HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2010

„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2010“

„ZÁPADNÍ ČECHY“ Program 1.den - čtvrtek 9.9.2010 8,00 - odjezd Plzeň Průjezd po okraji navržené krajinné památkové zóny Horní Berounka Kaceřov - první zámek a druhá renes. zahrada v Čechách - z autobusu Průjezd krajinnou památkovou zónou Plasko Plasy, jeden z nejvýznamnějších barokních českých klášterů, dílo Matheyho, Santiniho - jejich unikátní stavby, hrobka Metternicha - z autobusu Dominium plaského kláštera, hospodářské dvory (Santini) - průjezd Kralovice - kostel s mausoleem zakladatelského rodu zámků Kaceřova a Nelahozevsi, Gryspeků - průjezd Mariánská Týnice - proboštství plas.kláštera, Santini - prohlídka obnoveného kostela a sadových úprav, postavení v krajině Manětín . město nazývané "perlou českého baroka", zastavení, prohlídka obnovené barokní zahrady a parku v bývalé štěpmici Průjezd krajinou, stolová hora Vladař 13,00 - 14,00 Chyše, oběd v soukromém pivovaru Valeč - prohlídka zámeckého parku, kdysi vrchol barokní zahrady, dodnes plná nezodpověděných tajemství Chyše - prohlídka příkladně renovovaného soukromého zámku a parku, exposice Karla Čapka 18,00 - 19,00 - večeře v soukromém pivovaru exkurse a degustace v pivovaru 23,00 - ubytování v pensionu U Čapků a U Zámku

2.den - pátek 10.9.2010 8,30 - odjezd od pensionů Průjezd krajinou do K.Varů (Skoky, Doupov, zámek Stružná, Andělská Hora aj.) Průjezd okrajem Karlových Varů Ostrov, zámecký a klášterní areál, průjezd Horní Hrad - prohlídka soukromé obnovy neogot.zámku odsouzeného k zániku, romantická krajina s úpravami 12,00 - 13,00 oběd na Horním Hradě Průjezd Karlovými Vary Bečov, hrad a zámek - prohlídka terasových zahrad Zámek Toužim, průjezd kolem města s renes.zámkem a zahradou 17.00 - příjezd do Plzně

Ing. Karel Drhovský

Stránka 1

Navržená krajinná památková zóna Horní Berounka V roce 1995 dostaly památkové ústavy za úkol zpracovat návrhy na novou velkoplošnou památkovou kategorii Krajinné památkové zóny. Za Západočeský kraj bylo zpracováno 6 územních celků (Chudenicko, Valečsko, Plasko, Horní Berounka, Údolí střely a Gutšstejnsko). MK rozhodlo o vyhlášení třech zón v každém kraji. V záp.Čechách tedy byly vybrány první tři. Horní Berounka je území, které začíná s tokem Berounky u kostela sv. Jiří se hřbitovem v Plzni Doubravce. Je to nejstarší památka Plzně, začíná jako románský kostel (ze značné části zachovalý, gotické rozšíření, barokní úpravy. Traduje se jeho založení sv. Vojtěchem. Údolí řeky je v poměrně dramatické krajině, lidskou rukou doplňované několika mlýny, trvajícími říčními přívozy, zříceninou hradu Libštějna, končí v Liblíně (městečko se zámkem pův. renesančním, s rozsáhlou barokně klasicistní novostavbou, zajímavým parkem, barokním kostelem, kvalitními domy) . Území se nevztahuje, jako většina KPZ k modelované krajině se šlechtickým sídlem, ale je ukázkou využití vodního toku a krajiny kolem něho po staletí k lidské aktivitě (i v současnosti jako frekventovaná vodácká trasa). Toto území je ale pod ochranou jako Přírodní park s řadou lokalit, chráněných přísněji jako Přírodní památka, či Přírodní reservace. Spilitový útvar Malochova skalka s řadou teplomilných rostlin, reservace Hájse zbytkem přirozeného dubohabrového lesa a podrostem chráněných rostlin (lilie zlatohlávek), reservace Zábělá, reservace Třímavské skály s podrostem skalních stepních rostlin, přírodní útvar Chlumská stráň, reservace Dubensko s porostem tisu na spilitových skalách. Přírodním parkem Horní Berounka je vedena naučná stezka z Plzně až do Zvíkovce (s barokním zámkem a malým přírodně krajinářským parkem).

Nynice Ves starobylého původu (první zmínka 1186), podstatnou část historie je součástí dominia plaského kláštera. Na přelomu 17. a 18. století dva velcí opaté Ondřej Trojer a jeho nástupce Evžen Tyttl dali klášterním stavitelem Matějem Kondelem ve vsi postavit vznosný kostel sv. Kateřiny. V klášterním majetku zůstala ves až do zrušení kláštera v r. 1785. V obci je zachován přívoz ( i pro automobily) přes řeku Berounku.

Planá Kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou v obci byl založen plaskými cisterciáky ve 14.století na území obce, jejíž počátek sahá do století 12. V letech 1752 - 3 byl plaským klášterem podstatně rozšířen a upraven v barokním stylu. V kostele byl pokřtěn rodák z nedaleké myslivny Alexander Heber, autor proslulého díla o českých hradech.V kostele se zachovaly gotické sochy (dvě nejhodnotnější v r. 1992 a 93 ukradeny). Požár v r. 1949 poničil interiér, shořel hlavní oltář a poškozeny varhany, ale po požáru byly v presbyteriu objeveny pod barokní omítkou zachovalé gotické fresky (Christologický cyklus, apoštolové). V současné době se podnikají akce na záchranu tohoto kostela. V obci byla v 70tých letech 19. století založena záložna, jejíž členové postavili pivovar, jehož stavba trvala necelý rok. Na čas bylo vaření piva přerušeno pro platební neschopnost, po převzetí soukromou firmou obnoveno. Vynikající pivo (Bawor, černý ležák Rychtář) se zde vařilo až do likvidace komunisty v r. 1949. Jednou z dominant obce je budova bývalé (bohužel) obecné školy, která byla nejen školou, ale kulturním stánkem s aktivitami pro celé okolí. Dnes je obec většinou výletní oblastí, která láká na jedné straně údolím řeky Berounky, na druhé straně přír. památkou Hromnické jezírko.


Stránka 2

Kaceřov Na místě dnešního zámku stála středověká věžovitá tvrz. Celé panství, zkonfiskované po prvním stavovském povstání, obdržel odměnou za věrnost sekretář České dvorské komory Florián Gryspek z Gryspachu. Ten byl v době povstání českými stavy vězněn v Bílé věži, jejíž symbol poté obdržel od císaře jako povýšení znaku. Florián byl absolventem pražské a sorbonské university, znal čtyři jazyky a vzhledem k věrností císaři i znalosti italštiny byl pověřen dozorem nad renesanční výstavbou na pražském Hradě. Od císaře dostal darem celé kaceřovské panství i finanční prostředky na postavení svého sídla. Stavba byla započata okolo roku 1540 na místě bývalé tvrze (z ní do stavby pojata věž); dokončena okolo roku 1562. Typ Kaceřova, který vznikl jakýmsi křížením římských pevnostních staveb se středověkou falcí lze odůvodnit i z charakteristiky stavebníka, který se obával, že nenávist českých stavů vůči němu by mohla vézt k aktivním činům. Proto byl zámek obklopen mohutným a nákladným příkopem, zabahňovaným přítokem z kopce nad zámkem. Vnitřní prostor byl ještě chráněn nárožními dělovými bastiony. Na vnitřní straně zeď příkopu přerůstala ve 4 m vysokou zeď se střílnami. Celé toto zařízení bylo od oblounové římsy zdobeno sgrafity. Uvnitř této pevnosti za padacím mostem sice ještě jedny příkopy před oběma vchody s padacími mosty byla postavena už moderní, oproti středověkým hradům pohodlná a slunná renesanční vila. Přes vysoké náklady byla do pevnostního okrsku zařazena jako nezbytná součást i komponovaná zahrada. Má, stejně jako celý zámek, nepravidelný čtyřúhelníkový půdorys. Od prostoru s vlastním zámkem byla oddělena 4m vysokou zdí se třemi branami, ovšem spojení se zámkem je provozně pragmatické, nikoli osově symetrické. V Kaceřově tak vzniklo dílo, které na našem území nikdy předtím neexistovalo a jehož hlavní cena spočívá nejen v prioritě stavby, její paladiánské čistotě, ale i v relativní zachovalosti. Zámek jako panské sídlo dlouho nesloužilo. Protože se potomci Floriána Gryspeka přidali ke druhému stavovskému povstání, patřili dokonce k nejaktivnějším, bylo jim panství v r. 1622 zkonfiskováno a předáno cisterciáckému klášteru v Plasích. V majetku kláštera sloužil především jako hospodářský objekt s bytem správce. Po zrušení kláštera byl i následným majitelem panství, Metternichem využíván stejným způsobem jako sýpka, sklady, seník. Nějaký čas v jednom přízemním sále severního křídla byla škola. Roku 1875 snesena v severní části věž, přičemž byly poškozeny tři pole arkád v nádvoří, v roce 1912 zámek vyhořel. Teprve na příkaz z Vídně po dvou letech dali Metternichové vyhořelý zámek provisorně zastřešit. Při první pozemkové reformě bylo kaceřovské panství Metternichům zkonfiskováno a stal se z něj t.zv. zbytkový statek s nájemcem Spěváčkem. Ten byl sice za 2.sv.války členem Vlajky, ale po válce nedostal ani t.zv. malý dekret. Po vzniku památkového ústavu (tenkrát KSSPPOP) převzala tehdejší ředitelka dr. Pavlíková zámek se zahradou do správy mezi nejvýznamnější památky kraje (nejen). Ve správě památkářů byl zámek, který už byl uvažován ke zboření, staticky zabezpečen, vyklizeno a zabezpečeno celé nejcennější jižní křídlo od rozsáhlých sklepů až do posledního patra (dvě patra byla znovu vestavěna, po požáru kromě přízemních kleneb všechno chybělo (v dalších částech ještě chybí). Začalo se s čistěním a rekonstrukcí příkopů (téměř polovina je hotova) a postupným náročným restaurováním vnitřních kamenických prací (portály, okenní ostění, krby). Do zámku byla převezena kopie manýristické Medvědí fontány Jeronýma Kohla, kterou si dal vyhotovit Černín italskou firmou Ciani pro nádvoří zámku Stružná, přestavovaného do neorenesančního stylu. Tady byla v majetku vojenského útvaru velmi ohrožena protože jim překážela. Po průzkumných pracích byla na řešení zahrady vypsána soutěž, jejíž vítězný návrh byl, téměř svépomocí, realisován.


