TomበDurdík
I L U S T R O VA N Á ENCYKLOPEDIE âESK¯CH HRADÒ ❖ D O D AT K Y
Nakladatelství Libri Praha 2002
Rukopis této knihy vznikl za podpory grantového projektu MK âR O1/2000 – âeské hrady – tvorba korpusu. Autor pfiipisuje tuto práci památce doc. PhDr. et JUDr. Dobroslava Líbala, DrSc.
Kresby: ing. arch. Vlastimil Durdík, doc. PhDr. TomበDurdík, DrSc., Jana Minarãíková, Jaroslava Durdíková Kresba mapy: Lenka Batulková Fotografie: doc. PhDr. TomበDurdík, DrSc., Hana Tou‰ková, Fotoarchiv ARÚ AV âR, popfi. dal‰í, v úvodu zmínûní autofii ãi v popiskách uvedené instituce, jimÏ náleÏí dík. © doc. PhDr. TomበDurdík, DrSc., 2002 © Libri, 2002 ISBN 80-7277-114-0
OBSAH
❖ Úvod
7
S l o v n í k – h r a d y, s t a v i t e l é , s t a v e b n í c i , b a d a t e l é , z á k l a d n í p o j m y Rejstfiík hradÛ Literatura
116 119
Seznam ilustrací Mapa
133
138
Errata k 1. a 2. vydání
139
9
ÚVOD
❖ Stfiedovûké hrady náleÏejí k objektÛm, které v rámci na‰eho památkového fondu nejvíce pfiitahují pozornost nej‰ir‰í vefiejnosti. Svûdãí o tom i fakt, Ïe se Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch hradÛ záhy doãkala druhého vydání a následného dotisku. Nekoneãná stavba lidského poznání je v‰ak stále obohacována nov˘mi kameny a díky dynamickému rozvoji ãeské kastellologie rychle pfiib˘vají nové nebo jsou korigovány staré poznatky o ãesk˘ch hradech. Tyto nové informace pochopitelnû vyÏadují zohlednûní. Vzhledem k tomu, Ïe v rámci dal‰ích vydání Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ není moÏné zasahovat do podoby vydání prvého (resp. druhého), bylo nutné velk˘ nárÛst nov˘ch informací, doplÀkÛ a zpfiesnûní, popfi. oprav fie‰it formou tûchto samostatnû vydan˘ch dodatkÛ, které by vzhledem k jiÏ zmínûnému ãilému dûní v ãeské kastellologii mûly stát na poãátku nové, dle potfieby vydávané fiady. Dodatky obsahují nové odkazy na literaturu, doplÀky a nová zji‰tûní, stejnû jako opravy, které vycházejí z informací, které byly získány v období mezi 21. ãervnem 1999 a 31. prosincem 2001. Zafiazena jsou do nich zejména nová zamûfiení a novû zji‰tûná ãi pofiízená dokumentace. Podoba tûchto dodatkÛ, jeÏ vycházejí z moÏností nakladatelství, ale pfiedev‰ím z toho, Ïe sv˘m pojetím odpovídají celkové koncepci Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, neumoÏÀuje pfiíli‰ diskusi, ani obsáhlej‰í polemiku s chybn˘mi, ãi kontroverzními pfiedstavami a tvrzeními obsaÏen˘mi v nûkter˘ch citovan˘ch titulech. Platí to zejména v pfiípadech, kdy tato tvrzení mají mal˘ styk s realitou a jejich charakter stojí na pokraji serióznosti. V dobû v˘roby prvého vydání byl prÛbûÏnû doplÀován soupis literatury. Takto zafiazené tituly bylo moÏno je‰tû do tohoto soupisu zalomit, ale to jiÏ bohuÏel neplatilo o odkazech pod jednotliv˘mi hesly. Ty byly proto souhrnnû zafiazeny za soupis literatury (str. 709–710). Pro usnadnûní práce s Ilustrovanou encyklopedií ãesk˘ch hradÛ jsou tyto odkazy k jednotliv˘m heslÛm rozepsány v rámci tûchto dodatkÛ. Pokud tedy ãtenáfi v soupisu literatury dodatkÛ nenajde titul, na nûjÏ je odkazováno, byl jiÏ v soupisu literatury dosavadních vydání zafiazen a je nutné jej hledat na tomto místû. Z ohlasÛ na prvá dvû vydání vyplynulo, Ïe urãitá ãást ãtenáfiÛ nenalezla v historick˘ch pasáÏích vyãerpávající v˘ãty majitelÛ, jejich pfiíbuzn˘ch, rodin a osudÛ, stejnû
