městské pozemky ať obdělává a vysazuje zejména ten, kdo nemá jiné pozemky než tyto, aby je měl [využity] co nejpečlivěji“. 91 Ačkoliv počet zahrad a ozdobných prvků v nich pravděpodobně vypovídal o určitém bohatství, vlastníci domů nemuseli nutně spadat mezi zámožnou vrstvu obyvatelstva. Často s chutí napodobovali aristokratický styl života a snažili se nalézt způsob, kterým by dali najevo určitou prestiž. Jednou z možností byly okrasné zahrady.
86
Části atrium či peristyl mohly chybět. Jedná se však spíše o výjimku, kterou zde uvádím. 88 Plinius, NH, XIX, 6, 24. 89 Obr. 1, 2, 3. 90 Obr. 4. 91 Cato, De agricultura, VIII. 87
24
Mimořádné postavení mezi soukromými typy staveb, jež se mohly pyšnit přírodními krásami, mají villy. Ve většině případů se jedná o stavbu rozsáhlejšího charakteru, než jsou klasické obytné domy. Také podoba zahradního prostoru může být zcela odlišná a nemusí jít o typickou peristylovou zahradu, jak ji známe z mnohých domů. Luxusní vily byly kompletně začleněny do krajiny a lidé mohli plně využívat jejich polohy, která jim umožňovala nejen krásný výhled na hory a moře (Vila Mystérií v Pompejích), ale také pocit určité nedotknutelnosti (Vila Hadriana). Jen ve vilách můžeme nalézt intimní zahrady, nádherné formální parky a velkolepou přírodu zároveň. Jak už jsem se zmiňovala v druhé kapitole, peristyl byl oblíbenou součástí domu, stejně jako stromy, květiny a užitkové rostliny v něm vysázené. Díky stále se rozvíjejícím archeologickým metodám můžeme zjistit, jaké konkrétní rostliny se ve starověku pěstovaly. Rozpoznat a vysledovat obrys květinových záhonů už není žádný problém. K poznání různých druhů květin a dřevin nám mohou výborně posloužit i díla starověkých autorů. Podle Plinia Staršího jsou za největší dar věnovaný lidem považovány stromy. K zeleni a především ke stromům má člověk velmi specifický vztah. Již od pradávna se jim přisuzovaly některé zvláštní schopnosti. Stromy byly uctívány, byly jim přinášeny oběti; lesy byly chrámem bohů a podle starých zvyků se nejvýznačnější strom zasvěcoval bohu. 92 Stromy, které byly nalezeny v římských zahradách, mají svůj původ v provinciích impéria. Téměř všechny, ať už okrasné či ovocné, byly do Itálie dovezeny z východní části Středozemního moře a Blízkého východu. 93 Výjimkou jsou třešně, jež do Itálie přišly z pontského království 94 od Černého moře. 95 Mezi nejběžnější druhy dřevin v zahradách patřily cypřiše, oleandry, borovice, pínie 96 , duby, topoly, platany, rovněž i ovocné stromy jako jabloně, třešně, hrušky, fíkovníky, švestky, broskvoně nebo granátovníky. Jistou zvláštností byly 92
Plinius, NH, XII. Ibid. 94 Pontská říše (řec. Pontos) zaujímala severovýchodní část Malé Asie, rozkládala se na jižním břehu Černého moře. Tato hornatá a zalesněná krajina poskytovala dobré pastviny pro chov dobytka, v údolích se pěstovalo víno, proso, olivy a ovoce. 95 Plinius, NH, XV, 30, 102. 96 „Nejhezčí v lesích je jasan, a v zahradách pínie zase (…)“; Vergilius, Bucolica, VII, 65. 93
25
kaštany, jejichž kořenové zbytky se našly v Oplontis. 97 Zprávy o tom, jaké stromy byly v oblibě, máme nejen z Pliniova díla Naturalis Historia, ale také z Vergiliova díla Bucolica a obrazových pramenů v podobě fresek. Nejvíce jich bylo objeveno v Římě 98 a v oblasti Kampánie, zejména v Pompejích99 a Oplontis 100 . Fresky zdobily jak stěny pokojů v domě, tak i sloupová nádvoří (peristyl). V obou případech mohly krajinné výjevy na zdech symbolizovat rozsáhlý prostor zeleně a navodit pocit naprosté soudržnosti člověka s přírodou. Nejobsáhlejším celkem, kterým se nyní budu zabývat, jsou okrasné a užitkové rostliny, jež se v zahradách pěstovaly. Jak píše Plinius Starší, pozorovat rostliny je velmi náročné, když si uvědomíme jejich mnohotvárnost, počet, květy, vůně i barvy. 101 Ve svém výkladu se dále zaměřím na léčivé byliny a okrasné květiny. Pro zajímavost uvedu ty, které byly využívány při výrobě parfémů. O užitkových rostlinách (zelenině), které rostly v zahradách, se zmiňuje Cato. Podává
informace
o
různých
druzích
brukve
(zelí,
kapusta,
kedluben)
a velký prostor věnuje především chřestu. 102 Zelenina, pěstovaná pro denní spotřebu, zahrnovala ředkve, petržel, celer, tuřín, cibuli, česnek, dále okurku, hlávkový salát, červenou řepu a dýni. V zahradách se vysazovaly dokonce i bylinky – šafrán, majoránka, kmín, kopr a bazalka. 103 Zcela mimořádnou pozici v zahradě měly obecné léčivé byliny. Byly spíše vzácností, přesto se s nimi v pramenech a literatuře můžeme setkat. Opět musím zdůraznit Plinia Staršího, jenž se věnuje blahodárným účinkům bylin a jejich užití. Mnoho léků obsahovalo ingredience zahrnující přírodní sladidlo, například med. 104 Mezi „medikamenty, které se sely v zahradách“, patřila pryskyřice, ibišek, řeřicha, šťovík a fenykl. Květiny a keře určené pro okrasné zahrady soukromých domů měly nejširší zastoupení v oblasti tehdejší flory. Lišily se velikostí, vůněmi a barvami. Mnohé druhy rostlin a keřů byly stále zelené, jednalo se především o zimostráz, tamaryšek, ale i vavřín a myrtu. 105 Keře byly udržovány a obvykle ostřihovány do určitého tvaru 97
Významná archeologická lokalita ve vesuvské oblasti. Např. v Liviině domě na Palatinu (Obr. 5). 99 Dům ovocného sadu, Dům Venuše v mušli a Dům Alexandrovy svatby (Obr. 6). 100 Obr. 7 101 Plinius, NH, XVIII, 1. 102 Cato, De Agri cultura, CLVII; CLXI. 103 Plinius, NH, XIX; Columella, L., J., M., De re rustica, X. 104 Farrar, L., op. cit., s. 133. 105 Vavříny a myrty se s oblibou používaly při zhotovování věnců a girland. 98
26
(ars topiaria). Nesmíme opomenout sezónní květiny, které se hojně vysazovaly a dodávaly zahradě bohatší ráz. Patřily mezi ně například narcisy, hyacinty a kosatce. Jednou z nejkrásnějších okrasných květin byla růže. Plinius Starší říká, že nejvoňavější je květ růže kyrenské, proslulé jsou i růže kampanské, milétské a praenestinské. 106 Fialky, sasanky a lilie rovněž zdobily soukromé zahrady. Mnoho informací o okrasných rostlinách máme z Pompejí, „z dekorativních rostlin se v Pompejích sázel akant 107 /zejména jako obruba záhonů/, dále aloe, břečťan, tamaryšek, myrta, rákos a papyrus, z květin to byly sedmikrásky, rudý polní mák, vlčí i plnokvětý, vysazovaly se lilie, mečíky, narcisy, kosatce, slézové a damašské růže“. 108 Okrasné zahrady nezahrnovaly jen květiny a keře, ale i ovocné a listnaté stromy. Předpokládalo se, že taková zahrada musela být rozlohou větší, málokdy totiž najdeme zahradu, ve které by se pěstovaly pouze dřeviny. Je tedy pochopitelné, že další keře a rostliny, rostoucí spolu se stromy, potřebovaly dostatek prostoru pro svou vegetaci. Římané si vysoce cenili voňavých listů a květin ve svých zahradách. Zpočátku se používaly k osvěžení vzduchu v domě, později, s příchodem luxusnějšího
způsobu
života,
pro
výrobu
parfémů
a
vonných
olejů. 109
Nejpopulárnější květinou byla růže, pěstovaná pro svou pověstnou vonnou tresť. Výrobou parfémů se mohly pyšnit Pompeje, kde se nacházel Dům Herkulovy zahrady, známý také pod názvem Dům parfémů. Jeho jedinečnost spočívala v pěstování některých druhů květin (v tomto případě růží, lilií a fialek), které se používaly ke zhotovování parfémů. Neodmyslitelnou součástí každé soukromé zahrady byla voda, která se vždy stávala výrazným a dynamickým prvkem. Zvuk tekoucí vody má blahodárné účinky a samotný pohled na vodu uklidňuje, v dřívějších dobách tomu bylo jistě také tak. Římské zahradní prostory si nelze představit bez kašen a vodotrysků. 110 Nejedna zahrada se mohla pyšnit uvedenými vodními prvky, které podtrhovaly její
106
Plinius, NH, XXI. Akant byl nejspíš velice oblíbenou a častou rostlinou, o čemž svědčí také zmínka ve Vergiliově díle Bucolica: „Země ti prvé dárky, ó chlapečku, v hojnosti zplodí: líbezný akant a leknín a kozlík a zelený břečťan (…)- všecko to vyroste samo“ (Vergilius, Bucolica, IV, 18 - 20). 108 Sergejenková, M., J.: Pompeje. Moskva 1949, s. 130 – 131; Ciarallo, A.: Gardens of Pompeii. Los Angeles 2001, s. 10 – 17. 109 Farrar, L., op. cit., s. 133. 110 Obr. 8 107
