\Z V

DBI^EZÍEH

8DUBEN

BRIEF

DBA 073018

Q,

BKOCI*mSE VZPOMll\KY*SV/\Z V

v knihovn

,,NAŠE VZPOMÍNKY*', Merhoutem, ízené C.

dosud vyšlo;

Pražská defenestrace. Svržení místodržících z oken hradu pražského r. 1618, Napsal Dr. Fr. Macháek. Z obsahu: Píiny defenestrace. Situace eského národa. Náelníci protestant. Sjezd beznový. Hrozebný list císav. Manifest defensor lidu pražskému. Schzka v Smiickém. Charakteristika jednání. Exekuce, Zachránní. Bílá hora atd, Brož. za 1.80 K i s drahotní pirážkou,

— — —

— dom —

—

—

—

— —

lubileunt Národního divadla.

e,

kterou v Pantheonu zemského musea pednesl dne 16, kvtna 1918 F, V. Krejí. Široce založená vystihující význam Národního divadla pro náš kulturní vývoj, jakož i ducha doby jeho zbudování. Krásná, významná knížka. Brož, za 1,80 K i s drahotní pirážkou.

e,

První náš boj za samostatnost proti

Habsburkm.

Napsal Dr, Jos. Teíge. Krásn napsaná a pímo plastická studie doby i charakter oné osudné chvíle djin, když neukáznní stavové a msta eská zdvihly se proti Ferdinandovi I, k odboji, který skonil krvavým pražským snmem". Brož, za 1,80 K i s drahotní pirážkou. ,,

Ze zimního

království.

Dopisy Fridricha Falckého královn Alžbt z let 1619 1620. Peložila Eleonora Mendlová-Mráková, Úvodem a poznámkami opatil Bed. Mendl, Cena 1.80 K s drah, pirážkou. Lze koupiti v každém knihkupectví a v

—

—

i

nakladaíelství B.

KOÍHO

v Praze I.-325.

NAŠE VZPOMÍNKY Sbírka píležitostných publikací.

ídí

C.

V. Merhout.

bRezenDUBEN 1848.

11 8.

NAPSAL

KAMIL KROFTA.

.Umleckých Snah* svazek Vede

a

vydává nakladatel

B.

Koí

199.

v Praze, Masarykovo náb.

1919.

14.

KNIHTISKÁRNA

JOS. B,

ZAPOTOCNY. ROKYCANY.

-

91560

Hledáme-li co možná uritý mezník, od nhož b3^chom mohli zaínati djiny našeho novodobého ži-

eské politiky, poznáme, jedin hodí se k tomu den, jehož sedmdesátého výroí jsme okázale vzpomínali v posledním roce své poroby, abychom dali na jevo, že se nepestáváme hlasití k svému vzdoru a k svým nadjím, II. bezen 1848.*) Toho dne obrozený národ eský poprvé vstoupil na kolbišt' politické, vyhlásiv na památné schzi v lázních svatováclavských veejn svj první novodobý program politický, program, jehož jádro teprve po sedmdesátiletém bloudní a zápolení stalo se skutkem. vota poHtického, moderní

že nejlépe, ba snad

Abychom

pochopili veliký djinný význam této uvdomili si pln, co v ní bylo nového a pevratného, je teba oživiti si pedstavu tehdejších veejných pomr v zemích eských. Nelze íci, že v Cechách ped 11. beznem nebylo vbec politickéveejho života, nebylo vážných politických snah události,

i

) 17. bezna 1918 ml jsem na Žofín veejnou pednášku o významu 11. bezna 1848. Jejím otiskem, na konci nezmnným, je tenponkud rozšíeným, ale jinak

tém

to spisek.

ných zápas o

jejich

uskutenní. Naopak

míe pomrn dosti znané, ale vdomé své zvláštní národní podstaty bylo v

to vše tu jádro národa, a chtjící žíti úasti. Pouze

životem, nemlo v tom stavové zemští, preláti a šlechta, s bezvýznamným

svým vlastním a

bezmocným pívškem nkolika zástupc mst-

ských, jejichž spolený hlas neml vtší váhy než hlas kteréhokoli lena tí stav vyšších, byli dotud úastni politického života, pouze oni mohli mluviti

jménem zem, užívati skrovného zbytku jejích starých práv, a také ovšem domáhati se vrácení tch, jež jí byla neprávem odata. Ani politický význam stav poslední desítiletí ped r. 1848 nebyl však ve-

Od pevratu blohorského moc jejich jejich nkdy tak veliká práva vždy

liký.

sala,

stále kle-

více byla

oklesována vítzným absolutismem. Když nakonec samo jejich základní právo povolovati panovníkovi bern stalo se prázdnou formou, psobnost jejich týkala se již jen drobných otázek zemského hospoi

dáství.

Avšak dlužno piznati, že stavové eští nesnášeli zcela bez odporu svou politickou malomoc. Již na konci pili

se

XVIIL, po smrti cis. Josefa II., který svobodám zasadil nejtžší rány, vzchok významné akci na obranu tchto svobod.

stol.

starým

jejich

Žádali naléhav, aby obnovena byla stará ústava stavovská, aby jim znova piznána byla práva, která ponechal sám jim po svém vítzství na Bílé písn trestající Ferdinand II., ba aby zrušeno bylo omezení jejich práv, kterým tehdy od nho byli po-

Hoe

zejména aby obnoveno bylo zákonodárné právo snmu království Ce.ského. Protesty a žádosti, jež stavové eští pednášeli jako plnoprávní zástup-

trestáni, a

cové toho království, nazývajíce sami sebe národúinku. Ba v poním zastupitelstvem, nemly tomních letech úpadek moci stavovské ješt se stupoval. Teprve nedlouho ped r. 1848 jako by nový život byl vjel do odumírajícího tlesa stavovského. zejmé souvislosti s obecným politickým proudním tehdejší doby a s podobným postupem stavu zemských v jiných zemích habsburské monarchie stavové eští od r. 1842 pokoušejí se zjednati novou platnost svým starým právm, domáhajíce se zvlášt drazn úasti v zákonodárství. A pi tom výslovn a zeteln hlásají, že v zápase tom nejde o obranu stav obdaených výsadami, nýbrž o to, aby se zabezpeilo jediné ústavní zastupitelstvo zem, že pri-

tém

V

svobody stav nenáležejí osobám k soukromému užívání nebo

vilegia a se

jimi

upravuje

státní

toliko zisku,

nkolika nýbrž že

právo království jakožto

celku.

Nelze upíti, že toto stanovisko stav zemských hlediska právního bylo úpln správné. Oni zajisté byli jediným ústavním zastupitelstvem zem, oni mli právo i povinnost hájiti jejích svobod a práv, také si toho byli vdomi. Ale pece jak vidti a je jisto, že toto formální právo nesrovnávalo se již se duskuteným stavem vcí, zvlášt pak se chem doby. Jestliže již na poátku XVIII. stol. ozval se hlas doporuující, aby na snmu eském vedle šlechty a vysokého duchovenstva dostalo se náležitého zastoupení také mšanstvu ano i lidu selskému, byl to jen hlas volajícího na poušti. Ale o sto let pozdji vdomí, že je teba rozšíiti práva stav zemských i na tídy spoleenské dotud politicky bezprávné, zvlášt ovšem na mšanstvo, ujímalo se s

—

—

zmnným

tém

pochyby, že vzrmezi stavy samými. A není opposice stavovská na snmu eském, hledaopory v širších vrstvách lidu, byla by asem jíc nutn vedla k rozšíení práv stavovských na vrstvy dotud nestavovské, že by se po ase na snmu e~ eském byli objevili hojnjším potem zástupcové mšanstva a snad lidu selského s novými myšlenkami a požadavky, s lepším porozumním pro neji

stající

i

životnjší poteby zem a jejího obyvatelstva, a lépe zpsobilí vyjadovati smýšlení a cítní politické nái

rodní.

