ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Fakulta životního prostředí
Význam spontánní sídelní zeleně na příkladu hlavního města Prahy DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jana Möllerová,CSc. Diplomant: Michaela Zemková 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury. V Praze 25.7. 2008 Podpis………………
Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mě přivedli k tématu mé diplomové práce a podporovali mě všestranně během jejího vypracování, ať již cennými podněty či kritickým myšlením. Z nejbližších patří dík hlavně mým rodičům, babičce a příteli Ondřeji Nohejlovi a všem přátelům, kteří se mnou procházeli „pražskou divočinu“. Zvláštní dík patří Jiřímu Sádlovi za inspiraci a konzultace a za otevření tématu „nové divočiny“. Děkuji velice RNDr. Janě Möllerové CSc. za vedení diplomové práce, obětavé čtení, všechny podnětné připomínky a milou atmosféru během práce. Dále musím poděkovat Lukáši Jačkovi za pomoc s GIS a technickou podporu, bez níž by patrně moje práce nikdy nebyla uskutečněna.
Abstrakt: Význam spontánní sídelní zeleně na příkladu hl. města Prahy Na území hlavního města Prahy se nachází mnoho zelených ploch, na nichž není uplatňován žádný management. Tyto plochy se obvykle nacházejí na místech, kde je nevyjasněná působnost spravujících subjektů. Většinou se nacházejí podél komunikací, vodních toků, na soukromých plochách ležících ladem. Tato část zeleně zabírá téměř třetinu rozlohy hlavního města a pro potřeby analýzy byla označena jako nekontrolovaná zeleň a rozdělena do 7 kategorií na základě hlediska územního plánu a již uskutečněného vegetačního mapování. Zohledněno bylo rovněž hledisko historické. Zmapovány byly i plochy zemědělské půdy, které sice podléhají managementu, ale pro potřebu celkové analýzy byly zahrnuty a odlišeny. Analýza postihuje i potenciální ohrožení ploch nekontrolované zeleně, ať již zástavbou či změnou managementu. Kategorizace nekontrolované zeleně napomohla porozumět historickému, funkčnímu (biologickému a krajinně ekologickému) ale i kulturnímu a sociálnímu významu studovaného objektu. Díky tomu bylo možné posoudit, které z ploch nekontrolované zeleně patří mezi cennější a bylo by vhodné je zachovat či využít jako krajinnou zeleň. Nejzajímavější části nekontrolované zeleně se nacházejí na území městských částí, jež byly připojeny k tzv. „velké Praze“ v roce 1922 a obsahují cenné biotopy – většinou relikty původní vesnické zemědělské krajiny jako například staré extenzivní sady a pastviny. Důležitou roli hraje také zeleň podél železničních tratí. Můžeme však nalézt i zeleň, jež není příliš cenná ani z hlediska estetického, ani ekologického. Jedná se většinou o zpustlou, původně okrasnou zeleň. Cílem práce bylo vytvořit v mapování novou vrstvu nekontrolované zeleně a ukázat, že tyto plochy mají význam jako biokoridory a jejich absence by vedla k ohrožení celkové biodiverzity města a to i té části, jež je zákonem chráněná.
Abstract: Importance of spontaneous urban green areas described on the example of the capital city of Prague In Prague, capital city of Czech Republic, there are a lot of green areas without any specific management. These places are usually situated in areas without clearly defined management responsibilities. They can usually be found alongside communications, watercourses and fallow lying private properties. This part of the urban green areas occupies almost 30% of the total area of Prague and in this study was classified as uncontrolled greenery and was divided into 7 categories from the point of view of urban and regional planning, previous vegetation mapping and history. Categorization also includes agriculture land, which is not really uncontrolled greenery; however it was included in the analysis for better understanding of the structure of greenery in the city. The analysis also includes potential danger for areas of uncontrolled greenery, both by new planed construction and by changes in management. Categorization of uncontrolled greenery helped to understand the historical, functional (biological and landscape-ecological), esthetical and social importance of greenery in the region of Prague and showed the parts of uncontrolled greenery, which belong to the more valuable ones and are appropriate for future use and conservation as land greenery. The most interesting parts are situated in city districts incorporated into so called “greater Prague” in 1922, which contain valuable biotopes – mostly relicts of former rural agricultural landscape such as old extensive orchards, meadows and grazing land. Greenery along the railway tracks also plays an important role. On the other hand, there is a lot of greenery not valuable neither from aesthetical, nor ecological point of view. It consists mainly of former decorative, now desolate greenery. The aim of the thesis was to introduce a new map layer of uncontrolled greenery in the mapping and show that these areas are important as bio-corridors for migration of organisms and their absence would endanger the overall biodiversity in the city, including the parts of it, which are protected by law.
