HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2013

„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2013“

„SEVERNÍ ČECHY“ Program 1.den – středa 9.10.2013 10,00 - odjezd Praha Roztyly Petrohrad. U zámku rozsáhlý park, který navazuje na chráněné přírodní území. Krásný Dvůr. Pravidelné aleje ve tvaru trojzubce vybíhající daleko do krajiny. Stohektarový zámecký park, řada unikátních romantických staveb. 18,00 - ubytování Hotel Sněžník, večeře, večerní přednášky.

2.den – čtvrtek 10.10.2013 8,30 - odjezd od hotelu Velké Březno. Státní zámek je obklopen nádherným, na Ústecku jedinečným přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných stromů a keřů. Děčín. Prohlídka Jižní a Růžové zahrady. Dlouhou jízdou, název získala poté, co zde by Teplice. Zámecká zahrada. 18,00 - ubytování Hotel Sněžník, večeře, večerní přednášky.

3.den – pátek 11.10.2013 8,30 - odjezd od hotelu Ploskovice . Zámecký park, návštěva grott. Park je dendrologicky bohatý. Libochovice. Nádherným parterem, který byl přeměněn na krajinářský park. Navazující park krajinářský s poměrně bohatým dendrologickým zastoupením. 17,00 - Příjezd Praha Roztyly

Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský

Stránka 1

Petrohrad Nejstarší písemná zmínka o oblasti pochází z roku 1358. V neupřesněném roce před tímto datem zde nechal Petr z Janovic, zvaný Pešek, založit hrad Petršpurk. Hrad stál na vyvýšenině (460 m.n.m.) zvané dříve Zámecký vrch. Po založení zámku (o 600 metrů severněji) Jaroslavem Libštejnským z Kolovrat v letech 1559-1560 původní hrad zpustnul. Zámek byl postaven v l. 1559 – 1560 za Kolovratů, po třicetileté válce už v majetku Černínů opraven. Na konci 17. přestavěn a rozšířen dle plánů Alliprandiho. Poslední opravy po požáru v r, 1915. Od 17. století byla v jeho okolí budována tzv. divoká část zámeckého parku. Území bylo dotvářeno ale jen minimálními zásahy (schody, pěšiny, rybníček) a z valné části byl zachován původní ráz území. Roku 1650 nechal hrabě Heřman Černín na základech kruhové hradní věže vystavět kapli Všech svatých, jejíž jméno se přeneslo i na vrch, původně nazývaný Zámecký. Dnes je lokalita chráněná jako přírodní památka, ale již v dřívějších letech byl park pod ochranou pánů Černínů a nikdy nebyl využíván k těžbě dřeva. U zámku je rozsáhlý park, založený ve druhé pol. 18.stol., bývá uváděn jako první krajinářský park v Čechách. Později doplněn i dendrologickými zajímavostmi. Na zámecký park navazuje výše zmíněné chráněné přírodní území. Zámek je nepřístupný (psychiatrická léčebna). Je to trojkřídlá budova, renesanční křídlo je dvoupatrové s věží. Dvě barokní patrová křídla, u severního je dvouramenné vnější schodiště. U severovýchodního nároží je zámecká kaple, dnes farní kostel sv. Vavřince. Naproti zámku je hospodářský dvůr s úřednickým barokním domem.

Krásný Dvůr u Podbořan První nalezené zmínky o Krásném Dvoře pochází ze 14.století, i když místo bylo osídleno mnohem dříve. Renesanční tvrz nechal přestavět tehdejší majitel panství František Josef Černín v letech 1720 - 1724. Barokní zámek dle plánů Františka Maxmiliána Kaňky má trojkřídlou disposici s dvoupatrovým hlavním traktem a hlubokým čestným dvorem. Zámek je obklopen pravidelnými slohovými partery, včetně úpravy nádvoří. Na osu zámku navazují pravidelné aleje ve tvaru trojzubce daleko do krajiny. Od zámku se rozvíjí na velmi členitém půdoryse téměř stohektarový park, jeden z prvních krajinářských parků v Čechách (1783). Využití půdorysu a terénu kolem Leskovského potoka vytváří mnoho prostorů s osobitou náladou, umocněnou řadou unikátních romantických staveb. Zahradník Fodisch, který byl vyslán na studijní pobyt do Anglie, pak zde vytvořil důmyslný vodní systém napájení pěti rybníků a umělý vodopád. Později byly v parku postupně postaveny empirové a romantické stavby, namnoze jako akcent krajinářských pohledů. Zcela unikátní je novogotická kaple s rozhlednou. Dalšími zajímavými stavbami je 26 m vysoký obelisk, Panův templ (nejstarší stavba), Sluneční templ, Čínský pavilon, Holandský statek, Goethův pavilon (pův.Lusthaus), Voliéra, Poustevníkova rokle s jeskyní, umělý vodopád a Boží muka. I dendrologicky je park poměrně bohatý, doplněný v druhé pol. 19.století, Dnes je zde zastoupeno kolem 100 taxonů, nejvýraznější jsou staleté duby. Nejstarší, „Goethův dub“, již odumřelý, měl obvod 10 metrů a určené stáří kolem 1 000 let.

