ŠKOLNÍ ČASOPIS
ZŠ A MŠ, UHERSKÉ HRADIŠTĚ, VĚTRNÁ 1063, příspěvková organizace III. ČÍSLO
2011/2012
Úvodní slovo šéfredaktora Váţené čtenářky, váţení čtenáři Po další „menší“ pauze jsme tu pro Vás opět s novým, předvelikonočním číslem školního časopisu. V tomto čísle se dočtete o exkurzi páťáků do brněnského planetária, o novinkách a uplynulých událostech ve škole, o povedeném lyţařském výcvikovém kurzu sedmých ročníků v Suché Rudné, o skvělém návrháři Christianu Diorovi, o závaţné besedě o tématu holokaustu ţidů, dále nebudou chybět recenze knihy Přiběhy pilota Pirxe, počítačové hry Mafia II, divadelní hry Hráči a kino představení atd. Celá redakční rada, která pro Vás píše, Vám přeje pěkné Velikonoční svátky, ať uţ je proţijete ještě na lyţích nebo jakkoliv jinak. A nezapomeňte na kaţdoroční sběr papíru! A ještě… blíţí se oslava dvacetiletého výročí naší školy! Veselé čtení Vám přeje za celou redakční radu Mgr. Jan Zapletal
Exkurze páťáků – Brno 5. března 2012 jsme se vydali na ročníkovou exkurzi do planetária na Kraví Horu v Brně. Sraz u školy byl 7:45. A pak rychle do Brna. Ještě před „Buchlovskýma horama“ (Chřiby) jsme čekali na ţákyni, která zaspala. Naloţili jsme spoluţačku a vydali se na cestu. Kdyţ jsme dorazili do cíle, vystoupili jsme z autobusu a zbytek cesty jsme šlapali pěšky. Kdyţ jsme došli k planetáriu, všimli jsme si, jak bylo krásně nově opravené. Vešli jsme dovnitř a porozhlédli se tam. Pak jsme si tam pověsili bundy a vyrazili na povídání o planetách. Povídání trvalo přibliţně 45 minut. Jak skončilo povídání, mohli jsme se porozhlédnout po planetáriu. Mohli jsme se zváţit, na které planetě kolik díky gravitaci váţíme. Byla moţnost se také podívat do kukátek, na různé planety. Při cestě zpátky jsme se zastavili na Rohlence na oběd. Někdo byl v KFC a někdo zase v McDonald´s. A pak zpátky domů. Jak jsme přijeli tak jsme se rozešli domů. Exkurze se určitě vydařila, dozvěděli jsme se něco nového a zajímavého.
Kateřina Balejová
Beseda ve škole Holokaust Byl pátek. To mluví uţ samo za sebe, prostě další z těch dnů, kdy se do školy nikomu nechce a kaţdá vyučovací hodina se vleče, jako by schválně chtěla prodlouţit to čekání na víkend. Tenhle pátek ale nebyl jako kaţdý jiný. Třetí a čtvrtou hodinu jsme totiţ měli místo obvyklé fyziky a výtvarky přednášku o takzvaném holokaustu. Tato strašlivá součást druhé světové války si vyţádala obrovské oběti na civilním obyvatelstvu. Miliony lidí museli zemřít z dnes uţ těţko pochopitelných důvodů. Nikomu nic neudělali, stačilo jen, aby někdo z jejich rodiny byl nahlášen jako ţid a uţ se vezli. Kam? To je prosté. Nejdříve si sbalili své věci a nasedli na vlak. Aniţ by jen tušili, co je vlastně čeká, byli odvezeni do shromaţďovacích táborů. Tady se mačkali v maličkém prostoru, dokud na ně nepřišla řada a opět neodjeli vlakem. Stále v nevědomosti se takto dostali do vyhlazovacích táborů, jako byl například ten u města Osvětim. Aţ zde zjistili, ţe ţiví neodejdou. Ti „šťastnější“ z nich šli dělat ty nejtěţší práce – za strašných podmínek, bez pořádné stravy aţ do úplného vyčerpání. Ti méně „šťastní“ šli rovnou na smrt. Jen vešli do