J I T K A V Lâ KOVÁ
Encyklopedie mytologie germánsk˘ch a seversk˘ch národÛ
Nakladatelství Libri Praha 1999
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
Po d û k o v á n í : Autorka a nakladatelství LIBRI upfiímnû dûkují A r c h e o l o g i c k é m u ú s t a v u AV â R z a s o u h l a s k r e p r o d u k c i ilustrací z fondÛ ústavu.
© P h D r. J i t k a V l ã k o v á , 1 9 9 9 I l l u s t r a t i o n s © A r c h e o l o g i c k ˘ ú s t a v AV â R , a r c h i v a u t o r k y, 1 9 9 9 M a p s © Ji fi í H a j n ˘ , 1 9 9 9 O d b o r n ˘ r e c e n z e n t : d o c . P h D r. L u b o m í r K o ‰ n a r, C S c . ISBN 80-85983-91-5
Obsah
Pfiedmluva 7 Úvod do finské mytologie 9 Úvod do germánské mytologie 14 Ediãní poznámka 19 Seznam zkratek 20 Slovník 21 V˘bûr z literatury 253 Rejstfiík 255
Pfiedmluva
Kdo by neznal pohádku o Popelce, o kouzelném ml˘nku, kter˘ sv˘m otáãením namele zlato, koláãe nebo vojsko? Kdo nesly‰el o trpaslících a jejich pokladech, o dracích a zl˘ch vlcích, kamenn˘ch obrech a vílách, o slunci, které nûkdo uloupil, nebo o kouzeln˘ch zlat˘ch jablkách nesmrtelnosti? Mnoho pohádek má svÛj pÛvod v m˘tech, mytické pfiíbûhy ãasto pramení z konkrétní historické situace. Snad témûfi v‰ichni jsme byli odchováni pohádkami a pfiíbûhy v jádru mytick˘mi, jako malí jsme vûfiili, Ïe dobro urãitû zvítûzí. Pozdûji ãasto vnímáme spí‰e pfienesen˘ v˘znam slova, m˘tus b˘vá chápán jako pouh˘ v˘mysl a blud. Posloucháme moderní „m˘ty“ o tom, proã jsou vûci tak, jak jsou, proã je nutné udûlat nûco tak nebo onak. Minulost se snadno upraví a m˘ty v tomto smyslu slova se stanou souãástí na‰eho Ïivota, aniÏ se o to mnohdy sami pfiiãiníme a aniÏ bychom o tom vÛbec vûdûli. Bylo vysloveno uÏ mnoho definicí m˘tu a publikována ob‰írná pojednání o tom, co m˘ty vlastnû jsou a nejsou – není pochopitelnû smyslem této práce reprodukovat celou ‰kálu vûdeck˘ch teorií. Ne‰kodí snad pouze pfiipomenout, Ïe m˘tus je slovo pÛvodem fiecké a my (i kdyÏ odhlédneme od v˘‰e zmínûného pfieneseného v˘znamu) jím dnes rozumíme nûco trochu jiného, neÏ se starovûcí obyvatelé ¤ecka snaÏili vyjádfiit. Od prvotního chápání obsahu slova (tj. mluvení, fieã, vyprávûní) muselo uplynout mnoho staletí, neÏ se m˘tus stal mj. i zjednodu‰enou pouãkou fiady slovníkÛ. Ty jej definují jako vyprávûní s fantastick˘mi ãi pohádkov˘mi prvky, pojednávající o vzniku svûta, lidí ãi boÏsk˘ch panteonÛ, o dal‰ích osudech bohÛ, o konci svûta apod. Málokdo si v‰ak uvûdomí, Ïe m˘ty vycházejí z opravdu hlubok˘ch filozofick˘ch základÛ a ze skuteãn˘ch proÏitkÛ lidí, popfi. cel˘ch etnik. Jsou transcendentální i regionální, pfiekr˘vají se a proplétají, navzájem si mezi sebou vymûÀují motivy, ale vÏdy vyvstaly z konkrétní historické situace, napfi. pfii podmanûní jedné skupiny lidí druhou, pfii zmûnû náboÏensk˘ch pfiedstav apod. Tuto situaci se dnes mÛÏeme pokou‰et rekonstruovat, jednak na základû bedlivého zkoumání m˘tÛ sam˘ch, jednak porovnáváním s jin˘mi prameny, napfi. archeologick˘mi. Tato kniha není vûdeck˘m pojednáním, snaÏí se co moÏná nejpfiijatelnûj‰í formou, nikoli pouze such˘m v˘ãtem faktÛ, pfiiblíÏit zájemcÛm danou problematiku v rÛzn˘ch souvislostech. âtenáfi proto ve v˘ãtu hesel nalezne nejen bohy a bohynû s jejich atributy, démonické bytosti a bájná zvífiata, ale také hrdiny staroseversk˘ch písní, bájné pa-
7
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
novníky, souhrn pfiedstav o vzniku svûta, lidí a kosmu, a v neposlední fiadû téÏ struãnou charakteristiku hlavních pramenÛ a jejich autorÛ. Hesla, u nichÏ to bylo moÏné, jsou zpracována ob‰írnûji a pro ilustraci doplnûna ukázkami z dostupné literatury. Dûkuji doc. PhDr. Lubomíru Ko‰narovi, CSc. za cenné poznámky a pfiipomínky k textu a Mgr. Ondfieji Burianovi za nároãnou redakãní práci.
