Ekonomika a řízení telekomunikací – přednášky
Ing. Miroslav Vítek, CSc. – K316
1 Základní pojmy v tržní ekonomice Informace, infrastruktura, inženýrské sítě, systém hromadné obsluhy, hierarchie, trh, nabídka a poptávka, tržní rovnováha, monetární a fiskální politika státu, HNP, magický čtyřúhelník. Náklady ztracené příležitosti (oportunity cost). Produkční a nákladové funkce. Cílem předmětu ERT je poskytnout studentům základy umění vydělávat peníze v telekomunikační branži. Prerekvizitou pro tento předmět je Ekonomika z prvního ročníku (hlavně mikroekonomika). Doporučeným předmětem z odborné katedry je předmět Telekomunikační sítě a Systémy hromadné obsluhy od Doc. Křížovského. Během své kariéry se odborník s technickým vzděláním postupně vzdaluje od technických záležitostí své profese a musí se stále více a více zabývat ekonomickou a řídící činností, protože se postupně dostává na hierarchicky vyšší a vyšší úrovně v hospodářském systému (firmy nebo úřadu). Předmět ERT by měl poskytnout základy znalostí potřebných pro řízení telekomunikační firmy o různé velikosti či pro úředníka zastávajícího svůj post na Českém telekomunikačním úřadě. Na rozsáhlou problematiku telekomunikačního odvětví se budeme dívat z pozice vrcholového manažera, či spíše vlastníka firmy, který ji řídí, v protikladu k pozici regulačního úředníka pověřeného dohledem nad chováním firem na telekomunikačním trhu. Hlavním předmětem činnosti telekomunikací je přemísťování informací, tedy doprava informací z jednoho místa na jiné v prostoru a čase. Informace není hmota nebo energie, ale je s ní imanentně spjata. Zpracování informací je jednou z nejdůležitějších činností živých organismů. Informace snižuje entropii, tzn. zvyšuje míru uspořádanosti v systému. Při dopravě informací prostřednictvím telekomunikací (z řeckého tele - dálka a komunikace dorozumívání) se mění pomocí technických prostředků forma signálů za účelem co nejefektivnějšího přenosu. Důležité jsou kvantitativní a kvalitativní ukazatele přenosu, tzn. množství přepravených informací za jednotku času (rychlost), spolehlivost (nepřerušenost), zkreslení a šum. Na rozdíl od klasické pošty, kdy se informace přepravuje v papírové formě a jedná se vlastně o dopravu málo hmotných předmětů, telekomunikace se vyznačují využitím elektromagnetického pole bez nutnosti spotřebovávat pro dopravu informací takové množství energie a lidské práce, jako klasická pošta. Telekomunikace patří mezi tzv. síťová odvětví, která jsou charakterizována provozem a budováním územně rozprostřeného, technicky specifikovaného výrobního systému, jenž uspokojuje své zákazníky (domácnosti, firmy, úřady...) poskytováním určitých služeb či zboží. Tyto systémy dohromady tvoří infrastrukturu území a jsou v podstatě systémy hromadné obsluhy daného území. Nazývají se také inženýrskými sítěmi. Inženýrské sítě lze rozdělit z hlediska druhu zboží či služby, kterým zásobují, do třech základních skupin: 1) zásobování produktem (hmotou) - vodovody - stoky - produktovody
1
1 Základní pojmy v tržní ekonomice
2) zásobování energií
3) zásobování informacemi
- plynovody - ropovody - uhlovody - teplovody - silnoproudá elektrická vedení - telekomunikace, včetně rozhlasu a televize - pošta, včetně distribuce novin a časopisů
Co se týče základního technického prostředku systému sítě, je to převážně · ·
potrubí nebo prostředí pro šíření elektromagnetických vln jako kovový vodič, skelné vlákno nebo vzduch resp. (vakuum).
