ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace IV. ČÍSLO
2010/2011
1
Úvodní slovo šéfredaktora Vážené čtenářky, vážení čtenáři jsme tu pro Vás opět s novým, předprázdninovým číslem školního časopisu, který je plný užitečných informací, recenzí a také… výtečných školních prací. V tomto čísle se dočtete o novinkách a uplynulých událostech ve škole, o každoroční Noci s Andersenem, o exkurzi osmých ročníků, o módní legendě Coco Chanel… dále nebudou chybět dvě recenze knih Líheň a Černá legie a kino představení skvělého animáku Na vlásku atd. Celá redakční rada, Vám chce na závěr školního roku popřát pěkné prázdniny, ať už je prožijete „rochněním“ na pláži nebo jakkoliv jinak. Poslední letošní „časopisecké“ čtení Vám přeje za celou redakční radu Mgr. Jan Zapletal
2
Co se děje ve škole?! Noc s Andersenem 30. května 2011 V letošním školním roce se děti naší školy zúčastnily již 11. ročníku „Noc s Andersenem“ pořádaného knihovnou B. B. Buchlovana v Uh. Hradišti. Žáci se naučili písně, řešili kvízy, hledali pohádkové postavy i samotné pohádky. Letošní ročník byl věnovaný spisovateli V. Čtvrtkovi, který se v letošním roce dožívá sta let. V knihovně děti vyslechly besedu a malovaly postavičky z jeho pohádek, jimiž vyzdobily školu i třídu. V noci učitelky četly nocležníkům úryvky z knih M. Kratochvíla – Puntíkáři, Duchaři a Knoflíkáři, které byly mnohdy úsměvné, jindy dramatické, později až detektivní. Za celotýdenní vypracovávání úkolů o H. Ch. Andersenovi a samotné nocování ve škole si děti odnesly pamětní list, diplom odvážného nocležníka a spoustu nezapomenutelných zážitků a vzpomínek.
Škola v přírodě 30. května 2011 Žáci 4.A a 4.B třídy se zúčastnili ozdravného pobytu v ekologickém centru Chaloupky, které připravuje pro děti pobyty s ekologickým a přírodovědným zaměřením. Žáci prováděli pozorování v různých biotopech ( les, louka,rybník ) které se v blízkosti střediska nacházejí. V lese pracovali s mapou a buzolou. Pomáhali při
3
práci v lese, v zahradě, na farmě, bylinkových záhonech. Zhotovovali si drobné předměty ze dřeva, svíčky ze včelího vosku a zdobili si perníčky.
Na závěr pobytu si vybrali ,,výzkumný úkol” a ve skupinách připravili materiál pro prezentaci daného tématu. Celý program byl doplněn závodivými a naučnými hrami. Všemi těmito aktivitami jsme plnili daná témata z předmětu Dovednosti pro život – např. vzájemné vztahy mezi sebou, ekologie a příroda, třídění odpadů a zdravá výživa a zdravý životní styl. Dětem se v Chaloupkách líbilo a odvezly si pěkné zážitky z celého pobytu i přírody.
Sportovní den 1.června 2011 4. června 2011 V rámci spolupráce dětí MŠ a žáků ZŠ proběhl dne 1.června 2011 na hřišti u základní školy sportovní den, který byl i oslavou MDD. Žáci 8.B třídy pod vedením p.uč.Skuciuse a p.uč.Spatha připravili pro předškolní děti 5 disciplín (běh na 25 m, skok z místa, hod tenisovým míčkem, běh na 150 m a člunkový běh), ve kterých si děti prověřily svou fyzickou zdatnost. Sportovní atmosféru a soutěžení si vyzkoušely i mladší děti, které přišly povzbuzovat své kamarády. Odměnou všem byla voňavá perníková medaile. Pro nejlepší závodníky z předškoláků ještě diplom. Poděkování patří pedagogům, žákům 8.B třídy i správním zaměstnancům mateřské školy, kteří se na krásné a zdařilé akci podíleli.