27
celkový dojem a vnášely do ní další rozměr. Některé zahrady měly často více než jednu fontánu a majitelé se snažili o jejich rozličnost. V samotném Římě byly již za republiky zřízeny mohutné vodovody a jejich počet se za císařství ještě zvýšil. Plinius Starší obdivuje systém vedení vody do Říma a je přesvědčen, že na světě nebylo vykonáno nic podivuhodnějšího. 111 Během archeologických vykopávek bylo zjištěno, v jakých místech domu procházelo vodovodní potrubí. Ne všechny stavby nám však umožňují získat tyto informace. Nejspolehlivějším důkazem jsou však nálezy v Domě Vettiů v Pompejích 112 . Řetězec potrubí přepravující vodu do kašen a bazénků znamenal jednodušší zavlažování zahrad. V některých případech byly vodovodní trubky skryty dokonce i v sochách. 113 Plinius Starší se zmiňuje o výhodách vodovodů, jako stálých zásobáren vody pro domy, villy a zahrady, nejen pro veřejné budovy a lázně. 114 O vodním systému a jeho užití hovoří také Vitruvius. 115 Spojení vody a zeleně bylo pro antického člověka jednou z nejkrásnějších věcí v přírodě. Voda představovala nejen praktickou záležitost, ale přinášela také estetické hodnoty. Nejvíce rafinovaných způsobů, jak dostat do svých zahrad vodu, si navymýšleli Pompejané. Voda stříkala z fontán, tekla v kanálech nebo skákala po schůdcích kaskád. 116 Úchvatný zdroj vody ztělesňuje Hadriánova vila v Tivoli. Peristylové a rozsáhlé zahrady tohoto komplexu byly ozdobeny množstvím fontán, bazénů a nádrží. Poutavým prvkem této velkolepé císařské rezidence bylo nymfaion 117 , pravděpodobně vyzdobené vodotrysky a nádobami s květinami. Nymfaion bylo rovněž důležitým prvkem v některých významných domech na Palatinu (například v Domus Flavia 118 ). Zde bych poukázala na 16 m dlouhý elipsovitý vodojem, jenž byl součástí nymfaia - „Tato někdy zelení a vodotrysky oživená síň mohla poskytovati osvěžení hodovníkům v trikliniu“. 119 111
Plinius, NH, XXXVI, 24. Obr. 9 113 Sergejenková, M., J., op. cit., s. 133. 114 Plinius, NH, XXXVI, 24, 123. 115 Vitruvius, De architectura libri X., X, 4, 2; X, 7, 3. 116 Sergejenková, M., J., op. cit., s. 132. 117 lat. nymphaeum, přírodní nebo uměle upravená jeskyně s pramenem nebo s fontánou, zasvěcená nymfám; mohlo se taktéž jednat o monumentálně zbudovanou kašnu nebo fontánu napájenou z vodovodu chrliči. 118 Rozsáhlý palác na Palatinu, který nechali zbudovat císařové flaviovské dynastie. 119 Brtnický, L., op. cit., s. 153.; triclinium – jídelna. Ve velkých domech a vilách bylo popř. několik triclinií. 112
28
Pro úplnost uveďme ještě rybníky. Setkat se s nimi můžeme jen výjimečně, přesto představují jednu z možností, jak zakomponovat vodní prvek do prostoru domu či villy. Za všechny bych zmínila například rozsáhlý rybník ve Ville Papyrů v Herkulaneu 120 a v Domě Julie Felix v Pompejích. Domnívám se, že vodní prvky, jako byly kašny, fontány, vodotrysky, jezírka a rybníky, představovaly jeden z nejdůležitějších rysů, jímž se tehdejší zahrady mohly pyšnit. Voda dodávala zahradní kompozici pohyb, doplňovala ji příjemným zvukem a umožňovala zrcadlení okolních prvků ve vodní hladině. Poslouchat zurčící fontánu nebo pozorovat hladinu jezírek a rybníků jistě působilo velmi uklidňujícím dojmem. Dalším z charakteristických rysů římských soukromých zahrad jsou okrasné detaily, často ve formě různých soch. Tyto zahradní skulptury byly zhotovovány z kamene – především z mramoru – bronzu nebo terakoty. Mramor byl oblíbeným materiálem, jenž se používal k dekorativním účelům a stal se určitým symbolem pro římské sochaře. Ačkoliv v dnešní době využíváme mramor především pro jeho rozmanitou strukturu a barevnost, ve starověku se skvrnitý a barevný mramor necenil 121 . Nejužitečnějším pramenem pro poznání tehdejšího zahradního sochařského umění byly nástěnné malby. Poskytují nám klíč k rozeznání velikostí a tvarů soch a jejich začlenění v prostorách zahrady. Sochy měly rozmanitý ráz a ve většině případů se nacházely poblíž zahradních cestiček a vodních zdrojů. Sochařská díla, spolu s vodními prvky, tvořila jedinečný celek zapadající do zahradního prostoru. Představovala neobyčejně zajímavý komplex vzájemných vazeb mezi různými částmi zahrady. Nejčastěji znázorňovala bohy, zvířata, děti, postavy bojovníků a rostlinné motivy. Podle mého názoru se nejlepší exempláře soch nalézají v Hadrianově ville v Tivoli, ve Ville Papyrů a v Domě Vettiů. V dnešní době můžeme dokonce některé sochy či jejich napodobeniny shlédnout na původních místech. Součástí zahrad mohly být také pergoly (Dům Octavia Quartia) 122 a altánky, poskytující příjemný chládek v letních měsících. Pergola se užívala, stejně jako dnes, 120
Obr. 10 Plinius, NH, XXXVI, 6. 122 Obr. 11 121
29
pro růst popínavých rostlin, především vinné révy. Jistou zvláštností v zahradách byly oltáře (Dům zlatých Amorů). Je však důležité podotknout, že tyto prvky nebyly v zahradách běžné. Všechny soukromé domy a villy se svými zahradami něčím vynikají. Rozhodujícím faktorem není rozsáhlost a počet stromů, keřů a květin, ale kreativita a způsob, jakým zahrada vznikala a jak byla udržována. Některé starší domy měly zahradu jen v zadní části pozemku, novější se již mohly pyšnit peristylovou zahradou. Luxusnější domy mohly mít dokonce více takových zahrad. Staří Římané měli nezměrnou potřebu obklopit se přírodou. Snaha, se kterou budovali a šlechtili své zahrady, je udivující. Jistě nás nepřekvapí fakt, že se v zahradách dokonce i spávalo. 123 Smysl pro přírodu a radost z pobytu v ní Římanům nechyběl.
123
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A1_zahrada [cit. 2010 – 26 – 07].
30
4. Veřejné prostory a jejich zahradní nebo parková úprava Veřejné prostory patří k základním skladebním prvkům měst, jejichž kvalitu ovlivňují mimo jiné přírodní prvky. Přítomnost zeleně v místech, která jsou denně užívaná, je víceméně nutná. Stromy, keře či květiny se staly vyhledávaným zdrojem přírodního bohatství. Jejich estetické kvality byly využívány v průběhu celého lidského vývoje ke tvorbě prvků, které umocňovaly krásu přírody a přibližovaly ji člověku, k zakládání zahrad a parků. S postupným rozvojem společnosti a životní touhou obyvatelstva být ve stálém
kontaktu
s přírodou
vznikaly
ve
starém
Římě
zahrady
a parky přístupné širším vrstvám. Upravovala se veřejná prostranství – náměstí, ulice, lázně, palaestry 124 - stejně jako okolí paláců a chrámů. Jak uvádí Linda Farrar, archeologické důkazy pro veřejné parky jsou neobyčejně vzácné. Některé detaily se však zachovaly v literárních památkách. 125 Za ně
považuji
a Vitruvia.
126
především
díla
Publia
Cornelia
Tacita,
Plinia
Staršího
Musím však zdůraznit, že tyto antické prameny, jež jsem studovala,
podávají velice kusé informace - většinou se jedná o zmínky vztahující se k poloze a účelu zahrad či parků, nikoliv ke členění a vzhledu zeleně. Mnohdy jsem se v této kapitole opírala o odbornou literaturu 127 a své vlastní zkušenosti a dojmy z návštěv některých objektů. V rámci této kapitoly podávám základní informace vztahující se nejprve k veřejným zahradám a parkům – výlučně v Římě – poté stručně popisuji ostatní veřejná prostranství, která jsou primárně určena k praktickému využití (lázně, fora apod.) a současně okrášlena přírodními prvky, neslouží však jako zahrady a parky pro veřejnost.
124
Řecky palaistra, prostor určený ke cvičení, otevřené prostranství čtvercového nebo obdélníkového půdorysu; ve starší době bylo pouze vysypáno pískem a stíněno stromy, později bylo opatřeno kolem dokola sloupovím a řadou místností různého určení. 125 Farrar, L., op. cit., s. 180. 126 Přesné názvy těchto děl uvádím seznamu pramenů, literatury a internetových stránek. 127 Především Topografie Říma (Ladislav Brtnický; Samuel Platner).
