ZÁHLAVÍ
PRAÎSK¯ ULIâNÍK ENCYKLOPEDIE NÁZVÒ PRAÎSK¯CH VE¤EJN¯CH PROSTRANSTVÍ
2. D Í L (O–Î) Zpracoval kolektiv autorÛ pod vedením Mgr. Marka La‰Èovky
Nakladatelství Libri Praha 1998
ZÁHLAVÍ
© Zpracoval kolektiv autorÛ pod vedením Mgr. Marka La‰Èovky Autorsk˘ kolektiv: Zby‰ek Bárta, Mgr. Ondfiej Bastl, Mgr. Antonín Ederer Mgr. Katefiina Chmelafiová, PhDr. Jakub Hrdliãka, Mgr. Barbora La‰Èovková, Mgr. Marek La‰Èovka, PhDr. Sylvia Pavlicová, Mgr. Miroslava Pfiikrylová, Mgr. Josef Tfiikaã, 1998 Preface © Doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc. 1998 Ilustrations © Archiv hl. mûsta Prahy 1998 Maps © kartografické vydavatelství ÎAKET, 1998 ISBN 80-85983-25-7 ISBN 80-85983-23-0 (soubor) ISBN 80-85983-24-9 (1. sv.)
ZÁHLAVÍ
OBSAH
Redakãní poznámka . . . . . 7 V˘voj území a správního ãlenûní hlavního mûsta Prahy . . . . . 11 Názvy praÏsk˘ch vefiejn˘ch prostranství . . . . . 15 Slovník O–Î . . . . . 21 Zru‰ené ulice . . . . . 481 Neexistující ulice úfiednû schválené . . . . . 513 Dodatky a opravy k 1. dílu . . . . . 516 Rejstfiík star˘ch pojmenování . . . . . 520 Doporuãená literatura . . . . . 630 Mapa Prahy . . . . . 633
5
ZÁHLAVÍ
REDAKâNÍ POZNÁMKA KE DRUHÉMU DÍLU VáÏení ãtenáfii, dostáváte do rukou druh˘ díl PraÏského uliãníku. Zde se kromû zb˘vajících ulic (O–Î) setkáte s nûkolika dÛleÏit˘mi souãástmi této encyklopedie, které by nemûly zÛstat stranou Va‰eho zájmu: 1. Jsou to seznamy zcela zanikl˘ch názvÛ a názvÛ ulic, které nikdy nevznikly, pfiesto v‰ak byly úfiednû pojmenované. 2. Je zde rejstfiík star‰ích názvÛ ulic, to znamená v‰ech star˘ch názvÛ, které se v na‰em uliãníku vyskytly, vztaÏené ke svému dne‰nímu názvu. Pro orientaci v multiplicitních v˘skytech téhoÏ názvu pro rÛzné ulice je zde uvedeno katastrální území. Musíme bohuÏel konstatovat, Ïe zde z ãasov˘ch dÛvodÛ nejsou nûmecké pfieklady názvÛ ulic z doby okupace, ani z dob star‰ích. Pokud se v˘znam názvu nezmûnil a ‰lo pouze o pfieklad, je nutné pouÏít nûkterou z dobov˘ch pomÛcek – seznam ulic ãi plán Prahy z tohoto období. 3. Pro orientaci ve v˘voji praÏského území je zde ve struãnosti popsáno rozrÛstání Prahy od dob nejstar‰ích aÏ do posledního pfiipojování obcí k Praze v roce 1974. DÛvodem je ãasté citování pfii zmûnách názvÛ v souvislosti s tímto pfiipojováním, tyto zmûny v‰ak ãasovû nastaly ãasto i nûkolik let po pfiipojení urãité obce. 4. Jako zajímavost uvádíme nejzákladnûj‰í ãíselné údaje o názvech praÏsk˘ch ulic a jejich v˘voji – poãet ulic zahrnut˘ch do této knihy, nejãastûji uÏívané názvy v historii, nejpfiejmenovávanûj‰í ulice atd. 5. Pfiipojen je v˘bûrov˘ seznam pouÏité literatury. 6. Závûrem uvádíme opravy a dodatky k prvnímu dílu, a to ze dvou dÛvodÛ. Podafiilo se nám upfiesnit ãi získat údaje, které jsme v dobû uzávûrky prvního dílu je‰tû nemûli. Bûhem pfiípravy druhého dílu byly schváleny nové názvy ulic. 7. Ke druhému dílu je pfiiloÏen i plán obsahující klad listÛ uveden˘ u jednotliv˘ch hesel. 7