4
Exkurze 8. ročníku Řemeslo – návrat ke kořenům Díky spolupráci s Hospodářskou komorou se žáci 8.A a 8.B spolu s výchovnou poradkyní Mgr. Pospěchovou zúčastnili 19. 5. 2011 exkurze v rámci projektu Krajské hospodářské komory Zlínského kraje. Nejdříve navštívili Pekárnu JAVOR v Drslavicích, kde zhlédli výrobní provoz. Právě se pekl chléb a vánočky. Nasyceni vůní a prohřátí od pecí odjeli na návštěvu SOU Uh. Brod. Příjemně byli uvítáni svačinkou, kterou jim učni této školy vlastnoručně upekli. Naši žáci pak odešli na pečlivě přichystaná pracoviště, kde už měl každý přichystáno své místo. Na pracovišti PEKAŘ si vyzkoušeli válení těsta a tvarování pečiva. Jejich výtvory byly tak zdařilé, že by žáci mohli konkurovat profesionálům. Na pracovišti MALÍŘ si vyzkoušeli malbu moderního ornamentu na zeď. Tady se projevila pečlivost, trpělivost a poslušnost rukou. Na pracovišti KLEMPÍŘ žáci vyklepávali do plechu tvar. Posledním pracovištěm byl ZAHRADNÍK. Zde si žáci vytvořili květinovou vazbu a někteří si odnesli domů kytičku pro maminku. Všichni zaměstnanci učiliště byli moc ochotní a příjemní. Nakonec ještě navštívili Pekárnu JAVOR – pečení koláčků ve Vlčnově. Děkujeme organizátorům a všem zúčastněným za tak zdařilou akci, která měla u žáků výborný ohlas.
5
Recenze knihy Líheň Praha. Už zase. Nevím, jestli si to pamatujete, ale v jednom z dřívějších článků jsem již psal o knize odehrávající se v Praze. Jak už jsem tehdy naznačil, Stověžatá není zrovna moje nejoblíbenější město. Někteří spisovatelé ale zřejmě s tímto mým názorem nesouhlasí a jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Stejně mě ale překvapilo, že zrovna Miroslav Žamboch, který se narodil v Hranicích na Moravě použil jako dějiště své knihy právě Prahu. Hlavní hrdinka knihy se jmenuje Marika Zaháňská a je to asistentka na vysoké škole. Žije spořádaně, do ničeho se neplete a její jediný problém je věčně přečerpané konto. Tohle všechno se ale změní, když se více méně omylem v jedné zapadlé pražské uličce připlete do ozbrojeného přepadení. Útočník se pokusí okrást elegána v drahém oblečení. Nepovede se mu to. Nedlouho po tom ale přepadnou i Mariku, a to dokonce v jejím vlastním bytě. Její život tím začne nabírat vysoké obrátky. Vezme totiž práci pro ruskou mafii, zamiluje se do šíleného vědce, bude unesena a vyslýchána americkou tajnou službou kvůli kufříkové atomové bombě a jako přídavek k tomu všemu bude bojovat s někým víc, než lidmi pomocí pistolí, které jsou v některých státech zakázány jako zbraně hromadného ničení. Po boku jí bude stát podivný samuraj, nájemný profesionální střelec, již zmíněný vědec a spousta dalších dobrých kamarádů. Ale co se týče přímo Mariky, tohle všechno je pro ni pouze začátek. Tato kniha obsahuje dvě podle mě velmi zajímavé věci, a to zaprvé dokonalé vcítění se spisovatele do ženské postavy, což není vůbec jednoduché, a zadruhé mythologické teorie založené na pokročilé fyzice. To možná nezaujme každého, ale způsob, jakým jsou podané je tak dobře zpracovaný, že vám požitek z knihy v žádném případě nezhorší, spíš naopak. I když je možné, že občas nebudete chápat, o čem se vlastně mluví. Tato sci-fi mafiánská kniha je to pravé pro každého, kdo má rád akční příběhy plné střelby, krve a nebezpečí číhajícího na každém rožku, kde je navíc hlavní hrdinka krásná, vražedně nebezpečná blondýna se zbraněmi v rukou. A jenom to, že autorem je Miroslav Žamboch pro mě znamená značku kvality. Knihu Líheň prostě vřele doporučuji. Jakub Svinka 6
Móda Coco Chanel: V rytmu světových značek VI.