31
4.1. Veřejné zahrady a parky Parky a zahrady nepochybně přispívaly k obrazu menších či větších měst. Sloužily k odpočinku, relaxaci i společenskému kontaktu mezi lidmi. Ve starověkém Římě, který byl oázou zeleně, se ovšem nesetkáme s příklady zahrad a parků, jaké známe dnes. V současné době se veřejné plochy zeleně budují za účelem vylepšení životních podmínek v té které oblasti a jsou samostatnými celky uvnitř měst. V antice byly chápány jako nedílná součást veřejných staveb. Obvykle se přírodní plochy ve starém Římě podobaly prostorným soukromým zahradám, neboť některé z nich, před tím, než se otevřely veřejnosti, skutečně byly soukromými zahradami. V naprosté většině byly upravovány svými majiteli, kteří je s oblibou dávali na odiv. V tomto případě mám jisté výhrady k obecnému tvrzení Dany Wilhelmové, která píše: „/Zahrady/ byly nákladně a bohatě zdobeny svými donátory, kteří tak rádi prezentovali svůj filantropismus a občanskou hrdost“. 128 Podle mého názoru se majitelé zahrad snažili upozorňovat především na své bohatství a společenské postavení; nemyslím však, že hlavním důvodem budování zahrad byla myšlenka odkázat zahrady široké veřejnosti, a tím dát najevo svou dobročinnost. Na druhou stranu zde byli význační politici či rádci, kteří své zahrady zřizovali skutečně za účelem jejich ponechání veřejnosti. 129 Uvedených případů však nebylo mnoho. Jak jsem již zmínila na začátku kapitoly, o podobě zahrad a parků nemáme dostatek zpráv, je tedy obtížné představit si jejich vzhled – umístění stromů, keřů, květinových záhonů apod., stejně jako stanovit cíle, s jakými byly budovány. V pramenech se s podobnými informacemi setkáme jen zřídka. Kdybychom se chtěli zaměřit na rozdíly mezi zahradou a parkem, těžko bychom našli nějaké výraznější odlišnosti. S velkou pravděpodobností se označení zahrada nebo park užívalo náhodně, bez jakéhokoliv specifičtějšího významu. Počátky veřejných zahrad a parků můžeme shledat v době republiky – patřily mezi ně původně soukromé zahradní prostory 130 , jež později přešly do majetku 128
Wilhelmová, D., op. cit., s. 58. Na tomto místě bych zmínila například G. I. Caesara a jeho zahrady (horti Caesaris), které „svou závětí odkázal lidu římskému se všemi uměleckými památkami, jimiž byly zdobeny“ (Brtnický, L., op. cit., s. 466). 130 Např. Maecenatovy zahrady (horti Maecenatis), Sallustiovy zahrady (horti Sallustiani) nebo Lukullovy zahrady (horti Luculliani), o nichž se zmiňuje (ovšem pouze náznakem) Tacitus ve svých dílech Annales (XI, 1; XV, 39) a Historiae (III, 82). 129
32
císařů. Je nutné zmínit, že vlastnictví velkých zahrad opět souviselo s bohatstvím a společenským statusem. Císař s největší pravděpodobností nechtěl trpět zbohatlíky, jež mohli ohrožovat jeho postavení, proto byla většina těchto luxusních zahradních dispozic v době císařství již ve vlastnictví císaře. Tento typ zahrad byl budován na některých pahorcích starověkého Říma; na Palatinu, Esquilinu, Quirinálu a Monte Pinciu. Kde jinde se mohly prostory zeleně vyjímat lépe, než na vyvýšených místech města. Myslím si, že vynalézavost a kreativita, se kterou byly zahradní plochy budovány, Římanům opravdu nechyběla. Starověký Řím byl na svou dobu poměrně rušným městem; enormní počet obyvatel, budov, zábavných atrakcí a rozmařilých radovánek mu přinášel status „velkoměsta“. Domnívám se, že lidé – stejně jako dnes – toužili po kontaktu s přírodními krásami města, kde by odpočívali od všedních starostí a těšili se z pohledu na květiny a stromy kolem sebe. Avšak ne všem to bylo umožněno. Svobodný člověk byl víceméně pánem svého času – jeho denní režim měl spoustu konkrétních podob, mezi něž mohla zapadat i návštěva veřejných prostor zeleně zato nesvobodný občan (otrok) měl svůj čas organizovaný vlastním pánem. Všichni obyvatelé Říma tedy neměli stejné možnosti využití tehdejší „zeleně“. Nejčastějším typem zahrad, které sloužily veřejnosti, byly portikové zahrady. 131 Ve skutečnosti byly chápány jako chráněné (uzavřené) veřejné parky a velmi brzy se staly oblíbeným místem mnoha Římanů. Za první veřejný park v Římě je považován Porticus Pompeiana, jenž pravděpodobně sloužil jako vzor pro pozdější portikové zahrady. Použití portiků v helénistickém duchu, obklopujících zahradu v peristylu, bylo zřejmě částečně motivováno potřebou oddělit zahradu od okolních ulic a budov. Většinou se s tímto typem zahrad můžeme setkat v souvislosti s chrámy, lázněmi nebo divadly; obvykle nesly majitelovo jméno. Portiky se staly vyhledávanými místy, v nichž se bylo možné procházet a z povzdálí sledovat nádheru zahrady. Za zmínku stojí například
131
Od latinského porticus – sloupořadí.
33
Porticus Liviae nebo Templum Pacis.
132
Dochované fragmenty Severova plánu
(Forma Urbis) umožňují rekonstruovat tyto význačné zahrady. 133 Města nezahrnují pouze stavby praktického rázu, nýbrž také objekty, jež uctívají nějakou památku; mezi ně řadíme pomníky a památníky zemřelých. Ve starověku byly považovány za významné zahradní prostory; často se jednalo o velmi propracovanou formu památky obklopenou zelení. Některé informace o podobě pohřebních zahrad (jak jsou často zmíněné objekty nazývány) lze získat z Forma Urbis, které se zachovalo do dnešních dnů. Za nejvýznamnější pohřební zahradu je považováno mauzoleum císaře Augusta. Tato kruhovitá budova představovala zeminou navršený pahorek osázený stále zelenými stromy a rostlinami. 134 Suetonius uvádí, že prostranství bylo ponecháno veřejnosti jako park. 135 O pohřebních zahradách zatím nemáme dostatečné množství zpráv. Nejnovější poznatky získáváme z archeologických výzkumů v poslední době. Pro příklad bych uvedla Pompeje, kde probíhaly výzkumy v oblasti Herkulánské brány. V jedné z četných hrobek poblíž brány se našly zbytky stromů. Caroll Maureeen se domnívá, že zde stála vila, mezi jejímž prostranstvím a hrobkami byla s největší pravděpodobností zahrada osázená stromy, květinovými záhony a různorodými vodními prvky. 136 Zdali tomu bylo skutečně tak, nevíme. Pokud ano, zůstává otázkou, jak významný byl tento prostor pro obyvatele Pompejí a zda jej můžeme považovat za místo veřejné zeleně. Když se zabýváme zahradami v soukromém vlastnictví, jež později přešly do držby císařů, nebo zahradami portikovými a pohřebními, musíme si uvědomit, že v životě městského obyvatelstva hrály důležitou roli. Nejen, že doplňovaly architekturu měst, ale rovněž se významně podílely na utváření estetické a přírodní hodnoty městského prostředí. Přestože se v pramenech nesetkáme s detailnějšími zprávami o podobě veřejných prostranství zeleně, můžeme si utvořit určitou
132
Konkrétní popis jednotlivých portikových zahrad uvádím v kapitole Nejdůležitější archeologické lokality s příklady soukromých zahrad a veřejných parků. 133 Farrar, L., op. cit., s. 180 – 183; Tamm, B.: Auditorium and Paladium. Lund 1963, s. 123 – 124. 134 Taichman, M.: Mramorové město Řím aneb stavební činnost prvního císaře, in: Marginalia historica III., Praha 1999, s. 26. 135 Suetonius, G., T., De vita Caesarum, Augustus, 100. 136 Maureen, C., op. cit., s 79.
34
představu o tom, jak mohly vypadat. Dobrou pomůckou jsou zachované úlomky výše zmíněných plánů a map, umožňující spolehlivou rekonstrukci některých objektů.
4.2. Ostatní veřejná prostranství Veřejná prostranství zahrnují spoustu jedinečných staveb, které mohou být okrášleny zelení. Jedná se o struktury určené k dennímu užívání obyvatelstva, jako jsou fora (náměstí), ulice, lázně apod. Přírodní prvky v okolí zmíněných objektů se v tomto případě spolupodílí na hlavních funkcích plochy, ve které se nachází, a dotváří její celkový vzhled. Jak už bylo zmíněno na začátku kapitoly - přestože byly tyto veřejné prostory okrášleny stromy, keři nebo rostlinami, nespadaly do kategorie veřejných zahrad či parků. Mezi nejdůležitější veřejná prostranství patří náměstí; podle mého názoru se stávají alfou a omegou města a jsou jeho neodmyslitelnou součástí. Zde se lidé setkávají, diskutují a vnímají okolí kolem sebe. V dnešní době se stále častěji setkáváme s potřebou osazovat plochu náměstí květinami či dřevinami. Ve starověku existovala jak fora z části osázená zelení (Forum Triangolare v Pompejích), tak i fora bez výraznějšího přírodního prvku (Traianovo forum v Římě). Zeleň v centru města tedy nebyla výjimkou, ani pravidlem. Společenskými a kulturními centry se postupem času stávaly také lázně. Nesloužily pouze k rekreačním účelům, ale fungovaly rovněž jako centra kulturního života, kde se scházela společnost různých sociálních vrstev. Významným lázeňským komplexem byly např. Agrippovy lázně v Římě, jež „představovaly spíše rozsáhlý park, ve kterém císař trávil hodiny rozpravami se svými přáteli. Velké císařské lázně měly rovněž rozsáhlé zahrady s upravenými záhony, alejemi, fontánami a sochařskou výzdobou“. 137 Na tomto místě bych zmínila i Traiánovy a Caracallovy lázně, v jejichž prostorách se taktéž vyjímaly zahrady, které byly využívány k procházkám a konverzaci. 138 Palaestry, jež se nacházely na mnoha místech starověké Itálie, řadíme rovněž k významným veřejným prostranstvím. Například v Pompejích byl tento velký otevřený prostor, určený ke cvičení, obklopen portikem a kolem dokola vysázen – 137
Šťastná, S.: Vývoj římských lázní. MU Brno 2006, s. 12 (Bakalářská diplomová práce). Ibid., s. 34; Connolly, P., Dodge, H.: The Ancient City. Life in Classical Athens & Rome. Oxford University Press 1998, s. 239.
138
35
stejně jako dnes – dvojitou řadou platanů, poskytujících stín atletům během cvičení. 139 V dnešní době zde můžeme shlédnout pozůstatky stromů v podobě zuhelnatěných pařezů. Původní stromy byly v době zániku staré více než sto let. 140 Síť ulic, která utvářela jednotlivá města, většinou neposkytovala možnost těšit se z pohledu na přírodní krásy. Například hlavní forum v Pompejích s ulicemi kolem něj nebylo osázeno stromy. Jeho „pozadí /však/ tvořil Vesuv, vždycky trochu dýmající a celý pokrytý zelení zahrad a vinic“. 141 I v dnešní době se návštěvníci mohou radovat z tohoto krásného pohledu. Během studia jednotlivých pramenů a literatury jsem se nesetkala s žádnými zmínkami o zeleni v ulicích veřejných prostranství. Je zvláštní, že Římané neosazovali ulice žádnými dřevinami, jak je tomu zvykem v dnešní době. Pravděpodobně se zaměřovali na jiné důležitější objekty a síti ulic nevěnovali větší pozornost. Nicméně nemůžeme s jistotou tvrdit, že se zeleň v ulicích nevyskytovala. Ať už se jedná o zahrady, parky nebo ostatní veřejná prostranství, jež sloužila lidem, vždy byla plocha zeleně, ať už jako přímá či nepřímá součást objektů, významným prvkem. Při pohledu na některé fotografie rekonstrukcí zahrad a parků je člověk překvapen, s jakou noblesou tehdejší zahradníci upravovali zahradní prostory. Je až neuvěřitelné, jaký smysl pro krásno Římané měli. I když jsme často odkázáni na naši fantazii (opíráme se pouze o popis jednotlivých objektů), můžeme s jistotou tvrdit, že nadčasovost, se kterou byly tvořeny prostory zeleně, Římanům nechyběla.
