byla diagnostikována březost trojčat, i zde redukce proběhla s positivním výsledkem. Výskyt resorpcí, zmetání a dvojčat je patrný z tabulky č. 1. a z grafů č. 12. a 13. v příloze. U těchto ukazatelů nebyla zjištěna žádná statisticky průkazná korelační závislost.

5. 6. Počty spotřebovaných inseminačních dávek za období 1995 až 2005

Za sledované období bylo spotřebováno celkem 2849 inseminačních dávek (čerstvého i mraženého spermatu). Na jednu inseminovanou klisnu (n = 1144) bylo spotřebováno průměrně 2,5 dávky. Na jednu březí klisnu (n = 847) bylo zapotřebí průměrně 3,4 dávky. Zatímco počet ID spotřebovaných za sezónu v časové řadě kopíroval vývoj počtu inseminovaných klisen a od roku 2000 stále stoupal, počet ID na inseminovanou a březí klisnu od roku 2000 klesal (nejlepšího výsledku bylo dosaženo v roce 2004 - 2,4 resp. 2,8 ID). Nejvíce ID na inseminovanou i březí klisnu bylo spotřebováno v prvním sledovaném roce 1995 (3,6 resp. 5,0 ID), viz. tabulka č. 1. a grafy č. 14. a 15. v příloze. Byla zjištěna vysoce průkazná korelační závislost mezi počtem spotřebovaných inseminačních dávek za sezónu celkovým počtem inseminovaných a březích klisen (r = 0,97 resp. 0,93), viz. graf č. 13., a také počtem inseminovaných a březích klisen při inseminaci čerstvým spermatem (r = 0,99 resp. 0,96). Vysoce průkazná korelační závislost

36

existuje také mezi počtem ID na jednu inseminovanou a počtem ID na jednu březí klisnu (r = 0,94), viz. graf č. 15. v příloze.

5. 7. Počty provedených sonografických vyšetření za období 2000 až 2005

Za období 2000 až 2005 bylo provedeno u inseminovaných klisen celkem 6 304 sonografických vyšetření. Každá inseminovaná klisna (n = 770) byla vyšetřena v průměru 8,2krát a na jedno zabřeznutí (n = 608) bylo zapotřebí průměrně 10,4 vyšetření. Počet sonografických vyšetření opět sleduje vývoj počtu inseminovaných klisen a od roku 2000 stoupá. Počet vyšetření na jednu inseminovanou a březí klisnu má klesající tendenci s nejlepším výsledkem opět v roce 2004 (8,0 a 9,3 vyšetření na inseminovanou resp. březí klisnu), viz. tabulka č. 1. a grafy č. 16. a 17. v příloze. Počet vyšetření za sezónu je vysoce průkazně ovlivněn celkovým počtem inseminovaných klisen (r = 0,98), viz. graf. č. 15., počtem klisen inseminovaných čerstvým spermatem (r = 0,98) a také počtem ID spotřebovaných za sezónu (r = 0,95).

37

6. DISKUSE

6. 1. Počty inseminovaných klisen

V průběhu let 1995 až 2005 došlo k nárůstu počtu inseminovaných klisen. V letech 1995 až 1997 jejich počet stoupal, v letech 1998 a 1999 byl zaznamenán mírný pokles, následovaný prudkým vzestupem v období 2000 až 2003 a poté mírným poklesem v letech 2004 a 2005. Důvodem pro zvyšující se počet inseminovaných klisen jsou zřejmé organizační, zdravotní a ekonomické výhody inseminace oproti přirozené plemenitbě. Zároveň vzrostl podíl klisen inseminovaných čerstvým spermatem (v roce 1996

50,7

%, v roce 2005 89,9 %) na úkor inseminace mraženým spermatem. Tento vývoj lze vysvětlit zejména zájmem chovatelů o stále širší nabídku vynikajících importovaných hřebců působících v inseminaci čerstvým spermatem za cenově výhodných podmínek, podpořených státními dotacemi na plemenitbu koní. Výhodami inseminace čerstvým spermatem jsou jednak stabilně dosahované vysoké procento březích klisen, jednak dobře propracovaná organizace odběrů a doručování spermatu. V posledních letech je u některých inseminačních stanic čerstvé sperma k disposici každý den. V případě, že ji inseminační technik na stanici osobně vyzvedne, je inseminační dávka dopravena ke klisně v co možná nejkratším časovém intervalu, což výrazně zvyšuje naději na úspěšné zabřeznutí. Díky dobře zvládnuté organizaci se dnes rozvíjí i mezinárodní obchod s čerstvým spermatem. Krom organizačních výhod je důležité také ekonomické hledisko. Připouštěcí poplatky za čerstvé sperma hřebců jsou realizovány převážně formou doplatku za březí klisnu, kdežto při inseminaci mraženým spermatem musí chovatel předem zakoupit několik inseminačních dávek. Navíc vzhledem k fyziologickým aspektům (viz. kapitola 2. 5. 2. 1. a 2. 6. 1. 1.) se při inseminaci mraženým spermatem výrazně zvyšuje počet nutných návštěv inseminačního technika u klisny, což představuje finanční zátěž pro chovatele a také časovou zátěž pro technika). Další nevýhodou inseminace mraženým spermatem je nevhodnost jejího využití u klisen s nepříznivou reprodukční anamnézou. V posledních dvou sledovaných letech došlo k poklesu počtů inseminovaných klisen. Tento pokles je způsoben přesycením trhu s koňmi, kdy prodejní ceny hříbat neodpovídají