jako v‰ech doloÏen˘ch historick˘ch dat, která lze pfiímo i nepfiímo k tomu kterému hradu a pestr˘m osudÛm jeho drÏitelÛ vztáhnout. V této souvislosti je nutno opakovat, Ïe úãelem Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ není a díky reáln˘m moÏnostem jak autora, tak nakladatelství ani nemÛÏe b˘t vyãerpávající zpracování historie a historick˘ch souvislostí jednotliv˘ch majitelÛ a jejich rozvûtven˘ch rodin, tím ménû úpln˘ v˘ãet v‰ech epizodick˘ch drÏitelÛ a zpracování jejich ‰ir‰ích osudÛ. Takto pojaté nároãné práce, jejichÏ v˘povûì ke konkrétním hradÛm je povût‰inû nevelká, nepochybnû musí zÛstat doménou historikÛ a archiváfiÛ. V rámci Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ stojí v popfiedí zájmu samy hrady, zejména pak jejich datování, podoba a stavební v˘voj. Proto byl do historick˘ch pasáÏí zafiazen v˘bûr historick˘ch údajÛ, které jsou v této souvislosti podstatné a vypovídající. Kvalitativní dûlení stfiedovûk˘ch feudálních sídel na hrady a tvrze, praktikované jiÏ od stfiedovûku, náleÏí k ãesk˘m specifikÛm. Jak jiÏ bylo mnohokráte zdÛraznûno, není mezi nimi jasná hranice, jíÏ by bylo moÏné zcela pfiesnû definovat. Za jedno z hlavních kritérií pfiifiãení toho kterého konkrétního objektu jedné z obou kategorií b˘vá brána v˘povûì písemn˘ch pramenÛ. Ani toto kritérium, jak jiÏ bylo uvedeno, v‰ak není prosto problémÛ. Skupina staveb, které by umoÏÀovaly svou podobou a v˘stavností zafiazení mezi hrady, je nepochybnû ‰iroká a nûkteré dal‰í, pÛvodnû neuvaÏované památky jsou vzhledem k nov˘m názorÛm nûkter˘ch badatelÛ pfiipomenuty i v tûchto dodatcích. Nejde v‰ak pochopitelnû (a ani nemÛÏe jít) o Ïádn˘ systematick˘ pfiehled této skupiny, v jejímÏ rámci se o tradiãním zafiazení mezi tvrze pfiekvapivû nepochybuje u objektÛ, jeÏ nejvíce charakteristiku hradu naplÀují (namátkou napfi. Staré Kestfiany – Horní tvrz, Roztoky u Prahy, Popovice, Hradenín, Îinkovy, Zákupy, Staré Hrady, Cukn‰tejn atd.). Jak ukazuje v souãasnosti vycházející Encyklopedie ãesk˘ch tvrzí, vydávaná nakladatelstvím ARGO, ani ze strany badatelÛ zab˘vajících se tvrzemi není tato otázka pregnantnû definována, tím ménû ujasnûna. Nezb˘vá neÏ údiv nad tím, co v‰e mÛÏe b˘t nûkter˘mi autory mezi tvrze fiazeno. PfiestoÏe od prvého a druhého vydání Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ neuplynula dlouhá doba, bylo nutné zafiadit do tûchto dodatkÛ poãetné informace o tûÏk˘ch ztrátách (a to bohuÏel zdaleka ne v‰ech), které v tomto období ãeské hrady jako jednu z nejatakova7
ÚVOD
nûj‰ích souãástí národního kulturního dûdictví postihly. Urãitá ãást je nepochybnû v˘sledkem pfiirozeného procesu rozpadu, urychlovaného rÛzn˘mi antropogenními faktory (jako jsou kyselé de‰tû, rázové vlny pÛsobené nadzvukov˘mi letadly apod.), vût‰ina je v‰ak v˘sledkem pfiímého lidského pÛsobení – od jistû dobfie mínûné naivní snahy a neinformovanosti, pfies rÛzné formy agresivní nekulturnosti, aÏ po hrabivost a hloupost. Tento smutn˘ v˘ãet se nepochybnû stává v˘mluvn˘m mementem, které nemÛÏe nechat lhostejn˘m Ïádného zodpovûdnû uvaÏujícího zájemce jak o hradní architekturu, tak o národní kulturní dûdictví jako takové. Je‰tû naléhavûji neÏ doposud musíme pfiipomenout, Ïe budoucí osud ãesk˘ch
hradÛ je záleÏitostí nás v‰ech a mnohdy závisí na osobním pfiístupu a odvaze jednotlivcÛ ochotn˘ch pozvednout v pfiípadû potfieby svÛj hlas. Podûkování za pfiátelské poskytnutí informací a zejména dokumentace a také za jinou formu pomoci pfii zpracování tûchto dodatkÛ náleÏí J. Bekové, J. Bene‰ové, M. Cejpové, E. âerné, J. Frolíkovi, F. Gabrielovi, M. Gojdovi, J. Kalferstovi, V. Ka‰parovi, P. Kauskovi, J. Kláp‰tûmu, J. Klsákovi, P. Mackovi, P. Mejstfiíkovi, J. Pachnerovi, J. Prostfiedníkovi, V. Ry‰avému, E. Semotanové, J. Siglovi, J. Slavíkovi, P. ·ebestovi, J. Úlovcovi, R. Vejvodovi, V. Vítkovi, V. Vokolkovi, J. Waldhauserovi, L. Wettenglovi a F. Zárubovi, za provedení vût‰iny nov˘ch kreseb pak V. Durdíkovi.