8
Úvod do finské mytologie Na první pohled se nám dnes finská mytologie, respektive informace o ní dochované, zdá b˘t pomûrnû chudá a jednostranná ve srovnání s bohat˘m mytologick˘m materiálem keltsk˘m ãi germánsk˘m (o fieckém ani nemluvû). Tento úhel pohledu je ov‰em klamn˘, je vyvolán tím, Ïe ugrofinská, pÛvodem neindoevropská kulturnû-historické tradice je StfiedoevropanÛm pfieci jen vzdálenûj‰í a ménû známá. DÛleÏitou roli tu hraje i fakt, Ïe bûÏnému ãtenáfii u nás ani nejsou pfiístupné rÛzné písemné prameny star‰ího data, jeÏ by mu pfiiblíÏily pfiedkfiesÈanské kosmogonické, antropogonické ãi eschatologické pfiedstavy roz‰ífiené u ugrofinsk˘ch kmenÛ. Ve svém jádru je jejich mytologie nesmírnû poutavá, komplikovaná a mnohovrstevná, plná cizorod˘ch prvkÛ, vypl˘vajících z pomûrnû sloÏité sídelnû-geografické situace na území dne‰ního Finska a ze silného vlivu sousedních etnik a kultur. Tyto vlivy postupnû pfiekr˘valy, na‰tûstí ne úplnû, vlastní ugrofinsk˘ základ. Ugrofinské osídlení tvofiilo jiÏ v dobû neolitu na evropském severu témûfi souvisl˘ pás (od Uralu na v˘chodû aÏ po Západní Dvinu). Pfiesto i zde se formovaly rÛzné kulturní okruhy, mezi nejvyspûlej‰í patfiily právû kultury pfiedchÛdcÛ dne‰ních FinÛ, KarelÛ a EstoncÛ. Osídlení se ‰ífiilo nedozírn˘mi lesnat˘mi prostorami, stfiídan˘mi baÏinat˘mi a jezerními pánvemi. Obyvatelé Ïili lovecko-pasteveck˘m zpÛsobem Ïivota, z nûhoÏ vypl˘valy i rÛzné rituály vztahující se k pfiedstavám o uspofiádání svûta, pfiírody, Ïivota a smrti. V‰emocní ‰amani ovládali rozliãné praktiky, jimiÏ se snaÏili mj. nastolovat rovnováhu a smír mezi ãlovûkem a jeho okolím, harmonizovat vztahy mezi lovcem, zvûfií a prostfiedím, v nûmÏ byla zvûfi lovena, ovládat zlé duchy a léãit, vysvûtlovat a obnovovat pfiírodní kolobûh. Zemûdûlské hospodáfiství, které do Finska a Estonska poprvé proniklo koncem eneolitu prostfiednictvím kultury se ‰ÀÛrovou keramikou, nemohlo dlouho poskytnout dostateãnou obÏivu a upevÀovalo se teprve v prÛbûhu doby bronzové, a to pouze v pobfieÏních krajích. Evropa se s obyvateli Finska seznamuje aÏ v dobû fiímské, kdy se o Finech poprvé zmiÀuje ➚Tacitus ve své Germanii. Vyspûlej‰í byly uÏ tehdy jiÏní a západní oblasti zemû, jeÏ mûly obchodní spojení s jiÏním Pobaltím (i s fiímsk˘mi kupci), zaãínalo se tam zpracovávat Ïelezo a ‰ífiilo se zemûdûlské osídlení. Na severu v tundfie (zde Ïili pfiedkové LaponcÛ a NûncÛ) v‰ak stále pfievaÏoval zpÛsob Ïivota odpovídající dobû kamenné. V˘voj na území Finska se v dobû Ïelezné rozdûlil do ãtyfi zá-
9
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
kladních okruhÛ, jimiÏ jsou jihozápadní Finsko (Häme), jiÏní Österbotten, Karélie a Ålandské ostrovy. Tyto oblasti se navzájem li‰ily sv˘m hospodáfisk˘m v˘vojem, rÛzn˘mi vztahy k jin˘m územím i specifick˘mi prvky ve zpÛsobu pohfibívání, keramice a ‰perku. Mnohé teorie dokládají, Ïe prehistorick˘ Ïivotní zpÛsob do jisté míry pfietrvával na území jihozápadního Finska aÏ do 12. století a v Karélii do 13. století. Skupina obyvatel pouÏívající starofinsk˘ jazyk se zaãala formovat zhruba kolem roku 500 pfi. n. l. na fiece Volze. Odtud se tamní kmeny vydaly na cestu k severozápadu, k Baltskému mofii. JiÏní pobfieÏí Finska bylo osídleno ze sousedního severního Estonska kmeny severních EstÛ, nositelÛ zemûdûlské kultury. (S nimi jsou spojovány i tzv. tarandy, hroby s kamenn˘mi rámci, které byly postupnû pfiistavovány k základnímu hrobu.) Vlastní, svébytná finská kultura se zaãala formovat zhruba v 5. a 6. století, tj. v dobû pfiedvikinské. Kolem roku 1000 se na v˘chodû a jihov˘chodû Finska definitivnû usídlila západní vûtev KarelÛ (první doklady kolem roku 800), jejichÏ pravlast leÏela na území jihov˘chodnû od Ladogy. Odtud Karelové zahájili na konci 9. a v prÛbûhu 10. století svoji úspû‰nou expanzi, postupnû se roz‰ífiili aÏ na sever k Bílému mofii, a zaujali tak postavení na hranici mezi dne‰ním Finskem a Ruskou federací. Laponci pfii‰li do sv˘ch severních sídel z povodí fiek Ladogy a Onûgy a pfied expanzí nov˘ch pfiíchozích ustupovali stále více k severu. V dobû vikinsk˘ch, respektive varjaÏsk˘ch v˘prav plenili skandináv‰tí a dán‰tí nájezdníci celé jihozápadní a jiÏní finské pobfieÏí. Ve 12. a 13. století (1155, 1238, 1293) podnikli ‰véd‰tí králové na území Finska kruté kfiíÏové v˘pravy, uÏ roku 1157 podfiídil ‰védsk˘ král Erik IX. Svat˘ vût‰inu území své nadvládû. Od té doby bylo Finsko na dlouhou dobu politicky, kulturnû i náboÏensky tûsnû spjato se ·védskem, roku 1809 ‰védskou nadvládu vystfiídalo Rusko. Samostatnost Finsko získalo pomûrnû pozdû, aÏ roku 1917. KfiesÈanství (byzantsko-novgorodská církev) zaãalo na území Finska pronikat nejdfiíve z v˘chodu, z oblasti Novgorodu, ale jeho pÛsobení nebylo pfiíli‰ úspû‰né. Posléze pfiicházeli misionáfii ze západu, z nûmeckého Fríska a Saska, a postupovali, podporováni ‰védsk˘mi panovníky a nûmeck˘mi obchodníky, aÏ do západní Karélie. Pfiesto na v˘chodním a jihov˘chodním území pfieváÏila pod v˘chodním, rusk˘m vlivem fieckokatolická víra, i kdyÏ se bûhem reformace, která byla provádûna od roku 1527, projevily snahy ji co nejvíce potlaãit. A právû na území ovládaném fieckokatolickou církví (pfiedev‰ím v Karélii) se dochovaly pohanské zvyky a zlidovûlé m˘ty, jeÏ tato církev – na rozdíl od protestantské – ve formû rÛzn˘ch svátkÛ a obfiadÛ tolerovala (tradiãní svatby, pohfiby, doÏínky, „medvûdí slavnosti“, oslavy konce kalendáfiního roku, vítání jara a poãátek zemûdûlského roku). Tolerovala i lidovou víru v duchy a ➚skfiítky, jeÏ si lidé usmifiovali po staletí udrÏovan˘mi praktikami obûtinov˘ch rituálÛ, aby si zajistili klid a ochranu své do-
10
Hlavní kmeny sídlící na území Finska v novovûku.