139
Fryš, J.: Život ve stínu Vesuvu. Pompeje. Příbram 2000, s. 157; Guzzo, P., G.; d' Ambrosio, A.: Pompeii. Napoli 1998, s. 103. 140 Luschin, E., M.: Römische Gartenanlagen. Studien zu Gartenkunst und Städtebau in der römischen Antike. Universität Wien 2008, s. 250 – 251 (Dissertation). 141 Sergejenková, M., J., op. cit., s. 61; Obr. 12
36
5. Nejdůležitější archeologické lokality s příklady soukromých zahrad a veřejných parků Doposud jsem se zabývala obecnou charakteristikou zahrad a parků ve starověké Itálii, nyní půjde o detailnější popis zahradního prostoru v důležitých archeologických lokalitách. V této kapitole se věnuji především oblasti Kampánie a dále také Římu a Ostii. Vracím se tak k některým objektům, které jsem již zmínila při obecném popisu v
předcházejících částech práce. Cílem podrobnější
charakteristiky vybraných domů, chrámů, náměstí a jiných obytných či veřejných prostor se zahradní úpravou, je poukázat na jednotlivých příkladech na typické rysy tehdejších soukromých zahrad a veřejných parků a zároveň představit i některé jejich zvláštnosti.
5.1. Kampánie 5.1.1. Pompeje Dům Vettiů (Casa dei Vettii) Jedná se o jeden z nejluxusnějších domů, které byly v Pompejích objeveny. Má neobvyklý půdorys, avšak velmi dobře využívá daného místa. Nejvíce prostoru v něm zabírá zahrada s peristylem, která je zároveň jednou z jeho nejhezčích částí. Díky archeologickým výzkumům můžeme zjistit, ve kterých místech se nacházely záhony a jakou podobu zahrada měla. „Květinové záhony v Domě Vettiů, které kdysi založil nějaký otrok, osázel dnešní zahradník stejnými květinami, jaké tam byly před dvěma tisíciletími“. 142 Rekonstruovaná zahrada se může pyšnit nejen krásnými záhony plnými zeleně, ale také množstvím soch a fontánek. Jistou zvláštností je vodovodní potrubí, jehož části zde byly objeveny a které přispělo k jednoduššímu zavlažování zahrady. 143
142 143
Sergejenková, M., J., op. cit., s. 131 – 132. Pucci, E.: Pompeii. Practical guide to the excavations. 3 Itineraries. Firenze 1979, s. 70 – 71.
37
Faunův dům (Casa del Fauno) 144 Tento dům má dokonce dva peristyly s pravidelnými zahradními úpravami. Vstupní atrium je nezvykle rozlehlé, ve středu opatřené obdélníkovým bazénkem a sochou tančícího Fauna. Obě zahrady lokalizované v peristylech představují jistou zvláštnost. Při pohledu na schéma domu je očividné, že to nejpůvabnější, tj. druhá zahrada, je umístěno až na konci celé stavby. Když projdeme vstupním atriem v přímé linii hlavní osy, ocitneme se v první peristylové zahradě, která svou rozlohou nemůže konkurovat zahradě v pořadí druhé, považované za vyvrcholení celého prostoru svojí architekturou i výzdobou honosného domu. Co se týče zeleně, máme zprávy, jaké rostliny či keře zde rostly. První peristyl byl osázen zimostrázem v podobě geometrických tvarů. Druhé rozlehlé nádvoří mohlo mít podobu užitkové zahrady nebo sadu. V dnešní době je prostor zatravněný a rostou zde stromy. 145 Dům Octavia Quartia (Casa di Octavius Quartio) Tato stavba, známá rovněž pod názvem Casa di Loreius Tiburtinus, nemá pouze jednu zahradu, ale hned několik. Celý komplex je rozčleněn na podélné prostorové ose, která prochází atriem s bazénem a pravidelnými květinovými záhony, a pokračuje do prostoru peristylu s visutou terasou drobné zahrady. „Odtud pokračuje od středu budovy, kde přetíná příčnou osu vodního kanálu 146 s pergolou na vyvýšené terase před zahradním průčelím. V podobě přímé linie dlouhého vodního kanálu pokračuje centrální osa rozlehlým prostorem velké zahrady (…). Po celé délce je kanál opatřen množstvím drobných vodotrysků, které opticky umocňují význam hlavní osy zahrady“. 147 Vodní kanál 148 byl po stranách osázen květinami a vyzdoben malými soškami z mramoru, chodníky okolo vodního kanálu byly vysázeny různými rostlinami. Nálezy kořenových zbytků nám napovídají, že se zde pěstovaly také ovocné stromy – především kdoule a mandlovníky. Zahradní prvky (kanály, pergoly, vysoké stromy a jejich uspořádání) stavěly tento dům na úroveň skutečně pompézní stavby uvnitř města. Jeho struktura s rozsáhlým zahradním prostorem jistě ohromila nejednoho návštěvníka. 144
Obr. 13 Maureen, C., op. cit., s. 137. 146 Řecky označovaný jako euripus. 147 Hendrych, J.: Tvorba krajiny a zahrad. Historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. ČVUT Praha, s. 28 – 29. 148 Obr. 14 145
38
Dům Julie Felix (Casa di Giulia Felice) 149 Centrální prostorovou osu definuje monumentální podélný vodní kanál; ani zde nechybí zahrada, vodotrysky, fontány apod. Jistou zvláštností byly soukromé lázně a bohatě dekorované zahradní zdi. Snad každý pompejský dům se mohl pyšnit nástěnnými freskami, nebyla to tedy nijak ojedinělá záležitost, v tomto případě se však jednalo o určité novum. Na stěnách byly totiž objeveny fresky, které nám umožňují zjistit, jaké ovoce se v tehdejší době pěstovalo - především kdoule, granátová jablka, hrušky, jablka a třešně. Velký zahradní prostor umožňoval uplatnit spoustu atraktivních nápadů. Rybník, jakožto součást této zahrady a unikátní prvek vůbec, je toho důkazem. Naprostou novinkou byly štíhlé korintské sloupy, 150 které dotvářely jedinečnou atmosféru. Dům Herkulovy zahrady (Casa del Giardino di Ercole) 151 Další z pompejských domů, které se mohly pyšnit zahradou, ovšem ne v rámci peristylu, je Dům Herkulovy zahrady. Archeologové zde objevili rozsáhlou zahradu připojenou k domu. V období starověku zde hojně rostly růže a olivovníky používané pro výrobu parfémů (proto je dům někdy nazýván také jako Dům parfémů). V dnešní době je zahrada velice vkusně osázená a návštěvníci se mohou radovat z pohledu na zeleň. Diomedova villa (Villa di Diomede) 152 Jedná se o jednu z největších a nejpřepychovějších předměstských vill 153 v Pompejích, která je vybudována na dvou výškových úrovních s krásným výhledem do okolní krajiny. Stavba je prostorově situovaná okolo peristylu s atriem a vysunutá do obrovské zahrady 154 nad úrovní terénu. Zahrada ve spodní části je obklopená dlouhým sloupořadím, které utváří otevřený prostor. Na jedné straně nádvoří, poblíž obytným prostorům, se nacházela široká terasa rozprostírající se k okrajům zahrady. Terasa zabudovaná ve vrchní části portiku „umožňovala procházky na čerstvém vzduchu na vyvýšené úrovni a pohledy 149
Obr. 15 V Pompejích totiž převládal dórský řád. 151 Obr. 16 152 Obr. 17 153 Villa suburbana. 154 Podle J. Fryše se jedná o největší zahradu v Pompejích (Fryš, J., op. cit., s. 178). 150
39
z poměrně velké výšky do okolní krajiny“. 155 Samotná zahrada byla osázena stromy, jejichž spálené zbytky se našly během archeologického výzkumu. Villa mystérií (Villa dei Misteri) 156 Villa za své jméno vděčí souboru překrásných nástěnných fresek, které se vykládají jako obrazy Dionýsových mystérií a které zdobily jeden z pokojů. Zahrady se nacházely na balkonových visutých terasách druhého patra, po obou stranách hlavního průčelí budovy. Byla pro ně vyčleněna pouze malá část terasy, tudíž nebyly nijak rozsáhlé.
