P EDNÁŠKY PRAV K A STAROV K 1. Úvod, prav k – megalitické stavby, po átky Egypta 2. Egypt 3. Egypt, Mezopotamie, 4. Jerusalem, Persie, Egejská oblast, 5. ecko, stavební ády, dórský ád 6. Stavební ády, iónský ád 7. Stavební ády, korintský ád, stavební typologie 8. ecko, stavební typologie, Etrurie 9. ím, odlišnosti, ádová architektura v ím 10. Typologie 11. Vývoj ímské architektury 12. reserva 13. severské um ní 14. starok es anské stavby
1. Úvod Architektura je slovo pocházející z eckého výrazu architekton, což bylo ozna ení pro tesa e, pozd ji pro stavitele, tv rce nebo p vodce. Architektura je tedy dílem architekta., tj. navrhovatele, v širším smyslu stavitelské um ní, vytvá ející funk ní prostor podle ideových p edstav architekta prost ednictvím technických konstruktivních možností, daných dobou. Ideové názory architekta jsou úzce spjaty s estetickými názory (proporce, formy) a s názory na praktické cíle architektury dané epochy a ur itého um leckého prost edí. (1980). Ott v slovník nau ný z roku 1889 má krásnou definici: „architektura je um ní stav ti tak, aby stavba hov la netoliko požadavk m praktickým, ale i aesthetickým“. Slovník od sebe odd luje ást mechanickou od um lecké, p i emž ovšem oba „výkony“ spolu úzce souvisejí a nemohou se od sebe odd lit. „zanedbání jednoho z obou vždy mívá nezdar vzáp tí“. Architektura tedy podle slovníku nem že používat forem libovolných, ale takových, které odpovídají konstrukci a hmot . Slovník dále p ipomíná, což dnes již není ale pravdivé, že mechanická ást se principieln pro stejné materiály mnoho nezm nila na rozdíl od um lecké formy. První p íbytek lov ka se podle OSN zajisté skládal z kmen a v tví listím p ikrytých. Kámen sloužil jako ob tní plocha, mohyla. PRAV K Je t eba zd raznit, že v paleolitu s p evažujícím pasteveckým zp sobem života nebyly dostate né podmínky pro vznik architektury, ty nastávají až se zm nou ko ovného života na stálé pobývání zásluhou zem d lského zp sobu obživy. Pratyp. B žn se používalo d eva, rákosu, proutí, hlíny. První monumentální stavby, kde nebylo použito lehce opracovatelného materiálu, ale kamene souvisejí s kultovními stavbami a náhrobky, které lze jako kultovní považovat. Myšlenka na smrt a tomu odpovídající vybavení hrob . V Saint-Germain-la-Riviére ve Francii byl nalezen v hrobce magdalénitského lov ka dvojitý kamenný p eklad, pocházející
asi z 10. tisíciletí, který byl nazván mikrodolmenem. Ve stejné dob , tzn. ješt v mezolitu (asi 10 000 let p ed n. l.) se objevují asi první megalitické stavby: kamenné desky se používaly k vytvo ení hranic kolem kolektivních hrob . Takové p ípady známe z francouzské Bretan a z ústí eky Tejo v Portugalsku. V neolitu prob hla velká prom na, když hrobky za aly být vybavovány i dekorativními motivy, asto se symbolickou hodnotou. Bohyn Matka a kult zem elých. Výraz megalitický byl z ejm poprvé použit již v roce 1849 Algernonem Herbertem a vznikl odvozením z eckých slov mégas – velký a lithos – kámen. Nejv tší jejich výskyt lze vysledovat ve francouzské Bretani, kde jsou také nejstarší a n kdy jsou datovány až do 5 000 tisíciletí p ed n. l., odtud se rozší ily do Portugalska (3 900), Špan lska (3 600) a na britské ostrovy. Vztah k maltským megalitickým stavbám, které pocházejí z let 4 100 – 2 500 p ed Kristem, není jasné. Každopádn maltský typ se objevuje práv jen na tomto souostroví. Základním typem megalitických staveb jsou menhiry, kromlechy a dolmeny. Etymologie slova menhir je keltského p vodu, pochází z bretonských výraz men – kámen a hir – dlouhý. Jde tedy o vzty ený kámen, zapušt ný v zemi, který dosahuje délky od 1 do 12 metr . Nejv tší menhir v Locmariaquer v Bretani ve Francii, který rozdrtil blesk do ty ástí, dosahoval výšky 23,5 m a odhadem vážil 348 tuny; tento menhir je ale spíše výjimkou. Bylo by t eba 2 tisíc muž i 300 vol , aby byl p ivalen na místo a vzty it p ekocením. To znamená, že již se jednalo o sjednocený velký kmen s ná elníkem. V nedávné dob se však poda ilo asi 200 dobrovolník m vzty it menhir o váze 32 tun, i kdyý používali stejné prost edky, jaké m li k dispozice stavitelé menhir . Používán byl místní kámen, žula.Dnes je nejv tším menhirem Mener-Hro’ch (kámen víl), který je vysoký 20, 5 m. Pro srovnání obelisk p ed chrámem v Luxoru m í 22 m. Význam menhir není zcela jasný, patrn však souvisely s kultem zem elého. Do 19. století sde v ilo, že tyto monumenty jsou druidského, tedy keltského p vodu. Menhiry byly sestavovány do rovnob žných ad, ímž vytvá ely tzv. „linie“. Nejznám jší a také nejpozoruhodn jším p íkladem takové sestavy je jist Carnac v jižní Bretani. Hlavní megality jsou v Carnacu uspo ádány do t í seskupení ozna ených jako Ménec, Kermario a Kerlescan. První tvo í 1 099 menhir v 11ti adách o celkové délce 1 165 m. Druhé seskupení má 1 029 menhir ve 10ti adách o celkové délce 1 120 m a t etí tvo í 594 menhiry ve 13ti adách a o celkové délce 880 m. Jsou ješt další menší seskupení v Petit-Menéku, Kerzheru a Saint-Barbe. Do Kermaria pat í i jeden dolmen a skupina v Kerlascanu uzavírá kromlech o 39 láncích. Smysl t chto sestav není zcela objasn n. Podle n kterých se jednalo o astronomickou observato , podle jiných souvisejí s kultem slunce a kultem zem elých. Tato druhá teorie je založena na skute nosti, že se v blízkosti nacházejí dolmeny a komorové hroby. Menhiry uspo ádané do kruh se nazývají kromlechy. Také tento výraz pochází z bretonštiny a je odvozen ze slov crom – kruh a lech – místo. Mají nejr zn jší pr m r, podle zem , kde se objevují. Nejmenší jsou na Sardinii, v míst zvaném Li Muri-Arzachena; zde se jejich pr m r pohybuje mezi 5 až 8 metry. Naproti tomu nejv tší kruh v anglickém Avebury má pr m r 427 m. Také funkce megalitických kruh , které se p edevším objevují na britských ostrovech, souvisely s kultem poh bívání, i když jist n které z nich sloužily i jako astronomické observato e. Soubor v Stonehenge v Salisbury (hrabství Wiltshire) ve Velké Británii má již vypracovaný p dorys kombinující „podkovu“ a kružnici. Kruhový obvod má pr m r 100 m. Kameny jsou zde již spojovány pomocí dlab a ep , jednotlivé kameny byly z ejm navíc hrub opracovány. St ední kruh má pr m r 30 m se t iceti pilí i vzty enými do výšky 420 cm, které spojují kamenné p eklady. Tyto balvany, z nichž nejt žší váží 50 tun, sem byly p ivezeny ze vzdálenosti 30 km. Uvnit zmín ného kruhu je p t podkovovit uspo ádaných trilit , které obkružují úst ední trilit, který je vysoký osm metr . Soubor pochází asi z doby kolem 1 800 p . n. l., tedy vlastn z období egyptské
St ední íše. Považuje se za p echod od jednoduché megalitické struktury k architektu e. Poprvé je zachycen v literatu e již n kdy kolem roku 1136 v tehdy sepsané práci History of Kings of Britain. Podle tohoto lákavého výkladu m l být komplex vybudován obry v dávné dob v Irsku. Pozd ji obrovské kameny p enesl do Británie (kdo jiný než druidský mág) Merlin. Podle autora „Historie“ Godfreye z Monmouthu mají kameny zázra nou moc a mohou uzdravit všemožné choroby. Tato legenda vlastn ale trvá dodnes. První, kdo z ejm se p iblížil správnému výkladu byl John Smith, který v roce 1771 na základ n kolika jednoduchých m ení objevil, že megality fungují jako kalendá . Teprve novodobými metodami radioaktivního uhlíku C 14 se poda ilo zjistit p esn jší dobu vzniku, po nichž padly takové teorie, že stavbu vybudovaly Myké ané, protože Stonehenge je nepochybn o ty i až p t století starší. V 50. letech 20. století pak bylo dokázáno, že stavba neprob hla v jedné etap , ale celkem ve t ech (dnes se hovo í o ty ech). První etapa spadá ješt do druhé poloviny 3. tisíciletí p ed naším letopo tem a tvo il ji kruhový p íkop o pr m ru 100 m, který lemoval val z hlíny. Vstup do posvátného kruhu vyzna ovaly dva monolity, t etí, dodnes stojící na p vodním míst (tzv. patní kámen) stál vn kruhu. Pozd ji bylo podél vnit ní strany valu vyhloubeno 56 d r. T etí fáze, datovaná na p elom 3. a 2. tisíciletí, p inesla vzty ení 80 kamen modré barvy do tvaru podkovy, které pocházejí ze 300 km vzdálených lom ve Walesu. Další fáze ze 16. až 15. století p . Kristem byla patrn nejzajímav jší. Modré kameny byly odstran ny a nahrazeny 30 monolity z místního pískovce. Uspo ádány byly do kruhu a na vršcích spojeny p eklady, takže vytvo ily uzav ený v nec. ást, asi 40 modrých kamen , bylo využito na kruh, postavený uvnit pískovcového a ve st edu bylo postaveno do tvaru podkovy p t tém sedm metr vysokých trilit , p ipomínající brány. Úst edním místem byl ale plochý kamenný blok, tzv. oltá ní kámen, který od trilit odd lila další podkova z modrých kamen . Na základ po íta ových propo t bylo dnes potvrzeno, že místo sloužilo jako „astronomická observato “ k uctívání Slunce a M síce. Údajn šlo podle tohoto monumentu ur ovat zatm ní slunce i m síce. P estože známe vícemén kultovní ú el tohoto za ízení, nedokážeme dodnes dob e pochopit techniku výstavby. Vždy nejt žší monolity ve Stonehenge váží až 50 tun. Rovn ž výraz dolmen je odvozen z bretonštiny. Men již známe jako výraz pro kámen, dol pak znamená st l. Jedná se o poh ební monumenty, které již vytvá ejí ur itý vnit ní prostor. Horizontáln položená kamenná deska totiž spo ívá na vertikálních kamenných podporách. N kde došlo až k vytvo ení poh ebních místností s p ístupovou chodbou, další zakryla sypaná zemina a vytvo ila tak mohylu. Stojí na po átku pozd jším náro n jším poh ebním stavbám, které se rozší ily hlavn v Bretani a v Irsku. Nebylo v Evrop využíváno skalních masiv pro hrobky, ale navršením zeminy ukazuje, že rovn ž evropské civilizace se pokoušely napodobit charakteristické rysy podzemních hrob . Existují dva typy, první jednodušší, tvo í jen poh ební komora, tzn. dlouhá úzká místnost, p ekrytá kamennými deskami. Náro n jší druhý typ se skládal z megalitické chodby, která vedla teprve do vlastní poh ební komory. Ta mohla být zastropena jak velkými kamennými deskami, tak nepravou kupolí. Pseudokopule jsou b žné pro celou oblast St edomo í. Megalitické hroby byly p evážn hromadné. P íležitostn byly st ny hrobky pokryty rytými motivy Bohyn matky, tedy typické neolitické spojení kultu plodnosti s kultem smrti. Velmi složitá stavba dolmenového typu se nalézá v Barnenezu na výb žku poloostrova Finistére v Bretani. Sestaven je z 11 dolmenových staveb vytvá ející chodby, které se však dispozi n i velikostn liší. Skryty jsou pod mohylou, která m í 75 m zdéli, její ší ka se pohybuje v rozmezí 20 až 25 m a výška kolem 6 až 8 m. Dev t z 11 dolmen má poh ební komoru s nepravou p e n lkovou klenbou, dva mají tradi n konstruovaný dolmen s velkou krycí kamennou deskou, v další je „sedlová klenba“. Na jednom z vertikálních kamen je zobrazena sekyra s top rkem a zvln ná arabeska. Zmín ná mohyla s
poh ebními dolmeny byla obehnána tak ka pravoúhlou zdí. Podle dnešního názoru pat í tento komplex k nejstarším v Bretani, budoval se ve dvou fázích. Jeden z monument na východní stran se poda ilo metodou C 14 datovat do doby 3 500 p ed n. l., kdežto jedna ze staveb západní sekce byla za azena do doby kolem 3 800 p ed n. l. Vertikální kameny jsou místní, krycí žulové desky však pocházejí z místa vzdáleného 2 km. Další hrobovou stavbou obrovských rozm r je Roche-aux-Fées (Skála víl) v Essé. Kolektivní hrob, který však mohl být využíván i jako kultovní svatyn . Monument je dlouhý asi 20 m a je sestaven ze 40 desek (sedm z nich v tších váží po 30-40 tunách) vytvá ejících st echu. Materiál tentokrát pochází z nalezišt vzdáleného 4 km. Monumentálním vchodem se vstupuje do nízké chodby (1 m), kterou t i sloupy p ed lují do ty úsek . Chdoba zp ístup uje poh ební komoru, jejíž zdi probíhají v délce 14,3 m, v ší ce 4 m a ve výšce 2 m. Dolmen v Locmariaqueru známý jako „kupecký pult“ pochází z doby mezi 3 500 až 3 000 p ed n. l. Na vnit ní stran jednoho z vertikálních kamen je polokruhový dekor se ty mi adami seker a s postavou uprost ed, snad personifikací slunce. Další pozoruhodná megalitická stavba se nachází v Larmor-Bardenu na ostrov Gavrinis. Plastický dekor na st nách tohoto neoby ejného dolmenu jsou tak krásné, že byly uvád ny jako jeden z div sv ta. Dolmen, který tvo í chodba o 14 m, je datován do období 3 500 – 3 000 p ed n. l. Zakryt je obrovskou kamennou mohylou. Snad šlo p edevším o kultovní stavbu, ale její význam v pr b hu doby byl z ejm r zný. O tom, že tato stavba m la z ejm kultovní význam sv d í ta skute nost, že byla orientována ve shod se slunovratem. Vra me se však k výtvarné výzdob , která zaujímá 23 z 29 kamenných blok . Objevují se zde symbolické postavy, ale také dekorativní motivy, které však patrn m ly sv j význam. Je zde motiv vlny a soust edných oblouk , hlavním motivem pak je soust edný p lkruh, který obklopují stejn zvln né linky, avšak objevují se zde i charakteristické sekery pro megality. Op t lze p edpokládat, že se zde jednalo o kult plodnosti; spirála je považovaná za symbol vody, ale i hada, jako „podsv tního“ zví ete, který je však – zásluhou svlékání k že – považován za symbol znovuzrození. Mimo Breta je asi nejzajímav jším hrobním útvarem megalitická stavba v New Grange v Irsku. Patrn je také nejstarší megalitickou stavbou na britských ostrovech. V údolí eky Boyne lze krom mohyly v Grange nalézt ješt dv další monumentální stavby v Knowthu a v Dowthu. Všechny tyto stavby skrývají velkou poh ební komoru a množství menších mohyl, což se zdá vypovídat skute nosti, že údolí eky bylo dlouhou dobu považováno za posvátné. Hrobka v New Grange nad ostatními vyniká hlavn propracovaností svých dekorativních motiv . Podle datovací metody C 14 vznikala stavba kolem roku 3 400 p ed n. l. jako oválná (v nejširší míst až 90 m) mohyla o výšce 15 m. P ekryla chodbovitý dolmen, který kon í v komo e vytvá ející jakýsi transept se stropem v podob nepravé klenby, vytvo ené z blok , které váží kolem jedné tuny. Obvod pahorku vyzna ují velké kamenné bloky (97), které jsou v tšinou zdobené. Celý pahorek ješt obklopuje kruh menhir . V jediný den v roce, na zimní slunovrat (21. prosince) proniknou paprsky slunce do poh ební komoru a osv tlí ji. Za pozornost stojí p edevším kamenný blok p i vchodu do chodby, který zdobí spirály jež p ipomínají tém stejn staré spirály megalitických chrám na Malt . V New Grange jsou spirálové motivy spojovány s motivy ve tvaru trojúhelníka. Hrobka v Romeralu poblíž Antequery ve Špan lsku ma 23 m dlouhou chodbu lichob žníkového pr ezu, vyzd nou malými kameny. Vede ke kupolovitému hrobu o pr m ru 520 cm a výšce 390 cm. Odtud je p ístupná poh ební sí o pr m ru 240 cm. Nedaleko je jeskyn Menga. Poh ební sí je dlouhá 25 m a široký 650 cm. Postavena byla z 31 velkých kamen . Sí kryjí ohromné kamenné p eklady, z nichž nap . jedna váží 320 tun. Vedle t chto západoevropských megalitických staveb mají ohromný význam
megalitické stavby na Malt ve St edomo í. Malta byla osídlena n kdy kolem roku 5000, patrn , podle typu mediterénní keramiky ze Sicilie. Asi o tisíciletí pozd ji došlo z ejm k další invazi ze Sicilie, která je ostatn vzdálena asi 85 km. Tato fáze se nazývá Zebbug. Na souostroví se zachovalo pom rn velké množství svaty , které vznikaly v pom rn dlouhém asovém úseku od 4 100 až do 2 500 p ed n. l. Zatím bylo objeveno na 30 chrámových komplex a dva komplexy podzemní, které sloužily jako kolektivní hrobky. Ale vzájemné propojení kultovních a poh ebních staveb bylo z ejm velmi silné. Stavbám v Bretani nejsou natolik p íbuzné, abychom je museli považovat za výtvor jediné kultury. Proti ornamentálním vzor m se zde uplat ují i sochy Bohyn matky, hrající hlavní roli v zem d lské spole nosti, která na Malt žila. Technologicky se pak stavby zásadn liší zásluhou použitého kamene, protože na Malt byl použit velmi lehce opracovatelný místní kámen, korálový vápenec. P vodn z ejm byly pokryty st echami ze d eva a slámy. Nalezené zví ecí kosti dokazují, že zde docházelo i k ob tování zví at. Chrámy nesloužily k pot eb kolektivních hrob . Do první fáze chrámových staveb ze 2. poloviny 4. tisíciletí pat í Gigantija (Xaghra), do další, pokra ující až do poloviny 3. tisíciletí druhá fáze reprezentovaná Tarxien. Po polovin 3. tisíciletí došlo nepochybn k opušt ní poh ební funkce, protože se za ínají prosazovat žárové poh by. Pro architektonický vývoj nejd ležit jší jsou nadzemní chrámy na maltském souostroví. Na ostrov Gozo u Xaghry (nedaleko Brochtorffova kruhu) je chrám zv. Gigantija, který vznikal ve 2. polovin 4. tisíciletí. Vytvo en je ze dvou chrám (jižního a severního), jižní je v tší, jeho délka dosahuje 30 m a je také z obou staveb starší. Pat í do první fáze megalitických staveb na souostroví. Pat í k po átk m monumentální megalitické architektury na Malt , po prvním chrámu v Mgarr. Charakteristický zp sob výstavby obvodových zdí s bloky na výšku postavených kamen . Pozoruhodné je konkávní vykrojení pr elí. Zdobení „ olí kovým“ dekorem se objevovalo na krycích deskách, zhotovených z m k ího vápence, proti korálovému vápenci na podporách. Podzemní hrobka v Brochtorffov kruhu na Gozu (Malta) p inesla také nálezy p edm t , které potvrdily existenci ob adu Bohyn matky, ale zárove ukázala na rozší ení neolitického zvyku poh bívat kolektivn . Hrobka byla v lokalit Xaghra, poblíž chrámu G‘gantije na ostrov Gozo již od roku 1820, ale soustavný pr zkum se uskute nil od roku 1987. Kruh vykazuje podobnost se sou asn vznikajícím komplexem v Hal Saflieni, i když je pon kud jednodušší. Poh ební a kultovní objekt na Gozu obklopuje kruh z kamen o pr m ru 45 m. Kruh je patrn vytý ením hranice mezi posvátným územím a normálním sv tským. Vstup, který vymezují dva velké kameny, vedl do území za „megalitickým prahem“. Z horního prostoru, využívaného p evážn k poh bívání, vedly schody do nižšího patra, umíst ného 4 až 5 m pod povrchem. Nelze vylou it, že se zde najdou ješt nižší podlaží. Komplex obsahuje malé svatyn ne v tší než 4 x 6 m, v nichž op t byly objeveny terakotové sošky Bohyn matky. Chrám v Mnajdra (Mnaidra) na Malt pochází z doby kolem 3 000 p ed n. l. Také tento chrám poz stává ze t í spojených ástí, jež vznikly ale v r zných asových etapách. Na severovýchod komplexu je nejmenší a patrn také nejstarší chrám, jež má jednoduchý p dorys ve tvaru trojlístku. Tato ást patrn vznikla v poslední tvrtin 4. tisíciletí. V první tvrtin následujícího tisíciletí pat í na severní stran navazující st ední chrám, jehož dispozice zaujímá v tší plochu. Jeho vchod rámuje 3 m vysoké megalitické bloky. Také zde se objevují charakteristické párové vedlejší prostory. Zde jsou celkem ty i a nika v záv ru. Obdobnou dispozici s tímto st edním chrámem má západní chrám, který je však menší. Datován je do doby kolem 3000 a pat í k nejlépe zachovaným na Malt . Také zde je použito „ olí kového“ dekoru. Typické pro pozdní chrámy je zde umíst ní dvou flankujících oltá trilith. Jsou zde rovn ž malé otvory, které vedou do tzv. Orakulových komor, jejíž funkce nebyla dosud objasn na. Tvrdí se, že p ed t mito otvory stávaly sochy Boh i Bohy a
kn ží, kn žky v komo e vytvá eli jejich hlas. I zde je konkávní projmutí vstupní fasády. Nejzdobn jší je nepochybn z maltských chrám chrám v Tarxien u La Valetty. Vznikal kolem 3 000 p ed n. l., ale trojice chrámových prostor nepochází ze stejné doby. Nejmladší z nich je chrám v jihozápadním položení, ozna ovaný jako „západní chrám“. O n co starší je severn ji položená stavba, která jako jediná na Malt má t i páry bo ních komor. Na východ je pak patrn nejstarší chrám. Zde se objevují desky zdobené spirálami, zví ecími reliéfy, ale i „ olí kovým dekorem“. Hlavní desky jsou ovšem kopie, originály se nalézají v museu ve Valett . Podzemní prostory v Hal Saflieni u Tarxien na Malt jsou obrovské, zaujímají plochu 500 m2 a sahají do hloubky 11 m. Poh ebišt bylo vytesáno jako skalní hrob pomocí d ev ných nástroj a dodate n vyhlazeny pazourky. Nejstarší fáze podle radiouhlíkové metody spadá do let kolem 4 100, nejmladší do doby kolem poloviny 3. tisíciletí p ed n. l. B hem této dlouhé doby užívání se jist pon kud m nila i nápl , také zp sob ob ad . Komplex lze rozd lit do 33 sekcí, ob ady se v tšinou konaly ve druhém pat e, jejichž dispozice se blížila nadzemním chrám m. Podzemní prostory byly objeveny zcela náhodn v roce 1902. Trojpatrová dispozice ukazuje na postupný vývoj; patra obsahují úst ední prostor a odd lené vedlejší komory. Komory sloužily k poh b m, jak nazna ují kosterní poz statky asi 60007000 osob. Objevují se zde prostory, které imitují konkávní pr elí nadzemních chrám . Horní první patro je nejstarší, sloužilo s p evahou k poh bívání. Druhé, tzn. st ední patro je mladší a jak již bylo e eno sloužilo p evážn ke kultovním ob ad m. St ny zdobil ervený okr, snad jako symbol krve, prostor je nazýván jako „hypogeum“. Pat í do období, kdy byly na Malt vytvo eny nejznám jší megalitické chrámy v Gigantiji a v Tarxien (kolem 3 000 plus mínus 500). Sloužily k ob adu tzv. hierogamie, b hem n hož se kn z a kn žka spojily v posvátném aktu. Zbytky poh b ve druhém pat e tedy s nejv tší pravd podobností nepocházejí z první fáze, ale naopak z poslední. Nejnižší t etí patro vzniklo až n kdy mezi lety 3 300 až 2 500 p ed n. l., bylo ur eno jako kultovní místo. Obsahovalo „posvátnou jámu“, sloužící ke shromaž ování ob tin pro Bohyni matku. Chrám v Hagar Qim pochází až z doby kolem 2 700 p ed n. l., ale zanedlouho došlo k jeho prom n . Z neznámých d vod byla osa p vodního chrámu zm n na a chrám sám byl n kolikrát rozší en. Samostatn stojící monolit snad symbolizoval Phallus. V chrámu je „oltá ní sloup“ na n mž je gravírován palmový list. Takový se neobjevuje v jiných chrámech na Malt , takže nelze vylou it, že sem byl umíst n až dodate n .
EGYPT Vznik civilizace v Egypt (z eckého výrazu Aigyptos) výrazn ovlivnil Nil, který asi v ší ce 18 km p inášel velmi úrodnou p du po celé délce toku. P estože délka toku je obrovská, asi 2 000 km, úrodné místo se omezilo na relativn malou plochu asi 30 000 km2, což je území zhruba odpovídající Belgii. Starov ký historik Herodotos také po právu o Egyptu napsal, že je „darem Nilu“. Sami egyp ané nazývali svou zemi Kemet, nebo erná zem, na rozdíl od okolní poušt , pro n ž platilo ozna ení ervená zem, dešeret. Pro sebe m li ozna ení lidé erné zem , remet-en-kemet. Zájem o Egypt v evropském st edov ku a raném novov ku nebyl velký, ale t eba pyramidy byly známé. Egyptské motivy se objevují i v díle barokního rakouského architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, „Entwurff einer Historischen Architektur“, které vyšlo v Lipsku 1725. Znovuobjeven byl Egypt však až za napoleonských výprav do Egypta, jehož se zú astnila i v decká expedice. Zanedlouho pak vyšly obsáhlé svazky „Description de l’Egypte“, které rozpoutaly pravou egyptománii. Byly využívány prakticky stejné materiály jako u prav kého lov ka, rákos, d evo, sušené cihly, nov i cihly vypalované p i nižší teplot . Pro monumentální stavby, které m ly
vydržet nav ky sloužil pochopiteln kámen. Bylo již užíváno dob e opracovaného kamene, kvádr , které byly sestavovány na sucho, bez pojiva. Malta se však již rovn ž objevila v egyptské architektu e, a to jak sádrová, tak vápenná. Egyptská architektura na rozdíl od p edchozího vývoje již vedle zdi a pilí e používala i sloupu. Trámy nebo kamenné deskové p eklady, klenba je sice používána již v klasické valené form , ale objevuje se jen z ídka, a to p edevším v mladším období. V egyptské architektu e se objevují poprvé n které architektonické lánky, které se posléze dostaly do základní výbavy. Poprvé se objevuje ukon ující prvek st ny, typická lysis pro egyptské stavby. Také nov používaný sloup má již od Egyp an ur eno základní len ní. Objevuje se patka, d ík a hlavice (také s abakem), pozd ji také kanelura d íku. Hlavice mají v tšinou florální základ, objevuje se kv t lotosu, papyrus, palmety. Objevují se celé sloupové sín , hypostyl. Používán je rovn ž systém osv tlení odpovídající basilice. Architektura byla barvena, respektive její detaily. Stavby získávají soum rnost, osov jsou umís ovány p ístupové komunikace. V pozd jším vývoji jsou charakteristické vstupní pylony, také obelisky, které údajn symbolizují slune ní paprsek. Bohem stavitel byl Ptah. Monumentální stavby se op t soust e ují, stejn jako v prav ku na stavby spojené s kultem zem elých, nebo na stavby k náboženským ú el m. Na rozdíl od p edchozí epochy, uctívající p edevším bohyni plodnosti, je egyptská mythologie p ece jen postavena na širším základ . Memfis (Mennofer) M sto bylo založeno v oblasti nazývané Mech-tavej, což znamená To, jež spojuje ob zem . Zde zhruba probíhala hranice mezi Dolním a Horním Egyptem. Ve starov ku bylo m sto nazýváno Inebu-chedž, tzn. Bílé zdi, podle Herodota proto, že zde byly postaveny zdi na ochranu proti záplavám Nilu. Sídlišt nebyly v Egypt nikdy soustavn ji sledovány, neznáme tak ani p esnou situaci hlavního m sta Staré íše, Mennoferu (Memfisu). Je zde jen n kolik málo viditelných z ícenin nedaleko vesnice Mit Rahína, vzdálené asi 2 km od Sakkáry. P edpokládá se opevn ní jednotlivých okrsk , obytné ásti, chrámových okrsk a královského paláce. Celkem m sto zaujímalo plochu 13 x 6,5 km. Podle popisu ješt ze 2. desetiletí p ed naším letopo tem to bylo stále ješt kvetoucí m sto. Dobový popis v tzv. ramessovských papyrech tvrdí že „Memfid se nic nevyrovná … . O velikosti m sta asi nejvíce vypovídají hrobky, které se táhnou v délce 40 km, od Abú Rawáš severn od Gízy až k Dašúru, jižn od Sakkáry (15 km). Hlavní m sto St ední íše, Ictavej, nebylo dosud ani identifikováno. Leželo n kde na pokraji fajjúmské oazy. Ani rekonstrukce hlavního m sta Nové íše, Vésetu (Théb) není p íliš p esv d ivá. Údajn zde byly patrové domy, v p ízemí s hospodá skými provozy, dílnami, stájemi, chlévy, sklady. V pat e byly p ijímací pokoje, pokoje ú ední agendy. 2. patro pat ilo osobnímu bytu majitele s jídelnou a s odd leným harémem. Lahún (Hetep-Senvosret) nov založené m sto byl ohrani en cihelnými hradbami v rozsahu 400 x 350 m. Vnit ní ze rozd lovala sídlišt do dvou nestejn velkých ástí, 150 širokou západní a v tší 250 m širokou východní partii. Menší ást pat ila chudin , tísnilo se zde na 200 dom , z nichž málokterý p esáhl plochu 100 m2. Bylo zde 3 až 7 místností. Chronologie. Egyptský prav k je objevován teprve v posledních desetiletích, d íve se vlastn soudilo, že egyptské um ní nem lo sv j „d tský v k“, ale rovnou vytvo ilo stavby jako byly pyramidy. Podmínky v p eddynastické dob byly také odlišné, Egypt se d lil nejd íve do nevelkých klan , posléze do dvou celk Dolního (tzn. severního) a Horních (jižního) Egypta. K tomuto rozd lení došlo zhruba v dob kolem 5000 let p ed n. l., kdy se podnebí za alo m nit a
utvá et do dnešní podoby. V obou ástech došlo k odlišnému vývoji a tento odlišný vývoj dal provždy Egyptu jeho dualitní ráz. Pozvolna se vyvtá ela centralizovaná správa, která souvisela také s p echodem k zem d lskému zp sobu života. Symbolem Horního Egypta byla vysoká bílá tiára král Rákosu, Dolní Egypt symbolizovala ervená koruna král V ely. Kolem 3 200 p ed n. l. došlo ke sjednocení zásluhou Meni (Menej), snad totožného s Naarmerem, na znamení spojení došlo také ke spojení symbolu, ervenobílé dvojité koruny. Ten údajn byl také zakladatelem hlavního m sta Staré íše, Memfidy, emuž nakonec odpovídá i jméno. O architektu e 1. dynastie mnoho nevíme. Z pramen se dovídáme, že vznikl Ptah v chrám a Posvátný palác, na stéle krále Uta (Vedžoje nebo Hada) je pak zobrazeno opevn ní s trojicí v ží a dv ma branami. V archaickém období p evažoval kult mrtvých v podob boha Usíra ( ecky Osiris), poh by byly ukládány do podzemí. Ke zm n dochází až ve t etí dynastii, tzn. již na samém po átku Staré íše, kde se p echází k uctívání Réa, slune ního boha. Proto se poh by údajn dostávají nad povrch, výstavba pyramid. Stará íše je datována do let 2670 až 2150 p ed naším letopo tem. Sakkára (Saqq ra) Jako královské poh ebišt sloužila pouš západn od Sakkáry již panovník m 2. dynastie (p ed tím byli poh bíváni v Abydu na Horním Nilu, protože odsud pocházel vládnoucí rod; p vodní královské hrobky byly rovn ž tvo eny v Abydu z cihel). Svou roli zde hrála z ejm blízkost hlavního m sta Memfidy. Ú edníci a hodnostá i zde byly poh bíváni již za 1. dynastie. První královské hrobky vznikaly v nep íliš odlišné podob od hrobek t chto ú edník . V podstat to byly paláce pro zem elé, na rozdíl od pyramid, které m ly již symbolický význam. V Sakká e se poh bívalo v dlouhém období, které lze zhruba vymezit 500 lety, mezi 2650 až 2150 rokem p . n. l. , ale poh bívalo se zde i poté, kdy hlavní m sto Nové íše bylo ve Vésetu. Mastaby, hrobky s dvojí komorou, nadzemní pro dvojníka a podzemní, sloužící jako vlastní hrob, získaly sv j názav z arabštiny, kde znamenají lavici. Sakkára je nejv tší poh ebišt spojené s hlavním m stem Memfidou. Hrobky, 3 506. Hrobka 1. dynastie, doba Den, 2870 až 2820. Dále 3507. Hrobka z období 1. dynastie, doba Anedjiba, kolem 2820 p ed Kr. P íklad stavby ze sušených cihel. Velikost 38 x 16 m, fasáda má typickou strukturu, prolamovanou, vybavenou v ži kami (9 na delší stran a 4 na kratší). Vnit ní prostor je rozd len na 29 komor. Samotná poh ební komora je vyhloubena 4,75 m hluboko ve skále a sestavena je ze dvou podlaží. P ekrývající vápencové desky zdobí reliéf s ležícím lvem. Lépe je na tomto náhrobku dochována pravoúhlá mohyla z písku a suti, lemovaná zmín nou zdí. Rekonstrukce fasádního len ní náhrobk je d ležitá pro uv dom ní si i pozd jšího len ní st n u egyptské architektury. Slovo pyramida je snad odvozeno z výrazu pyramis, vycházející z pyramos, ozna ení pro zašpi at lý bochník chleba. V Egypt starov kém však nesly ozna ení mer (hieroglyfický znak mr m l podobu jehlanu). Geometrický tvar pyramidy odrážel místo spojení t í os: 1. vertikální, jež byla spojnicí mezi nebem (bohem slunce Reem) a zemí, 2. osu pozemskou, severojižn probíhající, a tím soub žnou s Nilem. Ta byla spojována s královskou funkcí. 3. osu nebeskou, která spojila východ se západem, symbolizující p echod slunce. Pozemskou osu v pyramid representuje chodba, která klesá od východu k poh ební komo e. Nebeská osa souvisela s myšlenkou vzk íšení a odpovídala vyvýšené cest z údolního chrámu k pyramid . Od východu, symbolizujícího život, k západu, symbolizující smrt. Džóserova pyramida (kolem 2650 p . Kr.) je vysoká 58 m (61,2 m), výsledkem je postupného rozši ování p vodní mastaby, která byla postavena nad poh ebními komorami, jež byly vyhloubeny do 28 m. Ale na rozdíl od mastab se nejedná o cihlovou, ale od po átku kamennou stavbu. Navíc nebyla koncipována na obvyklém podélném základ , ale
tvercovém; lehce obdélnou dispozici získala až p i rozší ení (ale stále ješt ve form mastaby). Stup ovitá pyramida se stav la na p tkrát, tvo í ji p t (sedm?) mastab, postupn se zmenšujících. Ješt složit jší je vnit ní uzp sobení, nepochybn také zásluhou toho, že došlo ke zm nám b hem stavby. N co je p evzato z mastab, n co z pyramid. Podle n kterých výklad stupn znamenají schody, po kterých mohl krát vystoupit do nebe. Vlastní poh ební komplex se považuje za dílo architekta Imhotepa, vezíra a léka e. Komplex je pozoruhodný p edevším tím, že je zde ve velkém rozsahu a tak ka výhradn použito kamenného zdiva. Kamenná architektura ale napodobuje všechny d íve používané materiály, což se projevuje v tvarovém repertoáru. Chrámové stavby v úpatí pyramidy byly odhaleny teprve roku 1928. Komplex pod pyramidou je vlastn d ležit jší než samotná stavba pyramidy pro vývoj architektury. Zde totiž vlastn vznikla první „slohová“ forma. Stavby byly vybudovány z pom rn snadno opracovatelného turského vápence. Z eteln je zde p ebírána forma starší architektury z mén trvanlivých materiál , vzory pro dekoraci jsou hledány p edevším v rostlinné zón . Nejlepším p íkladem takové kopie je i použití charakteristického sférického trojúhelníku stonk papyru, který se objevuje také na dekora ních polosloupech. Zatím tedy tyto detaily nemají tektonickou struktivní formu, ale jedná se o jakousi „dekora ní tektoniku“. Jinak je ovšem v dispozici pravý úhel zákonem. Na jih od pyramidy se rozprostírá velké nádvo í, otev ený dv r, kde byla dvojice dvojhlavých zna ek. Patrn vymezovala tra rituálního b hu faraona. P ed pyramidou se konala v tšina jubilejních oslav. Pat il k nim p edevším svátek heb-sed, který se konal ve 30. roce faraonovy vlády. Ob ad sloužil k magickému obnovení královy moci. Dv r vytvá í dv ady svaty , patrn charakterizujících Horní a Dolní Egypt. Na sever od pyramidy je poh ební kaple (chrám). Vstup poznamenala symbolika a rituál. Vchod je široký pouze 1,04 m (tzn. 2 lokte), vpadlé pole kolem n ho má rozm ry 6 x 10 lokt . Celková výška zdi byla 20 loket. Hlavní v žice je široká 18 loket. Další pyramida v Sakká e pat ící ješt do 3. dynastie, Sechemhetova, nebyla nikdy dokon ena. Již od po átku m la tvercový p dorys, zajímavé je rovn ž zdvojnásobení velikosti kvádr , z nichž m la být postavena. Také tato pyramida byla jist plánována jako stup ovitá. Znovu se po delší p estávce poh bívalo v Sakká e až za 5. dynastie. Byl to zakladatel této dynastie, Veserkaf (Userkaf), který zem el 2458 p ed n. l. Zbytky jeho pyramidy leží nedaleko Džóserova poh ebišt , i když je menší, byla to stavba nákladná. Vytvo ena byla celá z vápence a sám panovník se do kal dokon ení výstavby. Veserkafovi následovníci se ale rozhodly pro poh ebišt na dalším míst , v Abusíru, severn od Sakkáry. Jen ješt poslední p íslušník 5. dynastie Venis zde v Sakká e nechal vybudovat svou hrobku. Ale z jeho pyramidy z stala jen hromada kamení a suti. O to pozoruhodn jší jsou vnit ní prostory, kde bylo poprvé užito hieroglyfických nápis na vnti ních st nách, Jsou to tzv. texty pyramid, sbírka magických formulí. Dále je zde poh ben i Teti ze 6. dynastie. V Sakká e jsou pak ješt hroby ú edník , sloužících na dvo e 6. dynastie, které jsou rozd leny do mnoha místností. St ny jsou v tšinou vyzdobeny velice kvalitní malí skou výzdobou. Jako poh ebišt se Sakkára používala i v dob , kdy Memfis p estal být hlavním m stem. 2.