mácnosti a hospodáfiství. Zásluhou silného kulturního vlivu sousedních SkandinávcÛ se západní Finsko na rozdíl od Karélie stalo kolébkou finsk˘ch legend ze Ïivota svat˘ch a písní. Komplikovaná v˘chozí situace a mnoÏství rÛznorod˘ch kulturnû-historick˘ch a náboÏensk˘ch pfiedstav na‰ly postupem ãasu svÛj odraz v lidov˘ch bájích, vyprávûních, písních, obfiadech i v legendách o svûtcích. Cizorodé prvky se spojily v pfiíbûzích, jejichÏ pÛvodní smysl ãasto vypravûãÛm jiÏ zcela unikal. Staré m˘ty byly rozmûlnûny a „uschovány“ v mlad‰ích ugrofinsk˘ch a laponsk˘ch pfiíbûzích, navíc s infiltrovan˘mi pfiíspûvky sousedních etnik – kontinentálních i seversk˘ch
11
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
GermánÛ (ale i vzdálenûj‰ích KeltÛ), pobaltsk˘ch národÛ (LitevcÛ, Loty‰Û) a SlovanÛ. Své dÛsledky mûla pochopitelnû i postupující christianizace a v neposlední fiadû i proces pfiirozeného zapomínání. První doklad o uctívání pohansk˘ch boÏstev na území Finska je pomûrnû mlad˘, pochází aÏ z poãátku 11. století. V Sáze o sv. Olafovi (souãást ➚Snorriho ➚Heimskringly) je zmínka o dvou Norech, Tórim Hundovi a Karlovi, ktefií se na pfiíkaz krále Olafa vypravili k pobfieÏí Finska a pfiistáli v Bjarmalandu (snad v Karélii, na pobfieÏí Bílého mofie). V noci pronikli násilím do posvátného kultovního okrsku a rozbili zde sochu pohanského boha jménem Jómali (finsky ➚Jumala), ukradli také stfiíbrnou misku spoãívající na jeho kolenû. Za první skuteãn˘ pramen informací lze oznaãit aÏ dílo finského církevního reformátora Michaela ➚Agricoly Seznam bohÛ HämeÛ a KarelÛ z roku 1551. Ve v˘ãtu bohÛ kmene HämeÛ (západní Finsko) je uveden ➚Tapio, ➚Ahti, ➚Äinemöinen (➚Väinämöinen), ➚Rachkoi, ➚Lieckiö, ➚Ilmarinen, ➚Turisas, Cratti, Tontu, ➚Kapeet, Caleuanpoiat ad. U KarelÛ (v˘chodní Finsko) je zmiÀován Wirancannos, Egres, Köndös, ➚Ukko, ➚Rauni, Käkri, ➚Hiisi, Nyrckes (➚Nyyrikki), Hittauanin (➚Hittavainen). Agricola dále hovofií o tom, Ïe lidé v minulosti uctívali i kameny, ➚stromy, hvûzdy, souhvûzdí Velkého medvûda (jeho v˘chod na obloze znamenal zaãátek polárního dne) a ➚mûsíc. ¤ada tûchto postav zlidovûla, pfiedev‰ím Väinämöinen, velk˘ pûvec, ‰aman a demiurg, kter˘ byl oblíben pfiedev‰ím na v˘chodû Finska, v oblasti Savo a v Karélii, a Ilmarinen, mytick˘ kováfi a zfiejmû i pÛvodní bÛh nebe. Jejich osudy se staly oblíben˘m námûtem pfiedev‰ím epick˘ch lidov˘ch písní. Karel‰tí bohové pfiedstavují spí‰e personifikované pfiírodní síly a jevy, jsou to bohové, respektive duchové vegetace a zvífiecích podob, tûsnû svázaní se zemûdûlsk˘m rokem a ãinnostmi zemûdûlcÛ, pastevcÛ a lovcÛ. PÛvod fiady mytick˘ch postav je finsk˘mi odborníky (lingvisty, historiky, ale i archeology a etnografy) hledán v severosaském a fríském kfiesÈanském prostfiedí. Protagonisté finsk˘ch m˘tÛ nejsou zdaleka tak komplikovaní jako napfi. bohové germán‰tí, ktefií ãasto sami poru‰ují v‰echny zvyklosti a spoleãenská pravidla. Jednotlivé postavy svûtcÛ, napfi. sv. Bartolomûj, Hubert, Jan, Petr, Vít ad., byly frísk˘mi a sask˘mi obchodníky, ktefií pfiistávali na jihu Karélie od 9. století, transplantovány na autochtonní boÏstva, postupnû s nimi splynuly a pfievzaly jejich kompetence, svátky a atributy. Dal‰í bohové byli odhaleni v domácích, latinsky psan˘ch legendách, popfi. seversk˘ch ságách (Jumala). Poslední skupinu tvofií pfievzatá boÏstva, v˘pÛjãky, jako napfi. skandinávsk˘ ➚Frey (finsk˘ Rauni). Zcela zvlá‰tní kapitolou je hrdinsk˘ epos ➚Kalevala, sestaven˘ Eliasem Lönnrotem, poprvé vydan˘ roku 1835, revidovan˘ a roz‰ífien˘ roku 1849. PfiestoÏe Kalevala nemÛÏe b˘t beze zbytku pfiedlohou pro vûdecké zkoumání finské mytologie, je pravda, Ïe v ní nalezneme ne-
12
pfieberné mnoÏství stfiípkÛ a ohlasÛ, jeÏ se k jednotliv˘m m˘tÛm vztahují. Pfiíbûhy hrdinÛ Ilmarina, ➚Lemminkäina a Väinämöina, popisy rÛzn˘ch rituálÛ, magick˘ch ‰amansk˘ch praktik, jimiÏ lidé chtûli ovládnout podstatu jednotliv˘ch vûcí a dûjÛ, líãení kosmogonie ad. z ní ãiní nepostradateln˘ doplnûk kaÏdé práce. Základem vûdeckého zkoumání finsk˘ch m˘tÛ je ale jedineãné a monumentální dílo Suomen Kansas Vanhat Runot (Nejstar‰í básnû finského lidu), jehoÏ 33 svazkÛ vycházelo v letech 1908–48 a má cca 1 270 000 ver‰Û.