157
„Vila má stejnou orientaci jako všechny ostatní sousední vily –
pohled je veden přes moře a hory poloostrova Sorrent až na Capri“. 158 Trojúhelníkové forum (Foro Triangolare) 159 Dnešním návštěvníkům se představuje jako travnatý, posvátný háj nebo také jako zarostlá zřícenina budovy. 160 Množství stromů a keřů přináší v letních měsících příjemný stín. Kolem fora rostou okouzlující oleandry, které dotváří celkový dojem venkovního prostoru. Informace o tom, jaké stromy zde rostly před více jak dvěma tisíci lety, nemáme. S jistotou ovšem můžeme říct, že zeleň v blízkosti tohoto veřejného prostranství existovala a podoba stromů a keřů byla nejspíš velmi rozmanitá. Apollonův chrám (Tempio di Apollo) 161 Ačkoliv nemáme dostatek informací o plochách zeleně poblíž chrámu, myslím si, že sem tento objekt patří, jelikož značí jednu z nejdůležitějších pompejských památek. Díky archeologickým výzkumům zde byly objeveny záhonové jamky, které svědčí o tehdejší přítomnosti zeleně v blízkosti chrámu. Jak píše E. M. Luschin, ačkoliv byly nalezeny stopy po záhonových důlcích, není jasné, co se v nich pěstovalo. 162
155
Wilhelmová, D., op. cit., s. 48. Obr. 18 157 Farrar, L., op. cit., s. 48. 158 Wilhelmová, D., op. cit., s. 46. 159 Obr. 19 160 Luschin, E., M.: Römische Gartenanlagen. Studien zu Gartenkunst römischen Antike. Universität Wien 2008, s. 235 (Dissertation). 161 Obr. 20 162 Luschin, E., M., op. cit., s. 167. 156
40
und Städtebau in der
5.1.2. Herkulaneum Dům mosaikového atria (Casa dell'Atrio a Mosaico) 163 Už z názvu vyplývá, že atrium bylo ozdobeno mosaikou - v podobě černobílé, geometricky členěné podlahy. Napravo od atria se nachází vchod vedoucí k rozsáhlému peristylu se zahradou a fontánou v mramorovém bazénku. Původní rostliny v této zahradě byly nahrazeny jinými, než jaké zde dříve rostly. Dům jelenů (Casa dei Cervi) Považuje se za jedno z nejluxusnějších přímořských obydlí v Herkulaneu. Měl terasu, spojenou se zahradou a obklopenou portikem. Majitelé domu se mohli radovat z výhledu na moře. V tomto domě bylo objeveno několik cihlově červených nádob na květiny, nevíme však, co se v nich pěstovalo. Do květináčů se pravděpodobně sázely květiny, možná i některé druhy ovoce. 164 Villa papyrů (Villa suburbana dei Papiri) 165 Je zcela mimořádným objevem v kampánské oblasti vůbec. Objevení villy bylo prvním ze série periodických objevů předměstských vill poblíž Pompejí.
166
Rekonstrukce této impozantní stavby 167 nás přivádí k údivu. Přestože současníci oceňují především architektonickou stránku památky a nalezená umělecká díla, hodnota villy tkví ještě v něčem jiném. Její celkový ráz umocňovalo několik zahrad, které hýřily barvami i tvary květin a keřů. Překrásné sídlo, plné zeleně, vodních prvků a soch, muselo být naprosto ohromující a jistě v lidech vzbuzovalo velké emoce. Pod širým nebem se rozprostíral velký peristyl (zhruba 90m dlouhý a 35m široký) se zahradou, v jejímž středu se nacházel rozsáhlý rybník. Byla zde nalezena řada nádherných soch z bronzu nebo mramoru; za zmínku stojí také objevy drobných figurek, herm 168 či bust, které dotvářely zahradní prostor.
163
169
Výsadba květin a
Obr. 21 Farrar, L., op. cit., s. 166. 165 Obr. 22 166 Mezi další objevy patří villy v Boscoreale, Stabijích a Oplontis. 167 Zasloužilo se o ni Getty Museum v Malibu. 168 Hermovky – původně řecký typ kultovního sloupu se čtyřstranným, k zemi se zužujícím dříkem a hlavou boha Herma, od 6. st. př. n. l. byly v souvislosti s ochranou funkcí boha Herma vystavovány na křižovatkách cest, u vstupních dveří domů, v zahradách a také u hrobů. 164
41
stromů podle tehdejší módy byla samozřejmostí. Akáty, myrty, růže, sasanky, zvonky, hyacinty, narcisy, kosatce, fialky, břečťan, heřmánek, ale také palmy, oleandry a granátovníky určovaly vzhled zahrady. Další zahrada byla přímou součástí obytných prostor a vyjímala se v bezprostřední blízkosti pokojů villy. V tomto případě bych upozornila především na kreativitu v zastřihování a tvarování keřů a okrasných dřevin. Villa papyrů značí opravdový unikát a vypovídá mnoho o členění zahradního prostoru a pěstování okrasných květin a dřevin. Můžeme ji považovat za jednu z dominantních architektur Kampánie.
5.1.3. Oplontis Villa Poppaea 170 Tato villa patří k nejkrásnějším luxusním římským domům v kampánské oblasti. Při výzkumech zde bylo objeveno velké množství zahrad, od malých domácích zahrádek až k rozlehlým peristylovým zahradám. Jedná se o první příklad villy, která se může pyšnit objevem rozsáhlé venkovní zahrady. Na okraji zmíněné zahrady byly dvě průchozí cestičky, oddělené řadou obrovských stromů. Podle kořenových zbytků stromů bylo zjištěno, že zde pravděpodobně rostly platany. Na přilehlých ústředních cestičkách se našly mramorové fontány v podobě kentaurů 171 . Ve východním traktu villy byly nalezeny čtyři poutavé malé zahrady. Stěny jedné z nich byly zdobeny malbami, které obsahovaly zahradní scény s rostlinnými a živočišnými výjevy. 172 Bazén, jenž se nacházel na severní straně stavby, byl okrášlen různými sochami z bílého mramoru a poblíž něj nejspíš rostly cypřiše. 173 Některé z fresek, které zkrášlovaly nejeden obývací pokoj, znázorňovaly druhy ovoce – granátová jablka a fíky; je tedy možné, že se zmíněné druhy pěstovaly v zahradách villy.
169
Mattusch, C., C.: The Villa dei Papiri at Herculaneum. Life and afterlife of a Sculpture Collection. Los Angeles 2005. 170 Obr. 23 171 Obr. 24 172 MacDougall, B., E.: Ancient roman villa gardens. Dumbarton oaks colloquium on the history of landscape architecture. Washington 1987, s. 70 – 74. 173 Ibid., s. 73.
42
5.1.4. Boscoreale Villa Regina 174 Tato
usedlost
nám
dovoluje
lépe
poznat
hospodářský
život
a zemědělství v oblasti Kampánie. Nejedná se o žádné přepychové sídlo, nýbrž o venkovské obydlí, které sloužilo k pěstování plodin (především vinné révy a olivovníků) a k odpočinku majitelů. Co se týče zahradního prostoru, zmínila bych olivovou zahradu při usedlosti, která byla zřejmě daleko menší než vinice. Nejdůležitější součástí villy byla právě vinice, lisovny a vinný sklep, jelikož pěstování vína, sklizeň a následné skladování znamenalo hlavní pracovní činnost na statku. Hospodářský profil villy neutváří pouze vinice a zahrady, ale také obilná pole. O pěstování obilnin v usedlosti svědčí mlat a stodola. Pokud bychom chtěli vědět, jaké druhy dřevin zde rostly, podle otisků větví v popelu je zřejmé, že vedle vysokých stromů tu stály ještě jiné, menší a slabší. Jednalo se pravděpodobně o stromy, které poskytovaly topivo, listí na krmení dobytka a v některých případech i plody. 175 Důvod, proč jsem do této kapitoly zařadila i tuto villu, je jednoduchý. Chtěla jsem poukázat na její odlišný charakter oproti jiným „domus“ a villám, které uvádím ve své práci. V oblasti Kampánie neexistovaly jen sady a zahrady, nýbrž i pole a vinice. Pěstování vinné révy a výroba vín bylo místní specialitou. Ačkoliv měla villa pouze hospodářský charakter, myslím si, že ji můžeme řadit mezi významné stavby obklopené zelení.
5.1.5. Stabije Villa San Marco 176 Svou plochou se řadí mezi nejrozsáhlejší přímořské villy starověké Kampánie, v jejichž prostorách se nacházelo hned několik zahrad. Dvě malé uzavřené zahrady lemovaly průchody od atria k lázním. Dolní peristyl zahrnoval
174
Obr. 25 Sergejenková, M., J., op. cit., s. 220 – 227. 176 Obr. 26 175
43
30m dlouhou zahradu s bazénem, kolem něhož rostly platany. Na jednom konci zahrady se nacházely fresky a fontány. 177
5.2. Řím Porticus Pompeiana 178 Považován za první veřejný park, ve starověkém Římě, jež nechal zbudovat Pompeius Magnus. 179 O účelu Pompeiova sloupoví mluví Vitruvius – mělo být útočištěm divadelního obecenstva, v případě přerušení her náhlým deštěm. 180 Do dnešních dob se z této stavby nic nedochovalo, zprávy můžeme získat pouze z fragmentů
Severova
plánu
(Forma
Urbis).
Porticus
se
stal
jedním
z nejdůležitějších rysů městské sítě v Římě. Maecenatovy zahrady (Horti Maecenatis) Zahrady, které se pravděpodobně nacházely na Esquilinu, byly v dřívějších dobách pohřebištěm. „Maecenates (…) začal přeměňovati pusté, nevlídné pohřebiště v krásný sad (…)“. 181 Součástí zahrad byla vysoká věž, ze které bylo možné rozhlížet se po okolí Říma. Předpokládá se, že v obvodu zahrad ležela stavba zvaná auditorio di Mecenate. Našly se zde malby, jež nám ukazují možný vzhled zahrad 182 . Jsou na nich zobrazeny vysoké stromy, fontány a ptáci. 183 Lukullovy zahrady (Horti Luculliani) 184 Nesou název podle L. L. Luculla, který je založil. Tyto půvabné zahrady vyplňovaly pahorek, ve starověku zvaný collis hortulorum (zahradní pahorek), nyní Monte Pincio. Zahrady představovaly jednu z nejkrásnějších zahradních dispozic ve starověkém Římě.
177
http://www.stabiae.com/fountation_site/usa/index.html [cit. 2010 – 12 – 08]. Obr. 27 179 římský vojevůdce a politik. 180 Vitruvius, De architectura libri X., V, 9, 1. 181 Brtnický, L., op. cit., s. 412. 182 Obr. 28 183 Claridge, A.: Rome. An Oxford Archaeological Guide. Oxford University Press 1998, s. 294 – 297. 184 Obr. 29 178
44
Sallustiovy zahrady (Horti Sallustiani) Tyto rozsáhlé zahrady zabíraly obrovskou plochu mezi pahorky Pincio a Quirinal. Nejdůležitější částí zahrady byly rostliny a dřeviny, často ve tvaru geometrických tvarů a zvířat. Mezi zelení bylo množství pavilonů, zastíněných arkád, fontán, lázní, chrámů a soch. Důkazem o významu a bohatosti zahrad, jsou velká umělecká díla, která zde byla nalezena. 185 Našlo se zde mimo jiné několik soch egyptského stylu (egyptské umění bylo v císařské době velice oblíbené). Domus Aurea Tento obrovský palác se rozprostíral na svazích Palatinu a Esquilinu a byl obklopen
venkovskou
krajinou.
