„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2011“
„STŘEDNÍ ČECHY“ Program 1.den - pondělí 3.10.2011 8,00 - odjezd Praha Roztyly Konopiště – zámecký park (zahradní a zámecká architektura, energetické zóny parku, skleník) Vrchotovy Janovice - zámecký park + expozice (architektonické proměny tvrze a jejího okolí, poslední majitelka Sidonie Nádherná) 18,00- ubytování Hotel Belvedere Příbram Večerní přednášky
2.den - úterý 4.10.2011 8,30 - odjezd od hotelu Čapkova Strž - zahrada + expozice ( architektura letního sídla, Karel Čapek a "Zahradníkův rok" ) Dobříš – zámecký park (zámecká budova, barokní socha v exteriéru parku, vývoj parku) Vysoká u Příbrami - památník A. Dvořáka - lesopark+expozice Březnice – zámecký park ( obnova parku) Ochutnávka mělnických vín z produkce Školního statku vyšší odborné školy zahradnické a Střední zahradnické školy Mělník v prostorách parku 22.00 - ubytování Hotel Belvedere Příbram
3.den – středa 5.10.2011 8,30 - odjezd od hotelu Sorela a její projevy na příkladu obytných souborů Příbram Krajinná památková zóna Osovsko Hořovice - zámecký park ( zámecká architektura, kompozice parku a jeho vývoj) Lány – letní sídlo presidenta ČR (zámek, zámecký park, obora, úpravy v obci, architektura Josipa Plečnika) 18,00 - Příjezd Praha Roztyly
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 1
Konopiště Zámecký park Konopiště je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších krajinářských parků v České republice. Park ve své vrcholné podobě byl založen arcivévodou Ferdinandem d'Este, který jako následník trůnu začal upravovat zámek a okolí velkorysým způsobem. Zámek byl přestavěný architektem Josefem Mockerem v letech 1889-94 do podoby romantického hradu. Parkové úpravy probíhaly zhruba na rozloze 225 ha od r. 1893 do r. 1913 podle plánů vídeňského zahradníka Karla Mösmera a pražského zahradníka Karla Rozinka. Do úprav byly zahrnuty zbytky formálních úprav Jana Josefa Vrtby z třicátých let 18. století (východní terasa, barokní východní brána, areál vrchu Šiberny), Františka Václava Vrtby z r. 1750 (soustava jižních teras s oranžerií) i ranně krajinářské úpravy Františka Josefa Vrtby po r. 1831. Základ pro založení parku tvořily nejen původní parkové úpravy v těsném sousedství zámku, ale i rozsáhlé plochy luk a polí. Zahrnuty byly i lesní porosty a prostory po zbouraných hospodářských budovách původního zámeckého velkostatku. Založení parku Ferdinandem d'Este probíhalo v době vrcholící introdukce cizokrajných dřevin v pozdních krajinářských kompozicích. Proto je konopišťský park, mimo své nesporné umělecké hodnoty, dendrologicky mimořádně bohatým areálem. Z jehličin stojí za pozornost sbírka smrků, z listnáčů sbírka dubů. Vedle rodu Picea jsou zastoupeny hojněji rody Chamaecyparis, Thuja , Abies a Pinus. Z listnatých stromů mimo rod Quercus rody Acer, Tilia, Fagus a Populus. K dendrologicky nejbohatším patří Růžová zahrada, koncipovaná již v době svého vzniku (1888-1913) jako sbírkový amfiteátr , který obkružuje vlastní historizující růžový parter. Vegetační kulisy jsou založeny na barevnostní proměnlivosti prvků během roku. Tmavé partie jehličin se střídají s partiemi kvetoucích keřů i skupinami a soliterami listnatých stromů. Park Konopiště byl založen na kontrastu rozsáhlých lučních ploch s rozmanitými okraji lesních porostů (belting), remízků (háje) a skupin stromů (clumby). Lesní celky lze v konopišťském areálu rozdělit na porosty původní před rokem 1881, porosty založené za Ferdinanda d' Este v letech 1893-1913 a obnovné porosty a dosadby po první světové válce. Původní porosty zachycené z větší části již na mapě stabilního katastru (1840) jsou stabilizovanými krajinotvornými prvky, jejichž skladba se nejvíce blíží původnímu rostlinnému společenstvu. Porosty založené za Ferdinanda d' Este tvoří největší část lesních celků