38

vynaloženým nákladům, a zároveň přesunutím státem poskytovaných dotací z oblasti plemenitby do oblasti testování mladých koní. Tento vývoj potvrzují i údaje Ústřední evidence chovu koní ve Slatiňanech o celkových počtech inseminovaných klisen v ČR v letech 2000 až 2005. Z těchto údajů zároveň vyplývá, že inseminačmí technik ing. Radan Zavadil inseminoval v letech 2000 až 2005 průměrně 9,0 % ze všech inseminovaných klisen v celé ČR (v roce 2003 dokonce 11.2 %), viz. graf č. 6. v příloze.

6. 2. Výsledky inseminace za období 1995 až 2005

6. 2. 1. Celkové výsledky inseminace za období 1995 až 2005

Za období 1995 až 2005 bylo při inseminaci celkem 1144 klisen dosaženo průměrné úrovně březosti 74,0 %. Od roku 2000 je stabilně dosahováno výsledků nad tímto průměrem, okolo 80,0 %. Tuto skutečnost lze vysvětlit působením různých faktorů. Zvyšující se podíl klisen inseminovaných čerstvým spermatem poskytuje vyšší procento zabřezlých klisen. Zásadní vliv lze přičíst zlepšenému reprodukčnímu a celkovému zdravotnímu stavu klisen, souvisejícímu

s omlazením populace klisen,

zařazených v chovu. Díky zvyšujícím se početním stavům koní v ČR jsou staré klisny a klisny s malou šancí na zabřeznutí z chovu vyřazovány a nahrazovány mladými klisnami od tří let věku. Tento postup je podporován snahou o zkrácení generačního intervalu, zkvalitnění genofondu sportovních koní a rychlejší testování mladých koní. S tímto záměrem jsou také chovatelům poskytovány státní dotace. Dalším faktorem ovlivňujícím úroveň březosti po inseminaci je kvalita používaných inseminačních dávek. Hřebci jsou do inseminačních stanic vybíráni mimo jiné podle kvality spermatu a odebrané sperma je zpracováváno ověřenými metodami. Dále v souvislosti s prohlubujícími

se odbornými znalostmi chovatelů dochází ke

zlepšování úrovně výživy koní a chovatelských podmínek obecně. V neposlední řadě mají vliv na zabřezávání zkušenost a odborné znalosti inseminačního technika.

39

6. 2. 2. Výsledky inseminace čerstvým a mraženým spermatem za období 1995 až 2005

Za období 1995 až 2005 bylo při inseminaci 901 klisen čerstvým spermatem dosaženo průměrné úrovně březosti 79,2 %. Müller (2003) uvádí u 1418 klisen 71,0 % úroveň březosti. V současné době je inseminace klisen v ČR prováděna převážně v terénních podmínkách. Müller (2003) provedl srovnání úrovně březosti po inseminaci čerstvým spermatem v terénních podmínkách (69,1 %) a na specializované klinice (85,6 %). Námi zjištěné výsledky inseminace čerstvým spermatem byly za jedenáctileté období období 1995 až 2005 79,2 % a za šestileté období 2000 až 2005 82,2 % úroveň březosti. To potvrzuje, že i v terénních podmínkách lze dosáhnout kvalitních výsledků. Provedení inseminace na specializované klinice je však žádoucí u klisen s výskytem reprodukčních problémů. Po inseminaci mraženým spermatem v letech 1995 až 2005 zabřezlo z celkem 282 inseminovaných klisen 51,1 %. To přibližně odpovídá závěrům Vidamenta (2005), který uvádí 45,0 až 48,0 % úroveň březosti, Loomise a Squirese (2005), kteří zaznamenali 47,3 až

