XV leden 2008 Proti dobrovolnému daru. Pour Féliciter

Číslo 1/XV

leden 2008

Pour Féliciter V tìchto dnech se na veøejích nìkterých domù a bytù zaèínají objevovat nápisy psané tøíkrálovou køídou C(K) + M + B 2008. Také my bychom se rádi pod nì podepsali. Ano, „Christus Mansionem Benedicat“, a• Pán žehná Vašim obydlím i všem, kdo v nich žijete, nebo• bez Božího požehnání je marné veškeré konání.

Redakce

2008

Proti dobrovolnému daru

MOST 1/XV

2

VÁ N O C E Nedávno jsem vyslechla v obchodì rozhovor. Stará paní si stìžovala, že nesnáší Vánoce, že je úplnì schvácená a znièená. Ano, pro nìkoho je to doba nakupování, uklízení, shánìní dárkù. Èím jsou ale Vánoce pro nás køesany? Nìkolika lidem z naší farnosti jsme proto položili otázku: „Jak jste prožili Vánoce?“ Jak prožívat Vánoce? Kdyby se mì nìkdo zeptal tímto zpùsobem, tak bych asi zprvu trochu zaváhal. Ne z toho dùvodu, že bych nevìdìl, co se o Vánocích tak obyèejnì dìlá a proè se vlastnì slaví, ale spíše z toho dùvodu, že jako upøímný èlovìk bych se zamyslel nad tím, jestli to jsou pro mì skuteènì svátky klidu, pokoje a sounáležitosti, nebo spíše hektická doba plná povinností a nakupování. Samotný advent je už dobou, kdy to pøedvánoèní šílenství zaèíná. Zkusme ale nemít za zlé všem tìm, kteøí janèí, stresují se, studují letáky, lítají po obchodech a uklízí, že se plnì nesoustøedí na pravý smysl Vánoc; nebuïme jako ti farizejové v první øadì: „Pane, dìkuji Ti, že nejsem jako oni…“ Nikomu nemùžeme vidìt do srdce, a tak ty vystresované, zaneprázdnìné a nervózní lidièky neodsuzujme. Není snad právì ta jejich pøehnaná „snaha“ dùkazem toho, že oèekávají Kohosi, na kom jim velmi záleží? Zkusme se radìji ponoøit do sebe sama, místo abychom skrze zbyteèné posuzování druhých zbyteènì nezahoøkli a abychom jsme si kvùli této malichernosti sami sobì Vánoce nepokazili. Vím, o èem mluvím, protože jsem to letos zažil na vlastní kùži. To, že je se mnou nìco v nepoøádku, jsem zjistil až na Boží hod pøi sledování životopisného filmu o Donu Boscovi na TV Noe. Pùvodnì jsem se však na nìj dívat nechtìl, protože jako každý „správný chlap“ moc nevyhledávám filmy, které by mì dojímaly a já musel pøed ostatními slzet. Tento svìtec devatenáctého století razil jednu myšlenku, která mì však natolik ovlivnila, že bych se pøesto chtìl s Vámi o ni podìlit. Šlo tam zhruba o to, že jednomu knìzi v Itálii nebyl lhostejný osud chlapcù na ulici, a tak se jim zaèal vìnovat. Ne ale jako pøísný mentor, ale jako laskavý a otevøený èlovìk, který jim dùvìøoval. A to je to hlavní. Dùvìøujme si! Nepodezírejme druhé z nepravosti… Dùvìøujme druhým, že a dìlají cokoli, myslí to vlastnì dobøe a my jim dùvìøujme a øíkejme jim to. Lidé

vùbec nejsou tak špatní, to jen my svými neoprávnìnými závistivými soudy se kazíme navzájem, nejsme zkrátka schopni milovat se na 100%. -fpMoje Vánoce Už aby to bylo za mnou – øíkala jsem si zprvu, když advent zaèínal. Nemìjte mi to za zlé, protože zatím jsem jen køesan v plenkách. Mùj advent je cestou Svaté rodiny do Betléma, pøi které spíše zažívali tìžkosti než radosti, proto jsem dùvìøovala Bohu, že mì adventem provede, protože já toho nejsem schopna. A tak se také stalo. Se dvìma dìtmi nemám moc pøíležitostí dívat se na televizi, ale skrze ni mì Bùh oslovil jedním „vánoèním“ filmem. Bylo to o ženì, která ztratila pamì a poté zjistila, že má manžela, dìti a vùbec z toho nebyla nadšená. Pamatovala si svùj starý zpùsob života, který se jí v tuto chvíli více líbil: kariéra, pøátelé, peníze, užívání si … A teï tu je rodina, se kterou spoleènì má jít rozdávat jídlo bezdomovcùm, jít do kostela a do spoleèenství vìøících. Protože jí nic jiného nezbývalo, tak se s tím snažila smíøit, postupnì si vše zamilovala a její pamì se jí nakonec vrátila. A protože jsem pøed necelými ètyømi léty na tom byla podobnì (teï už s vírou, manželem a dìtmi), tak jsem si uvìdomila, jaké velké dary jsem od Boha dostala a stále dostávám. Pøes všechny tìžkosti mám nadìji do budoucna a nejsem na vše sama. Vánoce jsem s radostí neprožila, ale zato jsem je strávila s nadìjí. Až budu o nìco starší, tak vše uvidím v jiném svìtle a i ty tìžkosti budou mou nejvìtší radostí. -bpJak jsme slavili Vánoce Když jsem pøemýšlela co napsat na téma „Jak jsem prožil Vánoce“, nenapadalo mì nic originálního. Pøipadalo mi, že na to téma už bylo vše napsáno. Každý rok se vlastnì vše opakuje. Po ètyøech týdnech oèekávání pøichází Pán, aby se narodil i v našich domovech a našich srdcích. Záleží jen na nás zda mu to dovolíme a místo toho všeho uklízení, nakupování a shánìní dárkù si udìláme èas, abychom ho pozvali dál. V naší rodinì byly letos Vánoce výjimeèné tím, že se u stromeèku batolil roèní syn a možná že i on si již uvìdomoval vážnost situace, protože poprvé v životì zavolal, že chce kakat. U štìdroveèerní veèeøe se pøece nesluší