konopišťského parku. Tyto porosty byly založeny na vzájemném kontrastu listnatých a jehličnatých dřevin, které byly vysazovány většinou v monokulturní podobě. Silné je zastoupení monokultur smrku a borovice černé. Monokultury smrku se vzhledem k věku i stanovištně nevhodnému prostředí postupně rozpadají a jsou přeměňovány na druhově příznivější skladbu. Do 90. let 20. století probíhá intenzivní údržba parku pouze v bezprostředním okolí zámku v majetku Památkového ústavu středních Čech (nyní NPÚ ú.o.p. střední Čechy), zbývající část v majetku Lesů české republiky je v neuspokojivém stavu. Louky a lesní okraje jsou zataženy náletem, některé louky jsou rušeny a využívány k pěstování zemědělských kultur. Dochází také k nevhodným dosadbám (plodonosné dřeviny pro zvěř). Proto v r. 1993 Památkový ústav středních Čech, vědomý si stále většího narušování a devastace výtvarné podstaty památkového areálu, zadává zpracování studie rekonstrukce parku v majetku Památkového ústavu středních Čech. Po proběhnuvší osvětě ze strany památkářů zadávají i Lesy České republiky v roce 1993 zpracování studie rekonstrukce zbývající části konopišťského parku. Projektovou dokumentaci zpracoval tým zkušených projektantů Ing. arch. D.Tůmová, Ing. J. Krause a Ing. M. Svrčková z bývalého atelieru SURPMO architekta Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 2
O. Kuči. Ve studiích jsou důsledně obnovovány probírkou průhledy a pohledy na významná místa v parku. Příkladem lze uvést obnovení pohledu od zámku na zámecký rybník s panoramatem Chlumského kopce, průhled z jižních teras zámku na podzámeckou louku, uvolnění průhledu z Korkového pavilonu na parter, skleník v Růžové zahradě a na zámeckou věž. Zpětný pohled na zámek z promenádní cesty kolem zámeckého rybníka, průhled na zámek z Tuškova a Frýdku. Louky jsou znovu osety, skupiny a solitery uvolněny od náletů a nevhodných dosadeb. Přistoupeno je i k částečné modelaci porostů a přeměně lesních porostů v rámci LHP. V dalších letech obnovu lesních partií parku převzal atelier K. V roce 1998 byla vypracována studie a prováděcí dokumentace na obnovu jižních teras zámku Stavoprojektem s.r.o. Šumperk a zahradou Olomouc. V roce 2000 byla realizována obnova horní terasy zámku i s vegetačními úpravami. Ing. Jana Stejskalová
Vrchotovy Janovice Vývoj parku ve Vrchotových Janovicích je spjat s historií šlechtického rodu Vrtbů, Mitroviců a s historií nobilitovaného šlechtického rodu Nádherných. Jednotlivé vývojové etapy parku jsou zpravidla provázány s přestavbou středověké tvrze v nových slozích. Výrazným předělem je založení ranné formy krajinářského parku v druhé polovině 18. století rodem Vrtbů. Navázně, v polovině 19. století, Mitrovicové přestavují zámek v historizujícím stylu, a rozšiřují park jihovýchodním směrem do prostoru bývalé barokní obory. Park získává stabilní cestní síť, zásadním způsobem je modelován i nivelizován původní terén. Nejvýznamnější etapa nastává v poslední čtvrtině 19. století a první polovině 20. století, kdy rodina Nádherných rozšiřuje park o území Městského rybníka a území zámecké kuchyňské zahrady a sadu. Do parku se dostává pestřejší sortiment dřevin, kompozice je obohacena o pozdně krajinářské eklektické motivy i motivy novoromantismu 20. století. Zachování těchto detailů činí park po umělecko historické stránce nesmírně zajímavým. Závěrečné úpravy parku ovlivnila poslední majitelka panství Sidonie Nádherná, výrazná osobnost německy mluvící enklávy v Čechách. V jejím životě se snoubí lpění na tradicích mizejícího světa šlechty s moderním přístupem k životu a vazbou na tehdejší uměleckou občanskou společnost. V parku lze obdivovat mohutné exempláře rodu Fagus, Platanus, Acer, Abies a Pseudotsuga, z keřového patra rozsáhlé výsadby rodu Rhododendron a Azalea. Ing. Jana Stejskalová