48,1 % , a Franklina (2001), který udává 31,0 až 73,0 % březost. Pouze Katila (2003)

uvádí 33,1 % březost po inseminaci mraženým spermatem. Zjištěné výsledky jsou odpovídající, přestože zmiňovaní autoři uvádějí své výsledky po prvním říjovém cyklu, neboť jen velmi málo klisen bylo po neúspěchu v první nebo druhé říji nadále inseminováno mraženým spermatem. Při hodnocení výsledků inseminace a přirozené plemenitby lze porovnávat obě metody jen pokud jsou prováděny za srovnatelných podmínek. V přirozené plemenitbě, kdy je klisna bez předchozího vyšetření připouštěna hřebcem jen podle vnějších příznaků říje, je dosahováno úrovně březosti zpravidla do 60,0 %. Vidament (2005) uvádí 57,0 až 59,0 % a Zavadil (1987) 52,1 až 59,4 %. Pokud je ale reprodukční cyklus klisny plně kontrolován opakovaným sonografickým vyšetřením, může být v přirozené plemenitbě dosažen výsledek ještě lepší než v inseminaci čerstvým spermatem, například Hemberg a kol. (2004) uvádí 88,8 až 92,2 %. Proto je sonografie i v přirozené plemenitbě stále více využívána, zejména v chovech anglického plnokrevníka.

40

6. 2. 3. Výsledky inseminace čerstvým spermatem ve sledu prvního až čtvrtého říjového cyklu během připouštěcí sezóny za období 2000 až 2005

Za období 2000 až 2005 bylo čerstvým spermatem inseminováno 674 klisen, z nichž do konce sezóny zabřezlo 82,2 %. Katila (2003) zaznamenal při inseminaci čerstvým spermatem zasílaným k chovateli březost po první říji 51,7 % a při inseminaci přímo na stanici, kde byl odběr spermatu proveden 56,1 %. Squires (1996) zjistil 64,0 % úroveň březosti po první říji. Müller (2003) při hodnocení úrovně březosti vzhledem k počtu klisen inseminovaných v jednotlivých říjích uvádí 47,4 % březost po první říji, 43,8 % březost po druhé říji, 51,9 % po třetí říji a 46,0 % po čtvrté říji. Námi zjištěné hodnoty jsou sice obecně o něco vyšší, ale potvrzují závěr, že pořadí říjového cyklu během připouštěcího období nemá podstatný vliv na procento v něm zabřezlých klisen. Pouze část klisen, které zůstaly po předchozí inseminaci jalové, byla v následujícím říjovém cyklu opět inseminována. Vztaženo k celkovému počtu inseminovaných klisen, zabřezlo po první říji 60,8 %, po druhé říji 13,2 %, po třetí říji 6,5 %

a po čtvrté říji 1,6 % klisen. Počty klisen, inseminovaných v následujících říjích,

závisejí především na počtu klisen jalových po první říji. Počty klisen, které zůstaly jalové po druhé, třetí a čtvrté říji, ovlivňují celkovou úroveň březosti na konci sezóny. Vzhledem k postupnému ubývání klisen inseminovaných v těchto říjích jsou však tyto výsledky vysokou měrou ovlivňovány individualitou jednotlivých případů, proto klesá jejich průkaznost. Z uvedeného vyplývá, že pouze úroveň březosti po první říji lze považovat za směrodatný a srovnatelný ukazatel úspěšnosti inseminace. Ve srovnání s Müllerem (2003), který hodnotil výsledky inseminačních techniků, provádějících inseminaci čerstvým spermatem ve srovnatelných podmínkách v ČR a zjistil průměrnou 71,0 % březost na konci sezóny a 47,0 % březost po první říji, bylo dosaženo lepších výsledků, a to 82,2 % březích klisen na konci sezóny a 60,8 % březost po první říji.

41

6. 3. Četnost výskytu resorpcí a zmetání za období 1995 až 2005

Během sledovaného období bylo zjištěno celkem 63 případů resorpce embrya, což představuje 7,4 % z počtu 847 březích klisen. V letech 1996, 1998 a 2005 byla četnost výskytu vyšší, kolem 10,0 %. Zjištěné hodnoty odpovídají údajům Rickettse (2003), který zaznamenal 6,5 % výskyt embryonální mortality, i Allena (2001), který uvádí 10,0 až 15,0 %. V letech 2002 až 2005 bylo hodnoceno opětovné zabřezávání po resorpci embrya. Ze 448 klisen březích klisen byla resorpce zjištěna u 7,3 % klisen, z nichž jen 27,3 % bylo znovu inseminováno při dosažení 88,9 % úrovně březosti.Takto bylo ze všech klisen, které prodělaly resorpci, zjištěno 24,2 % na konci sezony březích. Ricketts (2003) uvádí 64,0 % klisen zabřezlých po embryonální odúmrti, ale neudává, kolik klisen bylo opětovně inseminováno. Ve sledovaném souboru bylo u větší části klisen, u nichž byla resorpce zjištěna, upuštěno od další inseminace v téže sezóně, buď pro pokročilost připouštěcího období, nebo pro nepříznivou reprodukční anamnézu klisny. U části z klisen, které byly znovu inseminovány

a zabřezly, došlo později k opětovné resorpci nebo potratu. Z toho

lze vyvodit, že tyto klisny jsou schopny zabřeznout, mají však problémy s udržením březosti. Přesný počet klisen, u kterých došlo ke zmetání, prakticky nelze stanovit, protože není povinností chovatele tuto skutečnost inseminačnímu technikovi hlásit. Přesto tento ukazatel není zanedbatelný, neboť významně snižuje počet registrovaných hříbat spolu s úhynem březích klisen, předčasnými porody, úhynem hříbat při a krátce po porodu a úhynem hříbat do odstavu. Dle údajů Ústřední evidence koní ve Slatiňanech bylo v letech 2000 až 2004 od celkem 7 186 inseminovaných klisen registrováno 3 380 hříbat, z nichž bylo 1 615 hřebečků a 1 765 klisniček.

