ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace IV. ČÍSLO
2009/2010
Úvodní slovo šéfredaktora
Vážené čtenářky, vážení čtenáři opět jsme tady s novým (velikonočním) číslem. Co si můžete přečíst?! Skvělé slohové žákovské práce, o lyžařském výcvikovém kurzu sedmáků v Rudné. Dále další povídku redaktora Radima Gabrhelíka a recenzi filmu Percy Jackson: Zloděj blesku. Určitě si přečtěte recenzi jedné z bezesporu nejoblíbenějších knih u nás – Saturnina- od Kuby Svinky, dále tu máme krátké noticky ze školy v rubrice „Co se děje ve škole“ a v neposlední řadě i povídání o Velikonočních svátcích. Přeji hezké čtení! Mgr. Jan Zapletal
Lyžařský výcvikový kurz 2009/2010 Odjezd:14.2.2010 Příjezd:19.2.2010 Musím napsat, že na LVK se těším hodně dlouho. Mám ten pocit, že se všichni nemohli dočkat stejně jako já. Přibližně po pěti hodinách cesty vysedáme z autobusu u hotelu Paramon v Suché Rudné. Dostáváme chatku číslo jedenáct. Bylo to velké zklamání-nejde otevřít okno, zamčít dveře a uvnitř to vypadá ,jako by tam naposledy uklízeli v minulém století… Ve čtyři hodiny začalo zařazování do družstev. Byla to sranda ,ale i nervy.Téměř všichni uměli lyžovat, a tak se do třetího družstva nikomu nechtělo.
Pondělí-začátek První a druhé družstvo lyžovalo samostatně a třetí se zdokonalovalo v carvingovém oblouku. Po odpoledním výcviku máme vysněné osobní volno (to vám byla legrace na určité scénky dlouho nezapomenu). Večer přednáška -nejnudnější část celého dne. (Někdo se pokoušel učitele přepnout tatrankou, ale nepodařilo se☺). V deset hodin je večerka, učitelé jdou spát a my máme ,,klid". Jen aby v noci nikdo nepřišel na kontrolu...:)
Úterý -druhý den výcviku V úterý byl program velice podobný pondělnímu, ale lyžovalo se (občas i padalo) v Andělské Hoře. Všichni dělali pokroky.
Středa-den zdravotní procházky Ve středu byl zkrácený výcvik a to znamenalo výlet na Praděd. Většina se na tuto zdravotní procházku těšila asi jako na písemku. Nakonec počasí nějak nevyšlo (naštěstí) a výlet se konal z Ovčárny na Švýcárnu.
Čtvrtek-den v Andělské Hoře Ve čtvrtek byl výcvik celodenní. Lyžovalo se v Andělské Hoře. Program byl podobný předchozím dnům.
Pátek -den slalomu a návratu domů V pátek se odehrál slalom. První z kluků byl Patrik Matušina a z děvčat Diana Hodulíková. Po obědě následovalo předávání cen a poté odjezd domů. Ráda bych poděkovala všem, kteří se podíleli na přípravě LVK. LVK BYLA AKCE NA, KTEROU SE NEDÁ ZAPOMENOUT!!!!!!! Diana Hodulíková
Velikonoce se blíží a v každém státě se tento svátek slaví jinak. Velikonoce ve Velké Británii Už předvelikonoční období se v Británii vyznačuje řadou zvyklostí a tradic. Patří mezi ně například pořádání jarních závodů osmiveslic univerzit z Cambridge a Oxfordu na Temži v Londýně, oslava jarní rovnodennosti nebo docela zvláštní tradice palačinkových závodů. Závodí ženy - mužům je tato tradice odpírána. Na pánvích mají závodnice při běhu rozpečené lívance. Závod bývá pravidelně odstartován odpoledne o masopustním úterý. Velikonoce v Německu Velikonoce v Německu začínají mší, která se koná v sobotu večer a pokračuje až do nedělního rána. Další tradicí je i "velikonoční oheň", kdy se nashromáždí staré vánoční stromky na předem vyhrazeném místě a poté se podpálí. Celý tento proces má symbolizovat odstranění posledních zbytků zimy. V městečku Oberammergau se tradičně koná pašijová hra, která vypráví o utrpení, ukřižování a smrti Ježíše Krista. V této šestihodinové hře účinkuje na 1200 vesničanů. Děti hrají hru na "čokoládový polibek", která se hraje s čokoládovými bonbony z želatiny a cukru. Cílem je spolknout co nejvíce bonbonů, aniž by vám ostatní stihli rozmazat čokoládu po tváři. Vítězem je ten, kdo sní co nejvíce bonbónů a má nejčistší obličej. Velikonoce v Maďarsku Velikonoční pondělí je v Maďarsku známé pod názvem "Ducking Monday". Tento název byl odvozen od tradice, kdy byly mladé dívky házeny do rybníků nebo jezírek. Od dívek se očekávalo, že to budou brát sportovně. Navíc jim bylo řečeno, že když toto podstoupí, stanou se z nich lepší manželky. V současné době chlapci stříkají lacinými voňavkami děvčata, které je pak za to musí odměnit mincemi nebo velikonočními vajíčky. Navzájem si pak přejí hodně štěstí. Velikonoční pranostiky v Česku Všichni jistě znáte naše velikonoční tradice a zvyky. Ale určitě neznáte české velikonoční pranostiky: • Je-li Zelený čtvrtek bílý,
• • • • • •
tak je léto teplé. Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Prší-li na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu. Na Velikonoce jasno, bude laciné máslo. Na Boží hod prší, sucho úrodu vysuší. Omrzne-li na Velký pátek stromový květ, neurodí se ovoce.