Čapkova Strž ve Staré Huti u Dobříše - Čapek zahradník V roce 1936 dostali novomanželé Karel Čapek a Olga Scheinflugová k doživotnímu užívání od švagra K.Čapka Josefa Palivce dům ve Staré Huti u Dobříše s velkým pozemkem, nazývaný Strž. Dům se stal oblíbeným místem Čapkových, Karel tady uplatnil i vlastní zahradnické a krajinářské názory, které i vlastníma rukama realisoval. Čapek získal úžasné zahradnické vědomosti za neuvěřitelně krátkou dobu několika měsíců. Po absolutoriu university, z nedostatku zaměstnání, přijal v r.1917 místo vychovatele v rodině Prokopa Lažanského. S rodinou odjel v květnu do jejich letního sídla na zámek Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 3
v Chyši. Místo opustil už 30.září, ale za tu krátkou dobu načerpal v bohatém zámeckém zahradnictví u zahradníka Fliesmanna a v nádherném parku a samozřejmě vlastním intensivním studiem v zámecké knihovně, neuvěřitelné množství vědomostí o zahradnictví, systematické botanice, zahradní architektuře. A z krátkého pobytu v Chyši vzešla i celoživotní láska Karla Čapka k zahradnictví, která se projevovala i v jeho díle. Samozřejmě, že hlavně v jeho Zahradníkově roku, ale i v řadě povídek – Modrá chrysanthéma – přímo z prostředí Chyše, - Ukradený kaktus - z Povídek z druhé kapsy, v Bajkách a podpovídkách - Filemon, čili o zahradnictví - a - Ezop zahradníkem -, v popisech parků a charakteristikách krajin. Pro Oskara Smrže napsal už v r. 1929 předmluvu k jeho knize - Kaktusy a jiné sukulenty -, která vyšla u Vaňka v Chrudimi a byla přes půl století v podstatě jedinou odbornou publikací o kaktusech. I dnes, když v Německu vyšla kniha o zahradách, parky anglické jsou uvedeny citátem z Čapka. Praktické provedení, dokonce rukama vlastníma, ukázal Čapek nejen na své zahradě v Praze, ale především ve Strži, kde komposice z intimních obytných částí přechází do krajiny. Při nápravě škod, způsobených povodní právě ve Strži v závěru roku 1938 se Čapek nachladil a na následky toho, i vlivem politické situace a nenávistných útoků potom 27.prosince zemřel. Ing. Karel Drhovský
Dobříš patří podle legendy k prastarým sídlům, založeným Dobřichem, družiníkem praotce Čecha. Ovšem první písemná nalezená zmínka je z r. 1252, kdy čtyři listiny udávají na zdejším královském loveckém dvorci práva kláštera v Plasích. Panství na čas pak patřilo Rožumberkům, za Jana Lucemburského připadl opět Koruně. Původní sídlo bylo nazváno Vargač, kde byl hrádek a vesnice. Lovčí hrádek byl oblíbeným místem vladařů i nadále, Karel IV. sem přenesl úřad nejvyššího lovčího a Václav IV. povýšil Dobříš na město. Z rozvratu husitských válek se už hrad a původní městečko nevzpamatovalo. Postupně vznikalo nové (v místě dnešního náměstí) a až v r. 1543 se mu dostalo původních práv, udělených Janem Lucemburským. A až v r. 1569 Maxmilián II. povýšil Dobříš opět na město. starého. Město bylo střídavě v rukou krále a v zástavách šlechticům. Koncem 16.stol. byla městu prospěšná početná židovská obec, z bývalé synagogy je dnes v centru města kulturní dům. Nejstarší náhrobek na židovském hřbitově na severním okraji města je datován r. 1650. Jako pikantní zajímavost je uváděn chov císařských velbloudů, které sem na tři roky poslal hejtmanovi do opatrování Rudolf II., kterému se nelíbili, ale jako dar z Orientu je opatrovat musel. V r. 1630 odpadla Dobříš od Koruny už nadobro do majetku pruského hraběte z Manfeldu. Panovník si pouze vymínil právo lovu černé a červené zvěře (kančí a srnčí) a už tenkrát "na věčné časy". Po zkáze sídla za třicetileté války začalo v r. 1666 budování nového panského sídla., zřejmě dle návrhů Františka Maxmiliána Kaňky a jeho žáka Františka Ignáce Pree. Z bývalého hradu se stala (po požárech v počátku 18.stol.) sýpka. Město obdrželo od Leopolda I. četná privilegia, která umožnila rozvoj řemesel a v r. 1674 založená panská železná huť také přinesla kraji a panství prosperitu. Mansfeldové, už jako knížata, začali v r. 1745 podle plánů G.N.Servandoniho a Roberta de Cotte ml. se stavbou monumentálního sídla, inspirovaného vídeňským Schönbrunnem. Výstavba zámeckého komplexu vyžadovala obrovské náklady, které Mansfeldové získávali tvrdým vydíráním poddaných a tresty, které končily i smrtí.. Z té doby je úsloví "Dobříš - odříš". Od chystaného povstání odradil poddané na základě udání sousedního šlechtice příchod císařské vyšetřovací komise, která nařídila pánovi vyrovnat se s poddanými a navíc zaplatit pokutu 2 000 zlatých. Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 4
V r. 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš vyženil opočenský Colloredo s podmínkou, že ke svému jménu jméno Mansfeldů připojí.. Z předzámeckého prostoru dělá centrum města i kostel Nejsv. Trojice z devadesátých let 18. stol. Nestojí, jak bylo obvyklé, na náměstí, na místě malého rybníčku, protože prý si konšelé zástavbu centra nepřáli, že by se neměli kde koupat husy. Bohatá židovská obec i nadále prospívala městu, jejím dílem bylo oživení živností, výstavba záhy proslulého hotelu a zejména výstavba později proslavené výroby rukavic (Šalamon Abeles), která dala obživu celému městu i kraji. Po vzniku Československé republiky byl zámek jedním z objektů, navržených k výkupu pro letní sídlo presidenta. Jeho volbu údajně zamítl sám Masaryk pro jeho nabubřelou honosnost. V r. 1942 zabrali zámek nacisté a zřídili zde sídlo říšského protektora. Po válce se stal zámek sídlem Svazu československých spisovatelů a hostil většinu významných spisovatelů našich i množství světových. V r. 1998 byl zámek vydán v restituci Coloredo Mansfeldům. Zámek Dobříš je rozlehlá jednopatrová rokoková budova o půdorysu písmene U. Zámecká křídla, obklopující čestný dvůr ze severní, východní a jižní strany jsou kryta mansardovými břidlicovými střechami. Ve svých osách mají zvýšené pavilóny zdobené rizality s trojúhelníkovými štíty. Hlavní brána do zámku vede průjezdem ze silnice na severu objektu.. Nese letopočet 1765 a v trojbokém štítu mansfeldský znak s plastikami Área a Achilla. V době přestavby zámku plánoval architekt de Cotte hlavní vstup od západu, proto je orientace čestného dvora k západu nezvykle otočena a nepoužita. Reálná situace staveniště jej však přinutila přeložit jej na sever a i hlavní osa objektu včetně přilehlé zahrady byla změněna z orientace západovýchodní na severojižní. Východní příčné křídlo má ve štítu hodiny a nad nimi nevysokou věžičku, jižní křídlo se do parku obrací rizalitem se štítem zdobeným plastikami Pallas Atheny a Herakla. Severní i jižní křídlo jsou zakončeny mělkými rizality se segmentovými štíty s plastikami amorků. K jižnímu průčelí jižního křídla přiléhá obdélníková formální zahrada jejíž hlavní osa., dlouhá 200 m, míří k oranžerii na jihu.Zahrada je terasována do čtyřech rovin, největší předzámecký parter je modelován broderií z buxusových ornamentů, s dominancí velké, kruhové kašny a sochami s motivem únosu Sabinek. Třetí terasa je zaplněna vysokými stěnami z habrů, tvarovanými do bludišť, loubí a zelených kabinetů. Na úzké poslední terase je vysoká, plná stěna oranžerie, pojednaná monumentální ilusivní malbou, která tvoří závěr zahrady.. Oranžerie se zasklenou částí obrací na jih, do navazujícího krajinářského parku, později přistavěna voliéra.V zahradě jsou umístěny četné sochy Františka Ignáce Platzera, jemuž náleží i autorství velké kaskádové fontány se sochami napájení Héliových koní, Tritonů, Nereidek, Poseidona a Nérea. Kaskáda v hlavní ose tvoří přechod mezi dvěma nejvyššími terasami. Ze starší fáze, z doby před r.1727, jsou v zahradě sochy s náměty z řecké mythologie (Afrodité, Apollon, Artemis, Meleagros). Kamenné vázy, reliéfní výzdoba terasových zdí a četné drobné artefakty kamennou výzdobu doplňují. Tato