ZÁHLAVÍ
Na základû nûkter˘ch ohlasÛ na první díl PraÏského uliãníku povaÏujeme za nutné pfiipojit nûkolik vysvûtlujících a upfiesÀujících poznámek: 1. Pro upfiesnûní uvádím, Ïe slovník se zab˘vá zejména názvy ulic, pouze v nûkter˘ch pfiípadech jejich fyzick˘m rozsahem ãi promûnami. Obrat „od vzniku ulice“ tedy pfieváÏnû, pokud není uvedeno jinak, znamená vznik názvu ulice, kter˘ se v‰ak vÏdy nemusí kr˘t s fyzick˘m vznikem ulice, kter˘ je v‰ak ãasto velmi tûÏko vypátrateln˘. 2. Pfii psaní velk˘ch písmen v názvech ulic je tfieba vzít v úvahu nûkolik faktorÛ. NejdÛleÏitûj‰ími jsou : – V jakém tvaru byl název úfiednû schválen – mûstské rada schvalovala názvy v rÛzn˘ch obdobích a na základû rÛzn˘ch odÛvodnûní a je tedy pochopitelné, Ïe úfiednû schválené názvy neodpovídají vÏdy pÛvodu názvÛ ãi pravopisn˘m normám. V nûkter˘ch pfiípadech jsme na pfiípadné chybné psaní upozornili, pokud se nám je podafiilo identifikovat. – VystiÏení pÛvodu názvu. Nová pravidla ãeského pravopisu z roku 1993 skuteãnû zavedla zmûnu v psaní vlastních jmen místních: na rozdíl od pfiedchozí pravopisné úpravy doporuãují v souslovn˘ch vlastních jménech, která zaãínají pfiedloÏkou, psát s velk˘m písmenem i první slovo, jeÏ následuje po pfiedloÏce. DÛvod je prost˘: zjednodu‰ení. Ne vÏdy totiÏ pisatel zná pÛvod místního názvu, a tûÏko by se tedy rozhodoval, jaké poãáteãní písmeno zvolit: pí‰e se správnû ulice Na zámkách nebo Na Zámkách? Dnes, po zavedení nov˘ch pravidel, se podobné chyby ov‰em mÛÏe vyvarovat. ·kolní vydání Pravidel ãeského pravopisu kodifikuje takovou podobu jazyka, která je vhodná pro bûÏné, stylovû neutrální spisovné texty. Pfiipou‰tí v‰ak v˘jimky – napfiíklad v citovû zabarven˘ch básnick˘ch textech, v zámûrnû archaizujících statích anebo v odborn˘ch publikacích (v lékafiské zprávû se pravdûpodobnû nevyskytuje doporuãovan˘ tvar ateroskleróza, ale pÛvodní latinû bliωí arterioskleróza, popfiípadû arteriosklerosa). To ostatnû vypl˘vá i z akademického vydání Pravidel ãeského pravopisu z roku 1993 – konkrétnû v kapitole Pravidla o psaní velk˘ch písmen u vlastních jmen se uvádí: Pozn. 2. Nûkteré druhy textÛ se pfii psaní poãáteãních písmen – i kdyÏ mají jinak ráz plnû spisovn˘ – pfiesnû nefiídí obecn˘mi pravidly, jak jsou uvedena zde, n˘brÏ mají jiné zvyklosti; napfi. ve farmaceutickém styku se pí‰ou názvy lékÛ s velk˘mi poãáteãními písmeny, v náboÏenské literatufie se uÏívá velk˘ch písmen ãastûji neÏ jinde jako
8
