ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace I. ČÍSLO
2011/2012
Úvodní slovo šéfredaktora Vážené čtenářky, vážení čtenáři Po „menší“ pauze (prázdniny☺), se od začátku školního roku naše redakční rada scházela a dávala pro Vás dohromady různé články a další náměty, aby náš časopis byl pestřejší a pro Vás čtenáře, zajímavější, se tedy můžeme pochlubit prvním číslem. Nejprve nám Tomáš Vojkovský přispěl článkem o výtečném představení 39 stupňů hraném ve Slováckém divadle. Poté nás šesťačky informovaly o letošním seznamovacím pobytu (letos) na Lopeníku. Eliška Vaňková se v dalším článku pokusila sledovat nejnovější trendy v módě, ostatně mrkněte na to. Kuba Svinka napsal výbornou ódu na naši novou interaktivní tabuli v učebně 9. B, a recenzoval knihu Koniáš svého oblíbeného autora. S kritikou filmu Tintinova dobrodružství jsem se popral já. Hezké čtení! Budete-li chtít, můžete svými nápady přispívat do našich rubrik a soutěží. Tak nám držte pěsti pro štěstí a pro Vaši spokojenost.
Mgr. Jan Zapletal
Komedie na motivy špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935
39. STUPŇŮ Máme tu listopad a jak vy, tak i já víme, že 39 stupňů tu bylo snad na začátku srpna, jestli vůbec. Každopádně, tahle hra nemá s počasím nic společného. Richard Hannay, půvabný, silný, lstivý a pohledný muž zbohatl při své výpravě do Afriky a nyní po návratu zpět domů nemá vůbec nic na práci. Nudí se tak, jak to všichni známe, a proto se rozhodne navštěvovat varieté (podnik, jenž
kombinuje
prvky
kabaretu
a
cirkusu). Jednoho večera, který tráví ve varieté, potká velmi pohlednou ženu Annabellu Schmidt. Dají se spolu do řeči a po chvíli spolu odcházejí do Richardova bytu. Tam spolu pijí a povídají si. Z Annabelly se vyklube špiónka, která střeží velmi důležitou informaci, jež zní 39 stupňů… Tuto informaci
Richardovi
stihne
sdělit
těsně před ním, než je zavražděna. Richard se vydává hledat Annabelliiného přítele aby zjistil, co znamená tato šifra a po své cestě zažije mnoho dobrodružství, potká „milé“ lidi, lidi co jej budou chtít sprovodit z tohoto světa a mimo jiné i dost divné lidi, za předpokladu, že je můžeme lidmi vůbec nazývat. Každopádně tato hra ode mě dostává 4 z 5 kadibudek a vřelé doporučení ke zhlédnutí. Osoby a obsazení: Richard Hannay
Tomáš Šulaj
Annabella Schmidt
Klára
Pamela Margaret První Klaun: Kabaretiér / Padouch / Higginsová / Cesťák / Kamelot / Policista / Domkář / Profesor Jordan / Inspektor / McQuarrie / Ovečka / McGarrigleová
Vojtková
David Vaculík
Druhý Klaun: Maestro Memory / Padouch / Treska / Mlékař / Cesťák / Jan Ajznboňák / Policista / Sleď / Hlasatel / Jordanová / Horák Soudce / Skot / McGarrigle /
foto: slovackedivadlo.cz
Tomáš Vojkovský
Móda - trendy Fall Fashion-2011 Jaký bude podzim letošního roku? Jednoduše řečeno, elegantní styl v duchu venkova. Budou se nosit kabátky v béžových a krémových barvách a kalhoty s vysokým pasem. Neměly by chybět barevné doplňky. Vše by mělo pěkně ladit. Co si obout? Určitě by to měly být boty z kvalitního materiálu jako například kůže. Vyšší podpatky podtrhnou nohy a postavu. A jakou barvu? Nejvhodnější je černá klasika, rozhodně ale nic nezkazíte hnědými, béžovými nebo šedými botami. Hlavní ale je, aby měly pěkný střih a byly pohodlné. Neměly by také chybět kabátky různých barev a kožené bundičky. Krátké střihy svršků se budou opět nosit…!
Nezapomínejme ale také na doplňky, jako kožené aktovky, tašky nebo baťůžky. Pletené barety či čepice krásně podtrhnou podzimní náladu a barevné šátky tomu všemu dodají eleganci.
