ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace I. ČÍSLO
2010/2011
Úvodní slovo šéfredaktora Vážené čtenářky, vážení čtenáři Po prázdninách, letních a podzimních, vznikla mírně obměněná redakční rada školního časopisu Větrník. Redaktoři vymýšleli a dávali pro Vás dohromady různé články, soutěže a jiné náměty, a tedy se můžeme pochlubit prvním číslem. Máme recenzi divadelní hry Naši furianti, oblíbené knihy, počítačové hry, zprávičky ze školy a k významným svátkům, žákovské texty na téma „Jak se mluví na Slovácku“ a vyprávění o exkurzi osmé B do Prahy a jiné podnětné články. Chystáme od dalšího čísla rubriku o módě, filmech atd. Máte se na co těšit. Hezké čtení! Budete-li chtít, můžete svými nápady přispívat do našich rubrik a soutěží. Tak nám držte pěsti pro štěstí a pro Vaši spokojenost.
Mgr. Jan Zapletal
2
Naši furianti Tato hra zažila svou premiéru už roku 1887 a dodnes slaví úspěchy. Děj se odehrává na malé české vesničce, kde se mají brát potomci dvou nejbohatších rodů. Tedy syn starosty Václav a dcera prvního radního Verunka. Děti se na svou svatbu těší, když v tom mezi rodiči vznikne spor o to, kdo bude dělat ponocného. Starosta by nejraději zvolil bývalého vojáka Valentina Bláhu, ale radní dává svou přízeň prolhanému krejčímu se sedmi dětmi a protivnou manželkou, z důvodu, že jej bývalý voják prohlásil za nevzdělance. Svatba dětí se ruší. Václav se chystá odejít na vojnu a Verunka mu to bez úspěchu rozmlouvá. Naštěstí je tu Valentinův dobrý a chytrý přítel Josef Habršperk, který vše navrátí do normálu. Během hry zažijete mnoho různých gagů a žertů, stejně jako lásky. Vřele doporučuji tuto starou, českou a výbornou hru. Osoby a obsazení: Filip Dubský, sedlák a starosta obce honické
Pavel Majkus
Marie Dubská, jeho žena
Jaroslava Tihelková
Václav, jejich syn
Jiří Hejcman
Petr Dubský, Filipův otec, výměnkář
Vladimír Doskočil
Jakub Bušek, sedlák a první radní v Honicích
Kamil Pulec
Františka Bušková, jeho žena
Anna Slezáková-Miková
Verunka, jejich dcera
Andrea Nakládalová
Matěj Šumbal, sedlák a obecní výbor
Zdeněk Trčálek
Marie, jeho žena
Alžběta Kynclová
3
Pavel Kožený, sedlák a obecní výbor
Pavel Hromádka
Kašpar Šmejkal, sedlák a obecní výbor
David Vaculík
Valentin Bláha, vysloužilý voják
Tomáš Šulaj
Josef Habršperk, švec
Martin Vrtáček
František Fiala, krejčí
Josef Kubáník
Terezka, jeho žena
Monika Horká
Kristýna, jejich dcera
Jitka Josková
Karel Kudrlička, učitel v Radoticích, písař obce Jan Horák honické a kapelmajstr místní kapely Marek Ehrmann, hospodský v Honicích
František Procházka
Markytka, cestující obchodnice s nádobím
Pavlína Vašková
Závodčí četníků z městečka Rotic
Petr Čagánek
Vojta, čeledín na živnosti Buška
Roman Lacina
4
Tomáš Vojkovský
Připomínáme si Státní svátek 28. října Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru s RakouskemUherskem. Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakouska-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon, „zákon o zřízení samostatného státu československého“. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci. Masaryk v polovině roku 1918 dosáhl příslibu uznání nezávislosti od mocností Dohody. V Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany doma dohodly na vytvoření Národního výboru, který měl připravovat převzetí moci. Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk, kterého v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš.
5
David Zimčík
17. listopad – Mezinárodní den studentstva
někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí.Mezinárodní den studentstva má nesporně svůj původ v „zemích koruny české“ a je to také jediný den mezinárodního významu českého původu. Jan Opletal byl student Lékařské fakulty Karlovy univerzity, který byl zabit při protinacistické demonstraci během německé okupace. 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze protinacistické demonstrace a nepokoje, kterých se Opletal zúčastnil. Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl vážně zraněn střelou do břicha a navzdory lékařské péči 11. listopadu zemřel. Pohřbu Opletala se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci jejímž důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem. Více než tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů bylo 17. listopadu popraveno. Z důvodu připomenutí této události byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodní unií studentů Mezinárodním dnem studentstva.