Světlíková Klára
RECENZE KNIHY
Saturnin Trochu jsem o tom přemýšlel. Vlastně víc než trochu a vícekrát než jednou. Dalo by se říct, že jsem to probíral ze všech možných uhlů pohledu a vždy jsem došel ke stejnému závěru. Člověk, kterého by v dnešní době rodiče bůhvíproč potrestali jménem Saturnin by neměl jednoduchý život. Představte si například, že uprostřed vyučovací hodiny učitel pronese větu: „Pojď k tabuli Saturnine a řekni nám něco o Saturnu a Jupiteru“. Možná je to pouze můj názor, ale takováto věta si přímo říká o posměch. Takto pojmenovaný člověk by mohl mít doživotní trauma a možná by dokonce spáchal sebevraždu. Pokud ale vím, sluha Saturnin, jeden z hlavních hrdinů této stejnojmenné knihy žádné podobné sklony nemá. Možná proto, že žil v období okolo třicátých let minulého století, nebo proto, že potkával celý život samé tolerantní lidi, ale také je tu možnost, a to ne zrovna nemožná, že Saturnin je prostě jenom knižní (a filmová) postava, a ani takový skvělý spisovatel, jako Zdeněk Jirotka (autor této knihy) nemůže myslet na vše. Je to škoda, protože kromě tohoto malého nedostatku je toto dílo téměř bez chyby. Ale možná už bych vám měl říct něco o knize samotné. Je to klasická česká komedie, a k tomu ještě velmi dobře napsána (proč bych taky četl něco, co je psané špatně?). Hlavní hrdina knihy se jmenuje Jiří Oulický. Je mu okolo třiceti let a je stále svobodný. Jeho dědeček je bývalý ředitel elektrárny v důchodě a velmi rád vypráví, jak se do něj na vojně zamilovala hraběnka.
Jiří žije celkem nudný život, tedy až do chvíle, kdy se rozhodne najmout si sluhu. Ten se představí jako Saturnin, a zároveň s jeho příchodem se Jiřímu začnou dít podivné věci. Například aniž by o tom věděl, přestěhuje se na hausbót, kam se k němu pokusí vetřít jeho všemi nenáviděná teta Kateřina se svým synem Miloušem. Saturnin jí to samozřejmě nedovolí a povede se mu ji vyhnat tak, že ji přesvědčí, že spolu s nimi plavidlo obývají ne právě malí hlodavci . Dále třeba když ze ZOO uteče lvice (jmenuje se Marcus Aurelius, divné jméno pro lvici, ale nikdo není dokonalý), přijde ředitel ZOO za panem Oulickým s tím, že slyšel o jeho pověsti a potřebuje od něj pomoc s odchytem. Problém je v tom, že Jiří se všech lvů, krokodýlů a vlastně šelem obecně k smrti bojí. Jindy zase třeba..... A vůbec, přečtěte si to sami, a jestli si právě říkáte: „Aha, Saturnin, to číst nemusím, viděl jsem film“, tak se mýlíte, protože film nikdy nemůže dosáhnout kvalit knihy.