Stránka 3

V těžišti, které se jenom přibližuje ose zámku, je postavena a restaurována Medvědí fontána jako hlavní akcent zahrady. V křížení příčné a vedlejší cesty je druhý akcent tvořený vertikálou exotického stromu. Další vertikály štíhlých jehličin, které mají připomínat (podobně jako v renesanci střihané smrky) italské cypřiše jsou v rozích čtyřhranných dílů, lemovaných střihanými ploty. Ornamenty z myrtě podobného zimostrázu vytváří v jednoduchých renesančních motivech diagonálu od kašny. Po obou stranách jsou ovocné stromy jako připomínka obvyklé štěpnice. Celá zahrada je lemovány vysokou habrovou střihanou stěnou s průchody, která odděluje vnitřní zahradu od širokého prostoru kolem hradeb. Pro zámek, který byl už v té době četně navštěvován, byla připravena exposice z náznaku renesančního mobiliáře a především s instalací galerie holandského malířství ze sbírek NG. Přes návrhy plzeňského památkového ústavu nebyl včas Kaceřov vyhlášen Národní kulturní památkou. Po roce 1990 byl potomky nájemníka Spěváčka vznesen restituční požadavek, který byl i po odvolání krajským soudem potvrzen. Přes přesvědčení, že se jedná o podvod, musel být zámek vydán. Dnešní stav je tristní, zámek chátrá, poškozenou střechou zatéká, instalované parkety byly zborceny a vytrhány atp., zahrada je neudržována, okolí je nesmyslně a zcela proti historické situaci osazováno nesourodou směsí dřevin. Takto je u nás pečováno o první renesanční zámek, první příklad palladianismu a první renesančí zahradu, kromě Královské, jejíž příklad je v Kaceřově zjevný.

Dobříč Obec, její první písemná zmínka je z r. 1250, byla po větší část své historie součástí dominia plaského kláštera, na čas i součástí kaceřovského panství Gryspeků. Poničena husity i třicetiletou válkou se vždy vzpamatovala. Po zrušení kláštera přešla s jeho majetkem do náboženského fondu a poté do vlastnictví Metternichů. Dobříčské děti navštěvovaly v letech 1788 -1880 školu v Kaceřově (na tamějším zámku). Koncem 19. století se začala u tzv. Bí1é jámy dobývat malířská hlinka. Počátkem 30. let 20. století se tu na malířskou hlinku specializoval plzeňský podnikatel, jehož nástupce provedl také v roce 1946 průzkum okrů. Jednu z průzkumných sond dal rozšířit na těžní šachtu. Podnik byl budován asi dva roky. V roce 1948 byla zahájena těžba. V r. 1951 podnik převzaly Spojené továrny na barvy a laky, n. p. v Praze, v roce 1953 Chlumčanské keramické závody Přírodní okr z ložiska Dobříč byl využíván jako pigment do fasádních a malířských barev. Od roku 1948 do r. 1955 byl dobýván hlubinným způsobem. Těžba v jámovém lomu byla ukončena v roce 1967

Obora První písemná zmínka o Oboře je na listině datované okolo roku 1175, kterou kníže Soběslav II. daroval ves cisterciáckému klášteru v Plasích. V roce 1350 vystavěl klášter ve vsi kostel zasvěcený Archandělu Michaelovi. Za opata Evžena Tyttla byl barokně přestavěn kostel sv. Archanděla Michaela a od dva roky později k němu byla přistavěna věž, na které se dochoval znak opata. Roku1543 se stal majitelem Obory a dalšího klášterního majetku Florián Gryspek, po jeho smrti na jaře roku 1588 se o panství podělili jeho synové. Gryspekové z Gryspachu drželi panství až do konfiskace jejich majetku Ferdinandem II. v době pobělohorské. Opat plaského kláštera požádal císaře o navrácení dřívějších klášterních statků a Obora se vrátila do majetku plaského kláštera. S ním pak sdílela obec další osudy, včetně převodu do dalších majetků po jeho zrušení.


Stránka 4

Nebřeziny Ves leží na staré zemské stezce. Poprvé je písemně připomínána roku 1146, kdy ji kníže Vladislav II. daroval spolu s Kaznějovem a dalším vznikajícímu cisterciáckému klášteru v Plasích. Klášter ve 13. století nad vsí založil poplužní dvůr. Jako okolní obce a statky sdílela obec osudy s plaským klášterem v jehož majetku v průběhu času povětšinou byla. V roce 1723 dal klášter v obci postavit malý zámeček jako oddychové sídlo opatů. Zámek postavil plaský stavitel Matěj Kondel, spolupracovník Jana Blažeje Santiniho na stavbách v Plasích. I zámeček je zjevně santiniho architekturou ovlivněn. Zámeček se stal posledním obydlím posledního plaského opata Celestina Wernera po zrušení kláštera v r. 1785. Zámek byl později opět s celým dominiem v majetku Metternicha. Na zahradě byla postavena továrna na parkety, zámek sloužil jako byty a kanceláře. V současné době v soukromých rukou rychle chátrá. V obci jsou dvě vynikající barokní sochy z doby plaského kláštera, kaple je až z poloviny 19.století. Současné jméno bylo dostala obec v r. 1924 namísto původního Nebřežiny.

Krajinná památková zóna Plasko Byla na základě zpracovaného návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlášena MK ČR v roce 1996. Začíná na západním okraji při soutoku řeky Střely s potokem tekoucím ze strže zvané Peklo na severozápadním okraji plaské kotliny a přes dlouhé údolí kolem středního a dolního toku řeky Střely vede až k Nebřezinám na straně opačné. Jádrem je samozřejmě území Plas a protáhlého údolí na obě strany kolem řeky, s akcentem vlastního rozsáhlého kláštera, románského založení, ale dnes s téměř kompletně vyjádřenými stavebními objekty ranného a vrcholného baroka. Barokní zahradní architektury kláštera i barokní krajina nepřežily Metternichovské vlastnictví, stejně jako interiéry většiny objektů a dokonce i některé stavby celé. Ale v krajinné tvorbě měla doba Mettenichů pro Plasy přínos. Především vytvořením rozsáhlé Velké louky, krajinného parku charakteru anglické krajiny. Je při řece Střele nad klášterem, louka, lemovaná stromovým porostem, s boskety a soliterami, s průhledy na historické objekty, ale bez osové vazby. Za západním cípem Velké louky vyvěrá pramen, který tvoří studánku nesoucí název Prelátka. Podle pověsti byla vždy užívána mnichy ze zdejšího kláštera a mezi místními obyvateli se její vynikající a údajně i léčivá voda těší velké oblibě dodnes. Do krajiny, zejména podél řeky se od Plas rozbíhají aleje stromů, především lipové. Zejména je pověstná Alej vzdechů, alej asi 158 lip kolem pěšiny, vysázených na vzdálenost 3 -5 m od sebe. Sama řeka a jejím působením vytvořené údolí zase naplňují zónu přírodními a topografickými hodnotami.

Řeka Střela Plaskou kotlinou protéká řeka Střela. Ještě před několika miliony let byl povrch krajiny zarovnán. Ve směru dnešního toku Střely tekl od severu pomalý vodní tok. Teprve ohromné deště meziledových dob učinily z líného toku dravou řeku, která se svými přítoky během statisíceletí prorvala hluboká údolí a strže, tak typické pro její povodí. Její koryto se občas měnilo, také jména měla různá. Říkalo se jí německy Schnella, česky Lososnice nebo Žlutice. Střela má největší povodí ze všech přítoků Berounky na území našeho kraje (902,2 km2), i když má průměrnou roční průtočnost (2,8m3) nižší než pravobřežní přítok Klabava. Střela totiž protéká územím s nejnižšími srážkami (500 mm) a nejvyššími teplotami v našem kraji (Liblín 8,1°C).


Stránka 5

Řeka Střela je tokem dlouhým necelých 100 km. Pramení na Tepelské plošině severovýchodně od obce Prachomety nedaleko Toužimi v nadmořské výšce 640 m a prochází malebnou krajinou, kterou ve své minulosti vlastně vytvořila, a ústí do řeky Berounky u Liblína v nadmořské výšce 274 m. Celý střední tok Střely protékající Rabštejnskou pahorkatinou a Plaskou pahorkatinou je nejkrásnějším, opravdu romantickým úsekem. Údolí jsou tu sevřená, strmá, stěny přesahují i 100 m výšky nad řekou a tvoří kaňonovitá údolí. Pouze kolem Plas se vytváří kotlina v délce asi dvou a půl kilometru a o šířce sedmi set metrů. Na toku jsou dvě přehrady - Žlutická a v Plasích. Od obce Nebřeziny prochází chráněným územím Natura 2000 - Kaňon Střely. Střela je rájem pro rybáře, vodáky a turisty. Její hluboká, malebná údolí a zalesněné svahy zvyšují atraktivnost Plas a celého Mikroregionu Dolní Střela.