Mladá, talentovaná, krásná, kreativní, originální, odvážná...ještě více superlativy by se dala popsat nejvlivnější návrhářka 20. století, Coco Chanel. Jí ženy vděčí opravdu za hodně. Všichni ji známe jako Coco, pravým jménem však Gabrielle Bonheur Chanel. Když se 19. srpna 1883 ve francouzském městečku Saumur Coco narodila, začaly se rodit dějiny nové módy. Švadlenka, která se vzhlédla ve zpěvu. Z Gabrielle se stala kabaretová zpěvačka, odkud si přinesla přezdívku Coco. Chudá a důvtipná. Ve zpěvu sice průměrná, ale svým stylem oblékání jednička. Za málo peněž, hodně muziky. Coco si dokázala z levného ¨kusu hadru¨ vyrobit originální oblečení, které rozhodně nesplynulo s davem. Usoudila, že zpěv není ¨to pravé ořechové¨ a s finanční pomocí svého bohatého milence se vydala do centra módního světa, do Paříže. V Paříži začala velice nenápadně, vyráběla klobouky, převážně inspirované pánským stylem. V roce 1912 si otevřela svůj první butik, začala vytvářet vysoce elegantní a pohodlné oblečení. Zahodila trend tehdejší doby, žádné volánky, žádné metry látky na těle. Inspirovala se v pánské módně, sukním zkrátila délku a ženám odhalila kolena....Originalita, na tehdejší dobu nevídaná a velice úspěšná. To vše spojené s důvtipným kombinování látek.
V módě udělala převrat a co dál? No přeci nesmrtelný Chanel No 5. Se kterým přišla na trh v roce 1921 a velice 7
úspěšně se prodává do dnes. Během druhé světové války zažívala móda Coco Chanel veliký útlum, byla nucena zavřít svůj obchodní dům. Návrat na vrchol měla velice těžký, díky svému milenci, který byl německým špionem během války. Průbojná Coco to však dokázala, vrátila se a to silnější než dřív. Její módní hity se nosí do dnes. Její modely nosily hvězdy jako Audrey Hepburn, Grace Kelly nebo Jecqueline Kennedy. Coco Chanel zemřela v úctyhodném věku 88 let (1971). Její duch ve značce Coco Chanel však žije dál a to hlavně díky módnímu designérovi Karlu Lagerfeldovi. Hlavní přínos Coco Jako jedna z prvních žen odhodila svůj drdol a ostříhala se. Vždyť i bez drdolu je žena ženou. Coco vděčíme za možnost nosit kalhoty. Dříve to byla výsada jen mužů. Vděčíme ji za nesmrtelný parfém, za šaty, které dnes nenazveme jinak než malými černým. Poděkovat ji můžeme za tvídový kostým nebo za lakovanou obuv. Coco Chanel je označována za nejvlivnější návrhářku 20. století. Za svoje zásluhy si to opravdu zaslouží. Anička Zacharová a Štěpánka Váňková
8
Andersenování páťáků – školní práce Od 28. 3- 1. 4. 2011 se konal týden s Andersenem, ve kterém jsme hledali informace o H. CH. Andersenovi, abychom je mohli využít na Noci a Andersenem, která se konala z 8. 4. - 9. 4. Na noci s H.CH. Andersenem jsme měli mnoho zábavných her a soutěží. Mimo to nám pí. uč. Jarmila Glumbíková a pí. uč. Ludmila Bednaříková četly příběhy od Miloše Kratochvíla. Celá Noc s H. CH. Andersenem se konala na počest Václava Čtvrtka a jeho sta let narození. Paní učitelky nám nachystaly pěkné písničky, které jsme si také zazpívali. Noc jsme zakončili pyžamovou přehlídkou a diskotékou. Ráno jsme se sbalili a šli domů. Tato akce se každoročně koná u příležitosti výročí narození dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena také na naší škole ZŠ Větrná. Letos jsme si také připomenuli sté výročí narození českého spisovatele Václava Čtvrtka, a proto jsme 28.3. 