Jako v Londýně Neopomeňme taky to, že podzimní počasí je velice nevyzpytatelné a tak bychom měli vždy po ruce nosit malé deštníky, které snadno schováme do tašek … Dají se pořídit v jakékoli barvě, s jakýmkoliv vzorem a navíc tomu všemu dodají šmrnc! ☺
Eliška Vaňková
První den, a už mile překvapen Píp! Pipíp! „Sakra“ Pipíp, pipíp!!! „No jo, už vstávám!“ Ten budík se zbláznil, rušit lidi o půl osmé. Asi bych mu měl promluvit do duše. A vůbec, proč jsem si o prázdninách nastavil budíka? Tady je něco špatně. Ale co už, jsem vzhůru, tak hurá do nového dne. A co je vlastně za den? „Hmm.“ řeknu duchaplně. „On je vlastně první školní den.“ Tak proto vstávám uprostřed noci. Příprava a cesta do školy uběhla rychle, jako vždy. Vcházel jsem do třídy, když tu najednou – co to? Nějaká změna oproti loňsku. Ale jaká? Spolužáci jsou stejní, stoly a židle taky, a tam vzadu…to je ono! My máme ve třídě počítač. A nejen to, taky dataprojektor připevněný k nějaké divné… „To je interaktivní tabule?“ zeptám se spolužáka. „Jo, jasně.“ odpoví mi. „A taky počítač.“ „No, nekecej.“ pomyslím si. „A kde jsme na to vzali?“ pokračuji nahlas. „Vždyť to musí stát spoustu peněz.“ „No jasně, máme sponzora.“ Myslím, že jsem vypadal překvapeně. „A koho vlastně?“ zeptal jsem se po chvíli. „No přece Tesco.“ Asi už špatně slyším. „Kohože to?“ „Tesco.“ „Tesco?“ „Jo, Tesco.“ „Jako ten řetězec obchodů?“ ptám se. „No, vlastně jsou to supermarkety, ale jo, máš pravdu.“ mile mě poučí spolužák. Takže Tesco nám koupilo počítač a interaktivní tabuli. Ale proč? Zeptal jsem se nahlas. „Podporují vzdělanost.“ dostane se mi odpovědi. „No to si nechám líbit.“ řekl jsem upřímně. „Víte, k čemu se dá taková interaktivní tabule použít?“ „No, ke spoustě věcí.“ odvětí tentokrát kamarádka. „Přesně.“ pokračoval jsem. „Dá se využít v češtině, matematice, dějepisu, zeměpisu, prostě pořád.“ Byla to pravda. Tabuli i počítač používáme pořád. Jakub Svinka
Seznamovací pobyt šesťáků Lopeník, 21. a 22. září 2011 Ve středu 24. září 2011 jsme odjeli na seznamovací pobyt na Lopeníku u Bystřice pod Lopeníkem (rekreační středisko Kopánky Mikulčin vrch). Vystoupili jsme z autobusu a šli k chatě, cestou jsme viděli různé průlezky, sjezdovku a také bazén a velké hřiště. Vyšli jsme po schodech se ubytovat a tam nás uvítala příjemná paní. Rozdělili jsme si pokoje a vybalili. Poté jsme se seznámili s naší novou školní psycholožkou Vendulou. Za chvíli byl oběd (měli jsme hlad jako vlci). Po obědě jsme měli krátké volno, po kterém jsme měli program plný her, dovednostních soutěží a povídání si o spolupráci až do večera.
Před večeří naše skupinka s panem učitelem šla na asi pěti kilometrovou procházku. Protáhnout se a prozkoumat terén. Po večeři a večerním programu, vyplněném i kratičkou noční „stezkou důvěry“, jsme šli znavení spát.
Další den byl již od samotného rána naplněný akcí a spoluprací všech dětí. Po obědě a vyhodnocení seznamovacího pobytu jsme společně jeli domů, plní dojmů a zážitků. 6.A a 6.B
Co se děje ve škole?! Náš eTwinningový projekt získal Evropský certifikát kvality Projekt Job Worth Doing, o kterém jsme již několikrát psali, získal Evropský certifikát kvality. Projekt si připomínáme ve fotogalerii. Doufáme, že se bude dařit i novému projektu Our School Is Cool, kterého se letos opět účastní Mgr. Marcela Hubáčková s třídou 8. B.
Adaptační pobyt žáků 6. Tříd (viz. „Seznamováků) Ve dnech 21. 9. – 22. 9. 2011 se žáci 6.A a 6.B zúčastnili seznamovacího pobytu v rekreačním středisku Kopánky Mikulčin vrch. Akce se zúčastnilo 27 žáků v doprovodu vyučujících Jana Zapletala, Karolíny Kusákové a školní psycholožky Venduly Hubáčkové. Cílem seznamovacího pobytu bylo stmelení nově vzniklých třídních kolektivů. V prostředí krásné přírody plnili žáci různé úkoly zaměřené na prohloubení vzájemného poznání, rozvoj spolupráce a stmelení kolektivu. Díky pěknému počasí se mohla velká část činností přesunout ven. Žákům se aktivity líbily a zrealizovaný program hodnotili kladně.