Podle
Tacita
kouzlo
paláce
nespočívalo
v přepychově zařízených pokojích, nýbrž v přírodních krásách kolem něj: „ (…) palác, v němž měly vzbuzovat obdiv ne tak drahokamy a zlato, věci již dávno obyčejné a zevšednělé přepychem, jako spíše luhy a rybníky a jako v opuštěných krajinách tu lesy (…)“. 186
5.2.1. Tivoli Hadriánova villa (Villa Adriana) Jedná se o velkolepou císařskou rezidenci, rozkládající se na areálu o rozloze asi 120 hektarů a ležící zhruba 5 km západně od dnešního města Tivoli. Rozsáhlý komplex budov, zahrad a vodních prvků patří mezi nejvýznamnější archeologická naleziště v Itálii. Systém zahrad a jiných prostranství „zeleně“ hrál důležitou roli v rámci celé architektury. Peristyly a prostorné zahrady byly ozdobené množstvím fontán, soch a jiných dekoračních prvků. V dnešní době můžeme některé z nich shlédnout na původních místech, což návštěvníkům umožňuje autentický prožitek minulosti. Úprava vysokých listnatých a stále zelených stromů (duby, jasany, borovice, pinie, jilmy) je zasazena do historického kontextu. Přírodní dědictví je v současné době neoddělitelné od antických struktur. Jinými slovy, snaha rekonstruovat podobu císařské rezidence podle původních uspořádání je nesporná a velice úspěšná.
185 186
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A1_zahrada [cit. 2010 – 12 – 08]. Tacitus, C., Annales, XV, 42.
45
Jednou z částí villy je rozlehlý quadriporticus 187 , obklopující zahradu a bazén uprostřed. V dnešní době je prostor velice vkusně upraven a osázen zelení; celkovou atmosféru dotváří některé druhy vodních ptáků, jež plují na hladině bazénu. Vodní divadlo (Teatro Marítimo) 188 je naprostým skvostem a symbolizuje určitou inovaci celkové rezidenční architektury. Vodní kanál ohraničoval malý ostrůvek, na který vedly dva mosty, a byla na něm malá vilka s atriem uprostřed. Ve středu vilky stával dvůr s fontánou a malou zahradou. 189 Nejúchvatnějším komplexem villy je podle mého názoru Kanopos (euripus). 190
Toto podlouhlé údolí s umělým jezerem napodobuje nilské rameno u Memfidy.
Všechny strany jezera jsou zdobeny množstvím napodobenin slavných řeckých soch. Během archeologických výzkumů bylo zjištěno, že kolem Kanopu se nacházela zahrada 191 . Závěrem bych ještě dodala, že Hadriánova villa prodělává další výzkum, protože komplex dosud nebyl odkryt ve své úplnosti, je tedy možné, že další objevy nám umožní kompletnější důkazy o tomto překrásném monumentu.
5.3. Ostia Dům zahrady (Case a giardino) 192 Dům, jenž prošel rozsáhlou a úspěšnou rekonstrukcí, se mohl v dřívějších dobách pyšnit zahradními dispozicemi, které jej obklopovaly. Okolo ústředních bytových prostor se nacházelo nádvoří se zahradou. Dalším objektem byla veřejná zahrada, obehnaná obytnými částmi, která zahrnovala různé vodní nádrže. 193 V současné době je zahrada upravena do překrásné travnaté plochy.
187
Čtyřhranná kolonáda známá pod názvem Poikile. Jedná se o kopii slavné athénské kolonády Stoa Poikile; Obr. 30 188 Obr. 31 189 Albanese, M. a kol. autorů: Starověké civilizace. Čestlice 2008, s. 89; Hadrian's villa. Guide. Milano 2000, s. 52 – 57. 190 Obr. 32 191 Obr. 33 192 Obr. 34 193 Gallico, S.: Ostia Antica. Roma 2000, s. 50; http://www.ostia-antica.org/regio3/9/9.htm [cit. 2010 – 14– 08].
46
Závěr Na předcházejících stranách své bakalářské práce jsem se zabývala zahradním a parkovým prostorem ve starověké Itálii a jejich charakteristickými rysy. Především v době rozkvětu římského impéria představovaly významné architektonické celky a byly neoddělitelnou součástí životního stylu tehdejších lidí. Veřejné parky i soukromé zahrady se staly díky osobitému vkusu Římanů vrcholnými zahradnickými díly tehdejší doby. Zahrady byly nedílnou složkou domů obyčejných lidí, vill římské aristokracie, císařských paláců i řady dalších, veřejných staveb. Ačkoliv se najdou výjimky (v některých domech zahrada chyběla), není jich mnoho. Dovoluji si rovněž tvrdit, že tehdejší zahradní a parkové úpravy nepředstavovaly žádné primitivní formy a ještě v dnešní době můžeme žasnout nad jejich půvabem. Při zpracování tématu své bakalářské práce jsem kromě sekundární literatury využila i díla antických autorů, zejména Plinia Staršího, Catona Staršího, Vitruvia. Musím však zdůraznit, že velkou zásluhu na poznání zahradních a parkových objektů mají i archeologické výzkumy, které v dnešní době dosáhly vynikající úrovně. Především v oblasti Kampánie se staly velmi podstatným zdrojem poznání. V archeologii zahrad jsou stále více důležitá fakta týkající se životního prostředí, ve kterém se člověk pohyboval. Na mnoha místech se našly zbytky stromů, listí, rostlin apod. Pomocí různých archeologických metod můžeme zjistit rovněž vzhled některých záhonů, podobu vodotrysků či fontán nebo určit, jaké rostliny a dřeviny se v některých oblastech pěstovaly. Ze získaných poznatků je zřejmé, že zahrady – ať už soukromé či veřejné – hrály důležitou roli v životě svých majitelů. Ať už byl člověk bohatý, nebo pocházel z nižší společenské vrstvy, téměř vždy mělo jeho obydlí zahradu. Je pochopitelné, že jejich rozsah nebyl stejný a zahrady chudších obyvatel byly zmenšeny pro splnění prostorových nároků. V české odborné literatuře nemá téma zahrad a parků ve starověké Itálii zastoupení, proto jsem se snažila v práci zaměřit opravdu na ty nejdůležitější a nejzajímavější aspekty vztahující se k námětu. V obecné rovině (základní pojmy, celkový popis zahrad a parků) jsem uvedla podstatné informace pro pochopení zahradního a parkového prostoru, poté jsem se zaměřila na detailnější popis soukromých zahrad, veřejných parků a dalších míst spojených se zelení v některých archeologických lokalitách. Jejich výběr byl ovlivněn nejen archeologickými 47
výzkumy a odbornou literaturou, ale spočíval rovněž v mém osobním zaujetí, jelikož jsem některé lokality sama navštívila (Pompeje, Řím, Hadriánova villa v Tivoli). Význam starověkých italských zahrad a parků pro budoucí dějinná období je nesporný. Zahradní kultura starověké Itálie se stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro tvůrce zahrad v dalších stoletích a významně přispěla k dalšímu rozvoji zahradního umění. Charakteristické rysy římských zahrad (vodní prvky, ostřihování keřů do určitých tvarů apod.) byly uplatněny v hojné míře nejen ve středověku, ale také v období renesance, baroku a klasicismu. Podobně jako ve starověku, i ve středověku se hojně pěstovaly léčivé byliny a okrasné květiny; své zastoupení ve středověkých zahradách měly rovněž vodní prvky. Období renesance přineslo výraznou změnu životního stylu obyvatelstva, což se promítlo i do zřizování okrasných zahrad, které byly ovlivněny antickými vzory. V zahradách se nacházely kopie antických soch, v některých případech dokonce i jejich vzácné originály. Na přelomu 18. a 19. století bylo s oblibou napodobováno orientální umění, nicméně v zahradách byly zakomponovány i římské prvky (např. lázně). 194 Nadčasovost římského zahradního umění je nepochybná a dokonce i v současné době s chutí využíváme antických prvků ke zkrášlení zahrad a parků.
194
www.u3v.upol.cz/files/zahrady.doc [cit. 2010 – 15 – 08].
48
Anotace Jméno a příjmení autora: Zuzana Fojtíková, DiS. Název katedry a fakulty: Katedra historie, filozofická fakulta Název bakalářské práce: Zahrady a parky jako součást obytného a veřejného prostoru ve starověké Itálii Název bakalářské práce v cizím jazyce: Gardens and parks as a part of urban and public areas in ancient Italy. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Ivana Koucká Počet znaků bez mezer: 83 408 Počet příloh: 34 Počet titulů použitých pramenů, literatury a internetových stran: 9, 47, 21 (dohromady 77). Klíčová slova: zahrada, peristyl, atrium, villa, domus, město, Pompeje, Herkulaneum, Kampánie, zeleň, květiny, stromy, keře, vodní prvek, sochy, fresky, Řím, Hadriánova villa, Palatin, park, portikus, Ostia, veřejná prostranství, pramen, archeologický nález, Plinius Starší, Cato, Stabije, Oplontis, Boscoreale. Charakteristika bakalářské práce: Bakalářská diplomová práce se zabývá charakteristikou zahrad a parků ve starověké Itálii. Výchozím pramenem pro její vypracování bylo dílo Naturalis Historia Plinia Staršího, které podává důležité informace o této tematice (zmínky o rostlinách, dřevinách a vodním systému v zahradách). Jelikož téma nemá zastoupení v české odborné literatuře, práce by mohla přispět k lepšímu poznání zahradní kultury ve starověku a posloužit jako určitá pomůcka k dalšímu studiu. Nepodává vyčerpávající údaje, ale snaží se vyzdvihnout nejdůležitější charakteristiky římských zahrad a parků. Práce objasňuje významné latinské termíny, které jsou spjaty se zahradním prostorem tehdejší doby. Přináší také základní informace o soukromých zahradách a veřejných parcích. Charakteristika tehdejší flory, sochařského umění a vodních prvků v prostorách zeleně je rovněž její nedílnou součástí. Poslední kapitola obsahuje stručný popis některých soukromých zahrad a veřejných parků v důležitých archeologických lokalitách, zejména v Římě a v oblasti Kampánie.