plynové komory a pak uţ je vynášeli do spaloven. Ale tyto krutosti nebyli to jediné, o čem jsme se na přednášce dozvěděli. Zjistili jsme více o dvou lidech, kterým by se dalo říkat hrdinové. Prvním z nich je Nicholas Winton. O něm jsem uţ kdysi psal, je to muţ, který se jen nedíval jako ostatní, ale pomáhal, dokud to bylo moţné. Tím druhým byl ţidovský mladík jménem Otto. Tento hoch byl zajat Němci, a kdyby vyzradil svůj původ, jeho rodina by byla zabita. Jenţe on mlčel. Mlčel, i kdyţ ho mučili a kdyţ šel na smrt, mlčel stále. Jen díky tomu jeho rodina přeţila. Byli to tehdy strašlivé časy a je dobře, ţe se stále našli lidé, co se nebáli obětovat pro ostatní. Bez nich by to bylo ještě mnohem horší. Jakub Svinka
Co se děje ve škole?! Dětský karneval Dne 29. 2. 2012 uspořádala školní druţina v prostorách obou tělocvičen ZŠ dětský karneval, ve kterém se promítla celoroční motivační hra Svět je plný barev. O tom, ţe svět je skutečně pestrý, se děti mohly přesvědčit na deseti stanovištích, kde plnily různobarevné úkoly. Karneval se vydařil a rodiče s dětmi odcházeli spokojeně domů. Velikonoční dílničky Přijďte si vyrobit dekoraci na Velikonoce do naší školy. Ve středu 28. března 2012 se ve školní jídelně naší školy, v době od 15.00 - 17.00 hodin, uskuteční tradiční velikonoční dílničky, kde si budou moci ţáci i jejich rodiče vyrobit drobné dekorace na Velikonoce. Zveme všechny děti a širokou veřejnost na společnou akci v příjemném jarním období. Soutěž ve sběru papíru I v letošním roce soutěţíme ve sběru starého papíru. Zahájení sběru papíru je 19. března 2012 a ukončení 26. dubna 2012. Po tuto dobu mohou ţáci ZŠ a děti MŠ přinášet do školy starý papír, který bude označen jménem ţáka a hmotností. Papír budou předávat svým třídním učitelům nebo přímo ve sběrných surovinách v Uh. Hradišti. Soutěţí se ve sběru papíru - noviny, časopisy, kancelářský papír, letáky, knihy bez desek a sešity. Směs nesmí obsahovat lepenku, plastové příměsi, šanony, folie, kopíráky, samolepky, tvrdé kniţní vazby, textil, dřevo, sklo. Na závěr bude vyhodnocen "nejlepší sběrač" a nejlepší třída. Partnerství v projektu "Aktivně ke vzdělávání" Naše Základní škola je partnerem v projektu "Aktivně ke vzdělávání". Projekt je realizován z OP VK a hlavním realizátorem je Základní škola, Staré Město, okres Uherské Hradiště. Finanční podpora celého projektu činí 852 830 Kč.
Naše škola se během realizace zúčastnila několika klíčových aktivit. 26.27.10.2011 proběhla "Týmová spolupráce v praxi", které se zúčastnili všichni pedagogové ZŠ. Třídní učitelé absolvovali školení s názvem "Třídnické hodiny jinak", které se uskutečnilo v měsíci listopadu 2011. V březnu 2012 vybraní učitelé absolvovali školení "Šikana ve školním prostředí a její řešení". Všechna školení byla pro pedagogické pracovníky velkým přínosem.
V. ROČNÍK PIŠKVORKOVÉHO TURNAJE 21. března se na naší škole konal jiţ V. ročník oblíbeného Piškvorkového turnaje. Účastnilo se jej celkem 45 hráčů. Vítězem se stal Patrik Matušina (9.B), na druhém místě překvapení turnaje Kryštof
Borák z 6.B třídy a na třetím místě skončil Filip Sullivan Roţnovský (8.B). Gratulujeme!