Sportovní den Během měsíce října a listopadu pokračovala spolupráce dětí MŠ a ZŠ Větrná. Děti se vydávaly na společné vycházky do okolí naší školy. Jejich úkolem bylo sbírání přírodnin na výrobení draků, ježků a hrnečků, které dotvářely ve škole. Spolupráce základní školy a mateřské školy začala v letošním školním roce sportovním dnem. V pátek 23. 9. 2011 se uskutečnilo sportovní dopoledne dětí
MŠ, pro které žáci 9. A třídy, pod vedením učitelů základní školy, připravili sportovní disciplíny, ve kterých si „předškoláci“ mohli vyzkoušet svou fyzickou zdatnost. Starší kamarádi v průběhu soutěžení dohlíželi na dodržování sportovních pravidel nebo poskytovali pomoc dětem, které si nevěděly rady. Své dovednosti si mohly vyzkoušet i všechny ostatní děti z MŠ, které přišly na hřiště předškolní děti povzbuzovat. Pohyb, příznivé počasí i drobné odměny udělaly všem zúčastněným velkou radost.
Recenze knihy Koniáš Vítám vás zpět ve škole, mí drazí čtenáři. Pro tenhle časopis píšu už pár let a někteří z vás si možná stihli všimnout, že většinou píšu takové moje hodnocení knih, které jsem četl. Mé články se týkaly různých knih, ale jednu důležitou věc jsem při tom vždy hodně zanedbával. Psal jsem hlavně o prostředí a ději. Nikdy jsem se moc nevěnoval hlavnímu hrdinovi, což byla chyba, protože kniha může mít skvělé pozadí, ale pokud vás hrdina nějakým způsobem nezaujme, je celé dílo zničeno. Tak jsem se tentokrát rozhodl představit vám knižní postavu. Chvíli jsem přemýšlel, o kom napsat, ale vlastně jsem jen klamal sám sebe. Od začátku mi totiž bylo jasné, že tím šťastným bude Koniáš. Tím nemyslím kazatele Antonína Koniáše, ale postavu například z příběhu Na ostří čepelí, nebo z povídek Drsná hra, Štěstí z pekla, Na válečné stezce a tak dále. Koniášovým stvořitelem je Miroslav Žamboch. O něm jsem, mám pocit, mluvil nedávno, takže určitě všichni víte, o koho jde. Takže Koniáš. Je to vysoký hubený muž. Nikdy nebyl nijak zvlášť pohledný, a čím dále se v jeho příběhu dostanete, tím hůř na tom, bohužel pro něj, je. Ještě aby ne, protože natřikrát zlomený nos, spousta řezných ran, bičování a občasný průstřel šípem na vás prostě musí zanechat nějaké následky. Tyto radosti života způsobily spousty jizev, ale to jsou vlastně jediné následky, které ze všech svých zranění má. Za to vděčí své výjimečné regeneraci. Samozřejmě se mu to všechno nepřihodilo naráz. Koniášovy příběhy sledují období nějakých dvaceti let jeho života. Dalším důvodem toho, že stále žije, by mohlo být jeho umění boje s mečem. Že má Koniáš talent pro šerm, se ukázalo ještě před tím, než
(z dobrého důvodu) téměř zabil svého otce a musel opustit svůj šlechtický život. Pak se protloukal, jak uměl. Naučil se, jak přežít a ještě si při tom vydělat hodně peněz. Občas při tom sice někdo zemře, ale pouze, pokud si sám začne. I když je v tom Koniáš skvělý, tak zabíjení, získávání peněz ani pití dobrého vína nejsou smysl jeho života. To, po čem touží, jsou vědomosti. Mohl by mít obrovský dům se spoustou sloužících. Pak by se dozvěděl o jediném výtisku prastaré knihy jednoho z kouzelnických klanů a všechno by zahodil, aby si ho přečetl. Do potíží se občas dostane i kvůli své povaze. Je sice zabiják, ale vlastně dobrý člověk a občas, když jej někdo prosí o pomoc, jde se bít pro dobro ostatních. To ale dost často není snadné, protože jeho nepřáteli mohou být císařští vojáci, horské gorily, mocní a zákeřní čarodějové nebo jediný člověk, kterého se Koniáš opravdu bojí. On sám. Ale ať už je druhá strana jakkoliv silná, on prostě vynese kartu, jakou mu osud přihrál. Může bojovat sám za sebe, za farmáře, kteří mu zachránili život, nebo za celé knížectví plné jemu oddaných lidí a vyjde to nastejno. Je to drsná hra a Koniáš udělá cokoliv, aby z ní vyšel jako vítěz.