Děčín Na místě dnešního zámku bylo dřevěné hradiště, vystavěné na konci 10.stol., jako opěSněžníkrný bod českého knížete pro správu zdejší provincie, o níž je první písemná zmínka z r. 993. Dřevěný objekt byl ve 13. století přestavěn v kamenný královský hrad. Ten přešel z královských rukou v r. 1305 do majetku Vartenberků. Hrad měl dvě části, horní a dolní, které fungovaly v podstatě samostatně. Hrad byl vypálen roku 1444, ale disposice zůstala zachována, byť vlastní hrad byl v podstatě zcela přestavěn. Od 2.pol. 16.stol. byl hrad Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský

Stránka 2

postupně přestavěn na zámek. Ten byl dále přestavován, současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628 – 1932. Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla v posledním třicetiletí 17. stol. na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentační funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byly symetricky založena okrasná (dnes Růžová) zahrada a z druhé strany areál jízdárny. Dole ve městě nechal Maxmilián vystavět zámecký kostel Povýšení sv. Kříže, který vysvětil jeho bratr, salcburský arcibiskup, Jan Arnošt. Architekta těchto mimořádně cenných památek se bohužel do dnešních dnů nepodařilo určit. Poslední přestavba zámku z let 1786 – 1803 dal různorodým stavbám jednotný kompaktní styl. Byly strženy gotické a renesanční paláce, všechny budovy srovnané do stejné výše a opatřeny jednotnou fasádou. Na straně k řece byla postavena štíhlá hodinová věž. V r. 1932 prodali Thunové zámek československému státu, který jej adaptoval na kasárna. Postupně se zde vystřídala československá, německá a naposledy sovětská armáda. V roce 1991 získalo zdevastovaný zámek do svého majetku město a začalo objekty postupně opravovat a uvádět do života. Růžová zahrada patří k nejpůsobivějším zahradním architekturám u nás, která je dána především založením na skalní terase nad městem. Další zámecké zahrady, založené v baroku, se rozkládaly severně pod skalní ostrožnou a na jižním svahu ostrožny, kde byla postavena oranžerie a skleníky pro tropické květiny. Representační společenská zahrada pod zámkem byla v 19.stol přeměněna v krajinářský park. Na zahradu jižní byl v r. 1830 napojená krajinářský park na Mariánské louce, v současné době je tam koupaliště.

Velké Březno Zámek Velké Březno byl postaven v letech 1843 – 1845 a patří tak k nejmladším zámkům v republice. Byl stavěn pro nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Chotka z Chotkova a Vojína, ve stylu pozdního rakouského empiru. Chotkův vnuk zámek v letech 1885 – 1910 dal přestavět do stylu romantické neorenesance. V zámku pobývala Žofie. Vnučka zakladatele a manželka následníka trůnu Ferdinanda d' Este. Zámek je vybaven do detailu dobovým zařízením a obklopen přírodně krajinářským, dendrologicky bohatým parkem.

Teplice Krajem dnešních Teplic vedly odedávna zemské obchodní stezky, které spojovaly český stát s okolím. Proto nemohla ujít skutečnost výskytu teplých pramenů v tomto místě, které navíc měly blahodárné účinky. Termální prameny zde byly objeveny už před 2 000 lety. Současné Teplice se stávají nejstarším lázeňským místem v Čechách. Na vznik a vývoj lázní měl podstatný vliv benediktýnský klášter. Teplice si dodnes uchovaly množství historických památek. Především je to zámek, který vznik v 16.stol. na místě románského kláštera. Zámecké náměstí je ozdobeno sloupem Nejsvětější Trojice se sochařskou výzdobou z dílny M.B.Brauna. Zámecký a lázeňský park splývají, jsou přetvořeny do přírodně krajinářské podoby. Teplická botanická zahrada se chlubí nejen více než 3 000 druhy rostlin, ale i uchováváním druhů orchidejí, kterých je na světě jen několik exemplářů.