13
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
Úvod do germánské mytologie KdyÏ se fiekne „germánská mytologie“, vût‰inû lidí, ktefií se alespoÀ trochu zajímají o podobná témata, se vybaví pfiinejmen‰ím jedno nebo dvû jména germánsk˘ch bohÛ, nejãastûji ➚Ódin (➚Wotan) nebo ➚Tór (➚Donar), vzpomenou si na ➚skfiítky, ➚obry, poklady ve skalách apod., vybaví si operní tetralogii Richarda Wagnera Prsten NibelungÛ, epos ➚PíseÀ o Nibelunzích, moÏná i hlavní postavy nûkter˘ch seversk˘ch hrdinsk˘ch písní. Germáni v˘znamnû zasáhli i do dávn˘ch dûjin území na‰eho státu. Jejich jednotlivé kmeny – zprvu snad ãásti HermundurÛ, pak Markomani a Kvádové – je osídlily na sklonku starého letopoãtu a ob˘valy aÏ do stûhování národÛ. Tehdy na‰imi zemûmi procházely je‰tû dal‰í germánské skupiny, zvlá‰tû Langobardi a snad i ãásti DurynkÛ, HerulÛ a RugiÛ. Vût‰ina GermánÛ nakonec na‰e zemû opustila, ale nûktefií jistû zÛstali aÏ do pfiíchodu SlovanÛ a byli jimi asimilováni. Po dlouhá staletí mûlo pak sousedství s germánsk˘m etnikem mimofiádn˘ v˘znam pro na‰í historii. Stafií Germáni pfiedstavovali jednu z vûtví IndoevropanÛ. Jejich kolébkou bylo území zahrnující stfiední ãást Severonûmecké níÏiny, Jutsk˘ poloostrov, dánské ostrovy a jiÏní níÏinné oblasti Skandinávie, kde v‰ude probíhal od eneolitu témûfi kontinuální v˘voj. V 1. století n. l., kdy psal ➚Tacitus svou Germanii, zaujímali uÏ Germáni území mezi Vislou a R˘nem a jejich roz‰ifiování na jih zabránila jen dobfie stfieÏená hranice fiímského impéria. Germánské kmeny se rozvíjely v rámci tfií hlavních skupin – severní, v˘chodní a západní. Posledního uskupení, kmenÛ západogermánsk˘ch, se t˘ká Pliniem a Tacitem zaznamenan˘ antropogonick˘ m˘tus o tfiech synech boha ➚Manna, zakladatelích kmenov˘ch celkÛ IngveonÛ, IstveonÛ a HermionÛ. Historické, tj. písemné zprávy o Germánech jsou o nûco star‰í neÏ o Finech, neboÈ jejich sídla leÏela pfieci jen blíÏe území, o nûÏ projevoval zájem tzv. civilizovan˘ svût. KdyÏ se Gaius Iulius Caesar za svého pobytu v Galii setkal s Germány, zaznamenal do sv˘ch ZápiskÛ o válce galské (Commentarii de bello gallico) nûkolik zajímavostí – zmínek o náboÏensk˘ch pfiedstavách je tu ov‰em jen poskrovnu. Uvádí, Ïe Germáni uctívají ➚Slunce, ➚Mûsíc a OheÀ, jiné bohy neznají, nemají dokonce ani chrámy. Srovnává je s Kelty (které pfieci jen více znal) a dodává, Ïe na rozdíl od nich nemají stav druidÛ. To muselo kultivovanému ¤ímanu pfiipadat opravdu zvlá‰tní (vzhledem k hustotû chrámÛ, mnoÏství obûtníkÛ, knûÏek ad. v samotném mûstû ¤ímû), pfiesto zji‰tûnou skuteãnost dál nijak nerozvádí. Trochu jasno do celé situace vnesl Tacitus sv˘mi pracemi Annales (Letopisy) a Germania, jemu vdû-
14
Germánské kmeny sídlící na území kontinentální Evropy v 1.–4. století n. l.
ãíme i za to, Ïe známe snad nejstar‰í germánskou pfiedstavu o antropogonii (➚Tuisto, Mannus, ➚Ing – ➚Yngvi, Herminus, ➚Zemû ad.). Tacitus zaznamenal kultovní praktiky a zmínil téÏ hlavní germánské bohy, dával jim ov‰em fiímská latinská jména na základû shodn˘ch
15
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
vlastností a boÏích kompetencí (Mars = ➚Tíw/➚T˘, Merkur = Wotan/Ódin, Hercules = Donar/Thunor/Tór ad.). Základní panteon postrádal v jeho podání fiadu bohÛ, ktefií v této dobû urãitû uÏ byli uctíváni a pozdûji se v písemn˘ch pramenech objevili (napfi. ➚Frey a ➚Freyja). Historické i archeologické prameny dokládají, Ïe náboÏenské pfiedstavy GermánÛ (základní boÏstva, pohfiební ritus, kult) byly aÏ do jejich expanze neobyãejnû jednotné. Dokonce i po rozchodu kmenÛ do nejrÛznûj‰ích konãin severní, západní a doãasnû i v˘chodní a jiÏní Evropy si Germáni uchovali povûdomí spoleãné minulosti, tfiebaÏe tlak fiímského, v˘chodního a posléze i kfiesÈanského náboÏenství a kultury byl znaãn˘. Nejvydatnûj‰ím zdrojem pro poznání germánské (ãi správnûji severogermánské) mytologie se stala stfiedovûká severská literatura, pfiedev‰ím islandská, norská a dánská. Obyvatelé severních konãin Evropy Ïili tak trochu stranou zájmu prvních západoevropsk˘ch kfiesÈansk˘ch panovníkÛ, nikoli ov‰em misionáfiÛ. Ti obraceli svou pozornost i tímto smûrem, Sevefiané ov‰em vlivu nového náboÏenství pomûrnû dlouho odolávali. PfiedkfiesÈanské m˘ty