Recenze knihy Příběhy pilota Pirxe Tak málo času. Tak málo času mám, abych vám povyprávěl o všech těch skvělých knihách, co jsem četl. Jsou jich desítky a nacházím stále další. Jenţe uţ mi zbývá pouze druhé pololetí školního roku a tak je má jediná moţnost vybírat ty nejlepší kousky. Kdyţ jsem procházel své dřívější články, tak jsem si uvědomil, ţe uţ jsem dlouho nepsal o ţádné klasické sci-fi knize. To mě celkem zarazilo, vědeckofantastický ţánr mám moc rád a myslel jsem, ţe mu budu věnovat více pozornosti. Smutné je, ţe i kdyţ děl tohoto ţánru je spousta, tak najít čistokrevné sci-fi, které by bylo zároveň i kvalitní, není vůbec snadné. Na druhou stranu, kdyţ uţ se poštěstí, většinou to skutečně stojí za to. Jednou z těchto “lepších“ knih jsou dle mého názoru i Příběhy pilota Pirxe. Je to sbírka povídek a napsal ji polský spisovatel Stanislaw Lem. Obsahuje celkem 9 povídek, jejichţ hlavní hrdina je pilot-navigátor Pirx. Kniha vlastně popisuje nejzajímavější chvilky jeho studií, a dále i přímo Pirxovi kariéry astronauta. Jeho hlavní prací je pilotování nákladních raket. To moţná nezní moc zajímavě, ale jak uţ to s hlavními hrdina bývá, kde se Pirx objeví, tam se něco semele. Například přistane se svou lodí na Měsíci zrovna v době, kdy v blízkém okolí po nešťastné nehodě “zešílí“ těţební robot a začne ničit vše kolem, nebo se při letu výletní raketou dostane do blízkosti poškozené lodi, jíţ uţ není pomoci a Pirxovi zbývá jen sledovat, jak její posádka umírá. Na této knize není nejzajímavější samotný děj, i kdyţ rozhodně taky stojí za to. Důvod, proč vám o ní vůbec říkám je spisovatelův přístup ke sci-fi jako takovému. Spousta vědecko-fantastických knih je o krvavých bojích mezi planetami nebo objevování nových ras pomocí mezihvězdných skoků. Co se týče téhle sbírky povídek… no, ne ţe by úplně počítali trajektorii na logaritmických pravítkách, ale moc jim k tomu nechybí. Pokud jde o válečné lodě, v knize není ani jedna. Stanislav Lem se zde zaměřuje spíš na praktické potíţe, jako porucha reaktoru, sráţka s meteority nebo čistě jen působení nekonečného vesmíru na
lidskou mysl. Příběhy pilota Pirxe byly téţ velmi ovlivněny Lemovým zájmem o kybernetiku. I kdyţ jeho představy o pokročilé robotice byly lehce zkreslené, tak občasné poruchy robotů nebo chvílemi vraţedná logika počítačů dokáţí člověka zaujmout. V záleţitosti ne-lidských civilizací řeknu jen, ţe nikdo nikdy neviděl ţivého mimozemšťana. Doufám, ţe jsem vás aspoň trochu zaujal, a pokud ne, je to pouze moje chyba, protoţe kniha Příběhy pilota Pirxe by měla zaujmout kaţdého, kdo má zájem číst a nevadí mu sci-fi. Já se s vámi, mí milí čtenáři opět loučím, a snad zase příště, nashledanou.
Jakub Svinka
Návštěva divadelního představení Hráči Sarkastická komedie Hráči z roku 1842 proslulého ruského spisovatele a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola se odehrává v uzavřené společnosti karetních hráčů, mezi nimiţ vítězí ten, který dokáţe rozkrýt falešnou hru dřív, neţ je sám podveden.
Přišla středa a s ní další návštěva divadla. Tentokrát jsme vyuţili příleţitost ochutnat ruskou sarkastickou komedii s názvem Hráči od N. V. Gogola. Hra pojednává o hráčích karet, kteří podvádějí, jak lidi se kterými hrají, tak sebe navzájem. Mimo vtipné vloţky v průběhu celé hry bylo jejím cílem také přivést nás k zamyšlení se nad světem, který je dnes pln lţí, podvodů a často i smutku. Sám Gogol chtěl, aby byl svět lepší. I kdyţ je to hra nádherná i vtipná, běţní lidé se často při karetních hrách, které doprovázejí celou hru, docela nudí. Navíc je adresována spíše odrostlejší mládeţi a dospělým lidem, avšak pro mladší obecenstvo bych ji nedoporučil. Osoby a obsazení: Icharev
Tomáš Šulaj
Utěšitel
Josef Kubáník
Švochněv
Martin Vrtáček
Krugel
Zdeněk Trčálek
Glov starší
Pavel Majkus
Glov mladší
Jan Horák
Zamuchryškin
Kamil Pulec
Alexej – hotelový číšník
David Vaculík
Gavrilka – sluha Ichareva
Petr Čagánek
Tomáš Vojkovský
Archívní záznamy z „Lyžáku 2012“ Lyžařský výcvik 7. A a 7.B Dlouho jsme se na to těšili a uţ je to konečně tady! Je pondělí 13. února, sedíme v autobusu a uháníme směr Suchá Rudná v Jeseníkách. Byl nás plný autobus a naši učitelé asi začali pochybovat, ţe nás zvládnou. Rodiče, kteří se s námi přišli rozloučit, doufali, ţe se domů vrátíme ţiví a zdraví. Hned po příjezdu do hotelu jsme vybalili naše ,,fidlátka“ a zanesli je do lyţárny. Ubytování bylo jednoduché, ale pěkné. Hlavní bod programu 1. dne bylo rozlyţováni a rozdělení do druţstev. Třetí druţstvo si vybralo kopeček pod malou lanovkou a tam začali trénovat. Ostatní sjíţděli sjezdovečku a ukazovali, co uţ umí. Zábavná a veselá byla taky vycházka, házeli jsme se totiţ do sněhu. Večer nás naši učitelé poučili, jak se máme chovat v hotelu. Další dny se hlavně lyţovalo. Naši učitelé se střídali ve vedení druţstev. Nejvíce jsme procvičovali carving, docela se nám to dařilo a největší úspěch měla Klárka. Sněhu bylo hodně a tak se nám dobře padalo. Počasí se ve středu zhoršilo, foukal vítr a začala chumelenice, vleky nejezdily. ,,Psa by ven nevyhnal“ ,mysleli si naši vedoucí, a promítli nám film Sahara. Později dopoledne jsme šli ještě lyţovat a zdokonalovat se. Jelikoţ byl odpočinkový den, byla odpoledne v plánu procházka na Praděd. Napadalo ale tolik sněhu, ţe tam byly aţ dvoumetrové závěje. Praděd se nekonal, šlo se jenom kousek za hotel, ale i tak jsme se po brodění v hlubokém sněhu a koulování hodně unavili. Sotva jsme se doplazili na hotel. Večer byl film o historii lyţování.