Každý systém je vlastně soubor prvků a vazeb mezi nimi. Prvky telekomunikačního systému jsou ústředny a terminály, vazby mezi nimi jsou vedení spojovací a účastnická. Dříve byla veřejná telefonní síť1 (public telephone network) budována třístupňově (mezinárodní telefonní ústředna ITÚ, tranzitní TTÚ, uzlová UTÚ, místní MTÚ, traťový rozváděč TR, síťový SR a účastnický ÚR, koncové zařízení), dnes, po digitalizaci, je budována dvoustupňová překryvná digitální síť. V našem předmětu se zaměříme spíše na ekonomickou stránku telekomunikačního odvětví. Nejdůležitějším termínem, který je nutno v dnešní době definovat, je trh, jako protipól centrálně řízené ekonomiky. Trh je interakce nabízejících a poptávajících, jejímž výsledkem je dohoda o množství a ceně zboží nebo služby (obecně produktu), které prodávající (strana nabídky) poskytne kupujícím (strana poptávky). Trh řeší tři základní otázky: · · ·
kolik čeho ? jak ? a pro koho ?
Trh lze jednoduše modelovat pomocí křivek nabídky a poptávky, jež jsou funkcemi ceny v závislosti na množství nabízeného nebo prodávaného produktu. Pro řízení v širším slova smyslu, tedy ve smyslu manažerství (tzn. řízení, které nezahrnuje pouze technické řízení provozu, ale je chápáno jako uvědomělá činnost řídícího subjektu ovlivňující řízený objekt tak, aby bylo dosaženo kýženého cíle) je velmi důležité rozhodování. Subjekt se musí rozhodovat mezi alternativami působení na řízený objekt tak, aby cíle bylo dosaženo co nejefektivněji. Efektivnost je možno chápat jako účinnost, tzn. stupeň dosažení cíle. Pro řízení je důležitá existence zpětné vazby, tzn. kontrola míry dosažení stanoveného cíle. Řízeným objektem je hospodářský systém, což je systém zahrnující jednak technické prvky a vazby (telekomunikační síť), jednak ekonomické prvky a vztahy - firmy (ať dodavatelské či odběratelské), nebo jejich části (útvary) případně jednotlivé pracovníky na straně jedné a domácnosti, případně jednotlivé zákazníky na straně druhé. Rozhodování mezi alternativami se děje na základě kritérií, což jsou v podstatě zápisy cílové funkce. Příkladem základní ekonomické cílové funkce může být v užším smyslu slova maximalizace zisku jako rozdílu mezi výnosy a náklady firmy, případně
1
Podle dřívějšího telekomunikačního zákona č. 110/64 Sb. se československá veřejná telefonní síť nazývala - Jednotnou telekomunikační sítí, zkráceně - JTS.
2
Ekonomika a řízení telekomunikací – přednášky
Ing. Miroslav Vítek, CSc. – K316
maximalizace spotřebitelova užitku (uspokojení) v širším slova smyslu. Pro rozhodování jsou důležité tzv. opportunity cost - náklady ztracené příležitosti, které vyjadřují hodnotu, jenž ztrácíme pokud se rozhodneme pro jednu ze vzájemně se vylučujících variant. Je to vlastně hodnota (cena) nejlepší z nevyužitých příležitostí. Ekonomie je věda o hospodářství a dělí se na makroekonomii a mikroekonomii. Mikroekonomie se zabývá chováním jednotlivých hospodářských subjektů, jako jsou domácnosti, firmy, státní orgány, municipality, jednotlivci atd. Makroekonomie popisuje chování velkých hospodářských celků, jako je národní hospodářství, či hospodářská uskupení. Neopominutelným prvkem v hospodářském systému země - národního hospodářství, je stát se svými orgány, kterým projevuje moc výkonnou (vláda, ministerstva, úřady), zákonodárnou (parlament, senát) a soudní. Nás zajímá především hospodářská politika vlády, kterou se výkonná moc snaží usměrňovat hospodářství státu tak, aby byla naplňována cílová funkce - zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Pro mezinárodní srovnávání hospodářství jednotlivých států slouží čtyři základní makroekonomické ukazatele, sdružené v tzv. magickém čtyřúhelníku - růst HDP, inflace, míra nezaměstnanosti a poměrné saldo zahraničního obchodu.