Jakub Svinka
Seriál - Detektiv Hlavička Případ lupičů veverek To se takhle pán Hlavička škrábal tužkou za uchem. Ano máte pravdu. Přemýšlel nad nerozřešitelným případem. Nemůže přijít na lupiče veverek ze sbírky pana Vafle. V tom ho napadlo. Šel na aukro.cz a hledal. „Á! Tady! Musím přetáhnout ty fotky.“ Cvak, cvak, klik, klik, cvak. „A zvětšit. Ano je podepsaná na tlapce. A ještě víc zvětšit. Ano. Viktor Vafle.“ Detektiv odešel pro mobil a zavolal… „Haló.Á pane Vafle. Našel jsem vaše veverky. Ne, nevím, kdo to byl. Určitě ho ,ale najdu. Tak dobře. Jakože je koupím a pak ho zatknu. Cože? Mláďata? Hm, možná jednu koupím pro svou dceru. Dobře. Nashledanou.“ A tak(jakože) koupil veverky … Na místě prodeje: „Dobrý den.“ „Dobrý den… Jste zatčen. Počkat neutíkejte! Hoši postarejte se o ty veverky!“ Utíkal za ním. Pomalu ho doháněl. A vtom zloděj přelezl plot a přehodil žebřík. Pan Hlavička měl ,ale výcvik a plot rychle přelezl. Vtom mu kolem uší zasvištěla kulka. A to už pán Hlavička věděl o co jde. Vytáhl svou pistoli a střelil zloděje do nohy a ten uklouzl… A tak to bylo. Našli i jeho komplice. Dostali tisíc hodin veřejně prospěšných prací a pán Hlavička dostal malou veveřičku ,kterou dal své dceři k narozeninám. Další úspěšně vyřešený případ. Radim Gabrhelík
FILM
Percy Jackson: Zloděj blesku Hrají:Logan Lerman, Brandon T. Jackson, Pierce Brosnan, Uma Thurman, Sean Bean Režie:Chris Columbus
Chris Columbus je takový zvláštní řízek. Má na kontě pár dobrých a komerčně úspěšných filmů (Sám doma), díky nimž je považován za tvůrce z ranku elitních. Ale zároveň je podepsaný i pod snímky veskrze průměrnými (Druhá nebo první) a vyloženě špatnými …jeho verzi mé oblíbené povídky Isaaca Asimova Dvěstěletý člověk, která je u nás k dostání pod názvem Andrew – člen naší rodiny, mu neodpustím dokud budu živ (a zemřu-li náhodou jako první, budu ho chodit strašit). Jeho nový kousek sice není čirým trapasem, ale do kategorie kousků kvalitních také ani náhodou nepatří. Percy Jackson (Logan Lerman) si myslel, že je obyčejný sedmnáctiletý mladý muž… dokud se jednoho dne nedozvěděl, že okolní svět funguje docela jinak, než si myslel: Staří řečtí bohové jako Zeus, Hádes či Poseidón jsou totiž stále mezi námi, přičemž ten prvně zmíněný má za to, že je Percy prachsprostý zloděj jeho drahocenného všemocného blesku, a ten třetí je… otec našeho hrdiny. Prozření je (s malou odbočkou přes několik nebezpečenstev včetně únosu matky) následováno pár lekcemi ve výcvikovém táboře, po nichž se novopečený drsňák rozhodne, že se vydá na cestu napříč Amerikou. Jeho cíle jsou: 1) Osvobození maminky. 2) Záchrana světa. Nikoli nutně v tomto pořadí. Asistovat mu budou jeho noví nejlepší přátelé: šprýmař Ron a šprtka Hermiona. Jezuskote, pardon, kde se to tu jen vzalo…? Chtěl jsem říct satyr Grover (Brandon T. Jackson) a polobohyně Annabeth (Alexandra Daddarioová).