ZÁHLAVÍ projev úcty; v úzce odborn˘ch textech lze v písmu vyjádfiit pÛvod pojmenování, pokud je jeho souãástí bliωí urãení zaãínající pfiedloÏkou: velké písmeno pí‰eme po pfiedloÏce tehdy, je-li následující slovo jménem vlastním (ulice Pod Královkou – podle usedlosti jménem Královka), malé písmeno v takovém pfiípadû, je-li základem pojmenování jméno obecné (ulice U slévárny, ulice Na slupi – podle slup, zafiízení na chytání ryb) apod. (Akademická Pravidla ãeského pravopisu, academia, Praha 1993, s. 42)
Takov˘ zpÛsob psaní zvolil i autorsk˘ kolektiv PraÏského uliãníku právû proto, aby zdÛraznil, odkud vznikly názvy ulic, jimiÏ se zab˘vá. Podot˘kám, Ïe tuto úpravu nám pfii konzultaci doporuãili i pracovníci úseku onomastiky Ústavu pro jazyk ãesk˘ Akademie vûd. I kdyÏ si tato hlediska obãas odporují (na coÏ jsme se snaÏili upozornit v konkrétním pfiípadû, domníváme se, Ïe námi zvolen˘ systém psaní velk˘ch písmen více vypovídá o názvech praÏsk˘ch vefiejn˘ch prostranství. Závûrem by autofii je‰tû chtûli podûkovat dal‰ím pamûtníkÛm a znalcÛm: Ing. Vlastimilu Blahákovi z âerného Mostu panu Josefu Moravcovi, pamûtníku z Dubãe a místostarostovi tamtéÏ panu PhDr. Jifiímu BartoÀovi, kronikáfii MÚ Prahy 11 se omlouváme za nepfiesné údaje o jeho osobû v 1. díle.
9
ZÁHLAVÍ
Ukázka orientace k jednotliv˘m heslÛm
▲
Braunova 43d Smíchov Josef Braun (1864–1891), ãesk˘ spisovatel, autor historick˘ch próz, zab˘val se Ïivotem a dílem Václava Bene‰e Tfiebízského (viz Tfiebízského). ■ Na místû dne‰ní Braunovy ulice se pÛvodnû nacházely dvû komunikace. Od poãátku na‰eho století do roku 1940 se severní ãást naz˘vala Hostivítova, v letech 1940–1945 Odolenova a v letech 1945–1947 opût Hostivítova. JiÏní ãást se jmenovala od roku 1905 do roku 1940 Sokolská, v letech 1940–1945 ·tolbova, v letech 1945–1947 opût Sokolská. Ke spojení obou ãástí a jejich pfiejmenování na Braunovu do‰lo v roce 1947. Hostivítova 1900–1940 Hostivít, viz Hostivítova. Odolenova 1940–1945 Odolen, ãesk˘ rytífi ve vojsku krále Vladislava I. Hostivítova 1945–1947 Viz v˘‰e.
▲
▲
V této ãásti (pokud je uvedena) ãtenáfi najde tzv. prehistorii názvÛ (názvy ze star‰ích dob, úfiednû a ãasovû nevymezitelné – názvy, které nejsou uvedeny níÏe jsou vyznaãeny tuãnû). Dále zde mohou b˘t uvedeny zajímavosti o budovách ãi osobách, které mají k ulici vztah, pfiípadnû vysvûtlení sloÏitûj‰ích vztahÛ star‰ích názvÛ.
▲
Zde najde ãtenáfi název ulice, klad listÛ v˘‰e zmínûného plánu a katastrální území, kde se nachází.
▲
10
Sokolská 1905–1940 Sokol, viz Sokolská. ·tolbova 1940–1945 Josef ·tolba (1846–1930), ãesk˘ dramatik, spisovatel a cestovatel. Jako autor fra‰ek (Vodní druÏstvo, Malomûst‰tí diplomaté aj.) si v‰ímal hlavnû malomûstské spoleãnosti, ãímÏ pfiispûl k rozvoji realistického dramatu. Z cestopisÛ je nejv˘znamnûj‰í Za oceánem. Sokolská 1945–1947 Viz v˘‰e.
