ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace
I. ČÍSLO
2009/2010
Úvodní slovo šéfredaktora
Vážené čtenářky, vážení čtenáři Po „menší“ pauze (prázdniny☺), se od začátku školního roku naše (NOVÁ!!) redakční rada scházela a dávala pro Vás dohromady různé články, soutěže a jiné náměty, aby náš časopis byl co nejpestřejší a pro Vás, čtenáře, zajímavější, se tedy můžeme pochlubit prvním číslem. Máme recenze divadelní hry, filmu, počítačové hry, vysvětlení stylu EMO a info o ročníkové exkurzi osmáků, o povídání o Indonésii a jiné podnětné články. No a na závěr recenze počítačové hry pro pobavení. Hezké čtení! Budete-li chtít, můžete svými nápady přispívat do našich rubrik a soutěží. Tak nám držte pěsti pro štěstí a pro Vaši spokojenost. Mgr. Jan Zapletal☺
1+2=6
Tahle hra je sama o sobě úžasná a říkám to proto, že jsem se po půl hodině dusil smíchem. Každému doporučuji ji vidět, ale předtím Vám o ní napíšu pár vět. Takže John Brown (Zdeněk Trčálek) je obyčejný taxikář s jednou výjimkou - má dvě ženy, které o sobě neví. Bydlí hlavně s Marry (Pavlína Vašková) a s jeho podnájemníkem Stenley Gardnerem (Josef Kubáník). Jednoho dne se ale John vrátí domů pozdě a nestíhá svůj rozvrh hodin s oběma ženami kvůli tomu, že se snažil pomoci jistou paní ochránit před chuligány. Dojdou k němu noviny, vyfotí ho, plus jeho obě ženy zavolají na policii a teď to začíná. Stanley se dozví o Johnové druhé ženě Barbaře (Jitka Josková) a snaží se Johnovi pomoci, jenomže je Stanley tak trochu blázen a věc ještě zhorší. Jako by to nestačilo, oběma detektivům nakecá, že on i John jsou homosexuálové a jeho ženy tomu uvěří také, ale zbytek Vám neprozradím ……. na ten si zajděte do divadla. Osoby a obsazení: John Brown Zdeněk Trčálek Stanley Gardner Josef Kubáník Barbara Brownová Jitka Josková Mary Brownová Tereza Novotná-Mikšíková - záskok Pavlína Vašková
Gavin Brown David Vaculík Vicki Brownová Andrea NakládalovᨠSeržant Porterhouse Martin Vrtáček Seržant Troughton Jiří Hejcman Taťka Vladimír Doskočil
Tomáš Vojkovský
Výlet 8. ročníků do Technického muzea v Brně a na výstavu Hry a klamy V osm hodin ráno jsme vyjeli do Technického muzea v Brně. Po vystoupení z autobusu jsme šli na zahradu za muzeem, kde bylo vystaveno pět stíhaček, které nás zaujaly. Po prohlédnutí stíhaček jsme se odebrali do budovy. První naše prohlídka byla o nejstarších až nejnovějších komunikačních prostředcích, od tamtamu až po televizi. Na této prohlídce nás nejvíc nadchlo a bavilo telefonovat starými telefony přes první funkční automatickou telefonní ústřednu na zemi.
Druhá přednáška byla o životě ve dvacátém století, v muzeu byla vyhotovena replika celé tehdejší ulice s obchodem, hospodou, zámečnictvím, obuvnictvím, domácností a dokonce i obchod s oblečením.V uličce byla i studna, kanalizace a reklamní sloup. Bylo to všechno velmi věrohodné. Při rozchodu po muzeu nám jeden ze zaměstnanců zapnul parní stroj a poté ještě tři malé zmenšeniny. Podívaly jsme se na staré auta a servis aut z minulého století. Daly se najít i modely aut, letadel a tanků z druhé světové války, kterých tam bylo vážně mnoho. Také velmi zajímavé byly 3D obrázky na počítači v místnosti se starožitným promítačem obrázků Japonska pro více osob.
Návštěva Technického muzea v Brně nás obohatila o nové myšlenky a vědomosti. Proto, že v muzeu nebyla otevřená interaktivní dílna, se naše paní učitelky rozhodly najít jiné řešení. Podařilo se jim najít výstavu Hry a klamy, která byla vedle brněnské radnice. Na této výstavě bylo velmi mnoho zábavných a logických pokusů, her a optických klamů, které každého bavily, zajímaly a byly určitě lepší než vědecká dílna v muzeu.