42

6. 4. Četnost výskytu dvojčat za období 1995 až 2005

Za toto období bylo z celkového počtu 847 březích klisen diagnostikováno 7,8 % březostí dvojčat. Největší výskyt byl zaznamenán v roce 2005 (11,1 %). Zjištěné hodnoty přibližně souhlasí s údaji Katily (2003) o 6,1 % případů březosti dvojčat a Hemberga a kol. (2005), který udává 10,5 %. Za období 2002 až 2005 byla zhodnocena úspěšnost provedené redukce dvojčat. Za úspěšně provedenou redukci je považována ta, kdy při kontrolním vyšetření je nalezeno jedno fyziologicky se vyvíjející embryo. Z 448 klisen, zabřezlých v tomto období, byla dvojčata diagnostikována v 8,5 % případů a redukce byla provedena s 86,8 % úspěšností. Hemberg a kol. (2004)zaznamenal 88,9 % úspěšnost. Grygar a Kudláč (1997) uvádějí případ úspěšně provedené redukce v 32. dnu březosti a 88,5 % úspěšnost redukcí provedených mezi 14. a 32. dnem březosti. Většina redukcí byla provedena mezi 14. a 17. dnem po poslední inseminaci. Byl však zaznamenán případ, kdy při prvním vyšetření březosti v 15. dnu došlo k přehlédnutí dvojčat

a tato byla zjištěna až v 50. dni březosti. Provedená redukce byla úspěšná

a narodilo se jedno zdravé hříbě.

6. 5. Počty spotřebovaných inseminačních dávek za období 1995 až 2005

Za toto jedenáctileté období bylo při inseminaci 1 144 klisen spotřebováno 2 849 inseminačních dávek čerstvého i mraženého spermatu. Na jednu inseminovanou klisnu bylo spotřebováno průměrně 2,5 dávky a na jednu březí klisnu průměrně 3,4 dávky. V posledních pěti letech se spotřeba inseminačních dávek stabilně pohybuje okolo 3,0 dávek na jedno zabřeznutí. Tento ukazatel úspěšnosti inseminace je ovlivněn stejnými faktory jako úroveň březosti (viz. kapitola 6. 2. 1.).

43

6. 6. Počty provedených sonografických vyšetření

Počet provedených sonografických vyšetření byl hodnocen za období 2000 až 2005. Při inseminaci 770 klisen bylo provedeno 6 304 vyšetření. Každá inseminovaná klisna byla v průměru 8,2krát vyšetřena a na jednu březí klisnu bylo zapotřebí průměrně 10,4 vyšetření. Počet sonografických vyšetření se odvíjí hlavně od délky trvání říje konkrétní klisny a také od použité metody inseminace. V tomto období byla převážná většina klisen inseminována čerstvým spermatem. Při inseminaci mraženým spermatem počet provedených vyšetření výrazně stoupá

a to díky potřebě přesného načasování doby

inseminace vzhledem k ovulaci a snaze o co nejmenší spotřebu inseminačních dávek.

44

7. ZÁVĚR

Diplomová

práce

analyzuje

výsledky

inseminace

klisen

prováděné

jedním

inseminačním technikem v období let 1995 až 2005 v terénních podmínkách v chovu koní v ČR. V uvedeném období došlo jednak k nárůstu počtu inseminovaných klisen, jednak k soustředění zájmu chovatelů zejména na inseminaci čerstvým spermatem. Za toto jedenáctileté období byla dosažena průměrná 74,0 % úroveň březosti, přičemž přibližně od roku 2000 je stabilně dosahováno výsledků kolem 80,0 %, při inseminaci čerstvým spermatem nad 80,0 %. Zjištěné hodnoty byly v souladu se současnými poznatky autorů z ČR i ze zahraničí, zabývajících

se hodnocením výsledků inseminace prováděné ve srovnatelných

podmínkách. Těchto výsledků by nemohlo být dosaženo bez využití sonografické techniky, ať již pro určení vhodné doby k inseminaci nebo k diagnostice březosti. Zásadní význam má sonografie při diagnostice březosti dvojčat a embryonální mortality. Vzhledem k těmto skutečnostem je v dnešní době provádění inseminace klisen bez využití sonografického přístroje prakticky nemyslitelné.