Díve však než k tomu mohlo dojíti, ony tídy dotud politicky bezprávné, poddávajíce se bounému pívalu, který se rozpoutal v celé Evrop' po úspšné revoluci paížské v únoru 1848, samy ujaly se práva, vykonávaného dotud pouze stavy, práva mluviti jménem zem a jejího obyvatelstva. A to práv stalo se Tento odvážný a pevratný in II. bezna 1848. pedcházely ovšem rozliné pedzvsti a pípravy. Všechna úzkostlivá pée tehdejší rakouské vlády o duševní klid lidu nemohla zabrániti, aby probudilejší jednotlivci nepemýšleli o vcech veejných a svých myšlenek asem také neprojevovali. Povstná censura metternichovská nedopouštla ovšem initi to

veejn. Jaké bylo tehdy smýšlení našich

—

lidí

o pali-

vyjímaje otázku vých otázkách veejného života jazykovou dovídáme se skoro jen z nahodilých a opatrných zmínek v soukromých korespondencích a tiskem zápiskách. Vyslovovati se o tom veejn nebo eí na schzích bylo naprosto nemožno, ponvadž nebylo svobodného tisku, nebylo svobody shromažovací. Teprve poslední léta ped r. 1848 nastává v tom ponkud zmna. Poínají se objevovati také

—

a

u nás spisky a spisy politického obsahu, politické brožury, vydávané vtšinou anonymn a za hranicemi, z nichž nkteré prozrazují zejm eskou národnost svých pisatel; dji se pokusy o tajná sdružení za úely politickými a tvoí se soukromé spolenosti, zabývající se též úvahami o v'cech politických. Z tchto spoleností nabyly vynikajícího významu pro poátek hnutí r. 1848 a zvlášt pro schzi svatováclavskou. hostinci uvdomlého eského vlastence Petra Fastra »U zlaté husy« na Koském trhu scházelo se nkolik vážných pražských, zajímajících se o vci veejné. Z nich zvlášt' mladý advokát Dr. Frant. Brauner vynikal nevšedním smyslem politickým a dkladnou znalostí veejných otázek, kterou osvdil z ásti již ped beznem r. 1848 svými spisy o otázce selské. Jiná spolenost odlišného rázu konávala od r. 1847 schzky »U zlaté váhy« na Zeleném trhu pod podloubím. Bylo to n-

dv

V

mšan

znan

kolik

student

smr

naznauje

Nmc,

mladých literát, Cech i radikální smýšlení politické. Její sám název, jejž si tato spolenost da-

a

spojovalo

jež

»Repeal«, což bylo jméno národní o rozluku Irska s Anglií. Vznik podobné strany eské, eského repealu, prorokoval již r. 1844 neznámý eský pvodce zajímavé politické brožury, mluv o živém píkladu, který Cechm toužícím po svobod dávají Irové se svým velikým vdcem 0'Connelem. Ale teprve lánky mladého Karla Havlíka, uveejované v jediných eských novinách, jež vycházely ped r. 1848, totiž v Pražských Novinách, kde s buditelskou tendencí líen boj Ir za samostatnost jejich vlasti, daly asi popud spolenosti scházející se »U zlaté váhy«, aby la.

Nazývala

oposice

se

irské,

usilující

pezvala Repealeiu. A v této spolenosti zrodila mocného dojmu prvních zpráv o revoluci v Paíži a o bouích, které po jejím vzoru propukaly v rozliných mstech nmeckých a italských, myšlenka svolati veejnou schzi pražského obanstva' z níž by vyšla adresa k císai, vyslovující pání celé se

se za

zem. Dne

8. bezna objevilo se na pražsk^^ch rozích hlavnalepeno eské nmecké provolání k ního msta. »Události paížské,* volalo se tu, »probudily ze spánku celou Evropu. Nmecko chystá se k boji a ozbrojuje své mšany. Na Vás, obany hlavního msta, hledí celá zem. Vy musíte vystoupiti ze své pasivnosti a ono právo, jež Vám pináleží, vysloviti. Musíte inem úastniti se záležitostí státních. Musíte takového postavení nabýti, abyste jmní své mohli proti každému útoku ochrániti a pedevším o to všemožné se piiniti, abyste svobodným a dstojným petásáním svých poteb a záležitostí úastenství národa vzbudili, tak aby národní uvdomní stalo se jmním všech vrstev obyvatelstva, ímž teprve veškeren národ se povznese k inteligenci, k mravnosti a patriotismu, aby hoden dvry vládní mohl jí býti podporou. « Provolání vytýká pak hlavní otázky, o nichž bude teba jednati, a koní se výzvou: »Rozvažte, prozkoumejte vše, obané hlavního sta, a shromáždte se dne ii. bezna o šesti hodinách veer v svatováclavských Lázních k všeobecné poi

obanm

m-

rad. Tento skutek, obané, jest zákonitý, protože n u t n ý.« Smlý názor, struné a rázn vyjádený touto poslední vtou, nemohl ovšem dojíti souhlasu tehdejších úedních strážc veejného poádku a bezpe8

Provolání, sotva se objevilo na rozích, bylo rozkazu policie strháno, druhého dne bylo sice znova nalepeno, ale zase strháno. Avšak nic to nepomohlo. Vedle vyhlášek byly rozesílány nepodepsané dopisy podobného obsahu poštou nebo po zvláštních poslech a i jinak šíila se zvst o chystané schzi po všem mst. Marn cis. kr. okresní hejtmanství návštími vyvšenými 9. bezna vystíhalo »všecky vzdlané tídy obyvatelv tohoto hlavního msta« od »jednotlivc«, kteí »hledí vývskami na zdích a psaními pokojné a poádné obyvatele popuditi a k srocení vyzvati. « Marn dokazovalo jim, že tito jednotlivci, obracejíce se zvlášt k Cechm, zapomínají pi tom, »že práv eši svou vlast nejvíce milují, a v lásce této a náchylnosti nejmén naklonni jsou veejný pokoj rušiti, kteréžto rušení, jenž bez toho jen rychle pecházející býti mže, až potud zcela neporušenému obchodu, jakož i práci a piinlivosti pece ke škod a ouhone býti, tudíž prána pracovní tídu povážliv ouinkovati by munosti.

z

i

v

selo.*

Marn

hrozilo, že

»budou zárove

písn zakázaným

proti

všem

spiknutím zákonní pípravy opateny. « Ani pochzky vojenských hlídek s nasazenými bodáky, konané mstem den ped schzí na odstrašenou obyvatelstva, nic nebyly platný. Svolavatelé schze pokraovali v pípravách, radíce se o programu a shánjíce eníky. Naptí ješt vzrostlo, když na zprávu, že vojsko policie chystají se schzi zmaiti, odpovdno vydáním hesla, aby lid pišel do svatováclavských lázní se zbraní, a nkde již k tomu opravdu inny pípravy. Hrozící odtud nebezpeenství krvavé srážky lidu s policií a vojskem odvrátila však ješt vas rozbez toho

i

vdc

váha nkterých hnutí, zejména tiaticetiletého úedníka kráh komorní prokuratury (i appellaního soudu) Aloisa Prav. Trojana, který se uvolil pevzíti hlavní a nejnebezpenjší úkol na chystané