6
Tento den byl uznán jako státní svátek až po pádu komunistického režimu. Albert Fuchs
Co se děje ve škole?! THE ACTION - BESIP TOUR 2010 25. 10. 2010 Ve čtvrtek 21.10. se žáci 9. ročníku zúčastnili v Klubu kultury v UH bezplatného představení s tématikou bezpečnosti silničního provozu The Action - Besip Tour 2010, jehož generálním partnerem je oddělení BESIP Ministerstva dopravy ČR. Divadelní koláž, sestavená z diskotékové hudby, tance a bezstarostné zábavy mladých, byla velmi působivě prokládána vyprávěním skutečných zážitků z dopravních nehod přítomného policisty, záchranáře, hasiče, ale i mladíka, který po těžké dopravní nehodě zůstal na invalidním vozíku.Toto emocionálně silné vystoupení bude mít jistě pozitivní vliv na zodpovědnější chování mladých lidí jako účastníků silničního provozu, což je hlavním smyslem a cílem tohoto velmi zdařilého projektu.
eTwinningový maraton 2010 21. 10. 2010 Ve středu 20. října odpoledne se 14 žáků sedmého ročníku účastnilo eTwinningového maratonu. České školy, které se maratonu zúčastnily, si ve štafetách posílaly v různých evropských jazycích popis smyšleného zvířete, které měli žáci následně výtvarně ztvárnit. Naši žáci dostali popis v holandštině a sami vymýšleli zvířátko pro školu v Mostě v lotyštině. Všem se premiéra naší školy v maratonu líbila. Více informací o eTwinningu a naše zvířátko naleznete na http://2010maraton.blogspot.com/
Žáci 5. ročníku přispěli do galerie znaků měst a obcí ČR 12.10.2010 Žáci 5. ročníku se připojili k výzvě společnosti EKO-KOM a.s. vytvořit z odpadového materiálu znak svého města. Znak města Uherské Hradiště tvořili technikou kašírování. Technika spočívá v namáčení pokrčených novin do tapetového lepidla a následné tvorbě požadovaných tvarů. Dílo je dotvořeno 7
dolepováním dalšího materiálu např. obalů od čokolád, igelitových tašek, vršků od jogurtů apod. Na práci se podílela celá třída pod vedením pí učitelky Hrňové. Tvorba znaku se prolínala s učivem vlastivědy, kde se žáci učí o svém městě.
Žáci 8.B přispěli do galerie znaků měst a obcí ČR 12.10.2010 Žáci 8. ročníku se připojili k výzvě společnosti EKO-KOM a.s. vytvořit z odpadového materiálu znak svého města. Žáci z 8.B si rovněž tvořili svůj znak města. Použili jinou techniku než jejich mladší kamarádi. Vzhledem k náročnosti originálu a zvolené technice byla realizace obtížná. Znak byl vytvořen z drobných kuliček polystyrénu, které byly lepeny na připravený základ. Pomocí víček od plastových láhví, stočených pytlů na odpad, rozstříhaných krabic od mléka a igelitových tašek byl znak dotvořen. Žákům odborně radil pan učitel Skucius.
8
Třída 8.B navštívila Prahu 1. listopadu 2010 Žákyně naší školy Klára Světlíková se stala vítězkou soutěže Hledáme talent, kterou vyhlásil DOBRÝ DEN S KURÝREM ve spolupráci s Nadací Děti-kulturasport. Součástí ceny za vítězství byl jednodenní zájezd do Prahy pro celou její třídu 8.B a uskutečnil se 20.10.2010. Žáci třídy 8.B obdrželi od pořádající nadace Děti-kultura-sport vstupenky do všech expozic na Pražském hradě a byla jim zaplacena i doprava.V rámci programu se žáci prošli ze Staroměstského náměstí přes Karlův most na Malou Stranu. Na Pražském hradě navštívili řadu stálých expozic a prohlédli si i Chrám svatého Víta. Na závěr výletu děti zavítaly na petřínskou rozhlednu a do zrcadlového bludiště. Výlet se všem žákům velmi líbil a z hlavního města Prahy odjížděli plni dojmů a nových poznatků.