se na severu Evropy staly souãástí ság a hrdinsk˘ch písní, pfiedná‰en˘ch nejdfiíve ústy ➚skaldÛ, a to nejen pro potûchu panovníkÛ a bohat˘ch velmoÏÛ. V zhistorizované podobû vstoupily staré pfiíbûhy i do dûl kfiesÈansk˘ch seversk˘ch vzdûlancÛ, pfiedev‰ím do monumentální kroniky ➚Saxa Grammatica (asi 1150–1220) âiny DánÛ (➚Gesta Danorum). Základním pramenem je v‰ak materiál soustfiedûn˘ v anonymní ➚PísÀové (Star‰í) ➚Eddû (obsahuje mj. básnû Baldrs draumar, ➚Fáfnismál, ➚Grímnismál, ➚Hárbardsljód, ➚Hávamál, ➚Hymiskvida, ➚Lokasenna, ➚Reginsmál, ➚Rígsmál, ➚För Skírnis, ➚Trymskvida, ➚Vaftrúdnismál, ➚Völuspá ad.) a v ➚Prozaické (Mlad‰í) ➚Eddû ➚Snorriho Sturlusona (asi 1178–1241), jenÏ v mnohém ãerpal právû z pfiedloh Star‰í Eddy. Pfiedev‰ím v oddílech Gylfiho oblouzení (➚Gylfaginning) a Jazyk básnick˘ (➚Skáldskaparmál) nalezneme cel˘ komplex pfiedstav o stvofiení zemû a planet (➚kosmogonie, ➚Ymi, ➚Búri, ➚Bor, ➚Bergelmi ad.), o vzniku ãlovûka (➚Ask a Embla), bohÛ (➚Ásové a ➚Vanové) a dal‰ích bytostí (➚skfiítci, ➚álfové a ➚obfii). Snorri se pokusil shromáÏdit i ty nejnepatrnûj‰í zlomky vyprávûní o bozích a bohyních, jeÏ mu byly dosaÏitelné. O mnoh˘ch boÏstvech ale uÏ nebyl schopen uvést nic bliωího, protoÏe v dobû, kdy svá díla psal, jiÏ upadali v zapomnûní. A tak nám pfiedkládá rekonstruovan˘ panteon v ãele s Ódinem a jeho Ïenou ➚Frigg, dále se setkáváme s Tórem, ➚Njördem, Freyem, ➚Lokim, ➚Bragim, ➚Baldrem, ➚Hödem, ➚Heimdallem a bohynûmi Freyjou, ➚Nannou, ➚Idunn a ➚Sif. Ti v‰ichni zasedají u jasanu ➚Yggdrasilu, rostoucího v ➚Ásgardu, a ovládají svût dal‰ích boÏsk˘ch (napfi. ➚Ægi, ➚Ull, ➚Höni, ➚Hel ad.) a poloboÏsk˘ch bytostí (➚norny, ➚valk˘ry, ➚dísy, ➚fylgji, ➚hamingji), mytick˘ch zvífiat (vlk ➚Fenri, had ➚Jör-
16
Pohyb germánsk˘ch kmenÛ po Evropû v dobû stûhování národÛ ve 4.–6. století.
mungand) a lidí. Osudy celého svûta pfiitom uÏ od poãátku spûjí k neodvratnému zániku, ➚ragnaröku. V hrdinsk˘ch písních a ságách zasahují pohan‰tí bohové do osudÛ smrtelníkÛ je‰tû dlouho do stfiedovûku (viz napfi. ➚Sága o Völsunzích, Sága o Skjöldunzích, ➚Sága o Ynglinzích, cyklus písní vûnovan˘ ➚Sig-
17
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
mundovi, ➚Sigurdovi, ➚Helgimu a zlatému pokladu ➚NiflungÛ/➚NibelungÛ ad.). Skaldská poezie i nûkteré ságy jsou plné pro Islanìany tak charakteristick˘ch opisÛ (➚kenning, ➚heiti), jejichÏ komplikovan˘m rozborem lze de‰ifrovat rÛzné naráÏky na mytické dûje. Bohové mají své atributy, napfi. Tór kladivo ➚Mjöllni, Ódin o‰tûp ➚Gungni, Freyja náhrdelník ➚BrísingÛ, Idunn zlatá jablka nesmrtelnosti. Texty popisují i charakteristick˘ doprovod nûkter˘ch z nich (➚konû, ➚kozly, koãky ãi ➚kance) a oslniv˘ vzhled jejich bydli‰È (napfi. ➚Valhala, ➚Fólkvang, ➚Gimlé). Bohové pletichafií, jsou velkorysí a zároveÀ malicherní, poru‰ují stanovené zákony (pohostinnost, ochrana uprchlíkÛ, posvátnost a nedotknutelnost pokrevních svazkÛ), dávají v‰anc Ïivoty druh˘ch pro své osobní zájmy a lásky, hrají nefér i mezi sebou, natoÏ se smrtelníky, hlavnû a pfiedev‰ím ov‰em bojují s nebezpeãn˘mi obry. Aby byl v˘ãet dÛleÏit˘ch mytologick˘ch pramenÛ co moÏná nejúplnûj‰í, je tfieba zmínit je‰tû nûkteré kontinentální písemné památky, které severogermánsk˘ pohled doplÀují a roz‰ifiují. Jedná se zejména o kroniku ➚Adama Brémského Gesta Hammaburgensis Ecclesiae Pontificum z doby kolem roku 1070, která obsahuje i popis uppsalské svatynû, dále napfi. tzv. Merseburská zafiíkadla, PíseÀ o Hildebrandovi (➚Hildebrand) nebo anglosask˘ hrdinsk˘ epos ➚Beowulf. Jak je vidût, písemností s mytologick˘m obsahem se nám dochovalo pomûrnû dost, aãkoliv mnohé z nich musel novovûk „znovuobjevit“ po staletích zapomnûní. S nástupem romantismu zaãal v Evropû opût vzrÛstat zájem o národní minulost, tomuto zájmu pochopitelnû neunikly ani staré literární památky a m˘ty v nich obsaÏené. První velk˘ pfiehled severogermánské mytologie vy‰el roku 1835 z pera Jacoba Grimma pod pfiíznaãn˘m názvem Nûmecká mytologie (Deutsche Mythologie), po nûm pak rychle následovaly dal‰í práce; soupis nejdÛleÏitûj‰ích pojednání pfiiná‰í napfi. dílo Eduarda Neumanna a Helmuta Voigta Germánská mytologie (Germanische Mythologie, in: Wörterbuch der Mythologie, Teil II, Heft 5) z roku 1974.