nová komposice byla v roce 1898 po straně doplněna o Nový park (umělecký zahradník Josef Liehm), na počátku 20. stol. malým rosariem pod budovou zahradnictví. Do celkové rozlohy 65 ha na jihu a východě navazuje na formální zahradu nepravidelná dispozice parku krajinářského, který se rozvíjí kolem potoka a nad rybníkem. Využívá terénní situaci s roklí, která je překlenuta Čertovým mostem, postaveným z tvárnic ze skelné strusky z Nové Hutě. V romantickém pojetí vyznívá i Vargač, bývalý hrad, užitý později jako sýpka, který dominuje pohledům nad velkým rybníkem. Ing. Karel Drhovský
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 5
Vysoká u Příbrami V letošním roce je výročí 170 let od narození (8.9.1841 v Nelahozevsi) jednoho z nejvěhlasnějších a světoznámých českých umělců – Antonína Dvořáka. Napsal přes padesát orchestrálních, čtyřicet komorních, jedenáct operních a množství drobnějších děl. Přestože se stal velice slavným už za života, Američané ho považují za zakladatele americké klasické hudby, stal se nositelem řady cen, titulů a jeho osobními přáteli byli největší soudobí světoví skladatelé, celý život si zachoval vztah k venkovskému prostředí, tradičním hodnotám a křesťanské víře. Když se jeho švagrová Josefina Čermáková provdala v r. 1877 za hraběte Kounice, šel jim Antonín Dvořák za svědka. Díky Kounicovi, který pro svou manželku postavil ve Vysoké malý zámeček, poznal Dvořák tento kraj a velice se mu zalíbil. Od Kounice v r. 1884 odkoupil nedaleký pozemek s ovčínem, který si dal podle vlastního návrhu přestavět na patrovou vilu se zahradou. Pro dům se posléze vžilo jméno Rusalka. Od května do října se vždy snažilbýt na Vysoké, kde se věnoval rodině, sadaření, zahradničení a holubaření. A nacházel zde také mnohé inspirace ke své hudbě. Na Vysoké tedy vzniklo přes třicet Dvořákových děl. Dvořák měl kolem své vily podle vlastního návrhu i velmi dokonalou zahradu, dnes je ale dosud vše zpustlé. V zámečku hraběte Kounice je ale zřízen Památník Antonína Dvořáka a okolní park je udržován.
Březnice Počátky tvrze v Březnici se uvádí do prvních let 13.stol, zakladateli byl rod Buziků. Ještě v tomto století byla tvrz rozšířena, takže už lze mluvit o raně gotickém hradě. Hrad a okolní krajinu drželi Buzicové až do r. 1406. Novým majitelem se stal nejvyšší mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, husitský hejtman a přítel Mistra Jana Husa. Pro jeho náklonnost k husitskému hnutí se Březnice stala obětí Husových odpůrců, byla vypálena a často střídala majitele. Zčetných majitelů je významný pro objekt Jiří Lokšanský z Lokšan, který roku 1531 se stal majitelem díky své náklonnosti k císaři, byv jeho rádce a tajemník. Za správy vzdělaného Jiříka z Lokšan dochází nejvýznamnější proměně zámku i města. Spolu s manželkou Kateřinou, roz. Adlerovou,povolali do Březnice italské stavitele a středověký hrad se proměnil v pohodlné renesanční sídlo. Fasády paláců byly opatřeny sgrafitovou omítkou s motivy psaníček, která patří k nejstarším v Čechách. O skvělé výpravnosti lokšanského sídla svědčí dochovaná knihovna s nástěnnými malbami a dobovými skříněmi a nástěnnými malbami z r. 1558. Po pánech z Lokšan se zde vystřídalo několik majitelů. Za Přibíka Jeníška z Újezdu, nejen že proběhly barokní úpravy. Přibík Jeníšek z Újezda zahájil další významnou etapu rozvoje panství a města Březnice. Do města v roce 1623 přivedl jezuity, kteří založili jezuitskou kolej a kostel sv.Ignáce a Františka Xaverského v letech 1642 – 1650. Obě tyto stavby a zároveň zámeckou kapli z let 1625- 1632 projektovali italští architekti a stavitelé, bratři, Carlo a Martin Luragové. V 18. a 19. století vlastnili Březnici Kolovratové, vlastenci a mecenášové národního obrození. Posledními majiteli byl uherský rod Pálffyů z Erdödu, za nichž byly významně přestavěny interiéry a zbořena část