OBSAH 1Úvod ......................................................................................................................................... 1 1 Literární přehled................................................................................................................. 3 2.1Fenomén „nové divočiny“................................................................................................. 3 2.2.Praha jako fenomén.......................................................................................................... 4 2.3.1. Geomorfologie Prahy ............................................................................................... 4 2.3.2. Klima a geografická poloha Prahy ........................................................................... 7 2.3.3. Vegetace na území Prahy ......................................................................................... 8 2.3.4. Fauna ...................................................................................................................... 10 2.2.3.Praha z hlediska historicko-sociologického ............................................................ 12 2.3.Základní ekologie ruderálních stanovišť........................................................................ 17 2.3.1.Synantropní stanoviště ............................................................................................ 17 2.3.2. Expanzní a invazní rostliny .................................................................................... 18 2.3.3. Šíření cizích expanzních plevelů............................................................................ 18 2.4. NZ a biodiverzita........................................................................................................... 19 2.4.1. Druhová diverzita stanovišť ................................................................................... 19 2.4.2. NZ jako spojnice a mosty v krajině........................................................................ 20 2.5.Pražský systém péče o zeleň .......................................................................................... 21 2.5.1. Rozdělení zeleně .................................................................................................... 21 2.5.2. Ochrana přírody...................................................................................................... 23 3.Současný stav NZ.................................................................................................................. 24 3.1. Jak hodnotit NZ............................................................................................................. 24 3.1.2.Hodnocení z hlediska vegetační mapy .................................................................... 25 Vegetační mapa Prahy.................................................................................................. 25 Hodnocení NZ z hlediska vegetační mapy................................................................... 27 3.1.3.Hodnocení z hlediska územního plánu................................................................... 28 Územní plán hlavního města Prahy.............................................................................. 28 Hodnocení NZ z hlediska ÚP hl.m. Prahy ................................................................... 30 3.1.4.Modelový příklad mapování NZ ............................................................................. 31 3.2 výčet a charakteristika jednotlivých kategorií................................................................ 33 3.2.1. Železnice ................................................................................................................ 33 3.2.2. Stráně...................................................................................................................... 34 3.2.3 Cenné lokality ......................................................................................................... 36 3.2.4 Poříčí ....................................................................................................................... 37 3.2.5 Travní porosty ......................................................................................................... 40 3.2.6. Zeleň v zástavbě ..................................................................................................... 42 3.2.7. Stromové porosty ................................................................................................... 43 4 Metodika........................................................................................................................... 45 4.1.Výzkum současné situace............................................................................................... 45 4.2. Mapové podklady.......................................................................................................... 45 4.3. Zpracování dat pomocí GIS .......................................................................................... 46 4.3.1. Vytvoření nové vrstvy GIS .................................................................................... 46 4.3.2. Kategorizace dat..................................................................................................... 46 4.3.3. Atributová tabulka.................................................................................................. 47 4.3.4. Výpočty .................................................................................................................. 47 4.4. Hodnocení výsledků...................................................................................................... 48 5 Výsledky........................................................................................................................... 49 5.1.Celkový přehled ............................................................................................................. 49