2011 začínali malováním postaviček z pohádek Václava Čtvrtka. V pátek 1. dubna 2011 proběhlo na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti velké sčítání knih Václava Čtvrtka. Vše ukončila velká polštářová bitva. V týdnu od 28. 3. - 1. 4. 2011 jsme každý den plnili pět úkolů týkajících se Hanse Christiana Andersena. V pátek 8. 4. 2011 jsme navšívili knihovnu B. B. Buchlovana. Večer jsme se sešli ve škole, abychom strávili "Noc s Andersenem". Četli jsme si společně knížku "Puntíkáři, Duchaři a Knoflíkáři" od Miloše Kratochvíla, proběhla také módní přehlídka s diskotékou a hrou "na židličky". Plnili jsme spoustu připravených úkolů o H. Ch. Andersenovi a V. Čtvrtkovi, naučili jsme se zpívat dvě písně o jeho pohádkách. Poté jsme se poslušně odebrali ke spaní. Po probuzení nás čekal, pro některé, smutný odchod domů. Natalie Janůšková Začalo to tím, že ve výtvarné výchově jsme malovali postavičky z pohádek Václava Čtvrtka. Malovali jsme třeba Makovou panenku, Motýla Emanuela, Rumcajse…28. března 2011 nám paní učitelka chystala celý týden otázky o Hansi Christianu Andersenovi a my jsme na ně odpovídali. Když jsme je měli dobře, dostali jsme malou odměnu. 1.dubna, den před narozeninami H. CH. Andersena, se na Masarykově náměstí konalo velké sčítání knih Václava Čtvrtka (279) a druhá velká polštářová bitva. Hrálo tam i rádio Zlín a byl tam i kouzelník Jirka Hadaš. H. Ch. Andersen by oslavil letos 2. dubna 206. narozeniny. Byl jeden z nejslavnějších Dánů. 8. dubna nás pozvala knihovna BBB na exkurzi O Václavu Čtvrtkovi a H. Ch. Andersenovi. Pouštěli jsme si Večerníčky od Václava Čtvrtka a dívali jsme se ještě, jak vzniká animovaný film. Večer jsme spali ve škole. První jsme se vybalili a šli jsme do hlavní místnosti. Následovala řada kvízů a písní. Četli jsme i Puntíkáře, Duchaře a Knoflíkáře od Miloše Kratochvíla. Potom jsme se šli převléct do pyžama a mělijsme pyžamovou módní přehlídku, diskotéku a hru „židličky“. Potom jsme si šli lehnout. V sobotu jsme se probudili, posnídali jsme koblihu a šli jsme domů. Luboš Venglik
9
Do kina Na vlásku (Tangled) Jestli jste teď zmatení jako luční koníci a přemýšlíte, co by mohlo být na relativně obyčejné pohádce o Rapunzel (to je jedna z pohádek od bratří Grimmů) tak extrémně drahého, že to hravě přeskočí všechny tučné faktury od Pixarů, vězte, že tenhle projekt byl v různých šuplících zatraceně dlouho a pak se vyráběl šest let. Abyste to pochopili, průměrný animák stojící 150 milionů většinu zabere půlku času. A animátoři se v případě Na vlásku rozhodně neflákali. Všechen ten čas se vyplatil, protože máte před sebou nejen nejdražší animák všech dob, ale taky jeden z nekouzelnějších. Vizuál připomíná olejomalby z období rokoka a jakkoliv to nemusí být vaše oblíbená pokojová tapeta, vězte, že Na vlásku vás smete.