▲
âára oddûluje star‰í názvy ulic (bez ohledu na ãasovou posloupnost ve zmûnách názvÛ) v tom pfiípadû, Ïe ulice vznikla spojením dvou nebo více ulic do jedné.
Zde je uveden pÛvod názvu ve tvaru: Objekt názvu (v pfiípadû osoby data narození a úmrtí), jeho vysvûtlení, pfiípadnû dal‰í podrobnosti a ãasové údaje o ulici, v pfiípadû, Ïe nemá star‰í názvy.
Zde jsou uvedeny star‰í názvy ulice, pokud moÏno chronologicky sefiazené s ãasov˘m údajem jejich platnosti, pokud je znám. Pod nimi, stejnû jako u dne‰ního názvu, jsou pÛvody tûchto star‰ích názvÛ, pfiípadnû upfiesÀující ãasové údaje ãi dal‰í podrobnosti.
ZÁHLAVÍ
V ¯ V O J Ú Z E M Í A S P R ÁV N Í H O â L E N ù N Í H L AV N Í H O M ù S TA P R A H Y Poãátky Prahy v 80. letech 9. století, nejspí‰e v‰ak je‰tû dfiíve, jsou spojeny se vznikem PraÏského hradu, hlavního sídla PfiemyslovcÛ. Prvotní osídlení se samozfiejmû soustfieìovalo v podhradí (oblast Malé Strany a Klárova), pro jeho rozvoj mûly velk˘ v˘znam i obchodní cesty, které tudy vedly. JiÏ v první polovinû 10. století vzniká v Praze dal‰í hrad – Vy‰ehrad a i v jeho podhradí se vytváfií souvislej‰í osídlení. TûÏi‰tûm praÏského osídlení se postupnû v prÛbûhu 12. století stávalo staromûstské území. Nebylo tak stísnûné jako podhradí a nabízely se zde moÏnosti dal‰ího v˘voje. Postupnû zde také vzniklo hlavní praÏské trÏi‰tû. Vedle tûchto vût‰ích sídelních celkÛ se pfii obou vltavsk˘ch bfiezích rozkládala fiada vsí, pfii levém napfi. Nebovidy, Obora, Smíchov a Rybáfie, na pravém napfi. Rybník, Újezd sv. Martina, Podskalí, Opatovice, Pofiíãí a Zderaz. Jména nûkter˘ch osad se dodnes dochovala i v uliãním názvosloví. Sídelní struktura se dále zahu‰Èovala a roz‰ifiovala. DÛleÏitou událostí ve staromûstském prostoru bylo zaloÏení nûmecké kupecké osady u sv. Havla (Havelské Mûsto) nûkdy v letech 1232–1234, která koncem 13. století splynula se Star˘m Mûstem. Ke zmûnám do‰lo téÏ na levém vltavském bfiehu, kde v roce 1257 zaloÏil Pfiemysl Otakar II., Men‰í Mûsto praÏské, opût za úãasti nûmeck˘ch kolonistÛ. Nejv˘znamnûj‰ím poãinem, kter˘m se Praha zafiadila vskutku mezi evropská velkomûsta, bylo velkoryse pojaté zaloÏení Nového Mûsta praÏského Karlem IV. v roce 1348 na plo‰e 240 hektarÛ, které obklopilo Staré Mûsto a dosahovalo aÏ k Vy‰ehradu. Kolem roku 1360 nechal Karel IV. téÏ zvût‰it území Men‰ího Mûsta. Jednotlivá krystalizaãní mûstská jádra procházela vlastním samostatn˘m v˘vojem, s rÛzn˘mi právními a správními promûnami. V jejich rámci do‰lo mimo jiné téÏ k opakovan˘m pokusÛm o spojení praÏsk˘ch mûst a o vytvofiení jednotné Prahy (1366–76, 1421–24, 1483, 1518–1528, 1619–20). Jednotné mûsto v‰ak vzniklo aÏ koncem 18. století. 12. 2. 1784 byl vydán dvorsk˘ dekret o spojení ãtyfi praÏsk˘ch mûst (I. Staré Mûsto, II. Nové Mûsto, III. Malá Strana, IV. Hradãany) v jedno mûsto pod spoleãnou správou, které bylo fiízeno spoleãn˘m magistrátem. Vytvofiily se tak pfiíhodnûj‰í podmínky pro dal‰í rozvoj Prahy. 11