pustit to do kalhot. Ale teï už vážnìji. Kvùli synovi a také z dùvodu pøípravy slavnostní veèeøe jsme nemohli spoleènì na mši svatou o pùl 4 do Tøince a tak jsme se rozhodli, že pojedeme na mši svatou ve 22.00 hod. do Èeského Tìšína. Musím øíct, že pro mì osobnì to byl opravdu nádherný zážitek. Když pøicházel knìz a ministranti k oltáøi, byl kostel zahalen do pološera a naplnìn oèekáváním. Pak se knìz obrátil, radostnì zazpíval „Narodil se Kristus Pán“ a všechna svìtla se rozzáøila. Nemohla jsem zpívat, protože mi vyhrkly slzy a mohla jsem jen v duchu dìkovat Bohu za narození Spasitele. V tu chvíli mi ale pøišlo trošku líto, že v Tøinci nemáme na Štìdrý den mši v noci, protože to má svou atmosféru a kouzlo. Vím, že mnohým farníkùm mše svatá odpoledne vyhovuje a také je pravda, že na vánoèní mši svatou v noci se pøijdou podívat i nevìøící. Ale já osobnì si myslím, že to mùže být pøíležitost oslovit i lidi, kteøí do kostela pravidelnì nechodí. V dobì vánoèní lidé otevírají svá srdce, více naslouchají a pøemýšlejí o smyslu životu. Využijme toho a zasejme v lidech okolo nás semínko pochybnosti „co když …“ Ale to mùžeme jen tehdy, pokud budeme plní radosti a lásky. hw Když je velká únava… Byl nedìlní veèer, veèer pøed Štìdrým dnem. Jsem Pane tak unavená, že si nepøeji nic jiného, než zmizet, nemuset už být. Jsem Pane neschopna pøedstavit si, být bezstarostná a jen tak šastná, mít sílu zase zvládnout další den. Úklidy, nákupy, vaøení, neustále a všudypøítomné zvuky vánoèních koled, linoucí se snad ze všech myslitelných míst…... Všichni už spí a já se zaèínám modlit. Je toho èím dál ménì, co Ti mám øíci, až jsem umlkla docela. Stal se ze mì èlovìk, který naslouchá. Nejdøív jsem si myslela, že modlit se znamená rozmlouvat, zjišuji však, že modlit se znamená i mlèet a naslouchat. Tak je to, modlit se neznamená slyšet sám sebe mluvit, ale ztišit se a oèekávat až v této modlitbì uslyším Boha. Vždy je to skvìlé, už zítra oslavím, co mi teï øíká: „A Slovo se stalo Tìlem a pøebývalo mezi námi“. A zítra si koledy poslechnu zase. A ráda. Opravdu jsem Pane øíkala, že jsem tak unavená?!?! M. Mrózková

MOST 1/XV

3

„Osud lidstva vede přes rodinu.” Titulek, který jsem si zvolil pro svùj èlánek, je citací z apoštolské exhortace Jana Pavla II. Familiaris Consortio, è.86. Hned vám vysvìtlím, proè jsem si zvolil právì toto téma. Od záøí tohoto roku jsem se vrátil zpìt do knìžského semináøe Redemptoris Mater v Øímì po své dvouleté misijní praxi v bývalé Jugoslávii, a zaèal jsem studovat licenciát v oboru morální teologie na Institutu Jana Pavla II., se zamìøením na rodinu a manželství. Studium by mìlo trvat dva roky, což je i údobí, ve kterém by se mìla uzavøít i moje duchovní formace ke knìžství, vèetnì knìžského svìcení (kvìtenèerven 2009, dá-li Bùh). Proè ale právì tato volba v dalším studiu teologie? Mìl jsem pùvodnì v plánu jiné zamìøení, ale byl to rektor semináøe, který mì naorientoval tímto smìrem, a já mohu øíci, že po prakticky konèícím 1. semestru, jsem velmi spokojen jak s úrovní tak s obsahem studia. Dùležité je ovšem to, že tato specializace by mi mìla být velmi prospìšná pøedevším pro pastoraci ve farnosti, vzhledem k tomu, že manželství a rodina jsou dvì instituce, které jsou všeobecnì dnes ve velké krizi. Nìkteøí sociologové dokonce hovoøí o dnešní dobì, jako o dobì "post-manželské" èi "post-rodinné". Když se podíváte trochu podrobnìji na to, kam se ubírá Evropa, obzvláštì vyspìlé zemì západní Evropy, jako Nìmecko, Velká Británie, Francie, Holandsko, Španìlsko, atd., zjistíte, že napø. rozvodovost už dosahuje v tìchto zemích (vèetnì ÈR) hodnoty skoro 50%. Navíc všechny tyto státy již schválily registrovaná partnerství, homosexuální èi lesbické manželství (ve Velké Británii si tito partneøi stejného pohlaví mohou dokonce oficiálnì požádat i o adopci dìtí!). Ve Švédsku pokroèili ještì o krùèek dále. Švédský parlament nedávno schválil zákon o rozšíøení pojmu "rodina": za rodinu je dnes považován nejen pøirozený model rodiny, tzn. muž, žena a dítì, ale také svazky partnerù stejného pohlaví, èi dokonce také žena se psem se nazývá "rodina", a má stejná práva jako pøirozená rodina. Dalším tématem, na které by se dalo dlouho hovoøit je téma potratù. Jedná se o stovky tisíc lidských plodù, které jsou každoroènì zabíjeny v tìchto specializovaných oddìleních nemocnic. Pak tøeba na poli genetiky je dnes zcela normální, že se dìti rodí z vajíèek, umìle oplodnìných spermatem ve zkumavce, ale už jen málo lidí ví, že ne všechna takto obdržená embrya ve zkumavce jsou poté pøenesena zpìt do dìlohy matky. Co se stane s tìmi, které byly vylouèeny? Nejprve se zmrazí, pak se uloží do tak zvaných "bank embryí", a pokud je dotyèný pár po nìjakou stanovenou dobu nepoužije pro další oplodnìní - což se v praxi stává velmi zøídka - tak se buï znièí, anebo se stávají ideálním "pracovním" materiálem pro genetické experimenty, i když se už jedná o nové lidské jedince! V momentì oplodnìní se totiž rodí nová zárodeèná buòka,