schzi, totiž tení a odvodnní pedem ujednané podmínkou, bude-li odvoláno heslo, že lid má pijíti se zbraní. Pijavše tuto podmínku, poadatelé schze postarali se ješt, aby sama vláda nedala píležitosti k bouím, nýbrž chovala se co možná trpn. Tak se stalo, že první revoluní shromáždtíní praž" ské minulo klidn. V sobotu dne ii. bezna o šesté hodin byly ped starodávnými a dnes již zaniklými láznmi svatováclavskými (pod kostelem sv. Václava a nkdejší trestnicí svatováclavskou) shromáždny zástupy lidu, mšané, dlníci studenti, Nmci, netrpliv' oekávajíce zaátek Cechové schze. Ale teprve o sedmé hodin, když se dostavili poadatelé s Fastrem a Trojanem v ele, byl lid vpuštn do sálu. Když Faster za nadšeného souhlasu shromáždných oznámil vlastní úel schze, pedíntal, vysvtloval a odvodoval Trojan esky mecky jednotlivé lánky navržené petice. Nebyly pijaty šmahem a bez námitek; o nkterých se živ rokovalo a na konec v návrhu petice leccos zm'nno, leccos doplnno. Konená úprava pijatých zásad ve formu petice, která by se mohla dvoru pedložiti, svena dvacetilennému výboru zvolenému shromáždním, který potom nazýval se výborem svatováclavským. O pl desáté skonilo se jednání a úastníci schze klidn se rozešli. Požadavky, o nichž se usnesla zásadn schze petice, jen s tou

i

i

i

svatováclavská, týkaly 10

se,

jak uvidíme, celé

zem,

ano všech zemí koruny eské, a mly také jménem celé zem, všeho jejího obyvatelstva, býti dvoru pedloženy. Jak poadatelé a úastníci schze, tak výbor z ní vyšl}^ byli si dobe vdomi, že pouhé, teba sebe etnjší shromáždní pražského lidu nemže si osobovati právo k takovému jednání. Proto také snažili se napraviti tento nedostatek. Cesta k tomu nabízela se jim tím, že nkteí lenové stav zemských projevovali ochotu ujmouti se požadavk schze svatováclavské, budou-li podány snmu stavovskému, jehož svolání pipravovalo se na konec bezna. Myšlenka ta došla souhlasu historika Františka Palackého. Dostaviv se do schze svatováclavského výboru, jehož lenem nebyl, pimlouval se, aby petice byla panovníkovi podána po stavích jakožto ústavních zástupcích zem, takže by se zachovala právní souvislost s platnými ády ústavními. Avšak výbor, nedvuje stavm, jejichž vtšina ostatn nemla asi odvahy k takové akci, zamítl tento návrh a rozhodl, že se petice má podati pímo. Za to však došlo k dohod s purkmistrem pražským Mllerem a s výborem od nho sestaveným k vypracování samostatné petice pražského šanstva. Jsa postrašen zprávami o bouích, jež zatím vypukly ve Vídni, purkmistr se odhodlal pidati se prost k petici vypracované výborem svatováclav-

m-

ským,

ímž umožnno

bylo splynutí obou

výbor

ve

Akoli pistoupením zákonných zástupmšanstva k této petici dostalo se jí mocné po-

sbor jediný.

c

právní mravní, ani to nezdálo se dostateno. Proto petice vyložena na nkolika místech k veejnému nahlédnutí a všechno obyvatelstvo pražské zvláštními vyhláškami eskými i nmeckými vysily

i

li

zváno, aby ji podpisovalo. Úinek toho vyzvání byl zvyšován zprávami o vítzství lidové revoluce ve \'ídni. Vyložená petice podpisována hromadn a sami úedníci zemského gubernia nezdráhali se ji podepsati. A brzy docházely projevy souhlasu s peticí z jiných mest, zejména z Plzn, Kutné Hory, Slaného, Nymburka, Litomic, Lovosic a Písku. Tak petice ujednaná na schzi svatováclavské, došedši souhlasu vtšiny politicky uvdomlého obanstva v Cechách, mohla pes svj neústavní pvod býti uznána za projev celého království. A je svrchovan významné, že ani zástupcové nm.ecké národnosti v Cechách neváhali pipojiti se k programu, který byl plodem eského cítní, výrazem eské národní vle, podávajíce tak bezdky pádný dkaz, že ani staletý útisk politický jazykový nedovedl pipraviti eský národ o jeho duchovní prvenství v této i

i

zemi.

Než jest již as, abychom pihlédli také k o ba h u programových požadavk eských, o nichž se jednalo na schzi svatováclavské. Víme dnes, kdo byl jejich vlastním pvodcem. Nebyli to ti, jimž náležela hlavní zásluha o svolání schze svatováclavské, nýbrž jmenovaný již Dr. Frant. Brauner. Ve svém provolání z 8. bezna »Repeal« vytýkal jen zcela povšechn tyi požadavky, o jichž splnní s

mlo

se

usilovati,

totiž:

i.

ským pizpsobené zízení

ádné, obecní;

pomrm

zem-

svolání

stav

2.

ve spojení s poslanci všech královských mst a zastupitelstvem rolnictva; 3. ozbrojení celého národa; svobodný vý4. zrušení censury, kteráž jako vin národa dusí a umouje. Ale na schzi nestaly se základem jednání tyto požadavky, které byly jen

mra

12

«

ohlasem myšlenek, jež tehdy proudily celou Evropou, a neobsahovaly v sob nic pvodního, ke zvlášteským pihlížejícího, nýbrž podrobním ný program vypracovaný Braunerem. V tomto programu ze požadavk vytených v provolání »Re-

pomrm

ty

pealu« docela chybí tetí, žádající ozbrojení celého národa, leda že bychom jeho náhradu spatovali v další žádosti za zizování obecních gard. Ostatní ti jsou tu obsaženy v uritjší formulaci. Požadavek zemským pizpsobeného zí»ádného, zení obecního« vyjáden tu tak, že se žádalo (i. 7.), »aby zavedeny byly mstské a vesnické obce, a ty aby spravovány byly od svobodn' volených municipálních a komunálních úad, a aby zízeny byly komunální (obecní) gardy. « Celkem souhlasn s druhým lánkem provolání žádalo se (i. 3.), aby »stavovské zízení království doplnno bylo svobodn volenými poslanci všech mst a okres venkovských.^^ Místo »zrušení censury«, požadovaného ve 4. lánku

pomrm

domáhal se program Braunerv (i. 9.) »svobody tisku s represivními zákony proti nadužívání.« Mimo to však tento program obsahoval ješt adu velmi dležitých lánk dalších. Nkteré z nich vyjadovaly pouze všeobecná základní práva obanská, jež od dob veliké revoluce francouzské byla ideálem všech lidí toužících po svobod a pokroku. Tak žádal jeden z nich (i. 11.) »svobodné právo shromažovat se a zadávat pípisy, svatost tajemství dopis, pojištní osoby proti zatknutím bez pedešlého soudního uznání aneb dostižení zloinu«, jiný pak (I. 12.) »ouplnou svobodu všech náboženských vyprovolání,

znání.

Nkteré lánky BrauiTerovy však

se obracejí

pí13

mo

uritým

proti

závadám tehdejšiho veejného

zízení v našich zemích a vyznaují se spolenou základní tendencí sociální. Zdánlivé bezbarvý lánek 10., »aby taxovní a kolkovní zákony byly opraveny a potravní da zrušena«, nabývá pro nás hlubšího

dodateným

smyslu

odvodnním

Odtud

se

lánku

5.,

žením

privilegovaných soud,

Braunerovým.