Společně projdou sérií „questů“, v jejichž rámci se setkají třeba s Hydrou nebo s Medúzou. Á propos, když se v této roli objevila monstrózně přehrávající Uma Thurmanová, obložená digitálními hady, mé podvědomí k vlastnímu zděšení vylovilo hluboce zasunutou vzpomínku na Batmana a Robina. Au! A to nebyl jediný moment,
kdy Percy Jackson mentálně zabolel. Netuším, kolik viny je nutno naložit na bedra autora knižní předlohy (který ji prý vymyslel už v polovině 90. let, což všudypřítomné – a ať tvůrci říkají, co chtějí, tak oprávněné – kritice na téma potterovských aluzí může ubírat něco dechu) a kolik toho mají na svědomí páně Columbusovi pohůnci, ale výsledný film je jednoduše.. pitomý. Působí dojmem jako by si scenárista/spisovatel přečetl něco o řecké mytologii a velmi neobratně se z toho pokusil poskládat příběh, aniž by přitom myslel na cokoli, připomínající konstrukce opravdových příběhů. V praxi to znamená, že se hrdinové často chovají jako naprostí trotlové, jejichž chování je motivováno jen a pouze tím, že v následující scéně potřebují dojít do bodu B/zničit mytického nepřítele/prohloubit své dosud nevybudované vztahy. Jako pomyslný vykřičník k tomu ještě působí špetičku hloupé dialogy, z nichž jsem si zvlášť oblíbil průzračnou výměnu: „Prohledáme to tu!“ – „Dobrej nápad!“ Alespoň něco by se určitě dalo zachránit kdyby bylo řemeslné zpracování na úrovni roku 2010 (neřkuli 2012!). Jenže ono není o moc lepší než když Columbus točil své první dva Harry Pottery. Všechna monstra působí velmi digitálně a svým způsobem jsou hrozné digitální i herecké výkony hlavních představitelů. Tím mám na mysli, že když zírají do modrého/zeleného plátna, nepůsobí dojmem, že věří tomu, co by měli vidět, ale naopak evidentně reagují na veliké placaté nic. Nerad bych Percyho Jacksona odsuzoval úplně, místy je i téměř zábavný. .Ale když už se někdo rozhodl kopírovat Harryho Pottera/navazovat na Harryho Pottera/parafrázovat Harryho Pottera/využít toho, že se Harry Potter stal tak úspěšným a zužitkovat tento fenomén na základě vlastní, ZCELA ORIGINÁLNÍ knihy…, mohl to alespoň udělat zajímavějším způsobem. Příslušná knižní série má zatím pět dílů, které se prodávají jako zběsilé. Tudíž ve skrytu duše doufám, že by se mohlo stát něco jako v případě… inu, Pottera.
V kostce: Možná zkoušeli navázat na lukrativního chlapce s iniciálaimi HP. Možná to myslí upřímně a prostě jen natočili další z prvních dílů mládežnické série. Ať už se věci mají jakkoli, výsledek je na všechny způsoby polovičatým, ba místy až vyloženě přihlouplým vyprávěním, jenž nemá větších šancí zaujmout kohokoli kromě příznivců předlohy. Jan Zapletal
Školní slohové práce Když se v zimě stmívá Stačí mi jeden letmý pohled z okna a víc se nerozmýšlím. Stačí okamžik, ve kterém na sebe natáhnu kraťase, krátké tak, že víc to snad ani nejde, přes hlavu přetáhnu triko s krátkým rukávem, do batohu dám plavky, připnu svého věrného čtyřnohého kamaráda na vodítko, z garáže vytáhnu své horské kolo a nic mi nebrání v tom vyrazit na nedaleké koupaliště, na štěrk. Něco přece jenom....třeba vločky začínající se lehce jako baletky snášet v kuželích světel pouličních lamp. Hrají pro mě své divadelní představení. Problém ovšem spočívá v tom, že já se nebavím.Možná jsem vstoupila do dveří špatného divadla. Moje nálada spolu s počasím za okny opět klesá hluboko pod bod mrazu.Začíná se stmívat a já postávám, s dlaněmi objímajícími horké tělo hrnku se skořicovým čajem, u okna a pozoruji teď už husté chumelení.Vážně jsem mluvila o skořicovém čaji? Zarazím se a prudce, div obsah hrnečku nevyleji, ho položím na stůl.Vlastně je to neskutečný kýč. Pár dní po Vánocích, venku hustě sněží, já se skořicovým čajem za okny pokreslenými rukou výtvarníka mrazíka, na stole talířek s cukrovím....Dokonce v obývacím pokoji pořád stojí ten náš umělý stožár, který se naparuje, jako by právě získal první místo v celonárodní soutěži o nejkrásnější vánoční stromeček. Problém je ovšem v tom,že já kýče hluboce nesnáším. Ve školce se nás jednou paní učitelka zeptala, jakou pohádkovou postavou bychom chtěli být. Padaly odpovědi jako: ,,Princezna, protože má krásné šaty a vezme si prince.