Služební cesta 16. – 20.8.2010, Německo Historické zahrady a parky Bavorska a Saska
Wörlitz – Rousseauův ostrov, analogie ostrova s hrobem filozofa v parku Ermenonville ve Francii
Wörlitz - Oranžerie v zemědělské krajině /ferme ornée/, v západní části parku
Wörlitz – Floratempl, zasazený do krajinářských lemů západní části parku
Wörlitz – Partie s Růžovým ostrovem ve Worlitzském moři, největší vodní ploše parku
Wörlitz – Zámecká klasicistní vila v pohledu od Wolfova mostu
Wörlitz – Romantický Gotický dům v okrasné partii parku Schoss Garten, využívaný od svého založení jako muzeum a knihovna
Wörlitz – Bílý mostek na Wolfově kanálu, který je jedním z mnoha kanálů v parku
Wörlitz - Diana na jednom z mnoha travnatých palouků parku. Kontrast bílé barvy skulptury se zelení porostů je použit ve dvojici s nedalekým Bílým mostem
Wörlitz – Antikizující centrála Venušin chrám, umístěná v závěru Labské hráze Ta byla navršena při severní hranici parku jako protipovodňová bariéra Z hráze se otevírají pohledy do samotné polabské krajiny i do vlastních partií parku
Wörlitz – Jezero Malý Waloch s Bílým mostem při pohledu z hráze
Wörlitz – Průhled na zámek z Labské hráze přes Velký palouk
Wörlitz - Monument, tyčící se na Labské hrázi nad vodní plochou Malého Wallochu
Wörlitz – Zlatá urna na břehu Wolfova kanálu, zasazená do charakteristického rondelu sloupovitých topolů
Wörlitz – Pohled přes hladinu Wörlitzkého moře na komplex zámecké architektury, zasazené v mohutných porostech Schlochs Garten
Wörlitz – Amaliin ostrov s grottou na jezeře Velký Waloch
Wörlitz – Pantheon s grottou, situovaný na břehu Velkého Walochu Umístěna je zde sbírka originálů antických soch
Zemědělská krajina východní části parku, která byla pojata, tak jako krajina na západním okraji parku jako tzv. okrasný statek. V pozadí věž kostela Svatého Petra
Wörlitz – Socha Venuše z bílého mramoru na břehu jezera Wörlitz See
Wörlitz – Klasicistní budova zámku se střešním vyhlídkovým pavilonem
Wörlitz – Vesuv, zřícenina s kráterem umělé sopky na ostrově Stein
Wörlitz – Nymhaeum při pohledu ze zámecké zahrady
Wörlitz – Zámecká budova s předsazeným portikem a monumentálním vstupním schodištěm, jejíž předpolí tvoří parterový trávník palouku Grose Wiese
Wörlitz – Záliv jezera Wörlitz See s Frederikovým klenutým mostkem
Wörlitz – Záliv jezera Wörlitz See s přístavem gondol, rámovaný porosty zámecké zahrady. V lince vegetace vyniká vertikála kostela Svatého Petra.
Wörlitz – Pergola s budovou biblioteky
Wörlitz – Elysejské pole v Neumarks garten v západní části parku.