Plasy Rozsáhlý komplex cisterciáckého kláštera v Plasích je jedním z nejvýznamnějších klášterů v Čechách. Jeho kořeny sahají do roku 1144, kdy tehdejší kníže, pozdější král Vladislav I., vydal zakládající listinu pro klášter. Z původní středověké dispozice se dochovaly několik fragmentů. Roku 1419 začaly války husitské, které se nevyhnuly ani zdejšímu kraji. Zpustošeno bylo mnoho vsí a 3. 6. 1420 přitáhl Žižka s husity ke klášteru plaskému, spálil jej do základů a mnichy dal povraždit. Tehdejší opat Bohumír (1399 - 1425) prchl do Manětína, kde roku 1425 zemřel. Současnou monumentální podobu získal areál až barokní přestavbou v letech 1661 až 1739, na které se podíleli stavitelé J. B. Mathey (prelatura, sýpka) a J. B. Santini-Aichel (konvent s nemocničním křídlem), spolu s klášterním stavitelem Matějem Kondelem. Připravená výstavba monumentálního klášterního chrámu, který měl nahradit v podstaě románský kostel a měl svou velikostí předčit i svatovítskou katedrálu se už neuskutečnil. V roce 1785 byl výnosem císaře Josefa II. klášter zrušen a přešel do správy Náboženského fondu. Poslední stavební úpravy byly realizovány v 19. století tehdejším kancléřem K. W. L. P. Metternichem, který celé panství zakoupil v roce 1824. Při svých stavebních aktivitách neváhal Metternich zbořit raně gotický poutní chrám Panny Marie, který stál u vchodu do kláštera a románskou kapli sv Bartoloměje u hlavního klášterního chrámu, jenom proto, aby měl stavební materiál na výstavbu železárny. Budovu prelatury přeměnil ve svůj zámek. Zachoval sice architekturu Matheiho budovy, ale až na štukový a malovaný strop v sále a na schodišti veškerou bohatou vnitřní výzdobu zničil. Při dnešní silnici je monumentální budova sýpky, jaká nemá u nás obdoby. Je vystavěna podle plánů J.B.Matheiho, který ji pojal nejen jako pragmatickou stavbu, ale i jako ideovou záležitost. Úzká, podélná, čtyřpodlažní budova je postavena jako palás s dvouramenným schodištěm v ose do prvního patra. Středem budovy je třípodlažní raně gotická kaple z královského paláce, který stál na místě severního křídla sýpky. Dominuje raně barokní hodinová věž s unikátním hodinovým strojem. V budově konventu, která je založena na 5.100 dubových pilotách a dubovém roštu v bažinaté půdě, je umístěna stálá expozice, která představuje barokní architekturu a umění (15 velkoplošných fresek po trase - autoři: Pink, Müller a Kramolín, kaple sv. Bernarda, kapitulní síň, ambitové chodby, knihovní sál). Celou tuto trasu doplňuje v nemocničním křídle expozice lékárenství, která navazuje na bohatou tradici lékárenství v Plasích. Ve druhém patře konventu byla otevřena část připravované "Galerie inspirovaného umění" (galerie plaských rodáků Strettiů, galerie unikátního souboru maleb Antonína Doležela 1893 1984, rozpracovaná galerie malujícího architekta Klimenta Štíchy - západočeské památky), v současnosti je tato galerie, budovaná ve 2. Patře konventní budovy, ale už zrušena. Na místě bývalého nádvoří hospodářského dvora vznikl v době pobytu rodiny Metternichů park, nazvaný později park Stretti. Zde byla tzv. Kongresovka, lípa, kterou sem


Stránka 6

v roce konání Vídeňského kongresu (1815) nechal vysadit kancléř Metternich jako upomínku na pro něj úspěšná jednání. Při vichřice v létě roku 1980 byla bohužel vyvrácena. Jako pokračovatel byl vybrán jeden výmladek, který roste v parku dodnes. Metternich výstavbou silnice vedené přes klášter nejen vážně ohrozil stavbu konventu, ale zcela poničil klášterní zahradu, která na plzeňsku patřila k nejkrásnějším. Zůstala částečně zachovány zahradní zeď, která původně zcela oddělovala větší část zahrady, osově vázanou na zimní refektář, jako součást klausury. Spodní část pod terasou (v místě dnešní příčné silnice), byla naopak veřejnosti přístupná a sloužila jako zahrada léčivých bylin pro klášterní lékárnu a nemocnici. Na místě zbytku klášterní zahrady je nevýrazný krajinářský par, který soudruzi nazvali Parkem osvobození a do spodní části umístili terrakotovou sochu. Nad touto zahradou, už vně někdejšího ohrazení, je hřbitov s kostelem sv. Václava. Pod kostelem byla klášterní hrobka. Původně gotický kostel byl barokně upraven a po převzetí kláštera jej dal Metternich přestavět do empirové podoby, ostatky mnichů vyházel a z klášterní hrobky si dal udělat svou rodinnou hrobku. Nad vlastním klášterem je klášterní hospodářský dvůr s pozoruhodně zachovalými stodolami.

Kralovice Kralovice jsou poprvé zmiňovány v písemných pramenech v r. 1183, kdy je kníže Bedřich jako po otci zděděnou ves s významným právem trhu a soudu věnoval cisterciáckému klášteru v Plasích. Z r. 1250 je první písemná zmínka o zdejším kostele, kdy plaský opat Gotfried udělil obci právo zákupní a stanovil poplatky. V čele městečka stálo 12 konšelů, které na návrh obce jmenoval do funkce plaský opat. Po husitském rozvratu byly Kralovice předmětem královských zástav, ale pak se, alespoň část vrátila do plaského klášterního majetku. V létech 1531 a 1543 získal obě části Kralovic do svého majetku Florián Gryspek z Gryspachu, jehož zásluhou získaly Kralovice řadu výhod a povýšení na město. Po Bílé hoře se Kralovice vrátily do majetku kláštera, ve kterém byly až do zrušení kláštera v r. 1785. Po vlastnictví Náboženského fondu se staly majetkem Metternichovým. Rozsáhlý požár v r. 1845 vážně poškodil celé město, které se po dlouhodobé obnově pak zcela změnilo. Městu dominuje jeho nejvýznamnější památka, farní kostel sv. Petra a Pavla, o němž jsou zmínky již ve 14. století. Do dnešní podoby byl podstatně rozšířen a přestavěn v llétech 1575–1581 Floriánem Gryspekem. Starší stavbu připomíná jen zdivo presbytáře s trojbokým závěrem a opěrnými pilíři a spodní část věže, nepochybně však byla do nové stavby začleněna i podstatná část chrámové lodi. Její zdivo bylo rozšířeno venkovním směrem a odlehčeno slepými polokruhovými arkádami, v náznaku se opakujícími i v interiéru. K severozápadnímu rohu presbytáře se přimyká věž, z druhé strany pak boční kaple, pod níž se nalézá gryspekovská rodinná hrobka, kde jsou uložena mumifikované ostatky Floriána Gryspeka a jeho potomků. Vnější fasáda kaple, věže a presbytáře je opatřena sgrafity, jejichž současná podoba je však výsledkem pozdějších oprav a neodpovídají sgrafitům původním. Vnější plášť lodi je vyzděn z tmavorudých pálených cihel a neomítnut, z pálených tvarovek z kostela v Plasích. V kapli se nalézá další umělecká památka mimořádné hodnoty - dřevěný renesanční epitaf Floriána Gryspeka z roku 1593. Ve městě byl i gryspekovský zámek, jehož přestavěné pozůstatky byly v osmdesátých letech 20.stol. zbořeny. Město bylo i sídlem okresních úřadů, v čemž soupeřilo s městem Plasy. Vzájemná rivalita se traduje a v mnohém přenáší dodnes.


Stránka 7

Mariánská Týnice Už od středověku uctívané cisterciácké poutní místo u Kralovic, v obci Mariánský Týnec, je Mariánská Týnice, povýšená opatem Tyttlem na probošství. .Kostel Zvěstování Panny Marie, jednopatrová budova proboštství a ambity s freskovou výzdobou byly postaveny plaským opatem Evženem Tyttlem podle plánů Jana Blažeje Santiniho v letech 1711 - 1768. Výstavba areálu nebyla po zrušení kláštera v r. 1785 Josefem II. dokončena. Probošství bylo s plaským klášterem přes dvůr Sechutice spojeno cestou, lemovanou lipovými alejemi, které jsou pro plaský klášter od barokních dob charakteristické. Sama stavba je úžasným příkladem architektonického ztvárnění ideové gradace. Po převzetí Mariánské Týnice spolu s plaským dominiem dal Metternich sundat z kopule chrámu měděný plech, který chtěl použít na pivovarské kotle. Plech byl příliš tenký, tak ho prodal židovi. Kopule bez střechy se za čas zřítila. V proboštsví byl po 2.sv.válce sklad krajského knižního podniku a od r. 1952 v části museum severního Plzeňska. Postupně se museu a galerii severního Plzeňska podařilo získat objekt celý a postupně ho opravit a rekonstruovat i obě věže probošství a dokonce i rekonstruovat kopuli chrámu. Protože byl areál dlouhou dobu přístupný pouze ze zadní části (před probošstvím bylo až k budově pole), byl dán architektonický úkol, vytvořit "ze zadku předek". To se podařilo s kašnou a barokisující oblázkovou dlažbou. Později se podařilo získat i prostor před probošstvím místo, kde měly stát budovy hospodářské. Na jejich místo byla navržena zahradní úprava, která připravované objekty v podstatě imituje. Na dobré cestě je i obnova barokní Plaské cesty od osy probošství ke dvoru Sechutice a do Plas. V museu je m.j. i sbírka vedut hospodářských barokních dvorů plaského dominia, největšího souboru v Čechách, na nichž je patrná alespoň ideová spoluúčast J.B.Santiniho.

Trojany Obec měla původně název Trojerovice podle opata plaského kláštera Ondřej Trojer (též Andreas Troyer; 25. října 1648, Kralovice – 18. července 1699, Plasy) byl v letech 1681– 1699 opat cisterciáckého kláštera v Plasích, jeho veliký obnovitel a skvělý hospodář, který klášteru nejen vrátil jeho někdejší majetky a proslulost, ale podstatně je rozšířil. Po tomto opatovi je také pojmenována nedaleká ves Ondřejovice, jedna z mnoha, kterou založil.

Křečov Farní kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný již ve 14.století, barokně upravený v r. 1683. Z gotické stavby zachován refektář, což je i z vnější strany viditelné. Nízká hranolová věž je zakončena překvapivě drobnou bání. Vnitřní zařízení barokní.