dovídáme, že chtl, aby odstranny byly ty nedostatky dosavadních taxovních a kolkovních zákon, pro které »vtší bemeno zasahuje nejhlavnji emeslníka, sedláka a vbec chudé« a »sprostý lovk ze strachu, aby do pokuty neupadl, asto mnohem vtší outraty si dlá, než to kolkovní patent vlastn vyžaduje. « A dovídáme se také, že zrušení potravní dan' domáhal se Brauner hlavn z toho dvodu, že da ta »nejspíše jen na tídu chudšího a mén možného lidu padá.« Podobn pravý smysl žádajícího »uspoádání soudnictví vyzdvizavedením neodvislých a veejným oustním jednáním« pln pochopíme teprve, víme-li, že Brauner na mysli hlavn zrušení soudnictví patrimoniálního, t. j. vy-

ouad

ml

manní stí

a

lidu

úad

poddaného ze soudní pravomoci vrchnovrchnostenských. Vidíme pak též, že lá-

nek ten tsn souvisí s jiným známým ným požadavkem programu Braunerova

a

význam-

(i. 6.) hlásajícím » všeobecné vykoupení z roboty a jiných urbárních povinností, vyzdvižení (t. j. zrušení) poddanosti, stejné postavení gruntovní majetnosti z ohle-

bemen«

(t. j. stejnomrné rozvržení práv na pozemkový majetek), a zárove »bezvýminenou zavázanost k stavu vojenskému losováním a co možná nic delší než 4letou službou« (t. j. odstranní všelikých osvobození od služby vojenské

du práv a

14

i

bemen

dosavadního zpsobu odvádní, za nhož povinností vojenské doléhala na stav emeslnický a rolnický, a snížení osmileté povinné služby vojenské na polovinu). Povznesení a prospch nižších tíd národa, zejména stavu emeslnického a a

vbec

všechna

tíže

rolnického,

jak vidti,

jest,

spoleným

cílem této

skupiny lánku Braunerových, který jim také dodává osobitého zabarvení. vyrostly ti zbývající Pímo z eských lánky programu Braunerova. lánek (4.) žádající, »aby byla ouplná rovnost eské národnosti s nmeckou ve všech eských zemích, školách ouadech,« vyslovuje pouze to, usiloval národ eský od svého probuzení ze spánku poblohorského. V Braunerov obšírném vysvtlení tohoto lánku vytýká se úvodem drazn', že eská zbavena byla rovného práva s nminou zpsobem nezákonným, porušením platného dosud Obnoveného zízení zemského z r. 1627, a dále se naznauje, jak si Brauner pedstavoval uskutenní rovného práva obou národností. Krátce možno íci, že se to podle nho mlo státi skoro naprostou dvojjazyností škol (mimo nejnižší), úadv úedník, tedy zpsobem tehdejší dob zajisté zcela pimeným a celkem asi tenkráte našimi lidmi obecn schvalovaným. Kdežto lánek domáhající se pro eskou národnost dokonale rovného práva s národností nmeckou, jeví se jen pirozeným závrem dosavadního úsilí eských vlastenc, pekvapují svou smlostí dva poslední, v programu Braunerov na prvém míst položené lánky (i. a 2.), jež jsou politicky nejvýznamnjší a historicky nejzajímavjší souástí toho programu. 2ádá se tu: »i. aby pojištn byl sva-

pomr

i

o

e

i

15

zek mezi zeniémi k eské korun náležejicími, echami, Moravou a Slezskem, a ty aby zastávány (zastupovány) byly od snmu, každého roku v eském nebo v moravském hlavním shromáždného; 2. aby tyto zem administrativn spojeny byly a zodpovdné úady politické, právní (soudní) a fizananní centrální ouady aby se v Praze pro vedly. « Podle toho žádal program Braunerv pro všechny ti zem koruny eské jednak spolený nebo generální snm a to jako instituci zcela pravidelnou, jednak spolené ústední úady pro správu politickou a finanní spolené nejvyšší soudy. Obojí tento požadavek Brauner odvodoval hlavn starým právem dotud platným a rovností koruny eské s korunou Uherskou, prohlašuje výslovn, že spojení zemí eských jest »právn docela takové, jako jest spojení král. uherských zemí,« jakož prý se to zraí v titulu panovníkov: »císa rakouský, král uherský a eský atd.« Ale vedle toho uvádl na oporu tch požadavk »historickou a národní zachovalost« zemí eských, jakož i »rozsáhlost a zvláštnost stávajících tam obanských pomr«, chtje tím patrn íci, že zem koruny eské jsou hipoliticky zvláštním celkem, odstoricky, národn lišným od ostatních ástí íše habsburské a svou rozsáhlostí zpsobilým k samostatnému životu státnímu. Je vidti, že Brauner, akoli se rozhodn staví

mst

bu

n

í

i

i

na

pdu historického

státního práva eského,

pece uchyluje se také k dvodm erpaným ze skutených pomr a poteb, ano zdá se, že tyto dvody byly spíše vlastním zdrojem žádosti za spojení zemí koruny eské v jednotu ústavní správní, než pesné vdomí historicko-státoprávní, že také u Braunera i

16

byla to zejména »národní idea, podstatný prospch národnosti, který žádal obnovení svazku celé koruny, který nedopouštl pro novou dobu trhati národ eskoslovanský zase dualisticky ve dva až ti stavl požadavek, aby nápolitické celky, který svj spolený, na Morav rod náš v Cechách politický« (B. Rienerozdílný byt a život národní ger, Drobné spisy II. 2). Potvrzení toho názoru možv tom, že Brauner nežádal pouze no spatovati naší

.

.

.

ml

i

i

i

stavu, nýbrž chtl jednotu zemí koruny eské uiniti tsnjší, než kdy v minulosti byla. Žádal-li pro tyto zem zízení spoa soud, domáhal se tím lených ústedních jen návratu do doby ped Marií Terezií, ped zrušením samostatné kanceláe eské, ale požadavkem, aby každý rok konával se spolený snm tí zemí eských v Praze nebo v Brn, usiloval o nco, eho nebylo v té míe ani za doby pedblohorské. tenkráte generální snmy koruny eské Nebo scházívaly se jen ze zvláštních píin v nepravidelných lhtách a vzhledem k pravidehiým zemským byly pece jen institucí mimoádnou; od pevratu blohorského pak, nehled k obadným sjezdm stav pi korunování král eských, generální snmy koruny eské vbec se nekonávaly. Pravidelnými, každoroními, spolenými snmy tí zemí koruny eské, jak je navrhoval Brauner, byla by proto vstoupila v život instituce našemu národnímu a politickému rozvoji jist nadmíru prospšná, ale generálních podstatn odod historických

pesné obnovení nkdejšího

úad

i

snmm

snm

chylná.

Požadavek tsného ústavního a správního sjednoeských, jakkoli mohl se opírati o pádné

cení zemí 11.

bezen

1848

—

2.

17

dvody

právní a historické, smoval pece k rozpevratu tehdejšího státního zízení v monarchii habsburské, nebo » vývoj posledního století od Marie Terezie fakticky perušil svazek eských zemí, na míst unie zavedl jejich rozlouení, separaci, osamocení« (B. Rieger, r. spisy II. 2). A mohlo by se snad zdáti, že tento stav vcí tak se vžil, že obyvatelstva tch zemí naprosto byla cizí jakákoli snaha o jeho zmnu, o obnovení a utužení nkdejší jednoty zemí eských, že tudíž požadavek vyslovený Braunerem byl toliko výrazem jeho osobního smýšlení, nebo nejvýš majetkem jen n'kolika lidí z jeho nejbližšího okolí. (Sr. Tobolka, Po. konst. živ. 175.) Ale bylo by to sotva správné. Mocné vdomí národní a jazykové jednoty Cech a Moravan, obrážející se v projevech našich pedních muz doby obrozenské, nemohlo nevzbuzovati v jejich srdcích touhu, teba nesmlou a nejasnou, po tsnjším svazku obou zemí a dkladnjší poznávání jejich spolené minulosti nemohlo nepodncovati této touhy. INIáme však pímá svdectví, že co chtl program Braunerv r. 1848, nebylo u nás tak nové a neslýchané. Již r. 1843 (J'^^ teprve nedávuD pouil nás J. Heidler v C. Revui 1917-8) byl v anonymní brožue eského pvodu vysloven požadavek, aby obnoveno bylo »staré spojení mezi echami a Moravou, jež bylo od pradávna«, a za tím úelem aby zjednáno bylo nejprve spolené psobení eských a moravských stav alespo v jakémsi spoleném výboru. V jiné brožue rovnž eského pvodu z r. 1845 nacházíme polemiku s jakýmsi moravským dopisem, uveejnným v Allgem. Zeitung, který protestoval proti »hlasm, jež se ozývají o

hodnému

ž

i

18

njakém ství«

a

spojení Moravy s echami v zájmu slovanzárove rozhodný požadavek, aby Cechy,

Morava

a Slezsko byly administrativn spojeny, proprý »politické spojení obou provincií beztak již po staletí trvá«, a v elo spolených aby postaven byl císaský princ nebo místokrál. A roku 1847 pedák stavovské oposice na snmu eském, tože