ZÁHLAVÍ
Podle obecního fiádu z roku 1850 pak bylo k Praze pfiiãlenûno Îidovské Mûsto (V. Josefov), které vzniklo roku 1798 ze stfiedovûkého ghetta. V roce 1883 do‰lo k pfiipojení dosud samostatného mûsta Vy‰ehradu – stal se VI. praÏskou ãtvrtí. O rok pozdûji pak byly jako VII. ãtvrÈ pfiipojeny Hole‰ovice-Bubny. Poslední pfiedmûstskou obcí, která byla pfiipojena k Praze pfied vznikem Velké Prahy, byla LibeÀ (VIII.), stalo se tak v roce 1901. 6. února 1920 byl vydán zákon, kter˘ rozhodl o pfiipojení 37 sousedních mûst a obcí k Praze. K 1. lednu 1922 tak vznikla Velká Praha, která byla vládním nafiízením z 13. 1. 1923 rozdûlena na 19 ãástí, které tvofiily 14 mûstsk˘ch obvodÛ (Praha I–VI tvofiily jeden obvod) pfiiãemÏ zÛstalo zachováno 7 ãástí z pÛvodních osmi: I. Staré Mûsto, II. Nové Mûsto, III. Malá Strana, IV. Hradãany, V. Josefov, VI. Vy‰ehrad, VII. Hole‰ovice-Bubny. Osmá ãtvrÈ (dfiíve Praha VIII – LibeÀ) byla roz‰ífiena o StfiíÏkov, Kobylisy, Bohnice a Troju. Novû vznikly: Praha IX-Vysoãany, Prosek, Hloubûtín, Praha X-Karlín, Praha XI-ÎiÏkov, Hrdlofiezy, Male‰ice, Praha XII-Královské Vinohrady, Praha XIII-Vr‰ovice, Zábûhlice, Hostivafi (bez Milíãova a HájÛ), Stra‰nice, Praha XIV-Nusle, Michle, Krã, Praha XV-Podolí, Braník, Hodkoviãky a Záti‰í (ãást Modfian), Praha XVI-Smíchov, Radlice, Hluboãepy, Malá Chuchle, Praha XVII-Ko‰ífie, Motol, Jinonice, Praha XVIII-Bfievnov, Stfie‰ovice, Liboc, Praha XIX-Dejvice, Bubeneã, Sedlec, Vokovice, Veleslavín. V roce 1947 byl vytvofien nov˘ obvod Praha XX vyãlenûním Stra‰nic, Hostivafie a Zahradního Mûsta z Prahy XIII. V dubnu roku 1949 do‰lo k reorganizaci pro úãely vefiejné správy, vzniklo 16 mûstsk˘ch obvodÛ, které byly oznaãeny arabsk˘mi ãíslicemi. Situace vypadala následovnû: Praha 1-Josefov, Malá Strana, Staré Mûsto, ãást území Hole‰ovic-Buben a ãást Hradãan, Praha 2-Vy‰ehrad, ãást Nového Mûsta jihozápadnû od osy Václavského námûstí, ãást Nuslí, ãást Vinohrad, Praha 3-Karlín (kromû ãp. 268 – Rustonka), ãást Nového Mûsta severov˘chodnû od osy Václavského námûstí, Praha 4-Jinonice, Ko‰ífie, Motol, ãást Smíchova, Praha 5-Bfievnov, ãást Dolní Liboce a Stfie‰ovic, Praha 6-Dejvice, Sedlec, Veleslavín, Vokovice a ãásti Bubenãe, Hole‰ovic-Buben, Hradãan, Dolní Liboce a Stfie‰ovic, Praha 7 – ãásti Bubenãe, Hole‰ovic-Buben, Libnû a Tróje 12