Náš výlet do Prahy Někteří lidé mají štěstí na spolužáky. Například my máme ve třídě fantastickou Klárku. Původně jí nikdo nevěřil, ale dokázala vyhrát soutěž v místním tisku Dobrý den s Kurýrem-Hledá talent a tím pádem nám získala zájezd do Prahy pro celou třídu. A tak jsme vyrazili do Prahy. Je 20. 10. 2010 V 6:00 odjíždí autobus. ,,SAKRA‘‘ – to znamená vstávat v 5:00. Všichni říkali, že to nepůjde, nakonec jsme se ale shromáždili u autobusu s minimálními ztrátami. Předali jsme Klárce náš děkovný dárek (obřího plyšového psa většího než ona) a celí šťastní z brzkého vstávání jsme vyrazili do Prahy. Cesta byla zdlouhavá, ale užili jsme si ji. Po čtyřech hodinách jsme dorazili do Prahy a vysedli u pomníku českých parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha. Poté jsme šli na 9
Staroměstské náměstí a k orloji. Vzali jsme to zkratkou kolem Národního divadla. Některé holky byly přímo unešeny z kavárny, jež má v naší republice pouze dvě pobočky-Starbucks. Když jsme se rozhlédli po Staroměstském náměstí, tak jsme si vůbec nepřipadali jako v hl. městě ČR. Slyšeli jsme ze všech koutů nejrůznější jazyky- japonštinu, angličtinu, ruštinu, francouzštinu, němčinu. Následovala cesta po Karlově mostu, kde si ti pověrčivější z nás pro štěstí dotkli pozlacených obrázků. Další v nabitém programu byla procházka Malou Stranou. U Pražského hradu jsme měli malou přestávku na prohlédnutí si panoramatu Prahy. Někteří využili této přestávky ke snědení svačiny. Poté následovala prohlídka Pražského hradu a zhlédnutí výstav. Zajímavý byl chrám sv. Víta, kde jsme obdivovali hrobky českých panovníků.
Dokulhali jsme se k autobusu, který nás zavezl k Strahovskému stadionu, odkud jsme šli po svých na Petřín. Po náročném výstupu na rozhlednu museli sejít někteří hned dolů, protože se to nahoře pěkně houpalo. Po opuštění Petřínské rozhledny jsme se vydali do zrcadlového sálu, tam jsme si ti to všichni užili, ale úplně nejvíc to očarovalo Klárku. Jak jsme se tam všichni vyblbli, vrátili jsme se k autobusu a hurá do našeho vysněného Mc Donaldu, kde následovala asi hodinová přestávka na teplé jídlo. Pak už jsme nastoupili do autobusu a odjížděli jsme zpět do Uh. Hradiště. Samozřejmě plni nových zážitků a vzpomínek. Tímto bychom chtěli moc poděkovat Klárce, bez které by se většina z nás do Prahy nedostala ☺. Tak Kláro, díky. Spolužáci z 8.B
10
Recenze knihy Zákony silnějšího Prahu jsem nikdy neměl rád. Nejde ani o město samotné, pražské památky jsou zajímavé a hospody útulné, ale její prostředí a obyvatelé mi vždycky připadali tak nějak arogantní, pyšní na to, že jsou v hlavním městě a my ostatní jsme k ničemu. To, co se stalo Praze v knize Zákony silnějšího bych jí, ale v žádném případě nepřál. Spisovatel Jiří Brossmann z ní totiž ve své knize udělal něco mezi koncentračním táborem, mafiánským doupětem a vojenskou pevností. Celé Město (vážně je tam velké M, tak Praze v knize říkají) a okolí je rozděleno na dvě části: ruskou a Majorovu. Majorova část Města je jediné místo v Evropě, které Rusům nepaří, i když je obklíčena jejich vojskem. Ale protože mají Rusové s Majorem určité obchodní závazky výhodné pro obě strany a protože obyvatelé Města nejsou žádné cukrové panenky, a i přes svůj malý počet by dokázali obyčejným vojákům pěkně zavařit, zůstávají Rusové pěkně za hranicemi a do ničeho se nevměšují. A v tomto malebném prostředí se odehrává děj knihy Zákony silnějšího. Město je navíc zpustošeno menší atomovou válkou, takže už asi chápete, že to není žádný romantický příběh. Jméno hlavního hrdiny jsem za celou knihu nezjistil, ale jeho přezdívka je Ohař. Je to lovec lidí a kšeftař s informacemi. Bydlí v malebné zemljance na Novém městě, v garáži má malou sbírku motorek a v baráku velkou sbírku těžkých kulometů a minometů, které na znamení rozstřílí vše v okruhu sta metrů na kousky o velikosti pomeranče (sousedi ho asi nemají moc rádi). Má taky spoustu zajímavých známých, jako například dvoumetrového chlapíka, který si musel sníst vlastní nohy, aby se mohl vyhrabat ze zbořeného domu a nezemřel při tom hladem, a když se po měsíci konečně dostal na povrch, slunce jej tak oslnilo, že si rukou vytrhl obě oči. Ale věřte mi, že i když vám to tak podle mého popisu nepřipadá, tak se u čtení této knihy občas i zasmějete, dokonce i přes to, že celá atmosféra příběhu je doplněna o citát z knihy mrtvého muže na začátku každé kapitoly.