8
ADR·PACH
S L O V N Í K – H R A D Y, S TAV I T E L É , S TAV E B N Í C I , B A D AT E L É , ZÁKLADNÍ POJMY
❖ Hvûzdiãkou oznaãené pojmy jsou hesla nová, která nebyla v pfiedchozích dvou vydáních Ilustrované encyklopedie ãesk˘ch hradÛ. ADR·PACH (okr. Náchod) Ve v˘chodním jádru hradu byly na severní stranû rozpoznány pozÛstatky vstupu pomocí do skalního podloÏí zasekané chodby. Lit.: Slavík 1993 d; âíÏek – Slavík 1999; Dusil 1999.
Obr. 1. Adr‰pach. PÛdorys v˘chodního jádra. ·ipkami vyznaãena pfiístupová chodba (podle J. Slavíka).
Obr. 2. Angerbach. PÛdorys hradu. Obrys sond archeologického v˘zkumu teãkován.
9
ANDùLSKÁ HORA
ANGERBACH u KoÏlan (okr. PlzeÀ-sever) (viz téÏ obr 3. na str. 10) *ARCHEOLOGIZACE – proces pfiemûny historické reality v archeologickou nálezovou situaci. Archeologizací se podoba historické reality (napfi. stavby) modifikuje zpÛsobem, kter˘ je odvisl˘ od mnoha faktorÛ. Pfies moÏn˘ totální zánik nûkter˘ch komponent (napfi. organick˘ch hmot ve standardních podmínkách) zÛstává v archeologické situaci vût‰ina informací zachována a je archeologick˘mi metodami ãitelná. Vzhledem k mnoÏství vlivÛ, které mohou prÛbûh archeologizace determinovat, mÛÏe archeologizace téhoÏ typu situace probûhnout více zpÛsoby s odli‰nou mírou v˘povûdi. Diametrálnû se tak mÛÏe napfi. li‰it vypovídací schopnost jednorázovû katastrofálnû zaniklé stavby nepo‰kozené mlad‰íObr. 3. Rekonstrukce procesu archeologizace nádvorní zdi hrázdûného paláce hradu Angerbachu u KoÏlan. 1 – podloÏí, 2 – mazanicové pojivo a omítky, 3 – vrstvy z doby stavby a Ïivota hradu, 4 – destrukce svrchních ãástí stavby s velk˘m podílem mazanice, 5 – hrubá destrukce s pfievaÏujícími kameny z v˘plnû hrázdûné konstrukce, 6 – humus a drn. A – stav v dobû Ïivota hradu, B – stav po zchátrání budovy a ãásteãné destrukci jejích horních ãástí, C – stav po vyvrácení stûny do interiéru paláce a zhmoÏdûní vrstev za ní, D – nálezov˘ stav zji‰tûn˘ archeologick˘m v˘zkumem (po vyhnití dfievûn˘ch prvkÛ, dislokaci a navûtrání kamenÛ spodní ãásti v˘plnû).