Wörlitz – Elipsa uměle založeného Rousseauova ostrova s antickou vázou
Schlossgarten Oranienbaum – Plán zahrady, založené na konci 18. století rody Orange – Nassau a Anthal Dessau
Schlossgarten Oranienbaum – Zámecká budova ze 17. století s čestným dvorem
Schlossgarten Oranienbaum – zahradní průčelí barokně klasicistního zámku
Schlossgarten Oranienbaum – zahradní parter barokní zahrady s přenosnou tvarovanou zelení
Schlossgarten Oranienbaum – Okrasný bazén s fontánkou na hlavní ose zahrady, v pozadí hmota původních barokních bosketů, dnes pojatá jako volně rostoucí lesnatá partie
Schlossgarten Oranienbaum – Vodní kanály holandského typu , lemující parterovou plochu zahrady
Schlossgarten Oranienbaum – hlavní osa v lesnaté části zahrady s doprovodným lemem rododendronů a borovic, které pronikají do barokní zahrady v souvislosti s krajinářskými vlivy v 19. a 20. století
Schlossgarten Oranienbaum – Oranžerie z 18. století, nejdelší ve střední Evropě
Schlossgarten Oranienbaum – Angločínská zahrada z přelomu 18. a 19. století, jedna z prvních orientálních zahrad v Evropě
Schlossgarten Oranienbaum – Angločínská zahrada z přelomu 18. a 19. století, jedna z prvních orientálních zahrad v Evropě
Poloostrov Pauch, Goitzsche – jedna z největších ploch landartové architektury
Pouch – umělé haldy evokující bývalou industriální krajinu povrchového dolu
Pouch – „Agora“ , amfiteátr v centru landartového areálu
Pouch – zatopený povrchový lom je dnes využívanou rekreační vodní plochou
Pouch – postindustriální krajinu s nově založenými loukami a lesními útvary doprovázejí místy harmonické výtvarné prvky
Eremitage – Barokní zahrada klasicistního typu ze 17. a 18. století, založená rodem Brandenburg – Bayreuth, rozšířená později o krajinářskou část
Eremitage – Vodní parter před Novým zámkem, jehož fasáda je zdobená zlatem a mozaikami jako evokace slunečního chrámu
Eremitage – Triton obklopený delfíny ve vodním parteru před Novým zámkem
Nový zámek – mozaiky a zlacení na křídlech budovy
Eremitage – partie s vodním kanálem v jižní polovině parku
Eremitage – květinový parter před Starým zámkem
Eremitage – Kaskády pod Starým zámkem v severní polovině parku
Eremitage – Kaskády pod Starým zámkem v severní polovině parku
Eremitage – Kaskády pod Starým zámkem v severní polovině parku
Eremitage – Dolní grotta, Neréovna nesená delfíny a mořskými koňmi
Eremitage – Dolní grotta, expresivní sochařská výzdoba koruny grotty znázorňující vodní božstva a vodní nestvůry
Eremitage – Dolní grotta, čelo arkád a bazénu s putti jedoucími na mořských koních
Eremitage – Šnekový kopec s Čínským pavilonem
Zámecký park v Bayreuthu byl založen rodem Bayreuthss v 18. století. Barokně klasicistní kompozice parku pracuje se soustavou podélných os lemovaných alejemi a s ústřední osou parteru a vodního kanálu.
Zámecký kanál je ozvláštněn řadou ostrovů s polopostavami tritonů a mořských koní nakloněných v neobvyklých pozicích nad vodní hladinu.
Kanál s ostrovy obklopují vzrostlé krajinářské partie, které vytvářejí vodní scenérii polostinný přírodní rámec.
Překvapivé jsou ostrovy porostlé hustou vegetací s ojedinělými skulpturami mořských ořů.
Podélné osy parku jsou řazeny v těsné návaznosti, vzhledem k malé šířce parku. Doplňuje je víceřadý alejový systém, který vytváří zajímavé perspektivní iluze.
Originály barokních soch z parku Bayereuth jsou umístěny v bývalé zámecké oranžerii. V detailu zde vynikne práce barokních sochařů s anatomickou i rozměrovou nadsázkou postav i zvířat.
Prostory zámeckého zahradnictví jsou využity k záhonové přehlídce sortimentu trvalek a letniček využívaných pro zámeckou zahradu, nechybí ani tradiční ovocný sad.
Zámecký park Fantazie založil rod Würtenbergů. Parkové úpravy dokladují na jednom místě vývoj zahradního umění od 17. do 19. století, a proto je součástí zámecké expozice i Muzeum zahradního umění.
Krajinářské partie jsou založeny převážně na autochtonních listnatých druzích seskupených kolem rozsáhlých travnatých ploch se solitérami prostorově působivých dřevin.