Mejdum (Médúm) Teprve za 4. dynastie, založené Snofruem p ichází význam p ed l ve výstavb pyramid. První ze t í nov založených pyramid vznikla v Médúmu, jižn od Memfidy. Podle všeho se zde poh ívalo již koncem 3. dynastie, za krále Huneje, nástupce po Džóserovi, také
zde vznikla poslední stup ovitá pyramida, která však byla posléze Snofruem pozm n na již v moderním smyslu jako hladká pyramida. P vodn sestávala ze sedmi stup , pozd ji byla zv tšena tím, že stupn byly zvýšeny a byly opat eny novým obložením (osm stup ). Pyramida m la základnu o hran 140 m a m la být vysoká p es 80 m (nebo 144 a výška 92 m). Již za vlády Snofru došlo k novému obložení pyramidy, která tím m la získat zcela jiný vzhled. Pokus však nebyl úsp šný, vn jší obložení se totiž sesulo, p i emž strhlo i n které stupn , takže vznikl dnešní podivný tvar komolého jehlanu. Zcela neobvyklá pyramida, která je spojnicí mezi stup ovými a hladkými pyramidami. Zásluhu na z ícení vn jšího plášt m la i ta skute nost, že nov p idaná vrstva nem la spáry ve stejném sklonu jako starší fáze stavby, tedy dost edné, ale horizontální, Navíc nedošlo ani k provázání se starším t lesem. U pyramidy byla identifikována plošina pro procesí, kaple (chrám) pro ob tní dary, tzn. jakýsi p edch dce zádušního chrámu. Tento templ, který však souvisí až s obložením pyramidy za Snofrua, sestával ze dvou síní, ve vnit ní byl oltá . Po severní stran byl vchod do chodby, která vedla k poh ební komo e. Nepochybn zde byla rovn ž vzestupná chodba, související patrn rovn ž s úpravou Snofrua, která vedla k údolnímu chrámu, který však zatím nebyl vykopán. Dášúr (Dahšúr, Dachšur) Další dv Snofruovy stavby, nepochybn úsp šn jší, které postavil již v Dahšúru, je patrn starší jižní tzv. Lomená pyramida (The Bent Pyramid), jindy Koso tvere ná nebo jižní pyramida, a ervená pyramida n kdy také R žová, severn ji položená (podle toho také Severní pyramida, The Northern Pyramid), byly vybudovány v Dášúru, 15 km od tehdejšího hlavního m sta. Ob jsou již hladkost né. Zalomení první pyramidy bylo snad zp sobeno tím, že došlo ke zm n plánu. Údajn stavitelé zpozorovali, že dochází ke klesání na stropech vnit ních komor, proto se rozhodly nezat žovat komory natolik, ale zm nou sklonu pyramidu odleh ili. P vodn m la být pyramida jen o málo menší než pozd jší stavba Chufuova. Po ítalo se s 200 egyptskými lokty, což je kolem 105 m, nakonec po zm n dosáhla jen výšky 92 m. Základna dosáhla ší ky 188,6 m. Odvážný úhel spodní 42 m vysoké ásti je 54° 31‘, horní ást již má jen 43° 21‘. Poprvé se u Lomené pyrmidy objevuje satelitní pyramidka na jižní stran , jejíž základna je 52 m a výška 26, 2 m (m la tedy zhruba rozm ry 100 x 50 egyptských lokt ). Zajímavý je rovn ž interiér Lomené pyramidy. Nápadné jsou zde velmi úzké profily, protože chodby majíé rozm r 1,1 x 1 m, chodby jsou navíc zabezpe eny cedrovými kmeny proti vykrada m. V interiérech se objevují p e n lkové klenby. Jsou zde dv komory, dolní, p ístupná normálním severním vstupem a horní komora, p ístupná od západu. Ob komory spojuje lehce zaoblená „v trná“ pasáž. Pod Lomenou pyramidou nelze rozeznat zádušní chrám, ale jakýsi jeho p edch dce. V roce 1951 se pod východním plášt m poda ilo vykopat velice zajímavý ob tní chrámek. Jeho sou ástí byly dv kolosální stély se jménem krále Snofru as také ob tní oltá . Pozd ji byl n kolikrát celý prostor upraven a ohrazen. Dále je zde causeway (vyvýšená cesta), která vede k údolnímu chrámu. Ten byl posléze vykopán v roce 1952 a je vlastn nejstarší architekturou svého druhu. První velkou chrámovou stavbou. Zde bylo použito poprvé volných pilí v tektonické funkci. Chrám má své p esné rozm ry 90:50 lokt m ší ky, spolu s p eddvo ím 100:50. Naproti tomu pod Severní pyramidou nelze tyto nezbytnosti rozeznat, nebo nebyly zatím vykopány. ervená pyramida, která je první pyramidou isté formy, kde se poprvé objevuje jehlan, pak posloužila jako vzor pro Chufuovu pyramidu v Gize. Chufu byl synem Snofrua. Je zde již jiná skladba prvk , z dost edné vazby se zde stává horizontální skladba. Sklon st n je
obdobný sklonu vrcholu Lomené pyramidy a je velmi nízký, 43°36‘. Výška pyramidy dosahuje dnes asi 99,6 m. Vnit ek tvo í t i komory, dv stejné leží v úrovni základny pyramidy, t etí leží výše. Vstupní chodba má pom rn strmé klesání. Také zde je užito p e n lkové klenby. Pyramida je výrazem ádu proti ne- ádu (chaosu). M že symbolizovat pahorek, vyno ující se z mo e chaosu, což je ovšem trochu k es anské. Proto také pravoúhlá koncepce, vše p esn , bez jakýchkoliv odchylek. Tím m žeme vysv tlit rostlinné motivy. Zhmotn ní slune ních paprsk , což dokazuje i pozd jší pyramida v Abu Ghurab. Gíza Blíže je položena u Memfidy (Mennoferu), královské poh ebišt se tak p esunulo na sever. Slavné jsou zde p edevším t i okrsky poh ebních staveb. Pyramidy Chufewova, Raachefova a Menkauréova ( ecky Cheops, Chefrén a Mykerinos). Ob v tší pyramidy byly vyplen ny již ve starov ku, nedot ena z stala jen hrobka Menkaureova, která potvrdila, že pyramidy skute n sloužily jen k poh ebním ú el m. Chufewova pyramida je vysoká p es 146 m a pat ila mezi sedm div sv ta starov ku, jak je vybral ve 2. století p ed Kr. Filón Byzantský. Výška pyramid se vždy rovná polom ru kruhu, jehož obvod by byl roven obvodu základny. Podle tohoto by tak Egyp ané museli znát Ludolfovo íslo. Proto mají také pyramidy vždy stejný sklon o 51 stupni a 51 minut . Velmi p esn odpovídají pyramidu sv tovým stranám, odchylka Chufuovy stavby je od severu pouhé 3‘6‘‘. Maximální rozdíl v délce tvercových stran pak inní jen 5 cm. Všechny výpo ty se zakládaly na jednotce „královský loket“, rozd lený na sedm dlaní a dále vždy na ty i prsty. p i zakládání pyramid došlo k ceremonii, kterou bychom mohly nazvat položení základního kamene. Ceremonile se odbýval již na vyrovnaném míst a vyzna eném kolíky. Po rituální o ist místa bylo vložena do m lké jamky v zemi n kolik amulet , tzv. zakládací deposit. Pak následovala vlastní stavba, p i níž byla nejd íve vyhloubena vodní nádrž, umož ující dopravu stavebního materiálu. Chufuova (Chufewova) pyramida. Postup stavby dokumentuje kresba z Tuthitepova hrobu v el-Berše, pocházející z roku 2000 p . n. l. Znázorn n je zde transport sochy, kterou táhne 172 muž na saních. Záme ji také z Herodota takto: Chufu (Cheops) na ídil všem Egyp an m, aby pro n ho pracovali. Jedni tahali bloky, druzí tyto kameny p ebírali pro p evezení p es eku. Pracovalo zde muž 100 000 v jedné sm n po dobu t í m síc . Celá ta doprava údajn ale trvala na deset let a byla podle Herodota nemén namáhavá jako stavba vlastní pyramidy. Postavení pyramidy však trvalo 20 rok . Je tvercová, o hran 230 m a výšce 146 m (tedy 280 egyptských lokt ). Žádný z kamen , které do sebe p esn zapadají, není menší než 9 m. Podle lí ení stavby vznikla rytina. Herodotovy údaje byly p ece jen pon kud up esn ny. Stavba Chufuovy pyramidy skute n mohla trvat 20 let (panovník vládl 23 roky), ale po et muž zú astn ných na stavb najednou byl z ejm nižší. Podle logistických výpo t bylo možné najednou zvládnout tak nejvýše 6 000 až 17 000 osob. S p evahou se z ejm pracovalo od ervna do zá í (to jsou patrn ony zmín né t i m síce), kdy byly polní práce zastaveny vzhledem k nilským záplavám. D lníci bydleli v tzv. pyramidovém m st , které se poda ilo nedávno objevit. Celá stavba sestává údajn z 2 500 000 vápenných kvádr , které pr m rn váží 2,5 tuny. Navršeny jsou v celkem 210 vrstvách. P vodní vstup do pyramidy je umíst n asi 15 m nad zemí, na severní stran . Jím p ístupná sestupná chodba se po 18 m d lí. Vede odsud vzestupná ást na Velkou galérii a sestupná, která vede do podzemní komory. Smysl toho není jasný. Tzv. Královnina komora byla však patrn ur ena pro sochu dvojníka, králova ka, nehmotný prvek, zt les ující charakter zem elého faraona. nezdá se být pravdivé starší tvrzení, že t i komory znamenají zm nu projektu, ale vypadá to, že byly plánovány od po átku. Možná se jedná skute n o odleh ovací systém nad královou komorou, ale není to zcela jednozna né. Bez vysv tlení je
rovn ž v trací šachty o pr m ru asi 20 cm, které ústí 53, respektive 71 m vysoko. Má to i astronomickou hodnotu. Šachty na severní stran sm ují k cirkumpolárním souhv zdím, šachty na jihu k Orionu. Snad m ly šachty sloužit k odchodu faraonovy duše. Vyhloubené velké jámy kolem pyramidy obsahovaly lod , které byly sou ástí faraonovy posmrtné výbavy. V roce 1954 objevený lun m il 43 m a byl široký 5, 6 m a celkov m l výtlak 45 tun. Hlavní, zádušní chrám Chufewovy pyramidy obsahoval pilí ové nádvo í. To se zde objevuje poprvé. Op t je tu jako v Dachšúru oltá provázený dvojicí stél. Po p est hování hlavního m sta z Mennoferu do Wésetu (Théb) bylo i zde postaveno n kolik pyramid, ale nakonec se p ešlo ke skalním hrob m. Pyramida tak z stala prioritním znakem staveb Staré íše. Herodotos tvrdil, že na vrcholcích pyramid stávaly sochy faraon , ale to se zdá být vylou ené. Plášt byly p vodn pokryty obkladovými kameny, zdá se být pravd podobné (podle tvrzení Pliniova), že jednotlivé vrstvy obkladu tvo ily r znobarevné pruhy a vrcholek pyramidy byl pozlacen, stejn jako hroty obelisk . V chodbách se výjime n objevuje klenba a jsou velmi bohat zdobené malbami i reliéfy, avšak samotné komory jsou prosté, bez jakékoliv výzdoby. Raachefova (Chafraova) pyramida je menší než pyramida jeho otce Chufua, ale je vystav na na mírném kope ku, takže p sobí v tším, resp. vyšším dojmem (skute n také v nadmo ské výše je tomu tak). Jinak je dnes o více jak metr nižší, takže dosahuje výšky kolem 136 m, základna má hranu 215 m. Skute n také hrot pyramidy leží výše v absolutním m ítku nadmo ské výše. Práv na vrcholku této pyramidy jsou dosud patrné zbytky vápencového obložení. Ale vlastní vrchol byl z ejm osazen pyramidionem z granitu. Proti Chufuov pyramid je interiér Raachefovy pyramidy podstatn jednodušší. Je tvo en jen komorou bez odleh ovacích vrstev a komora je zastropena ikmo položenými kvádry, vytvá ející nepravou kupoli. Sterjný systém jako u Chufuov pyramid , ale jednodušší. Není ale zcela nemožné, že v pyramid jsou i jiné prostory. Na východ od pyramidy jsou zbytky zádušního chrámu (obrovské velikosti 111 x 48 m, s otev eným nádvo ím 18 x 30 m), dnes je chrám v troskách. Po vyvýšené cest se pak dostaneme do tzv. údolního chrámu. Žulové bloky ervenavé barvy zde kontrastují s bílými alabastrovými podlahami. Bílé podlahy mohly mít vliv na difusní sv tlo a osv tlení chrámu a jeho socha ské výzdoby. Vytvo en je velmi jednoduchou architekturou pilí , vytvá ející systém n kolika lodí, na nichž jsou položeny prosté žulové desky. Granitové pilí e asi o hran 1 m nesou další monolitické bloky, které dovolují pom rn zna ný osový rozpon 3,7 m. Pilí e jsou vysoké p es 5 m. Rytmus rozmíst ní a interkolumnia zde nejsou totožná. Zajímavou archaickou stavbou je tzv. chrám Sfingy, který je druhým poh ebním chrámem Raachefovy pyramidy?. Zachovaly se zde zlomky soch faraona Raachefa, takže stavba souvisí s pyramidou, je vlastn totožná s horní ástí mastab s komorou dvojníka. Hrobní komplex tak poz stával ze t í lánk , kamennou hrobku s vlastním sarkofágem, 2. chrám jako vn jší hrob, 3. rituální chrám pro mumifikaci, tzv. údolní chrám, spojený s pyramidou architektonizovanou cestou. Tu ekové nazvaly dromos (causeway). Tyto kultovní stavby p edcházejí pozd jší chrámy St ední íše. Sfinga (Sfinx) je eským ozna ením, které vzniklo z ejm se slovního spojení šepses anch – živá modla. Údajn je symbolem krále Raachefa, nebo zobrazuje ochranné božstvo. Vznikla n kdy v l. 2520–2490 p ed n. l. tím, že se zde nacházel vápencový pahorek, jehož kámen se využíval p i stavb pyramidy. Zárove zde tak vznikala t žební jáma. Vytvo eno zde bylo bájné zví e, lev s lidskou hlavou, což je zosobn ním vlada ovy moci. Sfingou ji nazvali až ekové, Arabové o ni hovo í jako o Abú el-Hol, což znamená otec d su. Menkaurova (Mykerinova) pyramida nedosahuje zdaleka rozm r hrobek jeho p edk . Soklová ást byla vytvo ena ze syenitu (normáln z turského vápence), dále byla pokryta b lavým vápencem. D kazem je zde kladení obkladových desek odspodu nahoru. Desky byly osazovány v hrubém stavu a na míst vyhlazovány. Podobn jako u p edešlých
pyramid, je zde také komora pod povrchem, ale zna n hluboko. Vyhloubena byla ve skále. Zaklenuta je stejn bloky kamene, vytvá ející nepravou klenbu. S obdobím rozpadu a koncem Staré íše bylo poh ebišt v Gíze nedaleko hlavního m sta opušt no. Abusír Již Veserkaf, zakladatel 5. dynastie, si zvolil místo ke kultovním ú el m, ale postavil zde jen Slune ní chrám, vlastní pyramidu si však postavil v Sakká e. Slune ní chrám se stal novým typem, na abusírském území jich údajn bylo postaveno šest. Zakladatel první vyšel z ejm se stavby svatyn boha Ré v Heliopolisu. Dominantní je zde horní slune ní svatyn , která snad byla na ty ikrát pozm n na. Základem byla mastabová forma asi 9 m vysoká ale o tvercové základn s hranou o 40 loktech. Ve druhé fázi výstavby byla tato mastabová ást obohacena o obelisk. Obelisk z ejm p esahoval výšku 30 m. Vyvýšeným chodníkem byl obelsik spojen s dolním chrámem, který však již pat í do období Newoserrého. Také on je tvo en s pilí ovým, nádvo ím. První poh ební stavbou zde podniknutou byla až pyramida Sahurého, druhého panovníka 5. dynastie, který zem el roku 2446 p ed n. l. Pyramida vznikala po roce 2458 již podle osv d eného schématu s tím, že poh ební chrám ve východním úpatí pyramidy byl podstatn rozlehlejší. Vyvýšená cesta spojila poh ební chrám s údolním, jehož dispozice se rovn ž prom nila a stala vzorem pro další. Poh ební chrám Sahurého pyramidy má ale zásadní význam ve vývoji architektury, je zde poprvé volné sloupové nádvo í. Objevují se zde sloupy v podob palem. Šest bo ních sloup je zde kombinováno s dvojicí sloup na kratších stranách. Sloupy byly vysoké zhruba 6 m, nad nimi byla deska abaku, která nesla granitové p eklady. Meziosá vzdálenost byla 3,55 m. Nad granitovými architrávy byly vápencové krycí desky. Ješt jedna velmi d ležitá novinka se zde objevuje, a to vstupní prostor, který je vytvá en vpadlým obdélným polem, v n mž je umíst na dvojice volných sloup . Další pyramidu zde stav l Newoserré (Neuserre), která má neoby ejn velký komplex poh ebních chrám a zalomenou vyvýšenou cestu (krytou) k údolnímu chrámu, obdobné dispozice se stejným chrámem Sahurého. Z vlastní pyramidy z staly jen hromady suti; poh ební komora má charakteristickou nepravou klenbu. Poh ební chrám m l na rozdíl od Sahurého jinak koncipované sloupy, které zde dostaly formu svazkových papyr . Sloupy byly op t vytesány z r žového granitu. Údolní chrám Newoserrého pyramidy má zajímavou podobu s elním portikem. Šestistvolový sloup. Nejv tší pyramidou v tomto míst je pyramida Neferirkarého, která má obdobnou velikost jako nejmenší z trojice gízských pyramid, pyramida Menkaurého. Základna je vytvo ena na rozloze 200 egyptských lokt , což je asi 108 m. Pyramida vznikala p ed rokem 2426. Na severním konci abusírského areálu leží Abu Gurab (Abú Ghuráb), kde vznikl op t nový typ pyramidy ve form vysokého obelisku. Postaven byl po roce 2416 p ed naším letopo tem Neuserrem. Tvo í jej základna s užší obelisk zakon ený pyramidionem. Celkov stavba musela dosahovat výše kolem 56 m, z ehož vlastní obelisk inil asi 30 m. Chybí sice poh ební chrám, ale objevuje se zde op t vyvýšená cesta a dolní chrám, který však má jinou dispozici než údolní chrám u Veserkafovy slune ní pyramidy. Podobá se více údolním chrám m pyramid v Abusíru. U chrám v Abusíru totiž dochází také k jedné výrazné architektonické novince, objevuje se zde poprvé volný sloup s tektonickou funkcí. Hlavice t chto sloup mají podobu datlovník , lotosu, papyru.
Konec Staré íše, Prvé p echodné období, St ední íše Na konci VI. dynastie prakticky zanikla moc faraon v Dolním Egypt v Mennoferu (Memfisu) a nastala pom rn dlouhé období anarchie. Vymezeno je zhruba 150 lety a ozna ováno je za tzv. p echodné období. V tomto období nevznikly žádné pozoruhodn jší architektury. Teprve s nástupem XI. dynastie a op tovném sjednocení obou Egypt došlo k dalšímu rozkv tu. N kdy kolem roku 2200 p ed naším letopo tem král Mentuhotep II. op t sjednotil ob zem . Pocházel z Vésetu (Théb) a jist také proto za ala vzr stat význam tohoto místa. Došlo ovšem nejenom k politickým zm nám, ale také náboženským. D ív jší tak ka neomezené postavení boha slunce Réa je zvikláno v tší úctou k bohu Usírovi, tedy dochází k ur itému návratu k nejstarším kult m. Patrn i tato záležitost m la vliv na poh ební stavby. Koncem 1700 p . Kristem došlo ke zhroucení St ední íše zásluhou nájezdu hyksos , semitského kmene z arabských pouští. Ovládli p edevším úrodný Dolní Egypt, ve Vésetu nadále byli u moci farouni, poplatní ovšem Hyksos m. Kone n v roce 1580 p ed Kristem se je poda ilo vypudit Ahmósovi, zakladateli XVIII. dynastie do Palestiny. Nastalo období Nové íše. Nová íše Znamenala op t rozkv t stavitelství a v bec všech um ní. V tší d raz byl v této dob kladen na chrám, než na vlastní hroby, op t se vrací výrazn jší kult boha Réa, s nímž byl ztotožn n místní vesétský Buh Amon. První hroby po p emíst ní centra do Vésetu ješt p ipomínaly pyramidy, ale již dávno nem ly p vodní velikost. To lze dob e dokumentovat na poh ebním okrsku Menuhotepa I., prvního vládce ve Vésetu, kde pyramida je tak malá, že se vešla do chrámového nádvo í. Pyramida je chrámovými stavbami vlastn obklopena. Navíc vedle velikosti zm nila se i technologie výstavby, jádro pyramid nové íše již bylo vybudováno ze sušených cihel. Od posledních vládc XVIII. dynastie se p estávají pyramidy v bec stav t a nov se uplat ují skalní hroby. Jist nejvýznamn jší a také nejznám jší je hrob Tutanchamona, který byl v roce 1922 objeven v tzv. Údolí král . Byla to nikdy nevyloupená hrobka. Vykrádání hrobek nebylo žádnou novou okolností, již v dob poh bu stavitelé pyramid, stejn jako z izovatelé skalních vytvá ely nejr zn jší zábrany, aby vyloupení zamezily. Dokonce šli tak daleko, že instalovali v „poh ební“ místnosti, „vykradený“ hrob. Nalezeny byly rovn ž hromadné hroby panovník , které shromaž ovali kn ží, aby zabránily vyloupení. Vedle hrobek vznikaly stále poh ební chrámy, chrámy které byly myšleny jako chrám zbožn lého panovníka. Z n kterých dodnes z staly jen nevelké ruiny, což je p ípad i tzv. kolos Memnonových, které byly vytesány z jednoho kusu k emence, který sem byl dovezen ze 600 km vzdáleného lomu. Théby (Véset, M sto Amonovo) Pat í k nejznámn jším a nejbohatším archeologickým nalezištím sv ta. Leží 900 km jižn od Káhiry, na východním b ehu Nilu v místech dnešního moderního Luxoru. V dob Nové íše zde žilo na 50 000 obyvatel. Vznikly zde dva obrovské chrámy v Karnaku a v Luxoru, na západním b ehu pak vyrostla obrovská nekropole, zabírající zhruba délku 10 km s tisíci hroby a adou poh ebních chrám . V oblasti západního b ehu bylo prokopáno n kolik um lých kanal , p ed poh ebními chrámy vznikala malá p ístavišt . Každý rok hrály zmín né kanály významnou roli p i „Nádherné slavnosti údolí“. Slavnost se konala ve druhém letním m síci. Sochy boh a faraona se v pr vodu vezly od kultovních chrám na východním b ehu ke všem zádušním
(pam tním) chrám m na západním b ehu. Tyto dny m ly spíše radostnou náladu, hovo í se o dnech plných hudby a tance, lidé navšt vovali svých p edk hroby a hodovali zde. Slavnosti vysv tlují, pro vlastn muselo dojít k odd lení hrob od vlastních pam tních chrám , které musely být umíst ny. Pam tní chrámy byly obda eny pozemky, pracovní silou, minerálním bohatstvím a etnými dalšími statky. Skladišt Ramessea údajn mohla uskladnit obilí pro zhruba 3400 rodin. Údolí král a Údolí královen. Hlavním poh ebišt m vésetských panovník byl druhý b eh Nilu, jehož ástí je tzv. Údolí král . Zde vedle skalních hrobek (asi 800 odhalených) vznikala celá ada chrámových dispozicí, z nichž n které se zachovaly dodnes. Údolí král leží na severním úpatí hory Kurn (arabasky roh), která pon kud p ipomíná pyramidu. bylo patrn zvoleno mj. proto, že bylo pom rn t žko dostupné a p itom dob e kontrolovatelné. Objeveno zde bylo 62 hrob , z nichž asi polovina byla ur ena faraon m), dalších 80 menších hrobek bylo objeveno v jižn ji položeném údolí, které byly ur eny pro manželky faraon a pro vysoké ú edníky. Hned jak panovník usedl na tr n, za al se stavbou své hrobky. Jako poh ebišt sloužilo Údolí král velmi dlouho, s výjimkou krátkého období náboženské reformy Achnatona, kdy se hlavní m sto i poh ebišt p esunulo do Amarny. Teprve za Ptoleimaiovc se Théby za adily na úrove provin ních m st. Plán takového hrobu obsahoval tyto základní prvky: schodišt , sestupnou chodbu, vestibul (p edsí ), sí se sarkofágem („zlatá sí “). B hem existence Nové íše došlo k velkému pokroku v balsamování. To se odehrávalo ve zvláštním prostoru nazývaného wabet ( isté místo) nebo per nefer (d m balsamování). Hroby po uzav ení nebyly p ístupné, dokonce ani území. Zádušní modlitby za zem elé se odehrávaly v pam tních chrámech, nazývanými Chrámy milión let. Ty byly zna n vzdáleny od vlastních hrobek. Vstupy ke hrobkám byly otev ené a strážci kontrolovali neporušenost pe etí. V jeden as se kn ží rozhodli p esunout hroby na nové místo poblíž chrámu v Dér el-Bahrí, kde z staly neporušeny po 2000 let, než byly objeveny v roce 1881 lupi i. V roce 1922 se poda ilo objevit jediný nevyloupený faraonský hrob v Údolí král ,, pat il tak ka neznámému faraonu, který vládl pouhých dev t let Tutanchamonovi. Dér el-Bahrí Chrám Mentuhotep v. Nejstarší chrám komplexu, vybudovaný panovníkem 11. dynastie, který vládl v letech 2100-1955 p ed Kr. Ve st edu stávala patrn mastaba, kterou obklopovalo sloupoví, Sou ástí chrámu byly ve skále vytesané „kaple“ a p edevším skalní hroby. Zp ístup ovaly je dlouhé chodby. Chrám, kde se konaly zádušní ob ady byl v této dob odd len od hrobky. Chrám královny Hatšepsowety (Hatšepsut) (1473–1458) v Dér el-Bahrí, zv. rovn ž severní klášter, džeser-džeser. Pon kud se podobá p edešlému chrámu Mentuhotepovu, ale je rozlehlejší a od po átku byla budována pouze z kamene, z vápence. Stavba má pon kud neobvyklou dispozici, není tvo en sledem dvor a pylon jako jiné chrám, ale terasami ve stoupajícím uspo ádání, což umožnil terén, jež byl pro stavbu vybrán. „Kaple“ jsou již vyhloubeny ve skále. Autorem tohoto komplexu byl Senenmút (Senmut), druhý legendární architekt. Usiriovské (ve form Hatšepsut) pilí e a sfingy u p ístupové cesty, které zobrazují samotnou královnu. Sou ástí komplexu m l být jist také údolní chrám, který ale nebyl nikdy dokon en. Stavba probíhala v 15ti letech, ale ješt Thutmose III. (1479–1425) na ídil zni ení komplexu. Z chrámu Amenhotepa III. (1391–1353) se zachovaly pouze dv kolosální sochy, tzv. Memnonovy kolosy. Na vášku m í 23 m. Chrám vybudoval pro sebe Amenhotep III. v tšinou již jen z nepálených cihel a na špatném podloží. Již za 19. dynastie chrám byl zni en a v ptolemaiovském období byl zakryt hustým porostem akacií. Tento chrám byl
z ejm nejrozsáhlejší náboženskou stavbou, rozkládá se na ploše 350 000 m2 (jinde 385 000 a 700 x 550 m)). Byl vybudován v záplavové oblasti tak, aby všechny jeho ísti, s výjimkou vnit ní svatyn , byly zaplaveny vodou. Znovuobjevení chrámu po povodni symbolizovalo ád a znovuzrození. Zajímavá je reprodukce nápisu Amenthotepa III: „Vytvo il jako památník pro otce Amona, pána na tr nu dvou zemí, pro n hož zbudoval nádherný chrám naprovo od Vésetu; pevnost v nosti z dobrého bílého pískovce – celou zdobenou zlatem. El-Kurna Pam tní chrám Setchiho I (1306–1290), druhého krále 19. dynastie, byl postaven na druhém b ehu Nilu naproti Karnaku, k n muž je také oto en vstupem. Obklopen je cihelnou zdí, cihelné byly i další stravby krom chrámu s pylony a s hypostylem. Hypostyl má sloupy v podob papyru, po jeho stranách je šest kaplí, t i na severu a t i na jihu. Dv místnosti na východ sloužily jako pasáže do dalších prostor. Vlastní svatyn je vyvýšena. Údajn je tomu proto, že údajn p edstavuje p vodní pahrbek, který se vyno il z pravodstva boha Nuna na úsvitu stvo ení. Hypostyl je pak upomínkou na bažinu s rákosy, které tvo ily okolí prvotního ostrova. V koncové ásti za hypostylem vedou z chodby t i portály do kaplí posvátných bárek thébské triády. Nejv tší je kaple Amona (Amenrea), dále Mut a Chonsua. Byly zde uloženy bárky b hem „Nádherné slavnosti údolí“. Pokud se projde Amenreovou kaplí, vbstoupí se do sín se ty mi ty bokými pilí i. V zadní st n byl magický portál, jimiž králova duše Ka vstupovala z onoho sv ta do dnešního. Slune ní dv r na severní stran , zasv cený bohu Re, uprost ed dvora s ob tním stolem ve tvaru podia. Portikus o 10ti sloupech již zanikl. Tyto slune ní dvory jsou typické pro všechny pam tní chrámy v Thébách. Severní strana blíže k Heliopoli, sídlem boha Re. Na jižní stran je n kolik pam tních síní Ramesse I., který si nesta il vybudovat vlastní chrám. Sethi mu proto v noval tyto prostory, které posléze nechal vyzdobit Ramesse II., vnuk Ramesse I. Také zde jsou v jedné kapli magické dve e. Za prostorem vlastního chrámu leží na jižní stran posvátné jezírko se stoupající p ístupovou rampou. Sloužila k rituálnímu omývání p ed posvátnými ob ady. Na severní stran chrámu stála skladišt z nepálených cihel. Chrám Ramesse II. (1290–1224), tzv. Ramesseum, d íve ozna ované jako „hrobka Osymandiova“ má klasickou chrámovou dispozici. Je obdobou kultovních chrám na druhém b ehu Nilu, ve Vésetu. Rozdíl je jen v tom, že tento chrám byl ur en jako stánek pro faraona. Chrám obklopuje impozantní soubor cihelných skladiš . Vlastní chrám je vytvo en dvojicí nádvo í a velké sloupové sín , která prochází t emi p edsín mi do svatyn zasv cené bohu Amonovi. Vedle vlastního chrámu zde bylo poprvé mamisi (malý chrám, „místo zrození“), p ístavní za ízení a posvátné jezero. P vodn bylo sou ástí Ramessea jedšt kaple, slune ní komplex a také knihovna. Na jihu lze pozorovat poz statky symbolického královského paláce, i zde byl otvor – zv. „okno zjevování se“. Vedle oficiálních místností byla chodbou spojena intimní pokoje. Medínet Habu (Medínit Habu). Nejp sobiv jší poh ební prostor západních Théb. Sídlištní celek, kde nejstarší stavbou byl chrám postavený královnou Hatšepsut a Thutmosem III. Chrám zasv tily Amonovi. Za Amonovým chrámem stojí poh ební chrám Ramesse III. (1194–1163), v tší napodobenina Ramessea.