Mladotice První písemná zmínka o obci je z r. 1115, kdy obec patřila do majetku benediktýnského kláštera v Kladrubech. . Později byla směněna bližšímu cisterciáckému klášteru plaskému, jenž měl ve vsi hospodářský dvůr s kaplí a k jehož majetku náležela obec až do zrušení plaského kláštera dne 9. 11. 1785. Nejvýznamnější historickou památkou obce je barokní kaple paní Marie. Nachází se na místě, kde původně stála románská kaple zasvěcená sv. Hedisse, vybudovaná ještě kladrubskými benediktýny. V 16. století byla původní stavba nahrazena novou kaplí sv. Kateřiny, kterou však nechal kvůli zchátralosti plaský klášter také strhnout. Nová kaple byla vybudována v letech 1708 - 1710 dle návrhu J. B. Santiniho jako jeho první zakázka pro opata Eugena Tyttla. Půdorys šesticípé hvězdy prozrazuje vazbu k mariánskému kultu. Po


Stránka 8

zrušení kláštera plaského dne 9. 11. 1785, byla kaple zakoupena obcí Mladotice za 110 zlatých.

Manětín První písemná zpráva o Manětíně je z r. 1169 kdy král Vladislav I. zdejší újezd postoupil rytířskému řádu johanitů. Ti zde postavili první kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli, hlavnímu patronu řádu, a zřídili sídlo komtura, komendu. Její vznik lze předpokládat rovněž již ve 12. století, i když poprvé je písemně doložena až k roku 1325. Nacházela se v blízkosti kostela, patrně západním směrem v místech dnešní fary. Při staré obchodní cestě z Chebu do Prahy Majitelé se jako obvykle střídali, až Roupovští ztrácí manětínské panství v pobělohorských konfiskacích v r. 1622. Majetek koupila Ester Mitrovská z Nemyšle, rozená Lažanská z Bukové. Estera zemřela bez potomků, panství odkázala svému bratru Ferdinandu Rudolfovi Lažanskému z Bukové. Tím začíná na Manětíně éra hrabat Lažanských, kterým náležel více než 300 let. Za jejich vlády Manětín prožívá období nebývalé prosperity a hospodářské stability. Po roce 1670 za Karla Maxmiliána Lažanského (1658-1695) došlo ke stavebním úpravám, které asi první setřely ráz renesanční stavby. Částečně je datuje letopočet 1678 na portálu vedoucím do hospodářského dvora. Mezi osobnosti, které se velmi zasloužily o rozkvět města po hospodářské i umělecké stránce, náleží hrabě Václav Josef Lažanský (1673-1715) a zejména jeho manželka Marie Gabriela Lažanská (?-1758), vnučka Humprechta Černína z Chudenic. Tato štědrá podporovatelka umění se snažila ze svého skromného venkovského panství vytvořit sídlo dvorské kultury. Svědčí o tom přítomnost řady vynikajících umělců sochařů Štěpána Borovce a Josefa Herschera, malířů Petra Brandla, Filipa Kristiána Bentuma a Václava Dvořáka. Okruh umělců, kteří v té době v Manětíně působili, netvořili jen výtvarníci. Často zde pobýval plaský cisterciák Mauritius Vogt, kartograf, historik, ale i vynikající varhaník a komponista a četní další. Podle posledních stavebně-historických průzkumů byl architektem, jemuž Manětín vděčí za barokní podobu zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí, Tomáš Hafenecker (1669-1730). Uznávaný odborník, pozdější císařský stavitel, vypracoval projekt manětínského zámku, který byl z úsporných důvodů přestavbou objektů předešlých. I charakter náměstí se barokní přestavbou zcela změnil. Dosavadní svah byl uměle vyrovnán trojicí vysokých teras, ozdobených kašnami, galerií barokních soch, sousoší a váz. Výstavba v následujících stoletích vedla k rozvinutí města podél hlavní ulice na obě strany, centrum však zůstalo bez podstatných změn. Posledním pánem z rodu Lažanských na manětínském panství byl Jan Karel Lažanský (1857-1932). Po něm panství zdědil Jan Karel Seilern-Aspang (1921-1944). Po druhé světové válce byl majetek rodu Seilern-Aspang zestátněn. Zámek byl po roce 1945 jako konfiskát přidělen Státním statkům, byly v něm úřadovny a byty. Zámecká zahrada, která v té době měla už podobu krajinářského parku, byla rozdělena na deputátní zahrádky. V Manětíně bylo založeno vlastivědné museum, které docílilo, že alespoň sál a knihovna zámku se zpřístupnily. Vlastivědné muzeum se koncem 70. let stalo součástí okresního muzea v Mariánské Týnici. V roce 1988 převzalo pod svou správu okresní muzeum i budovu zámku a zahájilo její obnovu. Od 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s parkem přidělen do správy Památkovému ústavu v Plzni Už za správy muzea v M.Týnici začala cílevědomá rekonstrukce nejen zámku, ale i zahrady. Po postupné asanaci porostů i zbytků zahrádek, kompostů a králíkáren byl vítězný návrh rekonstrukce v podstatě svépomocí realisován. V zahradě byly provedeny sondy, které odhalily i předpokládanou kašnu a členění zahrady. Přes tuto kašnu je od portálů oranžerie a konírny vedena důležitá příčná osa, která tvoří jakési propylaje k zámku. Hlavní osa přechází od zámku, zámeckou terasou přes obvyklý parter, kašnou až na konec zahrady. Přes


Stránka 9

rekonstruovaný most pak bývalou štěpnicí na protější svah, kde je ukončena v portálu hospodářské budovy (pivovaru). Po r. 2002 byla ještě dokončena započatá asanace prostoru bývalé barokní štěpnice za potokem, ve které zůstal kvalitní krajinářský park z 19.století. Ten byl doplněn novými výsadbami a keřovým pláštěm a okružní cestou. Pro evokaci barokní komposice byl uvolněn osový průhled od zámku přes rekonstruovanou barokní zahradu. Smutnou skutečností zůstává, že unikátní oranžerie, která měla v interiéru freskovou výzdobu, byla v soukromém majetku téměř zničena.

Horní Střela Mimořádně romantické údolí horního toku řeky Střely se starobylým osídlením bylo připraveno do návrhu na krajinnou památkovou zónu. Po redukci předložených návrhů tato oblast vyhlášena jako památková zóna nebyla, je však v podstatě ve stejných rozměrech chráněna jako přírodní park. Předtím tato oblast byla v r. 1978 vyhlášena jako oblast klidu.Ten je rozložen v severní části okresu Plzeň sever a v jihovýchodním okraji okresu Karlovy Vary. Chrání meandrovitě vyhloubené údolí řeky s charakteristickými lesními společenstvy na skalnatých svazích. Rostlinná společenstva jsou především teplomilného charakteru. Řeka prochází také četnými lidskými sídly, či kolem míst, které byly osídleny od pravěku. K nejpozoruhodnějším patří vrch Nevděk u Žlutic, stolová hora Vladař, město Žlutice, Žihle, Chyše, některé plaské dvory a vesnice (Mladotice, Křečov), četné mlýny, až po "nejmenší město v Evropě" Rabštejn.

Močidlec Obec starobylého založení, první zmínka byla nalezena už z r. 1204. Dominantou obce je silně poškozený kostel sv.Jakuba Většího, pozdně barokní z roku 1784. Z roku 1756 je barokní fara v obdobném stavu. Záchranné opravy se připravují.

Vrch Vladař Stolová hora nad řekou Střelou je dominantou celého kraje. Je sopečného původu, vysoká necelých 700 metrů. V dávné minulosti tady bylo mocenské centrum, významné v měřítku celé střední Evropy. V současnosti probíhající archeologické výzkumy potvrzují, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit v republice. Na Vladaři sídlili nejen Keltové, ale z doby před nimi se tady dochoval monumentální terénní úpravy, okruh valů a zbytky hradeb. Unikátem je i jezírko v náhorní plošině, akropoli, které bylo považováno za sopečný kráter, ale průzkum dokázal, že se jedná o umělou vodní nádrž, vysekanou do skály. Vladař je i významnou přírodní lokalitou. Je posazen na čedičovém příkrovu, který vznikl v dobách vulkanické činnosti Doupovských hor. Ze svahů vystupují četné skály, mrazové sruby, kamenná moře a balvanité suťové proudy. Na nich rostou suťové lesy, střídané suchomilnými acidofilními doubravami. svahy, ale dnes především vrcholová plošina se pokrývá suchými trávníky a mezofilními křovinami. Ve světlejších místech v podrostu roste množství vzácných a chráněných bylinných druhů. Vzhledem ke krajinné rozmanitosti a terénní členitosti, zachovaným doupným stromům, je vrch sídlem řady vzácných ptačích druhů.