Obr. 1 Magický čtyřúhelník
Přičemž do obrázku se vynáší řetězový index meziročního tempa růstu reálného hrubého domácího produktu (ve stálých cenách): æ HDPTSC ö - 1 ÷ × 100 , G=ç SC è HDPT -1 ø kde
HDPTSC HDPTSC-1
(1)
hrubý reálný domácí produkt v roce T, HDP reálný v předchozím roce,
poměrné obchodní saldo se zahraničím: B= kde
BT HDPTBC
BT , HDPTBC
(2)
saldo zahraničního obchodu (export mínus import) v roce T, HDP nominální v roce T, 3
1 Základní pojmy v tržní ekonomice
inflace jako index růstu spotřebitelských cen CPI: n
P=
åp
T i
i =1 n
åp
qiT0 ,
(3)
T -1 T0 i i
q
i =1
kde
pi qi
cena i-tého druhu zboží v roce T resp. v roce T-1, podíl i-tého zboží ve celkovém spotřebitelském koši v roce T0,
a míra nezaměstnanosti: U= kde
U E
U U = , U + E práceschopní
(4)
počet nezaměstnaných, počet zaměstnaných.
Vláda působí na hospodářství země především svou rozpočtovou (fiskální) politikou. Snaží se podle své úvahy prostřednictvím státního rozpočtu přerozdělit (realokovat) část vytvořeného HDP tak, aby dosáhla svých především politických cílů - tedy, aby se udržela u moci. Stát získává prostředky výběrem daní, a tyto potom přiděluje podle schváleného návrhu rozpočtu do jednotlivých kapitol, tzn. na jednotlivé resorty (ministerstva). Ze státního rozpočtu se pak kryjí náklady na opatření veřejných statků, to jsou hlavně · · · · ·
bezpečnost vnitřní a vnější (policie, soudy, armáda), životní prostředí, sociální pomoc, školství, zdravotnictví apod.
Hospodářství není ovlivňováno přerozdělováním pomocí rozpočtu na centrální úrovni (státní správa), ale i na lokální úrovni (místní samospráva). Do oblasti veřejných rozpočtů patří i financování municipalit (města, obce, vyšší územně správní celky - kraje). Řada dříve centrálních funkcí je přesouvána na nižší články správy a samosprávy, tak aby byla blíže občanům, k jejichž službám je určena. Vraťme se však zpět k mikroekonomickým problémům, které jsou zaměření tohoto kursu bližší. Produkční funkcí firmy rozumíme závislost velikosti produkce ve fyzických jednotkách na množství různých druhů vstupů, nazývaných výrobními faktory. Pokud budeme podobně jako v kybernetice chápat firmu jako černou skříňku, do které přivádíme určité vstupy, získáme zpracováním těchto vstupů ve firmě určitý výstup ve formě produkce. Vztah mezi výstupem a vstupy je tedy přenos. Protože rozeznáváme v zásadě tři druhy výrobních faktorů - práci, půdu a kapitál, je produkční funkce skalární funkcí více proměnných. Často půdu a kapitál sdružujeme do jedné veličiny jako kapitál, a pak nám produkční funkce zůstane jako skalární funkce dvou proměnných.
4
Ekonomika a řízení telekomunikací – přednášky
Ing. Miroslav Vítek, CSc. – K316
Výrobní faktory na osách nezávisle proměnných můžeme ocenit jejich cenami, čímž dostaneme celkové náklady v závislosti na použití daného faktoru. K produkční funkci si lze představit inverzní - nákladovou funkci, která nepředstavuje nic jiného než závislost nákladů na vyráběném množství. Nákladové funkce a funkce příjmů se prakticky mnohem více využívají než produkční funkce, neboť slouží k analýze firmy zevnitř, kdežto produkční funkce popisuje chování firmy z pohledu zvenčí.
Obr. 2 Produkční funkce jako "hora"
Obr. 3 Náklady v závislosti na množství výroby
5