11
Na závěr už snad jen dodám, že pokud vám nevadí podrobné popisy polomrtvých pracovníků neutěsněné jaderné elektrárny a máte rádi romantické projížďky na motorkách po rozbořených radioaktivních ulicích, přičemž vás kdokoliv kdykoliv může jen tak z rozmaru zastřelit, tak si tuhle knihu prostě musíte přečíst. Jakub Svinka
Recenze počítačové hry Call of Juarez Bound in Blood
Už dávno neplatí, že hry, které vznikají v naší a poblíž naší domoviny, můžeme okamžitě prohlásit za budgetovky, od kterých se nedá nic čekat. Pryč už jsou naštěstí i doby, kdy se k této produkci přistupovalo s přimhouřeným okem a nějaký ten bodík navíc v hodnocení se vždycky našel. Je sice pravda, že opravdu dobrých her, na které dlouho vzpomíná, se zase tolik neobjevuje, jako je tomu v případě americké a západoevropské produkce, pokud se ale nějaká najde, o to víc nám přiroste k srdci. To je jistě i případ hry Call of Juarez z roku 2006, kterou vytvořili polští vývojáři ze studia Techland, a která rozhodně nezklamala. Naopak přinesla několik svěžích a neotřelých nápadů a především nám dala přičichnout k netradičnímu divokého západu.
Proto můžeme být
celkem klidní, že by snad i v druhém díle poláci zhatili naše představy o této divoké době, kdy se kolty nosily proklatě nízko a whisky jemná jako struhadlo se pila po galonech. Jistě už jste správně odhadli, že se i tentokrát přeneseme do doby divokého západu, náš příběh začíná kolem roku 1864, tedy nějakých dvacet let před událostmi z jedničky. Budeme sledovat příběh a události tří bratrů, přičemž první dva Ray a Thomas jsou drsní pistolníci bojující v té době v občanské válce a nejmladší benjamínek William je knězem či kazatelem, čímž povedeně zmíněnou dvojici doplňuje. Ray a Thomas společně bojují za Konfederaci a už jsou unavení z otravných přesunů a neustálého štěkání jejich velitele. Pokud se tedy mají rozhodnout, zda jít ochránit svojí rodinu, či poslouchat další přitroublé kecy svého plukovníka, není těžké odhadnout, kterou možnost si nakonec vyberou. K tomu si přidejte jednoho mexického banditu, který myslí především na prachy, kvůli kterým klidně obětuje svou krásnou seňoritu, či apačského náčelníka a jeho syna, kteří pasou po dodávce zbraní. V jedničce použili tvůrci velmi povedený trik, jak
12
hru ozvláštnit, hráli jste totiž střídavě za dvě odlišné postavy. Nejinak je tomu i zde, takže se vžijete do kůže bratrů Raye a Thomase. Ti sice nejsou tak různorodí jako postavy z prvního dílu, přesto používají jiné postupy při zdolávání misí, stejně jako jiné zbraně, takže odlišných způsobů k vyzkoušení více než dost. Na začátku každé mise tak máte možnost si vybrat, za kterou postavu budete hrát, přičemž rovnou mohu doporučit projít si celou hru nejprve s jedním bratrem a teprve poté s druhým. Tvůrci vás nenechají ani na vteřinku vydechnout a neustále na vás hrnou nové a nové nápady a možnosti. To co si jiné hry nechávají jako překvapení a bonus a servírují to hezky postupně, je tady prostě s velkou parádou vychrleno v jednom sledu. Dokonce jsem si začal říkat, že