3.
Karnak Stejn jako v Luksoru, vznikal zde rovn ž chrám, který postupn získával obrovské rozm ry, jak každý další nástupce p idával detaily i dokonce i n které ásti. Na rozdíl od poh ebních chrám , které vlastn vznikaly v jediném asovém úseku, jsou tyto kultovní stavby výsledkem dlouhého stavebního vývoje. Chrám v Karnaku i v Luxoru byl zasv cen m stskému bohu Amónovi, který byl ztotožn n s Réem. Oba chrámy spojovala široká cesta a v sousedství se rozkládalo velkolepé „stobranné m sto“ Véset. Neustálé dopl ující detaily znesnad ují poznání nejstarší stavby, p vodní podoby svatyn . Také dnešní terminologie neodpovídá, stejn jako u pyramid, p vodnímu egyptskému pojmenování. Vychází z popisu Herodota a Strabóna, takže pro jednotlivé ásti platí dnes ecké výrazy pylon, hypostyl a obelisk. Dispozice egyptského chrámu byla tradi ní, tradice se ostatn v egyptské architektu e udržovala velmi dlouho, což souvisí s kultem. Chrám m l následující základní ásti: P ístupová cesta vroubená sfingami (cesta boh ) vedla k 1. pylonu, jehož branou se vstupovalo do prvního nádvo í, které bylo obecn p ístupné. Z tohoto nádvo í se vcházelo do sálu ur eného k ob ad m. Hypostyl (sloupová architektura), jeho podlaha byla vyvýšena. V pozadí sloupového sálu se otevíral naos, tj. posvátné místo, svatostánek. Toto místo bylo vyhrazeno pouze panovníkovi i kn žím. Následovalo 2. nádvo í, na jehož konci byly již jen vedlejší budovy, sklady, byty strážc svatyn . Celý areál obklopovala dvojitá ze ve tvaru obdélníka. Pylon. Triumfální brána s dvojicí v že po stranách. M l jen dekorativní ú el, který by se dal p irovnat k big board m. Zde byly výžlabky pro stožáry s praporci. Byl zde také vyobrazen faraon po obou stranách vstupu. N kdy byly vzty eny p ed vstupem obelisky, jindy byly nahrazeny volnými sloupy. Nádvo í. Ne vždy bylo lemováno sloupo adím po obvodu. Sloupy nutn nemusely být vždy stejného ádu. Hypostylos. Osv tleno bylo shora. ada sloup rozd lovala sál do n kolika lodí, st ední sloupy byly vyšší. Volný prostor p evýšené lod byl vypln n kamennou m íží, p es které dopadalo rozptýlené paprsky, které osv tlovaly sál relativn m kkým sv tlem. Tz. basilikální osv tlení. Velký hypostylos v Karnaku je nejv tším sálem s kamenným stropem na sv t , má rozm ry 152 x 51 m (103 x 52), strop nese 134 sloupy. Každý ze 12 st edních sloup má tlouš ku, která se prakticky shoduje se sloupem na Place Vendome. Do p dorysu tohoto hypostylu by se vešla gotická katedrála. Svatyn . Vlastní svatyn v Karnaku e nachází až za dalším nádvo ím. Sm rem do nitra chrámu vlastn docházelo k úbytku jednotlivých prostor, zmenšování sál a snižování stropu, ke zvýšení podlahy, snížené osv tlení. Karnacký komplex leží severn od moderního Luxoru. V období Nové íše byl chrám v Karnaku nejd ležit jší stavbou, nejvýznamn jším náboženským centrem Egypta. Jeho stavba probíhala v n kolika staletích a tak ka všichni panovníci cosi p idali. Základem je jádro ze St ední íše. Z této nejstarší stavby se zachovaly jen obrysy základ , pocházejí z doby Senvosreta I. (1962–1928 p . Kr., 12. dynastie). Chrám pak byl rozši ován ve sm ru dvou os, nov p ibývaly p edevším pylony, takže jich nakonec bylo vybudováno deset. 4. a 6. pylon vybudoval Thutmose I. (1504–1492) a mezi nimi i sloupovou sí , p ed 1. pylonem vzty il dva obelisky. Hatšepsut a Thutmose III. p ipojili další posvátné místnosti, p edevším
známou ervenou kapli s posvátnou bárkou pro p evážení Amonovy sochy. 5. pylon stav l Thutmose III. (p ed 1425 p . Kr.), spolu s Hatšepsut asi vybudovalo i sedmý a osmý pylon. Thutmose III. postavil rovn ž Achmenu, kaple, resp. sloupová sí ur ená kultu zbožšt ného krále, jako projev boha Amona. 3. pylon stav l Amenhotep III. (1391–1353), který za al i s budováním 10. pylonu. Tento pylon nakonec dohotovil Haremheb (1319–1307), který rovn ž vzty il 2. a 9. pylon. Sloupová sí vlastní hypostyl postavil n který z Ramessovc (po 1307) z 19. nebo 20. dynastie. Ramesse III. postavil Choncu v chrám (chrám Ramesse III.), zasv cený bohu, který byl synem Amona a Muty. Tahark v pavilon pochází až z 25. dynastie (690–664 p . Kr.). Vedle toho nechal Taharka vybudovat ješt posvátnou budovu v blízkosti jezera. nakonec za 30. dynastie v l. 380–343 p ed Kr. došlo k vybudování cihelné zdi kolem okrsku. Ve stejné dob vznikl ješt první pylon. Také za Ptolemaiovc se zde stav lo, nejvýrazn jší stavbou byl tzv. Moncu v chrám, komplex v novaný božskému vále níkovi. Jižn od n ho je chrámek bohyn Mut, žen Amonov , který však vznikl již za Amenhotepa III (1391–1353). Luxor (zkomolením al-Uksúr, z latinského castra) M sto, které zde ve starov ku stálo, je dnes de facto poh ebeno v rámci moderního Luxoru. Zachovaly se zde ovšem významné chrámové soubory. Karnak na severu a na jihu Luxor. Chrám luxorský založil Amenhotep III, pak byl rozši ován za Tutanchamona a za Ramesse II. Stavba souvisela se stejn zasv ceným chrámem v Karnaku nejen fyzicky – spojovací silnicí – ale také ob adem. O slavnostech opet byla socha Amonova p evážena na ob adní bárce z Karnaku do Luxoru. Nejstarší chrám tvo il velký dv r s dvojitým sloupovím, které ústilo do p edsín (pronaos), jejíž strop vynášelo 32 sloup ve tvaru papyru. Následovala sí se sloupy, kde krom ob tí byly uchovávány i posvátné Amonovy bárky. Po stranách byly navíc dv svatyn pro bárky Mutinu a Chonsuovu s p ístavky, vybíhajícími do stran. Následovaly další prostory, p í ná sloupová sí , svatyn a t i kaple. Tutanchamon chrám rozší il p ed vstupem o impozantní kolonádu o dvojité ad sedmi sloup se zvonovitými papyromorfními hlavicemi. Ramesse II. chrám dále rozší il dalším vstupním nádvo ím s dvojitou adou sloup a soch krále. Vstup chránily monumentální pylony s obelisky, ale západní obelisk byl v roce 1836 p evezen do Pa íže, kde tvo í úst ední motiv Place de la Concorde. Sloup. V Horním Egypt se objevuje pilí , sloupy s plochými fasetami, hlavice v podob lotusu, papyru a palmy. Novinkou (za Ramess ) jsou tzv. Usírovy pilí e, pilí e s p edstavenou sochou Usíra v podob mumie. U egyptských sloup proti pozd jšímu eckému vývoji, chybí patka, nebo je redukována jen na podložku. Nubijské chrámy Vznikaly v d sledku expanse egyptské moci dále na jih. Již b hem Staré íše p evládla moc Egypta i úsek jižn od 1. kataraktu. V období st ední íše bylo území pod p ímou vojenskou kontrolou Egypta. Za Nové íše došlo k rozší ení egyptského panství až ke tvrtému kataraktu. Zde vznikající svatyn nebyly zasv ceny jen egyptským, ale i núbijským boh m. Núbijci nakonec ale sami v 8. století Egypt ovládli a založili zde 25. dynastii. Wádí es-Sebú Chrám v míst zátopové oblasti asuánské p ehrady, p emíst né na nové místo. Chrám postavil Ramesse II., nedaleko starší stavby Amenhotepa III., a zasv til ho Amonovi a Reharachtejovi. Vstupní pylony chrámu jsou vysoké 20 m. Vstupní nádvo í chrámu lemují po obou stranách portiky s p ti sloupy. Je zde použito tzv. Usiridových pilí . P i vchody jsou sfingy s podobou Ramesse II. Dva sloupové vchody vedou do nádvo í. Kalabeš
Po Abú Simbelu druhý nejv tší nubíjský chrám. Zasv cen byl místnímu bohu Mandulidovi, ale byl v ímské dob za Augusta p estav n. V l. 1961 až 63 byl rozebrán a znovu složen na 40 km vzdáleném míst . Abú Simbel, Skalní chrámy, speos. Chrám, který nechal budovat Ramesse II (1290–1224 p ed n. l.) je v nován samotnému faraonovi a vstup lemují ty i kolosální sochy faraona Ramesse II. P estože se jedná o skalní chrám má obdobnou dispozici s normálními chrámy. První sí je tvo ena jako sloupové nádvo í. Sloupová sí ústí do dalších místností, jež se používaly ke skladování chrámového nábytku a kultovních p edm t . Druhá sloupová sí je mnohem menší. Dalším prostorem je již vlastní svatyn . Malý chrám v Abú Simbel byl postaven severn od velkého a je v nován královn Nefertari. Byl zasv cen bohyni Hathor. Sochy v pr elí p edstavují Ramesse II. a Nefertari jako bohyni Hathor. Architektura Egypta v „Pozdní dob “. Tzv. Pozdní doba probíhala ve znamení cizí nadvlády. Zahájila ji libyjská nadvláda a ukon ila dynastie Ptolemaiovc . Zakladatelem byl Ptolemaios Lagos, jeden z vojev dc Alexnadra Velikého. Hlavní m sto ve Vésetu pozvolna ztrácelo své prioritní postavení. XXI. a XXII. našla pro své hlavní m sto lokality v delt Nilu, nejprve Džaanet ( ecky Tanis), posléze Pibast (Bubastis). Dokon ovány byly p esto ješt za 21. dynastie Chonsu v chrám v Karnaku. Toto období dalo vznik nové architektonické form , které se posléze uplatnila p edevším za Ptolemaiovc . Je to existence výpl ové zdi mezi sloupy u nádvo í. Jedním z prvních p íklad je chrámek El Hibe, který za al budovat Šešonk I., z XXII. dynastie. Za XXVI. dynastie, tzv. sajské, proniká do Egypta ecký vliv, pak p ímá perská nadvláda po bitv u Pelusia, kdy Kambúdžijova (Kambýsova) armáda porazila Psammtéka II r. 525 p ed n. l. Egypt pak byl pod nadvládou Achajmenovc . V roce 332 p ed n. l. však Peršany porazil Alexander Veliký. Tehdy byla založena v delt Nilu Alexandrie. Ptolemaiovské období skon ilo v roce 30 p ed n. l. smrtí královny Kleopatry, poražené ímany (Oktaviánus) v bitv u Aktia. Jestliže Ptolemaiovci se hlásili jako legitimní nástupci faraon a dodržovaly egyptské zvyklosti i um lecké formy, za íman se situace radikáln zm nila. Pilak (Fílé) Ostrov na prvním nilském kataraktu byl ovšem zatopen vodami p ehrady. Dnes je komplex p emíst n na ostr vku Agilkija, po rozebrání v roce 1972 bylo p emíst ní ukon eno v roce 1980. Byl ur en kultu bohyn Eset a byl vystav n v dob ecké nadvlády nad Egyptem. Sloužila p edevším núbijským národ m. První doklady o Esetin kultu na ostrov pocházejí z doby vlády Psammetika II. ze 26. dynastie (6. století p ed Kr.). Vznikl zde z ejm první chrámek, rozší ený za Amhose ze stejné dynastie. Chrám rozší il Nachtnebef ze 30. dynastie (4. století p ed Kr.). Ten také nechal vybudovat portál, který se stal sou ástí pylonu. Stejn tak p ikázal postavit |(nikdy pak nedokon ený) pavilon na jižní stran ostrova. Velký chrám však pochází až doby panování Ptolemaia II. Filadelfos (3. stol. p ed Kr.). V chrámu, postaveném v tradi ní egyptské podob , lze rozpoznat i vlivy soudobé ecké architektury. Chrám má dvojitý monumentální vstup lemovaný pylony. První nádvo í uzavírá na jedné stran (západní) tzv. D m zrození (mamisi). Východní stranu ohrani uje portikus, který vede do chrámových p ístavk . Na druhý pylon navazuje menší nádvo í, sloupová
p edsí . St echu nesou dv t ech celách.
tve ice sloup . Dv mna p edsín mi se prochází do svatyn o
Behdet (Gebau, Edfú) Hór v chrám je p íkladem zájmu ecké dynastie o egyptskou tradici. Hora ekové ztotož ovali s Apollonem. Stavbu dodnes skv le zachovanou zahájil Ptolemaios III Euregétes v roce 237 p ed n. l. na starších základech. Vn jší hypostylová sí však byla dokon ena až za Ptolemaia VIII. Euregéta II. v roce 124 p ed n. l. Pak ješt pokra ovala výzdoba. Z ejm zásluhou terénní situace není chrám orientován východ-západ, ale na jih. Svatostánek zde tvo í malý prostor, vytvo ený ze žuly, který pochází z doby faraona Nechtnebefa II. P dorysn je stavba shodná s chrámy Nové íše, novinkou jsou zde jen polovi n vyzd né st ny mezi sloupy, zp sob, zavedený XXII. dynastií. Hypostyl se ovšem odlišuje, je zde 12 stejn vysokých sloup , takže zde nemohlo být basilikální osv tlení. Kóm Ombo (Ombos) Chrám sokolího a krokodýlího boha. P edcházel dnešní stavb chrám 18. dynastie. Dnešní dispozice však vznikla zásluhou Ptolemaia VI. Filometora a Ptolemaia VIII. Euergeta II. Chrám pak byl definitivn dokon en až za ímské nadvlády v 1. století našeho letopo tu. Tehdy vznikla dvojice vn jších kaplí, zasv cené Háthor a Sobkovi. Pozoruhodná je dispozice p edevším tím, že se jedná o zdvojený chrám, rozd lený v podélném sm ru. Odpovídá to zasv cení Sobkovi, bohu s krokodýlí hlavou a Harverovi (Hór), s hlavou sokola. Všechno je tady zdvojeno, vchod v pylonu, vchod do prvního hypostylu. Zajímavé je však spojení v p í ném sm ru. Tentóra (Dendera) Hatho in chrám vznikal za posledních Ptolemaiovc . Hlavice s Hátho inými portréty, jejíž ú es odpovídá mód XII. dynastie, ukazují na tradicionalismus (úmyslný) egyptské armády. Systematický archaismus. Iunit (Esna) 50 km jižn od Luxoru na levém b ehu Nilu. Byl zde p edevším uctíván b h Chnum, božský hrn í s beraní hlavou. Chrám zde byl vybudován za Ptolemaiovc ve 2. století p ed n. l. Zachovala se z n ho dodnes pouze hypostylová sí , která je však údajn podstatn mladší, vznikla snad až za vlády císa Claudia a Tita v 1. století našeho letopo tu. Typický p íklad hypostylové sín , kde sloupy uprost ed nejsou p evýšené a elní st na má vyzd né spodní ásti mezi sloupy.
ÍRÁK Mesopotamoi (mezi dv ma ekami), tzn. zem mezi Eufratem a Tigridem. Nelze vylou it, že zde vznikala zem d lská spole nost sou asn jako v nilském povodí. Jisté je však, že na rozdíl od Egypta nevznikalo v zásad pod vlivem jednoho etnika, ale naopak pod vlivy r zných (i rasov ) národ . St ídali se zde sumerové s akkadskými semity a s indoevropskými chetity. Bible dokonce považovala Mezopotámii za kolébku sv tových d jin. Proroci odsuzují Ninive a Babylon pro jejich rozma ilost. Založení Uru asi 4500 let p ed n. l.
P íchod Sumer do Mezopotámie asi 3200 až 2800 let p ed n. l. Rozkv t Uru asi 2300 až 2000 p ed a n. l. Sargon, akkadská íše. Babylon, král Chammurabi (1792–1750 p ed n. l.). Babylon vyplen n Chetity r. 1595 p ed n. l. Úpadek Babylonu asi 1000 p ed Kr. Rozmach Asyrské íše (Aššurbanipal), 680–627 p ed n. l. Asyrské hl. m sto Ninive je zni eno 612 p ed n. l. Nabopolassarem z Babylonu. Vzestup Perské íše, Kýros Velký, založení achaimenovské dynastie (559–530 p ed n. l.) Kyros dobývá Babylon v r. 539 p ed n. l. Dareios I. zakládá Persepoli v r. 518 p ed n. l. Zaniká Ur asi 400 p ed n. l. 330 zni ení Persepole Alexandrem Velikým. Babylon dobyl Seleuk, zakladatel stejnojmenné dynastie v r. 312 p ed n. l. V r. 141 p . Kr. dobývají Mezopotámii Parthové. Chronologie Protohistorické období Nejstarší nálezy z Chassúny v severní ásti území 5. tisíciletí p . n. l. (odkryto 1943). Chassúnská keramika. Eridu. Na jihu. Nejmladší chrám, který zde vznikl v 5. tisíciletí se poda ilo áste n rekonstruovat. Je to vlastn nejstarší chrámová stavba, jejiž dispozice je nanejvýše zajímavá. Obsahuje de facto lo a zúžené presbyterium, vchod je umíst n asymetricky. Sumérové. P vod tohoto etnika není jasný, jist nepat ily k semitským kmen m. Jejich jazyk, který se již poda ilo rozluštit, se nepodobá žádným jiným jazyk m. Poz statky Kiše a první dynastie v Uru. Již v tomto období vznikl tzv. Bílý chrám, vystav ný na um lém pahorku vysokém p es 12 m. Je to prototyp výškové stavby, pozd jšího zikkuratu, který se stal nezbytnou sou ástí chrámového okrsku. 1. Období raných dynastií (p edsargonské období). 2800–2470 p ed n. l. M sto Mari. Chrámy v el-Obejdu (chrám bohyn Matky Nin-Chursag) a Mari. první chrám byl postaven na vyvýšené plošin a obklopen oválnou hradbou. St ny z pálených cihel lení pilastry. V Mari je nejzachovalejším chrámem chrám bohyn Ninny-Zazy, jehož obvodové stavby obklopují dv r v podob tverce. Na obvodových zdech je op t vid t „pilastry“, dále „cimbu í“, kde je kombinován nát r erným asfaltem a bílým vápnem. Uprost ed nádvo í byl kámen „betylos“, kolem n hož se konala procesí. M sto Ur. Akkadské um ní. Prvním byl Šarru-kínu, tzn,. zákonný král (z toho Sargon Akkadský), který v roce 2470 p . n. l. porazil Sumery. Zhruba trvalo 200 let. P estože bylo pokra ováno v kulturní tradici sumerské lecco se zm nilo. Byla to i móda, místo skinhed nastoupili semitští vlasatci s neholenými dlouhými plnovousy. Novosumérské období Ur se stal op t sídelním královským m stem. Zakladatelem III. dynastie byl Ur–Nammu. Po n m syn Šulgi. P edn došlo k opevn ní Uru, hradby z této doby dosahují tlouš ky 25 m. Chrám m sí ního boha Sina vytvá el obrovskou cihelnou horu (zikkurat). Arabové ji nazývali Mukajjir, což znamená „betonová hora“. Zde bylo použito betonu jako malty. Zikkuraty m ly 3 až 7 podlaží. Novosumérské období trvalo velmi krátce, protože 2015 podlehlo vpádu semitských kmen od západu.
První babylónské období Ur bylo zni eno, území se rozpadlo na m stské státy, než bylo znovu sjednoceno Chammurapim, králem Babylonu. Vedle toho došlo znovu k rozkv tu Mari. Dále Iš ali. Období kon í nadvládou Kassit , kte í kolem roku 1600 obsadili Babylon a za nové hlavní m sto ustanovili Dúr Kurigalzu nedaleko dnešního Bagdádu. Údajn tyto kmeny p išly s novu výrobou cihel z kadlub , což umožnilo keramické reliéfy. Asyrské um ní. Ninive a celá Asýrie je pro Mezopotámii totéž co Véset pro Egypt. Prvním hlavním m stem však byl Aššur. Tikulta-Ninurta I (1243–1207 p . n. l.) byl prvním asyrským panovníkem, který zajal babylonského krále. Poté se stal hlavním m stem Kalach (arabsky Nimrúd). Na as za Sargona Asyrského se sídelním m stem stal Chorsábád. Novobabylónské um ní. V roce 612 p ed n. l. zni ili Ninive spojená vojska Babylo an , Méd a Skyt . Po osmdesát let, do op tovného zni ení Babylónu Peršany, se stalo hlavním m stem Novobabylónské íše. První dva ze šesti král , Nabopalasar a Nabukadnesar, postavili nový Babylon. Perské um ní. Súzy (elamské um ní pat í k nejstarší fázi 1600 až 1000 l. p ed Kr.), ale posléze zde bylo i zimní sídlo achajmenovské dynastie. Ta se dostala k moci zásluhou Kúruše (Kýros, ✝ 528 p ed n. l.), který se prohlásil za krále Méd a Peršanu a v r. 546 p ed n. l. získal nadvládu nad Lydií a dobyl i ecká m sta v Malé Asii. V roce 539 p ed n. l. dobyl Babylon, takže spojil území Mezopotámie, Sýrie i Palestiny, a jeho syn Kambúdžija (Kambýses) si dokonce pod ídil i Egypt. Dv ma prvními hlavními m sty byla na severu Ekbatana (Hamadán), stojící na území spojeneckých Méd , a na jihu Pasargada. Architektura Ekbatany byla s p evahou d ev ná, i když obložená kovem (Polybios). Pasargada byla místem, odkud Kuruš pocházel. Dareios si vybral za hlavní m sto Susy, bývalou metropoli Elamit . M sto stálo na rozhraní íranského a semitského sv ta, které vždy stálo proti sob do té doby. Horské m sto však nevyhovovalo a bylo založeno nové, pom rn nedaleko, Persepolis. Používáno p edevším cihel jak sušených, tak pálených v peci a glasovaných. Pálených cihel se však používalo výjime n , bible na to pamatuje slovy „I m li cihly místo kamení“. Jako pojivo bylo užíváno malty nebo asfaltu (p írodního). Více než v Egypt se uplatnila klenba, což bylo dáno nedostatkem d eva. Sumér m je také p i ítán vynález pravé klenby. Sumérové pak více používali i rákosu ke stavb . S ohledem na rozvodn ní ek probíhala výstavba na vyvýšených místech. Ty byly vytvo eny z cihel. nikdy to nebyla navážka. Proti Egyptu se mén uplat uje v tektonickém smyslu sloup, p evahu má st na. Ta je ukon ována jako cimbu í. Zastropení je v tšinou ploché. Hradba je z obranných d vod prolamována, jakýmisi baštami, které umož ují bo ní obranu. Herodotos hovo í o 3. až 4. patrových domech v Babylonu. M sto bylo protkána ulicemi, které mí ily k m stským branám. Krom hradeb byl sou ástí opev ovacího systému i vodní kanály. Vy len n byl chrámový okrsek, na vyvýšeném míst palác. Na rozdíl od Egypta nedošlo zde k výstavb kamenných pyramid. Na p vodní starov ká m sta zde upozor ovaly jen tzv. telly, pahrbky. K jejich soustavnému pr zkumu došlo až po roce 1843, až v roce 1889 byl objeven Babylon (Ur již p ed tím). V Mesopotamii, stejn jako v Egypt se vyvíjela m stská kultura. P i emž v úrodné ásti byla zástavba dost hustá, jak dokazuje vzdálenost m sta Larsy (25 km) od Uruku. M sta byla zpravidla chrán na hradbami. Mezopotamské hradby byly z cihel, tlouš ka dosahovala n kdy i n kolik metr (Ninive 15 m) a výšky kolem 9 m. N kdy hradby odd lovaly i vnit ní segmenty m sta.
Chrámy sumérské, akkadské a asyrské. Nejstarší sumérské se pochopiteln staly vzorem pro další. Již z této dsoby pochází v žovitá stavba zikkuratu (hora Boha, e-pa – d m sedmi pásem), známého spíše jako babylónská v ž. Babylónský, tzn. akkadský chrám byl soustavou objekt s n kolika dvory. nejsv t jším místem byla svatyn , u níž p ípadn byly další a poblíž byl vystav n zikkurat. Asy ané toto uspo ádání babylónské, spo ívající ze vstupu, dvora, p í n položené p edsín a obdobn postavené vlastní svatyn se zlatou sochou boha, p ejímají. Dokládá to Išta in chrám v Aššuru. tato dispozice se však následn zm nila tím, že p edsí získala jinou orientaci a svatyn se stala menším. Nelze zde vylou it vliv Egypta. Ur Dnes Tell el-Mukajjar (Stup ovitá hora) se nachází asi 10 km od Eufratu. M stské státy se konstituovaly v jižní Mezopotamii na po átku 3. tisíciletí p ed Kr. M sto bylo centrem kultu m sí ního boha Nanny. Údajn m sto zabíralo plochu dlouhou 6,5 km a širokou 2,5 km. V severní ásti m sta, v posvátném okrsku (temenos, E-giš-širgal), jehož velikost je odhadována na 366 x 183 m, stával zikkurat a chrám m sí ního boha. S budováním zikkuratu za al král Ur-Nammu a dokon il jeho syn Šulgi. Tento zikkurat, obdélného p dorysu o pom ru stran 3:2 m l t i stupn , na vrcholu byla vlastní svatyn . Do nejnižšího patra, vysokého 20 m (n kde 21, 22m ší ka základny 150 x 60 m nebo 65 x 43), vedla t i schodišt , která se na vrcholu spojovala. Schodišt m la vždy po 100 stupních. Temenos byla odkrytá budova, sloužící z ejm jako p íbytek božského páru Nanny a Ningal. Na protilehlé stran od temenu stával s nejv tší pravd podobností královský palác. Residen ní tvr v okolí byla náhle opušt na, když v roce 1729 p ed n. letopo tem bylo m sto Ur zni eno babylonským králem Samsu-Ilunou. Domy byly zpravidla dvoupodlažní, vybudované z pálených cihel; kámen se nepoužíval. Mari V prvním babylonském období vzniknul ve m st obrovský palác krále Zimrilima. Palác má zvláštní uspo ádání s dvory, odpovídající funk ním zam ením jednotlivých ástí. Administrativní ást, soukromé prostory, kultovní pásmo, hospodá ské budovy se sklady, kuchyn mi a dílnami. Jediná brána. Terasové st echy, koupelny s vanami, velké krby. Knihovny. V r. 1760 p ed n. l. bylo m sto dobyto Chammurapim. Iš ali Chrám zasv cený bohyni Ištary. ada místností obklopuje ty i nádvo í, což p ipomíná dispozici královského paláce v Mari. Dvory jsou umíst ny v ad za sebou. N kdy ješt mezi svatyní a dvorem se nacháztela ješt ob tní sí . Babylon (z akkadského Bab-ili, tj. brána boh ) Jméno v p ekladu znamená brána boží. Jeho bohem byl Marduk. B hem nadvlády Uru v Mesopotámii (2112-2004 p ed n. l.) byl významným administrativním centrem. V 18. stol. p ed naším letopo tem se stal duchovním a sv tským hlavním m stem jižní Mezopotámie. Stalo se to za vlády amorejského krále Chammurabiho (1792–1750 p ed n. l.). Byl to p íslušník 1. babylonské dynastie, která ovládla území n kdejšího Uru. Na míst starov kého Babylonu se nenalezla ani jedna socha, protože byly p evezeny jinam. P vodní Babylon byl totiž v roce 689 po potla eném povstání smeten z povrchu Sinacheribem. Dnešní Babylon leží hluboko pod hladinou spodní vody, což má možná na sv domí zmín ný Sinacherib, který se m stu pomstil i tak, že sem nechal p evést koryto Eufratu, aby
eka nepálené cihly rozpustila na bláto. Skute n se p i vykopávkách ze starého Babylonu nic nenašlo. Aššur Opevn ní Aššuru je pravoúhlé. Byla zde dvojitá svatyn boh Anua a Adada. (Boha nebes a Boha bou e). Každá cela má sv j vlastní zikkurat. P itom je zde stejný sled místností: vstupní brána, cely v tlustých zdech a osv tlené jsou jen dve mi. Kalach (Nimrud) Královský palác Aššurnasirpala II. (883–859). Chorsabád (Dúr-Šarrukín) Postavil zde královský palác Sargon Asyrský (722–705 p ed n. l.). M sto z ejm postavil z obavy p ed pomstou za vraždu p edešlého panovníka. Po jeho smrti bylo z ejm m sto opušt no. Vykopán zde byl Královská palác, který zaujímá jednu ást obdélníkové plošiny z cihel. Specieln vytvo ený pahorek. Palác pat í k nejpozoruhodn jším ukázkám asyrské a starov ké architektury. M sto se sedmi branami zaujímá prostor asi 300 ha a bylo spolu s královským palácem dokon eno b hem 6ti let. Vlastní palác zaujímá plochu 10 ha a má celkem 209 síní a nádvo í. Palác je vestav n do velké pevnosti. P dorys prozrazuje t i odlišné využití. Do areálu se vchází branou s ok ídlenými lvy, která vede do hlavního nádvo í, kolem n hož se vp edu soust e uje všechno p íslušenství. Vzadu jsou pak vlastní obytné místnosti. Hlavní ást s tr nním sálem je orientována na druhé nádvo í. Dále jsou zde místnosti hospodá ského zázemí a s byty otrok . Existuje tu dále kultovní okrsek, považovaný p vodn za obydlí pro t i královny, ale je to chrám t í boh . Za nimi se nachází sedmipatrový zikkurat. P i výkopu bylo zjišt no, že spodní ást z stala tak ka neporušena. Na pr elí byly „zá ezy“ a obložení z polychromovaného štuku. Asyrské královské paláce nejsou v bec spojeny s okolím, pouze brány s ok ídlenými býky. Jsou tak ka všechny totožné Asyrské stavby již m ly klenby, které nebyly používány ojedin le jako v Egypt , ale soustavn . Sice se nezachovaly, ale odpovídají jim nejenom silné obvodové st ny, které p i d ev ných p ekladech by byly zbyte né, ale také dobové vyobrazení. Zdá se, že obvyklým prvkem klenebního systému byly také kupole. Práv v Chorsabádu se nalezly fragmenty zak ivených hlin ných blok , které byly navíc zdobeny štukem a malbami na spodní stran . Byl zde dokonce objeven monumentální oblouk brány. Klenby byly cihelné, u paty odd loval klenbu od st ny pás z glasovaných cihel. St ny v d ležit jších prostorech zdobily kamenné reliéfy, v mén význa ných pak štuk. Podlaha byla opat ena vápencovou dlažbou. Protože není doloženo prakticky žádné schodišt , byly budovy jednopodlažní. Ninive (Kujundžik) Ješt více severn umíst né m sto, blízko dnešního Mosúlu. S jeho rozši ováním za al Sargon v syn Sinacherib (705–681 p ed n. l.). Z m sta vytvo il obrovskou pevnost, p i emž p i stavb zbo il starý královský palác, aby mohl vybudovat nový. Podle vlastního lí ení stavebníka zpevnil základy pod m stem obklady z vápence. Dále vypo ítává všechny materiály, z nichž palác a m sto budoval: zlato, st íbro, bronz, karneol, kámen, alabastr, slonovina, eben, o echové d evo, morušové d evo, cedru, cyp iše, jalovcového d eva, syrského a indického d eva. Kov sloužil jako kování d evných dve í. Z alabastru a slonoviny byly vytvá eny sfingy, z bílého vápence pak byly vytesány sochy ok ídlených býk s lidskou hlavou, aby st ežily brány. Již v roce 1849 se odkrývaly trosky Ninive a Sinacherbiho paláce a byly nalezeny glasované cihly, také však mozaiky.