Ploskovice


Stránka 3

Ploskovice patří k velmi zajímavým lokalitám, i když je lze zařadit k drobnějším panstvím v severních Čechách. Zámek prošel složitým stavebním vývojem, kdy středověká tvrz byla několikrát přestavována. K nejzásadnějším přestavbám se zařadila přeměna tvrze na barokní zámeček s prvky italské venkovské vily kombinovanými s barokně klasicistními motivy. Posledně jmenované ovlivnily i charakter zahrady, která byla vybudována na čtyřech mělkých terasách kolem velkorysé osy pokračující do krajiny. Osu zahrady doprovázely drobné vodní nádrže s figurální výzdobou, v závěru zahrady byla situován velkorysý oválný bazén. Barokní přestavba se uskutečnila za velkovévodkyně Anny Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské. Čtvercová budova zámku byla rámována arkádovými křídly, které pohledově vymezovaly horní část zahrady. Se spodní částí zahrady byl zámek propojen otevřeným vestibulem a grottou umístěnou ve sklepeních zámku. Architektem přestavby byl pravděpodobně Octavio Broggio. V polovině 19. století se stal zámek císařskou rezidencí, byl opět přestavěn, tentokrát ve stylu druhého rokoka, autorem návrhu se stal architekt Bělský. Barokní zahrada byla romantizována. První etapa přeměny na přírodně krajinářský park se odehrála již na začátku 19. století a byla omezena pouze na prostor bývalé barokní zahrady. Druhá etapa přeměn nastala při úpravách zámku pro potřeby Ferdinanda V. Tehdy byl park rozšířen o plochu bývalé štěpnice východně od zámku. V 80. letech 20. století proběhla rekonstrukce parku na základě projektu Sempry Litoměřice. Jejím cílem byla částečná obnova formálních prvků kompozice, které se zachovaly v parku přes řadu krajinářských přelivů. Každá z dílčích vývojových etap park sortimentálně obohatila, vzhledem k omezeným prostorovým možnostem parku, ne vždy optimálním způsobem. Vlastní zámek je proslulý nejen bohatou plastickou výzdobou exteriéru, ale i bohatou štukovou výzdobou interiéru doplněnou v 18. století vynikajícími malbami V.V. Reinera a J. Navrátila, vynikajícího malíře a dekoratéra, činného v druhé polovině 19. století.

Libochovice Zámek byl vystavěn ve stylu ranného baroka na konci 17. století. Dispozičně ještě čerpá z renesančních čtyřkřídlých staveb, ale prvky na fasádě zámku řadí stavbu již jednoznačně do následného slohového období. Autorem stavby byl architekt Antonio Porta, který zároveň stavěl pro Lobkovice obdobný zámek v Roudnici nad Labem. Zámek je obklopen plošinou bývalé formální zahrady, která byla , několikrát pozměněna a do současné podoby reminiscenčně upravena v roce 1912 letech na základě návrhu J. Rubliče. Osa formální zahrady i plošina pravidelné zahrady byla zřízena na umělém náspu, vymezeném opěrnou zdí. Z plošiny pravidelné zahrady se otvírají pohledy na lužní část krajinářského parku, který využil jako kostru porosty bývalé zámecké obory. Součástí krajinářského parku je i podzámecký rybník, v němž se zrcadlí sochy světců lemující jako galerie pod širým nebem cestu k farnímu kostelu. Na parteru parku se nalézá skleník, který byl v druhé polovině 19. století zbudován na místě původní barokní oranžérie. Slouží, mimo jiné, k zazimování palem, které v době vegetace zdobí vstupní schodiště do zahrady. Dvouramenné zámecké schodiště spojuje zahradu se sala terrenou, která je na rozdíl od mnoha podobných objektů umístěna ve zvýšeném přízemí zámku, nikoliv na úrovni terénu zahrady. V parku a na parteru pseudoformální zahrady se nalézá řada domácích i introdukovaných dřevin. V dolním parku zaujmou mohutné duby, javory, jilmy, olše a lípy. Na parteru stojí za zmínku urostlé lípy a túje. Příjemným zpestřením je "domácí" zahrádka u domku zahradníka, která je upravena v souladu s trendy venkovskými zahradami.