Ale to není hlavní důvod, proč byste měli v pokladně kina nechat své peníze. Na vlásku je podobně přítulné, návykové a roztomilé jako Kouzelná romance. Při pohledu na plakát obou filmů by vás možná napadlo, že nejsou pro vás. Nejste desetiletá holčička, barbínu jste vidělijen, když jste se jí pokoušeli upálit během grilování a představa disneyovky, ve které se tu a tam zpívá, vám nahání upřímnou husí kůži. Na vlásku má nicméně kulometné dialogy a velmi, velmi sympatické postavy, takže ani pohádkový rámec najednou není na překážku. Ostatně - i když Rapunzel (v češtině Locika) není úplně klasickou povinnou četbou - o hlavní hrdince už jste asi někdy slyšeli. Zlá matka (co není její matka, ale to Rapunzel neví) ji uvěznila ve věži, kde se Rapunzel s překrásnými dlouhými vlasy nudí a čeká na svého prince. Tolik šeď knižní předlohy, která dostává na frak už ve druhé scéně, když zjistíme, že Rapunzel z věže jako správná teenagerka vždycky tu a tam zdrhá, ale nechce opustit matku, takže snáší její věznitelské manýry. Ráda by ale někdy viděla ohňostroj, který na dalekém zámku každoročně pořádají. Ve skutečnosti jde o tisíce luceren, které král a královna - její skuteční rodiče - vysílají, aby si udobřili bohy, a svou dceru našli. Tadá ... poslední kapkou útěkového plánu je ukecaný zlodějíček Flynn. Vypadá možná jako Princ z Persie a trochu se tak chová (rozhodně tak umí skákat), ale děj pohání kupředu zejména princezna, která v něm vidí nikoliv zachránce, ale užitečného osla, co ji může dovést do zámku. Matka to určitě pochopí, taky přece byla jednou mladá - tahle hláška mimochodem postupem děje nabere na šokující pointě, ale to už bychom 10
prozrazovali moc. Na pohled chatrný děj je zabydlený spoustou vedlejších postav, které vede bojový kůň Maximus, zjevně inspirovaný slavným Croweovým gladiátorem. Pokud je vám to pořád ještě málo (děj se samozřejmě nijak shyamalanovsky nezvrhne, ale finální setkání princezny s rodiči je slzopudnější než krájení cibule), vsaďte na epické eso. Na vlásku je totiž plné akčních scén, jejichž měřítko sahá daleko za klasickou scénu "my, oni a les". Flynnova (to je ten zlodějíček) představovačka opravdu vypadá jako velkolepé intro k dalšímu hernímu Princovi z Persie a spousta honiček tu má jednoduše bruckheimerovské parametry. Příjemně je to zdůrazněno i hudebním tepáním, přičemž soundtrack díky klavíru umí i romanticky zpomalit a nejsilnější je právě v písničkách, které posouvají děj a zdůrazňují charakterové vlastnosti hrdinů, takže nejde jen o notovou omáčku, při které začnete bubnovat prstem do prázdného kelímku od popcornu. To se vám vlastně nestane a nebude se opakovat ani známý gag se zkoumáním hodinek. Na vlásku má při svých 92 minutách až příliš rychlé tempo, než abyste se stačili rozhlížet po sále, co tomu říkají ostatní. Budete hltat nádherně malované scény a přemýšlet nad tím, jaktože se tak moc bavíte u animáku.
Žádné sebeshazovačné fórky, prostě "jen" poctivě udělané vyprávění, které po občas upachtěné žánrové honbě za dospělostí působí jako z jiného světa. Dobrých deset let se celý obor pohádkám vyhýbal jako čert kříži, případně si z nich dělal legraci (Shrek). Teď to se Disney nenápadně pokouší o návrat ke starému řemeslu a nutno říct, že Na vlásku je v tomhle směru ještě úspěšnějším comebackem než solidní Princezna a Žabák. Nenechte si ho ujít, protože vypadá jako blbina pro děti. Doma na televizi už nikdy nebude vypadat tak dobře jako v kině. Jan Zapletal
11