úad

Bedich Deym, rovnž veejn navrhoval, aby Cechy, Morava a Slezsko dostaly spolený snm. Myšlenka tsnjšího sjednocení zemí koruny eské, prýštila z jakýchkoli pohnutek, byla podle toho již ped r. 1848 dosti rozšíena. Není tedy v tom nic podivného, že ji Brauner vtlil do programu, vypracovaného pro schzi svatováclavskou. A není nemožno, jak upozornil B. Rieger (Dr. spisy II. 2), že pímý popud k tomu dala mu Morava. Již ped poátkem hnutí r. 1848 pišli do Prahy nkteí Moravané s red. Ohéralem v ele, aby se dovolávali brahr.

a

trské podpory Cech. Konala se dokonce za mstem v sadech Buckových zvláštní schze, jíž se zúastnili mimo jiné vlastence také F. L. Rieger a Dr. Brauner. Je možno, že tato tajná dohoda s Moravany pispla k tomu, že Brauner mezi své programové lánky pojal také požadavek spojení Moravy a Slez-

ska

s

echami. Požadavek

ten nebyl tudíž jeho sou-

kromým osobním výmyslem, nýbrž výrazem smýšlení již ped tím u nás ne sice obecného, ale dojista valn rozšíeného, ovšem výrazem, jemuž osobitého zbarvení dodává drazný poukaz na stálou platnost historického státního práva eského. A to platí asi úhrnem také o ostatních láncích jeho programu, je v nich jist také mnoho jeho vlastního majetku Zásluha Braunerova není proto o nic duševního.

a

i

19

význam programu jím formulovaže to nebyl pouze program

menší, za to však

ného vzrstá,

víme-li,

jeho.

Tento program byl také schzí svatováclavskou pijat s nadšeným souhlasem. Nkteré jeho lánky byly však ponkud zmnny a doplnny, jiné nov pidány. lánek o svobod tisku po živé debat zmnn tak, že mla se žádati svoboda úplná, neomezená, jak tisku tak slova. Podobn pijato, aby dosavadní policie byla úpln zrušena a její psobnost penesena na obce; aby zavedeno bylo veejné útoi

vání státních

pijmuv

a vydání, zízeny porotní sou-

dkladn

zreorganisována správa. lánek o prostavovského zízení doplnn požadavkem, aby snm byl svoláván každoron a ml právo povolovati bern a vydávati zákony. K tomu pak se pidružily významné požadavky, aby státních dchod z Cech bylo užíváno toliko v zemi, aby cizozemci nebyli pipouštni k zemským úadm, aby král nejmén tvrt roku sídlel v Praze. Také sociální ást programu Braunerova ku pání dlnictva doplnna lánkem, žádajícím »organisaci práce a dy,

mn

mzdy«.

Avšak výbor svatováclavský pihlížel skoro jen k

pi

svém jednání

pvodnímu návrhu Braunerovu,

nkterých bodech poii'kud pozmnnému, dodatk na schzi uinných. A petice vypracovaná Drem. Pinkasem odchylovala se velmi podstatn od tohoto návrhu, zmírujíc povážliv nkteré z jeho nejdležitjších požadavk. Ze dvou lánk, týkajících se sjednocení Moravy a Slezska s echami, docela vynechán lánek, žádající jejich spojení administrativní zízením spolených toliko v

nedbaje

tém

i

20

ústedních úadu v Praze, druhý pak upraven tak, že se žádalo, »aby svazek mezi Cechy, Moravou a Slezskem byl utužen pospolitými stavy tch zemí, kteí by každého roku spolen mívali shromáždní.* Místo uritých požadavk domáhajících se všeobecného výkupu z roboty, zrušení poddanství a patrimoniálních soud pojato do petice pouze všeobecné pání, »aby se uinily dokonalé, asu pimené opravy v pomrech selských*. V ostatních láncích Braunerových uinny jen menší zmny. Nov však pidán lánek o školství: »aby byli uitelé jak eští tak

pak se

i

nmetí naped dkladn vyueni a vzdláni, slušný plat, aby jim vymil dostatený na gymnasiích vyuovalo vcem skuten a re-

ab}' se

áln platným

i

na universitách pak aby byla úplná svoboda vyuování*. Takto upraveným lánkm petice pedeslán byl delší úvod, oplývající projevy oddané úcty a lásky k panovníkovi a obšírn dovozující potebu a prospšnost rovného práva národa eského s nmeckým. »Dva rozdílní národové,« praví se tu, »pebývají

;

v požehnaném

království

eském,

ježto

jest

Císaské Milosti Vaší; jeden národ, kterýž jest pvodní a niá první právo k zemi a ku králi svému, byl potud zdržován ode vzdlání sebe perla koruny

od užívání stejného práva ústavy takovými, kteréžto neukazujíce se sice zjevn nepátelsky, aniž pímo národnost odjímajíce, vždy pece podle poi

vahy své k tomu

smují

a

za

výminku požívání

práv obanských pokládají, aby se národnost pvodní eská v jistém ohledu zapela a odložila. Svonmebodné rozvíjení se obou národností, eské cké, kteréžto, jsouce osudem spolu sjednoceny v Cei

21

«

cliách jirebývají, stejné jich snažení k

cíli

vyšší

vzd-

bude oba národy síliti, oba spolu bratrským svazkem pojiti povede oba dva ke štstí Postavení obou národností na stejný stupe a pojištní toho výslovným zákonem mže jedin znovu založiti upevniti moc a velikost zem eské také oba dva národy ouže spojiti se svým panujícím kmenem. A na konci petice znova se ujišovalo: »Tyto u vrné poddanosti Vaší Král. Milostí nyní pednesené pání a prosby upevní svatý svazek mezi knížetem a národem, ušlechtí v blahodjném psobení nálanosti

i

.

i

.

.

i

posilní jeho nadji, lásku i víru ve vše to, ., co svatého jest; jeden a týž smr i cíl naplní nadšením veškeré mezi sebou vespolek v rovnost uvedené i spíznné obecensto, cíl totiž, abychom

rod

.

.

.

mocn skou

.

pevn

a .

.

.

stáli

pod císaskou korouhví rakou-

.«

Takováto petice sestavovala a podpisovala se v Praze, zatím co ve Vídni lid se bouil a na ulicích tekla krev. Námitky, které se ozvaly proti textu petice ve výboru samém ukazovalo se zejména na to, že o potebách rolník není tam vlastn nic ebyly umleny, ale nespokojenost obeceneno, stva se zmnami požadavk, pijatých na schzi svatováclavské, nedala se tak snadno utišiti. I bylo

—

—

výboru

veejn

prohlásiti

(17.

bezna), aby prý se

pání oban pražských uinilo zadost«, »pvodní žádost v ta samá slova sepsaná, jakož