18
Ediãní poznámka
K P ¤ E PI S U S TA RO S EV E R S K ¯C H J M E N
Nûkteré novû vydávané publikace vná‰ejí urãit˘ zmatek do zásad ãeské transkripce staroseversk˘ch hlásek a jmen. Pro zjednodu‰ení orientace jsem se v této knize snaÏila pfiidrÏet jednotného pravopisu, doporuãeného doc. PhDr. H. Kadeãkovou v Dûjinách seversk˘ch literatur I. (Praha 1989). Ve vlastních jménech a názvech literárních dûl je písmeno pfiepisováno jako d a jako t, u muÏsk˘ch vlastních jmen je krom toho vynechána jejich nominativní koncovka -r. Pouze v rámci etymologick˘ch v˘kladÛ byl pÛvodní pravopis jednotliv˘ch staroseversk˘ch slov zachován. C I TAC E :
Ukázky textÛ, uvedené pro ilustraci v rámci jednotliv˘ch hesel, pocházejí pfieváÏnû z tûchto publikací: 1) pro finskou oblast jsou pfiejaty z knihy ➚Kalevala, kterou dosud nepfiekonan˘m zpÛsobem pfieloÏil do ãe‰tiny Josef Holeãek; 2) pro oblast germánské mytologie byly pouÏity ukázky z ➚Tacitovy Germanie, vydané v roce 1980 v Bratislavû, z ➚Eddy a ➚Ságy o Ynglinzích ➚Snorri Sturlusona, jeÏ pfieloÏila Helena Kadeãková, ze Ságy o Egilovi, synu Skallagrímovû v pfiekladu Karla Vrátného, ze ➚Ságy o Völsunzích v pfiekladu Leopolda Zatoãila a z Písnû o Nibelunzích v pfiekladu Jindfiicha Pokorného. Autorem nûkolika dal‰ích pouÏit˘ch pfiekladÛ je Ladislav Heger (napfi. ➚V˘roky Vysokého). Seznam základní literatury je uveden na konci knihy.
19
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
Seznam zkratek
angl. ã. germ. fin. fr. isl. kap. lat. nûm. R severogerm. shnûm. staroangl. staroisl. staronûm.
20
anglicky ãesky germánsk˘, pocházející z germánského prostfiedí bez rozli‰ení, popfi. od pevninsk˘ch GermánÛ finsky, finsk˘ francouzsky islandsky, islandsk˘ kapitola latinsky nûmecky runa, tj. ãíslo kapitoly v Kalevale severogermánsk˘, pocházející z oblasti ob˘vané severogermánsk˘mi kmeny (dne‰ní Dánsko, ·védsko, Norsko a Island) starohornonûmecky staroanglicky staroislandsky staronûmecky
ADAM BRÉMSK¯
Slovník
ADAM BRÉMSK¯, téÏ Adam Bremensis, † po 12. 10. 1081 – teolog a kronikáfi, rektor ‰koly v Brémách, spolupracovník arcibiskupa Adalberta v brémsko-hamburské arcidiecézi a jeden z prvních misionáfiÛ na území Skandinávie. Jeho dílo âiny arcibiskupÛ kostela v Hamburku (Gesta Hammaburgensis Ecclesiae Pontificum), známé téÏ pod jin˘mi názvy, se skládá ze ãtyfi knih, pfii jejichÏ psaní autor vycházel jednak ze studia pramenÛ, jednak z autopsie ãi vyprávûní. âtvrtá kniha je ojedinûl˘m geografick˘m a historick˘m dílem své doby, pojednávajícím o severní a stfiední Evropû. Obsahuje mj. unikátní popis pohanské svatynû ve ‰védské ➚Uppsale: „Tento národ (·védové) má proslulou svatyni, jeÏ se naz˘vá Uppsala a leÏí nedaleko Sigtuny a Birky. V chrámû, zcela pokrytém zlatem, stojí tfii sochy, vz˘vané lidem. TrÛn nejmocnûj‰ího z bohÛ, Tóra, je umístûn uprostfied sínû a po jeho stranách lze spatfiit Ódina a Freye. Jejich pÛsobnost je rozdûlena takto: Tór vládne, jak fiíkají, ve vzduchu a je pánem hromu a blesku, boufie a de‰tû, dobrého poãasí a úrody. Druh˘ z nich, Ódin, to jest zufiivost, fiídí války a dává muÏÛm stateãnost v boji s nepfiítelem. Tfietím bohem je Frey, dávající lidem mír a potû‰ení smyslÛ. Proto je také jeho socha vybavena mohutn˘m pohlavním údem. Ódina znázornili naproti tomu se zbraní – tak jak je tomu u nás s Martem; Tór se pak podobá sv˘m Ïezlem Jupiterovi. Tento lid také nûkdy pov˘‰í nûkoho ze svého stfiedu na boha a vz˘vá jej pfiisoudiv mu za vynikající ãiny nesmrtelnost. Tak se stalo podle Îivota svatého Ansgara s králem Erikem. KaÏd˘ z jejich bohÛ má své knûze, ktefií mu pfiiná‰ejí obûti lidu. Hrozí-li nemoc a hlad, obûtují modle Tórovû, obávají-li se války, pfiiná‰ejí obûti Ódinovi, má-li se slavit svatba, obûtují Freyovi. KaÏdého devátého roku se v Uppsale pak koná spoleãná obûtní slavnost v‰ech ‰védsk˘ch krajÛ; úãasti na ní není nikdo zpro‰tûn. Králové i lid posílají do Uppsaly dary a hroznûj‰í neÏ jak˘koli trest je, Ïe ti, kdo jiÏ pfiijali kfiesÈanství, se z úãasti na obfiadech musí vykoupit. Obûtní obfiad probíhá takto: od kaÏdého druhu Ïiv˘ch bytostí muÏského pohlaví je obûtováno devût kusÛ. Jejich krví jsou usmifiováni bohové, tûla v‰ak jsou povû‰ena v háji blízko svatynû. Tento háj povaÏují pohané za posvátn˘, mající kaÏd˘ strom za svat˘ pro smrt a rozklad obûtí. Kromû lidsk˘ch tûl visí v tomto háji téÏ psi a konû a jeden kfiesÈan mi vyprávûl, Ïe tam spatfiil 72 tûl mrtv˘ch obûtí. Zpûvy, zpívané bûhem této slavnosti, jsou ostatnû pr˘ velice ãetné a nemravné, proãeÏ je lépe o nich pomlãeti.“
21
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
ADILS