45

8. SEZNAM LITERATURY

1. ALLEN, W. R.: Luteal deficiency and embryo mortality in the mare, Reproduction in domestic animals 36 (3 – 4), str. 121 – 131, 2001

2. BALL, B. A.: Reduced reproductive efficiency in the aged mare: role of early embryonic

loss, International Veterinary Information Service, 2000,

www.ivis.org, 2006

3. FRANKLIN, F.: Breeding Your mare with frozen/ thawed semen, Veterinary corner, 2000, www.horse-previews.com, 2006

4.

GÓRECKA, A. a kol.: Relationships between sexual behaviour, dominant follicle area, uterus ultrasonic image and pregnancy rate in mares of two breeds differing in reproductive efficiency, Animal reproduction science, 87 (3 – 4), str.283 – 293, 2003, www.sciencedirect.com, 2006

5. GRYGAR, I. a KUDLÁČ, E.: Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii, Slezan, Hlučín, ISBN 80-901 948-6-9, 1997

6. HEMBERG, E. a kol.: Reproductive performance of thoroughbred mares in Sweden, Reproduction in domestic animals 39 (2), str. 81 – 85, 2004

7.

JELÍNEK, P. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2003

8. KATILA, T.: Effects of hormone treatments, season, age and type of mares on ovulation, twinning and pregnancy rates of mares inseminated with fresh and frozen semen, Pferdeheilkunde 19 (6), str. 619 - +, 2003

9.

KRESAN, J. a kol.: Morfológia hospodárských zvierat, Príroda Bratislava, 1979

46

10. KUDLÁČ, E. a kol.: Veterinární porodnictví a gynekologie, SZN Praha, 1987

11.

LOOMIS, P. R. a SQUIRES, E. L.: Frozen semen management in equine breeding programs, Theriogenology 64 (3), str. 480 – 491, 2005

12.

MC KINNON, A.: Can We improve the fertility of horses?, AWFA Inc, 2003, www.awfa.org, 2006

13.

MERKT, H. a MOURA, J. C. A.: Geschlechtdifferenzierung von Pferdefeten, Pferde Zucht und Haltung 7 (2), str. 10 – 12, Kempten, 1999

14.

MOREL, M. C. G. D. a kol.: The effect of age on multiple ovulation rates, multiple pregnancy rates and embryonic vesicle diameter in the mare, 2004, Theriogenology 63 (9), str. 2482 – 2493, 2005

15.

MOTTERSHEAD, J.: Anovulatory hemorrhagic follicles, 2002, www.equinereproduction.com, 2006

16.

MOTTERSHEAD, J. a ST: MARTIN, K.: Double trouble – the twin dilemma, 2005, www.equine-reproduction.com, 2006

17.

MŐLLER, J.: Vliv vybraných faktorů na zabřezávání klisen po inseminaci čerstvým spermatem, Brno 2003

18.

MŐLLER J. a kol.: Inseminace klisen čerstvým a zmrazeným spermatem, www.muller-equine.cz, 2006

19.

PYCOCK, J. F.: Uterine ultrasound characteristics and steroid correlation, 2002, www.equine-reproduction.com, 2006

20.

PYCOCK, J. F.: Breeding the old maiden mare, 2003, www.equinereproduction.com, 2006

47

21.

PYCOCK, J. F.: The dirty mare, 2003, www.equine-reproduction.com, 2006

22.

RAMBAGS, B. P. B.: Early pregnancy loss in aged mares: probable causes and possible cures, Pferdeheilkunde 19 (6), str. 653 – 656, 2003

23.

RICKETTS, S. W.: Early pregnancy failure as seen during the course of equine stud farm practice in Newmarket 1996 – 2003, Pferdeheilkunde 19 (6), str.633 – 638, 2003

24.

SQUIRES, E. L. a kol.: Effects of sperm number and frequency of insemination on fertility of mares inseminated with cooled semen, 1996, Journal of equine veterinary science 26 (2), str. 51 – 54, www. sciencedirect.com, 2006

25.

ÚSTŘEDNÍ EVIDENCE KONÍ ČR, NH Kladruby n. L., s. p., Hřebčín Slatiňany: Počty inseminovaných klisen a registrovaných hříbat v letech 2000 až 2005, 2006

26.

VIDAMENT, M.: French field result (1985 – 2005) on factors affecting fertility of frozen stallion semen, Animal reproduction Science, 2005, www. sciencedirect.com, 2006

27.