Chyše Historie Chyše se odvíjí od 12.stol., kdy na místě dnešního zámku stála tvrz jako sídlo vkadyckého rodu Odolenoviců. Po dvou stech letech se Chyše dostaly do vlastnictví Buriány


Stránka 10

z Gutštejna, který obnovil hrad a opevnil městečko. Jeho potomci drželi panství do 16.stol., kdy se dostalo do majetku Mikuláše z Lobkovic, který dal přestavět hrad na renesanční zámek. Pak se majitelé často střídali, zejména po stavovském povstání a jeho porážce na Bílé hoře. Dalším významným majitelem byl pak Jiří Vilém Michna z Vacínova, který v r. 1627 dal postavit karmelitánský klášter s kostelem Panny Marie. Po dalším střídání majitelů se v r.1672 Chyše znovu dostaly do majetku Michnů z Vacínova, za nichž byl barokně upraven zámek (Petr Brandl) a karmelitánský klášter s kostelem a nově postaven na vrchu Špičák monumentální kostel Zvěstování Panny Marie.Až v roce 1776 se panství Chyše dostalo do majetku rodu Lažanských, kde bylo do r. 1945. V jejich vlastnictví se slučovalo a rozdělovalo s panstvím Manětín a Rabštejn. Za jejich vlastnictví byl celý zámek v letech 1856 - 1858 přestavěn do romantické podoby dle plánů Vojtěcha Ignáce Ullmana. V březnu 1917 na pět měsíců pobýval na zámku ve funkci vychovatele Karel Čapek, který právě dokončil universitní studia. Přestože se mu v panské službě nelíbilo, tento pobyt v zámku a zahradě se prolíná do celé řady děl jeho literární tvorby. Protože se poslední majitel přidal k německé moci, byl zámek v r. 1945 zkonfiskován. Nebyl zařazen do souboru presentovaných objektů, ale bylo zde zřízeno ředitelství státních lesů, později zemědělské učiliště a pak střední zemědělská škola. V letech 1967 - 1989 byl zámek v majetku ONV Most využíván jako škola v přírodě, stavebně ponechán osudu.Od roku 1976 byla sice připravována obnova a zámek vyklizen (i se zbytky mobiliáře), ale k opravě nedošlo. Po r. 1989 se stala majitelem zámku za zvláštních okolností firma Balnex, která ho posléze prodala Ing. Vladimíru Lažanskému. V majetku manželů Lažanských se zámek s parkem a posléze i zámeckým pivovarem dočkal úplné rekonstrukce a nového užití jako kulturní a společenské centrum kraje. Patří k nejlepším soukromě spravovaným velkým historickým objektům v republice. Vedle opravy a obnovy zámecké budovy byl zásadním způsobem revitalizován i vzácný zámecký park o rozloze cca 9 ha včetně rehabilitace jeho vodního hospodářství. Umělecko – historicky lze park hodnotit jako velmi dobrý příklad krajinářské architektury z poloviny 19. století s působivým založením, které využilo členitý prostor pro vytvoření téměř všech forem zahradní architektury té doby a spojilo je v dokonalé harmonii. Zámecký park je komponován s využitím členitého terénu ve dvou částech rozdílných architektonických uspořádání i vegetační složkou. První část, jejíž dominantou je zámecká budova, se rozvijí kolem potoka, který vytvořil mělké údolí. Potok se pod. Potok se pod zámkem stáčí kolem návrší, na kterém byl už postaven hrad a ústí do malého rybníka pod zámeckou budovou, jíž tvoří nastavené zrcadlo. architektonických uspořádání i vegetační složkou. První část, jejíž dominantou je zámecká budova, se rozvijí kolem potoka, který vytvořil mělké údolí. Potok se pod zámkem stáčí kolem návrší, na kterém byl už postaven hrad a ústí do malého rybníka pod zámeckou budovou, jíž tvoří nastavené zrcadlo. Potok tvoří kompoziční osu dolní části parku, porosty kolem jsou po obou stranách modelovány jako okraje dlouhého členitého průhledu, do nějž předstupovaly atraktivnější stromy a keře, opřené o pozadí zelené hmoty základních dřevin domácí provenience. V závěru členitého a lomeného průhledu, při vtoku potoka do parku, přechází porosty do kultivované formy „lužního lesa“ s podrostem stínomilných a vlhkomilných rostlin. Horní část parku tvoří velká členitá louka s hluboce modelovanými okraji. Do louky předstupují solitéry a skupiny stromů, které jsou volně roztroušeny i po louce. Hlavní akcent je kladen na solitérní vyznění a monumentalitu starých krásných stromů. Nově byl vytvořen oboupatrový plášť parku na jeho severní straně, kde předtím volně navazoval na krajinu. Jelikož se ale za parkem postavila továrna, bylo nutno tento průhled uzavřít. Mezi oběma částmi parku je svah, který přechází v rovinu spojující jeho obě části. V centru tohoto svahu je nejstarší strom v parku, cca 400 let stará lípa, k níž je směřována i široká promenádní cesta.


Stránka 11

Samostatným zahradním prostorem je předzámecký parter, který byl vytvořen bez zaměření na místě samém starými zahradnickými praktikami. Ač je na nepravidelném půdoryse, evokuje formální útvar a osovou vazbu na terasu a vstup do zámku. Spolu s "anglickým" záhonem na terase přístupu do zámku (na místě hradního příkopu a padacího mostu) tak doplňuje nezbytné vybavení dobových zahradních komposic.

Valeč Valeč se v písemných pramenech poprvé objevuje v pol.14.stol. jako rozdělené zboží mezi bratry Ctibora a Beneše z Valče. Až v letech 1505 - 26 po vystřídání řady majitelů došlo ke spojení obou částí. V té době vlastnil Valeč Jakub Kyšperský z Vřesovic, podkomoří království Českého, na jehož prosby král Vladislav II. povýšil Valeč na město. V r. 1571 se přes řadu předchozích majitelů dostala Valeč do majetku Kryštofovi Štampachovi ze Štampachu. Za vlastnictví Štampachů byl na místě hradu vystavěn, s použitím hradních konstrukcí, renesanční zámek. Po dalších majetkových převodech zdědil Valeč v r. 1694 Jan Kryštof Kager, svobodný pán ze Štampachu. Za něj došlo k rozsáhlé stavební činnosti, sám dne 4.září 1695 přivezl architekta a stavitele Francesca Barelliho, který řídil přestavby až do své smrti r. 1701. Nástupcem Barelliho a hlavním tvůrcem výstavby parkové komposice a spolupracovník sochařské dílny M.B.Brauna se stal Giovanni Antonio Biana Rossa. Sláva valečské zahrady vznikla v prvé polovině 18.století za Jana Kryštofa ze Štampachu, spolu s rozsáhlou stavební činností v městečku a celém panství. Zahrada byla budována ve dvou etapách. První, v létech 1695 - 1712, kdy spolu s přestavbou zámku vznikla základní monumentální disposice s hlavní osou, směřující od hlavního zámeckého vchodu přes rozsáhlý parter až k ilusivní bráně, uzavírající vnitřní park a středem této stavby až na vzdálený kopec s vyhlídkou (patrně první svého druhu v Čechách). Druhá etapa v letech 1730 - 1733 je obdobím, kdy ve Valči působila dílna Matyáš Bernarda Brauna a vytvořila zde dnes neznámé množství kamenných i terakotových soch a sousoší a další plastické a sochařské výzdoby. Kolmo na hlavní průhled vede další osa od hlavní zámecké brány k letohrádku. Samotný letohrádek, který má dnes neorenesanční fasádu, pod kterou vystupuje pseudogotická, je patrně už renesančního založení. V baroku tvořil velký, malovaný a štukovaný sál s krbem a přísálím. Nejpozoruhodnější stavbou na této příčné ode jsou kaskády 30 m dlouhé, položené do prudkého kopce. Teprve průzkumy z 80tých letech prokázaly skutečnou existenci těchto kaskád, jejich sanování vodou z nádrží na kopci, kam byla voda přiváděna vztlakem dřevěným potrubím přes údolí ze studní, položených výše na kopci Filíř. Pod zámkem, obklopeným terasami, byla menší broderiová zahrada. V kopci jsou rozsáhlé chodby, využívané od baroka jako sklepy pivovarské. Jejich původ se podařilo vysvětlit až při nedávném archeologickém průzkumu, který prokázal, že na kopci v dnešním parku, asi 300 m od známého hradu, stával hrad druhý, který beze stopy na povrchu i v písemných pramenech zmizel a zůstalo po něm jenom ono tajemné sklepení. Majitelé zámku se monumentální přestavbou celého panství natolik zadlužili, že už koncem 18. století začali rozprodávat sochy (které patrně ještě ani nebyly zaplaceny). V dalších letech se majitelé měnili, v letech 1847 1884 prodělal zámen a přilehlé budovy novorenesanční úpravy. V roce 1890 koupil panství Vincenc Thurn - Waldssassna a nechal provést v celém zámeckém areálu rozsáhlé, nepříliš šťastné pseudoslohové úpravy. Zůstal jich ušetřen zámecký kostel a ze zahradních staveb i ilusivní brána. V té době byl park přestavěn do podoby přírodně krajinářské s řadou exotů a kultivarů. Nové výsadby byly záměrně vysazovány do prostoru barokních os a průhledů.. Do svahu parkového kopce byl vystavěn třístupňový teatron z čedičových kamenů a tufů, které se v okolí nalézaly. Do stěn teatronu bylo vloženo množství střepů z terakotové barokní výzdoby a devět fragmentů kamenných


Stránka 12

soch. Ve dvou etapách byl vystavěn i skleník, který se stal nejkrásnějším (i zahradnicky proslulým) v regionu. Od dalších majitel Korbů z Wedenheimu. koupil valečský areál karvinský uhlobaron Jan Larisch-Mönich v r. 1937. Areál přešel po válce do rukou státu, byly v něm různé instituce, až na dlouhou dobu sloužil jako zvláštní internátní škola. V roce 1975 vyhořel a posléze byl převeden do správy památkového ústavu (tehdy KSSPPOP) v Plzni. Bez finančních prostředků byla asanována v podstatě jenom zahrada (brigády a tábory Brontosaurus), zámek jenom vyklizen od sutí a staticky zabezpečen. Po delší době stagnace bez finančních prostředků se podařilo v r. 1993 získat z programu záchrany architektonického dědictví prostředky, za které byl obnoven krov a střecha a v dalších letech práce pokračovaly, takže je v současné době zámek téměř dokončen a připraven k instalaci.

Krajinná památková zóna Valečsko Je ustanovena z větší části na území Karlovarského kraje, ale přesahuje do kraje Ústeckého. Jejím akcentem je zámecký areál ve Valči, s dominujícím zámkem a zámeckým kostelem. Zóna je protáhlé území, vyhloubeným několika potoky (Mlýnský, Valečský) v čedičovém podkladu. Vzhledem k úrodnosti půdy na rozloženém čediči je v tomto území od 19.století tradiční ovocnářství. Ovoce se pěstovalo ve vysokokmenných selských sadech na svazích, někde terasovaných. Pod stromy se na terasách polařilo, na svazích pásl dobytek. Dodnes je zachováno množství sadů s bohatou (dodnes nezachycenou) skladbou starých ovocných odrůd. Pěstovaly se zde všechny druhy ovoce (mimo broskve a meruňky), oblast je výhřevná, takže se dařilo i vlašským ořešákům. Vysokokmenné sady jsou nejvýraznějším fenoménem prostoru, uplatňujícím se zejména v době květu, zrání ovoce a podzimním zabarvením listů. V KPZ Valečsko jsou zařazeny kromě Valče i další zajímavé lokality: Jeřeň, Kostrčany, Hamerský domek, Horní mlýn. Obec Valeč je městskou památkovou zónou.