Babylon První z novobabylónských král , Nabopalasar a Nabukadnesar, postavili nový Babylon. Pr zkum horních vrstev prob hl p ed rokem 1917. M sto bylo založena na obou b ezích Eufratu, ale významné stavby jsou umís ovány na východní b eh. Délka vn jších hradeb dosahovala 18 km a zahrnovala i neobydlené území, které v p ípad války sloužila jako refugia. Na severu tuto vn jší obrannou linii dopl ovala pevnost s 22 m vysokými hradbami. Pevnost chránila královský palác. Vlastní m sto chránila dvojitá vnit ní hradba o tlouš ce p es sedm metr a dlouhá 8 km, dopln ná kanálem. Mezi ob ma soub žnými hradbami bylo 12 m. Po 50 m vyztužovaly hradby v že, kterých snad celkem bylo na 350. Hradbu zp ístup ovalo 8 bran, zasv cené vždy jinému božstvu, nejznám jší je brána Išta ina. Tato brána nárožím souvisela s královským palácem. Bránu zdobily draci (symboly Marduka) a figury býk (b h bou e Adad). Išta iným zví etem byl lev. Brána byla nov vystav na z nalezených cihel do p edpokládané výšky 14,3 m. Stála na za átku Procesní cesty, kterou obklopovaly stavby, jež byly v ásti vyzd ny z kamene nikoliv z cihel, jako ostatní ulice v Babylonu. Byly zde visuté zahrady, protože ty jako jediné, podle starých popis (Herodota), byly postaveny z kamene. Patrn tak byly vytvo eny v severovýchodním rohu královského paláce. Nabukadnezar v palác, chrán ný z jedné strany Eufratem, byl vlastn malým m stem o p ti nádvo ích, která na jižní stran p echázela v reprezentativní místnosti. Tr nní sál m il 50 (52) x 15 (17) m, st ny silné 6 m zdobily mod e glasované cihly se sloupy a s volutami; místnosti byly patrn zaklenuty. P ístupem se vcházelo do haly se strážnicí a prvního ze t í (p ti) palácových nádvo í. T etí nádvo í z ejm sloužilo ob ad m, protože je nejvíce vyzdobeno. Od paláce – jeho hlavního pr elí – pokra ovala Procesní cesta k velkému Mardukov chrámu. Chrám byl vytvo en jako pevnost tvercového p dorysu. V úst ední v ži byla Mardukova socha, vynášená p i procesích. V blízkosti chrámu stával proslulý zikkurat (babylonská v ž). Byla to tvercová (o hran 91 m i 105m) sedmipodlažní cihlová v ž vysoká 91 m. Stupn údajn dosahovaly t chto výšek: 33, 18, 6, 6, 6 m. Poslední stupe tvo il chrámek 24 x 11 m a vysoký 15 m, s dvorem a šesti celami. Bylo vypo teno, že ke stavb v že bylo zapot ebí 85 milión cihel. Dnes z ní z staly jen otisky obrovské tvercové základny, protože byla vyplen na jako zásobárna stavebního materiálu. V troskách již byla za Alexandra Makedonskéo. Podle Herodota bylo v chrámu na její vrcholku docházelo k posvátnému svazku boha a bohyn , což bylo p i oslavách nového roku napodobováno králem a velekn žkou.
4. Zikkurat (ziggurat, ziqqurratu) Byl sou ástí mezopotámského chrámu, tedy p íbytku boha na zemi. odpovídá to ozna ení chrámu sumérským é a akkadským bittu, což znamená d m. N kdy je výstavba zikkuratu dávána p ed vznik egyptských pyramid, resp. stup ovité pyramidy Džóserovy z doby p ed 2600 p ed n. l. Základ je hledán ve vyvýšené pozici tzv. Bílého chrámu v Uru, nebo ve stavb v Uruku, datované do 4. tisíciletí p ed n. l. Jindy datace je logi t ji vymetzena lety 2200 až 550 p ed n. l. Skute ný zikkurat v dnešním smyslu však m žeme doložit až n kdy k roku 2100 p ed n. l., tzn. do doby, kdy stavba
pyramid v Egypt již doznívá. Také ú el obou staveb byl zcela odlišný, jedna sloužila jako poh ební místo, druhá jako místo sestupu boha k zemi. Nejznám jšími zikkuraty jsou zikkuraty v Uru, s jehož stavbou za al Ur-namu a dokon il jeho syn Šalgi, pocházející z doby kolem 2100 p ed n. l. Babylónský zikkurat E-temen-an-ki (základ nebe a zem ) dal dokonce, zásluhou bible (Genesis, 11:1–9), tomuto typu stavby jméno – Babylónská v ž. Podle bible stavbu údajn zma il Jahve, když popletl tak jazyky zú astn ných na stavb , že se nemohli dorozum t. Tato fabulace patrn vychází ze skute nosti, že hebrejské ozna ení Babylonu, Babel, se velmi podobá hebrejskému slovu bábal, které znamená zmásti, poplést. Babylonská v ž m la základnu o hran 91 nebo 105 m a byla vysoká 91 m. Nároží sm ovala ke sv tovým stranám. Uvnit nebyly žádné prostory, vnit ek byl vyzd n ze sušených cihel, vn jší obklad z pálených cihel byl silný až 2 m. Vyšší patra zp ístup ovala trojice schodiš , dv ramena byla vedena soub žn s hranou, t etí vystupovalo kolmo ze stavby a zd raz ovalo axiálu.
PALESTINA Šalamoun v chrám v Jerusalém Podle biblických údaj (1 Kr. 4, 5:3–11, 6:4–6) víme, že byl stav n ve 4. roce vlády Šalamounovy a stavba probíhala sedm let. B žn bývá tak výstavba datována do let 962 až 955, podle jiných 1034 až 1027. Jako stavitel bývá ozna ován Híram, který pocházel z Týru. Podle této logiky by m l mít chrám podobu syrských chrám . Chrám již v této podob sestával ze t í hlavním sou ástí, které z staly zachovány i v pozd jších k es anských svatostáncích. Podle bible to byla: chrámová p edsí (hebrejsky ulam), ta probíhala v celé ší i stavby a v hloubce 10 loket lo (hekal), dlouhá 40 loket a široká 20 loket, vysoká byla 30 loket svatyn (debir), o podob krychle s hranou 20 loket. V pr elí zdobily chrám dva sloupy, Jachin a Boas. Loket v t chto biblických mírách s nejv tší pravd podobností odpovídá 0, 518 m. Poprvé byl Šalamoun v chrám zni en kolem 607 p ed n. l. babylónskými vojsky krále Nabukadnazara. Herodes Velký (37–4 p ed n. l.) m l v 15. roce své vlády celý chrámový komplex nechal p ebudovat a vytvo il zde plošinu s vnit ními prostory. V roce 70 n. l. byl chrám definitivn zni en ímany, protože krátkodobé obnovení za Bar-Kochbova povstání m lo jen charakter provisoria. Po obsazení Palestiny Araby n kdy po roce 640 n. l. byla na míst vybudována mešita (Skalní dóm) a prostor se stal druhým nejposvátn jším územím muslim .
ÍRÁN Elamské um ní s odlévanými reliéfními cihlami p evzato z Mezopotámie. Zachované elamské architektonické v ci pocházejí z oga Zambilu poblíž Súz. Vznikal zde 5ti patrový zikkurat, který obklopoval pás hradeb o p dorysu 1200 x 800 m, s vnit ní hradbou se sedmi
branami o p dorysu 400 x 400 m. U bran dvojice zví at. Sám zikkurat byl proti babylónský odlišný tím, že obsahoval vnit ní místnosti, pozd ji ale zazd né. Nebyly ani zde poh by. K vzestupu perské moci došlo p edevším v 6. století p ed n. l., kdy Peršané (Dareus) ovládali území od Egypta až k Indii, od Aralskému jezera po egejskou oblast. V roce 480 p ed n. l. se perská vojska dostala dokonce do Athén, p i emž byla pobo ena Akropole. Za odplatu pak Alexandr Veliký, když porazil Peršany, nechal vypálit Persepoli asi 330 p ed n. l. Nábožensky se v Persii uplatnil Zarathustra, duální systém dobra a zla, Ahuramazdy a Ahrimana. Peršané zase více prosazují kámen do architektury a op t má velkou úlohu sloup. Nepochybn také pro použití kamene. Sloup má klasické trojd lení, je proti ostatním velice štíhlý. Cihla nadále z stává základním stavebním materiálem, a to jak sušená, tak pálená, Peršané rovn ž využívají reliéfní glazované keramiky na výzdobu zdí. Objevují se již kamenná ost ní a d ev né stropní konstrukce. Symetrie. Silnice po asyrském vzoru sloužily k urychlení a v tšímu pohodlí dopravy. Persepole Ob adní hlavní m sto achaimenovských Peršan . Založena byla n kdy kolem r. 500 p ed n. l. Dárajavahuš - Dareiem I. (521–485 p ed n. l.), ale nejvýznamn jší sou ásti vznikla za Chšájárši (485–465 p . Kr.) a pozd ji byla zni ena Alexandrem Velikým. Zamýšlený stavební plán Persepole nebyl nikdy dokon en, i když po zakladateli pokra oval také syn Chšájáršá -Xerxes a Artachšas - Artaxerxes. Celkovou plochu m sta lze vymezit nepravidelnou terasou zhruba v rozm rech 450 x 300 m, s náhorní plošinou, která o 12 m p evyšuje zbytkový terén. Tato „akropole“ sloužila k výstavb vládního paláce. Bránou národ se vstupovalo (s nápisem Chšajáršáov - Xerxa o bohu Ahura Mazdovi) do propylejí. Po stranách t chto monumentálních vstup byly p ivlastn né asyrské motivy ok ídlených býk . Propylaje tvo i portikus o ty ech vchodech se ty mi sloupy. Vpravo od propylejí byla apadána, sín pro oficiální královské audience. Palác, který za al stav t Dareios a ukon il Xerxes, m l hlavní sí se 36 sloupy (13 sloup se zachovalo), které byly 20 m vysoké a probíhaly v 6ti adách. Na každém sloupu byla hlavice v podob dvou bý ích. lvích nebo gryfích hlav. Strop byl vytvo en z libanonského cedru. Na t ech stranách sín bývaly portiky s adami o šesti sloupech. tvrtá strana se napojovala na p ilehlé místnosti a schodišt , které vedlo na horní terasu. Do apadány bylo možné vstoupit dv ma obrovskými schodišti na V a Z stran . Ob pokrývaly basreliéfy. Za apadánou sm rem na západ se nalézal Xerxe v královský palác se st ední dvoranou o 16ti sloupech. odtud se dalo projít trojitou (podle plánu dvojitou) branou a vcházíme do sín sta sloup . Délka této místnosti, s jejíž výstavbou za al Xerxes I je 75 m, nalezneme v ní skute n sto sloup v adách po deseti. Vnit ní st ny zdobila ada nik v podob slepých oken. Všechny další prostory jsou rovn ž klasickou sloupovou architekturou s obvodovými st nami. Tyto st ny byly patrn cihlové s keramickou výzdobou. Dve e byly kamenné stejn jako sloupy, takže se dnes z n ho zachovaly jen portály a okna v egyptském stylu. Súzy (elamské um ní pat í k nejstarší fázi 1600 až 1000 l. p ed Kr.), ale posléze zde bylo i zimní sídlo achajmenovské dynastie. Pevnost, která byla vybavena dvojitým pásem hradeb. Které byly vyzd ny z cihel. Byl zde rovn ž vn jší p íkop. Brány tvo ily kv li obran dlouhé pr chody. Také zde se zachovala v torsu apadána, kterou postavil Artachšasa (Artaxerxes, 405–358 p ed Kr.). Jinak byla architektura vytvo ena z cihel, dokonce v etn ok ídlených býk . Perský sloup je svébytným útvarem, který nebyl p evzat z cizích vzor . Je mnohem vyšší a štíhlejší, podle proporcí by se mohlo zdát, že jeho p vod je t eba hledat ve d ev . Vybaven
byl zvonovou patkou, kanelovaným d íkem a hlavicí s dvojicí bájných zví at, v tšinou ok ídlených býk , jež tvo í podporu pro stropní trámy. Skalní hroby v Nakš-i-Rustem Je to typická architrávová architektura se sloupy, které nesou kladí. Darei v skalní hrob.
AEGEA Minojské a mykénské um ní Mezi eky klasické doby se udržovaly nejasné vzpomínky na jakýsi herojský v k, Homér ale i jiní lokalizovaly pov sti do Mykén a Théb. V pov domí byl mocný král Minos, který žil na Knossu na Krét a svým lo stvem ovládal v tšinu egejské oblasti. Ale všechny tyto „zv sti“ byly až do doby Heinricha Schliemanna považovány za fabulace. Schliemann v roce 1870 nalezl místo, kde stála Trója, v roce 1876 Mykény. Nepochybn zde existovalo vzájemné ovlivn ní mezi Egyptem a minojským um ním, jak dokazují oboustranné nálezy. Chronologie asná doba bronzová: ran minojská (Early Minoan, EM) ran kykladská (Early Cycladic) ran helladská (Early Helladic) st ední doba bronzová: st ední minojská (Middle Minoan, MM) st ední kykladská st ední helladská mladší doba bronzová: pozdní minojský (Late Minoan, LM) pozdní kykladská pozdní helladská i mykénská Civilizace bronzové epochy p ichází do ecka z pokro ilejšího východu kolem r. 2800 p ed n. l. a zhruba až do roku 2000 se vyvíjí tak ka shodným zp sobem jak na Krét , Kykladách, tak v pevninském ecku. Kolem r. 2000 dochází k prom n , p i níž se do pop ední dostává Kréta, na níž jsou závislé Kyklady, zatímco pevninské ecko vykazuje známky úpadku. Kolem 1550 p ed n. l. p ijímá pevninské ecko krétskou kulturu a posléze, n kdy na p elomu 15. a 14. století se ujímá vedoucího postavení pevnina. Mykény se stávají mocenským centrem. 14. a 13. století je posléze ve znamení rozmachu Mykén, jejichž moc je násiln ukon ena kolem roku 1200 p ed n. l. Po r. 1050 p ed n. l. došlo k velkému úpadku pevninské kultury, kterou lze p irovnat až k barbarskému období. Kréta Kolem roku 2000 p ed n. l. zde vznikla vysp lá civilizace (thassalokratie) opírající se o m sta v Knossu, Faistu, v místech dnešního Mallia a patrn i v Zakru. Kultura vd ila svému vzniku za vztah k západní Asii a k Egyptu, p esto však vznikal osobitý projev. Je tedy ur itou spojnicí mezi um ním Egypta a Mezopotámie a již ist evropskou civilizací. N kdy kolem r. 1700 p ed n. l. došlo k devastaci m stských palác zásluhou zem t esení, avšak záhy byly stavby obnoveny, a to zpravidla ve v tších rozm rech. ilý obchod, mírumilovnost obyvatel, písmo, zpo átku hieroglyfické, které vycházelo z egyptských
vzor . Pozd ji se vyvinulo písmo lineární, n jaký as používané soub žn . V další fázi, až do zni ení palác kolem (nebo spíše p ed) r. 1450 p ed n. l. výbuchem sopky Théra, se používalo pouze lineární písmo A. O první fázi mezi lety 2000 až 1700 p ed n. l. víme velmi málo. Dnešní stavby pocházejí v tšinou z období po zem t esení až k výbuchu sopky Théra (Santorin), pouze u Knóssu byla perioda prodloužena Myké any ješt zhruba o dalších 50 let. Krétské m stské paláce, které dosahovaly až tisíce místností, m ly velmi obdobné uspo ádání, dané patrn tím, že za vzor sloužila stavba v Knóssu. Existovala ozdobná západní pr elí, obrácená do vn jších nádvo í, ale nebývaly tu žádné hlavní vstupy. Vchody byly ostatn vždy dost nenápadné. P itom lze rozeznat mohutné schodištní úseky, ale také jakési propyleje. Významné ásti paláce se vždy obracely do úst edního dvora. Tento úst ední dv r m l velikost, která je obdobná s fotbalovým h išt m, lze je tedy ozna it za nám stí. Paláce nejsou p edem plánovány, ale vznikaly podle pot eby vícemén nahodile. Pon kud chaotická struktura tak jist pomohla v vytvo ení legendy o Theseovi a Labyrintu. Zdi, vypl ující trámovou konstrukci a omítnuté sádrou, byly z lomového zdiva nebo ze sušených cihel. Mimo ádn se užívalo i opracovaných vápencových i sádrovcových blok . Horní podlaží zpravidla spo ívala na d ev ných sloupech, zakotvených do sádrovcových patek; sloupy oživovaly pestrobarevné nát ry. Zvláštností jsou d íky zúžené sm rem dol . Po katastrof v roce cca 1700 p ed n. l. došlo i k výrazn jší výstavb menších palác , které snad mohly pat it p íslušník m aristokracie, objevují se však i venkovské villy (Hagia Triada u Faistu). N kdy jsou tyto samostatné stavby spojeny s hlavními m stskými paláci dlážd nou cestou. Objevuje se pom rn velké množství export z východu a z Egypta. Knóssos Nedaleko dnešního hlavního m sta ostrova, Iraklionu, leží n kd jší Knóssos, vzdálený zhruba 4 km od mo e, na nevysokém a povlovném kopci. Palácový komplex dokázal z ejm ubytovat až 10 000 tisíc osob, i když v okolí se jist pohybovali další, odhaduje se 80 až 100 000. Palác, který je nazýván labyrintem, nelze vylou it, že se tak stalo na základ ozna ení dvoub ité sekery, jejíž symboly se objevují i na zdech paláce a jejíž název v e tin zní labrys. Za autora této stavby se považuje bájný Daidalos, otec Ikara. Významn jší sály paláce jsou zpravidla umíst ny ve zvýšeném p ízemí. V Knóssu se oficiální místnosti rozkládaly na západní stran úst edního dvora. Celkový výška trojetážové budovy inila 14 m. Východní strana dvora byla ur ena k obývání. Na severovýchodní stran byly sklady a dílny. Za západním k ídlem paláce se pod úrovní terénu rozkládaly zásobárny a obchody. Byly zde obrovské nádoby na uskladn ní potravin. Podle n kterých názor stavba probíhala údajn chaoticky, ale to spíše odpovídá faktu, že vznikala postupn . Základní plán zde jist byl, jak ukazuje pravidelné obdélné nádvo í s pravoúhlými stranami, nakonec i rozvrh jednotlivých místností podle funkce. Je zde tzv. chodba procesí i pr vod (podle nást nných maleb), pon kud mladší tr nní sál, tzv. obydlí královny. Schodovit uspo ádané prostory, tzv. divadla, která však mohla sloužit i k n jakým rituálním ú el m. Sloup m l z ejm pro krétskou spole nost mimo ádný i kultovní význam, protože se objevuje i jeho samostatné vyobrazení na pe etích a znovu se s ním setkáme i na tzv. Lví brán v Mykénách, která vznikala pod silným krétským vlivem. Mínos (Minotaurus) známé z bájí (donutil athénského krále Aigea odvád t každoro ní da , Theseus a Ariadna, kte í se pokoušely zabít nestv rného lov ka s bý í hlavou) je patrn jen obecné ozna ení, nikoliv konkrétní jméno panovníka. Stejn jako v Egypt faraon. Palác byl opat en vodovodem, byly zde koupelny, patrn také rituální i kultovní basén.
Dnešní stav paláce je výsledkem vícemén nahodilé rekonstrukce, n kdy i dost nerozvážné, která vznikala zásluhou Angli ana Arthura J. Evanse, který na po átku 20. století vedl vykopávky na Knóssu. P esto vytvo il ur itou atmosféru, která alespo áste n dává p edstavu. Konec starší doby bronzové p ivodila sopka na ostrov Théra (Santorin), která bezprost edn zni ila kvetoucí m sto Akrotiri, jež poh bila pod padesátimetrovou vrstvou popele. Obyvatel m se však poda ilo uprchnout. Výbuch sopky nakonec umožnil pevninským ek m ovládnout Krétu. Je to patrn nejen ze zm ny písma (lineární písmo B je již ecké), ale také ze zm ny poh ebního ritu a z nález keramiky pevninského typu. Toto obsazení Kréty Myké any nebylo dlouhé, brzy po roce 1400 p ed n. l. došlo k rozpadu krétské kultury z neznámých d vod . Kone ný zánik minojské civilizace však lze posunout až k roku 1100 a patrn souvisel s p íchodem dórských kmen . V mladší dob bronzové se palácová dispozice na Krét zm nila jen málo, nebyla ostatn zaznamenána ani významn jší stavební aktivita s výjimkou zm n na Knóssu. Do roku 1450 p ed n. l. lze jen datovat tr nní sál. Kyklady Ostrovy oplývaly zlatem, st íbrem a m di. Architektura bez významn jších památek pro období starší doby bronzové. V mladší dob bronzové má významn jší pozici tzv. druhý palác na ostrov Mélu a tzv. t etí palác ve Fylakopi. Kyklady zprvu ovládla Kréta, byly postiženy rovn ž výbuchem sopky a poté Kyklady ovládli Myké ané. Krátce p ed vpádem dór došlo k rozkv tu kykladské kultury. Pevninské ecko V EH, v l. 2500-2200 dochází k výraznému civiliza ními vzestupu, p i n mž došlo k výstavb palác v Lern a v Tiryntu (a snad i jinde). Tato civilizace p išla z Malé Asie, ale byla nakonec pohlcena nejstaršímu Hellény, které kolonizovali dnešní ecko n kdy kolem r. 2200 p ed n. l. Tzv. Dlaždicový d m v Lern . Pocházel z doby kolem 2300 p ed n. l. a byl po stu letech zni en. Ze stejné doby je také kruhová stavba v Tiryntu. V mladší dob bronzové se více uplatnil krétský vliv, který lze pozorovat n kdy kolem roku 1600 p ed n. l. 2. polovinu 16. století charakterizují hlavn dva hroby v Mykénách. Hrobový kruh A objevil Schliemann v roce 1876, vytvo en byl poh by šesti král s nejbohatší výbavou, jaká kdy byla v ecku nalezena. Hrobový kruh B byl vykopán v letech 1952-54. Mnohé ásti hrobové výbavy pochází z Kréty. V 15. století se mykénská kultura ší ila po celém pevninském ecku. Mykénská íše také zhruba na sto let ovládala egejskou oblast. K pádu došlo kolem 1200 p ed n. l., ale není zcela jisté, zda na sv domí m ly zkázu tzv. mo ské národy nebo již dórské kmeny. Palácová kultura se zde rozvíjí p edevším v mladší dob bronzové. Jedná se o stavby v Mykénách, Tiryntu, v Gla (starov ká Arné) a v Pylu. Na rozdíl od krétských staveb chránily mykénské paláce mohutné hradby z obrovských kamen . Mykény M sto vlastn zaniklo až v roce 470 p ed n. l., ale jeho význam se již ve 12. století, za vpádu Dór , více jak oslabil. Hlavní etapy výstavby Mykén lze za adit do rozmezí od poloviny 14. století do konce 13. století p ed n. l. Mykénské stavby vznikaly podle ur itého plánu, nikoliv nahodile. Nov je zde vytvá en základní stavební jednotka megaron. Tento termín ozna uje u Homéra velkou sí , ale dnes
je to výraz pro stavbu sestávající z krytého portálu, p edsín a z velkého sálu s tr nem a s ohništ m uprost ed. Tento sál má strop vynášený zpravidla ty mi sloupy. Mykénský hrad vznikal patrn b hem 13. století p ed naším l. Kyklopské zdivo hradebních zdí, které jsou zpravidla 4,5 m silné. Výšku lze jen odhadnout na 15 m. Jen Lví brána a vedlejší zdi jsou vystav ny z kvádrového zdiva. Lví bránu, která je dodnes vstupním místem do hradu, snad lze datovat do let kolem 1250 p ed n. l. Brána zp ístup ovala cestu, která obtá ela kruhový h bitov a vedla dále k paláci. Obytným tvrtém v Mykénách vévodil královský palác, který tvo il áste ný terasový soubor budov. Palác vznikl v místech n kdejší menší pevnosti Kruhový h bitov, d íve myln považovaný za pokladnici, je dnes považován za tzv. heróon, místo zasv cené kultu hrdin . M l být umíst n poblíž hradeb u brány. Nepochybn zde nebyl poh ben Agamemnon a další p íslušníci Átreova rodu, jak se domníval Schlimann, ale hroby pat í starším mykénským král m, kte í vládli již v 16. století p ed Kr. Hroby s nepravou klenbou kruhového p dorysu, tzv. tholos. Kupolové hrobky (tholoi) byly typické pro královské poh by na západním Peloponésu kolem roku 1550 p ed n. l. Zd nou hrobovou komoru na kruhovém p dorysu uzavírá nepravá kopule. Tholos se patrn na pevninské ecko dostává z Kréty, kde jsou starší poh by na jihu ostrova. Zde byly ale kruhové hrobky používány pro kolektivní poh by na rozdíl od pevninského ecka. Nejdelší adu po sob jdoucích hrobek (9) známe z Mykén. Lze je vro it do rozp tí 1500 až 1225. Postupn nabývaly na velikosti a výstavnosti. Nejmladší, nejlépe zachovaná a také nejznám jší je tzv. Pokladnice Átreova. To je mylný název, nevíme komu byla ur ena, jist to však byl mykénský král, vládnoucí nejspíše ve 13. století (n kdy datováno do doby kolem 1330 p ed n. l., jindy kolem 1250). Vstupní chodba (dromos) je dlouhá 36 m a široká 6 m. Vstupní portál, vysoký 5,4 m a široký 2,7 m flankovaly polosloupy ze zeleného mramoru, které zdobil ornament v podob krokvic. Hlavice se p ibližují klasickým dórským hlavicím. Trojúhelné odleh ení p ekladu, jež odpovídá statickému rozložení tlak nad p ekladem. Vlastní kruhový prostor v pr m ru 14,5 m dosahoval zhruba stejné výše (13 m). Pylos Palác na Pylu se zachoval lépe než v Mykénách. Vznikla kolem roku 1300 p ed n. l. Odd lena je ást obytná a ást správní, každá však m la vlastní vinné sklepy. Dále zde byla budova dílenská, kde se obnovovaly a vyráb ly vále né vozy a zbroje. Obytné budovy byly stav ny z kamene a ze d eva. Sloupy, krovy a stropy byly d ev né. Nevysv tlen z stal smysl ochoz s p e n lkovou klenbou v síle hradeb v Tiryntu.
ECKO Ozna ení ecko (Graetia) je patrn ímského p vodu, sami ekové se nejd íve nazávali podle kmen , teprve od 7. až 6. století jako Hellada. Po vpádu Dóru n kdy kolem 1100 p ed n. l. se pohybuje kultura pevninského ecka na nevelké úrovni. Vlastní d jiny ecka za ínaje ve shod s prvními olympskými hrami v roce 776 p ed n. l. P esto trvalo ješt n kolik desítek let, než se ecká architektura ustanovila jako samostatný fenomén. B hem této doby zmizely n které prvky, p ízna né pro p edešlou mykénskou civilizaci – opevn né hrady, resp. akropole.