»ol:)ecnému že

v lázni svatováclavské byla pednesena, od vyslaných dne 19. bezna t. 1. do Vídn spolu se vezme a Jeho C. Kr. Milosti pedloží «. Když pražská deputace, vyprovázená nadšenými projevy obyvatelstva, 20. bezna dorazila do Vídn, 22

pevrat v Rakousku dovršen jmenováním odpovdného ministerstva za pedsednictví

byl již ústavní

bývalého nejv. purkrabí pražského hr. Kolovrata. Byla vlídn pijata a vyslechnuta jak Kolovratem, tak samým císaem. Ale nadje tím vzbuzené byly trpce zklamány konenou odpovdí císaovou z 23. bezna. Vlastn toliko požadavek jazykové rovnoprávnosti ve školách a úadech vyízen zcela pízniv. Na žádost za zrušení roboty, jemuž se již ani velkostatkái nevzpírali, odpovdno uritým slibem, že zvláštním patentem bude za slušnou náhradu odstranna povinnost ke konání skutené roboty dnem 31. bezna 1849, což se potom opravdu stalo; otázka zrušení poddanství však pominuta mlením. O nkterých požadavcích obecného rázu (svoboda tisku, ochrana osobní bezpenosti, zmírnní potravní dan, veejné útování státních píjm a vydání) prohlášeno, že se jim již stalo zadost zákony zatím vydanými; jiné vyízeny neuritým slibem, že se jim podle možnosti vyhoví, nebo odkazem na rozhodnutí budoucího » shromáždní poslv všech stav zemských (tak zejména oprava soudního ízení a zákona o branné povinnosti). O žádostech za zmnu zízení zemského, jíž by se dostalo náležitého zastoupení (o selském lidu pomleno), a za samostatné zízení obcí mlo býti rozhodnuto ve srozumní se stavy eskými. 2ádost za zízení nejvyššího soudu v Praze pro Cechy odkázána k úvaze ministrovi »soudství«, jiných ústedních pro zem eské koruny pak ani nevzpomenuto. O požadavku spoleného snmu pro Cechy a Moravu prohlášeno, že by jeho povolení »odporovalo zízení zemskému obou íší mže jen na vyhledávání stai

bu

mstm

úad

i

23

vv

obou zemí dáno býti; proež se vybízej! tito, aby se pronesli o tom ,« Není divu, že takové vyízení petice neuspokojilo pražského obyvatelstva, které se oddávalo nadji, že hlavním jeho páním bude pln vyhovno. Nespokojenost bouliv se projevila na dvou schzích, konaných 28. bezna v sále svatováclavském a na Zofín. Na schzi žofínské usneseno, aby se podala nová petice, vypracovaná podle pvodních lánk Braunerových, ale domáhající se také zvláštního odpovdného ministerstva pro zem koruny eské se sídlem v Praze. Ješt toho dne jednal v3'^bor svatováclavský o Braunerov návrhu nové petice, jemuž o den pozdji dostalo se úpravy konené. Tato druhá petice mluví již eí velmi rozhodnou. Odpona první petici prohlašuje se hned úvodem za nedostatenou. Potom se zvlášt brojí proti zásad tam vyslovené, že by o nkterých požadavcích rozhodnouti mli stavové zemští, rozmnožení toliko svobodn volenýma posly mstskými. »Nebo stedovký ústav našich posavádních zemských stav jeví se s oným rozšíením skrze repraesentanty mst co nepostaitelný, aby ním konstitucí asu pimená pro zem byla navržena a spsobena. Jen pravá representací celého národa mže obecného prospchu zem zastávati a každý stav o jeho prospchách pokud se dají srovnati s obecným dobrým oupln upokojiti*. Ani vyízení žádosti za pojištní rovného práva eské národnosti nestaí; pouze »novým základním zákonem pro všecky zem koruny Ceské« bylo by toto právo dostaten zarueno. Velmi drazn odpírá se dále názoru, projevenému v odpovdi z 23. bezna o požadavku sjednocení .

.

v

i

—

24

—

«

zemí koruny eské, » Obnovení nezrušitelného svazku mezi všemi zemmi ku korun eské patícími a neškodné, jich

obzvláštním

sjednocení,

provinciálním

prostedkem

prospchm

obecného

esko-mo-

národního zastupení a zvláštních centrálních úad, pod zvláštním odpovdným ministerium vnitních záležitostí, zjevuje se, dle praga maticko-historického, národního zempisného sjednocení tchto zemí a jejich rozsáhlosti co státní naízení, kteréž jak svobodné ústavy tchto zemí tak konstituní trn Vaší Milosti i celost veškerého státu rakouského ubezpeuje; protož by nemusilo záviseti na uzavení eských neb moravskoslezských stav, než mlo by nejvyššímu rozhodnutí Vaší Milosti jakožto krále eského býti zstaveno. Toliko o zpsobu praktického vyvedení zásady aby nová konstituní národní repraesentací tchto zemí uinila uzavení, a je Vaší Milosti jakožto návrh zákonu k nejvyššímu svolení pedložila. »Veškeré prosby národa eského« shrnují se pak v pt lánk, z nichž prvé dva strun a pádn' vyravsko-slezského

eského programu státoprávního. Žádá Nezrušitelné sjednocení všech zemí ku korun eské patících strany vnitní jejich samosprávy, zárove s ohrazením jejich pevného spojení s veškerým státem rakouským, též dokonalé srovnání eské a nmecké národnosti ve všech vtvích uení a správy v tchto zemích jakožto základní státní zákon pro n. 2. Národní zastoupení zahrnující všecky prospchy zem, stejnorodé, všeobecné, zákonodární a dan povolující, na nejširším základ stihují jádro se tu:

I.

svobodného vlastní

volitelství

a

svobodné

volitelnosti,

odpovdné ministerium vnitních

též

záležitostí

25

«

tclito zemí a zízení patících (r— náležitých) centráhich Duadu správních pro v Praze«. ttinto hlavním dvma pipojeny jsou tri lánky další, žádající zízení národních gard, píznivé vyízení nedávné petice pražského studentstva a písahu civilních a vojska na konstituci. Na konec pak se prohlašuje, že eský národ setrvává cel-e a pevn »pi veškerých, v nár. shromáždní dne ii.

lánkm

n

K

úad

bezna

t.

r.

v lázni svatováclavské uzavených lán-

cích«, jak byly císai podány.

Pes

toto

závrené

druhá petice pražská znan od petice prvé. Požadavek sjednocení zemí koruny eské vystupuje tu mnohem více do popedí, kdežto ostatní jsou jaksi odsunuty stranou. Velmi dobe vystihly to tehdejší »Kvty«, jež o tom psaly: »Nová tato petice, nepouštjíc punkta svatováclavského shromáždní, tlaí pedevším na to, co základem všeho ostatního jest. Majíce úplné a opravdové zastoupení obyvatelstva koruny eské, své zvláštní prohlášení

odpovdné

liší

se tato

nejvyšší úady, své zvláštní odpovdné ministerium pro domácí záležitosti co nejbližšího j^rostedníka mezi námi a dobrotivým naším králem, což mžeme více žádati? Všecko ostatní vyplyne samo z toho, nejsouc rušeno cizím psobením. (erný 56.) Státní samostatnost a jednota zemí koruny eské uinny tedy základním a ústedním bodem našeho programu politického hned na úsvit našeho novodobého života politického a to nikoli v záchvatu romantického historismu, nýbrž v plném vdomí jejich praktické nezbytnosti pro náš zdárný rozvoj národní. Není asi pochyby, že k posilnní a rozšíení tohoto vdomí mnoho pispl Havlíek svým lánkem, uveejnným tou dobou v 26