Zvláštností parku jsou romantické skalnaté partie rozmístěné promyšleně na svazích mělkého údolí krajinářské části parku.
Náznakově obnovená spirála v barokní části parku, zarámovaná kaskádou s Neptunovou fontánou.
Oprava barokní kaskády s využitím současných možností izolace.
Zahradní průčelí klasicistního zámku Fanatazie umístěné na horizontu rozlehlého údolí parku. Záhony terasy jsou osázeny mozaikově v kombinaci žlutolistých pelargonií a nestařce.
Pohled se zahradní terasy zámku fantazie do údolí parku s rozměrným jezerem.
Zahradní úpravy v místě čestného dvora bývalého barokního zámku s prvky klasicismu a eklektismu v sochařské i vegetační složce.
Labyrint východně od zámku je důkazem kontinuity barokního základu zahrady zámku Fantazie až do současnosti.
Centrální prostor labyrintu parku Fantazie s paprsčitým systémem „zelených“ chodeb.
Hrad Zwernitz s podhradím, kde je v současnosti umístěna turistická kavárna.
Barokní parter u hradu Zwernitz vytvořený před romantickou (záměrně neomítanou) barokní rotundou, která je vstupním objektem do lesoparku Sanspariel.
Jeden z prvních krajinářských romantických parků Sanspariel, založený hraběnkou Vilemínou z Bayeruth v roce 1744, pro který byl využit komplex Švýcarsko – Veldenstenerského lesa.
Na dobové rytině je dokladováno využití bizarních výchozů skal parku v přirozených i uměle inscenovaných seskupeních.
Přírodní kamenné divadlo lesoparku Sanspariel, využívající přirozený převis k umístění hlediště.
Diváci v hledišti přírodního divadla.
Uměle zbudované skalní jeviště přírodního barokního divadla Sanspariel
Skála jako výtvarný objekt na jedné z otevřených ploch parku Sanspariel.
Zahradní fronta královské rezidence Würzburg upoutá barokně klasicistní fasádou sestavenou z polygonálního pavilonu a protáhlých křídel.
Několik teras na hlavní ose zahrady zámku Würzburg kompozičně spojují kruhové motivy inscenované cestní sítě.
Nejnižší parterová část před zámkem rámují rabatové květinové záhony v pestrém dobovém osázení, mobilní zeleň, tvarovaná zelená loubí a aleje.
Významnou součástí parteru jsou velkoplošné záhony stromkových i záhonových růží.
Lemy parterů tvoří mimo již uvedené vegetační prvky řady tvarovaných záhonů s topiary, linky střihaných živých plotů a aleje ovocných stromů (Morus alba)
Schodiště spojující terasy na jednotlivých bastionech barokního opevnění jsou zdobeny řadou nanologií, okrasných váz i alegorických postav.
Na schodištích je významná série soch potulných zpěváčků, obchodníčků a žebráků.
Bosketová část zahrady Würzburg se sousoším únosu Persefony, zarámovaným mohutnými kužely tvarovaných jehličnanů.
V tisových lemech této části jsou příhodně rozmístěna lesní božstva jako například Pan, hrající na šalmaj nebo Faun hrající na flétnu.
Průchod z bosketové části zahrady do zahrady s otevřenými terasami zámku Würzburg střeží dvojice „pohodových“ lvů s putti.
Městský park Englishgarten byl založen v Mnichově jako jeden z prvních veřejných parků v Evropě již v první polovině 19. století známým zahradním architektem Fridrichem Ludwigem von Skellem.
Park je charakteristický zapojenými prostorotvornými skupinami listnatých stromů přirozeného habitu.
Velice příjemné jsou rozsáhlé pobytové trávníky intenzivně využívané mnichovany i turisty.
Mottem parku Englishgarten je antický chrámek „Monopteros“ situovaný na umělé terénní vyvýšenině.