která již obsahuje celý genetický potenciál nového jedince, tj. 46 chromozómù, ve kterých je už pøesnì popsán prùbìh vývoje a to, jaké dítì se narodí, jestli chlapeèek nebo dìvèátko, jakou bude mít barvu oèi, vlasù, jak bude jednou vysoký, ale i napø. to, jaké dìdièné nemoci si ponese po rodièích,... prostì všechno! Po oplodnìní tedy už následuje jen vývoj, který bude trvat až do narození, ale i pak pøes dospívání, dospìlost až do stáøí. Bìhem celého našeho života probíhá jeden neustálý vývoj a obnova našeho organizmu. Pøedstavte si, že asi za 10 let se obnoví v našem tìle všech zhruba 60 miliard bunìk, které tvoøí tìlo dospìlého èlovìka. Tzn., že dnes nikdo z nás už nemá jedinou buòku z tìch, kterou jsme mìli pøed 10 lety. Stará buòka zrodí novou a umírá (nìkteré buòky se už neobnovují a tak stárneme). Každé lidské tìlo, a každý lidský život všeobecnì, je jedno mistrovské dílo Boha! A bohužel právì na poli genetiky a lékaøství se dnes dìjí velmi vážná pøestoupení nejen proti Božím zákonùm, ale i lidstvu samotnému, jako je tomu napø. i pøi umìlém oplodnìní spermatem nìjakého anonymního dárce, ze kterých se rodí dìti, které nikdy nepoznají svého biologického otce, èi pøípady dìtí, které mohou mít dokonce dvì biologické matky, nemluvì pak o experimentech klonovaní, atd. Øeknìme však, že tyto vìci se dìjí v nemocnicích èi rùzných specializovaných centrech. Ale zkusme se tøeba podívat jen na to, jak funguje jedna taková "normální" rodinka dnešní Evropy. Zjistíme, že takovým moderním modelem západní kultury je rodina, která funguje na bázi individualismu, osvobození se ze závislosti vztahù a volnosti ve výchovì dìtí, ve smyslu: "Je potøeba respektovat svobodu jedince, a si vybere, co se mu líbí". Pro pøedstavu, jak dnes žije mnoho mladých lidí, vám popíšu výpovìï jedné mladé dívky, kterou odvysílali asi pøed mìsícem v italské televizi. Jednalo se o vyšetøování vraždy její kamarádky, a jí se ptali, jak probíhal ten osudný veèer. Ona do kamery odpovìdìla takto: "No, my jsme byly nejprve spolu v jednom baru, vypily jsme pár sklenièek alkoholu, pak jsme vykouøily pár cigaret marihuany... no a pak jsem se milovala s nìjakým klukem, už si pøesnì nepamatuji, kdo to byl, ... pak mám "okno",... no a pak jsem se ráno probudila v posteli tady v nedalekém hotelu s nìjakým úplnì cizím chlapem, takže já si vlastnì vùbec nevzpomínám, co se té noci stalo, a kde skonèila moje kamarádka." Toto byla odpovìï té mladé dívky, jejíž zkušenost se bohužel hodnì podobá zkušenosti velmi velkého poètu mladých lidí, kteøí žijí bìžnì tímto zpùsobem života. Toto je podle dnešní spoleènosti "svoboda": dìlat si, co chci, co se mi líbí. Toto je trend, bohužel mnohdy tolerovaný a podporovaný samotnými rodièi. Tito mladí lidé však již do kamery nepoví, jaké stavy frustrace, prázdnoty a pocitù ukøivdìnosti a zneužití prožívají až se probudí na druhý den.

Kde se ztratil pocit zodpovìdnosti brát vìci vážnì? Brát vážnì svoji minulost a hlavnì budoucnost! Kde se ztratila touha po nìèem stálém, hlubokém, jako napø. po rodinì? Kdo z mladých se dneska zapøe, obìtuje a pokoøí pøed tím druhým?... A kde se ztratil smysl hledat vùli Boha nejenom pro sebe, ale i pro svého manžela, manželku a hlavnì pro své dìti? Moderní Evropa si neuvìdomuje, že si v této NEPOCHOPENÉ SVOBODÌ podøezává vìtev, na které sama sedí, protože samotná demokratická spoleènost potøebuje v politice, v ekonomii, v soudnictví lidi, kteøí mají v sobì smysl zodpovìdnosti, respektování se, dodržování urèitých pravidel hry, atd. Køesané mají jednu obrovskou výhodu a životní šanci, kterou lidé, kteøí v Krista nevìøí, bohužel nemají. Ježíš øekl: "Já jsem Cesta, Pravda a Život." A na jiném místì v evangeliu øíká: "Já jsem pøišel, aby mìli život a mìli ho v hojnosti." Kdo se osobnì setkal s Kristem, ví, že to tak skuteènì je: pokud se žije s Kristem uprostøed rodiny, rodièe mají svìtlo na to, jak správnì smìrovat a vychovávat dìti v té pravé svobodì, která spoèívá v tom, uèit se respektovat druhé lidi, respektovat starší lidi, autoritu; uèit se mít rád, uèit se dìlit, najít svoji identitu i díky napø. vztahu s dìdeèkem a babièkou (toto by mohlo být samostatné téma na dlouhé povídání o tom, jak èlovìk ztrácí svoji identitu tím, že nezná èi nechce znát své vlastní rodové koøeny, když žije doslova "izolovaný" ve velkomìstech bez koøenù své historie, která je "konstrukèním materiálem" jeho života. Vše se koncentruje jen na moment, který právì prožívá, který je potøeba si "užít".) Manželé, kteøí však žijí s Kristem, nacházejí právì v Nìm zdroj vzájemného odpuštìní i pokory, sílu milovat a pøijímat toho druhého i s jeho chybami... Kde se rodina modlí, kde se hledá Boží vùle, tam se zakouší plnost života, což však neznamená, že jde všechno hladce a bez problémù. Všechny problémy èi konflikty, které se obèas vynoøí, jsou èasto doslova Božím "záchranným kolem", který je nám dán jako milost, aby èlovìk opìt zaèal hledat Boha, s Bohem pøekonal tyto problémy a dal hlubší rozmìr všem vztahùm, které prožívá. Vy, kteøí žijete v manželství, dobøe víte, že když jste spoleènì jako manželé pøekonali nìjakou životní zkoušku ve spolupráci s Boží pomocí, vaše manželství se utužilo a váš vztah se prohloubil. Totéž se stává na rovinì rodièe-dìti. Ježíš Kristus pøišel, aby tìm, kdo v Nìho vìøí, dal život, a to v hojnosti! A právì toto bych chtìl popøát vám, bratøi a sestry, a pøedevším rodinám z naší farnosti, abyste s odvahou pøijali to, co øekl Jan Pavel II., když 16.10.1978 vyšel jakožto právì zvolený papež na balkón baziliky sv. Petra ve Vatikánu, aby pozdravil shromáždìné vìøící, a jehož první slova tehdy znìla: "Otevøte dokoøán svá srdce Kristu!" A toto je i mé pøání vám všem do Nového roku 2008! Zdenìk Gibiec