ZAVADIL, R.: Rozbor plodnosti klisen v oblasti severomoravského kraje Tlumačov, Brno 1987

PP

48

9. PŘÍLOHA

49

Tabulka č. 1. Výsledky inseminace za období 1995 až 2005 1995 n Celkem insem. klisen Celkem březích klisen Insem. čerstvým spermatem Březích po ins. čerstvým sp. Insem. mraženým spermatem Březích po ins. mraženým sp. Výskyt resorpcí Výskyt zmetání Výskyt dvojčat Počet spotř. ins. dávek za sezonu Počet ID na 1 insem. klisnu Počet ID na 1 březí klisnu Počet vyšetření proved. za sezonu Počet vyšetření na 1 ins. klisnu Počet vyšetření na 1 březí klisnu

58 41 42 31 19 11 4 1 3 206 3,6 5,0

1996 %

70,6 72,4 73,8 55,0 9,8 2,4 7,3

n 73 47 37 24 40 23 5 1 201 2,75 4,3

1997 %

64,4 50,7 64,9 57,5 10,6 2,1

n 98 53 59 34 48 19 4 4 2 238 2,43 4,5

1998 %

54,0 60,2 57,0 39,0 7,5 7,5 3,8

n 77 52 43 35 34 17 5 4 153 1,98 2,9

1999 %

67,5 55,8 81,4 50,0 9,6 7,6

n 68 46 46 36 26 10 4 4 159 2,34 3,5

2000 %

67,6 67,6 78,3 38,5 8,7 8,7

n 91 69 79 61 17 8 5 5 235 2,6 3,4 758 8,3 11,0

2001 %

75,8 86,8 77,2 47,0 7,2 7,2

Pokračování Tabulky č. 1. Σ

Celkem insem. klisen 1 144 Celkem březích klisen 847 Insem. čerstvým spermatem 901 Březích po ins. čerstvým sp. 714 Insem. mraženým spermatem 282 Březích po ins. mraženým sp. 144 Výskyt resorpcí 63 Výskyt zmetání 18 Výskyt dvojčat 66 Počet spotř. ins. dávek za sezónu 2849 Počet ID na 1 insem. klisnu 2,5 Počet ID na 1 březí klisnu 3,4 Počet vyšetření proved. za sezónu 6 304 Počet vyšetření na 1 ins. klisnu 8,2** Počet vyšetření na 1 březí klisnu 10,4***

%

74,0 79,2 51,1 7,4 2,6* 7,8

* vypočteno z 680 březích klisen ** počet inseminovaných klisen = 770 *** počet březích klisen = 608

n 114 91 97 80 17 11 3 4 10 272 2,4 3,0 996 8,7 10,9

2002 %

79,8 85,1 82,5 63,6 3,3 7,4 11,0

n 140 11 122 98 20 13 5 1 10 339 2,4 3,1 1096 7,8 9,9

2003 %

79,3 87,1 80,3 65,0 4,5 0,9 9,0

n 162 133 145 122 24 11 9 1 9 384 2,4 2,9 1319 8,1 9,9

2004 %

82,1 89,5 84,1 45,8 6,8 0,8 6,8

n 134 115 115 101 23 14 9 6 8 322 2,4 2,8 1071 8 9,3

2005 %

85,8 85,8 87,8 60,8 7,8 5,2 7,0

n 129 99 116 92 14 7 10 ? 11 340 2,6 3,4 1064 8,2 10,7

% 76,7 89,9 79,3 50,0 10,1 11,1

50

Tabulka č. 2. Výsledky inseminace čerstvým spermatem za období 2000 až 2005

2000 n Insem. v 1. říji Březích po 1. říji Insem. v 2. říji Březích po 2. říji Insem. ve 3. říji Březích po 3. říji Insem. v 4. říji Březích po 4. říji Březích na konci sezony

79 46 28 10 11 4 1 1 61

%

58,2 35,7 36,4 100 77,2

2001 n 97 61 27 12 10 5 3 2 80

%

62,9 44,4 50 66,6 82,5

2002 n 122 71 39 20 10 6 3 1 98

%

58,2 51,3 60 33,3 80,3

2003 n 145 85 46 22 19 12 3 3 122

%

58,6 47,8 63,2 100 84,1

2004 n 115 75 32 17 10 8 2 1 101

2005 %

65,2 53,1 80 50 87,8

n 116 72 31 8 15 9 5 3 92

Σ

%

% z celkem ins. klisen

60,8

60,8

43,8

13,2

58,7

6,5

64,7 82,2

1,6

% 674 62,1 410 203 25,8 89 75 60 44 17 60 11 79,3 554

51

Graf č. 1. Počty inseminovaných a březích klisen v letech 1995 až 2005 180

162

160

140

140 133

134 129

120 115

Počet klisen

114 100

101

98 91

80

68

69

58 53

52

47 40

91

77

73 60

99

46

41

20

0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Počet insem. klisen Počet březích klisen

52

Graf č. 2. Počty klisen inseminovaných čerstvým a mraženým spermatem vzhledem k celkovému počtu inseminovaných klisen 180 162

160

140

140

145 134

120

115

114 Počet klisen

129

122

100

98

116

97 91

80

60

58

40

42

79

77

73

68 59 48

40 37

43

46

34 26

20

19

17

17

20

24

23 14

0 1995

1996

1997

1998

1999

Počet celkem ins. kl.