Chronologie A. Heroické, homérské období (p edhistorické), um lecky lze pozorovat vývoj od geometrizujícího stylu k orientalizujícímu B. D jinné období (ustálené t i hlavní skupiny, achájsko-aiólské, iónské, dórské) 1. archaická doba (8. stol. až 5. stol.), vzniká monumentální kamenná architektura 2. klasické období (5. až 4. stol.), ecko-perské války, 480 vyplen ní Athén, 481 p ed n. l. porážka Peršan , Periklés, konstituuje se t i mocenské okruhy: athénský spolek, peloponéský spolek (Sparta) a íše sicilská. 431–404 peloponéské války. Vít zství Sparty. 3. Helénistické (3. stol. p ed n. l. až 1. stol. p ed n. l. /30/, respektive až 3. stol. n. l.). Alexandr Makedonský a mocenský vzestup ecka. Po smrti Alexnadra, který zem el ve 33 letech (323 p ed n. l.) p evzali vládu diadochové, nakonec z nich zbyli t i: Ptolemaiovci v Egypt , Seleukovci v Sýrii a v Makedonii. 146 p . Kr. dobyli ímané Korint. Stejn jako p edešlé kultury, byla také ecká op ená o m stské státy, polis. Kolonizace, kolonie v oblasti erného mo e a St edomo í (apoikia). Dórové obsadili severní pob eží erného mo e a založili zde mj. Byzantion, ale dostali se i na Sicilii a jižní Itálii, Iónové kolonizovali Kampanii a severní Itálii, dále také do Galie, kde založili Massalii. ekové založili ale kolonie i v Egypt . Návaznost na minojskou a heladskou architekturu není natolik velká. ekové nep evzaly ani kyklopské zdivo, ani nepravé klenby, ani kónický sloup. Jediným, i kßdyž velice d ležitým prvkem byl megaron. Stavební materiál cihla nepálená i pálená. Vitruvius hovo í o tom, z jaké hlíny se mají d lat: Mají se vyráb t z k ídovité b lavé nebo na ervenalé hlíny nebo z mastného hrubozrného písku. … cihly doporu oval d lat zjara nebo na podzim, aby vysychaly jedním tahem. … rychlým letním vysycháním vznikají praskliny … nejlépe se mají cihly d lat o dv léta d íve. … to také dovoluje omítání, jinak cihla ješt sesychá … Vitruvius rozlišovat t i druhy cihel, jeden, který se nazývá lýdský …. z ostatních dvou se stav ji budovy ecké; jeden z t chto druh se jmenuje pentadóron, druhý tetradóron (dóron je ecky dla ). Pro ve ejné stavby byly p itom ur eny v tší cihly. Bohužel o pálených cihlách se zmi uje jen letmo. d evo, všechny vodorovné konstrukce, zpo átku i sloupy, kombinace s pálenou hlínou. Stavební d evo se podle Vitruvia m lo kácet od po átku podzimu p es zimu. Na ja e d evo „slábne“, stává se idším. Ur uje nejvhodn jší d eva – jedle, která se neprohýbá pod zatížením, dub zimní, topol se hodní spíše k ezbá ským pracem, olši naopak Viruvius doporu il do základového zdiva (piloty) v mo álových podložích. Dob e vyschlý jilm a jasan, cyp iše a pinie doporu oval pro jejich odolnost v i d evokaznému hmyzu. Stejn jako cedr a jalovec. Z cedrového d eva byly vytvá eny rovn ž sochy (Artemis v Efesu). Mod ín byl odolný proti d evokaznému hmyzu, ale také proti ohni, ale d evo z tohoto stromu užívali až ímané. kámen, postupn se stále více prosazují, pochopiteln nejd íve pro sakrální stavby (nejd íve snadno opracovatelné porézní tufy, které se daly dokonce ezat pilou jako d evo, pozd ji až mramor), ezání kamene za pomoci brusného písku. Spoje s hmoždinkami d ev nými nebo od 5. stol. železnými, zalévanými olovem (na Parthenonu jsou ješt d ev né). Jemné omítky, p edevším p i použití pórového vápence. Stavby z pentelického mramoru se pochopiteln neomítaly. V 6. a 5. stol se zdilo se samých vazák , nebo st ídav vrstva vazák a vrstva b houn . Kolem 4, stol. se používalo smíšeného zdiva, tzv. opus mixtum. Jádro tak tvo il lomový kámen, opracované kvádry byly v líci. Nároží bylo vyzd no p evázáním nebo vyvázáním. Vitruvius lí í, že ekové neužívali zevn hladce provedeného zd ní z m kkého kusového kamene, ale z tvrdého, jehož vazba byla vytvá ena jako z cihel. Stav lo se podle n ho
dvojím zp sobem, prvnímu z nich se íká isodomon, druhému pseudoisodomon. První zp sob je zd ní ve stejné výšce všech vrstev, druhý používá rozdílnou výšku. „oba tyto zp soby jsou spolehlivé“. Jiným zp sobem zd ní je enplekton (výpl ový), kdy zarovnané jsou pouze lícové st ny. ekové ovšem tyto výpl ové vrstvy v ur itém rytmu provazují p es celou stavbu. T mto provazujícím vrstvám íkají diatonoi. Dovoz kamene pomocí kol, vozy, san . Zvedání pomocí kladkostroj . Postup stavby Základové zdivo: shora je ukon eno nízkou vyrovnávací vrstvou z opracovaných kamen : euthynteria na kterou teprve byla budována podnož prohloubení prvk ve st ední ásti zbytky rudkových nános , které umož ovalo odsekání p evyšujících ástí. Dobrušování kamen otá ivým pohybem, na kvádrech výstupky, na které se dal prvek zav sit a po osazení na míst byl výstupek odsekán tvary jednotlivých lánk jsou odvozovány z jejich konstruk ní úlohy a vazby základní sou ástí stavby: 1. podnož 2. sloupy, zdi 3. kladí a zastropení se st echou Podnož (krepis) Vnit ek (stereobat) a základy jsou zpravidla vyzd ny z podružn jšího kamene, po obvodu však obíhají pe liv opracované kameny, na horní plochu stylobatu byly stav ny sloupy. Podnož m la zpravidla t i stupn , které však nebyly ur eny pro výstup, ale pod ízeny pom rov velikosti stavby. Na Parthenonu tak jednotlivé stupn dosahují výšky 51, 51,5 a 55 cm. Pro výstup byly proto vloženy nebo vytesány další stupn (schody), umož ující pohodlný p ístup. N kde bylo vytvo eno samostatné schodišt . U n kterých staveb byl stereobat vytvo en z pravidelných kvádr , které byly spojeny zazubením. Stylobat pak byl vždy p esn opracován. Vitruvius tvrdí se stupn v pr elí se konstruují vždy v lichém po tu. Vstoupí-li totiž n kdo na první schod pravou nohou, musí ji postavit jako první i naho e v chrámu. Sloup dórský je pouze dvojdílný, sestává z d íku a z hlavice, nemá vyjád enou patku a dosedá p ímo na stylobat. Dobíhá tak ka až k okraji t etího stupn krepidy (Parthenonon cca 3 cm). Samotná konstrukce sloupu prošla dlouhým vývojem. Od d ev né konstrukce k monolitu (chrámy Héry v Olympii) až k sestavování sloupu pomocí bubn , tzv, tambur . Až do 5. století byla plocha tambur v ložné spá e plochá, pozd ji byla vybrána. Tambury vzájemn spojovaly epy bronzové nebo d ev né. ep byl pevn zasazen do horního kusu, v dolním kuse byl dlab a kanálek pro odtok olova. V poslední dob se dokonce sloupy sestavovaly z kvádr (chrám v Segest ). Sloup se stav l p ímo na stylobat, ale u n kterých staveb bylo vytvo eno zvláštní l žko (Di v chrám v Olympii). D ík sloupu se sm rem nahoru zužoval, ale nepravideln , za pomoci tzv. entasis. U starších staveb bylo zúžení markantn jší, tvo ilo až t etinu objemu, u pozdních staveb již jen šestinu. P vodní konstrukce entaze nejsou známé. Vitruvius jen zmi uje, že na konci knihy bude nakreslen obrazec, jak entazi konstruovat. Povrch d íku dórského sloupu byl upraven žlábkováním i kanelováním. Žlábky nebyly vyvedeny do ostré hrany, ale s tupou hranou, což zamezovalo rozsáhlejšímu poškození,
nep esnostem p i vedení hrany, který by pohledov nevypadalo dob e. Obvykle bylo 20 kanelur, n kdy jen 16, u Poseidonova chrámu v Paestu je 24 kanelur. V horní ásti d íku je spára (skamilla), která odd luje hlavici sloupu, respektive kr ek hlavice sloupu, který je však konstruk n s hlavicí spojen. Skamila má praktický význam, protože zamezuje odštípnutí hrany p i pokládání epistylu. Je to jen rozší ená spára. Zúžení na vrcholu sloupových kr k (hypotrachelion) se m lo podle Vitruvia provést tak, že kr ek tvo il 5/6 ze spodního pr m ru sloupu u nižších sloup , u vyšších až 7/8. Vitruvius uvádí, že nárožní sloupy se musí d lat širší o 1/50, „protože volný prostor kolem nich jim ubírá na síle, takže divák m p ipadají štíhlejší. V em tedy klame oko, to se musí vyrovnat propo tem“. Hlavice má nad kr kem oblý bochníkovitý útvar podvalku (echinos) a na n m tvercovou desku (abakus). Kr ek, echinos a abakus byly zpravidla vysekány z jednoho kusu kamene. St ední ást abaku pon kud vystupovala, aby op t nedošlo k poškození okraj . M nil se tvar echinu v pr b hu vývoje dórského ádu, od oblejšího („m k ího“) až po kuželovitou formu, více odolávající tlak m. Na spodní stran ecinus zdobi prstence (annuli) Hlavice sloupu nesla kladí. Kladí se vždy skládalo ze t í ástí: architráv (epistylion), vlys (triglyfon) a ímsa (geison). Architráv byl u menších staveb z jednoho kusu kamene, u v tších byl sestavován ze dvou, ast ji byly skládány na sebe (Paestum, ale i ze t í kvádr , respektive pás . Mén Agrigentum). V helénistické dob se v tšinou používalo architrávu z jednoho kusu kamene. Shora byl architráv ukon en plochým páskem (taenií), k n muž jsou zespodu p id lány nepr b žné krátké pásky pod triglyfy (regulae) nesoucí 6 kapek (gutae). Kapky jsou údajn odezvou n kdejších d evných kuželovitých h eb , které p idržovaly trámy. Vlys nebo triglyfon Vitruvius také zd vod uje použití jednotlivých prvk . … vý n lky stropnic u ezávali svisle podle zdí. Ježto se jim potom jejich vzhled zdál nep kný, p ipev ovali v ele na ezech stropnic desky tvaru nyn jších triglyf a pomalovávali je blankytnou barvou a vyleš ovali je vrstvi kou vosku. Metopa je odvozena z eckých slov meta (mezi) a opai (kapsy pro trámy). Konstruktivním prvkem je triglyf, metopa je výpl ovým prvkem. Triglyfy se objevují nad osami sloup , ale rovn ž nad osami interkolumnií. Pom ry triglyf a metop lze vy íst u Vitruvia. Geison. Podle Vitruvia : … Pozd ji jiní p i jiných pracích nechaly vy nívat šikmé nosníky krokví a vý n lky opat ovali okapovými ímsami. Z toho odvozeny mutuli pod ímsou. Proto je zde naklon ná rovina ezu, napodobující šikmost krokví. ímsa v ecké architektu e má za úkol chránit vlastní stavbu p ed dešt m. Štít (aetos) Nízký ecký štít má pom r základny k výšce asi 8:1. Tvo ena je profilace ímsovou deskou a simou, jejíž profil vyplynul z jeho úlohy žlabu. V rozích byl pro odtok vody vytvo en chrli v podob lví hlavy. Plocha štítu – tympanon, byla zpravidla vyzdobena socha skou prací. Na vrcholu štítu je ukon ující motiv akroterie (palmeta, mohla mít však i figurální podobu) Stejn tak na nároží. Objevuje se zde zví ecí motiv grifona. Akroterie konstruk n zat žovaly a tak zpev ovaly vrchol štítu a jeho nároží. Strop Podle Vitruvia se nad sloupy, pilastry a antami staví pr vlaky (trabes), ve stropech jsou stropnice (tigna, stropní trámy) a podlažní prkna (axes). Kamenné stropní desky se nazývají
kalymacie. Rozmíst ní a jejich výšková úrove neodpovídá výkladu o p vodu triglyf a metop, protože vše je umíst no ješt výše. Kalymatie jsou pohledov odleh eny vybráním a vytvo ením kazet. St echa (aetoma) P vodn plochá st echa byla záhy nahrazena, z ejm pod vlivem Malé Asie st echou sedlovou. Ta umožnila odleh ení konstrukcí. Antefixy. St ešní krytina byla zprvu z pálené hlíny, pozd ji mramorová. Tvo ena byla z tašek (imbrices) a z prejz (tegulae), n kdy bývaly prejzy spojeny do jednoho celku. Barevnost a socha ská výzdoba P evažovala bílá, jasn svítící proti modrému nebi i proti zeleni. Pest e byly upraveny p edevším sloupové hlavice, ale nejvíce bylo barveno vlastní kladí. Zpravidly modré byly triglyfy, metopy byly asto ervené, což odpovídá p vodnímu materiálu terracotty. ervená byla rovn ž spodní strana ímsové desky, mutuli byly op t modré. Kapky však m ly asto zlacení nebo jiný kontrastní nát r. Taenia byla ervená, regulae naopak byly modré, op t s odlišnými kapkami. Plocha tympanonu byla modrá. Vývoj sloupové architektury (opakování) Typologie chrám Sakrální architektura do ur ité míry navázala na mykénské vzory. Je to p edevším megaron, který p iléhal k úst edními nám stí a p ed nímž byl oltá . Hlavním bohem p išlých Dóru byla p edevším bohyn Hera, která pro zem d lskou spole nost m la rozhodující význam. Podle tradice byl také nejstarší ecký chrám v Argu zasv cen Hé e. A stejn tak v Olympii pat il nejstarší chrám této bohyni. Nepochybn m l Egypt velký vliv na rozvoj ecké architektury, p edevším sloupovou architekturou. Nejstarší sloupový chrám z ecka se nachází na ostrov Samos a pochází nejspíše ze 7. století p ed n. l. Sloupo adí, stejn jako u perské architektury, se také u ek stalo dominantní sou ástí. Zpo átku patrn nešlo o nic jiného než odlišit p íbytek boží od p íbytku smrtelník . P esto je nepochybné, že dalším zdrojem byla dispozice p edhelénského megara, který však tvo il úst ední palácové prostory. Tak byl t eba vystav n chrámek nad z íceninami Tyrinthu. Zatím byl oltá ponechán vn stavby, což jist souviselo s žárovými ob tmi. Socha bohyn pak byla umíst na v ose dve í, uvnit stavby. Nakonec byl ovšem chrámek v Tyrinthu opušt n pro velkou vzdálenost a chrám byl p enesen do Argu, nov vzniklého m sta nedaleko. Na tom lze sledovat prom nu podoby megara. Z stala sice cella tzn. naos (lo ) a p edsí (pronaos), ale nov p ibyla za nimi ješt vlastní svatyn , jež dostala jméno opisthodomos. Starobylost stavby se rozezná v p dorysu podle délky cely. Pro starší stavby je spíše charakteristická v tší délka, protože se dala lépe p ekrýt trámy. Chrám bez sloup , pouze s vysunutými zdmi se íká antový nebo distylos (podle pilastr na vy nívajících zdech) a mezi nimi dv ma sloupy pronaa. Pokud bylo v pr elí více než ty sloup , užívalo se ozna ení prostylos (v p ípad sloup i na zadní stran amfiprostylos). Poté, co byly p ipojeny sloupy po stranách vznikl kone n peripteros. Nej ast jší variantou sloup v pr elí byl hexastylos. Uzav ený chrámový okrsek: peribolos Vitruvius za íná své pojednání o typu chrámu: základní chrámové konstrukce … jsou tyto:
chrám in antis, který se ecky jmenuje náos en parastasis. Dále je to prostylos, amfiprostylos, peripteros, psedodipteros, dipteros a hypaithros. Chrám in antis (antový) je chrám (podle Vitruvia), který má v pr elí pilí ové výstupky (antae) zdí. Uprost ed mezi antami jsou dva sloupy, nad nimi štít. Oboustrann (na obou koncích chrámu) je to in antis postikum (postikum – zadní ást, záchrámí). Zadní prostor nebyl propojen s celou, údajn sloužil k uložení ob adních p edm t . Prostylos, se shoduje s antovým chrámem, ale má ješt p edstavené sloupy p ed chrámové pr elí. Pokud je to i na zadní stran (postiku) je to amfiprostylos. Peripteros, sloupy obíhají celou stavbu po jejím obvodu a vytvá ejí sloupové ochozy – pteron. Nejtypi t jší sakrální ecká stavba. Zavedení pteromu (sloupové haly) zd vodnil Vitruvius tím, že bylo zapot ebí dosahnout mohutného vzhledu a také proto, aby kolem chrámu mohlo prodlévat v tší množství lidí, „kdyby je znenadání p ekvapil liják a uzav el je tam“. V zadní ásti postiku byl ješt prostor optistodomos, který sloužil pro uchování nejcenn jších státních v cí, sv ené zde p ímo ochran boha. Kruhový peripteros - zde je t eba odlišit monopteros, což je stavba sestávající jen ze sloup , bez vnit ních zdí, v tšinou to práv byla stavba kruhová. Podle Vitruvia byl peripteros chrám, kde v pr elí a v postiku bylo po 6 sloupech a na bocích 11 sloup , v etn sloup nárožních. Pseudoperipteros jsou stavby, kde se objevují jen polosloupy i t í tvrte ní sloupy a vytvá ejí náznak širokého pteronu. Vitruvius píše, že tyto chrámy mají v pr elí a v postiku po 8 sloupech a na bocích 15, v etn nárožních sloup . St ny cely mají však op t jen rozm r ty sloup uprost ed. Ochoz tak má ší ku dvou mezisloupí. Dipteros je sloupoví v nejbohatším smyslu, sloupy zde ve dvojím po adí obíhají stavbu. Je zde rovn ž 8 sloup v pr elí. Hypaithros je podle Vitruvia v p edchrámí i v záchrámí desetisloupový. Všechno ostatní je jako dipteros. Uvnit jsou však sloupy dvakrát na výšku. St ed chrámu je pod širým nebem a bez st echy. Vitruivus uvádí i p íklad, osmisloupový chrám Dia Olympského v Athénách. Po et sloup v ele: tetrastylos, hexastylos, oktastylos, dekastylos, dodekastylos Po et sloup v bocích odpovídá zhruba dvojnásobku. Aby toho nebylo málo, uvádí ješt Vitruvius len ní chrám podle ší ky mezisloupí, tzn. interkolumnia. Podle n ho forem chrám je p t a jeho jména jsou: pyknostylos, chrám s hust stav nými sloupy, systylos se sloupy od sebe pon kud vzdálen jšími, diastylos, sloupy od sebe vzdálenými více než je žádoucí, araiostylos se široce rozev enými interkolumnii a p edevším eustylos se správnými prostory mezi sloupy. Pyknostylos je tedy chrám, do jehož mezisloupí je možno vložit 1 a 1/2 pr m ru sloupu. Výška jednotlivých sloup k ší ce byla dána pom rem 10:1. Systylos má interkolumnia rovná 2 pr m r m chrámu. Plinthy jeho patek jsou stejn velké jako mezery mezi dv ma plinthami. Vitruvius uvádí krásný p íklad nevhodnosti t chto interkolumnií. Když totiž k pobožnostem vystupují matky s d tmi, nemohou se držet za ruce vedle sebe, ale musí do pterómu vstupovat za sebou. Husté sloupy také zakrývají výhled na chrámovou bránu a zasti ují i sochy. Výška sloup se stanovila na 9 a 1/2 modulu.
Diastylos odpovídají rozm ru t í pr m r sloupu. Zde je nedostatkem skute nost, že kamenné p eklady (epistyly) na sloupech se mohou zlámat. Výška sloup k jejich modulu byla 8 a 1/2. Araiostylos nedovoluje v bec použití ani mramorových, ani jiných kamenných p eklad . Musí zde být d ev né trámy. Vzhled samotných chrám je sražený, p isedlý, nízký a široký. Vitruvius neuvádí interkolumnia, asi 3 a 1/2, ale pom rová výška sloupu k pr m ru m la být 8:1. Eustylos „zasluhuje nejvíce ocen ní a má nejlépe uzp sobené podmínky pro praktické upot ebení, pro vzhled i trvanlivost. Mezery mezi sloupy jsou 2 a 1/4 pr m ru (modulu) ovšem s tím, že st ední mezisloupí má být v ší i 3 pr m r sloupu. Vitruvius také podává návrh, jak eustylos vytvo it: chrámové pr elí se rozd lí u tetrastylu na 11 1/2 dílu, u šestisloupového na 18 díl a osmisloupového na 24 a 1/2 dílu. Jeden dílek je práv pom rovou jednotkou, modulem. Tím je pr m r sloupu, výška je pak 9 a 1/2 modulu. Je zajímavé, že Vitruvius sám tvrdí, že pro takový chrám není v ím p íklad a uvádí maloasijský chrám Dionýsa v Teu. Vnit ek chrámu: Podle Vitruvia se rozvrhuje svatyn tak, aby její ší ka inila polovinu její délky a aby cella sama, v níž budou umíst ny vstupní dve e, „m la délku o 1/4 v tší než ší ku. Zbývající 3/4 délky svatyn , ur ené pro p edchrámí (pronáos) mají vybíhat až k antám. Pokud by chrám byl širší než 20 stop, pak se mezi anty ješt vkládají dva sloupy. P ístup se m l p ehradit mramorovou nebo d ev nou vy ezávanou p epážkou (pluteum), opat enou dve mi. Orientace, Vitruvius jasn íká, že socha má být na východ , vchod na západ . Pokud to ale vyžadovala situace, mohl být chrám obrácen jiným sm rem. Tak t eba, jak uvádí Vitruvius, na Nilu v Egypt se chrám musí obracet k ece. Totéž platí pro chrámy u cest. Sí podélná, vytvá ela trojlodí, odd lené sloupo adím. St ední pole bylo širší. Hekatompedon Parthenonu je obehnán sloupovím i vzadu za sochou boha. Sloupo adí vícelodních chrám je v dórském ádu vytvo eno dvojicí sloup nad sebou, z nich horní jsou drobn jší. Údajn je to pro m ítko sloup , aby nep esahovaly rozm ry sochy boha a nerušily tak její kolosální m ítko. Cela nesloužila ke shromážd ní, to bylo mimo chrám, p ed ním. Dve e umož ovaly spat it boha, který však byl v tšinou zakryt textilním záv sem, rozhrnovaným jen p i svátcích. V síni byly shromaž ovány ob tní dary. osv tlení. ecké chrámy byly s p evahou bez oken. Sv tlo zprost edkovával jen vstupní otvor. Sín velkých chrám byly otev eny, podle údaj Viruviových, shora (hypetron). oltá byl zpravidla umíst n mimo chrám, byl v tšinou sestaven z pultu, stolu. Dórský ád Podle Vitruvia se jako první zrodil ád dórský, což ostatn odpovídá i dnešním poznatk m. „Nad Achaiou a nad celým Peloponnésem kraloval totiž Dóros, syn Helléna a nymfy Phtie, a postavil v prastarém m st Argu v Hé in chrámu svatostánek náhodn ve form tohoto stylu a potom podle téhož zp sobu v ostatních achajských m stech, t ebaže dosud nebyla vytvo ena norma pro jeho rozm rové souladnosti.“ Dále lí í jak iónové stav li dórské chrámy, ale spekulovali nad jejich proporcemi, až nakonec v Malé Asii vym ili chrám podle proporcí mužských. Údajn zjistili, že chodidlo je 1/6 výšky, tyto pom ry p enesly na dórské sloupy. „Tak po al dórský sloup zt les ovat ve stavbách proporcionalitu mužského t la a jeho sílu i ladnost.“. Pozd ji však se tyto pom ry dále posunuly, takže byla 1:7. Vitruvius za íná vlastní kapitolu o dórském ádu zajímavou v tou:
N kte í dávní stavitelé prohlásili, že posvátné chrámy se nemají stav t ve slohu dórském, protože se v nich uplat ují vadné a nesouladné pom rové vztahy. …. Dále vysv tluje Vitruvius pro : triglyfy se totiž musí umístit proti st ední ose sloup a metopy mezi triglyfy musí být stejn vysoké jako široké. Naproti tomu nad rohovými sloupy se kladou triglyfy až na sám okraj a ne proti st edním osám sloup . Proto metopy sousedící s rohovými triglyfy nevycházejí tvercové, nýbrž podlouhlejší o polovinu ší ky triglyfu. Kdo tedy chce vytvo it metopy stejné, zužuje koncové interkolumnium o polovinu ší ky triglyfu. To však je nesprávné, a se to eší prodloužením metop, nebo zkrácením mezisloupí. Pr elí dórského chrámu se rozd lí v míst , kde se stav jí sloupy na 27 díl , jde-li o chrám tetrastylový, a na 42 díl , jde-li o hexastylový. Jeden z t chto díl bude jednotkou, modulem, nebo jak se ecky íká embatér. ….Pr m r sloupu bude init 2 moduly, výška 14 modul , výška hlavice je 1 modul, ší ka 2 a 1/6. Výška hlavice se rozd lí na t i díly, z nichž jeden p ipadne na plinthos s kymatiem, druhý na echinos s prstenci (anulus) a t etí na kr ek (hypotrachelion) …. Ve sloupech se vyryje 20 kanelur. …. Na pevnin vznikl dórský ád s prostými sloupy, které p ipomínají mykénské a egyptské formy. D ík bez patky je žlábkován, sloup je opat en poduškovou hlavicí. Stá í chrámu podle sloup rozeznáme podle výšky a tlouš ky sloup . Thermos Apollón v chrám B ( erven n vyzna en) pochází z 10 až 9. století p ed naším letopo tem, chrám C vznikal kolem roku 625 p ed n. l. Megaron má rozm ry 6 x 23 m, jeho zadní st na je mírn konvexní. Chrám byl opat en štítem. Jeho pokra ovatelem ze 7. století je peripteros, obklopený 5:15 d ev nými sloupy (pom r 1:3). Sloupy, neobvyklého pentastylu již byly vystav ny na vyvýšené podložce, stylobatu. Hekatompedos má rozm ry 7 x 32 m (pom r 1:4, 5) a je ze všech stran obklopen sloupy. Sloupy lení i vlastní cellu a opisthodomos do dvou ástí. Zajímavá je zde rekonstrukce i ásti st echy, která se v pr elí obracela štítem. Zbytky malovaných metop (hlin né desti ky), hlin ný geison, antefixy zdobily hlavy satyr a menád. Triglyfy mohly být ze d eva nebo z pálené hlíny. Sparta Chrám I, Artemis (Orthia), 1. tvrtina 8. století p ed n. l. Zbytky nejstaršího chrámu na Peloponnesu. Osídlení zde záhy po dórském vpádu (10. století p ed n. l.), do nejstarší doby ob tní otlá , ale stavba až za konsolidace Sparty. Celý okrsek údajn sloužil pro kultovní tanec. V 6. století p ed n. l. vznikl chrám II. Samos Chrám Hery, kolem 630 p ed Kr. Otev ený dvoulodní prostor. Hala je 70 x 6 velká, údajn míry vycházejí podle nového systému p evzatého z orientu, stopa velká 0,35 m. Hekatompedon II, pochází z poloviny 7. století p ed n. l. Chrám má rozm ry 20 x 100 stop (6,5 x 33 m), je tedy zna n protažený (1:5), má otev ené elo. 6:18 sloup vytvá í pom r 1:3. Je to hexastylos, peripteros. Olympia Op t He in chrám II, vznikal kolem roku 600 p ed n. l. Zatímco Zeus m l nadále v Olympii oltá pod širým nebem, dostala jeho manželka Hera již v polovin 7. století jednoduchý antový chrám mezi opisthodomu (chrám I). P edsín byla hluboká 20 stop, hekatompedos byl 100 x 24 stop (31,3 x 8). Zpevn ní podélných st n je proto, aby unesly st echu s taškami, objevily se zde ploché niky. Kolem 600 došlo k p estavb , p i níž byl chrám opat en okružní chodbou s vn jšími d evnými sloupy (6:16). Vytvo en je tak pom r 1:2,5. Posazena je na
nízkém stylobatu (18,8 x 50 m). Peripteros, hexastylos. D ev né sloupy (ty zde ješt vid l Pausanius) byly postupn nahrazovány, takže pocházejí z r zné doby a mají nestejnou velikosti i nestejné hlavice. Kerkyra Chrám Artemidin, kolem 600/590, v p ístavu založeném korintskými již v r. 734 p ed n. l. Zde vznikl nejstarší kamenný chrám ecka, který dosud známe. Zhruba o 30 let starší než chrám v jiné korintské kolonii, Syrakusách. Oktostylos, pseudodipteros, dórský. Leží na stylobatu o výšce 35 cm. Cela má 100 x 25 stop (proporce 1:4) a má okružní chodbu o 20 stopách (pseudo-dipteros). Lo byla dodate n rozší ena na 27 stop. Další proporce: rozm ry stylobatu 22,41 x 47.89 tzn. 8: 17 odpovídají po tu sloup (pom r zde je již jen 1:2,17). Syrakusy (Sicilie) Chrám Apollon v, kolem 565 p ed Kr. Syrakusy platí za první dórskou kolonii založenou z Korintu v roce 735. O n co mladší je Olympieion jsou nejran jší monumentální stavby velkého ecka. Naos je 11,8 x 37, 2 m (tzn. asi 1:3,1) , na východ s otev enou p edsíní in antis, na západ uzav eno. Peripteros, hexastylos 6:15 (tzn. pom r op t 1:2,5), stylobat o velikosti 21,5 x 55,1 m. Sloupy na stranách mají jiný pr m r (1,84m) než v pr elí (2,02). Kleomenes a Epikles (sloupy) vytvo ili chrám. Cheám Athény, po 480 p ed n. l. Athény, archaický chrám Rekonstrukce podoby chrámu z doby kolem 570 p ed Kr. Barevnost, zde práv v erném tónu regulae a triglyfy. Gela (Sicilie), pokladnice Profilace štítu na pokladnici (13,18 x 10,98), kolem 560 p ed n. l. Terrakotta. Paestum (jižní Itálie) Chrám Hery I, tzv. Basilika (s 9 sloupovým pr elím!) vznikala kolem roku 540 p ed n. l. Také zde se uvádí stavitel Libon z Elidy, ale to není asov možné. Basilika je peripteros, nonastylos. Pom r 9:18 (tzn. 1:2!). Velice zajímavé a dále neopakované je zde dvoulodí, st ední ada sloup . Dále je zde chrám Athény (Deméter), 510 p ed n. l. v pozdním archaickém stylu. Hexastylos 6:13 (tzn. 1:2,17), stylobat 100 stop (32,8 m), pom r 4 x 9. Cela má pom ry 1:3. Chrám Hery II. tzv. Poseidon v chrám. Postaven kolem 460 p ed n. l. Dv ady vnit ních sloup s již charakteristickým uspo ádáním. Hexastylos, peripteros, 6:14, tzn. pom r 1:2,33. Základy 72 x 180 stop (2:5, tzn. 1:2,5), stylobat 24,31 x 59, 93. Selinunt (Sicilie) Bylo to založeno kolem poloviny 7. století sicilskou Megara Hyblaia. Chrám C stav n v l. 540-510 cca p ed n. l. Triglyfy jsou velké do 1,08 m, metopy do 1,15 m. ímsoví dosahuje výšky 4,5 m. Stylobat je rozlehlý 23,94 x 63,72 m. Sloupy jsou štíhlejší než obdobné v krátce p ed tím postaveném chrámu v Syrakusích i Koryntu. Nárožní konflikt je zde vy ešen rozší ením nárožního triglyfu. Naos má proporce 1:4, 10,4 x 41,55, tzn. 20 x 80 lokt po 52 cm, pom r sloup 6:15/17 (hexastylos). Chrám E (He in chrám II), stav n n kdy po 460/50 p ed n. l. Nejmladší ze t í chrám na východ m sta. Stav n podle vzoru olympského chrámu, dokon eného r. 456 p ed n. l.
Chrám in antis postikum. Stylobat má 25,32 x 67, 74 m. Hexastylos, peripteros, 6:18, tzn. pom r 1:3. Korinth Apollon v chrám, kolem 540 p ed n. l. Pozdn archaická stavba. 4 stupn nesou 6:15 sloup m. Trojlodnímu prostoru se 2:4 sloup m na východ , odpovídá na západ 2:2 sloup m. Stylobat o velikosti 21,48 x 53,82 m ukazuje na první zak ivení. Pom r je 1:2,5. Pr elní osy jsou širší než podélné (4,03 m, resp. 3,74 m). Rozší eny jsou zde nárožní metopy. Hexastylos, in antis postikum, 6:15, tzn. pom r 1:2,5. Aigina Chrám Aphaii z doby kolem 500 p . n. l. Vznikal na starších základech chrámu z roku 570 p ed n. l. Hexastylos 6:12, pom r již 1:2. Stylobat je v obdobném pom ru 13,77 x 28, 515 (tzn. 1:2,1). Jiný je zde pom r interkolumnií v ele (2,62) a v bo ních st nách (2,56), sloupy v pr elí jsou o 2 cm siln jší. Ješt chybí zak ivení. P esné pom ry: Stopa 32,8 cm odpovídá 16 x výšce sloupu, spodní pr m r 3 x, interkolumnium 5 x. Olympie Di v chrám, postavený mezi l. 470 až 456 p ed n. l., architekt Libon z Elidy je doložen jako stavitel., hexastylos, 6:13, pom r 1:2,17. Stylobat 27,68 x 64,12 m. Cela má 3:9 polím. Athény Hefaisteion (Theseion), 450-40 p ed n. l. , hexastylos, peripteros. Pom r 100 stop dlouhé stavby je 4:9 (14,45 x 32,51 m). Pom r sloup 6:13, tzn. 1:2,17. Chybí stylobat, samostatné mramorové stupn . Nárožní konflikt ešen rozší ením interkolumnia. Strotera, kalymatie. Annuli, skamilla. Parthenon , postaven byl v l. 447–438/32 p ed n. l. Po zni ení akropole Peršany v roce 480 byla stavba zahájena pon kud jižn ji od starého chrámu. Podloží má rozm ry 31,39 x 76, 82 (stylobat 23,53 x 66, 94 m) a p vodn zde m l být peripteros 6:16. Také cela m la být len na 2:10 sloupy. Dnes stavba prodloužena cca o 4 m, takže 8 pr elních sloup , oktastylos, 8:17 (1:2,1). Sloup je vysoký 10,43 m), nárožní sloupy jsou zesíleny o 4,3 cm. Entaze je minimální, tvo í jen 1/600 výšky sloupu (absolutn 1,75 cm). Zúžení interkolumnia eší nárožní konflikt. Iktinos (pozd ji stav l v Eleisis a Bassai) a Kallikrates (zhotovil plány i chrámu AthényNíké), socha Feidiás. Mys Sunion Chrám Poseidon v byl postaven kolem 450-440 p ed n. l., hexastylos. 6:13 (pom r asi 1:2,16). Postaven byl nad nedokon eným chrámem, zni eným Peršany. Základy mají rozm ry 13,47 x 31,12, jsou pom rov obdobné athénskému Parthenonu, pom r tedy tvo í 4:9. Na vnit ní stran se objevuje iónský vlys, stejn jako o n co pozd ji v Bassai. Delfy Pokladnice athénských z doby kolem 510/500 p ed n. l. Tholos o stylobatu v pr m ru 6,32. Pom r sloup 3,10 k 0,445 m. Cela má v pr m ru jen 3,54m. Nejstarší ecký tholos, založil v Delfech tradici. Dále zde byl mladší tholos 390/80 p ed n. l. Pokladnice zde n které mají karyatidy, které jsou starší než Erechteion.
Akragas (Agrigentum, Girgentia na Sicilii) Chrám D, chrám Junony Lacinia, postaven kolem 450 p ed n. l. Založená osada 582 p ed n. l. z Gely. Moc m sta skon ila zásluhou Karthaginc v roce 406. Stylobat je 16,91 x 38,10 m
velký, 2,5 x v tší je následující tzv. Herakl v chrám a 9 x v tší je Olympieion. P esto má
roporce jako Hefaisteion v Athénách 4:9.
ssai. Stylobat má rozm ry 16,93 x 39, 42 Bassai Nedaleko Figaleie v Arkádii, dórský chrám zasv cený Apollónovi Epikurovi. Vznikal v letech 43010 p ed n. l. Zmín n (Pausanias) je zde jako autor Iktinos. Zajímavostí je zde dále
bo ní vchod do svatyn . Nový typ volutových hlavic uvnit . Kombinace dvou styl .
n. 1:2,5, což je pon kud archaický pom r. Akvarel C. R. Cockerella. Tegea Chrám Athény Alea, kolem 350-340 p ed n. l. Požár v r. 394 zni il starší chrám, jako architekt novostavby je uvád n Skopas z Paros, socha a spolupracovník na Mausolleu v Halikarnasu. Vystav no z mramoru, první mramorový chrám. Stylobat 19,19 x 47,55 m Hexastylos, peripteros 6: 14, tzn. 1:2,33. Nepodléhá to tendenci ke zkraycování (Nemea a Argos 6:12, Epidauros 6:11). Štíhlé sloupy. Nemea Argos Epidauros Iónský ád Krepis. U iónského ádu se pohyboval po et stup
mezi 3 až 7.
Sloup Sloup má již klasické trojd lení. Patka. Konstrukce patky iónského sloupu popisuje Vitruvius následovn : jejich rozm ry se rozvrhnou tak, aby výška s plinthem m ila polovinu pr m ru sloupu a aby jejich p e n lek, kterému ekové íkají ekfora vybíhal o polovinu pr m ru. Ší ka i délka plinthu bude proto m it 1 1/2 pr m ru sloupu. Dále rozlišuje asijsko-iónské a atticko-iónské patky. Patka (spira) rozvádí tlak na krepidu. Asijsko-iónská patka má plinthus. Objevuje se na ni vodorovné kanelování. Atticko-iónská patka nemá plinthus. Horní torus asto zdobí rýhování, pletenec i jiné vzory. výška se pohybuje mezi 1/2 až 5/9 dolního pr m ru sloupu. D ík. Za íná vždy náb hem s páskou. Kanelury (stria) má mít iónský d ík 24 podle Vitruvia. Ve skute nosti se po et pohybuje mezi 22 až 44, zpravidla je to 24. Sloup se zužuje o 1/6 svého
pr m ru. Entase v 1/3 výšky. Mezi kanelurami jsou stezky, která dovoluje hlubší profilaci než m l dórský ád. Výjime n je nahrazen d ík sloupu ženskou figurou, karyatdidou. Hlavice Vitruvius popisuje p esn konstrukci hlavice. Hlavice je odvozena ze sedla d ev né konstrukce. Nejstarší hlavice pochází údajn ze Smyrny, ale s pozd jší iónskou hlavicí má málo spole ného. Daleko blíže jsou tzv. aiólské hlavice. Jejich voluty vyr stají p ímo z d ík . Posledním stupn m je iónská hlavice se spojenými volutami. Asijsko-iónská hlavice se liší od aticko-iónské jen málo, spíše v pom rových vztazích. U asijských hlavic jsou voluty dále od sebe a také jsou lehce menší než voluty atticko-iónské. Stavební spára je na hlavicích v r zných úrovních. Kladí Iónské kladí je trojího druhu. Asijsko-iónské kladí se objevuje ve dvou podobách: a) asijsko-ionské kladí dvoudílné (bez vlysu, se zubo ezem) b) asijsko-iónské kladí trojdílné (s vlysem i zubo ezem) c) attisko-iónské kladí trojdílné bez zubo ezu Ale je to pon kud um lé len ní, jak dokazuje architráv ereichteionu s karyatidami, kde je dvoudílné kladí se zubo ezem. Architráv Epistyl má kymation, který musí být v 1/7 výšky epistylu. Zbylá ást mimo kyma se rozd lí na 12 dílu. 3 díly pat ily spodnímu pásu (fascia), 4 díly pat í dalšímu dílu a 5 hornímu pásu. Jednotlivé díly sm rem vzh ru p edstupují. Vlys (zoforos) nad epistylem má být o 1/4 nižší než epistyl. Pokud by m l být vyzdoben reliéfy, pak musí být naopak o 1/4 vyšší. Kymation z této výšky zaujímá 1/7. Nad vlysem a je vytvo en zubo ez (denticulus), jež je vysoký jako st ední pás epistylu. Má být vyložen ve shod se svou výškou. U starších eckých staveb byl však vyložen více. ímsa (geison)
Zá ez (intersectio), jemuž se ecky íká metopé. ímsová deska je podep ena kymatem s listovcem u v tších staveb, u menších je užito lysis. Korunní ímsa se svým kymatem, nepo ítaje okapovou ímsu (simu). A v bec všechny p e n lky, které p esahují o tolik, kolik mají na výšku, mají vzhled ladn jší.