MOST 1/XV

4

XIV. Setkání farnosti 2007 Sobotní odpoledne 29. prosince 2007 patøilo v naší farnosti již tradièní akci, a to 14. roèníku Setkání farnosti. Akce se jako obvykle konala ve velkém spoleèenském sále kulturního domu TRISIA a zúèastnilo se jí kolem tøí stovek úèastníkù všech vìkových kategorií. Pùvodnì jsme mìli v úmyslu otevøít pouze spoleèenský sál dole, ale jelikož poèet hostù pøíjemnì pøekonal naše oèekávání, narychlo byl „zprovoznìn“ i balkón nahoøe. Vìøte nevìøte, ale finanèní náklady na nájem a skromné pohoštìní na našem setkání jsou vysoké a bez darù sponzorù a dobrovolných darù u vstupu by se celá akce nekonala ani náhodou. Takže všem dárcùm velké díky. Proto je dobøe, že nás letos bylo tak hodnì a vynaložené peníze nepøišly nazmar, že sál nebyl poloprázdný. Samotné setkání mìlo i tentokrát takøíkajíc dvì dimenze: tu první pøedstavuje program, tu druhou samotné osobní setkávání farníkù bìhem akce, zejména na jejím konci, kdy bìhem tradièního pøání „u oplatku“ máme možnost s každým prohodit nìkolik slov, popøát si, utužit èi navázat vztahy. I bìhem akce je znaèný prostor pro vzájemné setkávání, debatu, pro utváøení spoleèenství, mezilidských vztahù. A to je hlavní, proè se taková akce už øadu let organizuje. Nejde jen o to, co je na scénì, ale zejména i to, co je dole, v sále, na balkónì, u stolù. Zejména o tom hovoøil Otec František bìhem svého úvodního pozdravu. Kromì nìho všechny pøítomné pozdravil i Zdenìk Gibiec, který po delší dobì pøijel domù do Tøince z Vìèného mìsta. Bìhem programu jsme mìli možnost si poslechnout koledy ve folklorním provedení místní skupiny Oldøichovice. Další èástí programu bylo vystoupení skupiny žákù základní církevní školy, kteøí nám zazpívali nìkolik písnièek ze svého posledního školního muzikálu. Tato forma školní angažovanosti dìtí urèitì napomáhá rozvoji talentu a schopností dìtí a to je jen dobøe. Milým pøekvapením byla další èást programu, ve které holky a kluci z farního spoleèenství mladých pøedvedli nìkolik krátkých, ale pøitom vtipných a výstižných scének. Zdá se, že by se v tøineckém spoleèenství mohlo zaèít blýskat na lepší èasy. Každopádnì mladí mile pøekvapili a slova podìkování zde patøí i Otci Romanovi. Tombola doplnila obsah programu, který byl na poslední chvíli zkrácen o vystoupení gymnastù z Vendrynì, kteøí den pøed setkáním svoji úèast odvolali z technických dùvodù (nízký strop). Dìkujeme všem, kteøí si v poslední sobotu roku 2007 našli èas a cestu na farní setkání a podpoøili tak snahu organizátorù a všech zúèastnìných zpestøit život v naší farnosti. Pøiložené fotografie nech pøipomenou okamžiky z 14. Setkání farnosti 2007.

MOST 1/XV

5

Pějme píseň …. Na úvod musím podotknout, že se neøadím mezi odborníky na zpìv a hudbu, ale i jako tzv. „hudební laik“ považuji za vhodné upozornit na jeden nešvár v naší farnosti. Mnohokrát jsem si už bìhem mše svaté všimnul, jak málo lidí v kostele zpívá písnì a dokonce mnozí z úèastníkù nezpívají ani takové „hity“ jako Sláva na výsostech, Svatý nebo Otèe náš. Jednou jsem si dal tu práci a rychle odhadem spoèítal, že asi jen jedna polovina lidí zpívá píseò z kancionálu, nebo alespoò se do nìho dívá a snaží se spolu s varhanním doprovodem zpívat. Každý zpíváme jak umíme, nìkterým to jde skvìle, jiným hùø. Ale poèítá se snaha. Myslím si, že každý vìøící úèastník mše svaté by mìl být aktivnì úèasten bohoslužby. Tím myslím i zpìvem. Potvrzuje to i platný Katechismus katolické církve, kde se píše, že „zpìv se podílí na Boží oslavì a na posvìcení vìøících“ (èlánek 1157 Katechismu katolické církve). Ale to v Tøinci není tak zcela pravda. Velká èást lidí v kostele stojí, sedí a kouká. Pøed sebe, na knìze, na ministranty, na vše kolem. A mlèí. Ani tu pusu neotvírá jakože… No hrùza. A ještì horší je to, že velká èást farnosti do kostela ani kancionál nenosí!!!! Nìkdy mají v rukou vìci, které ani nemají s kostelem nic spoleèného. Bratøi a sestry, není to už moc silné kafé? Proè nenosíme kancionály do kostela? Proè tak malá