ANDùLSKÁ HORA (okr. Karlovy Vary) Lit.: Klsák 1993; 1994. ANGERBACH viz T˘fiov ▼
Obr. 4. Rekonstrukce postupu archeologizace severozápadní stûny severozápadního kfiídla hradu v ¤íãanech. A – situace ve stfiedovûku. Obvodová zeì byla vzhledem k zahloubení interiéru stupÀovitû zaloÏena, v uklízené podlaze stahovací jímka na vlhkost. B – stav po destrukci dfievûn˘ch ãástí stavby a jejich omazÛ. Ve vrstvû nevypálené mazanice díry hlodavcÛ postupnû se zaná‰ející humusem. C – stav po destrukci horních ãástí zdûn˘ch konstrukcí. D – nálezov˘ stav vznikl˘ v dÛsledku nûkolikanásobného rabování stavebního kamene ze zdiva i destrukcí a po‰kození v˘kopem inÏen˘rsk˘ch sítí. 1 – geologické podloÏí, 2 – severozápadní zeì kfiídla, 3 – v dobû stavby vyhfiezlá a napadaná malta, 4 – Ïivotní neãistoty v parkánu, 5 – destruovaná mazanice z omazu dfievûn˘ch konstrukcí, 6 – dfievo, 7 – drn, 8 – hrubá destrukce s velk˘mi kameny, 9 – humózní v˘plÀ dûr hlodavcÛ, 10 – vrstvy jemného pfiekopaného stavebního odpadu, z nichÏ byl vytûÏen stavební kámen, 11 – v˘plÀ v˘kopu vodovodu (R – roura).
10
BECHYNù
mi zásahy od v˘povûdi vyklizeného, postupnû rozebraného a mlad‰ími zásahy postiÏeného analogického objektu, obdobnû v˘povûì situace s dochovan˘mi organick˘mi hmotami b˘vá odli‰ná od situace, v níÏ se nedochovaly. I podoba kvalitní archeologické situace mÛÏe b˘t znaãnû vzdálena od pÛvodního stavu a absence nûkterého jevu v jejím rámci (tedy „nenalezení niãeho“) mÛÏe b˘t dÛleÏitou informací. Mimofiádné mnoÏství poznatkÛ mohou skr˘vat téÏ na prv˘ laick˘ pohled nezajímavé a bohuÏel ‰mahem likvidované situace (napfi. destrukãní vrstvy, tedy „bouraãka“). MoÏnost pfieãtení a vysvûtlení mnohdy znaãnû sloÏité archeologické situace je pfiímo odvislá od jejího odborného zkoumání a dokumentace. Archeologick˘ v˘zkum je totiÏ destruktivní v˘zkumnou metodou a informace obsaÏené v rozebírané archeologizované situaci musí pfiejít do dokumentace tohoto v˘zkumu. Neodborn˘m v˘kopem ãi zásahem jsou v naprosté vût‰inû pfiípadÛ jednou pro vÏdy zniãeny základní souvislosti a ztraceny nenahraditelné historické prameny. ÚroveÀ informací získan˘ch z archeologické situace je tedy pfiímo úmûrná zodpovûdnosti, zku‰enostem a kvalitû práce specializovaného odbornû ‰koleného archeologa. V˘kopy a zásahy amatérského zájemce, které jsou také v rozporu s platn˘mi zákony, prakticky vÏdy pfiiná‰ejí zásadní ztráty a po‰kození historického pramene – v na‰em pfiípadû hradu, neboÈ mnoho z pohledu profesionála triviálních situací (napfi. negativÛ vytûÏen˘ch zdiv) ne‰kolen˘ v˘kopce vÛbec není schopen rozpoznat, natoÏ dokumentovat a vysvûtlit. âeské hrady pfiedstavují patrnû podobn˘mi zniãujícími aktivitami nejpostiÏenûj‰í ãást národního kulturního dûdictví. ProtoÏe archeologick˘ch historick˘ch pramenÛ je koneãné mnoÏství (Ïádn˘ zniãen˘ není moÏno „rekultivovat“), jsou i dosavadní ztráty pramenné základny v pfiípadû ãesk˘ch hradÛ rozsáhlé a pováÏlivé. Z tohoto dÛvodu by se kaÏd˘, kdo k nim má zodpovûdn˘ vztah, mûl snaÏit aktivnû pfiispût k tomu, aby archeologické situace, které na ãesk˘ch hradech zbyly a jeÏ pfiedstavují integrální souãást jejich památkové hodnoty, byly nadále uchránûny pfied nezodpovûdn˘m niãením, byÈ maskovan˘m sebelíbivûj‰ími naivními pfiedstavami a projekty, provádûn˘mi mnohdy s velk˘m osobním nasazením. BATERIOVÁ VùÎ K otázce datování Kotnovské vûÏe na hradû v Tábofie viz Hradi‰tû.