49
Summary The bachelor thesis deals with the characteristic of gardens and parks in ancient Italy. The primary literally source for its development was A the work Naturalis Historia by Plinius Maior which contains excellent information about this topic (for example – comment about flowers, wood species and water supply in gardens). Whereas the topic has not substitution in Czech specialized literature, the thesis should minister to better understanding of garden culture in ancient times and be of use for specific help to next studies. The thesis brings out significant latin terms of garden space in ancient Rome. It contains information about private gardens and public parks. Characterisation of flora, sculptural art and water features in the garden spaces are also an integral part of this thesis. In the last part there are descriptions of significant private gardens and public parks, especially in Rome and Campania. In no case the text of the thesis gives comprehensive statements, but it tries to underline the most important characterizations of Roman gardens and parks.
50
Seznam použitých pramenů, literatury a internetových zdrojů Prameny Cato, M., P.: O zemědělství, přel. V. Zamarovský, Praha 1959. Cicero, M., T., Cato Maior de senectute, přel. V. Bahník, Praha 1976. Plinius, C. Secundus Starší: Kapitoly o přírodě, přel. F. Němeček, Praha 1973. Seneca, L., A.: Výbor z listů Luciliovi, přel. B. Ryba. Praha 1969. Suetonius, G., T.: Životopisy dvanácti císařů, přel. B. Ryba, Praha 1966. Tacitus, C., P.: Agricola, Anály, Germánia, Historie, přel. J. Žigo a kol., Bratislava 1980. Tacitus, C., P.: Z dějin císařského Říma, přel. A. Minařík, A. Hartmann, V. Bahník, Praha 1976. Vergilius, M., P.: Zpěvy rolnické a pastýřské, přel. O. Vaňorný, Praha 1937. Vitruvius, M., P.: Deset knih o architektuře, přel. A. Otoupalík, Praha 1979.
Literatura Ackerman, J., S.: The villa. Form and Ideology of Country Houses. London 1990. Albanese, M. a kolektiv autorů: Starověké civilizace. Čestlice 2008 Bouzek, J., Burian, J.: Řím císařský, in: Dějiny a současnost III., Praha 1962, s. 43 – 48. Brtnický, L.: Topografie starověkého Říma, Praha 1925. Burian, J.: Cesty starověkých civilizací. Praha 1973. Calza, G., Becatti, G.: Ostia. Roma 1963. Ciarallo, A.: Gardens of Pompeii. Los Angeles 2001. Claridge, A.: Rome. An Oxford Archaeological Guide. Oxford University Press 1998.
51
Connolly, P., Dodge, H.: The Ancient City. Life in Classical Athens & Rome. Oxford University Press 1998 Deiss, J., J.: Herculaneum. Italy's Buried Treasure. California 1989. Encyklopedie antiky. Praha 1974. Farrar, L.: Ancient Roman gardens. Stroud 1998. Fryš, J.: Život ve stínu Vesuvu. Pompeje. Příbram 2000. Gallico, S.: Ostia Antica. Roma 2000. Giesecke, L., A.: The Epic City. Urbanism, Utopia, and the Garden in Ancient Greece and Rome. Cambridge, Massachusetts, and London, England 2007. Guzzo, P., G.; d' Ambrosio, A.: Pompeii. Napoli 1998. Haas, F.: Vývoj architektury a umění ve starověku. Brno 1987. Hadrian's villa. Guide. Milano 2000. Henderson, J.: Hortvs. The Roman Book of Gardening. London 2004. Hendrych, J.: Tvorba krajiny a zahrad. Historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. ČVUT Praha 2005. Hunt, D., H.: The Pastoral Landscape, London 1992. Jellicoe, G.: The Oxford Companion to gardens. Oxford University Press 1991. Luschin, E., M.: Römische Gartenanlagen. Studien zu Gartenkunst und Städtebau in der römischen Antike. Universität Wien 2008. (Dissertation). MacDougall, B., E.: Ancient roman villa gardens. Dumbarton oaks colloquium on the history of landscape architecture. Washington 1987. Magi, G.: Ganz Pompeji. Die wiedererstandene Stadt. Firenze (bez uvedení roku vydání). Mattusch, C., C.: The Villa dei Papiri at Herculaneum. Life and afterlife of a Sculpture Collection. Los Angeles 2005. Maureen, C.: Earthly paradises. London 2003. Pijoan, J.: Dejiny umenia. Bratislava 1987.
52
Platner, B., S., Ashby, T.: A Topographical Dictionary of Ancient Rome. Oxford University Press 1929. Pucci, E.: Pompeii. Practical guide to the excavations. 3 Itineraries. Firenze 1979. Regina, A.: Archaeological Guide to Rome. Soprintendenza Archeologica di Roma. Milan 2004. Sergejenková, M., J.: Pompeje. Moskva 1949. Stackelberg, T., K.: The Roman garden: space, sense and society. New York 2009 Syrový, B.: Architektura. Praha 1972. Syrový, B.: Architektura. Svědectví dob. Praha 1987. Šetelová V.: Botanické zahrady. Praha 1977. Šťastná, S.: Vývoj římských lázní. MU Brno 2006. (Bakalářská diplomová práce). Taichman, M.: Mramorové město Řím aneb stavební činnost prvního císaře, in: Marginalia historica III., Praha 1999, s. 7 – 32. Tamm, B.: Auditorium and Paladium. Lund 1963. Taylor, P.: The Oxford Companion to garden. Oxford University Press 2006. Thacker, Ch.: The history of Gardens. California 1979. Tomei, M., A.: The Palatine. Soprintendenza Archeologica di Roma. Roma 1998. Valachovič, P.: Svedectvo mŕtvych Pompejí. Mesto, kde sa zastavil čas, in: Historická revue III., Praha 1992, s. 2 – 3. Vlček, P.: Dějiny architektury pravěku a starověku. ČVUT, Praha 2005. Werner , D.: U kolébky Evropy. Odkaz antického Říma. Praha 2006. Wilhelmová, D.: Příspěvky k teorii a vývoji zahradního umění. Brno 2005. Zamarovský, V.: Dějiny psané Římem. Praha 1967.
53
Internetové strany Archeoguida. Guida online su acheologia, storia e arte antica. Pompei, Foro Triangolare e Tempio Dorico. In: http://www.archeoguida.it/00369_pompei-forotriangolare-e-tempio-dorico.html [cit. 2010 – 15 – 08]. Čablová, Markéta: Vliv přírodních prvků na kvalitu veřejných prostor a na rozvoj aktivit. In: http://www.civitasperpopuli.org/prostory_mesta/05.html [cit. 2010 – 29 – 07]. Eternallycool.net
adopt-a-fresco
from
Stabiae.
In:
http://eternallycool.net/2008/02/06/ [cit. 2010 – 15 – 08]. Fifková,
R.:
Historické
zahrady
a
parky
–
kulturní
dějiny.
In:
www.u3v.upol.cz/files/zahrady.doc [cit. 2010 – 15 – 08]. Fryš, J.: Soukromý život. Bytové zařízení. In: http://pompeje79.sweb.cz/67.htm [cit. 2010 – 26 – 07]. Gli Horti Luculliani. In: http://www.maquettes-historiques.net/pagina43.html [cit. 2010 – 15 – 08]. Greek and Roman Authors on LacusCurtius. In: http://penelope.uchicago.edu/ Thayer/E/Roman/Texts/ [cit. 2010 – 20 – 03]. Hadrian's
villa
and
the
Villa
d'Este.
In: [cit.
http://anglocath.blogspot.com/2009/08/hadrians-villa-and-villa-deste.html 2010 – 15 – 08]. Oficiální
stránky
Soprintendenza
Archeologica
Napoli
e
Pompei.
In:
http://www.pompeiisites.org/index.jsp?idProgetto=5&idLinguaSito=2 [cit. 2010 – 20 – 03]. Oficiální
stránky
Institute
and
Museum
of
the
History
of
Science.
http://brunelleschi.imss.fi.it/giardinoantico [cit. 2010 – 20 – 03]. Pompeii.
In:
http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~pommerninterestgroup/Trips/I taly2006/Pompeii/Pompeii2.html [cit. 2010 – 15 – 08].
54
Pompeiiin Pictures. House of Loreius Tiburtinus or House of D. Octavius Quartio. In: http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R2/2%2002%2002%20p5.h tm [cit. 2010 – 15 – 08]. Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Re-discovery. In : http://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii [cit. 2010 – 27 – 07]. Regio
III
–
Insula
IX
–
Case
i
Giardino.
In:
http://www.ostia-
antica.org/regio3/9/9.htm [cit. 2010 – 15 – 08]. Ricostruzione
del
giardino
della
Casa
dei
Vetii
di
Pompei.
In:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ricostruzione_del_giardino_della_casa_ dei_vetii_di_pompei_%28mostra_al_giardino_di_boboli,_2007%29_01.JPG [cit. 2010 – 15 – 08]. Římská zahrada. I: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3% A1_zahrada [cit. 2010 – 26 – 07]. Stránky
zahradnictví
Franc.
Historie
zahrad.
In:
http://www.zahrady-
rostliny.cz/historie.html [cit. 2010 – 27 – 07]. The
Eternal
Touríst.
Tour
Hadrian's
Villa
in
Tivoli.
In:
http://www.eternaltourist.com/hadrians_villa.htm [cit. 2010 – 15 – 08]. The new Flickr photo page. House of Loreius Tiburtinus, Pompeii. In: http://www.flickr.com/photos/peterstewart/2430483409/ [cit. 2010 – 15 – 08]. Trafugato a Pompei, ritrovato a Londra Il « viaggio » del baccanale di Dioniso. In: http://corrieredelmezzogiorno.corriere.it/napoli/notizie/arte_e_cultura/2009/13febbraio-2009/trafugato-pompei-ritrovato-londra-viaggio-baccanale-dioniso150997198128.shtml [cit. 2010 – 15 – 08]. Villa of Hadrian Picture. In: http://www.planetware.com/picture/tivoli-villa-ofhadrian-i-ir1744.htm [cit. 2010 – 15 – 08].