Jako všechny veřejné parky z tohoto období nechybí parku v Mnichově rozsáhlé jezero s ostrovy a zálivy, sloužící nejen k sjednocení partií parku, ale i k rekreaci nejširších vrstev.
Na travnatých pláních parku v Mnichově jsou provozovány spontánně četné míčové hry.
Obvodové, převážně listnaté lemy parku Englishgarten, vytvářejí zelenou podestu panoramatu staveb historického jádra Mnichova.
Jednou z atrakcí parku je stavba pagody z období chionaserií, sloužící jako rozhledna a místo zahradní restaurace parku.
Mnichované i turisté si v restauraci pochutnávají na mnichovských specialitách.
Parkk Englishgarten je protkán řadou přirozených potoků i umělých kanálů, jejichž prudký spád přispívá k typickému koloritu parku.
Některé partie bystřin parku vybízejí k živelným produkcím vodních sportů.
Hradní formální zahrada Hofgarten s rotundou na parteru bezprostředně sousedí s Englishgarten v Mnichově.
Zámek Veitshöchheim, letní biskupské sídlo, obklopené barokní a rokokovou zahradou, známou unikátní sochařskou výzdobou Johanna Wolfganga Auvera, Ferdinanda Tietze, sochaře českého původu a Johana Petera Wagnera.
Zahrada je známa bizarními zvířecími pohádkovými i loveckými motivy.
Slavný je i cyklus hrajících si puti na balustrádě zámecké terasy.
Vchod do samotné zahrady zámku Veitshöchheim střeží sfingy s roztomilým barokním dekorem.
Pravidelná část parku je protkána řadou alejí, k zajímavostem patří smrková alej, která bývá v podobných formacích neobvyklá.
Pravidelná bosketová část parku Veitshöchheim je rozčleněna na řadu rokokových kabinetů s rozličnou ikonografickou náplní.
Cyklus tancujících dětských postav v jednom z kabinetů parku Veitshöchheim.
Soustava altánků s motivy tropického ovoce a turecké architektury v dalších kabinetech.
Kabinet s motivem rytmizovaných tvarovaných vegetačních dílců uspořádaných v soustředných obrazcích.
V řadě kabinetů zahrady Veitshöchheim jsou zvířecí sousoší znázorňující příběhy z bajek.
Jedna z podélných os parku Veitshöchheim, zakončená grottou s pavilonem.
Grotta je inscenovaná jako miniaturní zoologická zahrada se skulpturami bizarních exotických zvířat.
Detaily „chované“ zvířeny.
Nejpůsobivější částí zahrady Veitshöchheim je vodní parter ve formě obřího okrasného bazénu, v jehož středu je zpodobněna bájná hora Parnas se zde sídlícími božstvy.
Procházkový okruh podél vodního parteru umožňuje zajímavé pohledy na architekturu samotného biskupského sídla Veitshöchheim.
Plošná část před oranžerií zámku Ansbach.
Oranžerie zámecké rezidence Ansbach, vybudovaná stranou vlastního sídla v 18. století, byla za války zničena a znovu vysázena jako reminiscence ve formě barokní francouzské zahrady.
Nově založená bosketová pole zahrady Ansbach
Hlavní osa parku lemovaná alejemi s vloženým travnatým pásem tzv. tapis vert.
Aleje zahrady Ansbach vložené do travnatých parterů s různou intenzitou sečení, která vytváří zajímavé barevnostní efekty.
Pomník markraběti Freiherru von Benkerdorffovi, jednomu ze zakladatelů rezidence Ansbach.
Botanická zahrada založená r. 2001 na paměť bylinné zahrady botanika Leonarda Fuchse, který zde působil v 16. století, před moderní oranžerií. Významná je sortimentem celé škály opadavých i stálezelených keřů, štěpovaných v korunce za účelem docílení stromkového tvaru, sortimentem starších odrůd růží i pestrým sortimentem trvalek.