èást lidí v kostele se úèastní bohoslužby i zpìvem liturgických písní? Proè se o to alespoò nepokusíme? Pro koho to tam ten varhaník hraje? Vždy je to projev neúcty k liturgii, dovolím si øíct, že i projev neúcty k Pánu Ježíši. Projev mdlé víry, vlažnosti, línosti a v koneèném dùsledku køesanské nevyspìlosti. Zpívají knìží, bìhem každé návštìvy u nás jsem si všimnul, že i náš Otec biskup zpívá písnì. Jednou se i on pozastavil nad tím, že to tady v Tøinci nìjak nevýraznì zpívá. Otec František nám to øíkal snad stokrát, vybízel nás k aktivní úèasti. Ale! Vždy je èas se polepšit. Nezpívat není høích. Ale ti z vás, kteøí tak èiníte, pouvažujte, proè tak dìláte. Vezmìte nìkdy pøíštì sebou kancionál do kostela a zkuste to. Tøeba i falešnì, ale nestùjte a nekoukejte pøed sebe. Zkuste se pøidat. Tøeba vás i slova písnì osloví, pomohou lépe pochopit myšlenky a pravdy naší víry. A rychleji to uteèe. Vlasta Singer Ale poèítá se snaha. Myslím si, že každý vìøící úèastník mše svaté by mìl být aktivnì úèasten bohoslužby. Tím myslím i zpìvem. Potvrzuje to i platný Katechismus katolické církve, kde se píše, že „zpìv se podílí na Boží oslavì a na posvìcení vìøících“ (èlánek 1157 Katechismu katolické církve). Ale to v Tøinci není tak zcela pravda. Velká èást lidí v kostele stojí, sedí a kouká. Pøed sebe, na

knìze, na ministranty, na vše kolem. A mlèí. Ani tu pusu neotvírá jakože… No hrùza. A ještì horší je to, že velká èást farnosti do kostela ani kancionál nenosí!!!! Nìkdy mají v rukou vìci, které ani nemají s kostelem nic spoleèného. Bratøi a sestry, není to už moc silné kafé? Proè nenosíme kancionály do kostela? Proè tak malá èást lidí v kostele se úèastní bohoslužby i zpìvem liturgických písní? Proè se o to alespoò nepokusíme? Pro koho to tam ten varhaník hraje? Vždy je to projev neúcty k liturgii, dovolím si øíct, že i projev neúcty k Pánu Ježíši. Projev mdlé víry, vlažnosti, línosti a v koneèném dùsledku køesanské nevyspìlosti. Zpívají knìží, bìhem každé návštìvy u nás jsem si všimnul, že i náš Otec biskup zpívá písnì. Jednou se i on pozastavil nad tím, že to tady v Tøinci nìjak nevýraznì zpívá. Otec František nám to øíkal snad stokrát, vybízel nás k aktivní úèasti. Ale! Vždy je èas se polepšit. Nezpívat není høích. Ale ti z vás, kteøí tak èiníte, pouvažujte, proè tak dìláte. Vezmìte nìkdy pøíštì sebou kancionál do kostela a zkuste to. Tøeba i falešnì, ale nestùjte a nekoukejte pøed sebe. Zkuste se pøidat. Tøeba vás i slova písnì osloví, pomohou lépe pochopit myšlenky a pravdy naší víry. A rychleji to uteèe. Vlasta Singer

MOST 1/XV

6

Biblický kviz Co se tam stalo? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Hora Nebó (5 Moj 34,1-5) Ostrov Patmos (Zjev 1,9) Hora Ararat (1 Moj 8,4) Cesta do Damašku (Sk 9,3 nn) Stavba Bábelské vìže (1 Moj 11,7) Cesarea Filipova (Mat 16,16) Ostrov Malta (Sk 28,1) Hora Karmel (1 Král 18,20 nn) Pláò Dúra (Dan 3,1 nn) Rybník Siloe (Jan 9,1 nn) Pole u Betléma (Rút 2,1 nn, Luk 2,4.8) Bethesda (Jan 5,1 nn) Zemì Mórija (1 Moj 22,1 nn) Kána Galilejská (Jan 2.kap) Jordán (Mar 1,9) Vìzení ve Filipech (Sk 16,22 nn) Én-dár (1 Sam 28,7 nn) Cesta do Emaus (Luk 24,13 nn) Krásná brána (Sk 3. kap.) Gilgál (Joz 4,19-24)

HUMOR Chvála Pánu Moje babièka byla velmi zbožná žena a nestydìla se o své víøe mluvit a dávat jí najevo. Èas od èasu vyšla na verandu a nadšenì zavolala: "Chvalte Pána." Jejího souseda to provokovalo, a tak vždycky zakøièel zpátky: "Žádný Bùh neexistuje." Babièka byla velmi chudá a soused se rozhodl, že jí dokáže své tvrzení. Udìlal velký nákup potravin a postavil jí to pøed dveøe na verandì. Když pøíští ráno babièka vyšla ven a uvidìla všechny ty vìci, zavolala zase: "Chvála Pánu." Soused vyšel ze svého úkrytu za stromem a øíká: "To všechno jsem koupil a donesl já - a žádný Bùh neexistuje." Babièka se pousmála a øekla: "Pane, dìkuji ti za to, že jsi mi nejenom poslal jídlo, ale že jsi také nechal satana, aby za nìho zaplatil." * * * Kdo chce jít do nebe? "Kdo z vás by chtìl jít do nebe?" zeptal se faráø na hodinì náboženství. Všechny ruce vyletìly dychtivì nahoru. Jenom Petr nic. Faráø se na nìho zvídavì podíval a Petr øekl: "Já nemùžu. Máme mi øíkala, abych odsud šel hned domù."