Po skončení prohlídky výstavy Hry a klamy jsme měli rozchod na brněnském náměstí. Mohli jsme si zajít do KFC, McDonald’s nebo jen do nějakého obchodu s oblečením. Exkurze byla zajímavá a myslím, že si ji všichni užili. Marian Skucius
EMO Co je to EMO? EMO (= emotion - emoce) EMO ať už jako styl oblékání nebo hudby vyjadřuje city a emoce. Emo kids se vyznačují zejména černými vlasy, které spadají do očí a zahalují většinu obličeje,,patka.” Dále většinou nosí černé či výrazné oblečení, které se jim obepíná kolem těla. Proč se takto oblékají? Jejich oblečení a postoje vyjadřují city, pocity a emoce, které cítí. Černá nejspíš proto, že většina Emo kids má ,,šrámy na duši.” Jsou smutní, mají pocit prázdnoty a to vyjadřují černou.
Emo a hudba -EMO se také vyznačuje hudbou, protože je jeho nedílnou součástí. Nejčastěji zmiňované Emo kapely : My Chemical Romance Cinema Bizarre Billy Talent Fall Out Boy Good Charlotte The Red Jumpsuit Apparatus Secondhand Serenádě Zatím jsem se setkala se 3-mi druhy lidí co vypadají jako Emo kids a s kterými se můžete setkat :
1. Pozéři - lidé co si hrají na něco co nejsou - Tito lidé se prohlašují za Emo. Těžko je rozeznáte od pravých ,,Emařů”, ale jejich znaky jsou například : většina z nich jsou povrchní lidé sebe-střední necitlivý nechápou pravý význam EMO a vidí jen styl oblékání 2. Emo kids - lidé, kteří chápou význam EMO a jsou jejich součástí. -Poznáte je většinou podle : jejich nekončící citlivosti a chápavosti často se smějí, ale také pláčí dávají své emoce najevo a nestydí se za ně 3. Lidé, kterým se líbí Emo jako styl oblékání - Tyto lidi lze těžko rozpoznat, ale většinou o sobě netvrdí, že Emo jsou, ale naopak říkají, že Emo nejsou. Chovají se jako běžní lidé.
EMO neznamená jen smutek, ale i radost a smích, vždyť to jsou také emoce. Hodně lidí si myslí že tento styl je jen o sebe-poškozování. Není tomu tak. Záleží na druhu problému a lidí. Pokusy o sebevraždu bývají i u obyčejných lidí. Většina Emo kids jsou teenageři a problémy s láskou a životem, nebývají v tomto věku ojedinělé.
Po a Zi ( EMO postavičky )
Zeptala jsem se pár lidí z naší školy, co si o EMO myslí: Když jsem se zeptala co je prvně napadne když se řekne Emo nejčastěji zaznívaly odpovědi jako žiletky, řezání, sebevraždy, ale objevily se také odpovědi jako nejlepší styl a patka.
Terka Šimůnková
Seznamovací pobyt šesťáků Chata Valaška, Chvalčov, 24.- 25. září 2009 Ve čtvrtek 24. září 2009 jsme odjeli na seznamovací pobyt do Chvalčova u Bystřice u Hostýnem. Vystoupili jsme z autobusu a šli k chatě, cestou jsme viděli různé průlezky, sjezdovku a také trampolínu a velké hřiště. Vyšli jsme po schodech a tam nás uvítala příjemná paní. Ta měla čtyři psy, které samozřejmě všichni začali hladit a chovat, i když u labradora to bylo trochu těžší, protože vážil nejméně 50 kg.
Rozdělili jsme si pokoje a vybalili. Za chvíli byl oběd (měli jsme rajskou omáčku s knedlíkem a masem). Po obědě jsme měli krátké volno, po kterém jsme šli na Svatý Hostýnek. V půlce hostýnských vrchů se jedna skupina vrátila zpět na chatu, protože někoho boleli nohy nebo se chtěl vrátit na chatu a hrát hry nebo být na průlezkách.
Druhá skupina (včetně mě☺) pokračovala ve výstupu k bazilice, u které byly stánky, takže jsme si mohli i něco koupit.