Tyto obfiady probíhaly v ãase jarní rovnodennosti a Adamovi o nich vyprávûl oãit˘ svûdek. Nûkolik poznámek, pfiipojen˘ch rukou jiného pisatele na okraj uvedeného textu, dále praví: „V blízkosti tohoto chrámu stojí ohromn˘ strom, jehoÏ vûtve, rozkládající se do veliké ‰ífie, jsou stále zelené, v létû i v zimû; druh tohoto stromu nikdo nezná. Tam je i pramen, kde se konají obûti pohanÛ. Potopí-li do nûho Ïivého ãlovûka a ten se jiÏ neobjeví, je to znamením, Ïe se pfiání lidu vyplní.“ „Chrám je ozdoben zlat˘m fietûzem, jenÏ spl˘vaje ze stfiechy, zdraví pfiíchozí jiÏ z dálky, neboÈ svatynû leÏí v rovinû, obklopená kruhem hor jako divadlo.“ ADILS (severogerm.) – podle ➚Snorriho ➚Ságy o Ynglinzích (Ynglinga saga) bájn˘ ‰védsk˘ král z dynastie ➚YnglingÛ, bohat˘ a mocn˘, znám˘ sv˘mi vikinsk˘mi v˘pravami. Z jedné takové v˘pravy do Saska si pfiivezl svoji manÏelku ➚Yrsu, velmi moudrou Ïenu, kterou mu pozdûji uloupil král ➚Helgi z Hleidry (= Lejre na ostrovû Sjælland v Dánsku) a sám se s ní oÏenil. Spolu zplodili syna ➚Hrólfa Tyãku. Pozdûji se v‰ak ukázalo, Ïe Helgi je ve skuteãnosti jejím otcem, a proto se Yrsa vrátila zpût do ·védska k Adilsovi. Po smrti Helgiho se Hrólf Tyãka stal dánsk˘m panovníkem, Adils pak porazil norského krále Áliho (Sága o Skjöldunzích, Skjöldunga saga). Zemfiel bûhem obûtních slavností v ➚Uppsale, kdy jej ne‰Èastnou náhodou shodil jeho oblíben˘ kÛÀ, a on si rozrazil lebku o kámen. Po nûm nastoupil na uppsalsk˘ trÛn jeho syn ➚Eystein. AFI (severogerm. = dûdek) – jeden z lidsk˘ch pfiedkÛ (doslova Dûdek) v severské eddické básni PíseÀ o Rígovi (➚Rígsmál), která vypráví o pÛvodu sociálního rozvrstvení spoleãnosti. Afi je druh˘m prapfiedkem v pofiadí (prvním byl ➚Ái, tfietím ➚Fadir), u nûhoÏ se na své pouti po pobfieÏí zemû lidí zastavil poutník jménem ➚Ríg (➚Heimdall). Afi, sedlák a fiemeslník, a jeho Ïena ➚Amma (Bába), tkadlena, jej vlídnû pfiijali a pohostili. V noci ulehl Ríg na loÏe mezi oba manÏele, a po devíti mûsících porodila Amma syna, jemuÏ bylo dáno jméno ➚Karl (Sedlák). Mûl rumûné tváfie, veselou a zvídavou povahu. Stal se z nûho zruãn˘ fiemeslník, od nûhoÏ ostatní fiemeslníci odvozovali svÛj pÛvod. Za manÏelku si vzal selskou dívku, peãující o hospodáfiství a domácnost. Spolu pak pfiedstavovali prototyp zdravého stfiedního fiemeslnicko-selského svobodného stavu. ÆGI, téÏ Gymi, Hlé (severogerm.) – 1. seversk˘ bÛh mofie (snad obr?). Jeho manÏelkou byla ➚Rán, s níÏ mûl devût dcer, devût mofisk˘ch vln: ➚Himinglaevu, ➚Dúfu, ➚Blódughaddu, ➚Hefringu, ➚Udu, ➚Hrönnu, ➚Bylgju, ➚Báru a ➚Kólgu. Patfiili mu také dva otroci, Fimafeng
22
AGNAR
a Eldi. Prvního, jak uvádí ➚Snorri v Jazyce básnickém (➚Skáldskaparmál), zabil ➚Loki, kdyÏ byl u Ægiho na náv‰tûvû. Proã tak Loki jednal? Na to v Ïádném dochovaném pfiíbûhu nenalezneme odpovûì, ov‰em pro Lokiho jednání ãasto ani nelze racionální dÛvody hledat. BlíÏe se k tomuto dramatu, hostinû v mofiském pfiíbytku Ægiho, pfii níÏ Loki urazil v‰echny pfiítomné, vyjadfiuje Lokiho svár (➚Lokasenna) z PísÀové ➚Eddy. Ægi sám patfií do skupiny bytostí personifikujících pfiírodní síly a jevy. Byl bratrem ohnû a vûtru, dvou dal‰ích v˘znamn˘ch pfiírodních ÏivlÛ. Spojení mofie (vody) a ohnû do pfiíbuzenského svazku (respektive zrození ohnû z vod) není v m˘tech rozliãn˘ch národÛ niãím v˘jimeãn˘m. V tomto spojení se odráÏí prastar˘ indoevropsk˘ a indoíránsk˘ m˘tus o vzniku svûta. Motiv Ægiho devíti dcer nás pfiivádí k bohu ➚Heimdallovi, jedné z nejzajímavûj‰ích postav severogermánského panteonu. Heimdall se narodil z devíti matek, jeÏ byly zároveÀ sestrami. Kromû dcer boha mofie Ægiho se v severské mytologii o jin˘ch devíti pannách-sestrách nemluví. Je tudíÏ pravdûpodobné, Ïe právû ony se váÏí k pfiíbûhu Heimdallova narození. Vzhledem k povaze celého vyprávûní i samotného Heimdalla by se zde mohl skr˘vat dal‰í pozÛstatek pÛvodního indoevropského m˘tu o zrození nebe z mofisk˘ch vod; 2. ve Snorriho Jazyce básnickém Ægi (jinak zvan˘ téÏ Hlé) vystupuje jako náv‰tûvník zemû ➚ÁsÛ. Pfiichází z ostrova Hlésey a je dobfie obeznámen s kouzly. Pfiesto na nûj Ásové v ➚Ásgardu sesílají ‰álení zraku, jak autor pfiíbûhu, Snorri Sturluson, neopomnûl uvést, aby tak dal svému vyprávûní jistou asociaãní volnost. I kdyÏ nikde není psáno, Ïe jeho hostitelé jsou vlastnû sever‰tí bohové, v˘ãet pfiítomn˘ch – ➚Tór, ➚Njörd, ➚Frey, ➚T˘, Heimdall, ➚Bragi, ➚Vídar, ➚Váli, ➚Ull, ➚Höni, ➚Forseti, Loki, ➚Frigg, ➚Freyja, ➚Gefjun, ➚Idunn, ➚Gerd (obrynû), ➚Sigyn, ➚Fulla a ➚Nanna – nenechá nikoho na pochybách, Ïe nám Snorri pfiedstavil témûfi kompletní ásovsko-vanovsk˘ severogermánsk˘ panteon. KfiesÈany v‰ak Snorri pfiesto pro jistotu varuje a upozorÀuje je, aby v‰e brali jako v˘plod pohanské minulosti. Ægiho se v Ásgardu ujímá Bragi, sám bÛh poesie, a vypráví mu o mnoh˘ch událostech, které se ÁsÛm pfiihodily. Tím jej provádí celou spletí severogermánsk˘ch m˘tÛ a v náznacích je objasÀuje. Ústy Bragiho vysvûtluje Snorri poetické metafory, jimiÏ se severská mytologie jen hemÏí. Ægiho dialog s Bragim bychom proto mohli v˘stiÏnû nazvat „PrÛvodce poetikou pro mladé ➚skaldy“. Nejpodstatnûj‰ími ãástmi této vypravûãské mozaiky jsou pfiíbûhy o pÛvodu básnické ➚medoviny (➚Ódin), o Tórovi a jeho boji s obry ➚Hrungnim a ➚Geirrödem, o pÛvodu kouzeln˘ch atributÛ bohÛ (o‰tûp ➚Gungni, loì ➚Skídbladni, prsten ➚Draupni, ➚FreyÛv kanec a kladivo ➚Mjöllni) a o zlatû skfiítka ➚Andvariho. AGNAR (severogerm.) – 1. jeden z hlavních protagonistÛ gnómické básnû PíseÀ o Grímnim (➚Grímnismál), bratr ➚Geirröda, chránûnec
23
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSK¯CH A SEVERSK¯CH NÁRODÒ
AGNAR
Runov˘ kámen z Röku (Östergötland) ve ·védsku.