Trzej Królowie Trzej Królowie to w tradycji chrzeœcijañskiej trzej Mêdrcy ze Wschodu (magowie, kap³ani religii zaratusztriañskiej, astrologowie), którzy udali siê do Betlejem, aby oddaæ pok³on narodzonemu Jezusowi. Wyruszyli oni z miejscowoœci Kashan, znajduj¹cej siê na terenie obecnego Iranu. Biblia nie wymienia ich imion; w zachodnim chrzeœcijañstwie popularny jest pogl¹d, i¿ ich imiona to Kacper, Melchior i Baltazar. Pami¹tk¹ tej historii jest liturgiczna uroczystoœæ Objawienia Pañskiego, w Polsce nazywana te¿ œwiêtem Trzech Króli. Obchodzona jest 6 stycznia, w pierwszych wiekach chrzeœcijañstwa wyznacza³a pocz¹tek roku liturgicznego. W niektórych regionach Polski czas pomiêdzy Bo¿ym Narodzeniem a œwiêtem Trzech Króli by³ uwa¿any za tak bardzo œwiêty, ¿e powstrzymywano siê w tym czasie od ciê¿kich prac. Œwiêto Trzech Króli nale¿y do pierwszych ustanowionych przez Koœció³. W koœciele wschodnim znane ju¿ w III wieku, natomiast w koœciele obrz¹dku zachodniego obchodzone od schy³ku IV wieku. Koœció³ wschodni ³¹czy³ uroczystoœæ Trzech Króli z Bo¿ym Na r odzeniem, obchodzonym jednoczeœnie jako uroczystoœæ Epifanii, natomiast w koœciele rzymskim Trzech Króli jest œwiêtem niezale¿nym od Bo¿ego Narodzenia. Opis pok³onu Trzech Króli znajduje siê w Ewangelii wg œw. Mateusza (Mt 2, 1-12). Ma swoj¹ symbolikê: jest pok³onem i œwiata pogan, i ludzi w ogóle, przed Bogiem Wcielonym. Wœród takiej rodziny ludzkiej narodzi³ siê Chrystus ze sw¹ zbawcz¹ misj¹, a ona w swych przedstawicielach przyby³a z ró¿nych stron, aby z³o¿yæ mu ho³d. Dlatego w tradycji chrzeœcijañskiej jeden z magów jest czarnoskóry. Uniwersalnoœæ zbawienia, ponad wszelkimi podzia³ami, zaakcentowana jest poprzez sam¹ nazwê œwiêta i jego wysok¹ rangê w koœciele. Ewangeliczna historia Trzech Króli opowiada o trzech cudzoziemcach, którzy, wiedzeni gwiazd¹, wyruszyli w drogê do Betlejem, które wyznaczyli jako miejsce narodzin na

podstawie proroctwa w Ksiêdze Micheasza (Mi 5, 1), aby z³o¿yæ pok³on narodzonemu Bogu. Po drodze wst¹pili na dwór Heroda. Ten, us³yszawszy nowinê, w narodzonym upatrywa³ rywala. Mêdrcy, odnalaz³szy stajenkê betlejemsk¹, ofiarowali Dzieci¹tku swoje dary, które nale¿a³y wówczas do najcenniejszych: mirrê, z³oto i kadzid³o (kadzid³o i mirra by³a wówczas w cenie z³ota, tê aromatyczn¹ ¿ywicê z rzadkich drzew palili w swoich pa³acach jedynie najzamo¿niejsi). Otrzymawszy podczas snu wskazówkê, aby nie wracali do Heroda, trzej pielgrzymi wyruszyli z powrotem do swych krajów inn¹ drog¹. Zwyczaj œwiêcenia tego dnia z³ota i kadzid³a wykszta³ci³ siê na prze³omie wieków XV i XVI. Poœwiêcanym kadzid³em, którym by³a ¿ywica z ja³owca, okadzano domy i obejœcie, co mia³o znaczenie symbolicznego zabezpieczenia go przed chorobami i nieszczêœciami. W tym samym celu poœwiêconym z³otem dotykano ca³ej szyi. Po uroczystym obiedzie podawano ciasto z migda³em. Ten, kto go odnalaz³ w swoim kawa³ku, zostawa³ "królem migda³owym". Znany by³ te¿ zwyczaj chodzenia dzieci z gwiazd¹, które pukaj¹c do domów, otrzymywa³y rogale, zwane "szczodrakami". Œpiewano przy tym kolêdy o Trzech Królach. Przy koœcio³ach sta³y stragany, sprzedawano kadzid³o i kredê. Od XVIII wieku upowszechni³ siê tak¿e zwyczaj œwiêcenia kredy, któr¹ zwyczajowo w œwiêto Trzech Króli na drzwiach wejœciowych w wielu domach katolickich pisano litery: K+M+B oraz datê bie¿¹cego roku. Zwyczaj ten, zna ny równie¿ w czasach obecnych, jest b³êdn¹ interpretacj¹ ³aciñskiej inskrypcji CMB Christus Mansionem Benedicat (Niech Chrystus b³ogos³awi temu domowi), choæ œwiêty Augustyn t³umaczy je jako Christus Multorum Benefactor (Chrystus dobroczyñc¹ wielu). Legenda o "trzech królach" pojawi³a siê w œredniowieczu, st¹d dzisiejsze b³êdne odczytywanie tych liter jako imion Mêdrców. Wikipedia.org