Další(!) recenze knihy Černá legie Žoldáci žili vždycky na okraji společnosti. Nechápu proč, byli to sice jen nájemní hrdlořezové, kteří za peníze dělali tu nejšpinavější práci, ale to přece neznamená, že jsou to špatní lidé. Mě osobně vždycky fascinovali. To, že bojovali ve válkách ne kvůli obraně vlasti, nebo protože jim to panovník přikázal, ale kvůli penězům, protože je to bavilo, nebo prostě protože v tom byli dobří (někteří byli skuteční profesionálové, to taky museli, jinak by asi moc dlouho nevydrželi). Ne že bych chtěl běhat po bitevním poli se zbraní v ruce, ale jen jako pouhá představa se mi to celkem líbí. Proto možná pochopíte, proč mě ihned zaujal námět knihy Černá legie. Napsal ji spisovatel Glen Cook a je to kniha z žánru fantasy. Jak vás už možná napadlo, hlavní hrdinové této knihy jsou žoldáci, přesněji obávaná Černá legie, poslední Svobodná legie Chatováru. Celá kniha je vyprávěna z pohledu lékaře a kronikáře jednotky, kterému říkají Felčar. Jeho pravé jméno za celou knihu nezjistíte, protože při vstupu do Legie každý dostane od starších členů přezdívku, kterou už nosí napořád místo svého jména. Ale abych vám taky trošičku nastínil, o co v této knize jde. Takže, Černou legii si najme jedna důvěryhodná osoba. Jmenuje se Lovec Duší a je jeden z Lapených, deseti mocných kouzelníků, jež byli poraženi a teď slouží Paní, vládkyni impéria na severu. Legie dostane za úkol bojovat proti rebelům, kteří se snaží svrhnout vládu Paní. To lehce řekne, ale hůř udělá, protože čím víc bitev Legie vyhraje, tím víc musí ustupovat, a také se postupem času jejich spojenci stávají pomalu nebezpečnější, než jejich nepřátele. A teď, když o té knize už něco víte vás možná její námět zaujal, a možná taky ne, ale stejně nejlepší věc na celé knize je styl, jakým je psaná. Je v ní spousta úvah, ať už romantických nebo ideologických a často je celkem ponurá, až možná lehce morbidní, nebo aspoň na mě tak působila. Každopádně je ale zpestřována příležitostnými šarvátkami mezi dvěma čaroději Legie, Skřetem a Jednookým. Pokud jsem vás stále nezaujal, nevadí. Knih je na světě spousta, a aspoň nějaká se vám určitě zalíbí. Ta trocha hledání za to vážně stojí. A já se vám v příštím čísle opět pokusím něco doporučit, i když úspěch závisí na vás. Takže zase příště, mí milí čtenáři, a už teď se těšte ne můj příští příspěvek, já už se taky těším. Jakub Svinka 12
Školní slohové práce Probouzení přírody Jaro bylo již od pradávna spojováno s probouzení přírody a obnovou života. Již podle starých řeckých bájí bohyně úrody Démétér na jaře mění přírodu na radostnou a veselou a to v době, kdy se jí každoročně vrací její dcera Persefona z Hádovi říše temna. Celou krajinu na jaře zaplavuje svit slunce a jeho zlatavé paprsky plné života dopadají na tající sněhovou peřinu. Ta se pomalu rozpouští a její kapky dávají blahodárnou vláhu probouzející se přírodě. Nejprve se objevuje sněženka, první symbol jara. Jemná bílá květina vyrůstající na posledních zbytcích sněhu, je neklamným důkazem příchodu jara. Její bílé okvětní lístky se pohupují v jarním vánku a její tanec je stejně jemný jako ona. Mezitím i stromy a zvěř ucítily tuto změnu. Vše se probouzí. Na stromech raší první poupátka. Větvičky se začínají zelenat a ptáci na nich radostně pozpěvují. První se objevuje skřivánek, přinášející do ptačí říše znamení jara. Postupně přilétají i další, vesele pozpěvují, poletují a poskakují z jednoho stromu na druhý. Radostná melodie jejich zpěvu probouzí i ostatní. Na loukách a polích se objevují první zvířátka, která pomalu vystrkují hlavu ze svých skrýší. Chtějí se také připojit. Vše najednou ožilo. Celou krajinu zaplavuje teplo, radost a láska. Po čase se objevují i první mláďata, vesele skotačící po mýtinách. Bránu k jaru v říši květin odemyká zlatý petrklíč. Jeho květ se radostně usmívá a vábí první včelky, které se také nedávno probudily. Louka pomalu rozkvétá. Je