Obr. 5. Bechynû. Plán hradu a ãásti mûsta z doby mezi lety 1724–1776. Zadní hrad je je‰tû zastavûn po celém obvodu a na pfiedhradí stojí kostelík sv. Jifií (oznaãen B).
BEâOV NAD TEPLOU (okr. Karlovy Vary) Archeologick˘m v˘zkumem v letech 2000 aÏ 2001 byl ovûfien prÛbûh hradby jádra hradu u bergfritu a v prostoru klasicistní konírny. Lit.: Mayer 1871; Bernau 1875 b; Nováková 1963; Heroutová – Holanová – Balabánová 1964; Líbal – Pelzbauer – Charvátová 1975; Ebhardt 1980; Berger – Záhofi – Kyncl 1995; Bene‰ 2000; Bene‰ 2001; Kuthan 2001. BECHYNù (okr. Tábor) Stfiedovûk˘ hrad byl vybaven vûÏí, kterou v roce 1580 zbofiil Baltassare Maggi. Kde stála, ov‰em nevíme. Mohlo jít
11
o prostor druhého pfiedhradí (kde pak následnû Maggi stavûl zámecká kfiídla), nebo o vlastní jádro. ProtoÏe zpráva podobu vûÏe nijak nespecifikuje, nelze ani zcela vylouãit, Ïe by takto mohla b˘t eventuálnû oznaãena i velká, pfii památkov˘ch zásazích v sedmdesát˘ch letech 20. století odkrytá pozdnû gotická ba‰ta uzavírající na stranû nad fiekou pfiíkop mezi druh˘m pfiedhradím a jádrem. V pfiípadû této mohutné stavby v‰ak lze sotva pfiedpokládat vyloÏenû vûÏovit˘ charakter. (viz téÏ obr. 145 na str. 78) Lit.: Militk˘ 1996; Vlãek 1999.
BEZDùZ
BEZDùZ (okr. âeská Lípa) F. Gabriel naposledy spojil dochované relikty na svahu a vrcholu Malého Bezdûzu s hornick˘m sídli‰tûm z doby sklonku 14. a prvé poloviny 15. století. MoÏnost opevnûní vrcholu v‰ak nevylouãil. Lit.: Anonym bez data; Heber 1880; Girsa 1998 b; Girsa – Hanzl 1999; Gabriel – Panáãek 2000 a; Gabriel 2001; Girsa – Hanzl 2001. BÍLINA (okr. Teplice) Lit.: Radovi 1998. BISCHOFSTEIN viz Skály BLANSKO (okr. Ústí nad Labem) Rozbor archeologick˘ch nálezÛ z hradu proveden˘ J. ·ediv˘m ukázal, Ïe místo hradu bylo nejspí‰e nepfiíli‰ intenzivnû osídleno jiÏ v dobû od druhé poloviny 13. do poãátku 14. století. Vstup do hradu byl zjevnû fie‰en odli‰n˘m zpÛsobem, neÏ jak pfiedpokládala ➚D. Menclová. V jiÏním vrcholu hradního areálu existoval polygonální ba‰tovit˘ útvar. Ostroúhl˘ stavební prvek pfied ním, povaÏovan˘ za bastion ze 17. století, je spí‰e mostnicí, na níÏ navazovala dfievûná mostní konstrukce podél jihozápadního líce zmínûného polygonálního útvaru. K ní se pak ostroúhle bokem pfiikládal padací most, kter˘ se spou‰tûl z nakoso postavené ãtverhranné branské vûÏe, dvojboce vystupující z obrysu hradu. Dne‰ní fie‰ení vstupu je pak mlad‰í úpravou, která si vyÏádala znaãn˘ zásah do pÛvodní terénní situace. Ke stejnému závûru nezávisle dospûl J. ·ediv˘. Ten také pfiedpokládá dvojdílnost hradního areálu. Ze zástavby níÏe poloÏené ãásti hradu se na v˘chodní stranû dochovaly pozÛstatky rozmûrnûj‰í budovy s valenû zaklenut˘m sklepem, v jejímÏ rozsahu je patrná v obvodové hradbû zazdûná pÛlkruhovû sklenutá branka. Jádro neznámé podoby by pak pfiedstavovala nevelká, oproti vnûj‰í o 5 m v˘‰e poloÏená plocha pfii jiÏní hradbû (dnes zkomolená objektem rozhledny), jeÏ dle star‰ích popisÛ a plánkÛ patrnû obsahovala trojprostorov˘ palác. Lit.: Umlauft 1929; ·míd 2001; ·ediv˘ v tisku. BLATNÁ (okr. Strakonice) Na fresce z roku 1469 ve druhém patfie starého paláce, jeÏ znázorÀuje alegorii novorozeneckého vûku, je dle názoru J. Vítovského zachycen hrad Blatná. Urãitou dispoziãní podobnost by snad eventuálnû bylo moÏné shledávat v jádfie zakresleného hradu. Ten v‰ak oproti Blatné nestojí ve vodû a pfied such˘m pfiíkopem je opatfien vnûj‰ím opevnû-
Obr. 6. Blatná. Zobrazení hradu na fresce v jídelnû starého paláce.