MOST 1/XV

7

Světci k nám hovoří … SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ [Thomas de Aquino] 28. ledna - památka knìz a uèitel církve Úmrtí: 1274 Patron: dominikánù, filozofù, katolických škol a fakult, knihkupcù, studentù, teologù, výrobcù tužek a je vzýván pøi sporech o pravost nauky i jako ochránce za zlého poèasí. Atributy: dominikán, drahokam, holubice, hvìzda, kalich, kniha, lilie, monstrance, pero, slunce. ŽIVOTOPIS Narodil se kolem roku 1225 jako syn hrabìte Landolfa. Byl vychováván v montekasinském klášteøe a pozdìji dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera a proto byl od rodných bratrù vìznìn, aby neèinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít øeholním životem. Po 18 mìsících se mu podaøilo uprchnout zpìt do kláštera, kde ihned složil øeholní sliby. Vzdìlával se dále v Kolínì nad Rýnem. V Paøíži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako uèitel a spisovatel dosáhl svìtové povìsti. Nejvìtším a nejznámìjším jeho dílem je "Summa teologie." Odpovìdi na všechny otázky hledal v modlitbì, která naplòovala jeho život. Pøes svou vznešenost zùstal vždy poslušným a pokorným øeholníkem, který nechtìl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu. ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI Z "nìmého vola" uèitel církve Pocházel z poèetnìjší hrabìcí rodiny, spøíznìné s císaøským rodem Hohenstaufù na severu Itálie. Historikové se na místì narození neshodují. Mohl to být zámek Roccasecca poblíž Montekasina nebo Kalabrie. Jeho otec Landolf byl hrabìtem z Akvina (odtud jeho pøíjmení), byl pánem i na Lorettu a Belcastru. Matka Teodora pocházela z knížecího rodu v Normandii. Rodièe dali Tomáše již v pìti letech na výchovu do montekasinského kláštera. Bylo to rozhodnutí otce, který chtìl mít jednoho syna opatem slavného kláštera. Tomáš byl velmi nadaný a již jako jedenáctiletý byl považován za schopného studia na vysoké škole. Své dospívání prožil na univerzitì v Neapoli pøi studiu filosofie. Mezi spolužáky volnìjší morálky se utvrdil v mravních zásadách a lásce k Bohu. Seznámil se s dominikány a s dokonèením studia (mezi 16ti a 20ti) požádal o vstup do jejich øádu. To se nelíbilo pøíbuzným a proto jako novic mìl odcestovat do Øíma a pak do Bolognì. Jeho rodní bratøi Landulf a Rinaldo s èetou svých vojákù jej zastavili za Sienou a jako zajatce ho poslali do rodného Roccasecca. Tam ho èekala matka s jeho sestrami, aby jej prosbami, lichotkami i slzami pøimìly vystoupit z øádu.

Nepomohla ani krutost bratrù, kteøí ho bili a roztrhali jeho øeholní odìv. Použili i prodejnou dívku, která ho mìla svést. Vše bez úspìchu. Tomáš se ve vìzení uèil nazpamì Písmu sv. a studoval spisy Aristotela a Lombarda. Nakonec za pomoci sester uprchl. Mladší, která jej chtìla více pøemlouvat, získal pro øeholní povolání. Tomáš odcestoval v doprovodu spolubratrù pøes Neapol a Øím do Kolína nad Rýnem. Tam byl v letech 1248-1252 žákem dominikánského vìdce a svìtce Alberta Velikého. Uplatnil tam také své filozoficko-teologické schopnosti i když byl zpoèátku pro døívìjší zážitky samotáøský a mlèenlivý, takže studenti mu dali pøezdívku sicilský "Nìmý vùl." Profesoøi pøedpovídali: "Onìmíme, až tento vùl promluví." Albertem byl navržen pro katedru na paøížské univerzitì, kde uèil v letech 1252-1259. Tomášovy schopnosti byly vynikající, ale na univerzitì bylo napìtí, které nemìlo daleko k otevøenému boji mezi svìtským duchovenstvem a žebravými øády. Tomáš mìl i tìžkosti pro Aristotelovu filozofii, které se držel dominikánský øád, ale prosazoval se vìcnou argumentací a na druhé pùsobil i svou skromností a zbožností. Dostal další pøezdívku: "Doctor Angelicus" èi "andìlský uèitel." Každou svoji pøípravu zaèínal modlitbou pøed køížem a jeho nejmilejší místo bylo pøed Nejsvìtìjší svátostí. Kristu v eucharistii také pøedkládal své spisy a jemu vìnoval své schopnosti, které uplatòoval k Boží cti a chvále. Na dotazy týkající se jeho moudrosti a uèenosti odpovídal, že prostøedky k pravé moudrosti jsou v modlitbì a postu a že pøed oltáøem a pod køížem se nauèil víc než z knih. V roce 1259 byl profesor Tomáš Akvinský jmenován generálním kazatelem v Itálii, kam byl pøedstavenými povolán. Kazatelské èinnosti se vìnoval v Neapoli. Tøi roky pùsobil v papežské kurii v Orviete a ve Viterbu. Dva roky mimo jiné vedl i øádové studium v Øímì. Na výzvu papeže Urbana IV. sestavil breviáøové a mešní texty pro svátek Božího Tìla. Znovu se do Paøíže na univerzitu vrátil v roce 1268 na pøíkaz generálního pøedstaveného øádu. V bouølivé dobì obdivuhodnì zvládl situaci a obhájil žebravé øády zejména spisy "O dokonalosti duchovního života" a "Proti pomlouvaèùm." Pak pokraèoval v psaní svého nejvìtšího díla: "Summa teologie." V tomto díle, na nìmž pracoval od roku 1265 do smrti, shrnul všechna svá bohovìdecká bádání. Po vypuknutí stávky na univerzitì r.1273 byl Tomáš svými pøedstavenými znovu zavolán do Itálie, aby v Neapoli zøídil ústøední teologické uèilištì øádu. Od konce roku jej zaèala sužovat nemoc, která souvisela s jeho vyèerpávající èinností. Zaèal s pøípravou na smrt a prožil èásteèné vidìní nebe. Následkem nazírané dokonalosti pokládal své spisy za slámu a plevy. Papež Øehoø X. svolal do Lyonu další rok všeobecný církevní snìm, na který pozval i