Patka. Konstrukce patky iónského sloupu popisuje Vitruvius následovn : jejich rozm ry se
s plinthem m ila polovinu pr m ru sloupu a aby jejich p e n lek, kterému ekové íkají ekfora vybíhal o polovinu pr m ru. Ší ka i délka plinthu bude proto m it 1 1/2 pr m ru
sloupu.
tlak na krepidu. Asijsko-iónská patka má plinthus. Objevuje se na ni vodorovné kanelování. Atticko-iónská patka nemá plinthus. Horní torus asto zdobí rýhování, pletenec i jiné vzory. výška se pohybuje mezi 1/2 až 5/9 dolního pr m ru sloupu. Štít Výška štítu se ur í tak, že celé pr elí korunní ímsy se rozd lí na 9 díl , z nichž jeden je výškou. Na štítu nebylo užito zubo ezu. Nad korunními ímsami se z ídí okapní ímsy, kterým ekové íkají epaietides, jsou o 1/8 vyšší než jsou korunní ímsy. Chrli e v podob lvích hlav se m ly d lat nad sloupy, aby voda jimi chrlená nepolévala lidi. Zajímavost: Vitruvius doporu oval kv li optickému klamu vyklonit všechny sou ástky nad hlavicemi sloup o 1/12 jejich výšky. Strop Je zpravidla umíst n ve výši vlysu, nebo prodlouženou deskou ímsy. Systém se jinak neliší od dórského ádu. Proporce Propor ní vztahy vysv tloval Vitruvius tím, že Iónové, když pomýšleli na stavbu Artemidina chrámu a hledalo proto nové tvarové pojetí, p enesly na n j formu podle
štíhlosti ženské. Již to nebyl pom r 1:6, ale 1:8, aby chrám m l vznosn jší vzhled. „Místo
i p evislé voluty jakoby nakade ené ku ery ve vlasech a elné jejich strany vyzdobili kymatii a enkarpami, rozloženými jako vlasy. Po celém sloupu spustili kanelury jakoby
nápodobu drapérie na šatech vdaných žen.
: pr m r sloupu v Priene je 125 cm, u Erechteia 84 cm, v Magnesii jen 66 cm. Interval je zhurba 1:3. Potomci pak pokro ili v ušlechtilosti a m li zálibu ve štíhlejších liniích, takže to byly 1:7 u dórského a 1:9 u iónského. 7 Artemision v Efesu (Malá Asie) Iónský. Za ato 546 p ed n. l. Nejmladší chrám byl zapo at v r. 356 p ed Kristem. Až do po átku 6. stol. p ed n. l. se zde Artemid ob tovalo pod širým nebem. Ješt p ed polovinou století zde za al stavitel Chersiphron a jeho syn Metagenes z Kréty s výstavbou nejv tšího chrámu eckého sv ta. Stylobat má rozm ry 55,1 a 115,14 m. 8 sloup s rozši ujícími se poli sm rem doprost ed (od 6,13 až k 8,74 m). Na bo ní stran je 21 sloup na zadní stran 9 v normálním uspo ádání (5,22, tzn. 10 loket). Místo opisthodomu je zde svatyn (adyton). Celkový po et sloup na stavb je 114. Sloupy spo ívají na bohat len né patce (spira a torus), položené na plinthu (hrana 2,35). Plinthu zde bylo patrn použito poprvé. Sloupy z 5. století mají 24 kanelury, ze 4. století jen 20 kanelur. Kombinace dvou ád na jedné stavb . Didyma u Milétu Nejstarší Didymaion. Kolem 540 p ed n. l. Vzorem pro stavby na Samu a v Efesu. Priene Chrám Athény Polias. Z doby mezi 350–330 p ed n. l. Dílo architekta Pýthea, stavitele mausolea v Halikranassu. Je považován za tv rce pozdn klasického iónského stylu. Odstranil z iónského kladí vlys, když umístil ímsu p ímo na architráv. Stylobat je 6:11 sloup , pom r lodi je 3:8 u st n, na vn jší stran 2:5. Pýtheus je zmi ován i jako autor teoretického spisu ve Vitruviovi. Olympia, Filippeion Krátce po bitv u Chairóneie v roce 338 p ed n. l. (podle Pausania) se za alo s jeho stavbou. Jméno tholos získal po lenech rodiny Filipa Makedonského, jejichž sochy byly v chrámu umíst ny. 18 sloup kruhového peripteru. 14 m pr m r. Na vn jšku byl poprvé u kruhové stavby (tholos) zvolen iónský ád, uvnit je korintský. Chrámový okrsek se nazývá Altis. Místo konání olympijských her, které byly zakázány až císa em Theodosiem ve 4. stol. n.l. Chrámový okrsek zp ístup ovaly dvojí propyleje, v tší na jižní stran . Stavby zde vznikaly postupn , ne najednou jako na athénské akropoli. Je tu archaický chrám Hery, ada pokladnic, pak z klasického období Di v chrám s proslulou Feidiovou sochou. Nejzápadn jíi je pak umíst n helénistický Filippeon s dlouhou sloupovou síní (zv. ozv novou). Didyma u Milétu Mladší Didymaion, chrám Apollóna. Kolem 310 p ed n. l. až 2. stol. po Kristovi. 10:21 sloup m, dipteros. Krepis sedmistup ová. Cella má 11:33, stylobat 51,13 x 109, 34 m, tedy jen o n co menší než v Efesu. Sloupy 1:10 a mají poprvé, v iónském sv t , entazi. „Adyton“ lení mohutné pilastry již nikoliv len né do dvou ástí. Samos Iónský. Dipteros Hery, kolem 530 p ed n. l. Stylobat 52,5 x 105 m.
Magnesie na Maiandru Artemidin chrám (Artemis Lykofriene) z období 160–130 p ed Kr. (p vodní chrám v dórském stylu zde stál ve 4. století p . Kr.) je považován za vrcholné dílo Hermogéna, který byl nejslavn jším iónským teoretikem. Podle Vitruiva kolovaly jeho spisy i v Itálii, ale jeho dílo se nedochovalo. Magnesijský chrám se vyzna oval adou novot, „jež nebyly vždy p íliš vkusné“. Tak nap íklad ve štítech byly místo socha ské výzdoby t i okna. Chrám byl vytvo en jako oktastylos, dva st ední sloupy byly od sebe více odsazeny (eustylos!). Novinkou je zde rovn ž pseudodipteros. Další stavbou je zde chrám Dia Sosipolis, který byl postaven kolem 195 p ed n. l. a nov je postaven v Berlín , Pergamon.Museu. Stylobat 7,38 x 15,82, tetrastylos, prostylos. Proponováno je to v podob eustylu, údajn toho byl iniciátorem Hermogenes z Priene. Sardy Chrám Artemidy, Konec 4. stol. p ed n. l. až polovina 2. stol. po Kr. P ipojeno až Alexandrem Velkým (Lydie). Základem byl zde starší oltá Artemidy (Xenofon). Naos je disponován 1:3 (23 x 67,52 m). Athény, Akropole K p ebudování celé akropole v Athénách došlo po jejím zni ení Peršany, kte í akropoli nadvakrát dobyli a posléze i pobo ili. Po nové výstavb se sem vrátil athénský poklad, který byl b hem válek umíst n na Délu. Vstupní partie se nazývá Propyleje, jsou dnes p ekryté mladší ímskou sloupovou stavbou. Novostavba na základech starší pobo ené, vznikala v l. 437–431. Zde je jako tv rce uvád n architekt Mnesikles. Jejich p ímá kopie byla provedena v Eleusin . Socha Athény Promachos d lal Feidias. Chrám Athény Parthenos (Parthenon), Iktinos a Kallikrates, socha Feidiás. Postaven byl v letech 448–432 p ed n. l. z pentelického mramoru na míst staršího chrámu, který zbo ili Peršané. Peripteros 8:17 sloup m. Erechteion. Stav n 421–406 p ed n. l. Zasv cen byl n kolika boh m, Poseidonu Erechtheu, Athén a dalším. To údajn zp sobilo i nepravidelnsoti stavby. Jsou zde konkávn vyžlabené voluty, na rozdíl od p edchozích, vypouklých. Objevuje se zde rovn ž nov pásový vzor. Chrám Athény Niké (Niké Apteros), po 449 p ed Kr. Kallikrates. Amfiprostylos s tetrastylem. V sousedství tzv, Ilissostempel, dnes zni ený, byl patrn rovn ž dílem Kalikrata. Pergamon Pochází oltá z let 180–160 p ed n. l. Korintský ád. Je ješt více dekorativní, než iónský a není tolik svázán pravidly, je také prokazateln nejmladší. Proti iónskému ádu je hlavice tvercová, takže zde není ani tento poslední ádový konflikt. Podle tradice nevznikal ád postupným, vývojem, ale u jeho zrodu stál jednotlivec, socha nebo kovotepec Kalimachos z Korintu, který žil kolem roku 400 p ed n. l. P itom se pravzor korintského ádu hledá v Egypt , v kalichovitých hlavicích s florálním dekorem (palmetou, lotosem a papyrem). Korintský ád se v ecku uplatnil již jen v malé mí e, o to v tší užití m l posléze v ímské architektu e. Vitruvius charakterizuje korintský ád takto: Korintské sloupy mají všechny rozm rovosti své symetrie stejné se sloupy iónskými krom hlavic, jejichž výška je d lá
pom rn vznosn jšími a štíhlejšími, protože iónské hlavice mají výšku jednu t etinu pr m ru sloupu, kdežto korintské celý pr m r d íku. P idáním 2/3 pr m ru sloupu se stávají korintské hlavice svou vznostností napohled štíhlejšími. Ostatní lánky, jež se kladou nad sloupy, usazují se na korinstkých sloupech bu podle dórských rozm rových vztah , nebo podle obvyklostí iónských, ježto korintský sloh sám nevytvo il vlastní ád o korunních ímsách ani o ostatní výprav . „Naproti tomu t etí sloh, jenž se jmenuje korintský, je napodobením panenské štíhlosti, protože jeho ladn jší výzdoba p sobí dojmem panny, která je pro útlost svého v ku stav na z graciózn jších lánk t la. Hlavice byla údajn objevena tímto zp sobem: M š anská dívka z Korinthu, již na provdání, onemocn la a zem ela. Její n kdejší ch va snesla po poh bu panenky, s nimiž si dívka za živa hrávala, naskládala je do košíku, košík donesla k náhrobku a postavila jej na hrob. Košík pak p ikryla taškou ze st echy, aby v ci pod širým nebem déle vydržely. Košík byl náhodou postaven nad ko enem akantu, ten, protože byl tísn n zmín ným b emenem, vyhnal na ja e své listy a stvoly kolem košíku, zásluhou t žké tašky, musely se listy svinout do závitnicových kone k . Tehdy šel kolem Kallimachos, zvaný Athé any pro své jemné a ušlechtilé práce v mramoru, jako punti ká ský, šel tehdy okolo, všiml si košíku … Vitruvius konstruuje hlavici s abakem tak, aby výška odpovídala spodnímu pr m ru sloupu. Zaoblení abaku má být takové, aby inilo 1/9 elní ší ky. Výška abaku má init 1/7 výšky hlavice. Zbytek hlavice se pak m l rozd lit na t i díly, z nichž jeden pat il dolnímu listu. Pod kv ty abakovými jsou umíst ny úponky (helices), vlastní kv ty m ly mít stejnou velikost s výškou abaku. První p ípady použití korintského ádu odpovídají vnit ní dekoraci. Ve vn jším pohledu se pvn uplatnily v roce 335 p ed n. l. na Lysikratov pomníku v Athénách. Pozd ji se korintský ád dost uplatnil u kruhových staveb (Epidauros, Filippeion v Olympii). Je to ád, který vlastn se rozší il až v dob helénismu. Krepis Pravúhlá p ípadn s vybráním p i dolním konci stupn . Sloup Trojd lení Patka je atticko-iónská, vždy ale s plinthem, bývá asto konstruována z jednoho kusu spolu s plinthem. D ík má entasi, zužuje se o 1/7 až 1/6, výška sloupu se pohybuje mezi 8,5 až 10,5 spodního D (19 až 21 modul). 24 kanelur se stezkou. N kdy dopln no výplní ve spodní ásti (h lky). D ík je naho e i dole opat en náb hem. Hlavice. Její výška zhruba 2 moduly. Má kalichovitou formu (kalathos). Ve spodním okruhu se objevuje 8 až 16 akantových list , ve druhém okruhu je 8 list , posunutými do os spodní vrstvy. Z listové ásti hlavice vybíhají stonky (hellices), které se závitnicovit stá ejí pod abakem, ale podporují také st ední kv t. Abakus je pom rn plochý. Údajn šest typ korintských hlavic: 1. horní ást hlavice s me íkovými listy, nejsou tu voluty (V ž v t v Athénách) 2. akantové listy vyvedeny pod abakus, kde se ohýbají 3. akanty v nároží vytvá ejí voluty 4. obdobn utvá eno, ale abakus je zbrohýbán a vyto en 5. dv ady akant a voluty (definitivnítvar) 6. hlavice dopl ují figurální motivy
Kladí má bohatší dekoraci než u jiných ád . Je trojdílné, zpravidla p ejímá profilaci iónského kladí. Nový lánek se objevuje u ímsy (geisonu), kde je použito konsol. Mezi konsolami jsou n kdy kasety bohat profilované a zdobené. P ípadný zubo ez je mén vyložen. Athény, Lysikratova lucerna Pseudomonopteros. Vít z hudební slavnosti v roce 334 p ed n. l. byl Lysikratés. Pro jeho trojnožku, cenu ud lovanou básník m, byl postaven podstavec, kde se poprvé na vn jší fasád uplatnil korintský ád (p ed tím již uvnit v Bassai a v Tegee). Šest korintských polosloup . Hlavice pat í k nejlépe propracovaným. Podle Pausania to bylo v ulici, kde bylo více takových monument postaveno. Athény, V ž v tr Je dílem syrského architekta Andronika. Uvnit v že byly vodní hodiny (Klepsydra), zven í slune ní hodiny (Gnómón). V ž stála uprost ed tržišt . Dílo patrn pochází z poloviny 1. stol. p ed n. l. Athény, Olympieion Chrám Dia Olympského, stojící mezi akropolí a stadionem. Vybudován již v dob ímské nadvlády. Práce ovšem byly zahájneny roku 175 p ed n. l. Antiochem IV. Epifanem, resp. již v 6. století p ed n. l. za Peisistrata (archaický peripteros 30x60 m). Helénistická stavba m la mít sloupy iónské, ale posléze byly nahrazeny korintskými, dokon enými za Hadriana v roce 131 n. l. Helénistická stavba byla inspirována chrámem Hery na Samu, dílo Polykratovo. Dipteros, p vodn o 120 sloupech, hlavice mají abakus s dosud neokosenými rohy. Chrám Opakování typ , obrázek. Oltá . Oltá v zásad tvo il masivní kamenný pult, který m l n kdy zna né rozm ry. Z hlediska kultu byla nejvýhodn jším postavení oltá e východn od vchodu do chrámu. N kdy dvojice, protože ob tiny rušily požárem, byly tyto oltá e umís ovány nikoliv p ed chrámem, ale stranou. V pozdním eckém období se oltá e prom nily v samostatné architektonické útvary velkých rozm r . Telesterion Zvláštní ecký chrám, kde byla konána mystéria, tzn. výklad tajné nauky. Nejznámn jší byl chrám v Eleusin , který byl p estav n za Perikla Iktinem v rozsáhlou sloupovou sí o veliksoti cca 55 x 50 m se 42 sloupy. prostor osv tloval jen otvor ve st eše. Forum (agora) Agora sloužila jako trh, ale posléze to bylo i ve ejné prostransrtví sloužící i k jiným ú el m. Podle Vitruvia zakládají ekové svá fóra do tverce (n kdy lichob žníku) s velmi rozlehlými dvojitými sloupovými loubími a vyzdobují je hust postavenými sloupy s epistyly z maramoru nebo jiného kamene. Naho e nad stropy portik z izují ochozy. Sloupová sí a procházkové sloupo adí (stoa)
Sloupové sín jsou z ízeny proto, aby se lid z divadla mohl uchýlit v p ípad nepohody. Procházkové sloupo adí má být dvojité, se zevními sloupy dórskými. Stoa v Priéné sloužila jako ve ejná promenáda. Sloupo adí tohoto typu pat í k nejp ízna n jším rys m nap l svobodných m st Východu. Chránila p edevším p ed ostrým slun ením sv tlem, také p ed dešt m. Objevují se i kolonády patrové, jako v Pergamonu na ago e. Propylaje Monumentální vstup (brána) do ve ejné budovy, na svatý okrsek, na ve ejné prostranství význa eného umíst ní. Nejslavn jší propyleje jsou na athénskou Akropoli, které vybidoval Mnesikles 437 až 32 p ed n. l. Divadlo Vitruivus tvrdí, že podle popsaných zásad ímského divadla nelze provád t všechno v eckých divadlech, „pon vadž jestliže v latinském divadle jsou v základn divadla vepsány 4 trojúhelníky pak u eckého divadla jsou to 3 tverce. ekové tak mají orchéstru prostorn jší, skéna ale ustupuje více dozadu a mén hluboké je proskénion, které se nazývá logeion. Je to dáno tím, že v eckém divadle na skén jednali pouze tragikové a komikové, ostatní odehrávali své úlohy jen v ochést e“. Proto se také v eckém názvosloví odlišují skénikové a thymelikové (sbor vystupují kolem thymely). Akustika divadla. Místa zvukov hluchá (katéchuntés) a místa rozptylující zvuk (cirkumsona ní), jež jsou ecky nazývána periéchúntes, dále jsou to místa resonan ní (antiéchuntés) a konsonan ní (synéchúntés). ecké divadlo se vyvinulo z kultovních ob ad , z kultu Dionysova. Zpo átku se slavnost omezovala na zp v a tanec kolem oltá e. V tomto smyslu vznikla kruhová orchestra, v jejímž st edu býval umís ovány Dionýs v oltá . 1. orchestra 2. teátron 3. skéné a proskénio 1. N kde byl oltá uprost ed, n kde mimo, u estných sedadel, n kde nelze oltá v bec identifikovat. Orchestra byla obklopena odvodním kanálkem. Na orchestru se vstupovalo ze dvou stran. Divadlo v Epidauru ze 4. stol. (po átku 3. stol.) p ed n. l., dílo architekta Polykleita ml., se stalo vzorem pro další divadla. Orchestru zde lemuje ada otesaných kamen , uprost ed je v úrovni podlahy kamenná deska s epem pro umíst ní oto ného oltá e. Významné bylo rovn ž Dionýsovo divadlo v Athénách, které bylo dokon eno roku 338 p ed n. l. 2. Hledišt obemykalo orchestru v úhlu o n cio v tším než je 180°. Zpravidla bylo kruhové, ale n kdy se p izp sobovalo terénu. P vodn zde bývala d ev ná sedadla, posléze kamenná. Hledišt (theatron) bylo s výhodou umís ováno v klesajícím terénu. Sedadlo ve své zadní ásti prohloubené sloužilo sou asn jako op rka pro nohy sedícího ve vyšším po adí. P i orchest e byla sedadla pro vznešen jší hosty, uprost ed sed l Dionýs v kn z, který divadlo ídil. Dionýzovo divadlo v Athénách m lo kapacitu 17000 divák (po poslední úprav až 30000 divák ), na Délu jen 5500 divák . U v tších divadel byla ješt vodorovná komunikace v hledišti, která se nazývala diazoma. Svislá se nazývá kerkides. 3. Skéna (z eckého skéne – stan) byla obdélná budova, která pohledov uzavírala teétron. Vp edu bylo podium, tzv. proskénion (logeion), ze stran byla uzavírající k ídla, paraskenia. Pr chody zde vedoucí se nazývaly paradoi. St na zpravidla p edstavovala královský palác a mívala celkem p t dve í. Prost ední byly vchodem do paláce a pat ily hlavnímu
protagonistovi hry. Vedlejší vchody byly vstupy k obydlí host (hospitalia), pat ily deuteragonistovi a tritagonistovi, další byly již v paraskéniích a nazna ovaly cesty do m sta (zleva) a p es pole (zprava), tzn. do ciziny. P vodn byla skéna skute ný stan pro p evlékání herc . P edstavení v eckém divadle tvralo tak p l dne, ale p i slavnostech bylo v provozu i n kolik dní. Vývoj divadel lze sledovat od klasického období po helénistické. V helénistické dob prakticky v žádném m st již divadlo nechyb lo, divadla si dokonce z izovaly i malé pohrani ní osady. Helénistické divadlo je proti staršímu eckému divadlo podstatn rozm rn jší ( ím mladší tím v tší). Liší se však i skénou, která se rovn ž zv tšila, což odpovídalo i zvyšujícímu se po tu herc . Divadlo v Epidauru odpovídá popisu Vitruivov : ke kruhu orchéstry p iléhá obdélná skéné, která uzavírá p lkruh doplnách sedadel theátru (hledišt ). Nejv tším divadlem bylo patrn Dionýsovo divadlo v Athénách, v hledišti byla k esla pro významné osobnosti. 8. Ódeion Menší stavba pro recitaci a zp v, zvlášt vhodná p i špatném po así, protože odeion byl zpravidla zast ešen. V Athénách byla odeia ty i, n kdy sloužilo i k soudnímu ízení. Zpravidla m ly odeiony tvercový p dorys, hledišt bylo upraveno obloukovit . Budova mohla být využita i k jiným ú el m. Knihovny Na severní stran pergamského nám stí se nacházela proslulá knihovna s 10 000 svitky, jež byly uloženy ve výklencích kolem úst ední tvercové sín . V helénistické dob byly knihovny, které by odpovídaly funkci m stské knihovny, umíst ny ve zvláštní knihovn . Objevena byla patrová budova knihovny v Efesu. Rukopisy a katalogy zde byly umíst ny ve tvercových výklencích mezi sloupy. V pozadí pak byl velký výklenek na sochu, patrn boha, m sta i panovníka, který nechal knihovnu vybudovat. Patrn nejv tší knihovna antického sv ta se nacházela v Alexandrii, obsahovala na 700 000 svazk . Radnice (búleutérion) Tak ka nepostradatelná sou ást helénistického m sta. Odvozeno od slova rada (bule). Byla to prostranná zasedací sí rady (miniaturního senátu) polosvobodného m sta, jejíž sedadla byla uspo ádána stup ovit . V otev eném prostoru býval oltá . Sedadla mohla být umíst na polokruhovit , ale rovn ž mohla sledovat obdélný p dorys budovy. Sou ástí radnice v její p ední ásti byl rovn ž uzav ený dv r se sloupovým ochozem na t ech stranách a op t s oltá em. N kdy se ovšem m stská rada scházela v divadle. Dokonale probádané je búleutérion v Mílétu, který vznikl kolem r. 160 p ed n.l. Vstup do areálu tvo í portikus se ty mi sloupy. Vchází se jím do nádvo í tvercového p dorysu, obklopeného sloupo adím (peristyl). Samotná zasedací sí se nacházela vzadu. Celkem byla budova velká asi 25 x 35 m, stup ovitá sedadla byla asi pro 1000 lidí. Vytesána byla v rostlé vápencové skále. Priéné, bylo zde shromaždišt lidu, ekklesiasterion, kolem 200 p . n. l., asi 20 x 21 m. Ekklesiasterion
(shromaždišt ), obdélná krytá budova pro sch ze lidu v antickém ecku. Uvnit po t ech stranách sedadla, tvrtá strana je vyhrazena p edsednictvu. Podle vitruvia to bylo malé divadlo. Prythaneion Správní palác ur ený len m výboru rady (prytanion). Byl ur en k celodennímu pobytu. Nacházel se proto blízko búleuterionu. Centrem byl velký sál se sochami salvných bohatýr a státník . Byl zde také posvátný obecný ohe , odkud se bral ohe . N kdy byl umíst n v tholosu? Gymnasion Podle Pausania byla gymnasiony nejd íve travnatá prostranství ohrani ená stromo adími, pozd ji obehnaná zdí. Nakonec se dispozice (od 4. století p ed n. l.) m ní do podoby nákladných a honosných budov, dopln ných dokonce propylejemi. Za ízení sloužící k výchov mládeže. Gymnasion v Sélinúntu m lo místnosti rozloženy kolem úst edního dvora s patrovou kolonádou. Ta m la v p ízemí hlavice dórské, v pat e iónské. Dokonalý typ eckého gymnasia se zachoval v Syrakusách. Tvo en je p lkruhem se stupni, které sloužily ve ejnosti, aby se mohla ve ejnost zú astnit výklad a p ednášek. Na prot jší stran je malý chrám, kterým je p lkruh odd len od grandiózní palaistry. Ta již byla ur ena t lesným cvi ením, p esto také v ní bylo sloupo adí a snad zde v Syrakusách byla umíst na také knihovna. Exedry sloužily pro p ednášky filosof a k recitacím. Palaistra Ur eny pro zápas a p stní boj. Nejd íve byly od gymnasia odd leny, pozd ji s nim i vytvá ely jediný celek, dopln ný navíc ješt stadiem. V ím již podle Vitruvia nebyly obvyklé, ale p esto byly odkázány eky. P i palaistrách se mají postavit tvercové nebo obdélníkové sloupové sín tak, aby okruh jejich chodeb inila 2 stadia. ekové tomu íkají diaulus. Ke t em sloupovým loubím se postaví prostorné exedry se sedadly (pro disputaci filosof ). U dvojitého sloupo adí se umístí tyto lánky: Uprost ed efébion (sí mladík ). Po pravici m ly by být sí k ukládání ná adí, jinde pro cviky s mí em pln ným pískem (kórykeión), bezprost edn za ní konisterion (sí , kde se naolejovaní zápasníci poprašovali). Dále tu byla studená umývárna, eky ozna ovaná jako lútron. Na levo od sín mladík m l být elaioterion (místnost pro olej pro zápasníky), hned vedle studený basén (frigidarium). Odtud vedla chodba do propnigea (oh ívárny), byla zde i potní láze (laconicum). Zevn se kolem palaistry vyty ila t i sloupová loubí, u nichž jsou z ízeny stadiové závodní dráhy. Takové sloupové loubí se u ek nazývá xystos (kryté), vedle toho zde byly závodní dráhy pod širým nebem, jimž ekové íkali paradromides. Stadion Býval sou ástí palaistry. Název odvozen od délkové míry, protože stavby m ly od met k met rozm šr jednoho stadia (600 stop, tzn. asi 180 m). Také zde bylo hledišt s kamennými stupni, které mohlo být postaveno ze t í, ale také jen z jedné strany. Pro Olympii byla délka stadia prý stanovena Héraklem, který údajn dráhu ub hl na jedno vdechnutí. Logicky vzniklo jedno z prvních stadií v Olympii kolem roku 450 p ed n. l. Velikost byla 212 x 32 m. Závodní dráha byla ur ena pro maximáln 20 závodník , hledišt bylo ur eno pro 30000 divák . Nejv tší stadion byl v Efesu, pojal 75000 divák . Hippodrom
Závodišt , které bylo ur eno pro zap ažené vozy. Dráha byla delší než stadion, rozd lena byla uprost ed nízkou zídkou. Na jedné stran tuto d lící ze ukon ovala socha Hipodamie, na druhé stran byl oltá taraxippos (postrach koní). Nejstarší hippodrom pravd podobn vznikal rovn ž v Olympii, závodišt bylo dlouhé 4 stadia, tj. 770 m. Nejv tší hippodrom byl patrn v Athénách, m il 8 stadií. V ím z hippodromu vzniká cirkus. Obytný d m Vitruvius íká: ekové atria nestav jí, ale pro p íchozí z izují chodby. Naproti tomu tvrdí skripta, ale i vykopávky, že úst edním prostorem byl zpravidla dv r. Tím asi myslí peristyl. Na jedné stran jsou konírny, na druhé stran vrátnice, jsou zde pak vchodové dve e. Prostor p ed nimi je nazýván thyrórón. Vstupuje se jím do peristylu, kde jsou na st ech stranách sloupové sín , na další anty. Uvnit dále jsou prostorné sály, v nichž paní domu sp ádá vlnu s p adlenami. Po stranách jsou ložnice (thalamos a amfithalamos). Kolem dokola ve sloupových síních jsou jídelny, ložnice a také sv tni ky pro služebnictvo. Tato ást domu je ženská (gynaikónítis, gynaikeion). Mužská ást je rozlehlejší, s v tší úst ední místností, n kdy s typem peristylu, kde jedno loubí je vyšší (tzv. rhódský peristyl). Mužská ást se jmenuje andrónítides. Vedle toho zde byly z izovány samostatn p ístupné hostinské ásti. Ty odd lují chodby, zvané mezidvo í (mesauloi). ecký d m je spíše odvozen z palácových staveb typu megaron, naopak ímský d m spíše vychází z podoby primitivní chýše bežné v Latiu. Dispozice domu na Délu a v Priéné se mnoho neliší. Dv r zpravidla tvercového p dorysu byl p ístupný z ulice. Do dvora se obracely všechny místnosti, v pozadí byla v tší a lépe vyzdobená sí , která sloužila jako jídelna i jako p ijímací místnost. Stará Smyrna (Izmir) Staro ecký d m postavený cca 900 p ed n. l., zni eno kolem 600 p ed n. l. 3 x 5 m velký prostor, zdi z nepálených cihel, asi 30 cm tlusté. M sta Opevn ní, poh by mimo m sto. P ístupové brány. Ulice úzké Agora, nám stí, úst ední prostor. Stoa byla ur ena k promenád . Radnice (buléuterion) a v její blízkosti prytaneion, ú ední budova v níž byl udržován stálý ohe . Šachovnicová soustava. Prvním slavným „urbanistou“ byl Hippodamos Milétský, autor p edm stí Athén, Pirea. Ten také v 5. století p ed n. l. doporu oval rozvrh m sta v podob šachovnice jako ideální. Alexandrie, tv rcem byl dvorní architekt Alexandra Velkého Deinokrates. Ulice zde m ly 7 m v ší i, hlavní ulice pak byly dvojnásobné 14 m široké. Maják na ostrov Faros byl dílem architekekta Sostrata. Priene bylo navrženo rovn ž v p ísném šachovnicovém p dorysu. Agory mladších m st mají více representa ní funkci. Podobu helenistického m sta Délos Zajímavý kosmopolitní ráz tohoto maloasijského m sta, tak nap . je zde agora ze 2. stol. p ed n. l., která byla vyhrazena Italik m, další pak byla vymezeno pro Sy any. Byla tu celá ada zajímavých staveb. P edn divadlo z doby kolem 250 p ed n. l., ada portik – bran: Antigonin portikus a Jižní, oba z doby kolem 250 p ed Kr., mladší byl Filup v portikus z
doby kolem 210 p ed n. l. Známá je zde tzv. Bý í sí , pocházející z po átku helénistického období, z níž se však dodnes zachovaly jen základy. Velkou podlouhlou místnost, ležící v ele dispozice, lemovaly dórské polosloupy, pokra ovala p edsí s šesticí sloup v pr elí a kone n následovala vlastní svatyn se zbytky trojúhelného oltá e (Apollónova trojnožka). Nelze vylou it, že tento prostor sloužil jako „v štírna“, avšak byl vysloven i názor, že chrám dal postavit Démétrios I. Poliorkétés pro posvátnou lo . Priéné Zde byl provád n v l. 1895-1899 archeologický pr zkum, který ukázal zbytky v tak dobrém stavu, že lze podobu helénistického m sta dob e rekonstruovat. M sto samo bylo založeno na úpatí hory Mykalé, nad korytem eky Maiandry (Meandry). Uli ní terasy umož ovaly pohled na zákruty této eky, ústící zde do mo e. P es pom rn zna ný svah, nerespektují ulice vrstevnice, ale procházejí podle šachovnice a protínají se v pravém úhlu. Podle ší ky lze vymezit šest hlavních ulic v horizontálním sm ru a 16 menších ulic klesajících v p íkrém svahu, n kdy jsou dopln ny, s ohledem na siln klesající terén, schody. K ižovatky ulic dopl ovaly mramorové lavice a ve ejné studny. Domy nebyly do ulic p íliš otev eny, jen dve mi, a to ješt pokud možno do vedlejších ulic. Stoa v Priéné sloužila jako ve ejná promenáda. Pergamon Toto m sto byl centrem nejmenšího makedonského státu na maloasijském kontinent . Zdaleka nedosahoval významu seleukovské Antiochie nebo ptolamiovské Alexandrie, o jejich podob však mnoho nevíme. P esto i toto m sto bylo velmi pozoruhodné. Založeno bylo na úpatí kopce a domy byly situovány do p íkrého svahu, takže ada ve ejných staveb byla podep ena terasami. Na vrcholu kopce stály dva královské paláce, stejného typu, p estože pocházely z r zné doby. Vládní palác se mnoho nelišil od dispozice velkých dom , ale pochopiteln peristyl byl podstatn v tší, aby se kolem n j vešly všechny místnosti. Megaron se zde proti mykénské kultu e zm nil na triclinium, tzn. jídelnu i p ijímací místnost. Enneakrunos Stavba, kryjící pramen, vybavena byla sochami a chrli i vody. V ž v tr (hodiny) Sochy Halikarnassos kolem 350 p ed n. l., perský satrapa ✝ 353, jeho manželka Artemisia. Na stavb se podíleli nejvýznamn jší e tí a maloasijští um lci. Architekti Satyros a Pytheos, monumentální dvouetážová stavba, 100 stop vysoká (35 m) s kvadrigou naho e 140 stop (49 m). Známí socha i Skopas, Thimotheus ad.