plná barev a radostného života. U vody se objevují žluté blatouchy. Kdyby se mě někdo zeptal, jak si představuji vodní víly, asi bych odpověděla, že jako blatouch v lidské podobě. Blatouch je plný zářivých barev, ale bez vody je smutný a dlouho nevydrží.V jarním rákosí neposedně poskakují žáby. Kvákají píseň jara plnou štěstí. Jejich orchestr všechny naplňuje radostí z té velké jarní změny. Po mýtině poletují pestrobarevní motýli vyhlížející květinu, stejně pestrou jako oni. Na obloze se slunce usmívá a raduje se s přírodou. Kde tuto krásu najdete? No prostě všude kolem nás! Stačí jen otevřít oči a dívat se! Diana Hodulíková Mimozemšťané Byl 26. červen 2123. Z letecké startovací plochy v Jeseníkách zrovna odstartovala vesmírná raketa s kosmonauty Tomášem a Petrem. Jejich cílem bylo přivést z Marsu pravidelné vzorky o složení povrchu. Po třech dnech ale zjistili, že jejich raketa se vychýlila z plánované cesty. Náhle se před nima objevila malá, ale jasně zářící planeta. Rozhodli se, že se pokusí na neznámou planetu přistát. Tato planeta nebyla vůbec podobná Zemi, byla ve tvaru čtverce a byla menší než nejmenší planeta v naší sluneční soustavě Jupiter. Byla modro fialové barvy, modrá jako voda, která tryskala z rohů a hran planety a fialová jako zvláštní písek. 13
Přistání se podařilo napoprvé a oba kosmonauti vystoupili na planetu. Povrch byl suchý, pokrytý fialovým pískem, silně popraskaný a hlavně strašně horký. Oba se museli vrátit do rakety pro speciální boty, a když vystoupili podruhé, nestačili se divit. Před raketou poskakovali tři bytosti velké asi 50 cm, modré barvy s malýma rukama a nohama. Divili se , že tyto mimozemšťany nepálí bosé modré nožky, které měli silně popraskané. Mimozemšťané byli velmi přátelští a milí, ale nijak s kosmonauty nekomunikovali. Po hodině se začala zvyšovat teplota v raketě a tak museli rychle odletět, aby jim nevybouchlo palivo. Před odstartováním ještě rychle nastavili na foťáku automatické focení a asi desetkrát se s mimozemšťany vyfotili. Na cestě zpět se už těšili na návrat na Zemi a ohlas na jejich fotky. V tom ale při prohlížení foťáku zjistili, že na fotkách jsou pouze oni dva a po mimozemšťanech ani stopa. Nechápali, jak je to možné, ale znovu nepřivezli na Zemi důkaz o existenci mimozemšťanů. Lucie Foltýnková Planeta mimozemšťanů Když vesmírná raketa plula vesmírem a najednou narazila na menší planetu. Posádka si nejdříve myslela, že je planeta neobydlená. Jenomže když vypustili sondu, objevili se na obrazovce velicí zelení tvorové dorozumívajíce se podivnou řečí, které posádka nerozuměla. Tvorové vypadali mírumilovně, proto se posádka rozhodla, že tvory pozná a seznámí se s nimi. Jak tvorové vypadali tak také reagovali. Byli přátelští a pohostinní, posádce nabídli mnoho jídla a pití, které posádka ani neznala. Mimozemšťané posádku naučili jejich řeč, která byla velmi jednoduchá. Mimozemšťané měli také mnohem modernější a lepší techniku než my na Zemi. Ale některou techniku nám dali. My jsme jim za to dali léky a obvazy, které nutně potřebovali. Posádka se z tohoto setkání velmi poučila a všichni zase odletěli zpátky na Zemi. Gessi z planety - X Venku se setmělo, a já pomalu dočítám kapitolu v knížce. Zavírám ji, přikryji se a usínám. Ještě nespím tvrdě a už mě vzbudil velký záblesk za oknem. Jdu se kouknout co to bylo, a vidím jen velké světlo a v tom cítím něco zvláštního, jako by mě nějaká tajemná síla vtahovala dovnitř toho světla. Zavírám oči a cítím, jak jsem blíž a blíž tomu světlu. Ocitám se uprostřed oranžové prostoru a než se rozkoukám cítím, že se pohybuji ohromnou rychlostí nahoru, celý prostor se chvěje a pomaloučku se světlo oslabuje, až je skoro tma. Jenom