ZÁHLAVÍ
Praha 8-Bohnice, Kobylisy, StfiíÏkov, pfieváÏná ãást Libnû, ãásti Karlína a Tróje, Praha 9-Hloubûtín, Hrdlofiezy, Prosek, ãásti Libnû a Vysoãan, Praha 10-Hostivafi, Male‰ice, Stra‰nice, ãást Zábûhlic (Zahradní Mûsto), Praha 11-ÎiÏkov, ãást Vysoãan, Praha 12 – pfieváÏná ãást Královsk˘ch Vinohrad, Praha 13-Vr‰ovice, ãásti Michle a Zábûhlic, Praha 14-Lhotka, Nové Dvory (z Hodkoviãek), ãásti Nuslí, Michle a Krãe, Praha 15-Braník, Podolí, ãásti Hodkoviãek a Krãe, Praha 16-Hluboãepy, Chuchle, Radlice, pfieváÏná ãást Smíchova Toto ãlenûní vydrÏelo do roku 1960, kdy byla provedena nová správní reorganizace a Praha byla rozdûlena na 10 obvodÛ. K Praze byly v tomto roce pfiipojeny téÏ Ruzynû, âimice a men‰í ãásti nûkter˘ch sousedních katastrálních území. âlenûní bylo takovéto: Praha 1-Staré Mûsto, ãást Nového Mûsta (severnû od Karlova námûstí a Vodiãkovy ulice), Malá Strana, Hradãany, Praha 2 – jiÏní ãást Nového Mûsta, Vy‰ehrad, Nusle-údolí, západní ãást Vinohrad (po námûstí Jifiího z Podûbrad, Praha 3-ÎiÏkov a severov˘chodní ãást Vinohrad, Praha 4-Nusle, Michle, Krã, Spofiilov, Lhotka, Podolí, Braník, Hodkoviãky, Praha 5-Smíchov, Ko‰ífie, Motol, Radlice, Jinonice, Hluboãepy, Malá Chuchle, Praha 6-Dejvice, Bubeneã (vût‰í ãást), Sedlec, Stfie‰ovice, Bfievnov, Veleslavín, Vokovice, Dolní Liboc, Ruzynû, Praha 7-Hole‰ovice-Bubny, ãásti Bubenãe a Tróje, Praha 8 – vût‰í ãást Libnû, ãást Tróje, Kobylisy, Bohnice, âimice, StfiíÏkov, Karlín, Praha 9-Vysoãany, ãást Libnû, Prosek, Hloubûtín, Hrdlofiezy, Praha 10 – jihozápadní ãást Vinohrad, Vr‰ovice, Stra‰nice, Zábûhlice (bez Spofiilova), Hostivafi, Male‰ice, K 1. 1. 1968 byly na základû zákona o hlavním mûstû pfiipojeny k Praze obce: Háje, Chodov, Kunratice, Libu‰, Modfiany (k Praze 4), Lahovice, Velká Chuchle (k Praze 5), ¤epy, Nebu‰ice, Lysolaje, Suchdol (k Praze 6) – v‰echny z okresu Praha-západ, Dolní Chabry, 13
ZÁHLAVÍ
ëáblice, (k Praze 8), LetÀany, âakovice, Kbely, Kyje (k Praze 9), Horní Mûcholupy, Petrovice, ·tûrboholy (k Praze 10), – v‰echny z okresu Praha-v˘chod. 1. 7. 1974 roz‰ifiování Prahy pokraãovalo, bylo pfiipojeno dal‰ích 30 obcí: Cholupice, Písnice, ·eberov, Újezd u PrÛhonic (k obvodu Praha 4), Lipence, Lochkov, Radotín, ¤eporyje, Slivenec, StodÛlky, Tfiebonice, Zbraslav, Zliãín (k Praze 5), Pfiední Kopanina (k Praze 6), Bfiezinûves (k Praze 8), Bûchovice, Dolní Poãernice, Klánovice, Kolodûje, Satalice, Újezd nad Lesy, Vinofi (k Praze 9), Benice, Dubeã, Kolovraty, Kralovice, Kfieslice, Nedvûzí a Uhfiínûves (k Praze 10).