ETRUSKOVÉ Osídlení Itálie. Na Sicilii, v Apulii, na Sardinii a Korsice se uchovaly nuraghi a megalitické stavby. V pádské nížin budovali noví p ist hovalci v 18. století kolové kruhové stavby, tzv.
terramary. Ve 14. stol. došlo ke st hování na jih a p vodní obyvatelstvo se zachovalo jen v povodí dnešního Tiberu, patrn to byli p edkové Italik . Etruskové nebyli indoevropský kmen, jejich jazyk je dosud neznámý. Usídlili se ve st ední a severní Itálii, podle n kterých teorií sem p išli z Malé Asie (bezprost edn snad z Balkánu), emuž by mohli nasv d ovat n které kulturn historické rysy. Dnešní Toscana podle ímského jejich zna ení (Tuscové), ekové je nazývali Tyrhény. Stavby se zachovaly jen v malém množství. P edevším m ly charakter technických staveb, odvod ovacích za ízení, stoky, opevn ní. Dlážd né silnice, p ipisuje se jim i výstavby ímské kloaky maximy. Klenební techniky se vyvíjeli od p e n lkové klenby až ke klenák m. To znamená ke klenb v dokonalém kameno ezu, kde ložné spáry klenák mají polohu normály, tj. kolmice k te n zak ivení. elní oblouk je zdoben archivoltou. Etruský chrám Chrámové stavby vznikaly pod vlivem ecké kultury. Zpravidla m la stavba zasv cení trojici boh Jupiterovi, Martovi a Quirinovi. Prost ední cela byla zpravidla širší než postranní. Chrám býval jednostranný a stál na vyvýšeném míst (podium). P ed celami byla sloupový p edsí a p ed nimi široké schodišt , ze stran vymezené parapetními zídkami. Vytvo en tak byl „podiový“ chrám. Etruské chrámy byly asto d ev né, proto rozestupy mezi sloupy jsou v tší než u kamenných staveb. Jednostranná stavba, v ele se schodišt m. Sloupová p edsí , sí , n kdy trojd lená. Etruský d m M stská obydlí. Údajn se v etruské architektu e vyvinul typ atriového domu, ale nejsou k tomu žádné d kazy. Úst ední sí , která byla obklopena dalšími prostory. Byla osv tlena zhora (compluvium), dírou. M stské brány. Oblouk August v v Perugii, Porta Murcia v Perugii, brána ve Volte e. V rozvrhu etruského m sta se uplat uje pravidelný k íž hlavních ulic, jednak severojižní (cardo) a východozápadní (decumanus). V jejich ukon ení byly hlavní m stské brány. Hrobní architektura. Hroby byly tumulové (mohylové), skalní a šachtové. Ve spodní ásti tumula bývaly komory na uložení sarkofág , zpravidla terakotových. Vstupy do tumul mají charakteristická ost ní se zužujícím se rámováním a s prodlouženým horním b evnem, což vytvá í tzv. etruská ucha. Tumulus zakon oval bu jeden, nebo skupina kužel (náhrobek u Albana).
ÍM Chronolgie Království (n kte í králové z etruského rodu) Latium (Lazio) v 8. století vytvá ela ada samostatných obcí (vesnic), z nichž jedna se nazývala ím. Toto sídlišt m lo výhodnou polohu na b ehu Tibery s brodem, takže již od po átku se odlišoval od ostatních obcí. Spojením rozptýlených latinských a sabinských obcí vznikl na levém b ehu Tiberu mezi l. 754 až 753 ím. Údajn založeno Romulem. Zni ením Alba Longy se upevnila moc íma
za krále Tulla Hostilia (673–642) a za krále Anca Martia (641–617 p ed n. l.) byl postaven první most p es Tiberu a vybudován byl p ístav Ostia. Koncem 7. století ovládli ím Etruskové a mezi lety 616–510 p ed n. l. jsou uvád ni t i králové z etruského rodu. Došlo k rozvoji emesel a rozd lení spole nosti. Král a senát, vytvo ený ze zástupc patriciátu a kurijního sn mu. To bylo shromážd ní svobodných ob an , rozd lených do 30 kurií, které spadaly pod t i tribue. Republika 509–31 p ed n. l. Vláda patrici za ala vyhnáním posledního etruského vládce, Tarquinia Superba. P esto bylo nadále ímské umn ní pod vlivem etruského (a to i stavitelství). Ke zm n dochází až ve 4. století p ed n. l. Spole ensky je republika poznamenána soupe ením mezi patricii a plebejci. V r. 494 již byli ustanoveni tribuni lidu a zavedena comitia tributa, k obhajob mén majetných skupin. V roce 450 byloo zavedeno Zákony dvanácti tabulí. Kone n v roce 367 získali plebejci právo jmenovat vlastní konsuly. V roce 496 p ed n. l. porazili ímané ostatní latiny v bitv u jezera Regillus. Nová organizace vojska byla zavedena r. 451, vytvo eny byly centurie. V r. 396 zni ením Vejí upadá etruská moc. ím nepoložilo ani vyplen ní m sta Kelty v roce 390. Od 2. poloviny 4. století p ed n. l. za íná masivní ímská expanse, nejd íve do Itálie, posléze po celém st edomo í. Samnitské války (343–290), vít zství nad Pyrrhem roku 280 p ed n.l. Punské války skon ily roku 146 p ed n. l. zni ením Karthaga, vzáp tí nasledovala porážka Makedonie a ovládnutí ecka. V roce 130 p ed n. l. byla z ízena provincie Asia. Republika kon í smrtí Lucia Cornelia Sully v Pompejích roku 78 p ed n. l., který se stal v roce 82 diktátorem. První triumvirát v roce 60 p ed n. l. Zvaražed ní Caesara v roce 44 p ed n. l. Druhý triumvirát 43 p ed n. l. Bitva u Aktia roku 31 definitivn kon ní republiku a nastává císa ství. Císa ství 31 p ed n. l. až 476 n. l. Oktavianus (od r. 27 Augustus, ✝ 14 n. l.) omezil pravomoce senátu, reorganizoval provincie. Tiberius (14–37), Caligula (37–41), Claudius (41–54), Nero (54–68). Vespasianus (69–79), Titus (79–81), Domitianus (81–96), Traianus (98–117), Hadrianus (117–138), Antonius Pius (138–161), Marcus Aurelius (161–180), Commodus (180–192). Za Traiana došlo k vrcholu expanse ímské íše, za Commoda nastává úpadek. Septimius Severus (193–211), Caracallus (211–217), Alexandrus Severus (222–235). Až do nástupu Diocletiana (284–305) období anarchie a chaosu. Diocletina provedl adu reforem, které vyvrcholily rozd lením íše, tetrarchie, která brzy zaniká. V roce 313 vypsán Milánský edikt a v roce 324 dochází k op tovnému sjednocení Východu a Západu pod vládou Konstantina. 330 byla Konstantinopole vyhlášena hlavním m st m ímské íše. Ke znovusjednocení dochází za Theodosia, za n hož se barba i usazují uvnit íše jako foederati. D ležitý je solu ský edikt z roku 380, jímž se stalo k es anství jediným státním náboženstvím. Jeho synové op t rozd lily íši s tím, že centrem západní ásti byla nov Ravenna (402). Sesazením Romula Augustula kon í na západ íše. Stavební materiál a konstrukce Na technických stavbách, které byly nutné pro ovládání tak rozsáhlé íše, byly již dokonalé konstrukce. Nov byl tehnicky ešen vnit ní prostor, který se poda ilo zastropit bez použití husté ady podp rných sloup .
Materiáln bylo používáno domácích i dovezených surovin. Kámen: p edevším travertin, peperin ( edi ), vápenec a sope ný tuf (s p evahou do interiér ). Dovážel se i kámen z daleka. Mramor. Cihla: op t používána nepálená i pálená (pozd ji). Výška malty v ložné spá e bývala ve výšce cihly, tzn. 5 až 7 cm. Používalo se již tvarovaných cihel podle použití, známé byly i duté tvarovky k odleh ení zdiva. Malta: Zprvu s p evahou hlin ná s puculánovou hlínou a s mo ským nebo kopaným pískem. Teprve pozd ji se objevuje vápenná malta, a to velmi kvalitní. D evo: pocházelo z nejr zn jších strom , o ech, buk, kaštan, jedle, cedr, cyp iš a d. Železo: klešt , táhla, háky a h eby Konstrukce St na byla málokdy vyzd na jednotn , ale v tšinou se jednalo o smíšené zdivo. Líc byl zpravidla vyzd n z tesaného kamene nebo cihel, vnit ek byl z nepravidelného lomového kamene -emplekton). Rozm ry kvádr se r znily, jejich spojení v p ípad otesaných kvádr bylo provád no hmoždinkami, skobami, p ípadn epy. Zdivo se n kdy obkládalo. opus incertum – zdivo nepravideln uspo ádané, ale s pravideln se st ídajícími spárami opus isodomon (isodomum) – zdivo z pravidelných kvádr se spárami pravideln rozmíst nými opus pseudoisodomum – nejsou zde stejn vysoké vrstvy opus mixtum – smíšené zdivo. opus spicatum – klasovit uspo ádané zdivo opus reticulatum – zvláštní zdivo s uhlop í nou vazbou v líci, vždy je vymezeno b žn zd ným zdivem opus rusticum – rustikované i bosované zdivo, n kdey s falešnými spárami opus emplecton (enplecton) – zdivo lité nebo dusané Sloupy Konstrukce byly obdobné s eky. Menší byly vytvá eny jako monolit, v tší byly sestavovány z bubn (tambur ), spojovány byly hmoždinkami. Více se používalo smíšeného zdiva i na sloupy, kdy líc byl z kamene, vnit ek s litým zdivem, nebo bylo užito cihelných tvarovek s kanelurami, které také mohly být vyzna eny v omítce. S oblibou docházelo ke st ídání materiálu, kdy patka byla z mramoru, d ík z profyru nebo žuly a hlavice op t z bílého mramoru. N kdy ovšem bývala hlavice modelovaná ze štuku. V architravu se obejevují p ímé klenby nebo dokonce odleh ovací oblouky (nad architrávem). Používáno tak bylo nov arkády, zpravidla pilí ové (tzv. ímské), ale n kdy i sloupové (toskánské). Nov se vedle sloup systému pseudoperipteros objevují i p edsazené volné sloupy. To si vynucuje velmi oblamované kladí (pozor bylo již v helénistickém ecku). Nové (p ípadn helénistické) je také vysazování sloup na výrazné sokly. Což odpovídá i systému podia. Klenby Oblouk se v ímské architektu e stává integrální sou ástí. Klenbové pásy byly z kvádr , která na sebe mohly dosedat bu hladce, nebo byly spojeny epy a dlaby, n kdy viditelnými. Vodorovné spáry mohly být k oblouk m dotaženy „na tvrdo“, nebo kvádry v oblouku m ly zazubení, odpovídající ložním sparám. Objevují se rovn ž již „háky“. Odleh ovací pasy mohly být i v n kolika vrstvách nad sebou. Kámen se u t chto kleneb objevuje v místech p edpokládaného velkého tlaku. Je ho použito p edev ším v patce a v záv ru klenby.
ímané zavedly pasy do klenebního systému, pasy bu klenbou prostupovaly, nebo klenba ležela na nich. N kdy došlo k rovnob žnému p evázání s pate ní spárou, ímž vznikla kazetová kostra. P i malém rozponu se klenulo bez skruží. Tvar klenebního oblouku se p ibližoval polokruhu nebo kruhovému segmentu. Valená klenba byla vyvázána bu elním obloukem nebo pate ní spárou. K ížová klenba obdobn , zpevn na byla pasy (žebry). Vzácn ji je používáno i kleneb klášterní. Kupole se rovn ž vyzdívala za pomocí pas a litého zdiva. Používáno bylo odleh ených dutých cihel. Nejpozoruhodn jší klenební útvary se zachovaly v Hadriánov vile v Tivoli. Pod jejich vlyvem byla vytvo ena i melounová klenba Brunelleschim. Toskánský ád Nejjednodušší ze všech antických ád . Vznikl na stavbách Etrusk , jež se však nezachovaly, takže nelze uvést žádný konkrétní p ípad. Známe jej p edevším z terakotových desti ek. Na tomto základ byl vlastn kodifikován až Vignolou. Sloup je trojdílný, m l výšku 7 až 7,5 modul . Patka m la plinthus, na kterém byl posazen torus, p echázející páskou s náb hem do d íku. Výška patky nedosahovala zpravidla dolního polom ru. D ík nebyl kanelován, m l entasi. Zužoval se o klasickou 1/6 modulu. Na kr ek navazoval d ík náb hem. Hlavice se skládala z kr ku, echinu a abaku. Výška zpravidla odpovídala modulu. Kr ek odd loval obloun, odd lený dole páskou a náb hem. Kr ek v horní ásti p echázel náb hem a páskou do echinu, který byl tvrtkruhov konstruován. Abakus byl tvercový, jeho horní okraj zduraz oval op t pásek s lehkým náb hem. Kladí m lo rovn ž trojd lení. Architráv byl hladký, ne len ný a naho e jej ukon oval náb h a páska, tzn. náb h ímsi ky. Vlys byl ve stejné úrovni s archotrávenm, rovn ž byl hladký bez len ní. ímsa m la klasické len ní na lánek podporující (kyma), ímsovou desku a ást ukon ující (sima). Kyma m lo podobu lesbickou, ale mohla být i jiná. ímsová deska byla zna n vyložena. Dole byl okapní ek, vytvoi ený jen výžlabkem, nikoliv nosem jako u dórského ádu. ímsová deska op t ukon ena náb hem do pásky a dále malého oblounu. Sima bylo zpravidla jen tvrtkruhové, dórské. 9. ád ímsko-dórský Dórský ád má v ímské architektu e pon kud odlišný výraz. Hlavní odlišnost lze rozeznat v umíst ní nárožního triglyfu, který nebyl u ímských staveb umís ován p ímo v nároží, ale od nároží pon kud odsunut. Do nároží se tak dostala polovina metopy. V detailu pak byly upraveny i jednotlivé sou ásti, jako architráv, triglyfy, mutulové desky a d. Objevuje se zde více dekorativních prvk , je to zubo ez p evzatý z iónského ádu, do podhledu ímsy se dostaly kazety, nov je zdoben i kr ek a echinus sloupu. Tyto drobné zm ny však nem ly nikdy charakter ádové platnosti. Jako p íklad ecko-dórského ádu je v ím uvád na vila v Albani u Marcellovo divadlo v ím .
íma, také však
Albani: patku tvo í nízký pásek s náb hem, kr ek hlavice dole odd luje obloun, nad ním je náb h a páska s echinem. Abakus již není hladký, ale ukon uje jej ímsa s lesbickým kymatem. Architráv lícuje s horním pr m rem sloupu, je ukon en taenií, která se pod každým troglyfem zalamuje. Vlys je len n na metopy a triglyfy (ty mají zá ezy ukon eny již nad taenií). ímsa triglyf a metop je stejn vysoká. Metopy zdobí rozeta v kruhovém ter i. ímsová deska v podhledu obsahuje kazety a mutuli (6x6 kapek). ímsu ukon uje sima ve tvaru schemtisovéno lysis. Marcellovo divadlo: Sloup (polosloup) nemá patku. Jeho hlavice je obdobná vile v Albani, ale architráv z stal hladký, taenie probíhá plynule bez oblomení a pod ní jsou regulae s kapkami. Pod ímsovou deskou je drobný zubo ez, na spodní stran jsou kazety a mutuli, které jsou vydlabány. Vlastn svobodné zacházení s dórským slohem. V zásad lze stanovit pro ímsko-dórský ád tato pravidla. Sloup: je 7 až 10 modul vysoký, je bez patky, nebo se objevuje malý pásek, n kdy i sloupy s toskánskou patkou. Na patce p ízemních sloup kolossea je ješt nad oblounem zvonovnice. D ík m l entasi, n kdy byl hladký, ast jší je kanelura se 24 žlábky, n kdy jen v horních dvou t etinách. Sloup bývá štíhlejští než u eckých staveb. Kanelury mají obloukovité ukon ení. Kr ek asto zdobí r žice, n kdy chybí anuli a jejich místo nahrazuje oblounek s náb hem. Echinus je proti eckým modelován v podob tvrtkruhu, bývá obohacen plastickým vejcovcem. Architráv: býval hladký, ale n kdy byl odstup ován a lícoval s horním pr m rem d íku. Vlys s triglyfem, neúplná metopa. ímsovou desku n kdy nesl zubo ez, v podhledu byly mutuli jen nad triglyfy, nad metopami byly kazety. Pom rov je ímské kladí odlišné od eckého. Architráv odpovídá modulu, je polovinou vlysu, který má výšku 2 modul . V ecku byly tyto ásti zhruba stejné. ád ímsko-iónský Nem l jemnost eckých tvar , sloup si ale podržel pom ry tvarosloví iónského ádu v ecku a Malé Asii. Jeho výška byla 17 až 18 modul , patku m l attickou, ale s plinthem. D ík m l zúžení nebo entasi a byl kanelován 24 kanelurami nebo byl hladký. Voluty hlavice nespojovala k ivka, ale p ímka. Nárožní hlavice byla utvá ena podobn jako v ecku. Utvá ena je do ty stran. Kladí bylo trojdílné, ale bohat ji zdobeno. Architráv d len na pásy, jejichž výška se sm rem vzh ru zv tšuje. Ukon ena je kymatem a proužkem. Vlys je hladký, ale m že být zdoben i festony. N kdy se objevuje vlys tumbovitý (Diocletianovy termy). ímsa je nesena zubo ezem, zna n vyložena. Marcellovo divadlo v 1. pat e, Kolosseum, chrám Fortuny Virilis, chrám Saturn v na Forum Romanum. ád ímsko- korintský Tento ád byl ímany pro jeho nekonfliktnost používán nejvíce, také pro jeho dekorativnost. Vlastn byl až ímany definitivn dotvo en, i když se od ecké formy v zásdad nezm nil. Sloup je propor n obdobný sloupu iónskému. Patka sloupu byla stejná jako u ádu ímskoiónského, n kdy m že chyb t plinthus. D ík byl rovný nebo s entasí, hladký nebo se 24 kanelurami. V p ípad sloupu vytvo eného z tmavého kamene, bylo užíváno hladkého
povrchu, u sv tlého žlábkování. Hlavice vysoká dva moduly m la kalichové jádro a dv ady po osmi akantech. Volutov sto ené stonky se stýkají uprost ed. Abakus je profilovaný a má prohnuté strany. Výška sloupu obnášela 18 až 20 modul . U chrámu Concordie v ím nahrazují stonky figury beránk . Abakus byl n kdy bohat zdoben, jak je to na hlaicích Kastorova chrámu na Foru Romanu. Hlavice m la zpravidla výšku 2 modul . Kladí bylo trojstup ové. Architráv byl v tšinou trojpásový (mén asto dvojpásový), odstup ovaný s vloženým perlovcem, n kdy býval zdoben na spodní ploše v interkolumniích. Býval vysoký 1,5 modulu. Vlys byl r zn profilován, byl rovný, vypouklý, nebo prohnutý ve tvaru písmene S. Byl bohat reliéfn zdoben. Výška byla zpravidla shodná s výškou archuitrávu. ímsa je na spodní stran zdobena kasetovými prohlubn mi. Její zna né vyložení je podep eno jak zubo ezem tak n kdy i konsolami. Pantheon, chrám Minervy, chrám Antonia a Faustiny (vše ím). ád kompositní ád se od korintského lišil vlastn jen hlavicí, která vznikla spojením hlavice korintské a iónské. Voluty podporující vyklon né rohy abaku jsou vyvedeny z iónského echinu, pod nimiž jsou dv ady akant . Hlavice zpravidla má výšku 2 a 1/3 modulu. V kompositním kladí je zpravidlo využito zna né míry zdobnosti. Tit v triumfální oblouk, oblouk Septimia Severa, Diokleciánovy termy, Caracallovy termy (vše ím). Pilastry a anty Mají stejnou profilaci patek i hlavic se sloupy. Štít Odpovídá štít m eckým, ale je ast ji více sklon n, takže pom r výšky k základn bývá až 1:5 (v ecku to bylo 1:8 až 1:9). ímsy odv sen jsou složit ji formulovány, proti ecké architektu e se zde objevují na spodních st nách mutulové desky a zubo ez. ímsové desky bývají podložené konsolami, také zubo ezem ( i sou asn ). Konsoly mají v tšinou kosé vyvinutí, protože jsou utvá eny kolmo k ímse, ale spodní okraj je rovnob žná s odv snou. U p lkruhov ešených štít , které se objevují v pozdní ímské tvorb , bylo ešení konsol na spodní stran složit jší. Konsoly se zde naklán jí podle svého postavení pod ímsou. P edstavené sloupy Kulisa dotvá ející kompozici st ny. Nemají nosný charakter, ale jsou sou ástí tektoniky. Zvláštním typem je edikula (aedicula), vlastn hlavní ývtarná jednotka ímské architektury. Princip st ídání štít edikul, trojúhelné a segmentové. Barva a socha ská dekorace Jednak docházelo k vlastnímu zabarvení použitím p írodn barevných vzácných materiál (mramor), využitých rovn jako obkladové desky (inkrustace) nebo jako mosaika. Barevnost architektury byla n kdy dost živá. Týkala se u sloup i d ík , naopak mramorové patky a hlavice bývaly bílé. Nást nná (ilusivní) malba, mosaikové podlahy.
10. Stavební druhy Chrám Vitruvius za íná svou t etí knihu, která je v nována chrám m (po úvodní kapitole o stavitelství a kapitole o stavebních materiálech) za íná nejd íve o kompozici, která spo ívá na symetrii (rovnováze), což není jen soust edné uspo ádání, ale i pom rový soulad. Odvozuje to z lidského t la a podobné pom ry podle n j musí vykazovat i chrámy. Desítková i šestková soustava. Základem chrámové dispozice jsou podle Vitruvia všechny chrámy eckého typu (in antis, prostylos, amfiprostylos, peripteros 6, pseudodipteros, dipteros 8 a hypaithros 10). Je zajímavé, že p i chrámu amfiprostylos a dalších oboustranných neuvádí žádné ímké p íklady, ukazující, že ímané oboustranné chrámy vlastn nestav li. Také zmi uje p t forem chrám (pyknostylos, systylos, diastylos, araiastylos a eustylos). Zakladem není krepida, odstup ovaná podložka, ale podium. Jeho výstavbu popisuje Vitruvius následujícím zp sobem: … provede se podium tak, aby základní kameny (quadra), patky (spira), d íky (truncus), korunní ímsy (korona) a podbradkové lišty (lysis) až po sám stylobat pod patkami sloup byly vzájemn v souladu. Stylobat je t eba vyvážit uprost ed pomocí nerovných podložek (scamilli impares); kdyby byl totiž stylobat vyrovnán p esn vodorovn , zdál by se oku prohnutý. Znovu se vrátil k chrám m Vitruvius ve tvrté kapitole. Zde uvádí východní orientaci chrámu, nebo obrácené k m stu, ece atp. Vstupní dve e mají být v odpovídajícím stavebním ádu, slohy dve í však rozeznává Vitruvius jen t i: dórský, iónský a attický. Dórské dve e podle n ho mají charakteristická ucha a zúžení sm rem nahoru, také nadsv tlík (clathrata), iónské zase ancony, attické jsou podobné dórským, ale chybí zde zúžení a nadsv tlík. Vitruvius dále zmi uje okrouhlé chrámy, rozlišuje monopteros a okrouhlé periptery. Monoptery mají zvýšenou podezdívku (tribunal). Sou asn zde kritizuje volné sestavy soudobých architekt . Zmi uje zde pseudoperipteros. Nakonec zde zmi uje d ležitý fakt: „Nebo chrámy nelze stav t pro všechny bohy podle týchž pravidel, pon vadž každý b h má náboženské úkony podle svého odlišného kultu“. Oltá e Obráceny k východu, položeny vždy níže než sochy boh Vest a matce Zemi naopak co nejnižší.
chrámu. Jovovi co nejvyšší,
Každopádn se ímský chrám vytvo il pod vlivem eckého a etruského. Vedle spole enské a náboženské funkce má pojednou v ím chrám i reprezentativní ú el, takže se vypl uje Vitruviova orientace západního pr elí stavby k významným ástem. Nezm nila se základní funkce, když chrám byl považován za obydlí boha a oltá byl umíst n p ed chrám.
ímské dispozice jsou s p evahou podélné, se vstupem v tšinou na kratší stran , jen výjime n na podélné (Concordia v ím ). Podiový chrám pod vlivem Etrusk , emuž také odpovídá jednosm rnost, na rozdíl od ecké dvojsm rnosti. Etruská tradice se rovn ž projevuje p i chrámech Kapitolu (kapitolské trojice, Jupitera kapitolského), jako t eba v Pompejích. P íkladem ímského chrámu je chrám Fortuny Virilis v ím , pseudoperipteros na podiu. Pouze na pr elí jsou p edstaveny schody, po stranách vy len né zídkou, která je pokra ováním podnože. P edsí a kladí jsou z mramoru, ostatní z tufu, který je však potažen jemnou omítkou. Chrám Antonina a Faustiny. Kostel San Lorenzo in Miranda z roku 1601, zasv cený sv. vav inci, který m l zde být údajn umu en. Postaven roku 141 ba Via Sacra, postavil císa Antoninus Pius své poslední manželce Faustin . Výjime ná dispozice lze sledovat u chrámu Concordia v ím . Dvojstranné chrámy se ale rovn ž stav ly: chrám Venuše a Romy v ím , vybudovaný 135 a sv cený Hadriánem o dva roky pozd ji. Byl to svého asu nejv tší ímský chrám. Ob poloviny jsou jiného zasv cení, jedna Rom , což zosob uje m sto, druhá Venuši, matce Aenea, otce Romula a Rema. Vypráví se, že když architekt Apollodorus poznamenal, že sochy sedící na podstavcích jsou p íliš velké a kdyby vstaly narazily by do klenby, nechal jej císa Hadrián popravit. Chrám byl obnoven po požáru v roce 283 za Maxentia r. 307 architektem Cariem. Dekastylos, peripteros a ješt k tomu krepida! Korintské hlavice. Nové je však i vnit ní uspo ádání, protože zde nejsou ploché stropy, ale valená klenba s kazetováním. Chrámy v koloniích, n které pozoruhodn zachované (Nimes, Vienne), ale dispozi n nejzajímav jší jsou stavby v Baalbeku (Syrie). Z centrálních staveb již byly zmi ovány monoptera a kruhová periptera. Nejvýznamn jší kruhovou stavbou však byl ímský Pantheon. Byl postaven roku 25–27 nejd íve údajn jako sou ást lázní, po p ístavb portiku byl prom n n jako chrám Jova Ultora (Mstitele), pozd ji všech svatých a nakonec roku 608 p em n n na k es anský chrám. Dnešní stavba p estavba v l. 120–25 za Hadriána. Otev ené oko je široké 9 m. Je jediným zdrojem sv tla. Až do 17. století byla kazetová klenba obložena bronzovými deskami, z nich vzniklo ciborium ve sv. Petru v ím . Perspektivní odstup ování kazet. P edsí je na 16 p vodních žulových sloupech s mramorovými korintskými hlavicemi. Vnit ní pr m r kopule je 43,20 m. Tlouš ka bvodového zdiva iní 6,2 m. Dalšími okrouhlými chrámy v ím jsou Minervy Mediky (pr m r 25 m), cihelná stavba na p dorysu desetiúhelníku. U okrouhlých chrám bohyn Vesty (ochránkyn domácího krbu) se p ešdpokládá souvislot s p edstavou tholosu s úst edním ohništ m. Mnohoúhelnikovou dispozici má také Jov v chrám v Dikletianov paláci ve Splitu. Nejzajímav hší okrouhlou stavbou je chrámek v okruhu Jovovoa chrámu v Baalbeku. Má vykrajované kladí, ímž vzniká vlastn „barokní“ architektura. Císa ský palác Palác vládnoucího císa e byl proti ecku nový typus pon kud navazující na orientální paláce. Nešlo však o výrazné pevnosti, ale spíše rozlehlé prostory s adou staveb nejr zn jšího ú elu. Nejstarší paláce se stav ly na Palatinu. Patrn nejstarší byl palác Tiberia, který však dokon il až Kaligula v letech 37 až41 n. l. Byla to vícepatrová stavba, údajn první budova v ím s prosklenými okny. Stával n kde v místech dnešní zahrady Villy Farnese v ím . Nejznámn jší je „Zlatý d m“, který si nechal postavit císa Nero. První jeho stavba, p edcházející tuto, zaujímala ást Palatinu, m la spíše vilový než palácový charakter. Byl navíc pr chozí. Po požáru v roce 64 za al Nero se stavbou svého druhého paláce, Zlatého domu. Poprvé zde bylo užito skladby místností nepravidelného
p dorysu. Objevil se zde osmiúhelný sál s okny v klenb . V zahrad bylo jezero s mo skou vodou, z n kdejšího Klaudiova chrámu bylo z ízeno nymfeum. Po smrti Neronov bylo vše zrušeno a v místech jezera bylo postaveno Kolosseum, Zlatý d m nahradily Trajanovy termy. Flaviovci vybudovali nový palác na Palatinu. Byl zde dvojí palác, první s peristylem a s tr nním sálem, jehož rozm rná plocha 29 x 35 m byla zaklenuta. Také zde se objevuje ada místností, jejich st ny jsoui vedeny pomocí k ivek. Druhou ást paláce vytvo il tzv. August v d m, soukromý byt imperátora, obsahující dva peristyly. Výjime ným p ípadem je Diocletián v palác ve Splitu. Není to volná dispozice, ale podobá se dispozici vojebnského tábora s cardo a decumanus. Je to pevnost na b ehu jaderského mo e. Zachovala se ást peristylu a centrální peripteriální chrám Jov v. Divadlo Je zajímavé, že Vitruvius uvádí jako první m stskou stavbu práv divadlo. „Po vy ešení fóra se vyhledá stavební místo pro divadlo, kde by bylo možno o svátcích nesmrtelných boh p ihlížet hrám….“. ímské divadlo tvo ilo uzav enou architekturu na rozdíl od eckého divadla. Vitruvius sice doporu uje využití terénu, ale p itom nevadilo, že bude divadlo založeno i v rovin . Hledišt – cavea pak bylo vytvo eno um le. Divadlo pak vytvo ilo vícepatrovou budovu. Také budovy scény byly v ímském divadle vyšší a pln uzavíraly pohled. Rozd lení hledišt se shodovalo s eckým divadlem na klínovité díly – cuney. Vodorovn bylo hledišt zpravidlo p ed leno do dvou ástí, dolní media a horní summa. Zde byl dvojnásobný po et cuneí. místo 6 dvanáct. Za sumou byl sloupový ochoz. V místech spojení hledišt s caveou bývaly n kdy zvláštní lóže, vyhrazené význa ným osobnostem. Scéna byla odd lena zídkou – pulpitem. Vlastní jevišt bylo proscenium, prostor za jevištem postscenium. ímská divadla bylo možno p ekrýt plachtou (velum). Budova scény byla ale zpravidla krytá. ímské divadlo m lo na rozdíl od eckého oponu (aulae), která se vytahovala nahoru. Vitruvius konstruoval ímské divadlo na základ orchestry. Do kruhu orchestry se narýsovaly 4 rovnostranné trojúhelníky. Vrcholy, bylo jich celkem 12 jako znamení zv rokruhu, udávaly adu výchozích bod pro ur ení zadní a p ední st ny scvény, dve í ve scén , polohu schod . Sedm jich mí ilo do hledišt a 5 na jevišt . Orchestra nesloužila herc m ale byly zde sedadla senátor m. V ímském divadle všichni herci stály na scén . N která divadla byla provisorní, n která stálá. N která divadla mohla pojmout až 80000 divák . Až do roku 55 p ed n. l. nebylo v ím divadlo (stálé zd né). Pak bylo postaveno Pompeiovo divadlo. První kamenné divadlo v ím bylo divadlo Pompejovo, postavené v r. 55 p ed n. l. Dnes z staly jen nepatrné zbytky. Do hledišt se podle popisu vešlo na 40 tisíc divák . Druhé stálé divadlo vybudoval Augustus r. 13 p ed n.l. Je to známé Marcellovo divadlo (pojemnované po jeho synovci). Bylo ur eno pro 20 tisíc divák . Ve sterjné dob bylo v ím postaveno další divadlo Balbovo pro 30000 divák . V koloniích ada divadel. Orange. Aspendos v malé Asii ze 2. stol. n.l. Zachovaná st na scény. Zde je také použito roztrženého frontonu u st edních os. Viz také v Milétu. Troje dekorace: tragický (královský palác), komický (m stský) a satyrský (venkovské). Amfiteatr Zcela novým stavebním typem je ímský amfiteatr. Výklad jeho vzniku je p evzat z Plinia. Údajn byl jeho tvar vytvo en v roce 50 p ed n. l. z podn tu C. Scritonia Curiona. Údajn postavil dv divadla vedle sebe, která byla na spole né h ídeli a dali se k sob oto it. Mohly tak sloužit dopoledn jako divadla, odpoledene pro zápasy gladiátor . První, zatím d ev nou stavbu, nechal v roce 46 postavit César. První kamenný amfiteátr je datován do roku 29 n. l.