5.1.1. Železnice ................................................................................................................ 51 5.1.2. Stráně...................................................................................................................... 52 5.1.3. Poříčí ...................................................................................................................... 53 5.1.4. Travní porosty ........................................................................................................ 54 5.1.5. Zeleň v zástavbě ..................................................................................................... 55 5.1.6 Cenné lokality ......................................................................................................... 56 5.1.7. Stromové porosty ................................................................................................... 57 Analýza ohrožení.................................................................................................................. 58 5.2.1. Celkový přehled ..................................................................................................... 58 5.2.2. Ohrožení jednotlivých kategorií............................................................................. 59 6 Diskuse ............................................................................................................................. 60 6.1.Význam NZ .................................................................................................................... 60 6.1.1.Význam z hlediska propojenosti všech složek pražské přírody .............................. 60 6.1.2.Význam krajinně estetický ...................................................................................... 60 6.1.3.Kulturně – sociologický význam............................................................................. 61 6.2. Současná situace............................................................................................................ 61 6.2.1. Využití území v rámci ÚP...................................................................................... 61 6.2.2. Významná centra NZ ............................................................................................. 62 6.3.Výhledy do budoucna..................................................................................................... 63 6.3.1. Plánované změny v ÚP .......................................................................................... 63 6.3.2. Různé pohledy na management řešené oblasti....................................................... 63 6.4. Potenciální ohrožení...................................................................................................... 65 6.4.1 Ohrožení obchvatem ............................................................................................... 65 6.4.2. Ohrožení zástavbou ................................................................................................ 66 6.4.3. Ohrožení změnou managementu............................................................................ 66 6.5. Návrhy využití ploch NZ............................................................................................... 67 6.5.1.Paradox ochrany NZ............................................................................................... 67 6.5.2. Příklady možného managementu ........................................................................... 67 6.5.3. Obecná doporučení................................................................................................. 68 7 Závěr................................................................................................................................. 69 8 Seznam literatury................................................................................................................... 70 9 Přílohy ................................................................................................................................... 74 Hodnocení NZ z hlediska ÚP hl.m. Prahy ................................................................... 74
Motto: HADINČE, co myslíš: má ježek také pravdu? A možno vymyslit anebo říct něco krásného, například nějaký nesmrtelný verš, a nezdáti se vzbouřencem? Sláva azuru! Sláva azuru! (Jakub Deml, Moji přátelé)
1 Úvod Při pohledu z některého z pražských vrchů se nám skýtá bizarní pohled na pražskou kotlinu. Je-li trochu zamlžený obzor a kontury nevystupují příliš ostře, můžeme pozorovat, jak se věže kostelů a zástavba vynořují z šedozeleného pozadí převládající zeleně. Kdesi v té změti hučí všechny životní pochody města, ale z pohledu z výšky se zdá, že zeleň pomalu prostoupila město. Je to zvláštní zjištění. Při pohledu na mapu Prahy zdaleka tolik zelených ploch nenalezneme. Zato objevíme mnoho bílých ploch. Není to ani zeleň, ani zástavba. Co jsou tedy ona „bílá místa Prahy“? Porovnáním základní fyzické mapy s ortofotomapou zjišťujeme, že jsou to vesměs zelené plochy neobhospodařované zeleně, která tiše osídlila volné plochy okolo komunikací, železnic, na nevyužitých pozemcích či v okolí industriálních objektů, ale i kusy hodnotné přírody, které se však nedostalo ochranného statutu přírodní památky. Vybarvíme-li si tyto bílé plochy zeleně, máme před očima vskutku jiný obraz, než je tradiční denaturalizovaná představa velkoměsta. „I když nebudeme počítat ta nejpřirozenější stanoviště mimo zástavbu, jako jsou parky a lesoparky, příměstské louky nebo v Praze všech těch osmdesát šest chráněných přírodních území, město je z biologického pohledu jen trochu odlišným stanovištěm, ve výsledku však stejně dobrým, jako je les nebo louka. Příroda ve městě se (jako kdekoliv jinde) vyvíjí a má svou historii, hierarchii a svoje zákonitosti.