obvodového opevnění, přesto si Březnice zachovala svůj renesanční vzhled. Zřejmě v této době byl také na místě renesančních sádek a obory zřízen přírodně krajinářský park. Po II.sv. Válce byl zámek podle dekretu č. 12 (O konfiskaci majetku Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců) konfiskován a posléze přidělen, jako objekt určený ke „kulturně výchovným účelům“ do správy památkářům. Ve správě Památkového ústavu byl celý objek postupně opraven, rekonstruována i sgrafitová fasáda a instalovány sbírky. V rámci celkové rekonstrukce byl i na obnovu parku zpracován projekt (Drhovský). V rámci projektu se, Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 6
kromě vyčištění a dosadeb krajinářského parku, v prostoru širokého parkánu, kde přetrvávaly disproporční a nepatřičné zbytky výsadeb krajinářských, rekonstruovala renesanční zahrada. V duchu tehdejšího záměru ústavu tady vznikla reminiscence, která na místě pravděpodobné zahrady renesanční, jejíž podoba se ale nedochovala, ukazuje všechny součásti příkladné renesanční zahrady. Ing. Karel Drhovský
Hořovice Na místě tvrze ze 13. století, renesančně upravované, byl v pol. 17. stol.vybudován raně barokní zámek, v dalších etapách ještě několikrát upravovaný. Dnes se nazývá Starým zámkem, protože nedaleko něj byl v polovině 128. století založen nový objekt. Zámek vznikl ve dvou etapách, ale byl velmi radikálně v letech 1856 – 1868, za majetku kurfiřtů Hesenských, přestavěn a zvýšen o jedno patro Definitivní podobu objekt dostal až v neobarokních přestavbách v v první pol. 20. stol. Nejstarší zmínky o sadu, později ovocné zahradě, pocházejí z období kolem roku 1520.Velký zámecký park u „Nového zámku“ byl založen krátce po dostavění zámku za hraběte Norberta Václava Vrbny. Projekt vypracoval tyrolský rodák, malíř, inženýr a zahradní architekt Jan Ferdinand Schor (1686 – 1767). Práce probíhaly v období 1709 – 1714. Původní koncepce měla ráz francouzského parkového slohu, o čemž svědčí nádvoří (přední)zámku, které mívalo květinovou výzdobu. Osa parku s mohutnou alejí lip je v parku zakončena v jedinečné „Sluneční bráně“ a přes ní přechází daleko do krajiny.. Na hlavní osu navazovaly cesty vedlejší, které byly lemovány živými stříhanými stěnami . Rovnoběžně s hlavní osou parku vedla loubí rovněž ze stříhaných dřevin. Podle orientačního plánu Františka Fíkara (1892) byl uprostřed parku bazén (stav k roku 1756) obklopený čtyřmi pavilóny. Kolem roku 1800 za hraběte Rudolfa z Vrbna byla provedena úprava francouzského parku na park přírodně krajinářský, přičemž hlavní lipová alej a ostatní cesty zůstaly zachovány. Další podstatnější úpravy byly provedeny v letech 1889 – 1890 a týkaly se hlavně západní a severozápadní části. Do volné plochy trávníků (do středů a rohů) byly vysazeny tvarované dřeviny a na místo loubí byl vytvořen komplex ornamentálních květinových záhonů. Před vchody do loubí byly vysazeny dva kruhové rondely z jírovců. Tyto úpravy byly vytvořeny pro odhalení sochy Fridricha Wilhelma Hessenského, prvního německého majitele panství od roku 1852. Sochu vytvořil sochař Jindřich Nater z Vídně. Další úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského, byly poznamenány necitlivostí a nedostatkem odbornosti. V letech 1908 – 1917 byl vybudován obdélníkový rybník za zámkem vlevo od osové aleje. Plocha dna rybníka byla 3 760 m2 a hloubka 0,80 m. Z vykopaného materiálu byla nad severozápadní hrází rybníka upravena dvoustupňová terasa, zpevněná na vnější straně výsadbou dřevin a na vnitřní straně vydrnováním. V důsledku špatně provedených betonářských prací rybník ztrácel vodu. Proto byl o několik let později beton vytrhán a dno rybníka zatravněno. Podle přání majitele zámku byl v r.1909 vybudován i tenisový kurt ve východní části parku vlevo od osové aleje a další stavby. Za posledního majitele Jindřicha