2000

2001

Ins. čerstvým sp.

2002 Ins. mraženým sp.

2003

2004

2005

53

Graf č. 3. Úroveň březosti po inseminaci za období 1995 až 2005 90,00% 79,20%

80,00% 74,00% 70,00%

60,00% 51,10% 50,00%

40,00%

30,00%

20,00%

10,00%

0,00% n = 847

n = 714

n = 144

Inseminace celkem

Inseminace čerstvým spermatem

Inseminace mraženým spermatem

54

Graf č. 4. Inseminace čerstvým a mraženým spermatem v letech 1995 až 2005 - počty inseminovaných a březích klisen 160 145 140 122

122

Počty klisen

92 80

79

80

61

59

60

48 42 37

19

3534

34

31 23

46

43

40

24 20

101

98

97

100

40

116

115

120

36 26

19

17

11

17 10

8

17 11

20 13

24 11

23 14

14 7

0 1995

1996

1997

Počet kl. ins. čerstvým sp.

1998

1999

2000

Počet březích kl. po ins. čerst. sp.

2001

2002

Počet kl. ins. mraženým sp.

2003

2004

Počet březích kl. po ins. mr. sp.

2005

55

Graf č. 5. Úroveň březosti po inseminaci čerstvým a mraženým spermatem a po inseminaci celkově 100 87,8

90 82,5

81,4 78,3

80

77,2 75,8

73,8

84,1 79,8

80,3 79,3

85,8

82,1 79,3

76,7

70,6 70

67,6

67,5

64,9 64,4

63,6

65 60,8

60

55

57,5

57 54

%

50

50

50

47 39

40

45,8

38,5

30 20 10 0 1995

1996

1997

1998

1999

Inseminace čerstvým sp.

2000

2001

Inseminace mraženým sp.

2002

2003

Inseminace celkově

2004

2005

56

Graf č. 6. Počty inseminovaných klisen v letech 2000 až 2005 1800 1659 1600

1582 1451

1400

1371 1304

Počet klisen

1200

1190

1000

800

600

400

200 91 0 2000

114

2001

140

2002 Inseminace ing. R. Zavadil

162

2003 Inseminace v ČR celkem

134

2004

129

2005

57

Graf č. 7. Výsledky inseminace čerstvým spermatem v letech 2000 až 2005 - počty inseminovaných a březích klisen podle pořadí říje 160 145 140 122

97

100 Počet klisen

116

115

120

85 80

79

75

71

72

61 60 46

46 39

40

32

28

22

20 20

31

27 12 10

10 11 4

10 5 3 2

1 1

19

17 12

6

15 10 8

3 3

3 1

8

9

2 1

0 2000 Insem. v 1.říji

2001 Březí po 1.říji

2002 Insem. v 2.říji

Březí po 2.říji

2003 Insem. v 3.říji

2004 Březí po 3. říji

Insem. ve 4.říji

2005 Březích po 4.říji

5 3

58

Graf č. 8. Výsledky inseminace čerstvým spermatem v letech 2000 až 2005 - úroveň březosti podle pořadí říje vzhledem k celkovému počtu inseminovaných klisen 100 87,8

90

84,1

82,5 80

80,3

79,3

77,2

70

65,2

62,9

%

60

62,1

58,2

58,6

58,2

50 40 30 20

16,4 12,7

10

15,2

12,4

8,3

5,6

5

2,1

1,3

14,8

4,9

2,1

0,8

6,9 7,8

7

2,9

0,9

0 2000

2001

2002 Úroveň březosti celková

2003 Po 1. říji

Po 2. říji

2004 Po 3. říji

Po 4. říji

2005

59

Graf č. 9. Inseminace čerstvým spermatem - celková březost a březost po 1. říji 160 145 140

122

120

122 115

Počet klisen

100

101

98

97

116

92 85 80

79

80 75

71 60

61

72

61

46 40

20

0 2000

2001

2002 Počet insem. klisen

2003 Počet březích kl.

2004

Počet březích kl. po 1.říji

2005

60

Graf č. 10. Celkové výsledky inseminace čerstvým spermatem za období 2000 až 2005 - počty inseminovaných a březích klisen 800

700

674

600 554

Počet klisen

500 410

Insem. klisen Březích klisen

400

300 203 200

89

100

75 44 17

11

0 I. říje

II. říje

III. říje

IV. říje

Březích na konci sezony

61

Graf č. 11. Celkové výsledky inseminace čerstvým spermatem za období 2000 až 2005 - úroveň březosti vzhledem k počtu klisen inseminovaných v jednotlivých říjích 120