“ Někdo jiný zase řekl, že pes - aby mohl celý den spát a nemusel do školky. Já jsem si ve školkovském věku přála být kovbojkou. Celý den jezdit na svém divokém oři. Kdyby se mě dneska někdo zeptal, jakou pohádkovou postavou bych chtěla být a na jakou se hodím, nenapadne mě jiná než Grinch. Dlaň, jež položím na topení, mě ujistí v tom, že bych se konečně mohla odlepit od okna, jež mi poskytuje podívanou do toho nečasu a mohla bych jít otočit kolečkem topení o dva stupně -minimálně. Mohla, ale přesto nejdu. Pořád stojím u okna s málem mučednickým výrazem, ze stolu se ke mně nese vůně nedopitého, ještě stále horkého čaje a do oken na mě co chvilku zaťuká vločka, jako by chtěla jít dál.V mžiku ale zase uletí a když se jemně snese k zemi, už jen čeká na svou smrt. Je zima, pár dní po Vánocích, pokojem mi zavoní skořicový čaj, na talíři mám cukroví, v obýváku vánoční stromek. Stmívá se.Vlastně mám všechno a přece mi něco chybí. Lucie Alušicová
Člověk mně nejdražší Člověk mně nejdražší je sice moje milovaná maminka, psát chci však raději o své dvouleté sestřičce Natálce. Natynka vykoukla na tento svět 19. 8. 2007. Pocity, jež jsem zažívala při prvním pohledu na toto nádherné miminko, lze vyjádřit jen stěží. Radost, slzy štěstí, ale i starost, zda jí budu dobrou sestrou a správným vzorem, mnou projížděly stejně jako záchvěvy strachu, či mě bude mít ráda, nebo nikoli. Až cestou domů z porodnice jsem si uvědomila, že se konečně můžu pyšnit titulem „starší sestra“. Její kojenecké období bylo sice monotónní, buď jedla nebo spala, a když zrovna ani jednu z těchto namáhavých činností neprováděla, usmívala se na tento svět a dávala všem na odiv svá bezzubá dásínka, ale mně se i přesto toto období velice líbilo a poslední dobou na ně vzpomínám a chtěla bych ho vrátit zpět snad víc než je zdrávo. Postupem času se dalo vypozorovat, že je šikovnější než její vrstevníci. S oslavou jejího prvního roku jsem s úsměvem na rtech pozorovala, jak velkou má radost nejen z dárků a dortu, ale hlavně z toho, že všechny své blízké, babičky, tety, strejdy, dědečky i ostatní má v jedné místnosti. Tehdy mi poprvé došlo, že od doby jejího narození je pro mě vlastně celý svět veselejší a že ten rok nějak zvlášť rychle uplynul. Chcete-li se někdy zasmát, vřele vám doporučuji, řekněte: „Natálko, sýýr“ a vyfoťte ji. Myslím, že kdybych to udělala a tuto fotku někam poslala, jistě by vyhrála soutěž o nejlepší dětský obličej, protože výraz, který se po slovu „sýr“ objeví na její rozkošné tvářičce, je přímo k popukání. Jedny z nejkrásnějších chvílí, které jdou s Natálkou prožít, jsou ty, kdy se směje nahlas. To vám hned v hrudi srdce radostí poskočí. Takovou moc má upřímný dětský smích. Kdykoliv mám chmury na duši, zavolám si svou malou princeznu a řeknu jí, aby mě objala. Její objetí a následný příval sladkých pusinek, které mi dá, vždy zaženou zlé myšlenky a depresivní nálady. Kudrnaté zlaté vlásky, dlouhé řasy, blankytně modré oči a krásný dětský úsměv s bílými zoubky, takto si většina lidí představuje anděla. Ale nenechte se jejím vzhledem zmást. Sice Naty vypadá jako andílek, však opak je pravdou. Ve skutečnosti je to takové malé čertisko, které jenom pořád vymýšlí samé lumpárny a skopičiny. Naneštěstí pro mě většinou lumpačí hlavně v mém pokoji. Když už to vážně přežene, tak mi nervy nevydrží, zakřičím na ni, ať jde pryč z mého pokoje, čímž docílím pouze toho, že na mě začne křičet ona: „Ty nejši moja šesťřička,ty si Dapová!“ A víte kdo nakonec v takových slovních přestřelkách vyhraje? No samozřejmě, že Natálka, přeci moudřejší ustoupí, nebo se to tak snad neříká?