jestli to takhle půjde dál, opravdu si nedokážu představit, čím mě autoři chtějí zaujmout v dalších levelech. Zaujali. Má to ovšem jeden negativní aspekt, když hra po této době zpomalí a přesune se do malých městeček, máte najednou pocit, že se toho zase tolik neděje. Ale je to opravdu jen pocit, protože i tehdy se budete při hraní velmi dobře bavit. V pozdější fázi hra zase nabere na otáčkách a až se dostanete k šarvátkám s indiány, už zase šlape v poměrně rychlém tempu. Aby byl pocit, že jste opravdu drsným pistolníkem co nejvěrnější, musíte k tomu dostat i odpovídající prostředky. Základní, výbavou jsou samozřejmě různé kvéry nevalné kvality, které se dlouho nabíjejí a nejsou ani moc přesné. Postupem času máte možnost si v obchodě svůj zbrojní arzenál značně obměnit, tedy pokud budete mít dostatek financí, které získáváte převážně od zabitých protivníků. Vše samozřejmě musíte doplnit pořádnou puškou na delší vzdálenosti, později i s optikou, případně brokovnicí. Jedna z postav pak má k dispozici i dynamit, přičemž druhá zase může používat třeba lano. To je někdy nezbytné k dalšímu pokračování ve hře, přičemž obě postavy si v dalším postupu vzájemně vypomáhají. Vypadá to pak tak, že Thomas hodí laso, vytáhne se na jinak nedostupné místo a podá Rayovi ruku a pěkně ho nahoru sám vytáhne. Mimochodem, házení lasa je vyřešeno opravdu elegantně. Nejprve musíte najít bod, kam půjde lano uchytit, tlačítkem myší ho rozvinete, potom musíte na stole dělat s myší kruhy, jako byste se snažili laso opravdu roztočit, až ho při dostatečné rychlosti automaticky hodíte. Jen samotné střílení by bylo pro uspokojivé hraní trochu málo, takže opět máme k dispozici staré dobré vychytávky, aby byl náš dojem ještě intenzivnější. Především je to ukazatel počtu zabitých nepřátel, jehož plnění je závislé i na přesnosti naší střelby. Po jeho zaplnění máte minutu na jeho využití, přičemž každý z charakterů má jinou speciální schopnost. Thomas je rychlo pistolník, který přesně zaměří všechny nepřátele, které má v dohledu a na jeden výstřel je ve zpomaleném režimu schopen všechny postupně odkráglovat. K tomu je opět zapotřebí speciálního pohybu myší, a sice tentokrát jí musíte rychle trhnout dozadu a teprve poté zmáčknout tlačítko pro výstřel. Zkrátka podobně, jako byste měli revolver opravdu v ruce. To Ray je jiný kalibr, ten nejdřív orlím zrakem zhlédne celou situaci, zaměří si postupně všechny nepřátele a pak do nich v jednom rychlém sledu naláduje klidně pět kulek. Ani tentokrát nesmí chybět
13
speciální režim společný pro obě postavy, kdy ve zpomaleném čase střílíte zároveň z obou pistolí. Vše probíhá tak, že se postavíte na vytyčené místo ke dveřím, ty rozkopnete a od levé i pravé strany přes celou obrazovku postupně ke středu směřují dva zaměřovače. Jak se v jejich záběru objevují nepřátelé, mačkáte buď pravé nebo levé tlačítko myši, stejně jako jejími pohyby můžete rychlost pohybu zaměřovačů mírně korigovat. A nezapomnělo se ani na klasické přestřelky muž proti muži, vše opět realizováno pomocí rychlého trhu myší.