Doupovský vojenský prostor Na místě starého osídlení řady vesnic, s centrem bývalého okresního městečka Doupova, se zámkem, klášterem, kostelem a hřbitovním kostelem, je Vojenský výcvikový prostor Hradiště (známý jako Doupovské hory), založený v r. 1954. Je největším výcvikovým prostorem Armády České republiky, jeho rozloha je 33 161 ha. Prostor se rozkládá v nadmořských výškách od 400 do 934 m nad mořem. Nejvyšší výšku má vrchol Hradiště (dříve také Hradní hora nebo Burgstadtlberg). Újezdní úřad, což je státní úřad spravující celý prostor sídlí v Karlových Varech,. Území vlastního vojenského prostoru ještě donedávna patřilo k nejméně známým oblastem České republiky kvůli vysokému stupni utajení všech údajů a znemožnění vstupu. Z hlediska hospodaření s lesem je Doupov rozdělen na tři lesní správy (LS) – na jihozápadě LS Dolní Lomnice, na severu LS Klášterec a na jihozápadě LS Valeč. Každá z lesních správ obhospodařuje zhruba 5000 ha lesních pozemků a 6000 ha ostatních ploch. Celý vojenský výcvikový prostor je i z hlediska mysliveckého velice atraktivní. Z hlediska přírodního a ekologického lze též Doupov prohlásit za oblast mimořádně zachovalou a hodnotnou. Je vyhlášen ptačí oblastí (hnízdí zde téměř 150 ptačích druhů) a také je součástí evropského systému ochrany přírody Natura 2000. Doupovské hory vznikly třetihorní vulkanickou činností jako mohutná sopka – tzv. stratovulkán a mají tedy zhruba kruhovitý tvar. Leží na pravém břehu řeky Ohře a jsou pramennou oblastí řady drobných vodních toků. Typický je také výskyt četných minerálních pramenů, členitý reliéf, mimořádné druhové bohatství flóry a fauny, ale také maximální snížení negativních vlivů civilizace na přírodu v posledních desetiletích. Ačkoliv je to zvláštní, většině doupovského území vojenský


Stránka 13

režim prospěl, protože udržel přírodu mimořádně zachovalou. Doupovsko patří dnes mezi jedenáct nejcennějších a ekologicky nejhodnotnějších území střední Evropy.

Skoky Sedum kilometrů od Bochova je vysoko nad řekou Střelou postaven mohutný barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, kolem nějž stávala obec Skoky. Bylo to jedno z nejslavnějších poutních míst v Čechách, nazývané české Lurdy. Vzhledem k několika výměnám obyvatel a omezení přístupu do obce po výstavbě přehrady na Střele se obec vylidnila a kostel začal chátrat. Dnes už probíhají na kostele opravné práce a tak lze doufat, že se toto slavné místo znovu obnoví. Od tohoto poutního místa pochází i běžný povzdech, mezi lidmi zažitý: "Panenko Skákavá".

Bochov Město bylo založeno v první pol. 14.stol Hrabišici z Oseka na poměrně velkorysém půdoryse pravoúhlých ulic patrně jako městečko hornické pro těžbu cínu. Hornictví se však moc neujalo, takže městečko v dalších letech stagnovalo. Hrad, který u městečka stával koncem 14.stol. už zanikl. Do dnešní doby se ale zachoval gotický kostel, přestavěný barokně. Z tohoto období a z následujícího klasicismu pochází také několik dalších domů a soch. Město Bochov rámují dva kopce se stavebními dominantami. Od Prahy je to památník obětem 1.světové války (prý největší v t.zv. Sudetech a ve směru na Karlovy Vary zřícenina hradu Hartenštej, o kterém jsou první zmínky z r. 1473.

Stružná Obec, dříve nazývaná Kysibl, má starou historii, první zmínka se nalezla do r. 1378. Až kolem r. 1598 zde byl postaven, patrně na místě zaniklé tvrze renesanční zámek., který byl ve druhé pol. 17.stol. přestavěn na tříkřídlý zámek barokní. Černínové-Morzinové, kteří zámek vlastnili od r. 1863 pak dali objekt přestavět v neorenesančním stylu. Po r. 1945 se zámek stal majetkem státu abyla zde umístěna vojenská posádka. Zámek byl po r. 1990 prodán do soukromých rukou. V obci byla od r. 1803 do r. 1997 porcelánka, kterou založil Christian Nonne z Durynska. Ten už měl porcelánku ve Volstedtu, Ilmenau a v Klášterci nad Ohří. Později porcelánka měnila majitele a získávala proslulost, v r. 1997 byla výroba zastavena.

Andělská Hora Nad obci Andělská Hora stojí jako výrazná krajinná dominanta hrad stejného jména. I když nejsou známé okolnosti jeho založení, stál zde nepochybně od přelomu 14. a 15. století. Hrad procházel četnými majetky a přestavbami a jako významný bod při obchodní cestě plnil nejen sídelní, ale i správní funkci. Ještě v 16.století byl hrad renesančně upravován, ale od 17.století už není udržován a postupně se rozpadá. V obci pod hradem je původně gotický kostel archanděla Michaela v 18.století barokně upraven. V té době také na protější straně silnice vzniká trojboký hřbitov s centrální trojbokou kaplí, kde byl i trojboký oltář. Kaple je zasvěcena Nejsvětější Trojici, postavena podle plánů G.B.Alliprandiho.

Karlovy Vary Dnešní městskou památkovou zónu Karlovy proslavilo nalezení teplého léčivého pramene v údolní nivě řeky Teplé někdy kolem roku 1350. Podle pověsti byl teplý pramen


Stránka 14

(dnešní Vřídlo) nalezen náhodně, dokonce samotným císařem Karlem IV., při štvanici na jelena, který skočil do propasti a zahynul v horké vodě. Město vzniklo v 2. polovině 14. století skutečně dle vůle Karla IV., který poté městu v r. 1370 udělil práva, jaké mělo do té doby v blízkosti jenom město Loket. Za nejstarší část lázní se považuje t.zv. Zámecká věž, místo, na kterém stál hrádek z doby Karlovy (dnes s podnoží Tržní kolonáda a kolonády Ulmannovy, upravené na Zámecké lázně). Ale románské stavby jsou k nalezení ještě mimo vnitřní město. Větší stavební i lázeňský rozkvět však zaznamenalo až o 200 let později. V 17. století čelily Karlovy Vary útrapám spojených s třicetiletou válkou i živelným pohromám.. Dne 9. května l582 byly Karlovy Vary postiženy velkou povodní. Dne l3. srpna l604 bylo města zcela zničeno požárem, při němž ze l02 domů jich shořelo 99. Město se ale rychle vyrovnalo s následky katastrof a mohlo pokračovat v lázeňském, stavebním a kulturním rozvoji. Postupem času se lázně stávaly stále oblíbenějšími. Hodně k tomu přispěl i fakt, že se sem jezdila léčit bohatá šlechta. Nejvýznamnějším karlovarským pacientem 18. století byl ruský car Petr Veliký. Do 18. stol. zde existovaly většinou lázně soukromé, ale s rozvojem lázní začaly vznikat nové společenské a účelové veřejné stavby. Počátkem 18. století byl postaven první veřejný lázeňský dům (Mlýnské lázně) a také barokní kostel sv. Máří Magdalény (dílo Kiliána Ignáce Dietzenhofera).Velký rozmach lázní nastal ale až v 19.století, především secesní výstavbou. V 2. polovině 19. století vznikly Mlýnská a Vřídelní kolonáda, Císařské lázně, budova dnešního divadla. Některé stavby byly financovány ze zisků z prodeje vřídelní soli nebo lázeňských tax, jiné ze štědrých příspěvků zahraničních mecenášů.Karlovy Vary byly stále často dějištěm setkání významných osobností, staly se evropskou módou. . Lázně navštěvovaly vědecké, politické a umělecké špičky 19. století jako Beethoven, Franz Josef I., Dobrovský, Paganini, Chopin, Mozart, Johann Wolfgang Goethe, Gogol, Tyl, Barrande, Purkyně, Freud a mnoho dalších. Téměř po každém významném hostovi je něco pojmenované. Buď mu byl zbudován pomník, nebo se po něm nazývá alespoň lesní pěšina. Počátkem 20. století byly Karlovy Vary nejslavnějším lázeňským městem Evropy. Obě světové války však snížily návštěvnost na zlomek té předválečné. Po válce se ze svobody Karlovy Vary dlouho neradovaly. V roce 1948 byly zestátněny lázeňské zdroje a sanatoria. Klientela se omezila především na občany zemí bývalého Sovětského svazu. Až po r.1989 se do Karlových Varů začali vracet i západní turisté. Od té doby opět návštěvnost lázní vzrostla. Štědrost i okázalost zámožných návštěvníků K. Varů umožnily rychlé rozšiřování sítě vycházkových cest v okolí lázní. Významným mecenášem a milovníkem vřídelního města byl tehdy, kolem roku l800 zejména skotský lord J.O.Findlater. Financoval výstavbu četných lesních promenád. Už do počátku první světové války dosáhla souhrnná délka lázeňských vycházkových a promenádních cest kolem Karlových Varů celkem 130 km. Ve městě vyrůstaly postupně v přímé návaznosti na způsoby lázeňské léčby a procedur specifické stavby, které dodnes determinují město. Vedle velkých lázeňských domů, kde se vykonávala vlastní balneoterapie to byly i velké kolonády. Ty nesloužily jenom ke kryté komunikaci a k pití léčivých vod. Součástí pobytu v lázních i vlastního léčebného procesu byla i společenská část pobytu, procházky kolonádami, společenská konversace seznamování a určitá presentace. Stavební kolonády byly náročnými architekturami i galeriemi uměleckých děl. Nejdůležitější je Mlýnská kolonáda, jedno z nejznámějších děl Josefa Zítka. Kolonády byly ale stavěny i z módního materiálu - litiny, hlavně monumentální Vřídelní (věnovaná sudetskými Němci Hitlerovi na zbrojení).Zachována zůstala Sadová, jako pozůstatek z velkého komplexu Hudebního pavilonu. Pozoruhodná je Tržní kolonáda ze dřeva, která byla postavena jako provisorium, ale vydržela dodnes (kopie). Veřejné prostory, pokud ve Varech, které jsou stísněny v úzkém kaňonu kolem řeky nějaké po komerčním tlaku na využití zbyly, byly jako venkovní kolonády osazovány především už od konce 18.stol. v té