ním s hradbou se tfiemi okrouhl˘mi vûÏemi. K moÏnosti ztotoÏnûní zobrazeného hradu s Blatnou je nepochybnû nutno pfiistupovat s velmi znaãnou rezervou. Lit.: Olejník 2000; Ka‰iãka – Nechvátal 2001; Vítovsk˘ 2001. BLATNO (okr. Chomutov) Na mapû Blatna z roku 1817 uloÏené mezi star˘mi tisky ve sbírkách Okresní-
Obr. 7. Blatno. Hrad na kresbû z roku 1900.
12
ho muzea Chomutov, na níÏ upozornil J. Pachner, je zámek zachycen je‰tû jako ãtyfikfiídl˘ objekt lehce lichobûÏného pÛdorysu. V˘chodní kfiídlo je zde oproti ostatním zakresleno jako v˘raznû ‰ir‰í. V dochovan˘ch suterénech jeho nádvorního traktu si t˘Ï badatel pov‰iml, Ïe ve zdivu je druhotnû pouÏito mnoÏství gotick˘ch architektonick˘ch ãlánkÛ. Není pochyb o tom, Ïe by si tento
B L AT N O
Obr. 8. Bradlec. PÛdorys hradu (podle T. Tomíãka). 1 – zdivo z poãátku 14. století, 2 – zdivo z doby okolo poloviny 14. století, 3 – zdivo z doby okolo pfielomu 14. a 15. století, 4 – úpravy Klubu ãesk˘ch turistÛ z roku 1939.
13
*BLE·ENSK¯ VRCH
Obr. 9. Brand˘s nad Labem. Leteck˘ snímek s dobfie patrn˘m zemním opevnûním.
v˘znamn˘ a doposud nedocenûn˘ objekt zaslouÏil provedení alespoÀ standardního stavebnû historického prÛzkumu. Definitivnûj‰í slovo pfii fie‰ení jeho sloÏité problematiky v‰ak bude nepochybnû náleÏet budoucí archeologické sondáÏi. Lit.: Strohschneider 1919; Gröschl 1963; Janãák 1974; ·afránek 1991; Pachner 2000 a. *BLE·ENSK¯ VRCH viz Hrad na Ble‰enském vrchu BOLKOV (okr. Trutnov) Lit.: Hejna 1983 f; Wolf 1999 b; Úlovec 2000 b. BOR U TACHOVA (okr. Tachov) Lit.: Radovi 1998; Kuthan 2001. BOREK viz âerven˘ Hrádek BOROVSKO (okr. Bene‰ov) Lit.: Úlovec 2000 b. BRADLEC (okr. Semily) Stavební v˘voj hradu byl zjevnû pomûrnû sloÏit˘. Z prvé stavební fáze z poãát-
ku 14. století se dochovaly prakticky pouze fragmenty z ãediãe vyzdûné obvodové hradby, na v˘chodní stranû s pozÛstatkem jednoho zubu cimbufií. Západní, nejspí‰e vstupní stranu jádra vymezovala hradba, za níÏ bylo mohutn˘m násypem vytvofieno nádvofií. Právû tento násyp se stal pfiíãinou takfika úplného zániku zmínûné hradby, z níÏ jsou dnes dochovány pouze nepatrné pozÛstatky obou jejích navázání na ãediãov˘ skalní útvar. Pfii v˘chodní hradbû nejspí‰e stávala budova, jejíÏ podoba je nejasná. Dal‰í budovu, snad palác, mÛÏeme pfiedpokládat na jiÏním ãediãovém útvaru. Jak vyhlíÏely a jak˘ rozsah mûly dal‰í ãásti hradu doposud nevíme, i kdyÏ existenci pfiedhradí, nejspí‰e na západní stranû, je nutné pfiedpokládat jiÏ od poãátku. V této dobû patrnû mohl vzniknout i pfiíkop s valem na v˘chodní stranû. Ve druhé stavební fázi, datovatelné snad do doby po polovinû 14. vûku, byla radikálnû pfiefie‰ena zástavba na jiÏním ãediãovém vrcholu. Do kouta, vymezeného jiÏní a v˘chodní obvodovou zdí z prvé fáze, byla vloÏena ãtverhranná plochostropá obytná vûÏ. Zda se sta-