bohynû ➚Frigg. Byl podveden sv˘m mlad‰ím bratrem (mimochodem chránûncem ➚Ódinov˘m), kter˘ jej lstí zbavil právoplatného dûdického nároku na trÛn. Agnara vychovávali ➚obfii na opu‰tûném ostrovû, i jeho manÏelka pocházela z obfiího rodu. Jednou se Ódin posmíval své Ïenû Frigg, jak rozdílnû si vedou jejich dva chránûnci. Frigg se rozhnûvala, nejprve Geirröda fiádnû pomluvila a pak vlákala Ódina do léãky. Ten, aby ukázal, kdo má u nich doma pravdu, pfiistoupil zcela nevû-
24
AGRICOL A MICHAEL
domky na Frigg zinscenovanou záludnou hru. V tomto ohledu svou Ïenu dost podcenil, a ani Geirröd se neukázal jako pfiíli‰ znal˘ sv˘ch bohÛ (vÛbec se nezarazil nad vzhledem pfiíchozího ➚Grímniho/Ódina). Geirröd na tuto neznalost sice doplatil, Agnar se v‰ak o tom ani nedozvûdûl. Zlo do‰lo spravedlivé odplaty, neboÈ v‰e, co musel Ódin bûhem pobytu na dvofie svého chránûnce proÏít, bylo i na nûj moc. Na trÛn pozdûji usedl GeirrödÛv desetilet˘ syn, pojmenovan˘ po svém str˘ci Agnar (➚Agnar 2.); 2. mytick˘ král, syn krále Geirröda. Pfiíbûh o nûm je zaznamenán v gnómické básni PíseÀ o Grímnim (Grímnismál). KdyÏ se jeho otec snaÏil pfiimût svého náv‰tûvníka Grímniho/Ódina násilím k fieãi, a nechal jej proto sedût po osm dní mezi dvûma hofiícími hranicemi, byl Agnar jedin˘, kdo se nad hostem slitoval a dal mu napít. V tom okamÏiku mu Ódin, na nûmÏ se uÏ málem vzÀal jeho modroãern˘ poutnick˘ plá‰È, pfiedpovûdûl, Ïe se stane králem. A skuteãnû, po brzké otcovû smrti se vû‰tba naplnila a Agnar pak ve své zemi panoval dlouho a spravedlivû; 3. Agnar ãili Audabrodir, v ➚Sáze o Völsunzích (Völsunga saga) král, jehoÏ zmiÀuje ve svém vyprávûní ➚Brynhild, právû probuzená ➚Sigurdem. Bojoval proti králi Hjálmgunnarovi. AGNI (severogerm.) – bájn˘ ‰védsk˘ král z dynastie ➚YnglingÛ, syn ➚DagÛv. Podle ➚Snorriho vyprávûní v ➚Sáze o Ynglinzích (Ynglinga saga) zdatn˘ bojovník a stateãn˘ král. Na váleãné v˘pravû do Finska porazil v líté bitvû tamního náãelníka Frostiho. Podmanil si mnohé finské kraje a odvezl s sebou zpût do ·védska Frostiho dûti, Skjálfu a ➚Logiho. Agni byl vlastníkem zlatého královského nákrãníku, kter˘ proklela jiÏ dfiíve za krále ➚Vísbura finská ãarodûjka Huld. Ten se mu podle kletby mûl stát osudn˘m. Po vylodûní v Stokksundu se Agni oÏenil se Skjálfou, která jej Ïádala, aby na Frostiho poãest vystrojil pamûtní hostinu. Agni jí vyhovûl, ale netu‰il, Ïe tato noc plná oslav bude jeho poslední. V noci Skjálf pfiivázala notnû opilého Agniho provazem za zlat˘ nákrãník a spolu se sv˘mi vûrn˘mi ho obûsila na stromû. Tím jej vlastnû vûnovala ➚Ódinovi a králi se ironií osudu splnilo pfiání v‰ech ‰védsk˘ch bojovníkÛ – vstoupit do ➚Valhaly. Poté Finové nastoupili na lodû a odpluli. Po Agniho smrti na trÛn dosedli jeho synové ➚Alrek a Eirík. Vzhledem k tomu, Ïe mu jeho finská manÏelka nestaãila Ïádné potomky porodit, musel mít Agni pfied cestou do Finska je‰tû dal‰í Ïenu, o níÏ se ale v pfiíbûhu nehovofií. AGRICOLA MICHAEL, téÏ Agricola Mikael, * 1510, † 9. 4. 1557 – tvÛrce spisovné fin‰tiny, jeden z pfiedních uãencÛ poãátku reformace ve Finsku. Studoval nejdfiíve na ‰kole ve Viipuri, pak ho vyslal turkusk˘ biskup do Wittenbergu, kde pokraãoval teologií a jazyky, mj. u Luthera a Melanchtona, vÛdãích postav nûmeckého humanismu. Po
25