Stránka 4

Místo ubytování a jeho okolí Hotel Jílové u Děčína ubytování Sněžník Oblast Děčínský Sněžník je součástí atraktivních krajinných útvarů známých jako Labské pískovce. Dominantou je stolová hora Sněžník s nadm. výškou 723 m, která je nejvyšší stolovou horou ČR. Na jejím vrcholu je známá kamenná rozhledna, kterou nechal v roce 1864 postavit hrabě Thun. Krásné pěší výlety jsou od hotelu na Vysoký Sněžník k rozhledně ve výšce 723 m n. m. Z rozhledny vysoké 33 m je nezapomenutelný výhled hluboko do německého a českého území. Pro pěší turistiku, ale i horolezce jsou zde skalní útvary Tisá – Ostrov, vzdálené 5 km od hotelu.

Zajímavosti a tipy v okolí trasy semináře Velká Dobrá Zvláštní název rozlehlé vsi, který vychází z historie. Původně (první zmínka z r. 1328)) zde byly vesnice jménem Dobrá dvě. V obou byla opevněná sídla, tvrze, vzdálené od sebe jenom asi 800 metrů. Pro odlišení se tedy nazývaly Velká, nebo Hořejší a Malá, či Dolejší. Až v polovině 19. století při rozvoji průmyslu v okolí došlo ke splynutí obou obcí, teprve od r. 1935 s názvem Velká Dobrá.

Kamenné Žehrovice Jak název obce napovídá (prvá zmínka z r. 1271), obec se proslavila především lomy na kvalitní pískovec, který se zde těžil od středověku a především se dovážel na stavby do Prahy. Žehrovák (Scherovitzer Stein) byl použit na stavbu chrámu sv. Víta, Kamenného (Karlova) mostu, městského opevnění, chrámů, paláců a domů až do 19. století, kdy se užil i na stavbu Národního divadla. Dnes jsou ložiska už vyčerpána.

Důl Nosek Na opačné straně dálnice, blíž k obci Tuchlovice je „krajinnou dominantou“ halda hlubinného dolu na černé uhlí. Důl byl založen v r. 1938 se jménem Jaroslav (po dr. Preisovi). V r. 1946 byl slavnostně „na žádost zaměstnanců“ přejmenován na název Nosek (podle komunistického ministra) a byl údajně nejhlubším dolem v Čechách. Hlavní pracovní silou v dole byli vězňové. Po r. 1989 byl přejmenován na Tuchlovice a v r. 2002 byl uzavřen.

Stochov Obec (doložená písemná zmínka z r. 1316, podle kronikáře Hájka stál zde hrad už v r. 870), je dle tradice rodištěm (r. 903) sv. Václava. Odtud prý je i název obce – sto chův – které o maličkého Václava pečovaly. Babička sv. Ludmila dle této tradice zasadila dub, který na návsi stojí, dnes nad sochou sv. Václava, dosud. Původně gotický kostel ze 14. stol, byl v 18, století přestavěn, patrně podle plánů K.I.Dintzenhofera, později přistavena věž v empirové podobě. V r. 1967 byla obec, která se v posledním století rozrostla v souvislosti s průmyslem v okolí, takže je dnes třetím největším městem v okrese, na město povýšena.

Lány Nejstarší písemná zmínka o dřevěné tvrzi, sídlu Haška z Lán, je z r. 1392. Pozdější, před r. 1581, skromná kamenná tvrz Zejdliců byla v majetku císaře Rudolfa II. V letech 1592