Pražsk^^ch novinách (17. bezna). Ze však vdomí pedtím hluboce bylo zakotveno v myslích probudilého obanstva, dokazuje významná zpráva to již

soudobá o porad; pražského mšanstva, konané na zprávu o prohlášení konstituce (15. bezna), kde se rokovalo o nutnosti slavného protestu proti tomu, »kdyby snad se ve Vídni zamýšlelo dáti konstituci takovou, aby stavové všech zemí pouze jen do Vídn se svolávali (t. j. pouze íšský snm), aneb snad nad pipojením se rakouského císaství k Nmecku I uznáno, že »nesmíme opunaši, koruna eská (Cechy, historickou Morava, Slezsko) nesmí se rozpadnouti v pouhé departementy, a ve spojení se zamýšlenou íší nmeskou, jak jí Nmci rozumjí, hrozí naší národnosti nevyhnutelná smrt«. (erný 19.) Žádajíc tak rozhodn obnovení státní jednoty zemí eských, vyjadovala tudíž druhá petice pražská a pravdiv smýšlení politicky uvdomlýcli vrstev eského národa. Pražské obanstvo se také bouliv domáhalo, aby bez odklad podána byla panovníkovi. A výbor svatováclavsky^ rozhodl se dokonce požádati nejv. purkrabí hrabte Stadiona,

rozhodovati se chtlo«. stiti

pdu

vrn

aby novou petici, než bude vypravena do Vídn, potvrdil na dkaz, že je to skutená žádost obyvatelstva pražského, ano všeho eského lidu. Ihned odebrala se deputace výboru svatováclavského, provázená zástupy lidu, na Malou stranu k paláci nejv. purkrabí, který po nkterém zdráhání petici podepsal, sotva z dobré vle, teba svatováclavský výbor veejn oznamoval, že uinil to »z vlasteneckého rozhodnutí úpln svobodného, aby osvdil, že tato petice zakládá se na pání veliké vtšiny obecen27

stva«, a Stadion sám rovnž veejnou vyhláškou prohlásil, že se »nikterak nerozpakoval optnou peJ, Velienstvu, která v podstat s dívjší peobanstva se srovnává, ochotn podepsati jakožto pání obyvatelstva pražského*. Posledního bezna veer odjela s peticí do Vídn tici

k

ticí

zvláštní deputace, v níž byli zejména Faster, Trojan a J. V, Fric (za studentstvo). Pijav z rukou této deputace novou petici, ministr Pillersdorf dal se je-

jím naléháním pohnouti k tomu, že

ji

posléze vy-

aby sama vypracovala návrh odpovdi. To se stalo; návrh vypracoval Trojan a již 3. dubna pedzval,

ítal a odvodoval jej v porad se zástupci vlády. Úvodem dovozoval nejprve, že požadavky eské vy-

jádené pražskými peticemi, jsou »pravými národními potebami, ježto se všeobecn pociují. « Proto nedostatené vyízení první petice vzbudilo v Cechách velikou nespokojenost a jitení. Nejvíce znepokojuje každého, kdo nepatí k dosavadním stazemským, že se zdá, jako by pouze tmto stamlo se ponechati ešení dležitých otázek, o nž jde, jako by pouze oni mli se raditi a usnášeti o budoucí ústav íšské. Tím by se nijak nezaruilo náležité poznání a šetení veškerých zájm celé ze-

vm vm

m

celého národa. A pece »národ, jenž po tolikerém utrpení dopracoval se ponkud samostatnosti, chce pímo slyšán a spoluinným býti, kdy a kdei

jedná se o jeho osudu. « Slíbenou konstitucí panovník zajisté moc svou neztení pouze na prospch nkolika jednotlivc neb rodin, nýbrž rozdlí se o právo zákonodárné a právo povolovati dan s celým národem. »Národ nechce teprve z milosti tak zvaných stav, nýbrž pímo z ruky krále svého pikoli

28

jmouti, co closavad jen králi náleželo. « Proto tieba jasn a srozumiteln vyložiti, že slíbených práv ústavních má se dostati nikoli stavm dosavadním,

stavm

nýbrž všem

národním, všeobecnému národ-

djinné a státoprávní národní v zemích koruny eské však vyžadují, má-li se i tam konstituce státi skutkem, aby vedle všeobecného íšského sn'mu, zastupujícího spolen toliko zájmy celého císaství, bylo zízeno v Cechách zvláštní národní zastupitelstvo. Z uznané již zásady úplné rovnosti obou národností v Cechách plyne, že také slovanští Cechové mají právo, aby v národním shromáždní smli užívati své mateské a aby jim bylo rozumno. To však není možno ve shromáždní všech zemí, nýbrž jen ve shromáždní zemí eských. Ale » Morava a Slezsko mají nadto všechny jiné pomry zemské spolené s echami jako žádná jiná zem.« A »má-li rozvoj národní díti se na djinném a národním podkladu, vnucuje se samo sebou pesvdení, že pirozeno

nímu

zastupitelstvu. Zvláštní

pomry

ei

jest spojiti

zem

koruny eské. « Tím by se zárove

dosáhlo znamenitého zjednodušení státní správy a státního zízení, což jest úmyslem a zájmem vlády. zdálo se Trojanovi nutno, aby Z tch vydán byl císaský manifest ke všem zemím mocnáství, obydleným spolen Slovany Nmci, asi toho obsahu, že císa chce, aby úplná rovnoprávnost národnosti každého národu ve všech odvtvích státního zízení a veejného vyuování pijata a zavysloviti ruena byla. Zejména však bylo by v uspokojivé vyízení podané petice, a to tak, že císa »zamýšlí ke stvrzení záruk slíbiti nejužší spojení Cech, Moravy a Slezska za píinou spoleného ve-

dvod

i

i

ei

nm

29

«

dní

a opatování jejich vnitních záležitostí, ovšem pedpokládajíc, že obyvatelstvo tchto korunních zemí pro to se prohlásí. Z podrobného návrhu odpovdi na jednotlivé lánky pražských peticí z pipojených poznámek poznáváme, jak podle Trojana mly býti uskutenny tyto zásad)\ Chtl, aby nejprve ve všech zemích, zejména ovšem v zemích koruny eské, svolána byla národní zastupitelstva (snmy) s právem dávati zákony a povolovati bern, zahrnující v sob všechny zájmy zem a založená na nejširším základ inného trpného práva volebního. Tak ml se zejména snm eský skládati jak ze len starého snmu stavovského, tak z valného potu poslanc volených jednak m'sty majícími nejmén 4000 obyvatel, jednak ostatním obyvatelstvem po dvou z každého z tehdejších 114 vikariát. Z tchto zemských snmlo teprve vzejíti spolené národní zastupitelstvo íšské, všeobecný íšský snm. Tomuto íšskému snmu mly býti vyhrazeny jen takové záležitosti, jež se týkají celého mocnáství nebo všeobecné správy (zejména se uvádjí vci vojenské a celní), nebo »naléhavou potebou i pro budoucí asy jest, aby shromáždní zástupc Cech v takových záležitostech zákonodárství, kteréž nemají na jiné provincie žádného vlivu, mohlo jednati zcela neodvisle od zastupitelstev ostatních provincií i od všeobecných i

i

m

íšských stav. « Císaským manifestem melo se však dále prohlásiti, že císa schvaluje nejtsnjší spojení Moravy a Slezska s echami za úelem spoleného ízení a obstarávání jejich vnitních záležitostí

spoleným

každoroním

snmem, pedpo-

kládaje ovšem, že se obyvatelstvo 30

tchto zemí pro

A podobn mlo se zemím koruny eské jmenování vlastního odpovdného ministerstva a zízení ústedních úadu pro se sídlem v Praze, jakmile ono spojení bude uskutenno. Pro všechen pípad mly se však echám samým ihned to vysloví. zajistiti

n

zajistiti aspo vlastní odpovdné úady centrální a zvlášt vlastní nejvyšší soud v Praze. Dále se manifest vysloviti pro zrušení privilegovaných

ml

soud svazku poddanského, pro svobodu vyznání, pro svobodné zízení obecní, a pro reformu školství, ponechávaje podrobnou zákonnou úpravu tch otázek eskému snmu. A také ostatní lánky obojí petice mly tu býti pízniv vyízeny, pokud se to již jinak nestalo. Srovnáváme-li tento Trojaníiv návrh odpovdi na pražské petice s jejich pvodními požadavky, shledáváme mezi nimi krom mén' významných odchylek zvlášt ten podstatný rozdíl, že tento návrh mluví o spoleném národním zastupitelstvu všech zemí íše, o všeobecném snmu íšském, o nmž pražské petice vbec se nezmiují. Rozdíl ten není nesnadno vysvtliti: pražské petice vyslovují práv toliko požadavky eského národa, penechávajíce starost o vše ostatní initelm jiným, návrh Trojanv, snažící se pro tyto eské požadavky získati dvr a vládu, hledí uvésti je v soulad s jejich stanoviskem, zvlášt s rozhodnutím veejn vyhlášea patrimoniálních

ným

i

bezna) povolati vyslance všech co možná nejkratším k ujednání konstituce. Stavti se píke proti tomuto rozhodnutí nezdálo se patrn Trojanovi a jeho (patentem

jjrovinciálních

z 15.