v jedné části vidím malé okýnko a za ním malé světýlka. Zvědavost mi nedá a jdu nakouknout, co to je. Vidím, jak za oknem nás míjí malé světelné tečky, ale pak přemýšlím a to nejsou tečky ale hvězdy, které míjíme. Kouknu se ještě dále a vidím , jak se nám Země vzdaluje… Najednou se všechno ještě více zrychlí a roztřese, až z toho padnu na zem. Na chviličku jsem zůstala ležet a za několik málo minutek se vše zpomaluje a já se zvedám nakouknout k okýnku co se děje a kde to vlastně jsem. Vidím, jak se přibližujeme a pomaloučku klesáme k nějaké planetě. Vše se zklidnilo. Najednou se otvírají dveře a mě začne bušit srdce a nevím co dělat. Zvědavost mi nedá a jdu se podívat, co tam je. Pomalými krůčky 14
vystupuji, ale mé nohy se skoro nedostanou až na zem, jako by mě nějaká zvláštní síla držela pár centimetrů nad tím povrchem a celou mě to nadnáší. Rozhlížím se, a vidím jak, se v okolí vznáší krásné malé bytosti, které mají malé nožičky, dlouhé ruce a krky, na kterých jsou velké hlavičky. Jeden se na mě zadívá a svými nadpozemskými kroky přiskakuje ke mně. Stojí bez hnutí a díváme se jeden na druhého. On pomaloučku natahuje ke mně ruku se vztyčeným prstem a nechá ji natáhlou ke mně, stojím, trošičku se bojím, ale pak se také odhodlám a natáhnu ruku k němu a naše prstíky se setkají. Cítím zvláštní teplo, které tím spojením prostupuje a jako by mezi námi začaly proudit myšlenky a já jako bych vnitřně cítila že mi chce říct, jak se jmenuje, ano cítím, vlastně mu rozumím, jmenuje se : GESSI ! Já neumím jejich řeč, ale asi přes to prstové spojení jí rozumím. Říkám já jsem Anička, ale z úst my nevyjde ani hláska a Gessi rozumí a vidím, jak se jí rozzáří její velké oči. Chytne mě za ruku tak, aby naše spojení zůstalo a poskakujeme spolu a ona my říká pojď, něco Ti chci ukázat. Poskakujeme spolu, až se přiblížíme k něčemu, co připomíná stromy, které mají dlouhé a husté vlasy v modrých světélkujících barvách. Spolu ty modré vlasy rozhrneme a uděláme dva krůčky a vidím, co jsem ještě nikdy neviděla ! Překrásné údolí, se zátokou v oranžové barvě, obklopené stromy s modrými vlasy, všude v okolí poletují zvláštní tvorové, kteří mají zelené tělíčko, modrá křídla a bílou hlavu, vypadají podobně jako ptáci z řeckých bájí a pověstí. Tam dole poskakují malí tvorečci šedé barvy, skákají do oranžové zátoky a plavou a pak vysoko vyskočí z vody, kousek povyletí a zase měkce dopadnou, naprosto nepředstavitelné. Obě s Gessi se díváme, jen se držíme za ruce a nic neříkáme. Pak se na sebe podíváme a cítím, jak mi říká, že dlouho o tomto krásném místě slýchávala, ale vždycky jsem se bála sama ty modré vlasy rozhrnout a udělat těch pár krůčků a uvidět tu krásu. V tom sebou Gessi hodně trhla a i dole se začalo dít něco podivného, všichni se začali hrozně rychle pohybovat, cítíme, jak nás ty modré vlasy stromů začínají objímat a Gessi mě chytne pevně za ruku a otočíme se a rychlými skoky ubíháme zpět. Srdce mi buší a snažím se, co to jde, a najednou báác ! Cítím jak kousek letím a padám a do něčeho narážím, v hlavě se mně setmělo, a vidím zase to silné světlo a cítím zvláštní chlad ! Najednou se vše začne strašně třepat mám zavřené oči a já zůstávám ležet… Je mi velká zima a v uších slyším šum, který pomaloučku ustupuje. Otvírám oči a cítím svou peřinu. Hlavou mi probleskne, co se to stalo, vyskočím z postele, nakukuji k oknu a vidím, jak se v dálí na obloze roztříští velké zářivé světlo. Pomyslím si, asi to byl jen sen, podívám se na svůj prst a co tam nevidím, mám v kůži vypálené malé písmenko „G“. Srdce se mi rozbuší a chci vyslovit Gessi nikdy na Tebe nezapomenu, ale nevyjde ze mě ani hláska a jen vnitřně cítím já na Tebe taky ne, ANIČKO!
15