Stránka 5

– 93 přestavěna na renesanční lovecký zámeček, obehnaný valy a vodním příkopem. Až do r. 1658 náležely Lány jako součást křivoklátského panství České koruně. V r. 1652 došlo k úpravě zámku v barokním slohu. Císař Leopold I. dal Křivoklátsko do zástavy Schwarzenberkům a 6. 6. 1685 ho odprodal Arnoštu Josefovi z Valdštějna. R. 1731 se ujala tohoto dědictví Marie Anna z Valdštejna, provdaná už od r. 1723 za Viléma Arnošta z Fürstenberka, a tím přešlo Křivoklátsko rodu Fürstenberků. R. 1734 se císař Karel VI. zřekl práva České koruny na zpětné zakoupení Křivoklátska, tudíž se toto panství stalo svobodným majetkem Fürstenberků. V letech 1748 1752 byl na východní straně zámku vystavěn rokokový kostel a spojen se zámkem mostkem do panské oratoře. V r. 1824 byl zámek v Lánech zvýšen o druhé patro. Současný výraz zámku s pětibokým rizalitem, s třetím patrem v podkroví mansardové střechy, s charakteristickými kupolemi a novým slavnostním vstupem na jižní straně, je z přestavby z let 1902 – 1903. Dne 21. 7. 1921 vykoupila od Fürstenberků lánský zámek Československá republika a objekt byl rozhodnutím Národního shromáždění ČSR prohlášen za přechodné a letní sídlo prezidentů naší republiky. Ještě před dokončením převodu bylo započato s úpravami zámku a parku podle plánů Lublanského architekta Josipa Plečnika. Od 11. 8. 1921 zde až do své smrti dne 14. 9. 1937 sídlil T. G. Masaryk a po něm i ostatní hlavy našeho státu. V parku, který prodělal (a má poměrně zachovalou ikonografii) přerod z volné zemědělské krajiny, spojenou s oborou osovou alejí, přes připojení k oboře až po přírodně krajinářský park s formálním parterem před zámkem a symetrickou disposicí aleje a dvou průhledů, je řada pozoruhodných drobných architektur od Josipa Plečnika. To co bylo nejvýraznější, symbolika pěti částí Československa na hrázi rybníka a co bylo v minulém režimu zničeno je opět obnoveno. Bohužel nejnovější výsadby a parku a komunikační úpravy před zámkem, nebudou-li odstraněny, výrazně základní myšlenku komposice parku poškozují.

Křivoklátsko Křivoklátská vrchovina, je z historického hlediska evropským unikátem; uprostřed státu, v dosahu hlavního města zůstala zachována krajina , jako Královský hvozd, po tisíc let v podobě jen málo pozměněné. Historickým centrem je královský hrad Křivoklát. I z přírodního hlediska je to chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace UNESCO, vyhlášená v r. 1978 o rozloze 628 km čtverečních, v porovnání s podobnými krajinami v Evropě je také zvláštností. Rozkládá se uprostřed Čech a téměř dvě třetiny rozlohy území pokrývají listnaté a smíšené lesy. Dodnes zde zůstalo zachováno více než 1800 druhů cévnatých rostlin, nejméně 52 druhů dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a dosud nespočetné množství dalších živočichů, z nichž je jich celá řada zařazena do červených seznamů vzácných a ohrožených druhů. Bohatství a zachovalost celé vrchoviny je důsledkem mnoha přírodních i historických činitelů a souvislostí. Z přírodních k nejdůležitějším patří velká členitost terénu, pestrá geologická stavba, údolí řeky Berounky, různorodá orientace stanovišť ke světovým stranám, četné typy půd, klimatické podmínky. Strmé a nepřístupné stráně údolí řeky Berounky jsou kryty přirozenými lesními porosty, místy vystupují skalní výchozy s typickou teplomilnou florou a faunou. Řeka vymodelovala v horninovém podkladu hluboké, místy až kaňonovité údolí a přítomnost řeky tu způsobuje teplejší mezoklima. K tomu přítoky Berounky vytváří po obou stranách úzce zaříznutá údolí, na jejichž dno jen občas pronikají sluneční paprsky, zvláště pak v letních měsících, kdy se uzavírá klenba listnatého lesa. Teplota na dně údolí je po většinu roku velmi nízká, což odpovídá podmínkám podhorských až horských území. Teplotní inverze, pro Křivoklátsko typický jev, je jednou z hlavních příčin vysoké druhové rozmanitosti zdejší přírody. Česká lesnická společnost iniciovala založení Lesnického parku Křivoklátsko v r. 2010 o rozloze málo přes 160 km čtverečních,uprostřed CHKO, což je ovšem , dle ochrany Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský

Stránka 6

přírody, namířeno proti chystanému vyhlášení národního parku. Základní premisou tohoto lesnického parku je přesvědčení, že přírodní a kulturní hodnoty určité krajinné oblasti se dají účinně chránit i bez zpřísňování speciálního režimu ochrany přírody. To při zachování a rozvoji všestranného využívání daného území a bez dalších nároků na výdaje ze státního rozpočtu. Obojí, lesnický a národní park pochopitelně současně existovat nemůže, jedno vylučuje druhé. Lesníci chtějí v křivoklátských lesích hospodařit, to ale národní park do budoucna vylučuje. Lesnický park Křivoklátsko usiluje o to být součástí Mezinárodní sítě modelových lesů (angl. The International Model Forest Network – IMFN), projektu zaměřeném na trvale udržitelné využití krajiny

Opuka Je sediment, prachovitý druh slínovce. Opuka vznikala z nejjemnějších částic, které se usadily na mořském dně. Tvoří ji jílovité a prachovité částice, dále obsahuje složky vápence a jehlice mořských hub mikroskopických rozměrů (tzv. Spongie, viz kámen spongilit). Množství těchto jehlic určuje její pevnost a trvanlivost. Má bělavou až pískově žlutošedou barvu. Je tedy v blízkém vztahu s pískovcem na jedné straně a vápencem na straně druhé. Pro svou snadnou opracovatelnost a štěpnost byla opuka po celá tisiciletí oblíbeným stavebním materiálem, Zejména stavby románské, která se vyznačují řádkovou skladbou zdiva, byly s oblibou z opuky stavěny (basilika sv. Jiří na Pražském hradě, rotundy sv. Jiří na Řípu, rotunda sv Martina na Vyšehradě), i stavby pozdější (Hladová zeď). Oblíbeným stavebním materiálem byla – a je – i v lidovém stavebnictví, byla uznána i jako velmi dobrý tepelně isolační stavební materiál. Podle bílé barvy opuky bylo nazváno mnoho míst, n př. i známá Bílá hora v Praze.

Krušovice První písemná zpráva je z r. 1343, kdy ves patřila ke Křivoklátu. Majitelé se střídají do r. 1450, kdy byla celá ves vypálena. Od r. 1548 se po řadě majitelů ujímá dosud pusté vsi Václav Bírka z Násilé, který ves a tvrz znovu vybudoval. Až do r. 1583 se opět majitelé střídají, v tomto roce ves kupuje císař Rudolf II. a spojil ji s křivoklátským panstvím. Od tohoto roku se také datuje stavba pivovaru, který je v provozu dodnes a patří k nejlepším v republice. Za třicetileté války byly Krušovice mnohokrát vypleněny, zejména vojsky Buqujovými. Od r. 1658 patří Krušovice, opět spojeny s křivoklátským panstvím, Schvarzenberkům. Za nich byl v r. 1728 postaven nový barokní zámek. S Marií Annou pak spolu s Křivoklátem přecházejí do vlastnictví Fürstenberků, jimž patřily do r. 1945. Zámek je dnes součástí pivovaru a je v něm pivovarnické museum. ¨

Podbořany Na vrchu poblíž Podbořan se dle legendy mělo nacházet slovanské hradiště Wogatisburg, u kterého se v r. 631, nebo 632 konala bitva Sémových vojsk s králem Dagobertem. Ovšem první nalezená písemná zmínka je až z r. 1362 (Podvořany). Městem byla obec prohlášena v r. 1575. Do r. 1960 bylo město sídlem okresu, největšího v ČSR, v Karlovarském kraji. V r. 1960 byl okres zrušen a obce rozptýleny. Městu dominuje pozdně barokní kostel sv. Petra a Pavla, viditelný je i novorománský kostel Božského spasitele. Ve městě byla početná židovská komunita, kterou zlikvidovali nacisté, včetně synagogy a hřbitova. Pod centrem města jsou stovky metrů chodeb z let 1820 – 1880, jako pozůstatky po těžbě arkozového kaolinového pískovce. V r. 2011 zastupitelé rozhodli o zasypání chodeb.


Stránka 7

Město v úrodné krajině bylo převážnš zaměřeno na zemědělství a potravinářský průmysl. V 19. století se výrazně germanisovalo, což mělo po 2.sv. Válce vliv na změnu obyvatelstva. V letech socialismu bylo město poznamenáno silnou vojenskou posádkou.