Taky jsme byli poučeni, co je: “lyţa, palice a škrpál“ - jestli to nevíte, tak se zeptejte pana učitele Spatha! Ve čtvrtek pokračovalo lyţování a učitelé nás dole u lanovky chválili, jak nám to uţ jde. Večer zakončil film o správném lyţování. Pátek byl poslední den kurzu. Ráno jsme si sbalili své sakypaky a připravovali se na závěrečný závod ve slalomu. Všichni to zvládli, byly jenom
tři malé pády. Kurz se vydařil, stali se z nás lyţaři, učitelé byli spokojeni, ţe jsme byli hodní a rodiče se radovali, ţe jsme doma a vítali nás. Tereza Bukvicová
Recenze počítačové hry Mafia II Mafia II je úspěšné pokračování hry Mafia I. Děj hry se odehráva v 40.- 50. letech a budeme hrát za postavu Vita Scalety, který má sicilské předky. Na začátku se dostaneme jako člen amerických výsadkářů nad Sicílii, kde stále drţí vládu Musoliniho vojáci. Kdyţ se Vito navrátí z bojů zjistí, ţe jeho rodina má dluhy. Seţene si práci v místních docích, kde se mu ovšem moc nepovede. Poţádá o pomoc svého kamaráda Joea, a ten mu výrazně pomůţe. Vito se začína dostávat na dráhu zločinu. Během hry vystřídá práci u všech tří mafiánských rodin. Ve městě Empire Bay, kde po celou hru budeme, máme téměr neomezenou volnost. Spousta čtvrtí kde se dostaneme, probíhá beţný ţivot lidí, dopravní nehody, pracující lidi v docích, obchodech a podobně. Skvělě zpracované modely vozů, i noční město je zajímavé. Chodci jiţ nejsou chodícími roboty, ale jiţ mírně inteligentnějšími bytostmi. Ve hře nebude chybět akce, divoké jízdy v autech, nebo pohodovější mise. Skvělé je, ţe hra má český dabing. Velmi kvalitní grafika a propracovanost hry uspokojí kaţdého hráče her.
Albert Fuchs
Móda
Dior Vţdycky píšu o tom co se má, nebo bude nosit.Chtěla jsem to tedy tentokrát malinko obměnit .Takţe vám povím trochu z historie módy.Bude to o velkém umělci a slavném módním návrháři Christianu Diorovi . I kdyţ já osobně tohoto návrháře nemusím, doufám ţe se vám zalíbí… Rodiče z něj chtěli mít diplomata, ale nakonec zvítězily jeho umělecké sklony… Narodil se 21. ledna roku 1905 a zemřel roku 1957. V roce 1928 si v Paříţi otevřel uměleckou galerii a začal prodávat umění. Jeho první módní návrhy byly zveřejněny v roce 1931 v časopise Le Figaro Illustré. Válku proţil společně s několika přáteli na jihu Francie. V roce 1946 představil svoji kolekci New Look, která znamenala konec módy 40. let. Ţenám obnaţil hrudníky a oblékl je do širokých zvonových sukní. O rok později pronikl do světa vůní s parfémy Miss Dior a Diorissimo.