Večer na nás čekal program s paní psycholožkou a po večeři následoval karneval v tělocvičně. Večerka byla ve 22 hodin. Ráno po snídani jsme se rozdělili podle tříd. Jedna třída šla s paní psycholožkou do tělocvičny, která měla pro nás připraveny různé seznamovací aktivity a druhá zůstala venku na průlezkách a hřišti. Asi po dvou hodinách se třídy vyměnily. Autobus pro nás přijel ve 14 hodin. Všichni říkali, že to bylo dobré a byla jen škoda, že jsme tam nemohli zůstat se svými spolužáky déle. Veronika Tomanová
Recenze knihy
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Nikdo ho nezná. Pán Prstenů je slavný, zfilmovaný, dětmi oblíbený, ale po něm by neštěkl ani pes. Myslím to vážně, zeptejte se kohokoliv, odpoví vám „Jo, Pána Prstenů znám, ale co je to ten Hobit?“. A přitom tato kniha o odvážném Bilbu Pytlíkovi z Kraje, jehož si na doporučení čaroděje Gandalfa najme trpasličí výprava jako profesionálního hledače pokladů (tzn. lupiče) je podle spousty čtenářů nejlepším dílem prof. J. R. R. Tolkiena. Úžasně popisuje, jak se z domácky založeného a dobrodružství bojného hobita, který je na infarkt, když nemá dost koláčků pro návštěvu a nestíhá nosit pivo (první zápletka knihy), postupně stává kabrňák, který jen za pomoci kouzelného prstenu (jenž najde vlastně náhodou, když se snaží uniknout z jeskyní pod pohořím Šedé hory), bojuje s obrovskými pavouky, po kouskách okrádá draka o poklad a účastní se (a dokonce i přežije) Bitvy pěti armád.
Chápu, že se tato kniha může zdát někomu moc pohádková, mně to tak též připadalo, a to ne jenom kvůli skřetům, kteří vedou zajatce jeskyní a při tom si zpívají, nebo kvůli třem obrům, které Gandalf porazí tak, že pomocí změny hlasu na jednoho z nich vyvolá mezi obry hádku, kvůli čemuž se nestihnou schovat před vycházejícím sluncem a promění se v kámen. Ale překonejte tyto milé pasáže s úsměvem a máte příběh plný mečů, soubojů, nestvůr i kladných hrdinů, prastarých tvorů, jejichž původní jména už neznají ani oni sami (malou, ale důležitou roli v příběhu sehraje např. Medděd). A jak to skončí?
Samozřejmě to skončí dobře, Bilbo přežije a nakonec i celkem zbohatne, i když na původně slíbenou jednu z dračího pokladu kvůli pomoci trpasličího vojska pod vedením krále Dáina nějak nedošlo. Co tak říct dál? Snad jen tolik, že Těchto 380 plus mínus A5kových stránek uběhne jako ta pověstná voda. Pokud jsem se touto knihou netrefil do vašeho vkusu, pokusím se to příště napravit. Prozatím se s vámi loučím, ale nebojte se, já se vrátím. Teda asi… Jakub Svinka
o o o o o
Co : Přednáška o Indonésii Kde : Kino Hvězda Kdy : 5.10. Pro koho : pro (skoro) celou školu Proč : pro obohacení znalostí v zeměpisu a přírodopisu
Kdo dával pozor, slyšel spoustu zajímavostí. Tady shrnujeme a doplňujeme další :
Indonéská republika je ostrovní stát na jihovýchodě Asie. Tvoří ji 13 600 ostrovů a ostrůvků, z nichž je obydleno asi 6000. Tři čtvrtiny rozlohy tvoří pět hlavních oblastí: ostrovy Jáva, Sumatra a Celebes (Sulawesi), Kalimantan (jižní část ostrova Borneo) a Irian Jaya (západní část Nové Guineje). Všechny tyto ostrovy jsou hornaté a sopečného původu. Indonésie má více činných sopek než kterákoliv jiná země na světě. Na velkých ostrovech se však rozkládají také pobřežní nížiny.
Zajímavosti Indonésie Obraz indonéské samostatnosti Každý rok 17.srpna se v Indonésii slaví Den nezávislosti, kterou si tato dřívější holandská kolonie vydobyla v roce 1945. Pokaždé je to příležitost k radostným oslavám, kterých se účastní občané všech věkových i sociálních skupin. Vrcholem těchto událostí a bezpochyby nejpopulárnější atrakcí oslav je soutěž „pánjat pijang“, tedy šplhání po kluzkých kůlech. V rámci této soutěže se jedinci a týmy snaží dostat k vrcholu naolejovaného kmene betelové palmy, kde jsou přichystány ceny. Odměnou může být cokoliv od ručníků a plastových nádob až po klíčky k nové motorce. Nemožnost dostat se po 5 až 8 metrů vysokém kmeni nahoru vlastními silami nahrává skupinkám soutěžících, kteří vytvoří lidskou pyramidu, po níž vyšplhá nejlehčí člen týmu. Cílem je dostat se k cenám a začít je shazovat dolů, což je výkon, který ocení radostným jásotem i týmoví kolegové.