14
ZÁHLAVÍ
NÁZVY PRAÎSK¯CH VE¤EJN¯CH PROSTRANSTVÍ V âÍSLECH Nejzákladnûj‰ím, ale také nejspornûj‰ím ãíslem, na které se ãtenáfi asi bude ptát, je poãet praÏsk˘ch ulic a jin˘ch vefiejn˘ch prostranství. BohuÏel toto ãíslo je neurãitelné, protoÏe ne v‰echna prostranství mají úfiední název, ne v‰echna se autorÛm podafiilo objevit, a naopak v na‰em seznamu jsou zafiazena nûkterá prostranství sporná. Pro pfiedstavu uvádím poãet hesel, která jsou v obou dílech této publikace shromáÏdûna (vyjma zru‰en˘ch a neexistujících, která jsou na konci 2. dílu). Celkov˘ poãet ãiní 6 513 názvÛ. I proto, Ïe toto ãíslo není jednoznaãné (patrnû je‰tû budou pojmenovány ulice, které se v tomto struãném statistickém pfiehledu neobjeví), dal‰í informace budou pfieváÏnû v procentech. Názvy praÏsk˘ch vefiejn˘ch prostranství, aã se to mÛÏe zdát nepravdûpodobné, tvofií pouze nûkolik základních druhÛ podle svého pÛvodu. Jsou to názvy: 1. podle polohy ãi místa, kde se ulice nachází (pfiesnûji fieãeno, co se nachází u této ulice). Sem patfií názvy ulic podle smûru ãi polohy (vût‰ina ulic s pfiedloÏkou „k“, „v“, „na“, „u“, „za“ – napfi. K zahrádkám, Na Babû, Za Strahovem aj. Dále ulice podle objektÛ, které se v ní, resp. u ní, nacházejí – podle domÛ, usedlostí ãi v˘znamn˘ch objektÛ napfi. Apolináfiská, Na ·afránce, Hybernská, Chladírenská aj. Patfií sem i ulice podle polohy ve ãtvrti – nejtypiãtûj‰í jsou spofiilovské ulice napfi. JiÏní, Jihozápadní, Severní, Severov˘chodní, které jsou opatfieny fiímsk˘mi ãíslicemi. Tyto názvy tvofií téÏ nejvût‰í ãást praÏského názvosloví, a to pln˘ch 30 % v‰ech názvÛ. 2. názvy podle historicky doloÏen˘ch osob z nejrÛznûj‰ích období, které jiÏ dnes neÏijí. PfiestoÏe v mnoha smûrnicích od dob pfied 2. svûtovou válkou platilo, Ïe nemají b˘t pojmenovávány ulice podle Ïiv˘ch osob, bylo to vÏdy poru‰ováno. Napfiíklad v politicky motivovan˘ch pfiípadech (Stalinova – dnes Vinohradská, nejrÛznûj‰í prostranství pojmenovaná po T. G. Masarykovi, ãlenech habsburského rodu aj.), ale i v pfiípadech umûlcÛ (Foerstrova) a sportovcÛ (Hudcova – ta byla donedávna poslední ulicí, která nesla název podle Ïivé osoby). Dnes jiÏ snad definitivnû nejsou Ïivé osoby do názvosloví vkládány. PfiestoÏe se mÛÏe nûkomu zdát, Ïe by si to nûkteré osobnosti zaslouÏily, nemûlo by se názvosloví stát náhraÏkou pomníkÛ ãi pamûtních desek. Jeho nejzákladnûj‰ím úkolem je orien15