Flaviovský amfiteátr byl otev en v roce 80 n. l., jeho obvod inil 537 m a výška 48,5 m. Podlaha arény byla z prken, na nichž byl písek. M la na délku 77 m a na ší ku 46,5 m. Zahajovací slavnosti trvaly nep etržit 100 dn a zahynuly p i nich stovky gladiátor . Do pozadí odeiony a b žná sportovišt . N kdy bylo možné arénu údajn zaplavit vodou pro naumachii. Hledišt Kolossea je d leno do t í stání a na místa k stání. První po adí (maenianum primum). Bylo zde asi 48000 sedadel a 4500 míst k stání, jindy se objevuje údaj o 87000 místech. Oblouková a architrávová architektura na vn jších fasádách. Jeden z prvních p íklad použití suprapozice ád . T etí patro Kolosea se za ízením pro zastropení arény plachtami. Dnešní Koloseum bylo do zna né míry nov vybudováno Valentiniánem III v roce 445. Amfiteátr ve Veron byl postaven kolem roku 290 za Diocletiána a je dpb e zachovaný. Aréna má na délku 75,7 m a ba ší ku inní 44,4 m. Celá budova je však vysoká „jen“ 32 m. Cirk Vyvinul se z eckého hippodromu, tzn. závodišt ko s vozy. P vodní stavby byly d ev né. Ve ejná p edstavení byla v ím vždycky prost edkem politické a volební propagace. Hry (ludi) byly d ležitou atrakcí, v dob císa ství to bylo 182 dni v roce. Hry byly spole enskou událostí. Nejstarší byly hry v cirku (Circus maximus), do n hož se vešlo na 250 000 divák . Základem je area (arena), písková závodní dráha, ukon ená na jedné stran p lkruhov , na druhé segmentov . Od hledišt dráhu odd loval hluboký p íkop. Hlavním detailem cirku byla st na uprost ed (spina), nízká podélná ze o délce 340 m umíst ná uprost ed arény. P vodn zde byly jen kuželové sloupy. Na jedné stran bylo sedm vajec, na druhé sedm delfín k ozna ení ujetých kol. Cirk sloužil p ededvším k závod m vozataj . Zatá ka se dála kolem metae, vytvo ené ze t í kuželových sloup . Jezdilo se proti sm ru hodinových ru i ek a byly dovoleny r zné záludnosti. V cirku ase také p vodn konaly hry gladiátor , než byly p eloženy do amfiteátr . Nejslavn jším ímským cirkem byl Cirkus Maximus, který byl založen Tarquiniem Priskem jako d ev ný, za Caesara bylo vybudováno kamenné p ízemní ást budovy, dostav n byl pak ž za Traiana. P vodn m l pojmout 150000 divák , po úpravách 385000. Ješt v 6. stol. se zde konaly hry. Další ímské cirky (Neron v, Flamini v) zmizely beze stop. Na míst Neronova cirku byl vybudován chrám sv. Petra. Maxenti v cirk patrn nebyl ani dosrtav n. Naumachie První um lá nádrž na naumachii byla vybudována se stoupajícím hledišt m kolem, ukon eným loubímn, za Caesar roku 46 p ed n. l. Hledišt bylo d ev né. Za Tiberou, Agustova naumachie z roku 2, um lé jezero dlouhé 536 m a široké 357 m. Bitvy se ú astnilo 3 000 bojovník . Tvrdí se, že Claudius uspo ádal naumachii na jeze e Fucinském, kde na 100 lodí údajn bojovalo 19000 lidí. Nezachovaly se pochopiteln a známe je jen z vyobrazení na minci i z popis . Lázn (termy) Tak jako v žádném eckém m st nechyb lo gymnasion, tak v ímských to byly lázn , které do ur ité míry tuto funkci p evzaly. Ale hlavní zde byla koupel, ostatní bylo p idružené, na rozdíl od ecka. Jedny z nejv tších ímských lázní byly Caracallovy (Thermae Antoninianae), budova dlouhá asi 330 m. Byly vybudovány b hem 10 let za Septimia Severa v l. 206 až 16. Otev eny byly
Caracallou. Pak sloužily až do roku 537, kdy Gótovbé p erušili p ivod vody. Trosky z lázní ud lalo zem t esení v roce 847. Tyto lázn mohly pojmout až 3000 osob, v Diocletianových termách bylo místo i pro více. Budovy byly p evážn stav ny z púálených cihel a uvnit obložerny mramorem. Lázn poz stavaly ze dvou ástí, vlastní láze ské budovy a ze zahrady s h išti. Kolem dokola byly pomocné budovy, V zadní ásti byly nádrže na vodu (D), bylo zde stup ivté hledišt (H) pro gymnastické hry. Po stranách hledišt se nacházely knihovny (E), byly zde v m lkých výklencícjh studovny (G), dále prosxtory pro t lovýchovu (F), p ednáškové sály, nymfea atp. V lázních byly dále ítárny, knihovny, místnosti pro sch zky i pro ob erstvení. Úst ední budova m la adu ú elových místností. První místností byla šatna (apodyterium, O), za ní následoval sál s horkou vodou (caldarium, R) a pak úst ední sál s vlažnou vodou (tepidarium, Q) a kone n sál se studenou vodou (frigidarium, P). Plavecký basén (natatio) byl obvykle v otev eném prostranství. Všude kolem byly prostory pro parní lázn , natírání mastmi, masáže a odstra ování chloupk . Bylo zde h išt (A) pro p stní zápas (palestra). V lázních se hráli i mí ové hry, pro které sloužily jak uzav ené sály (sphaeristeria), tak vn jší h išt . Byly zde rovn ž výklenky pro hry a rozpravy (B), p ednáškové sály (C), efébium (D), otev ený spole enský prostor (E), nymfeum – koupel v proudící vod (F), otev ené nymfeum, teplé koupele (H), sudatorium tzn. laconicum – potní láze (K) Mí byl napln n pe ím, pískem nebo vzduchem. Kolem roku 170 bylo v ím na 170 ve ejných lázní, ve 4. stol. asi jeden tisíc, v etn soukromých koupelen.
11. p ednáška Stadion Závod v b hu, neliší se od eckého. Palaistry Vitruvius se o nich zmi uje, p estože nejsou v Itálii obvyklé. Tabularium Byla velká budova, kde byl p echováván archiv. Tvo ila p í ný záv r Fora Romana za chrámy na jeho severozápadní stran . Knihovny
Ve ejné knihovny vznikaly p edevším za císa ství. Oktavijskou a Palatinskou knihovnu z ídil císa Augustus, za Hadriána bylo v ím 29 knihoven. Nejslavn jší byla Ulpijská, z ízená Traianem. Architektonicky nejvýznamn jší byla knihovna v Efesu. Kolumbarium Sloužilo k pietnímu uchovávání poh ebních popelnic. V prostoru byly urny ukládány do výklenk ve st nách pravideln rovnržených ve více adách nad sebou. Ve v tších podzemních prostorách byly klenuté místnosti s výklenky pro rakve, v menších výkleních byly popelnice. Náhrobky V nejstarším období byly poh by provád ny do zem , za republiky se mrtví spalovali. Prvotní poh by byly ve m st , posléze však musely být mimo m stské hradby. Lemovaly tak náhrobky zpravidla stejn jako v ecku silnice p ed hradbou m st. V ím to byla p edevším Via Appia. Bylo zde rozmanité podoby. Mausolea Velké náhrobky, Augustovo mausoleum dosahovalo 87 m v pr m ru. P ipomínalo etruský tumulus.Hadriánovo mausoleum bylo vybnudováno v v l. 135–39, je to válcové t leso o pr m ru 64 m. P vodn bylo ukon eno kuželem, na n mž stála kvadriga. Uvnit byla jen nevelká poh ební komora. Ve st edov ku došlo k p em n mausolea na pevnost, známou dnes jako And lský hrad. Na východ se udržel zvyk skalních hrob , jak ukazuje ada hrobních staveb v Pet e. Vít zné brány Srovnat s pylonu u egyptského chrámu, d raz na st ední pr chod. O t ech (Septimia Severa a Konstantin v oblouk) i jednom (Tit v oblouk) vstupu. Oslavné nápisy. Stav ly se totiž na pam vynikajících in , vále ných úsp ch atp. T eba p íkladn byla v Arominu (dnes Rimini) vybudována brána za zásluhy o silnici Flaminiovu císa i Augustovi. Athény postavili vit zný oblouk Hadriánovi za pé i o m sto. První ímské vít zné oblouky byly jednoduché pr chody, pozd ji byly složit jší. Naho e bývala umíst na plastika se symboly vít zství a vále nými trofejemi. Plastiky se ovšem dodnes nezachovaly. Titova brána v ím byla postavena v roce 81 na oslavu Titova vít zsrtví nad Židy. Je zde také asi poprvé použito kompozirtního ádu na t í trte ních sloupech. Zajímavé ešešní má brána Hadriánova v Ankov , která je z jedné strany p ístupná schodišt m. Hadriánova brána v Athénách je z let 117–18. Brána Septimia Severa byla postavena v roce 203, je rovn ž ze strany fóra p ístupná schodišt m. Konstantinova brána je z roku 315, vznikla na oslavu desetiletého panování. Sloupy, obelisky Columna, columna rostrata zobrazující bodce lodí. estný sloup budovaný na pam t vít zství v námo ních bitvách. První sloup tohoto typu vznikal roku 261 p ed n. l. na po est G. Dullia vít zství nad Karthagem. Nejslavn jším sloupem je Traian v sloup na foru Traiani, vznikající jako oslava na tažení proti Dák m. P vodn zdobila na vrcholu sloup socha císa e a nikoliv sv. Petra jako dnes. Uvnit sloupu je schodišt , vedoucí na plošinu hlavice. Obdobn vznikal sloup M. Aurelia Antonia na po est vít zného tažení proti Markoman m. Op t je zde dnes socha sv tce, sv. Pavla, která nahradila císa e.
Forum Odpovídá ecké ago e. Vitruvius: ekové zakládají svá fóra (agory) do tverce s velmi rozlehlými dvojitými sloupovými loubími … Italská m sta však nemají z izovat svá fóra takto, protože nám p edkové p edali oby ej po ádat na fóru gladiátorské hry. Mají se podle Vitruvia tak z ídit prostorn jší mezisloupí, m ly by tu být pen žní obchody. Ve vyšších podlažích doporu oval z ídit balkóny pro diváky (maeniana). Rozloha fóra se m la stanovit podle po tu obyvatelstva. Ší ka fóra se vymezí tím, že jestliže délka fóra by m la být 3 díly, pak dva díly by m la tvo it ší ka. Ho ejší sloupy se postaví o ???? menší než sloupy spodní. Nejen zásluhou toho, že spodní ásti nesou v tší tlaky, ale také proto, že má architaktura napodobovat p irozenou povahu rostlinstva. V ím bylo p vodním forem, forum romanum. M lo nepravidelný p dorys, kde se odehrával obchod, sm na, soudní ízení, ve ejné zábav i gladiátorským hrám. K fóru p iléhalo menší prostranství (comitium) a radnice (curia). Na rozhraní fóra a comitia stálo vyvýšené e ništ rostra, architektonicky upravené. Kolem fóra byly p vodn d ev né krámy obchodník (taberny), pozd ji p evažovaly ve ejné reprezentativní budovy. Chrámy, basiliky, tabularium (archiv státní), pozd ji také pomníky, vít zné brány apod. Teprve v dob císa ské se stav ka monumentální prostranství pravoúhlého p dorysu, ešená jako architektonický celek. Vedle reprezentativních fór byla v každém v tším m st fora venalia, tj. zvláštní tržnice, ur ená výhradn k obchodu. V ím byl trh dobyt í (forum boarium), trh vep ového masa (forum suarium), trh zeleninový (forum olitorium). Basilika Basilika sloužila jak soudním tak obchodním ú el m. Stav ly se jednolodní, trojlodní i p tilodní. Vt šinou plochostropé, n které patrové, n které zaklenbuté. V dob císa ské byly basiliky nezbytnou sou ástí fór. Pro basiliky se ur í stavební místa p i len ná k fór m, a to na stranách co nejteplejších, aby se mohli v zim do nich odebrat obchodníci a kupující a netrp li špatným po asím. Ší ka basilik se nemá stanovit menší než 1/3 a ne v tší než ½ jejich délky. P i v tší rozlehlosti místa do délky a jsou na koncích basiliky postaveny chalkidiky, jak je tomu u basiliky Iulie Aquiliany. Sloupy basilik se p itom mají ud lat tak vysoké, jak jsou široké jejich sloupové sín . Pro sloupovou sí bu stanovena 1/3 ší ky prost ední lodi. Mezi horními sloupy se má z ídit p epážka (pluteum) a ¼ nižší než horní sloupy, aby obchodníci a kupující nevid li na lidi, p echázející ho ejším poschodím. Vitruvius popisuje basiliku, kterou sám navrhl v Iulii Fanestris. Prost ední lo byla mezi sloupy dlouhá 120 stop a široká 60 stop, vedlejší sloupová sí je široká 20 stop. Sloupy jsou vysopké 50 stop i s hlavicemi, modul je 5 stop .... Chybí dva prost ední sloupy, které by p ekážely pohledu do „velebné posv cené sín “. Tribunal (zvýšené místo pro soudní sedadla) v této posv cené síni má zaokrouhlený tvar. Vše je vlastn ud láno tak, aby lidé, stojící p ed ú edními osobami, nep ekáželi obchodník m a kupujícím v basilice. K významným basilikám v ím pat ila basilika Ulpia (Tarainova), basilika Julia, Aemilia, Maxentiova (Konstantinova) a d. Maxentiova basilika (po 306/10) doistav ná za Konstantina, je cihelná trojlodní stavba. St ední lo byla zaklenuta k ížovou klenbou, byla dlouhá 80 m. Rozpon byl 25 m a výška
35 m. V postranních lodí byly valené klenby a její výška kolem 25 m. Mezilodní sloupy byly korintské. Basilikální osv tlení. Výklenek pro soudce. Státní pokladnice Aerarium má být p ipojeno k fóru, tak aby pom rn odpovídala. V znice Carcer má být p ipojeno k fóru, tak aby pom rn odpovídal. Radnice Curia má být p ipojeno k fóru, tak aby pom rn odpovídaly. P edn to platí o radnici, která m sto reprezentuje. Pokud se bude jednat o radnici tvercovou, a je její výška stanovena ší kou zv tšenou o polovinu. Pro radnice podlouhlé se ší ka i délka se te a polovice sou tu se ur í za její výšku až po kazetovaný strop. Vnit ní st ny se musí v polovin p epásat korunními ímsami. Nez ídí-li se ímsy, ponese se hlas osob rokujících v budov do výše a poslucha i nebudou rozum t. Sloupo adí a procházkové cesty Procházkové sloupo adí se zakládají dvojit se zevními sloupy dórskými s epistyly. Prost ední sloupy by m ly být o 1/5 vyšší než sloupy zevní. Mají být postaveny ve slohu iónském nebo korintském. Tyto sloupy se však nebudou ídit pravidly, které Viotruvius ur il pro sloupy v chrámech. Tak m la být výška dórského sloupu i s hlavicí rozd lena na 15 dílk , jeden z nich je modulem. Spodní pr m r sloupu by m l být 2 moduly, mezisloupí 5 a p l modulu, hlavice 1 modul. Iónské sloupy se rozd lí (s výjimkou patky a hlavice) na 8 a p l dílu, jeden je modulem i pr m rem sloupu. Korintský sloup má obdobné len ní. Prostory p ed procházkovými sloupo adími se musí okrášlit stromy, pon vadž procházky pod volnou oblohou jsou velmi zdravé. P edevším pro o i. … Aby cesty byly suché a bez bláta, bylo nutno vykopat odpadní strouhy (s trubkami). Vyhloubená místa se m la vyplnit d ev ným uhlím a zasypat naho e hrubým, pískem. Macellum (tržnice) Samostatné budovy sloužící k prodeji potravin ale i jiného zboží. Vedle t chto budov ovšem existovalo na foru i množství jednoltivách malých krámk (tabernae, veterae et novae). Pro obchod však byly využívány i basiliky. Kupodivu vznikaly opisovny knih a prodejny knih (taberna libraria). Zásobárny Jsou tím myšleny ve ejné zásobárny. Nejednalo se o potraviny, ani o vodu, které bylo podle Vitruvia v p ípad nebezpe í snadné uskladnit, ale p edevším o topivo, d evo k va ení. Jednoltivým ob an m se pak podle tribuí p id lovalo topivo, které bylo uskladn ni u t chto vycházkových cest. Mosty Klenební konstrukce. V ím byl do 2. stol. p ed nn.l. pouze jediný most, byl d ev ný a podle starého zvyku byl sesazen bez železa. Ve 2. stol. pak byl postaven most Emili v, zv. též most senátor . M l šest oblouk a dnes se z n ho zachovaly jen nepatrné zbytky. Další most byl Mulvi v, který se zachoval v pozm n né podob . Jeho oblouky mají r zný rozpon, což údajn odpovídalo proud m vody. St ední oblouky jsou proto znateln širší.
Zpravidla byl pilí uprost ed mostu a po et oblouk byl sudý. Pilí e m ly stup ovité vlnolamy a ve st ední ásti byly opat eny propust mi, aby se p i povodních snížil tlak na pilí e. Most Fabrici v v ím , vybudovaný r. 62 p ed n. l. má dva oblouky o rozponu 24 m. Most Alcantara ve Špan lsku je dlouhý 200 m a má šest oblouk , nad jeho st edním pilí em je brána. Akvadukty Vodní vedení se podle Vitruvia provádí trojím zp sobem. Strouhami ve vyzd ných kanálech, olov nými rourami nebo trubkami z pálené hlíny. U kanál má být spád ne mén než 1/2 stopy na 100 stop. V místech, kde vodovod dosáhn m st se staví sb ra vody (castellum) a trojitý vodojem, spojený se sb ra em. Vodojemy jsou vzájemn propojeny troubami. Od st edního vodojemu se napájí všechny kašny a fontány, druhý zásobuje termy, t etí slouží soukromým dom . Platilo se za to poplatek. Zmi uje dále Vitruvius pot ebu z ídit i podzemní vedení (štoly). V p ípad vedení vody olov nými rourami bylo zapot ebí postavit sb ra . Princip spojených nádob byl u potrubního vedení využit (tzv. b icho). U štol doporu uje vedení p erušovat sb ra i, které umožní lepší konstrolu potrubí. Spot eba vody v ím si vynutila t eba již v 1. stol. n. l. vybudování 9 akvadukt , koncem 3. stol. již bylo v ím 13. Aqua Claudia, Appia, Marcia, Julia, Virgo. Celkem bylo asi 500 km vodovod , z toho asi 55 km na obloucích. Aqua Marcia p ivád lo vodu až ze vzdálenosti 91 km, aqua Claudia ze 60 km. Tento akvadukt je vysoký 32 m, ale nebyl pe liv proveden, takže z stal v provozu jen 30 let. Cisterny Pokud není možné zásobovat m sto vodou akvadukty nebo ze studní, bylo zapot ebí z idit cisterny „signijské práce“. Hypocaustum Topné za ízení. M sto Vitruvius uvádí: majestátnost m sta a zna ný r st obyvatel vyžadovaly mimo ádné zvýšení po tu byt . Tato situace nutila k tomu, že se ešení hledalo ve výšce“. Zm n m sta prosp l paradoxn požár v roce 64 za Nerona, který si vynutil vydání nových požárních p edpis . Majitelé dom byly povinni dodržovat tyto bezpe ností p edpisy. Výška budov nesm la p ekra ovat dvojnásobek ší ky ulice, bylo na ízeno z itzovat široké portiky v pr elích, d ev né stropy byly zakázány a budovy musely být od sebe odd leny. Po ulicích nesm ly ve dne jezdit povozy s výjimkou povoz svážejících odpadky nebo materiál pro ve ejné stavby. Pouze v noci. Kolem m sta tak vyr stala veliká „parkovišt “ (area carruces). Sbor hasi (vigiles), vojensky organizovaný. P esto ím vznikal bez regula ního plánu živeln . Ve 4. stol. n. l. bylo ve m st asi 44 000 inžovních dom (insulae) a 1 800 rodinných dom (domus). Celkem je odhadováno, že zde žilo asi milion obyvatel. Bylo zde 11 vodovod , které dodávaly p es milion kubík vody denn . Bylo zde 11 ve ejných lázní velkých (thermae) a 856 menších (balneae), 15 velkých fontán (nymphae), 2 naumachie a 1 352 kašen a bazén . Pompeje byly poprvé zni eny 5. února 62 zem t esením. Tehdy žilo ve m st na 20000 obyvatel, poté asi polovina. P i další katastrofe v srpnu 79 p i výbuchu Vesuvu zem elo pod nánosy sope ného popele a kamen p es 2000 lidí. Pompeje se d lily do tvrtí vici a paci. Hlavní ulice, ulice Hojnosti, byly zde kr my (cauponae), nálevny thermopolia, ale rovn ž i
nev stince a herny (tabernae lusoriae). Dá se zde asi nejlépe pozorovat vývoj ímského domu od jednoduché stavby toskánského typu, p es stavby inspirované helénistickým sv tem až k ímským residencím. Herculaneum se poda ilo vykopat již d íve, krátce p ed polovinou 18. století, ale teprve od roku 1927 zde probíhal systematický v decký výzkum. Krom obytných dom zde byly insulae, dosud jich bylo vykopáno sedm. Na rozdíl od Pompejí, zaniklo Herculaneum pod vrstvou bahna. P ístav Dopuru uje Vitruvius p edevším vybírat již p írodní úp ístavišt s vybíhajícími skalisky. Pak je t eba postavit kolem již jen sloupo adí nebo lod nice. Dále bylo nutno vybudovat po obou stranách p i vjezdu do p ístavu v že, aby bylo možno natáhnout pomocí stroj et zy. Jinak Vitruvius mluví o sypaných hrázích a cementu. Popisuje i výstavbu zdiva pod vodou pomocí dubových rošt , hrázd ných konstrukcí, vypln ných kamenným zdivem s cementem. Dále hovo í i o od erpání vody. Ostia byl p ístav, kterým byl zásobován ím. Název je odvozen z ostium, vstup. P ístav postupn vyr stal z vojenského tábora, ale postupn se z n ho stalo velké m sto, kde vedle dom bohatších obyvatel vyr staly i inžovní domy (patrn zde poprvé), v p ízemí s adou obchod , tabernae (odhaduje se, že zde jich bylo na 800). V dob nejv tšího rozkv tu zde bylo patrn na 50000 obyvatel. Posléze však význam Ostie se zmenšoval s vybudováním um lého p ístavišt v sousedství Portus Romae. Obytný d m (domus) Vyvinul se ze staven ecké a etruské. Základem tak bylo atrium. Podle Vitruvia se domovní úst ední sín (cava aedium) d lilo na p t druh . Podle úpravy zast ešení se rozlišovalo atrium tuskanikum (nejstarší typ), u n hož st echa spo ívala jen na trámech, dále to bylo atrium tetrastylos, kdy st echu nesly ty i sloupy, atrium corinthium, kde st echu podepíralo více sloup , atrium displuviatum – st echa m la sklon ven, atrium testudinatum, atrium cele p ekrývala st echa. 1. pruvlaky (trabes) jsou položeny na p ekladech (interpensivum), uprost ed otev ená st echa. 2. Nosníky jsou položeny na sloupy. 3. Sloupy pod pr vlaky v rozích 4. P i v tších návalech vody nevhodné, ale požívalo se jich protože jejich compluvia nestála v cest okn m jídelen? 5. Pln p ekryté atrium Pom rov by m la mít atria 5:3 p ípadn 3:2. Vým ra ší ky pro bo ní místnosti (ala, k ídlo) vpravo i vlevo se stanoví tak, že jsou t etinou délky atria. P i 20 stopové ší ce atria se p id lí pro tablinum zbytek po ode tení t etiny. Strukturu stavby doporu uje Vitruvius, s ohledem na velikost jednotlivých prostor, takto. Výška tablina až po pr vlak a je stanovena ší kou tablina zv tšenou o 1/8. Fauces se p i menších atriích vym í v ší ce tablina zmenšené o t etinu. P i v tších atriích by m ly tvo it jen jeho polovinu. Otvor ve st eše se nazývá compluvium a basén pod ním impluvium. Comluvium by podle Vitruvia by nem lo být menší než tvrtina atria a ne v tší než 1/3 atria. K atriu p iléhaly jednotlivé obytné místnosti cubiculae. V ose proti vstupu býval zpravidla krb s odvodem kou e v otvoru ve st eše. Pozd ji zde býval umís ován vchod.
Atrium, jako vstupní prostor, bylo v tšinou reprezentativn upraveno. Za impluviem, proti vstupu, stával podstavec nebo oltá domácích boh . Zadní ást ochoz atria se rozši ovala do obou stran k ídly. Tato k ídla, alea, byla do atria pln otev ena, další prostory se daly uzavírat alespo záv sy. Alea m lo význam pro uchování památky na p edky. Byla zde chována d ev ná poprsí p edk s voskovými obli eji a jiné památné p edm ty rodiny. Tablinum na ose proti hlavnímu vstupu se pln otevíralo jak do atria, tak do peristylu. P estože bylo oboustran otev ené nesloužilo jako pr chod. K tomu sloužila zvláštní chodba, fauces, vybudovaná n kdy po obou stranách tablina. Podlaha tablina byla o dva stupn výše než okolní prostory. Peristyl v zadní ásti domu se podobal atriu, ale byl rozlehlejší. Podle Vitruvia m l mít délku o 1/3 v tší než hloubku. Výška sloup se m la rovnat ší ce sloupové chodby. Interkolumnia m la mít 3 M, nem la být v tší než 4 M. Uprost ed byla nádržka s vodou, piscina. Vzadu byla jídelna, triclinium. Tato jídelna m la mít délku dvakrát v tší než ší ku. K peristylu p iléhaly ložnice, sály, hovorny, pinakotéky (obrazárny se podle Vitruvia musí konstruovat o zna né rozloze), bibliotéky, lázn ad. K zadní ásti peristylu p iléhaly hospodá ské provozy, konírny, vozovny, kuchyn , p ípadn dílny. Za peristylem bývala zpravidla zahrada, hortus. N kdy bývalo zde patro – tabulatum. Mohly být rovn ž v p ední ásti domu také krámy. Vitruvius dále zmi uje sály korintské a egyptské. Korintské sály m ly sloupy jednoduché, postavené Bu na podiu nebo na podlaze. Spo ívají na nich epistyly a nad korunními ímsami ješt kazetovaný strop. U egyptských sál se po obvodu vytvo í podlaha, takže venku vzniká ochoz kolem st ední ásti. Egytpské sály ase tak podobají spíše basilikám a ne korintským sál . Podle Vitruvia se stav jí i neitalské sály, kterým ekové íkají kyzikénoi. Po pravé i levé stran mají okna ve form dve í, aby z jídelních lehátek bylo možno vyhlížet okenními otvory do zelen . Dále se zabývá Vituvius výhradn soukromými místnostmi a ve ejn p ístupnými. Soukromé místnosti jsou nap . ložnice, jídelny, lázn a ostatní místnosti. Všeobecné místnosti jsou vestubulum, atria, peristyly. Lidé, kte í nejsou bohatí, tedy nepot ebují felké vestibuly, ani atria, protože sice chodí ke zdvo ilostním návšt vám, ale sami takové nep ijímají. Zmi uje jiné úpravy dom pro obchodníky, pro banké e, pro politiky, jiné pro šlechtice. Dále se Vitruvius všímá vhodnosti umíst ní staveb s ohledem na sv tové strany. Zimní jídelny a lázn mají být podlen ho umíst ny sm rem na západ, protože je t eba využít ve erního sv tla a tepla zapadajícího slunce. Ložnice a knihovny mají být obnráceny k východu. Zp sob jejich využívání totiž vyžaduje sv tlo ranní. „V knihovnách obrácených totiž k poledni nebo k západu poškozují knihy moli a vlhkost, jelikož tam mají p ístup vlhké v try, které plodí moly…“ Jídleny jarní i podzimní k východu. Jsou totiž správn slunce vyh ívány až do doby, kdy zpravidla jsou využívány. Letní jídelny by m ly být obráceny k severu. Stejn tak i obrazárny, tkalcovny koberc a malí ské ateliéry. Strukturu ímského domu lze nejlépe sledovat na stavbách v Pompejích. Jako nejstarší se bere tzv. D m chirurg v: Vchod (fauces) vedl do úst ední dvora (atrium), kde byla vodní nádrž (impluvium). Kolem atria bylo n kolik místností (cubicula), proti vchodu pak otev ená místnost (tablinum). Tento prostor sloužil patrn jako jídelna (také). Vedle byly další menší místnosti (alae). Z tablina byla p ístupná zahrada (hortus). Taková to sestava byla typická pro Etrusky, ímany po celé 3. století p ed n. l.
Po 2. století se toto uspo ádání zm nilo ve smyslo ecko- ímském. Byla to stavba prostorn jší lenit jší a vznešen jší. Zde bývá jako tyopický p iklad uvád n Pans v d m v Pomejích. D m nového typu je pojmenován jako peristylový pro sloupo adí, které obklopuje zahradu. Takový d m byl oblíben p edn koncem republiky. N kdy se dokonce objevuje dvojice peristyl , koupelny, knohovny, kryptoportiky a jídelnami (triclinium). Ve st ední ásti peristylu bylo asto viridarium. Rostliny se st íhaly do ur itého tvaru (ars topiaria). Jidelny se rozší ily p edn poté, co se v ím ustálil zvyk jíst v leže. Byly zde r zné typy stol , ob d se v tšinou servíroval na trojnožce, zvláš p epychové byly stoly o jedné noze, monopodia. Solium bylo k eslo pro paterfamilias, cathedra bylo k eslo pro ženy bez podru ek. Domácí oltá íky (lararium), voskové masky s portréty p edk (imagines maiorum). Nájemní d m (insula). Typickým ímským domem ale nebyl domus, byla to insula, inžovní blok, postavený z p evahou z cihel a d eva. V p ízemí byly obvykle krámy a nejvíce p epychové byty, které byly obráceny do dvora. Mén drahé byty byly ve vyšších podlažích, ím výše, tím chudší. Výjime n dosahovaly i výšky 30 m. Výška domu byla totiž regulována, aby nedocházelo k jeho destrukci. Augustus tak omezil výšku na 70 stop (tj. 20,75 m), pozd ji byla ješt snížena na 60 stop (17,55 m). Domy takto vysoké mohly obsahovat p t až sedm pater. Nájmy byly velmi vysoké, n kolikrát stát musel odluhovat, n kdy si nájemníci museli brát podnájemníky. V ím sice tyto domy zanikly, ale n které se zachovaly v Ostii. Ve srovnání výskytu je pom r ve prosp ch insulae zcela z etelný. Jestiliže v císa ském ím bylo na 1790 dom , pak ve stejkné dob to bylo 44602 nájemných dom . Ozna ovaný ostrov, insula, jednotlivé byty se nazývaly cenacula. N které byty byly velice nákladné, i ve vyšších polích byla tekoucí voda, n kdy rovn ž i záchody. Villa, villa suburbana P edevším je t eba vyšet it krajiny po stránce zdravotní … Venkovské dvorce (villy). Jejich rozlehlost a je uvedena v soulad s vým rou polností a s množstvím výnosu plodin. Dvory a jejich velikost se mají stanovit … podle po tu dobytka ,,, kolik sp ežení vol . Ší ka volských stájí nemá být menší než 10 stop a ne v tší než 15 stop. Po 7 stopách na každé zví e. Ke kuchyni se p ipojí láze . V nejv tší blízkosti kuchyn by m la být i lisovna plodin. S ní má být spojena vinná komora. Ta musí mít okna na sever, na rozdíl od sklad oleje, které by m ly být na jih, protože olej by nem l ztuhnout. Ov í a kozí stáje se ud lají tak velké, aby každé dobyt e m lo pro sebe 4 a 1/2 stopy a ne více než 6 stop prostoru. Obilní špýchary by m ly být pozdvižené nad zem a obrácené k severu. Pro konírny by m la být místa co nejteplejší, ale nem la by být u ohništ , protože kon se ohn m plaší. Stodoly, seníky, sýpky a mlýnice (s pekárnami) se samoz ejm stav jí mimo dvorce, ímž se zamezí v tšímu nebezpe í požáru. Císa ská vila Hadriánova (76–138, císa em od roku 17) v Tivoli (p vodn Tibur). Byla postavena ve výletním st edisku, které bylo proslavené sirnatými prameny, bylo zde však i Sibylino oraculum a také Hercul v chrám. Celkov zaujímá plochu asi 120 ha. Hadrián obdivoval ecké um ní a kulturu, proto zde nalezneme adu napodobenin ecké kultury. Poikilé bylo vlastn obdobou eckého xystu. Navazovalo na tradici athénské agory se Stoa poikilé. Také tzv. Canopus, um lé údolí s vodní nádrží, m lo napodobit Serapid v chrám v Kanópu v Egypt a kanál, který toto místo spojoval s Alexandrií. Navíc to m lo i osobní podtext, protože se zde utopil Hardián v oblíbenec Antinoos, takže i vzpomínka na milce.
Kolem vodní hladiny jsou postaveny sochy karyatid, které jsou imitací karyatid z athénské akropole, Erechteionu. P i vstupu byla porta, vedle ást zvaná hospitalia, která sloužila jako ubytovna pro praetoriány. Vedle jsou tzv. knihovny, ve skute nosti letní jídelny. Nedaleko se nalézá tzv. teatro marittimo, což je ve skute nosti miniatrutní „ostrovní“ vila, nebo možná astronomická observato . Pozoruhodná je architekturta nejen této vily, ale také staveb p i Zlatém nám stí. V tšina prostor bylo možné využít i jako obrovské letní jídelny, cenatio. Bylo zde také stadion. Sí s dórskými sloupy byla vlastn basilika, vede do prostoru ozna eného jako Trunní sál, sloužící z ejm jako audien ní místnost. Jednotlivé ásti byly propojeny systémem podzemních obslužných chodeb, z nichž n kteé byly natolik velké, že zde mohly projet i povozy. Vedle t chto hospodá ských stavení, vznikaly ovšem p edm stské vily, ur ení spíše k pobytu. m l ást hospodá skou, ást pro hosty, representa ní a také soukromou. Rozd lena byla údajn do t í ástí: area, atrium a hospitium. Area údajn obsahovala formální zahradu s adou drobných staveb a vstupem do vily. Z arey bylo možné vstoupit do hospodá ské ásti. Viz obrázky. Septizonium Stavba neznámého ú elu, kterou nechal vybudovat Septimius Severus na po átku 3. stol. n. l. Známa je pouze z kreseb, ale její ú el není jasné. Byla vybudována na úpatí Palatina, vysoká byla 25 m a 95 m zabírala do délky. Pr elí lenily t i portiky. Kupolovitá hrobka na breta ském ostrov Carnu, kruhovitá stavba (tholos), asi z roku 3 270 p . n. l. Na p elomu 3. a 2. tisíciletí pokrývaly již západ dolmeny a za aly se stav t menhiry, které se rozší ily ve 2. tisíciletí. Vznikají navety, podzemní sloupové sín , talayoty na Baleárách, na Korsice torres, na Sardinii nuraghi, ve Skotsku brochs.