Malé ukázky z místního jazyka : Kdyby jste chtěli poprosit, tak se to řekne TOLÓNG. Máte-li hlad a chcete večeřet, zní to jako MAKOMALON. Podle místní etikety není doporučeno hladit děti po hlavě, velkou urážkou je ukazovat podrážky bot. Borobodur, Jáva Jedním z nejúžasnějších a nejznámějších buddhistických chrámů je Borobodur na ostrově Jáva. Tyčí se nad vrcholky stromů okolní džungle jako
mohutný, pestrý polárkový dort. Byl postaven v 8. a 9. století buddhistickými vládci. Borobodur má tvar obří pyramidy se čtvercovou základnou, která se skládá z 5ti stupňovitých teras. Ty jsou opatřeny tisíci kamennými plastikami, které vyprávějí o Buddhově životě. Nad nimi byly postaveny 4 ploché kruhové terasy, na nichž stojí 72 svatyně ve tvaru zvonu. Každá z nich ukrývá sochu Buddhy. Terasy se postupně ke středu pyramidy zmenšují až po vrchol, kterému vévodí hlavní a současně největší svatyně. Turisté se mohou vyšplhat na vrchol chrámu pouze jediným předepsaným způsobem. Do chrámu vstupují z východu a pokračují ve směru hodinových ručiček. Výstup na vrchol symbolizuje cestu, kterou musí člověk podstoupit, chce-li dosáhnout duchovní zralosti a porozumění.
Hodnocení přednášky : ☻☻☻☻☺ Klára Světlíková a Diana Hodulíková
The sims 3 Je tady už třetí pokračování oblíbené počítačové hry s názvem The sims 3. Pro ty co neznají sims je simulátor života. Třetí díl přišel s tím, s čím jsem počítal. Žádná zásadní revoluce, ale spousta menších či větších změn a vylepšení, která dělají hru ještě zajímavější. První věc, o které Vám něco řeknu, bude tvorba vašeho virtuálního človíčka. Již dříve jsme si zvykli na vysoký standard editorů a nové pokračování v tomto směru opět exceluje. Nástroj tvorby sima byl upraven spíše povrchově. Když už chceme panáčkovi udělat ksichtík, stačí kliknout na jeho hlavu a rázem editujeme obličej. Těžko posuzovat, zda jsou možnosti co do tvorby obličeje širší než dříve, ale s nástrojem se stále pracuje velmi příjemně a přednastavených tvarů kebule je tak akorát. Stylů účesů mohlo být trochu více. Co se týče oblečení je ho tak akorát,je spoustu nových doplňků například: hodinky, prsteny, náušnice ,brýle ,atd… Vlastnosti Není třeba příliš připomínat, že právě vlastnosti jsou alfou a omegou čerstvého přírůstku do The Sims série. Pro ilustraci jsem vybral 3 náhodné typy a rozepsal, co s nimi souvisí. Dobrý – váš svěřenec může darovat na charitu jednoduše přes poštovní schránku a ani ho nenapadne chovat se (co do komunikace) arogantně vůči ostatním simům. Ostatní se v přítomnosti dobrých jedinců cítí komfortně a pochopitelně to ovlivňuje i jejich náladu. Perfekcionista – tito simové dělají většinu věcí lépe než ostatní. Někdy se ale stane, že úkon pouze trvá déle bez potřebného výsledku. Vlastnost způsobuje, že virtuální človíček dělá lepší jídla, maluje kvalitnější kresby a píše lepší romány. Příliš emotivní simové v lecčems nalézají to největší potěšení a často pláčou na znamení spokojenosti. Faktory ovlivňující celkové rozpoložení jsou podpořeny – kladné i záporné působí více na celkovou náladu.
Činnosti Můžeme zde děla t činnosti jako v běžném životě : vařit , učit se a cvičit, pečovat o dítě,sledovat televizi, poslouchat Hudbu. Novinkou je na příklad Rybaření Jízda na, kole, nákupy.
Kurzy Nová i je možnost zapsat se na kurzy: vaření, rybaření atd… Celkový dojem ze hry Mně osobně se hra moc líbila, někdo možná čekal něco víc, ale není moc co vytknout jen snad vyšší HW nároky. Doporučuji si tuto hru zahrát. Antonín Juřík