Jakub Svinka
Kino Tintinova dobrodružství Režie: Steven Spielberg Hrají: Jamie Bell, Daniel Craig, Andy Serkis, Simon Pegg, Nick Frost
Na začátek… Tintin je jako návrat do maminčiny kuchyně. Známé vůně, bezkonkurenční chuť a pocit, že někdo moc dobře ví, co máte rádi. „Stará škola“ nového filmu Stevena Spielberga jde zatraceně daleko, což částečně souvisí s věrností komiksové předloze. Tu v Americe nikdo nezná, v Česku bych řekl, že na tom bude současná teen generace podobně, ale přesto snímek dokonale trefuje většinu spektra. Děti budou hltat Tintinova dobrodružství bez reptání, starší ročníky si zase rády zavzpomínají na klukovsky nevinná dobrodružství, ve kterých záporáci nikoho nestříleli do zad, chlapi se v nich bratřili tak, že žádnou honbu za ženskou nepotřebovali (stačila jim jen mapa s velkým X uprostřed), a když někdo umřel, vždycky to bylo jen naoko. Kdo od Spielberga očekává digitalizovanou verzi Indiana Jonese, bude spokojen. Tintinovi možná chybí cynické poznámky a věčné pomrkávání na fandy žánru, ale bohatě to vynahrazuje promyšleným sběrem indicií a rozvíjením charakterů hlavních postav. S úlevou musím říct, že dabing nikterak neotupil žádnou z důležitých postav, a to navzdory tomu, že originální obsazení se více než podařilo. Odhlédněme na chvíli od dechberoucího tempa a příběhu, který vás protáhne vodním peklem, vyprahlou pustinou, belgickým předměstím i sultánskými paláci, a pojďme se věnovat technickému zpracování. Spielberg pro vlastní účely zkombinoval avatarovskou technologii od Jamese Camerona a výsledek je fantastický, což je částečně dáno i stylizací do komiksové předlohy (divné účesy, velké frňáky a úmyslně kýčovité nasvícení připomínající ručně kreslený film). Animace je neuvěřitelně přirozená a v záběrech z dálky chvílemi nevíte, zda sledujete opravdové či animované postavy. V detailech pak útočí parádní textury a zas o kus dokonalejší mimika lidských i zvířecích tváří. Hluboko v očích postav by možná ještě bylo zapotřebí tu a tam nějakého cuku, abychom opravdu uvěřili, že dýchají …
V mnohých scénách si vzpomenete na Indiana Jonese, především proto, že Spielberg i s virtuální kamerou zachází tak jako to dělal dřív - využívá ji tak, aby co nejvíc sloužila vyprávění. Tentokrát žádná rušivá digitální kouzla jako ve čtvrtém Indym (digitální je tu všechno, takže neexistuje něco jako vyčnívající nepovedený trik), žádné zbytečné střihy kvůli kaskadérským záskokům a žádná omezení fyzikou opravdového světa nebo limity bankovních účtů. Jakmile jde do tuhého a je potřeba vyseknout epickou akční scénu, pustí najednou Spielberg „obraz“ ze řetězu. Divoké oblety, nekonečné záběry, kdy se kamera drží hlavního hrdiny za rukáv a projíždí s ním skrz hroutící se kulisy, kreativní prolínačky za desítky milionů dolarů, které však ve virtuálním všeumělově nestály víc než předchozí dialogová scéna při svíčkách. Možnosti digitální kinematografie jsou tu prozkoumávány s roztomilou mladickou nerozvážností a s nadšením filmaře, který objevil tajnou komnatu svého řemesla. Spielberg po letech experimentování konečně hollywoodské digitální světy nakopnul směrem ke konkurenceschopnému modelu. Zatímco v Avatarovi pořád ještě pobíhali lidé, tady už máme jen jedničky a nuly. Mnozí namítnou, že na realistické ztvárnění lidí to pořád ještě nestačí, ale podle mého jsme pověstný milimetr od cíle. Stát a padat ale budou tyto typy filmů pořád s tím nejzákladnějším. S dobrým příběhem. A právě zjištění, že Tintin přes všechnu technologickou revoluci drží v ruce transparent s nápisem "příběh je král", je asi nejsladším vítězstvím nového Spielbergova filmu. Bijáku pro všechny, bijáku, který spojuje staré a nové. Bijáku, jehož tempo neumdlévá, a přesto vás donutí při každém jeho pozdějším jeho sledování často a dlouze vzpomínat na doby, kdy jste na filmech vyrůstali a všechno se vám zdálo neotřelé, báječné, parádní a totálně k sežrání. Jan Zapletal