100 100

82,2 80 64,7 %

60,8

58,7

60 43,8 40

20

0 n=674

n=410

n=89

n=44

n=11

n=554

Celkem inseminováno klisen

Březích po 1. říji

Březích po 2. říji

Březích po 3. říji

Březích po 4. říji

Březích na konci sezony

62

Graf č. 12. Výskyt dvojčat a resorpcí 140

133

120

115 101

99

100

Počet klisen

91

80 69 60

53

52

47

46

41 40

20 10 4 3

5

4 2

5 4

4 4

5 5

10

3

5

2001

2002

9 9

9 8

10 11

0 1995

1996

1997

1998

1999

Počet březích klisen

2000

Výskyt resorpcí

Výskyt dvojčat

2003

2004

2005

63

Graf č. 13. Relativní četnost výskytu dvojčat a resorpcí u březích klisen v letech 1995 až 2005 12 11,1

11 10,6

10,1

9,8

10

9,6 9

8,7 8,7 8

7,5

7,3

7,8

7,6 7,2 7,2

%

6,8 6,8

7

6 4,5 3,8

4

3,3

2

0 0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

Výskyt dvojčat

2001

Výskyt resorpcí

2002

2003

2004

2005

64

Graf č. 14. Počty inseminovaných klisen a spotřebovaných inseminačních dávek 450

400 384 350

340

339 322

300 272 250

200

238 206

235

201

153

150

162

159 140

134

129

114 100

98

50

91 77

73 58

68

0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

Počet insem. klisen

2001

2002

Počet spotř. ins. dávek

2003

2004

2005

65

Graf č. 15. Počet ins. dávek na 1 inseminovanou a březí klisnu 6

5

5 4,5 4,3

4

Počet ID

3,6

3,5

3

3,4 3,1

3

2,9

2,75

3,4 2,9

2,8

2,6 2,43

2

2,43

2,6 2,4

2,4

2,4

2,4

1,98

1

0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

Počet ID na 1ins. klis.

2001

2002

Počet ID na 1 březí kl.

2003

2004

2005

66

Graf č. 16. Počet inseminovaných klisen a počet provedených vyšetření 1400 1319 1200 1096 1000

1071

1064

996

800 758

Počet insem. klisen Počet vyšetření

600

400

200 91

114

140

162

134

129

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

67

Graf č. 17. Počet provedených vyšetření na 1 inseminovanou a březí klisnu 12 11

10,9

10

10,7 9,9

9,9 9,3

8,7

Počet vyšetření

8

8,3 7,8

8,1

8

8,2

Počet vyš.na 1 ins.kl. Počet vyš. na 1 bř.kl.

6

4

2

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

68

Obr. č. 1. Sonografické vyšetření klisny

Obr. č. 2. Obrazovka sonografu se zobrazenou březostí.

Obr. č. 3. Říjová děloha s patrným zvýrazněním endometriálních řas.

Obr. č. 4. Říjová děloha s obsahem sekretu v děložním luminu.

69

Obr. č. 5. Vaječník s folikuly v období proestru.

Obr. č. 7. Folikulární cysta.

Obr. č. 6. Vaječník s Graafovým folikulem v období estru.

Obr. č. 8. Zluteinizovaný folikul.

70

Obr. č. 9. Vaječník se žlutým tělískem.

Obr. č. 11. Žluté tělísko s dutinkou se zbytky folikulární tekutiny.

Obr. č. 10. Vaječník se žlutým tělískem.

Obr. č. 12. Obsah tekutiny v děloze v období diestru je předběžnou disposicí vzniku akutní endometritidy v období estru.

71

Obr. č. 13. Malá děložní cysta může být zaměněna za přibližně 12-denní březost.

Obr. č. 15. Březost ve stáří 14 dnů. Výrazné světlé body na dorzálním a ventrálním pólu embryonálního váčku jsou pouze zrdcadlová echa jeho povrchu.

Obr. č. 14. Velká děložní cysta

Obr. č. 16. Březost ve stáří 16 až 17 dnů zobrazená společně s děložní cystou.

72

Obr. č 17. Březost ve stáří 17 dnů.

Obr. č. 19. Březost ve stáří 20 až 21 dnů.

Obr. č. 18. Březost ve stáří 19 až 20 dnů.

Obr. č. 20. Táž březost. Po pohybu sondou se embryo zobrazilo ve spodní části embryonálního váčku.

73

Obr. č. 21. Březost ve stáří 22 dnů.

Obr. č. 23. Březost ve stáří 38 dnů.

Obr. č. 22. Březost ve stáří 32 dnů.

Obr. č. 24. Březost dvojčat ve stáří 14 dnů.

74

Obr. č. 25. Plod klisny v pokročilém stadiu březosti. Jednotlivé hyperechogenní struktury nelze přesně rozlišit.

Obr. č. 27. Březost ve stáří 350 dnů.

Obr. č. 26. Zobrazená oční koule téhož plodu.