stav v ase

soudruhm záhodno; proto pestali pokoušeli pedem omeziti psobnost

na tom, že se a

pravomoc

to-

31

ho všeobecného íšského snmu na urit vymezený obor vci opravdu všem zemím spolených a vlastní, pvodní moc zákonodárnou ústavodárnou zachovati jednak zemským, jednak spolenému snmu eské koruny. Cinil-li návrh Trojanv, zavedení tohoto spoleného snmu eské koruny zízení spoleného odpovdného ministerstva a ústedních soudu pro všechny její zem závislým na souhlasu obyvatelstva tch zemí, kdežto druhá petice pražská výslovn prohlašovala, že by to nemusilo záviseti »na novém uzavení eských nebo moravsko-slezských stav«, nýbrž by mlo býti ponecháno rozhodnutí císae jakožto krále eského, dlužno nepochybn' v tom spatovati ústupek stanovisku vládnímu naznaenému již v odpovdi na první petici. K ústupku tomu však pohnula asi eskou deputaci nadje, že obyvatelstvo vedlejších zemí koruny eské, t. j. patrné tamní snmy, zvolené podle nových zásad, vysloví se pro spojení i

snmm

i

úad

i

i

echami. Tyto ústupky eské deputace však vlád nestaily. Památný kabinet ní list z 8. dubna, jímž vyízena byla druhá petice pražská, povoluje práv s

v základních bodech ješt mnohem mén, než chtl návrh Trojanv. Stanoví sice s naprostou uritostí úplnou rovnost ei eské s eí n'meckou ve všech vtvích státní správy a veejného vyuování; naizuje brzké svolání snmu eského složeného zcela tak, jak navrhoval Trojan, a snmu tomu piznává moc zákonodárnou, ano ústavodárnou; povoluje tapro kráké zízení odpovdných nejvyšších lovství eské v Praze, ale o žádosti za spojení Cech, Moravy a Slezska spolenou nejvyšší správou v Pra-

úad

32

spoleným

snmem

ustanovuje pouze, že *má rokování« na budoucím snmu íšském, »kdežto svrchu eené zem eská, moravská a slezská budou zastoupeny. « Kdežto podle druhé petice pražské spojení zemí koruny eské ml naíditi císa jako král eský, podle návrhu Trojanova rozhodnouti samo obyvatelstvo tch zemlo o mí, kabinetní list rozešení této otázky pikazoval budoucímu íšskému snmu, kde o právních pomrech koruny eské mli rozhodovati také zástupcové zemí státoprávn jí docela cizích. Byl to povážlivý prlom do eského státního práva, jehož dosahu bohužel náležit nepochopila ani deputace vyjednávající o kabinetní list ani ostatní politická veejnost eská. Ano, Cechové dokonce brzy potom neváhali vstoupiti na cestu vytenou tímto bodem kabinetního listu. Kabinetní list z 8. dubna tedy nesplnil základního lánku eského programu státoprávního; nevyluoval sice zásadn žádaného sjednocení zemí koruny eské, ale také ho neuznával ani nesliboval, penenovému ústavnímu initeli, chávaje jednání o který k tomu naprosto neml práva a od nhož nebylo možno oekávati ani správné pochopení pro Piznávaje tuto otázku ani dostatek dobré vle. však aspo království eskému samostatné postavení státoprávní, mohl kabinetní list vzbuzovati nad'je, že toto království, až se skutkem ujme svých práv, vymže si také pipojení Moravy a Slezska. ze a býti

pedmtem

nm

nm

Z nadjí tch

mu

se

ovšem

spojení zemí koruny

nic nesplnilo.

K

státoprávní-

eské

nedošlo ani v r. 1848, ani pozdji, zákonná ustanovení kabinetního listu o království eském zstala vbec vtšinou na papíe. 11.

bezen

1848

—

3.

33

Sami Cechové dalším vývojem revoluního hnutí v zemích habsburského mocnáství dali se bohužel svésti k opuštní pevné pdy svého vlastního práva státního. Vili, že se svorné snaze osvobozených národ podaí petvoiti celou íši tak, aby se v ní jim všem dostalo rovného práva, stejné svobody a vbec takového postavení, jakého k »plnosti bytu národního« nezbytn potebují. Dožili se v tom strašlivého zklamání. A stejné zklamání bylo jim údlem vždycky pozdji, kdykoli, zapomínajíce bolestných zkušenosti dívjších, byli ochotni obtopítomným význavati své staré, minulou slávou i

i

mem eského

pln odvodnné právo na státní, a skuteným nebo jen

národa

mostatný život

mnlým zájmm

sa-

doíše, která jim nikdy nebyla laska-

ale asto, peasto zdrojem nevýslovné bídy a utrpení. Což divu, že ve velké chvíli, kdy se rozhodoval osud Rakouska, Cechové nepostavili se za n, nýbrž proti nmu, že v jeho zkáze hledali svou spásu Což divu, že pes všechny obti, jimiž jest nám vykupovati si naši státní samostatnost, pes nesmírné obtíže a svízele, které nám psobí budování našeho mladého státu, nevzpomínáme zaniklého Rakouska s lítostí ani se soucitem, nýbrž jen s nepekonatelným odporem a pohrdáním.*)

vou matkou,

!

*)

Místo dvou posledních

vt

byla v

pednášky t»4írrsl5'vaiz:;;Bylo by nejen chem na>^T|LS^i:i^Q|^pd9v*í^chom liktcrpÍT zkuéiiostí

na

Mrou

r.*?* -;? "

-

textu i

mé hí-

se nedali pouiti toa opoJTštjio^snad svou domácí pdu,

jsme se po sedmdesaGíetém bloudní konen xázná DO^viii, pipiVWovali si jen nové zkla-

IvážiLi

g- vria

pvodním

pošetilostí, ale

tenám

této

knihy

doporuujeme

ceny trvalé:

zajímavou publikaci

ž^ Dokumenty g^ našeho osvobození. Sestavil

MERHOUT.

C.

Z obsahu uvádíme: Projev šení z 30.

eských spisovatel.

kvtna

1917,

— — — —

—

—

Státoprávní prohlá-

Deklarace generálního

—

snmu

Písaha legioná, trnáct bod ledna 1918. Proklamace Wilsonových. Žádost Rakouska o mír. Kapitulace Rakouska a uznání práv pracujícího lidu. Provolání samostatnosti eskoslov. státu Náech. První zákon eskoslov. státu. rodním výborem. Prohlášení eskoslov, delegát v Žencv. Rozkaz arProhlámádám eskoslov. ze dne 4, listopadu 1918. šení eskoslovenské republiky a zvolení presidenta. První poselství presidentovo. Resoluce eskoslov. Provolání eskoslov. spolk na Rusi 13. bezna 1915. akního výboru v cizin ze dne 15. listopadu 1915 atd. z

6.

—

—

—

—

—

— —

Brož, za i

s

K

—

7-20

drahotní pirážkou.

Koupiti lze T každém knihkupectví.

Nakladatelství D,

Koího v Praze-L,

Masarykovo náb,

14,

o

UMLECKÉ SNAHY SVAZEK Vede

NAKLADATEL

a

B.

vydává

KOÍ

Masarykovo nábeží Obálková kresba

prof. R.

V PRAZE 14.

Pucholda.

Vytiskla knihtiskárna Jos. B.

Zápotoného

v Rokycanech 1919.

CNJ