Schaumburka byl v letech 1939 – 1940 vybudován bazén na koupání na jižní straně parku. Po roce 1945 je park volně přístupný, konají se zde veřejné „kulturní“ akce (lidové veselice, shromáždění, apod.) a tímto provozem a téměř bez údržby park velmi trpí. V roce 1950 a dalších letech nemá park žádnou stálou pracovní sílu. Roku 1958 přešel park společně s ostatním do vlastnictví tehdejšího KNV. V roce 1959 v důsledku nutnosti vybudovat silnici k nové nemocnici byl park zmenšen o několik desítek čtverečních metrů v severovýchodním cípu. V této části bylo zničeno asi 160 m zděného oplocení. Prováděcí firma měla Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 7
v podmínkách znovuvybudování zděného oplocení v nové trase; k tomu však nedošlo, zeď byla nahrazena v poslední době. Nejcitelněji zasáhla do charakteru parku a celého zámeckého areálu stavba sídliště Višňovka na začátku osmdesátých let. V období vegetačního klidu výškové budovy hrubě narušují pohledové osy parkem. Vysoká koncentrace obyvatel nese s sebou také problém vandalismu. Aktivní a kvalitní přístup zámeckého zahradníka Petra Hoška začátkem nového století byl velikým přínosem pro celý park a zahradu. Park byl vyčištěn od náletů a plevelů a zahájeny i výsadby na navršeném kopci k odstínění ohavného sídliště. Posléze byla zpracována studie na celý park (Drhovský), návrh řešení druhého čestného dvora rozpracován do stavebního projektu. Práce v parku byly zahájeny, realizace nádvoří byla požadavkem pracovnice z Ústředí NPÚ na použití příliš drahého materiálu zatím zastavena. Ing. Karel Drhovský
Krajinná památková zóna Osovsko Památková zóna Osovsko patří k urbanisticky významným krajinářským celkům v Čechách, které v přírodně i historicky daném území vytvářejí se sídly i jednotlivými architektonicky významnými objekty záměrnou půdorysnou i prostorovou vazbu. Je cenným komplexem barokní krajiny, na jejíž základ navazují v první polovině 20. století klasicistní úpravy. Je typickým příkladem propojení dvou feudálních celků Osovského a Všeradického panství v zemědělské krajině Hostomického úvalu. Relativně pravidelně rozložené drobné vesnické útvary jsou spojeny komorními silnicemi a cestami s ovocnými stromy a jsou zpestřeny hladinami rybníků s mohutnými duby na hrázích. Tento celek statické zemědělské krajiny je propojen diagonálou záměrných krajinářských úprav od Skřiple přes Osov k Všeradicím. Diagonála je tvořena zámeckým parkem v Osově, navazujícími osami alejí, bažantnicí u Nových dvorů, lesoparkem Kluk a bývalou tvrzí Všeradice se zbytky panské zahrady a bažantnicí. Nejvýznamnějším krajinotvorným prvkem Osovska zůstává však důmyslný systém okrasných alejí doplňující architekturu staveb zámeckých, hospodářských i sakrálních. Nejmohutnější je alej Skřipel - Osov, dlouhá jeden a tři čtvrtě kilometru. Památkovou zónu Osovsko tvoří nesmírně zajímavou i vystopovatelné vazby mezi panskými dvory, jejichž základ byl položen v baroku. Jedná se o panské dvory Osov, Skřipel, Nové Dvory, Lážovice, Vižina a Všeradice. Ing. Jana Stejskalová
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 8
Lány Nejstarší písemná zmínka o Lánech je z r. 1392, kdy zde stávala dřevěná tvrz. Ke konci 16. století obec zakoupil Rudolf II. a na místě tvrze nechal postavit jednoduchý lovecký renesanční zámeček, který byl roce 1652 přestavěn v barokním stylu. Na konci 17. století koupili zámek Valdštejnové. Hrabě Jan Josef z Valdštejna v r. 1730 dal zámek přestavět a zvýšit o patro.. Od počátku 18. století až do roku 1921 byly Lány v držení Fürstenberků, kteří jej přičlenili ke svému křivoklátskému panství a rozsáhlé oboře.. Kněžna Marie Anna nechala v letech 1748-1752 postavit na východní straně zámku rokokovou kapli, spojenou v 1. patře se zámeckou budovou. V letech 1821-1825 za knížete Karla Egona II. z Fürstenberku došlo k další