Stránka 15

době módními jírovci, pravidelně sestřihávanými do kulovitých, nebo hranatých forem. Pro velké parkové komposice nebylo ve Varech moc místa a zejména vůle. Park, založený původně jako centrální prostor Václavem Skalníkem (dnešní Skalníkovy sady), musel z větší části ustoupit právě výstavbě Zítkovy kolonády a zůstal beztvarým torsem. Největším parkem, velmi kvalitního založení, se stal park na místě zakoupené zahrady (Wiutrovy) u projektovaného Hudebního pavilonu a Sadové kolonády, dnešní Dvořákovy sady. Tento kultivovaný park, založený už jako krajinářský, byl budován v době módy exotů a kultivarů, takže je dendrologicky dost bohatý. Dvořákovy sady zůstávají nejvýznamnějším parkem ve Varech dodnes, přestože na protějším břehu Teplé vyrostl disproporční dům Termal. U některých lázeňských domů, zejména u Císařských lázní a u Lázní V, u velkých hotelů, jako Pupp, Thermal, Sansoussi, později při okraji u Poštovního dvora a u dalších objektů, vznikaly po výstavbě menší sadovnické realisace, především ve formě umně uspořádaných květinových parterů a tvarovaných alejí. K největším patří park před Lázněmi V, (původně Alžbětiny) nazvaný Smetanovými sady. K vnitřním sadovým úpravám Karlových Varů patří i dříve velmi typické předzahrádky před jednotlivými domy v ulicích. Ty jsou dnes ale často využívány jako parkoviště. Přestože Karlovy Vary příliš neoplývají vnitřními parkovými plochami, jsou to typicky městské lázně, není tento nedostatek příliš vnímán. Nejenže byly K.Vary do značné míry více společenským lázeňským městem, ale hlavně proto, že celé město je položeno v hlubokém údolí kolem řeky Teplé. A svahy jsou pokryty vzrostlou zelení lázeňských lesoparků i lesů, takže kdykoli zvedne návštěvník oči, uvidí stromy (s jistou výjimku zastavěných, či dnes zastavovaných částí). A z každého místa v lázních lze s trochou námahy po výstupu, či delší procházkou proti vodě do lesoparku dojít.

Ostrov Původně slovanskou osadu založil spolu s klášterem Slávek z Oseka v bažinaté rovině nad potokem Bystřicí kolem roku 1200. Z německého názvu Schackenwerth pochází současný český název Ostrov, který se poprvé objevuje r. 1562. Trhová osada na obchodní cestě z Chebu, povýšená před r. 1268 Přemyslem Otakarem II. na královské město patřila mezi královská města. Kašparu Šlikovi byl Ostrov zastaven r. 1434 a zdejší stříbrné doly koncem 15. století. Rozsáhlý komplex zámeckých budov byl přestavěn na přelomu 15.-16. století na renesanční zámek pravděpodobně Kašparem Šlikem. Ve 30.-40. letech 17.století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. V letech 1685-1690 nechal Julius František před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový, starý Šlikovský byl upraven jako vedlejší zámecká budova se stájemi. Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav přestaveb, prováděných velkovévody Toskánskými v průběhu 19. a 20. století. V prostoru původního hospodářského dvora vedle zámku byl postaven v letech 1693 - 96 nový objekt, zvaný Palác princů, či podle předchozího objektu Bílý dvůr se dvouramenným schodištěm na parter v zámeckém parku. Po roce 1625 založil u zámku zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínaly prvky renesančních, manýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu s bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665-1689, za panství Julia Františka, vévody SaskoLauenburského, pokračovaly práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690-1715, kdy byl majitelem Ostrovského panství Ludvík Vilém, markrabě Bádenský, barokní výstavba zámecké zahrady vrcholila. Čtvrtá etapa, od konce 18. století, je fází pozvolné přeměny formální zahrady v přírodně krajinářský park. V centru zahrady je na místě staršího dřevěného letohrádku Julia Jindřicha, vévody Sasko-Lauenburského letohrádek, který nechal postavit podle návrhu stavitele Abraháma Leuthnera v letech 1673-1679 Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský. Stavba


Stránka 16

čtvercového půdorysu s altánovým nástavcem, tvořícím druhé patro, jecentrálou, ze všech čtyř stran se vstupy a portály.. Ve středu vnitřní dispozice je vytvořena ústřední hala, otevřená průhledem do patra, s malbou pokračující iluzivní architektury s alegorickými postavami v ilusivních grotách. Na park navazuje hřbitov s románským kostelem sv. Jakuba Většího a na druhé straně areál piaristického kláštera, který byl postaven po r. 1666. Střed klášterního areálu tvoří kostel Zvěstování Panny Marie, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem. Před klášterem je vzácná kaple Panny Marie Einsiedelské, kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu. Na okraji klášterního areálu hrobní kaple vévodů Sasko-Lauenburských. Ve městě je řada dalších historických památek. Dominují věže radnice a kostela archanděla Michaela, oboje gotické. Město je památkovou zónou Intenzivní těžba uranové rudy v nedalekém Jáchymově vyvolala rozsáhlou bytovou výstavbu a s ní zřizování jeslí, školek, a škol i ostatního občanského vybavení. Ve volné krajině, v bezprostřední blízkosti starého Ostrova vyrostlo tak rozměrné sídliště, jehož koncepce i zdobný styl dokládají tendence padesátých let u nás. Dnes je to také městská památková zóna, pro ochranu stylu, zvaném sorela. Známá je také věznice Ostrov - Vkmanov.

Horní Hrad Romantická stavba zámku Horní hrad ve stylu tudorské gotiky byla samozřejmě obklopena zahradními úpravami, které měly podpořit účinek zvoleného slohového projevu. I zahradní architektura odpovídala stylu anglických romantických zámků. Projevovala se zdánlivě protikladně řešenými jednotlivými plochami. Na jedné straně od přírody převzaté a shromážděné malebné a dramatické přírodní scenerie, na druhé straně formální, pravidelný ornament, odvozený od gotisujícího tvarosloví., spolu s květinovou a bylinnou zahradou, evokující středověké hradní zahrádky. Ke tvarované, formální zahradě, obvyklé jako partery u anglických neogotických vzorů, neposkytoval terén příliš prostoru. Proto se tato nezbytná tvarovaná zahradní forma projevila jenom v malé ploše, kterou vymezoval provoz, na nádvoří kolem pozoruhodné kašny gotisujících forem, bohužel později zcizené. Další malá úprava korunovaná bazénkem jako středovým motivem, byla na terase na jihovýchodní straně pod zimní zahradou. Tady byla zahrádka ze stříhaných ornamentů z buxusu s barevnými výsadbami růží a letniček ve zvláště působivém kontrastu s úchvatnými přírodními sceneriemi v pohledech do údolí. Za zámkem na jihozápadní straně bylo hluboké údolí se skalními výstupy a mohutným skalním sukem, na němž stojí hrad, využito mistrovským způsobem k navození romantické atmosféry. Sestupující prudké svahy s řídkým porostem vznešených buků rámují prudkou horskou bystřinu s vodou přeskakující ohlazené balvany. Světlá zeleň buků je v podrostu podtržena tmavými stále zelenými porosty popínavého břečťanu a rozložitými keři tisu. Přímo rafinované bylo vytvoření tří rybníčků, protože se nejednalo o naléhavou potřebu vodního motivu v sousedství s potokem. Promyšleně byla vytvořena zrcadla klidné vodní hladiny, ve kterých se v různých úhlech zrcadlila severní strana zámku, která nejvíce připomíná středověký hrad s gotickou věží na skále. Divák viděl z jednoho bodu několik obrazů hradu, které se při procházce prolínaly a měnily. Celá scenerie byla zarámována do střízlivě pojaté výsadby barevných a tvarových kultivarů a exotických dřevin a velkých skupin vysokých trvalek. I tyto výsadby a barevné scenerie se zrcadlily ve vodních zrcadlech a násobily tak požitky z vnímání parku, který tak na poměrně malé ploše působil velkolepě. Náročnou botanickou skladbu anglických předloh připomínala ale terasovaná zahrada vpravo před vstupní branou, přímo přístupná z patra zámku. Byly v ní nejen bohaté výsadby bylin a květin, samozřejmě i ovocný sad, ale i skleníky se sbírkou tropických rostlin. Skleníky byly nejen produkční, ale umožňovaly i pobyt jako v zámeckém salonu. Hlavní takovou