Žatec Je královské město, známé od r.1004. Vzniklo na místě přemyslovského hradiště a stalo se centrem oblasti, proslulé zejména pěstováním chmele, nejkvalitnějšího na světě. V 15.století se město stalo oporou husitského hnutí. K největším pozoruhodnostem patří budova radnice, chrám Nanebevzetí Panny Marie, sloup Nejsvětější Trojice, městské opevnění se dvěma zachovalými branami, druhá největší synagoga v ČR. V Žatci je vyjímečný i areál pivovaru a Chmelařské muzeum. Charakteristické panorama tvoří vysoké komíny na červených střechách, vypovídající o slavné chmelařské tradici. Tyto budovy bývalýchskladů, balíren a sušáren chmele jsou světovým unikátem a jsou nejen památkovou reservací, ale i kandidátem na zápis do seznamu Unesco. Velemyšleves Jeden z mnoha pozoruhodných a půvabných názvů obcí, které nás provázejí od Žatecka a dokládají staleté české osídlení. První nalezená písemná zmínka o obci je z r. 1316.Obec má další části s názvy Zálezly, Truzenice, Minice. Osídlení bylo vyvoláno zejména velmi úrodnou půdou. To dokazuje i dnešní stav, kdy katastr o 1642 ha má minimum travních porostů. Obec je turistickým výchozím bodem do Českého středohoří a Žatecka.

Most První historické zmínky o osídlení místa pochází z latinské Kosmovy kroniky české z 10. století., kdy přes zdejší močály vedla stezka po dřevěných mostech. Odtud získalo město i své jméno. Na stezce založil Hněva z rodu Hrabišiců tvrz. Osada přecházela do majetku kláštera Křížovníků ve Zderaze, za jejich vlády dostala městská práva. Po zničení husity bylo město během let 1455 – 1515 přestavěno v renesančním duchu. Hrad i město poznamenala třicetiletá válka, takže ztratilo svůj význam. Až o dvěstě let později s objevením velkých ložisek uhlí došlo k rozvoji města. Uhlí ale bylo v letech 1965 1987 příčinou demolice historického města. Namísto něj bylo vedle vystavěno město z panelových domů. Nejcennějším objektem je kostel Panny Marie, přesunutý na dnešní místo v r. 1975 a hrad (romantický) Hněvín nad městem. Určitou „pozoruhodností“ je i cikánské město Chánov, postavené po r. 1969.

Duchcov Renesanční zámek dle V.Aostalliho, barokně přestavěný dle J.B.Matheyho, s pozdějšími klasicistními úpravami byl dominantou krajinářského parku z počátku 19.stol. Park byl z větší části poničen pro povrchovou těžbu. Rekonstruována postranní pravidelná zahrádka dle plánů P.Huška. V letech 1785 – 1798 v zámku byl zaměstnán jako knihovník Giacomo Casanova, který zde i zemřel.

Osek Klášter, založený cisterciáky v r. 1197. Dějiny kláštera Osek jsou zrcadlem české minulosti, střídavým vzestupem a sestupem. Cisterciáci vždy zase do Oseka vraceli a na zbořeništi znovu budovali svůj klášter, zejména po brutálním a nesmyslném několikanásobném husitském rozvratu. V protikladu s jinými srovnatelnými kláštery se Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský

Stránka 8

v Oseku zachovaly vedle klášterních budov téměř úplné zahrady v jejich stavební podstatě. Zejména velkolepá barokní komposice zahrad zůstala přes některé změny a zanedbání zachována dodnes.

Hrob V roce 1614 byl v obci postaven protestantský kostel, který byl 11.12.1617 srovnán se zemí ozbrojeným oddílem oseckého hejtmana. To byla jedna z iniciačních akcí k započetí bojů, které pak trvaly třicet let. Katolický kostel zasvěcený sv. Barboře byl postaven v letech 1595 – 1602 a v r. 1632 vypálen saským protestantským vojskem. Znovu postaven v r. 1637. Zajímavý je secesní evangelický kostel Vzkříšení, postavený drážďanskými architekty. Krajinnou pozoruhodností a technickou památkou je viadukt, součást historické železnice mezi Mostem a Moldavou.