Tomáše Akvinského. První zasedání snìmu bylo stanoveno na 1.5. 1274. Tomáš se vydal na cestu i pøes zdravotní potíže, smrt jej však zastavila ve Fossanuova, v cisterciáckém klášteøe 7. bøezna. V roce 1323 byl kanonizován, 28.1. roku 1368 byly jeho ostatky pøeneseny do Saint-Germain v Toulouse a v r. 1567 byl vyhlášen za uèitele církve. Patronem katolických škol je oficiálnì od r. 1880. PØEDSEVZETÍ, MODLITBA Dnes vìnuji chvíli vzdìlávání ve víøe. Za pomùcku staèí k tomu køíž nebo svatostánek. Po vzoru sv. Tomáše zaènu hledat v modlitbì nejdùležitìjší odpovìdi pro život. „Bože, pùvodce moudrosti, Tys vedl svatého Tomáše, aby nám dal pøíklad horlivého úsilí o svatost a posvátnou vìdu; pomáhej i nám a rozumem poznáváme, èemu uèil, a životem ho následujeme. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, nebo on s Tebou v jednotì Ducha svatého žije a kraluje po všechny vìky vìkù. Amen.“ (závìreèná modlitba breviáøe) Jan Chlumský, catholica.cz

Místní organizace KDU-ČSL v Třinci srdečně všechny zve na

PLES který se koná v sobotu dne 19. ledna 2008 od 19:00 hodin v sále Dělnického domu v Třinci. Vstupenky v ceně 250,- Kč je možné zakoupit v neděli v domečku u kostela nebo objednat na tel. čísle 558 997 794. Powiedzia³eœ... Bóg zsy³a nam Anio³y choæ nigdy nie wiemy pod jak¹ postaci¹... I przygl¹dam siê ludziom i widzê... i dostrzegam Anio³y w oczach matki... uœmiechu ojca... uœcisku d³oni przyjaciela...

MOST 1/XV

8

Nedìlní a sváteèní liturgie v lednu Slavnost Zjevení Pánì (6.1.) 1. ètení: Iz 60,1-6; 2. ètení: Ef 3,2-3a.5-6; Evangelium: Mt 2,1-12 Žalm: odp. Budou se ti, Hospodine, klanìt všechny národy. Ref. Uwielbi¹ Pana wszystkie ludy ziemi. Svátek Køtu Pánì (13.1.) 1. ètení: Iz 42,1-4.6-7; 2. ètení: Sk 10,3438; Evangelium: Mt 3,13-17 Žalm: odp. Pán dá požehnání a pokoj svému lidu. Ref. Pan zeœle pokój swojemu ludowi. 2. nedìle v mezidobí (20.1.) 1. ètení: Iz 49,3.5-6; 2. ètení: 1 Kor 1,1-3; Evangelium: Jan 1,29-34 Žalm: odp. Hle, pøicházím, Pane, splnit tvou vùli. Ref. Przychodzê, Bo¿e, pe³niæ Twoj¹ wolê. 3. nedìle v mezidobí (27.1.) 1. ètení: Iz 8,23b-9,3; 2. ètení: 1 Kor 1,1013.17; Evangelium: Mt 4,12-23 Žalm: odp. Hospodin je mé svìtlo a má spása. Ref. Pan moim œwiat³em i zbawieniem moim. 4. nedìle v mezidobí (3.2.) 1. ètení: Sof 2,3;3,12-13; 2. ètení: 1 Kor 1,26-31; Evangelium: Mt 5,1-12a Žalm: odp. Blahoslavení chudí v duchu, nebo jejich je království nebeské. Ref. Ubodzy duchem maj¹ wstêp do nieba. * * *

Poøad bohoslužeb v lednu u

Nedìle 6.1.2008 - Slavnost Zjevení Pánì; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky.

u

Nedìle 13.1.2008 - svátek Køtu Pánì; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky; konèí doba vánoèní.

u

Nedìle 20.1.2008 - 2. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky.

u

Pátek 25.1.2008 - svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola.

u

Nedìle 27.1.2008 - 3. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky.

u

Pátek 1.2.2008 - první pátek v mìsíci.

u

Sobota 2.2.2008 - svátek Uvedení Pánì do chrámu.

u

Nedìle 3.2.2008 - 4. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky.

u

Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání.

u

Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo.

u

V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky.

u

Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní.

u

Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.

u

První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu.

Program spotkañ sobota 26. 1. 2008 - Wspólne spotkanie Sympatyków Radio Maryja i Dzieci z Kó³ka Ró¿añcowego o godz. 14:30 w salce parafialnej - Wigilijka. poniedzia³ek 28. 1. 2008 - Pierwsze spotkanie w nowym roku z Pismem Œwiêtym i Katechizmem o godz. 15:00 w salce parafialnej. Serdecznie zapraszamy wszystkich parafian.

most

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 3.února 2008. Pøíspìvky mùžete zasílat do 22.1.2008.

u

Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin (mimo dobu postní).

u

Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení.

u

Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení.

Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!

Intencje Apostolstwa Modlitwy - styczeñ 2008 Œw. Teresa jako patronka Apostolstwa Modlitwy niew¹tpliwie bêdzie siê staraæ, by nasza powszechna wspólnota modlitwy skutecznie przyczynia³a siê do budowania Koœcio³a i do przyjœcia Królestwa Bo¿ego. Wyra¿enie œw. Teresy: "Pragnê byæ córk¹ Koœcio³a i modliæ siê w intencjach Ojca Œwiêtego, oto g³ówny cel mojego ¿ycia", streszcza w niewielu s³owach to, o czym mówi¹ Statuty Apostolstwa Modlitwy, mianowicie, pomagaæ chrzeœcijanom, by zjednoczyli swoje modlitwy i swoje ¿ycie z modlitw¹ i powszechnym pos³annictwem Koœcio³a. Przypominaj¹ nam o tym co roku intencje ogólne i misyjne ojca œwiêtego. • Intencja ogólna: Aby Koœció³ usilniej d¹¿y³ do pe³nej, widzialnej jednoœci, ukazuj¹c w ten sposób coraz lepiej swoje oblicze wspólnoty mi³oœci, która odzwierciedla jednoœæ Ojca, Syna i Ducha Œwiêtego. • Intencja misyjna: Aby Koœció³ w Afryce, przygotowuj¹cy siê do swojego II Specjalnego Zgromadzenia Synodu Biskupów, nadal by³ znakiem i narzêdziem pojednania i sprawiedliwoœci na tym kontynencie, wci¹¿ nêkanym przez wojny, wyzysk i ubóstwo.