Stránka 17

službu, ale poskytovala velká zimní zahrada s gotickými okny jako z katedrály, obrácenými na jih do údolí. Tady ovšem byly vystaveny rostliny méně náročné na teplo a světlo, citrusy, vavříny, fuchsie, klívie, které se pěstovaly v nádobách a na léto vynášely na terasu. Nejkrásnější a dokonalé je ovšem celkové usazení zámecké romantické stavby do krajiny a její využití, které předčí i uznávané vzory. Rozlehlé údolí s klikatými potoky, lukami, stromy v březích potoků, ovocnými sady i velkými soliterními stromy, prudce stoupá a zužuje se k akcentu, na skále vévodícímu zámku, naježenému štíty a cimbuřími s vykřičníkem středověké věže. Celý tento obraz pak zarámován do svahů na obou stranách, porostlých převážně bukem, nejkrásnějším středoevropským listnatým stromem, který vytváří svou jasnou zelení na jaře, bronzovým zabarvením na podzim a světle šedou kůrou v zimě positivní nálady. Produkční zahradnictví s pařeništi i skleníky bylo až nad zámeckým areálem, nejen pro nedostatek místa ve vlastním objektu, ale i proto, aby nebyla idyla romantismu narušena hnojem a chrastěním květináčů. Vodou byl celý areál napájen z rybníka daleko nad zámkem. Do něho byla přiváděna voda dva kilometry dlouhou strouhou až od velkého mostu přes Osvinovský potok. Odtud do zahradnictví, do zámeckých kašen i do rybníčků v parku. Pitná voda se čerpala ze studně na ostrůvku uprostřed tohoto rybníka. Celý tento kraj byl pak protkán cesty a cestičkami pro jízdu na koni i pěší procházky. Cesty, programově vedené po svazích, co chvíli nabídly nové pohledy na zámek i do údolí, aby v zápětí schovaly návštěvníka do zeleného stínu. Věkovité buky vytvořily na svazích a zejména na čedičových skalách svými kořeny a kmeny sochařské výtvory, na jaké lidská fantasie nestačí. Při tom celá krajina byla obydlena, kamenné klenuté mostky, dokonale řemeslně skládané kameny opěrných zdí a opevnění potoků, jednotlivá omítaná i hrázděná obytná stavení i hospodářské stavby, ovocné sady a pasoucí se stáda vylučovaly pocit ponurosti a opuštěnosti. Celý kraj s dominantou Horního hradu je jedním z nejlepších evropských příkladů dokonale zvládnuté krajiny v romantickém přírodně krajinářském duchu. I tento pohádkový kraj byl zasažen lhostejností a degradován na plevelem zarůstající krajinu. Ale spolu se zámkem, vyrůstajícím z ruin, je regenerována postupně i tato výjimečná krajinná komposice. Na svazích zbavovaných plevele se pasou stáda a obnoví se i vysokokmenné ovocné sady.Velká práce čeká při rekonstrukci zaniklého vodního systému, zejména přívodní strouhy a velkého rybníka nad zámkem. Dolní rybníčky v zámeckém parku budou obnoveny spolu s asanací a novou parkovou komposicí. Ta navazuje na ty nejcennější dřeviny v okolí, buky, které tady mají i genovou základnu. V parku se buduje kolekce barevných, tvarových i listových kultivarů tohoto nádherného stromu. Samozřejmě, že ne jako naučná sbírka, ale v komponovaném obraze. Jasná zeleň listů a světlé kmeny buků podtrhnou skupiny tmavých tisů, které vytvoří i stálezelený podklad pohledům na zámek aniž by ho zastínily, nebo rušily jeho proporce. Výsadby tisu jsou i historickou rehabilitací, tis ke hradu i do české krajiny patří, byl z ní už v 16. století téměř vyhuben. Nejcennější části krajiny s romantickými sceneriemi a pohledy se péčí Lesů české republiky připravují k obnově ve formě naučných stezek. Ty jsou programově vedeny nejzajímavějšími místy, v duchu původní krajinářské komposice.

Bečov První spolehlivá zmínka o hradu je z roku 1349, kdy byla Rýzmburky vydána listina, která jednoznačně dokládá existenci hradního sídla. Rod pánů z Oseka, později psaných z Rýzmburka byli prvními prokazatelnými majiteli bečovského panství. Hrad byl stavěn nejpozději v první polovině 14. století V první vývojové fázi hradního objektu vznikl bergfrit, neboli věž obranná a obytný palác na místě dnešního horního zámku. Po roce 1352 začala


Stránka 18

být stavěna věž, kde proti původnímu plánu vznikla kaple, která byla dodatečně vložena do ještě nehotové stavby a zaujala prostor jejích tří pater. V kapli se dodnes nachází unikátní soubor nástěnných maleb. pocházejících z doby kolem roku 1360. Po roce 1356 byla vystavěna reprezentativní obytná věž, tzv. donjon, jeden z největších v Čechách. Stěny soukromé komnaty pána hradu jsou pokryty výmalbou z období pozdní gotiky. Obytná a kaplová věž byly propojeny hradbou. V roce 1495 získali hrad Pluhové z Rabštějna, kteří upravili interiéry donjonu, nejstarší obytnou část za bergfritem upravili do renesanční podoby, donjon a kapli propojili křídlem tabulnic. Roku 1624 získali panství Questenberkové, za jejich držení byla vystavěna r. 1656, po zkušenostech z 30-leté války, pro zvýšení obranyschopnosti, nad hradním příkopem dělová baštu. Ta byla pak stavebně zakomponována do osmiboké zámecké věže, jako součást barokního zámku, postaveného poč. 18. st. a tvoří viditelnou zámeckou dominantu. Roku 1813 koupil bečovské panství Friedrich August Beaufort-Spontin, který nechal zámek opravit. Zároveň připravoval o rozsáhlou romantickou přestavbu středověkého hradu i zámku, podle plánů architekta Zítka. Od tohoto záměru však upustil, byly upravena pouze zámecká kaple, knihovna a interiéry, zbořen pivovar v původním hradním příkopu a nově upraveny zahrady s použitím barokních teras, příkopu a plochy po pivovaře. K areálu byl připojen i celý ostroh nad řekou Teplá, kde byly domy zbořeny a vytvořen krajinářský park s přístupem ze zámeckého areálu. Syn Friedricha Augusta využil finanční tísně církve a zakoupil roku 1838 relikviář sv. Maura, který převezl na své bečovské, tehdy bezpečné místo. Ten pak ke konci války uschovali pod podlahu hradní kaple, využívané k hospodářským účelům. Tady byl v roce 1985 detektivním způsobem objeven. Díky vnukovi Alfreda, Friedrichu Georgovi a jeho ženě Marii Adelheid Sylva-Tarouca byl na okraji Bečova založen krajinářský sbírkový park. Beauforté za druhé světové války aktivně spolupracovali s nacistickým Německem a museli panství v Bečově nad Teplou v r.1945 opustit. Zámek sloužil jako škola, z Pluhovského paláce a hradu mělo být muzeum. V r. 1969 získal celý hradní a zámecký okrsek plzeňský památkový ústav a postupně se začalo rekonstruovat. Práce kulminovaly v r. 1996, kdy došlo k slavnostnímu zpřístupnění barokního zámku veřejnosti. Nejdříve se zde představila výstava západočeské gotiky, později byla z navrácených mobiliářů instalována zámecká expozice. Ta je nyní soustředěna do druhého patra, protože celé první patro je věnováno unikátní prezentaci "nálezu století" románskému relikviáři sv. Maura. Podle variantního návrhu byla po r. 1985 v příkopu a na terasách založena zahrada, která konvenuje s pozdně barokním výrazem zámku. Zadlážděná terasa nad původními pivovarskými sklep je užívána spolu s terasami jako společenský a kulturní prostor. Bečov, který je městskou památkovou zónou, má řadu dalších památek, především gotický, barokně upravený kostel sv. Jiří, stojící na místě předpokládané celnice, která dala vzniknout městu. Původně barokní radnice dominuje náměstí proti zámku, nad ní je sídlo někdejšího soudu, ve kterém je dnes soukromé muzeum jízdních kol a motorek. V Bečově byla i velká židovská čtvrť se synagogou, mnoho toho ale po německé okupaci nezůstalo. Ve městě je zachována řada měšťanských klasicistních i hrázděných domů.

Toužim Počátek Toužimi se datuje do sklonku 12. století, kdy toto území od českých panovníků získal a následně také kolonizoval jihočeský velmož Jiří z Milevska, jenž posléze své majetky daroval klášteru premonstrátů v Milevsku, který založil v roce 1185. Toužim byla již od počátku správním centrem panství. Za husitských válek se toužimského klášterního


Stránka 19

majetku zmocnila kališnická šlechta. Jan I. z Vřesovic přeměnil Toužim na gotický hrad a v roce 1469 k němu přenesli obyvatelé vypleněného města Útviny svou městskou obec. Toužim se tak stala opevněným městem a hospodářským centrem panství. Z kdysi rozsáhlého panského sídla se dochovalo zejména jeho jádro, které tvoří Horní a Dolní zámek obklopující nepravidelné nádvoří. Dále objekt panského pivovaru a část západního křídla poplužního dvora. Rezidenční objekt Horního zámku je tvořen románskogotickým jádrem, které je pozůstatkem obytné stavby proboštství, která se po r. 1437 stala donjonem šlechtického hradu. Z opevnění hradu jsou na západě a jihu objektu dochovány hradby s válcovou baštou a kulisová vstupní brána. Postupným rozšiřováním, zejména o novostavbu západního pozdně gotického paláce, vznikla členitá a honosná masivní stavba renesančního zámku, upravovaná dále v baroku po požárech v r. 1620 a 1652. ). Dnešní podoba stavby, která v minulosti sloužila jako provozně správní zázemí rezidenčního Horního zámku, je výsledkem pozdně barokních úprav po r. 1752.. Na počátku 19. stol. byl objekt degradován asanací křídel a celého patra. Severně od zámku byla snad již před rokem 1620 založena rozsáhlá zámecká zahrada (dochována kamenná kašna před pivovarem) na jejímž severním, horním konci stával snad ještě renesanční letohrádek. Zahrada s letohrádkem zanikly v průběhu 19. stol., dnes je z větší části zastavěna sídlištěm. Nejpozději v roce 1661 byl v zahradě vystavěn panský pivovar (dochován jeho sklep), který stával západně dnešní barokní novostavby pivovaru z doby po r. 1752. Od konce 18. stol. zámek chátral, neboť ztratil svou rezidenční funkci. V 19. století byl necitlivě demolován a dál živořil. Posledními šlechtickými majiteli byli v letech 1837-1945 vévodové Beaufort-Spontini. Dnes je soukromým majetkem a je veřejnosti nepřístupný. .

„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2010 - ZÁPADNÍ ČECHY“ Texty vydané u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 9. – 10. září 2010 ve spolupráci Asociace Entente Florale cz – Souznění, o.s. a Agentury Bonus. Autor Ing. Karel Drhovský Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel. 602 175 664) Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS

ISBN 978-80-86802-15-2


Agentura BONUS

Stránka 20

HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2010

Recommend Documents