Hra se po celou dobu velmi dobře hraje, především i díky tomu, že drží, jak bylo v úvodu napsáno, poměrně svěží tempo. Tomu výraznou měrou napomáhá systém checkpointů, který vám neustále ukazuje cestu vpřed a zabloudit tak skutečně nemůžete ani omylem. Z počátku jsem z toho byl mírně rozmrzelý, protože jsem měl pocit, že mi to ubírá na svobodě hraní. Jenomže postupně přijdete na to, že pro vychutnání hry je to nutné, a kdybyste se někde zasekli a nevěděli delší dobu jak dál, zkazilo by to onu pečlivě vyšperkovanou atmosféru, kterou hra po celou dobu nabízí. Pokud na tento systém přistoupíte a podřídíte se mu, budete skutečně hltat každý metr. Autoři totiž velmi dovedně kombinují různé zajímavé situace, které netrvají nikdy příliš dlouho, proto neunaví a vy už před sebou máte novou podařenou akci. Jistě si tak naplno vychutnáte jízdu na koni, cválání tryskem v lesním porostu je prostě super, procvičíte si střelecké umění na korbě zběsile jedoucího dostavníku, potrápíte své protivníky střelbou z kulometu či děla atd. Pochopitelně i nějaké chyby se najdou, ale je jich jen minimum. Nejvíce mi asi vadila situace, kdy jsem se musel dostat na vysoko postavené místo, abych nahoru pomohl svému parťákovi. Najít ovšem ten správný flíček, odkud to půjde, bylo někdy celkem problematické. Stejně tak mě potrápily střelecké duely, které jsem zvláště ze začátku musel opakovat i více než desetkrát, než jsem byl schopen protivníka odstřelit. Call of Juarez: Bound in Blood se tedy opravdu povedl a pokud máte rádi dobrou, i když předem nascriptovanou akci, užijete si ji doslova plnými doušky a atmosféra divokého západu na vás znovu dýchne nezapomenutelným vysušeným závanem pouště. Můžeme si jen přát více takových akcí, a pokud navíc přinesou i netradiční prostředí, tím lépe. Hra si ode mě odnáší zasloužených 90%, můžu ji vřele doporučit.
14
Ivo Kodrla
Školní práce – jak děti mluví?! Můj den Když ráno vstanu, ustelu si duchny a z legátky si vezmu gatě a šlajfku. Z oken odhrnu fěrháňky a vyvětrám. Bosíma hnátama přeběhnu přes studený forhaus do kuchyně. Na dvoře blafká pes. Vysmrkám sa do šnuptychla. Z kisně vydělám dřevo a zatopím v kamnoch . Žufánkem naleju do kastrólka vodu a postavím ho na šporhelt. Ze škatnétky usypu kafe a osladím ho, aby bylo sladké jak cumel. Uvařím také erteple a turkyň prasatom, aby nepošli hladem. Vypigluju si sukňu a po cestě na hrubů se stavím na kerchově s pugétem. Jak se vrátím z hrubej dám vařit do kastrólka lokše na polévku a přikryju to skřidélků. Hlavně abych s tů polévků nezapackovala a nevyléla ju na zem. To by byl vylágoš! Místo drobných ze šrajtofle bych dostala žilů na prdel. A včil už budu do večera jenom hongat hnátama. Bára
Na kopci jsem hongal hnátama a vypadla mě šrajtofla. Musel jsem jít do turkyně ji hledat. Na druhý den si táta uvázal šlajfku kolem krku,vzal tatar a šel na šlahačku. Večer jsme šli na kerchov dát babičce svíčku. Před tím, než jsem šel spát jsem dostal világoš, protože jsem byl drzý. Poté jsem vlezl pod duchnu a šel spát. Ráno jsem si oblékl gatě a vzal kisňu a šli jsme do erteplí. Odpoledne jsem našel cumel. Večer jsem si sedl na legátku přisunul se ke stolu a dal jsem si žufánek polévky z lokší. Jak jsem šel do pokoje zapackoval jsem a zlomil si nos. Ráno jsem měl narozky a dostal jsem psa, který furt blafkal. Spal ve forhausu. Odpoledne nám opravovali šporhelt. Začali prázdniny a maminka vše ze čtvrté třídy uložila do škatnétky. Po obědě maminka piglovala. Večer maminka dopiglovala poslední šnuptychl a ukázala nám nové fěrhánky. Ráno se mamince zlomila skřidélka. Adam Chmelík
JAK „MLUVÍJÁ“ LIDÉ NA SLOVÁCKU Když jsem hongal hnátama, zjevila se přede mnou turkyň. Na druhý den jsme šli na kerchov. Vedle kerchova je pole, kde rostou erteple. Začaly Velikonoce, dal 15
jsem si šlajfku, sebral tatar a šel jsem na šlahačku. Vyšlahal jsem si deset kraslic, došel jsem domů, bratrovi jsem vybral z pusy cumel a za to jsem dostal világoš. Večer jsem zalehl pod duchnu a pes, který stál na kisně, začal blafkat. Ráno maminka piglovala bavlněné šnuptychly, gatě a fěrhánky. Pak jsem šel nakoupit, vzal jsem si šrajtoflu a ve forhausu jsem zapackoval o škatnétku, která byla položená vedle legátky. Přišel jsem z nákupu a na šporheltu se v hrnci s krásnou skřidélkou vařily lokše s mákem. Když byly lokše uvařené, tak mi je maminka dala na talíř a jedl jsem je velikým žufánkem. Marian Uherka
16