Dubí Je lázeňské město, která navíc proslulo výrobou skla a porcelánu. První písemná zmínka se nalezla z r. 1494, kdy zde přespávali horníci, těžící cín. Jméno dostala obec podle rozsáhlých dubových lesích v okolí. Ty ovšem většinou padly přitěžbě dřeva na výdřevu dolů a na topení v tavicích pecích. Dnes je město, bohužel, proslulé zejména prostitucí, vyvolanou zájmem německých turistů a řidičů dálkové dopravy.

Zubrnice Zubrnice je stará trhová vesnice, leží 17 km východně od Ústí nad Labem. Vznikla pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století při vnitřní kolonizaci, o čemž svědčí i návesní typ půdorysu, dochovaný v hrubých rysech až dodnes. První písemné zmínky o obci jsou z roku 1352.Dominantou obce je kostel sv.Maří Magdaleny, jehož oprava byla impulsem k vytvoření jednoho z nejmladších severočeských skanzenů. Stal se záchranným skanzenem pro region České středohoří a některé krajinné oblasti sousedící. Je situován do živé vesnice, což je jednou z největších pozoruhodností. Jádro skanzenu tvoří statek čp.61, který byl jedním z největších. Je to patrová roubenka, typický chmelařský dům. Součástí usedlosti je hrázděná stodola, roubený špýchar, kůlna na povozy, výměnek a sušárna na ovoce, která je patrně poslední v republice. Na návsi je barokní studna, hrázděný špýchar, škola a další objekty. Nedaleko obce je i malé nádraží z r. 1890 a provoz části bývalé trati z Úštěku do Zubrnic. U obce jsou i dva historické mlýny, zpřístupněné veřejnosti. Ke skanzenu patří i 20 ha pozemků, na kterých jsou další tři mlýny a části náhonů. Toto území se postupně upravuje do podoby poloviny 19. století.

Komáří Vížka Dvousedačková lanovka s celoročním provozem vás dopraví z centra města Krupky na vrchol Komáří vížky, kde se v blízkosti stanice nachází Horský hotel Komáří vížka s vyhlídkovou restaurací. Lanová dráha na Komáří vížku je nejdelší sedačková lanovka bez mezistanice v ČR. Nástup na lanovku je v centru Krupka – Bohosudov. Výstupní stanice je na vrcholu Komáří vížky, kde se v blízkosti stanice nachází Horský hotel Komáří vížka s vyhlídkovou restaurací. Lanovka byla zprovozněna v roce 1952 a jedná se tak po dvouúsekové lanovce na Sněžku o druhou nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhu v Česku. Délka lanové dráhy je 2 348 m a patří mezi nejdelší jednoúsekové lanové dráhy ve střední Evropě. Doba jízdy vozu v jednom směru je 15,5 min, přepravují se i kola. Do roku 1996 patřila Českým drahám, poté ji Fond národního majetku prodal soukromému majiteli. Ročně převeze zhruba 40.000 až 50.000 lidí.


Stránka 9

Za jasného počasí a dobré viditelnosti lze z terasy dohlédnout až na vrcholky Krkonoš a jako na dlani zde spatříte České středohoří. V letním období jsou zde ideální podmínky pro turistiku, vyjížďky na koních, cykloturistiku a paragliding. V zimě je pro návštěvníky k dispozici lyžařský areál, sjezdovky se třemi vleky, upravené běžecké tratě. Rozhledna pochází z roku 1857, kdy ji nechal postavit milovník rozhleden kníže Clary Aldringen, je tak nejstarší rozhlednou Krušných hor. Parametry dráhy: Délka: Převýšení stanic: Rychlost lanovky: Doba jízdy: Krupka: Komáří vížka:

2 348 m 482 m 2,5 m/s 15 minut 324 m n.m 806 m n.m

Budyně nad Ohří Rozměrná tvrz, změněná na zámek, měla jako samozřejmost i navazující park. Z něj zbyla dnes malá část. Ve tvrzi je bohaté regionální museum.

„HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2013 - SEVERNÍ ČECHY“ Texty vydané u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 9.-11.října 2013 Autor: Ing. Jana Stejskalová, Ing. Karel Drhovský Vydala: Ing. Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel. 602 175 664) Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS ISBN 978-80-86802-18-3

Agentura BONUS


Stránka 10

HISTORICKÉ ZAHRADY, PARKY A KRAJINA 2013

Recommend Documents