V roce 1949 vznikla firma s jeho jménem a téhoţ roku uspořádal svoji první módní přehlídku v Hamburgu. Gallupův institut vyhlásil toho roku Diora za jednoho z pěti nejvýznamnějších světových osobností. (Mezi kterými se umístila i Coco Chanel, která Diora nenáviděla…). Paříţ se také díky němu stala světovým centrem módy.
Svoji první kolekci obuvi představil v roce 1953. Tvůrčí činnost Christiana Diora předčasně ukončil infarkt. Ovšem jméno Christian Dior známe dodnes jako luxuní značku. Diorovi návrhy jsou odváţné, a troufám si i tvrdit, ţe někdy aţ drzé….
Vaňková Eliška
Do kina John Carter: Mezi dvěma světy Zapomeňte na rytíře Jedi. V kurzu teď jsou jeddakové. Bojovníci kosící své nepřátele na vyprahlém Marsu ale poznají soupeře nad své síly: Letí k nim od Země totiţ John Carter, chlapík povolaný po dlouhých letech nicnedělání do boje o stamiliony z prasátek spořivých diváků. Mocné studio Disney chce s jeho prověřeným příběhem bavit na pokračování. Piráti z Karibiku mu totiţ jednou za pár let připomenou, ţe mít velkou dobrodruţnou sérii, na kterou lidi chodí, i kdyţ v ní Johnny Depp otravuje sebevíc, se prostě vyplácí. Touha zaţehnout novou sérii je očividná. Adaptace klasické sci-fi látky, která se na plátna prodrala uţ několik dekád před Avatarem či Princem z Persie, a inspirovaly se v ní i Hvězdné války (ne ty nové, ale ty staré dobré bez Jar Jara!), si na konci neomaleně, byť elegantně našlapuje k druhému dílu. Protoţe finále tahá tuhle velkorysou sci-fi o třídu nahoru. Stojí ale samotný rozjezd nové potenciální ságy opravdu za to? Pokud ano, pak jedině v kině. Ve slušivém 3D se totiţ předvádí megalomanská produkce za 250 milionů dolarů, na níţ je vidět kaţdý cent. Rozmáchlý příběh o čtyřech mocných protihráčích na planetě Mars, do něhoţ doslova naskočí chrabrý vdovec John Carter, je rozhodně senzační podívanou. Servírují se epické bitvy, tisíce potvor, trikově vypiplaná města, hejblátka i stavby odpovídající preciznímu výtvarnému řešení, prostě spousta vábniček pro oči. Takový Thor vypadá proti Johnu Carterovi jako chudé divadelní představení o pěti hercích, protoţe megaprodukce z Marsu svým měřítkem váţně snese srovnání třeba s Epizodou I Hvězdných válek. Ale… jedna věc je totiţ efektivně umořit peníze, druhá zaplatit s nimi opravdu strhující filmové dobrodruţství. A tady reţisér uţ tápe. Carter sice bojuje, dychtivě se pere o zábavu a snaţí se, přesto zůstává docela suchou a vnitřně unylou rychlokvaškou, která se svým vzorům i konkurentům naplno nevyrovná. Nevyváţené vyprávění drhne hned od začátku. Po sterilní předehře,
situované do 19. století, se brzy přesunujeme do „nového světa“ na sousední planetě. Stanton nás sprintem zasvěcuje do jeho fungování. Carter totiţ hupsne rovnou do akce a spustí se divoká řeţ, ve které klopýtají postavy (jejich motivace se nedají většinu času pochopit) a plavou v ní diváci. I celá hrdinská story zavání nepříjemnou uspěchaností, kvůli které nevyzní ani slibnější momenty. Akci schází slůvko „Wow“, sledujeme spíš solidní trikové řemeslo bez zásadních momentů. Vztahy mezi postavami se utvoří klidně během krátkých scén, takţe je nemoţné trampoty hrdinů nějak hlouběji proţívat. Kdyţ se Carter posmívá své princezně a o minutu později ji uţ opečovává, jak kdyby ji miloval od jesliček, je něco jednoduše špatně. A pokud o dvě scény později uţ dojde na polibky a vyznávání lásky, protočí se oči v sloup i přesto, ţe ústřední dvojice naplno prodává svůj herecký um (hlavně Taylor Kitsch mile překvapuje). A to je přitom jenom jedna vrstva blábolivého scénáře. U Johna Cartera jsem prostě přestával stíhat – zvlášť kdyţ třeba došlo na krevní pouta mezi dvěma vedlejšími postavami nebo na „bezdůvodné“ putování za jakýmisi bránami a artefakty. Holt uţ se jsem asi starší divácká sorta, která se proti generaci odkojené výhradně PlayStationem, Facebookem a YouTube nechytá. Anebo to John Carter přepálil. Jan Zapletal