14
vûlo i v jin˘ch ãástech hradu, nejsme za souãasného stavu vûdomostí schopni urãit. V˘znamné zmûny pfiinesla pfiestavba z konce 14. století, kdy vznikl zejména severní palác s polookrouhlou vûÏí, jehoÏ líce byly vystavûny ze ➚‰tuk. Pfiestavby se v této dobû doãkala i zástavba na jiÏní stranû jádra, kde na obytnou vûÏ navázala nejspí‰e palácová budova. Stavûlo se téÏ pfii v˘chodní stranû jádra, jak napovídá dochovan˘ sklep a zpevnûní. âásteãnou znovuv˘stavbu si vyÏádala i staticky problematická západní hradba jádra. S touto stavební fází mÛÏeme spojovat také vznik ãásteãnû dochovaného ohrazení západního pfiedhradí a snad i budovy v moÏném pfiíhrádku na v˘chodní stranû pod jádrem. V poznání podoby hradu Bradlec zÛstává velmi mnoho otevfien˘ch otázek, které by mohl pomoci vyfie‰it jen budoucí archeologick˘ v˘zkum. T˘kají se zejména komunikaãního schématu hradu, rozsahu a datování nesporn˘ch i pfiedpokládan˘ch souãástí vnûj‰ího ohrazení i v˘voje fie‰ení vlastního jádra. K tomu, aby bylo moÏné se kvalifikovanûji vy-
BUDYNù NAD OH¤Í
jádfiit k podobû hradu v jeho prvé stavební fázi, se nedostává potfiebn˘ch informací. Ve druhé a tfietí stavební fázi získal zjevnû módní blokovou dispozici a to (analogicky sousednímu ➚Kumburku) za cenu radikálního pfiefie‰ení podoby jádra. Lit.: Brestovansk˘ – Stará 1998 b; Tomíãek – Úlovec v tisku. BRADLO (okr. Trutnov) Lit.: Hejna – Wolf 1968; Hejna 1983 f. BRAND¯S NAD LABEM (okr. Praha-v˘chod) Lit.: Kroupa 1999. BRAND¯S NAD ORLICÍ (okr. Ústí nad Orlicí) Lit.: Láska 1948–1949. BRU·TEJN viz Bfiec‰tejn B¤EC·TEJN (Bru‰tejn, Silber‰tejn, okr. Trutnov) Lit.: art 1977 a; Sigl – Wolf 1993; Wolf 1999 b. B¤EZÍN (okr. PlzeÀ-sever) Lit.: RoÏmbersk˘ – Novobilsk˘ – Mikota 1999; Knol – Chmelífi 2000; Úlovec 2000 b. B¤EZINA (okr. Rokycany) Do‰lo k destrukci podstatné ãásti hlavní fasády (v rozsahu jednoho okna a stfiedního vstupního portálu) ‰ternberského
Obr. 10. Buben. Leteck˘ snímek z ‰edesát˘ch let 20. století.
altánu, kter˘ byl roku 1810 vestavûn do zfiícenin velké vûÏe. Zfiícená ãást byla v roce 2000 znovu vystavûna a cel˘, ze zbytku donjonu zfiízen˘ altán má b˘t postupnû uveden do pÛvodního stavu. Lit.: Noháãová 2001. B¤EZNICE (okr. Pfiíbram) Lit.: Kerschová 1970; Kopeãek 1986.
Obr. 11. Budynû nad Ohfií. Hrad v dobû okolo roku 1600 na dfievofiezu z Paprockého Diadochu.