55
Seznam obrázkové přílohy Obr. 1: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=House of the Venus Marina (II,3,3)&idSezione=1214&idSezioneRif=1206 [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 2: Fotografie z vlastního archivu Zuzany Fojtíkové. Obr. 3: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=House
of
Octavius
Quartio
(II,2,2)&idSezione=1215&idSezioneRif=1215 [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 4: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=House
of
the
Vettii
(VI,15,1)&idSezione=1219&idSezioneRif=1215 [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 5: Pijoan, J.: Dejiny umenia. Bratislava 1987, s. 256. Obr. 6: Maureen, C.: Earthly paradises. London 2003, s. 94, 97. Obr. 7: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/Oplontis [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 8: Ricostruzione del giardino della Casa dei Vetii di Pompei. In: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ricostruzione_del_giardino_della_casa_ dei_vetii_di_pompei_%28mostra_al_giardino_di_boboli,_2007%29_01.JPG [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 9: Farrar, L.: Ancient Roman gardens. Stroud 1998, s. 68.
Obr. 10: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/Villa+of+the+Papyri [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 11: Pompeiiin Pictures. House of Loreius Tiburtinus or House of D. Octavius Quartio.
In:
http://www.pompeiiinpictures.com/pompeiiinpictures/R2/2%2002%2002%20p5.h tm [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 12: Fotografie z vlastního archivu Zuzany Fojtíkové.
56
Obr. 13: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=House
of
the
Faun
(VI,12,2)&idSezione=1213&idSezioneRif=1219 [cit. 2010 – 15 – 08]; Pompeii. In: http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~pommerninterestgroup/Trips/I taly2006/Pompeii/Pompeii2.html [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 14: The new Flickr photo page. House of Loreius Tiburtinus, Pompeii. In: http://www.flickr.com/photos/peterstewart/2430483409/ [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 15: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/House+of+Julia+Felix [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 16: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=House of the garden of Hercules (or of the perfumer - II,8,6)&idSezione=1233&idSezioneRif=1213 [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 17: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://sites.google.com/site/ad79eruption/pompeii/villas-outsidethe-walls/villa-of-diomedes [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 18: Magi, G.: Ganz Pompeji. Die wiedererstandene Stadt. Firenze (bez uvedení roku vydání, s. 60. Obr. 19: Oficiální stránky Soprintendenza Archeologica Napoli e Pompei. In: http://www.pompeiisites.org/Sezione.jsp?titolo=Foro
Triangolare
(VIII,7,30-
34)&idSezione=564&idSezioneRif=565 [cit. 2010 – 15 – 08]; Archeoguida. Guida online su acheologia, storia e arte antica. Pompei, Foro Triangolare e Tempio Dorico. In: http://www.archeoguida.it/00369_pompei-foro-triangolaree-tempio-dorico.html [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 20: Fotografie z vlastního archivu Zuzany Fojtíkové. Obr. 21: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/House+of+the+Mosaic+Atrium [cit. 2010 – 15 – 08].
57
Obr. 22: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/Villa+of+the+Papyri [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 23: Pompeje, Herkulaneum, Stabiae, Oplontis. AD 79 Destruction and Rediscovery. In: http://ad79.wetpaint.com/page/Oplontis [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 24: MacDougall, B., E.: Ancient roman villa gardens. Dumbarton oaks
colloquium on the history of landscape architecture. Washington 1987, s. 52. Obr. 25: Trafugato a Pompei, ritrovato a Londra Il « viaggio » del baccanale di Dioniso.
In:
http://corrieredelmezzogiorno.corriere.it/napoli/notizie/arte_e_cultura/2009/13febbraio-2009/trafugato-pompei-ritrovato-londra-viaggio-baccanale-dioniso150997198128.shtml [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr.
Eternallycool.net
26:
adopt-a-fresco
from
Stabiae.
In:
http://eternallycool.net/2008/02/06/ [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 27: Maureen, C.: Earthly paradises. London 2003, s. 57. Obr. 28: Claridge, A.: Rome. An Oxford Archaeological Guide. Oxford University
Press 1998, s. 296. Obr.
29:
Gli
Horti
Luculliani.
In:
http://www.maquettes-
historiques.net/pagina43.html [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 30: Villa of Hadrian Picture. In: http://www.planetware.com/picture/tivolivilla-of-hadrian-i-ir1744.htm [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr.
Hadrian's
d'Este.
In:
http://anglocath.blogspot.com/2009/08/hadrians-villa-and-villa-deste.html
[cit.
31:
villa
and
the
Villa
2010 – 15 – 08]. Obr.
32:
The
Eternal
Touríst.
Tour
Hadrian's
Villa
in
Tivoli.
In:
http://www.eternaltourist.com/hadrians_villa.htm [cit. 2010 – 15 – 08]. Obr. 33: Hadrian's villa. Guide. Milano 2000, s. 94.
Obr. 34: Regio III – Insula IX – Case a giardino. In: http://www.ostiaantica.org/regio3/9/9.htm [cit. 2010 – 15 – 08].
58
Obr. 1 Dům Venuše v mušli, Pompeje.................................................................................................. 60 Obr. 2 Současná podoba zahrady Domu Venuše v Mušli .................................................................... 60 Obr. 3 Dům Octavia Quartia, Pompeje] .............................................................................................. 60 Obr. 4 Dům Vettiů, Pompeje ................................................................................................................ 61 Obr. 5 Freska v Liviině domě na Palatinu, Řím................................................................................... 61 Obr. 6 Dům Alexandrovy svatby, Pompeje .......................................................................................... 61 Obr. 7 Villa Poppaea, Oplontis............................................................................................................ 62 Obr. 8 Vodní prvky v domě Vettiů, Pompeje ........................................................................................ 62 Obr. 9 Vodovodní potrubí v domě Vettiů ............................................................................................. 62 Obr. 10 Schéma Villy Papyrů s vyobrazeným rybníkem (Ornamental Pond), Herkulaneum............... 63 Obr. 11Pergola Domu Octavia Quartia, Pompeje............................................................................... 63 Obr. 12 Pohled na Vesuv, Pompeje...................................................................................................... 63 Obr. 13 Faunův dům, Pompeje ............................................................................................................ 64 Obr. 14 Vodní kanál Domu Octavia Quartia, Pompeje ....................................................................... 64 Obr. 15 Dům Julie Felix- zahrada, Pompeje ....................................................................................... 65 Obr. 16 Dům Herkulovy zahrady, Pompeje ......................................................................................... 65 Obr. 17 Peristyl v Diomedově ville; náhled na villu ve dvou výškových úrovních............................... 65 Obr. 18 Villa Mystérií, Pompeje .......................................................................................................... 66 Obr. 19 Foro Triangolare, Pompeje .................................................................................................... 66 Obr. 20 Apollonův chrám, Pompeje..................................................................................................... 66 Obr. 21 Dům mozaikového atria, Herkulaneum .................................................................................. 66 Obr. 22 rekonstrukce villy Papyrů, Herkulaneum................................................................................ 67 Obr. 23 Villa Poppaea- zahrady, Oplontis........................................................................................... 67 Obr. 24 Mramorové fontány v podobě kentaurů, Villa Poppaea, Oplontis.......................................... 68 Obr. 25 Villa Regina, Boscoreale ........................................................................................................ 68 Obr. 26 Villa San Marco, Stabije ......................................................................................................... 68 Obr. 27 rekonstrukce Porticu Pompeiana, Řím ................................................................................... 69 Obr. 28 Malba v auditorio di Mecenate, Řím ...................................................................................... 69 Obr. 29 rekonstrukce Lucullových zahrad, Řím................................................................................... 70 Obr. 30 Poikilé, Hadriánova villa........................................................................................................ 70 Obr. 31 Vodní divadlo, Hadriánova villa............................................................................................. 70 Obr. 32 Kanopus, Hadriánova villa..................................................................................................... 70 Obr. 33 Objevení zahrady v okolí Kanopu, Hadriánova villa.............................................................. 71 Obr. 34 Dům zahrady, Ostia ................................................................................................................ 71
59
Obrázková příloha
Obr. 1 Dům Venuše v mušli, Pompeje
Obr. 2 Současná podoba zahrady Domu Venuše v Mušli
Obr. 3 Dům Octavia Quartia, Pompeje]
60
Obr. 4 Dům Vettiů, Pompeje
Obr. 5 Freska v Liviině domě na Palatinu, Řím
Obr. 6 Fresky v Domě Alexandrovy svatby, Pompeje
61
Obr. 7 Freska - Villa Poppaea, Oplontis
Obr. 8 Vodní prvky v domě Vettiů, Pompeje
Obr. 9 Vodovodní potrubí v domě Vettiů
62
Obr. 10 Schéma Villy Papyrů s vyobrazeným rybníkem (Ornamental Pond), Herkulaneum
Obr. 11Pergola Domu Octavia Quartia, Pompeje
Obr. 12 Pohled na Vesuv, Pompeje
63
Obr. 13 Faunův dům, Pompeje
Obr. 14 Vodní kanál Domu Octavia Quartia, Pompeje
Freska v domě Julie Felix
Korintské sloupoví, Dům Julie Felix
64
Obr. 15 Dům Julie Felix- zahrada, Pompeje
Obr. 16 Dům Herkulovy zahrady, Pompeje
Obr. 17 Peristyl v Diomedově ville; náhled na villu ve dvou výškových úrovních
65
Obr. 18 Villa Mystérií, Pompeje
Obr. 19 Foro Triangolare, Pompeje
Obr. 20 Apollonův chrám, Pompeje
Obr. 21 Dům mozaikového atria, Herkulaneum
66
Obr. 22 rekonstrukce villy Papyrů, Herkulaneum
Obr. 23 Villa Poppaea- zahrady, Oplontis
67
Obr. 24 Mramorové fontány v podobě kentaurů, Villa Poppaea, Oplontis
Obr. 25 Villa Regina, Boscoreale
Obr. 26 Villa San Marco, Stabije
68
Obr. 27 rekonstrukce Porticu Pompeiana, Řím
Obr. 28 Malba v auditorio di Mecenate, Řím
69
Obr. 29 rekonstrukce Lucullových zahrad, Řím
Obr. 30 Poikilé, Hadriánova villa
Obr. 31 Vodní divadlo, Hadriánova villa
Obr. 32 Kanopus, Hadriánova villa
70
Obr. 33 Objevení zahrady v okolí Kanopu, Hadriánova villa
Obr. 34 Dům zahrady, Ostia
71