Den za dnem míjí a mé citové pouto k ní stále roste. Nikdy bych neřekla, že bych ji dokázala mít ráda ještě víc, než když se na mě poprvé usmála a svým úsměvem nejjasnějšího slunce vykouzlila úsměv i na rtech mých, ale opak je pravdou. Doposud nemohu pochopit, jak může být lidské srdce tak velké, aby si natolik zamilovalo tu malou ďáblici. Nejspíš bude stejně nekonečné jako vesmír. Asi se může stále rozpínat a ukládat si do sebe city o všech mých milovaných. A i když si každý na své sourozence stěžuje, ani já nejsem výjimkou, věřím, že je má i přesto velice rád. Nikdo však nemůže sourozence tolik milovat, jako já miluji svou malou Natálku. Klára Dlapová Moje oblíbené místo Mým oblíbeným místem, kam rád jezdím a kde rád jsem, je tábořiště ostravských skautů Eskadra u Slezské Harty, kam jezdím na tábor se skautským oddílem Kormorán. Mám to tam rád hlavně kvůli nádherné přírodě, kde nejsou žádné odpadky, až na ty v táboře.Překrásně se lesknoucí hladina Slezské Harty, odrážející obraz nebe, je domovem mnoha živočichů.Jediné co připomíná civilizaci, jsou občasné lodě a vesnice Leskovec na protějším břehu .Při putování pramicí po Slezské Hartě můžeme pozorovat tuto malebnou krajinu, která mi mnohdy zlepší náladu. Hry, zábava, učení a nuda zaberou celý den.Večer, když jsou již hvězdy na obloze a klesne teplota, uléhám unaven a těšíc se na další den.Ráno mě vytrhne ze spánku volání vedoucích: ,,Budíček“, a po chvíli začínají počítat kliky. Jak nerad musím opustit svět snů a tu ne příliš pohodlnou postel ve stanu.Ranní koupele v překrásně čisté a studené Slezské Harty jsou příjemné a osvěžující. Dny plné her a zábavy utečou jako voda a než se naději, je tábor u konce a já se těším, až sem pojedu zase další rok. Tomáš Nádvorník
Co se děje ve škole?! Barevné malování Dne 25. března 2010 se uskutečnilo jarní Barevné malování. Žáci 2. třídy vytvořili společně se svými staršími kamarády z 9.A drobné terakotové výrobky s velikonoční tematikou. Po zavěšení zajíčků, kuřátek, květinek a dalších motivů na připravenou větev vrby vznikla velmi pěkná prostorová dekorace, která navozuje velikonoční atmosféru ve škole.
Cimbálová muzika Réva znovu rozezpívala školu Ve čtvrtek 4. března jsme po dvou letech opět mohli v naší škole přivítat populární cimbálovou muziku Révu. Tato, již několik let úspěšně působící kapela, má připraveno několik typů zábavně poučných pořadů, jejichž program se vždy přizpůsobí věku diváků. Koncerty jsou žánrově namíchány tak, aby děti poznaly, že i při cimbálovce se můžou dobře bavit. Muzikanti vystoupili ve dvou představeních, zvlášť pro 1. a 2. stupeň a děti se mohly seznámit s tím, jak se na nástroje cimbálové muziky může zahrát nejen lidovka, ale také Beatles, Smetanova Vltava nebo rockoví Kabáti a jejich Malá dáma.Celý koncert byl „prošpikován“ i hudebními soutěžemi a děti, které se nebály odpovídat, byly obdarovány drobnými dárečky. Na závěr si všichni společně zazpívali lidovou píseň Tancuj, vykrúcaj. Zápis k povinné školní docházce do 1. třídy Zápis se uskutečnil v pátek 12. února 2010 od 13.30 hodin do 17.00 hodin v budově školy... Ve čtvrtek 11. února od 13.30 do 16.30 hodin se zápisu zúčastnily děti, které měly ve šk. roce 2009/2010 odklad školní docházky a také rodiče s dětmi, kterým tento termín lépe vyhovuje. V průběhu zápisu rodiče měli možnost navštívit naši
MŠ Lomená a MŠ Větrná a seznámit se s prostředím, školním vzdělávacím programem a dalšími aktivitami.
Karneval Ve čtvrtek 25. 2. pořádala ŠD, ŠK, a MŠ v tělocvičně naší školy Kloboukový karneval, kterého se zúčastnilo přes 150 vtipných a nápaditých masek od batolátek až po nejstarší děti. Kloboukovým odpolednem provázely pohádkové postavy. Společně s nimi děti plnily zábavné úkoly - stavěly s Patem a Matem, s motýlem Emanuelem rozkvétaly louku, cvičily s Bobem a Bobkem.......
Moderování se ujal herec Slováckého divadla pan Vacke. Také s ním si děti užily spoustu her a zábavy.