15
BUBEN (okr. PlzeÀ-sever) Lit.: Krãmáfi 2001. BUDùTICE (okr. Klatovy) Lit.: KfiíÏ 2000 a. BUDYNù NAD OH¤Í (okr. Litomûfiice) Na dfievofiezu z doby okolo roku 1600 v Paprockého Diadochu, jenÏ zachycuje
BU·TùHRAD
Obr. 12. Bu‰tûhrad. Souãasná situace zástavby v hradním areálu s uveden˘mi ãísly popisn˘mi domÛ podle katastrální mapy 1 : 1 000.
hrad jiÏ po renesanãní pfiestavbû, stojí v jihov˘chodním nároÏí jádra mohutná ãtverhranná dominantní a nepochybnû obytná vûÏ ukonãená renesanãní cibulí. Vstup do hlavního hradebního okruhu pod ní umoÏÀuje vûÏovitá brána. Jádro je zastavûno po v‰ech ãtyfiech stranách a pod zmínûnou velkou vûÏí z nûj vybíhá zámecké kfiídlo. Doposud dochovaná vûÏ v severov˘chodním nároÏí se jiÏ pohledovû neuplatÀuje. Situace v jihozápadním nároÏí není zcela jasná, existenci samostatné stfiechy sníÏené vûÏe v‰ak nelze vylouãit. Nad stfiechu západního kfiídla se zakreslenou nádvorní pavlaãí vystupují ãtyfii vysoké jehlancové stfií‰ky, nejspí‰e zastfie‰ující ark˘fie. Podobu niωí vûÏovité stavby má i západní brána vnûj‰ího ohrazení. Ikonografick˘ doklad existence jihov˘chodní vûÏe v˘znamnû podporuje úvahy o kastelovém typu pÛvodního hradu. Lit.: Radovi 1998; Tomas 1999. BU·TùHRAD (okr. Kladno) Dal‰í poznatky o podobû hradu byly získány záchrann˘m archeologick˘m v˘-
zkumem na telefonizaãních v˘kopech v roce 1999. Ukázalo se zejména, Ïe bránu, která spojovala vnitfiní hrad s v˘chodním pfiedhradím (mezi ã. p. 17 a 20), tvofiil prÛjezd stavby nejasného charakteru (branské vûÏe?). Zachytit se podafiilo i patník jeho zadního portálu. V˘znamné pozÛstatky zvlá‰tû renesanãní fáze v˘chodního kfiídla jádra, patrnû vãetnû toãitého schodi‰tû, byly odkryty pfii domû ã. p. 15. Autorem kresby na obr. 154 v 1. a 2. vydání je Jan Antonín Venuto. Lit.: Durdík – Jufiina 1999; 2000; Smejtek – Jufiina – Mare‰ová 1999; Durdík – Su‰ick˘ 2000; Razím a kol. 2001. BU·TùHRAD viz Pustohrad BYSTR¯ (okr. Náchod) Nevelk˘ archeologick˘ v˘zkum nepfiíli‰ rozmûrné jednodílné dispozice, ze dvou stran opevnûné pfiíkopem a valem, ukázal, Ïe existovala ve 2. polovinû 13. století a ve století 14. zanikla poÏárem. Její opevnûní mûlo zjevnû lehãí dfievûnou konstrukci. Na nejvy‰‰ím bodû za ‰íjo-
16
Obr. 14. Bystr˘. Plán hradu. Obrys archeologick˘ch sond teãkován (podle R. Tichého – J. TÛmy – V. Wolfa).
* B Y S T ¤ I C E N A D Ú H L AV O U
Obr. 13. Bu‰tûhrad. Západní brána, sousední ba‰ta a polygonální vûÏ na kresbû K. Brantla z prvé poloviny 19. století.
v˘m pfiíkopem stávala nejspí‰e ãtverhranná stavba s kamennou podezdívkou, jak dokládá v˘zkumem zachycená destrukce a Ïlab. Celkovû se jednalo o ménû nároãnou stavbu, která buì plnila pomocnou funkci, nebo je projevem nezdafieného zakladatelského zámûru. Lit.: Svoboda – Úlovec – Chotûbor – Procházka – Fi‰era – Anderle – Slavík – Rykl – Durdík – Brych 1998; Tich˘ – TÛma – Wolf 1999.
Obr. 15. Bystfiice nad Úhlavou. Plán pfiízemí dne‰ního zámku (podle J. Úlovce).
▼
*BYST¤ICE NAD ÚHLAVOU (okr. Klatovy) – hrad, ãi spí‰e velká tvrz pfiestavûná na zámek v obci nad bfiehem Úhlavy. V poslední dobû byla jako hrad oznaãena jedna z v˘vojov˘ch fází feudálního sídla v Bystfiici nad Úhlavou. Tento fakt má kromû v˘stavnosti zdej‰í tvrze oporu i v písemn˘ch pramenech. Tvrz, poprvé v písemn˘ch pramenech uvádûná
17