významné přestavbě lánského zámku. Budova byla zvýšena o 2. patro a začalo se do ní vcházet ze severní strany. Třetí patro v mansardové střeše bylo vybudováno v r. 1903 za knížete Maxe Egona II. z Fürstenberku a k jižní straně zámku byla přistavěn vstupní risalit.Souběžně s těmito stavebními úpravami byla část obory a polnosti mezi oborou a zámkem přestavovány na krajinářský park. Ten do sebe zahrnul i drobnější barokní úpravy kolem zámku. V polovině 19.století byl park podstatně rozšířen s plynulým přechodem do obory. Část vesnice, která přiléhala k zámku ze západní strany byla zbořena, obyvatelé dostali nové domky na druhé straně obce. Jeden z domů byl v záběru zahrady ponechán jako obydlí pro zahradníka. Přes všechny pozdější úpravy byla v prostoru ponechána osová alej, vedoucí od středu zámku do obory. Ta zde byla už v období renesance, kdy spojovala lovecký zámek, obklopený příkopem s oborou přes volnou krajinu. Areál byl doplněn dalšími stavbami, především velkým palmovým skleníkem a navazujícím zahradnictvím, na druhé straně neogotickými konírnami. Na výstavbu skleníku bylo, spolu s návrhy na přestavbu zámku, zpracováno několik zajímavých variant. V r. 1921 lánský zámek zakoupil československý stát pro reprezentační účely hlavy státu. Poslední stavební úpravu zámku a jeho nejbližšího okolí provedl v letech 1921 - 24 architekt Josip Plečnik. První prezident československé republiky, Tomáš Garrigue Masaryk si lánský zámek velmi oblíbil. Považoval Lány za svůj domov, často zde pobýval pracovně i na odpočinku a přijímal zde i zahraniční hosty. Po abdikaci na úřad prezidenta v roce 1935 se do Lán přestěhoval i se svou rodinou natrvalo. Jako místo posledního odpočinku pro své nejbližší i pro sebe nakonec zvolil lánský hřbitov. Po smrti T.G.Masaryka byl lánský zámek využíván jako letní sídlo presidenta méně, jen v době druhé světové války zde bydlel státní prezident dr. Emil Hácha. Po zvolení Klementa Gottwalda presidentem doznal lánský park i zámek značné změny. Byly strhány popínavé rostliny ze zámecké budovy, park byl znepřístupněn a neprůhledně zahražen, po celém parku byly rozvedeny signalisace, v závěru parku, kde sousedí s oborou byla před ostnatými dráty dokonce široký pás stále kypřeného písku, aby bylo znát jakékoli stopy. Protože zámecký kostel byl i kostelem farním, byl přístup k němu oddělen betonovou zdí, vstup na oratoř ze zámku zazděn. Určitý obrat nastal za presidenta Zápotockého, který s poukazem, že byl v koncentráku dost dlouho dal většinu drátěných zabezpečení odstranit. Za presidenta Novotného byl park příležitostně opět zpřístupněn veřejnosti, ale velké újmy doznalo historické vnitřní zařízení, které bylo z větší části, včetně dosud udržovaného Masarykova pokoje, zničeno. Z parku byly také odstraněny některé architektury od Josipa Plečnika - dnes už jsou rekonstruovány a obnoveny. V letech 1969 byla zahájena dle studie (Drhovský) regenerace parku a přestavba jeho lesnatých částí, práce nebyly dokončeny. Pro park a zahrady není vždy nejšťastnějším řešením zájem presidenta a zejména jeho manželky o park, spojený s vlastními nápady a představami. Ing. Karel Drhovský
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský
Stránka 9
„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2011 - STŘEDNÍ ČECHY“ Texty vydané u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 3. – 5.října 2011 ve spolupráci Asociace Entente Florale cz – Souznění, o.s. a Agentury Bonus.
Autor: Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský Vydala: Ing. Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel. 602 175 664) Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS ISBN 978-80-86802-15-2
Agentura BONUS
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel DrhovskýStránka 10
Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel DrhovskýStránka 11