“ (Špryňar, 2004) Stojíme zde před novým přírodním fenoménem, na který nemůžeme použít tradiční klasifikace, ale zároveň mu nemůžeme odepřít vlastní hodnoty. Je zároveň odrazem naší vlastní kultury, která osciluje mezi funkčností a racionálním využitím na jedné straně a potřebou kompenzovat tuto racionalitu jistou dávkou iracionálního romantismu. V srdci města tak prožíváme jakýsi „návrat k divočině“. Pozorujeme, že „Praha se vylila přes okraj vltavské kotliny a prosakuje sídlišti a hypermarkety do venkovní krajiny. Zároveň se však projevuje postagrární obrat krajinného vývoje směrem k revivalu divočiny. A tak to lze vidět i obráceně: divoký les dnes znovu čenichá za svodidly dálnic, kolonizuje úhory a dvory opuštěných továren, podmaňuje si staré sady, prosakuje do města sterými cestami.“ (Sádlo& Pokorný, 2004a) Jak se k tomuto fenoménu „Nové divočiny“ postavit? Je to něco, co je dokladem úpadku a chaosu? Ovšem je to regrese kulturní krajiny, degradace čistých, po dlouhá tisíciletí krystalizujících krajinných struktur. Zároveň je to ale i návrat k přirozenosti. (Sádlo, 2004b) Cílem této práce je pokusit se zhodnotit pražskou „divočinu“ bez emocí a romantického podtextu. Za tímto účelem byla vypracována definice nekontrolované zeleně (dále jen NZ), která zahrnuje plochy zeleně, které nespadají ani pod obhospodařovanou zeleň parků a zahrad, ani pod statutárně chráněnou zeleň přírodních památek či pražských lesů. Je to tedy součást městské zeleně, která nemá specifický management a dá se říct, že se o ní doslova nikdo nestará. Jsou to nejčastěji plochy podél tratí, savanovité loučky na pozemcích ležících ladem, všeliké porosty ruderálního charakteru, ale i teplomilné křoviny na svazích a cenná stanoviště na plochách opuštěných sadů a pastvin. Zvláštní postavení pak má půda zemědělská, která není „divočinou v pravém slova smyslu“, ale vzhledem k současným krajinným trendům a využití pozemků byla do hodnocení zahrnuta rovněž. Zmapování NZ a kategorizace jejích složek umožnilo alespoň částečně analyzovat stav pražské přírody jako celku, ne jen jako jednotlivých ostrůvků, reprezentovaných přírodními památkami. Výsledky práce taktéž podporují domněnku, že nekontrolovaná zeleň tvoří významnou složku městské přírody a její absence by vedla k ohrožení celkové biodiverzity města. Pokud by se tyto plochy zastavěly, případně kultivovaly na parkovou a 1
okrasnou zeleň, nejspíš by došlo k zásadnímu narušení biokoridorů a migračních drah pro rostliny i živočichy, což by mohlo mít důsledky i pro tu část městské přírody, která je statutárně chráněná. Kromě vlastní kvantifikace a kategorizace dat jsem se pokusila charakterizovat studovaný fenomén i z historického a sociologického hlediska, které by nemělo být opomíjeno, zvláště pak, chceme-li si klást otázku, jak tato území využít v budoucnosti. Velký význam zde budou samozřejmě hrát ekonomické a politické zájmy, ale i postoj veřejnosti a subjektů ochrany přírody. „ Pohybujeme se zde v oblasti, kde nebyly (možná naštěstí) stanoveny pevné pojmy a naše subjektivní hodnocení vycházejí z tradičních kulturních paradigmat. Naši představu o žádoucí krajině formovali v českém prostředí zejména umělci 19.a počátku 20. století. Pro ochránce přírody bude nesnadné najít estetický vztah a citové pouto k „nové divočině“.“(Librová, 2005) Lze však zároveň očekávat, že v prostředí expandujícího města, které generuje čím dál více amorfní a zcela ahistorické pseudourbánní struktury, budeme stále více vyhledávat místa přirozená a nepoznamenaná činností inženýrského plánování.
2
2 Literární přehled 2.1Fenomén „nové divočiny“ Proč vůbec označovat něco jako opuštěné plácky, křoví, prorostlé ruiny a bývalé zahrádky jako fenomén? Nestačilo by je jednoduše zařadit podle katalogu biotopů či jiných klasifikačních nástrojů? Neupravené a zapomenuté plochy tu byly vždy a většinou vnímány jako negativní doklad toho, že někdo něco zanedbal. Nicméně záleží na úhlu pohledu. Jevem se může stát všecko, co nám stojí za to - záleží jen na tom, na čem komu záleží. Vymezení fenoménu jako celku. Znamená to zkoumat jeho funkci v krajině, variabilitu, vztah k obdobným fenoménům. (Sádlo,2000) Pokusme se tedy uchopit „novou divočinu“ jako krajinný fenomén: Byla okolo nás vždy, ale patrně její kontury začaly vyvstávat v posledních desetiletích ostřeji než dřív v kontrastu s růstem města a suburbie. Města, ne již jako sídla, ale spíše administrativního centra a předměstí – ne již jako idylický kompromis mezi přírodou a městem, ale jako amorfní přeliv do okolní krajiny, který není ani městem, ani venkovem a postrádá sociální i historickou kontinuitu. (Cílek, 2006) Možná proto máme potřebu nacházet krajinný řád tam, kde jsme ho dříve nehledali. Začínáme si uvědomovat, že opuštěný pozemek proměnivší se v savanovitou keřostep má svou vlastní dynamiku a estetiku. Po funkční stránce je pro obyvatele města taktéž využitelný – možná více než udržovaný park. Psi zde mohou volně pobíhat, sedět můžete kdekoliv, postavit domeček v křoví vám také nikdo nezakáže. Kvete zde růže šípková, vlčí mák, hadinec, celíky…Trávu nikdo neseče, je pravidelně sešlapávána, keře tvoří drobné shluky, ale nepokrývají celou plochu. Jsou zde vyšlapané cestičky a mezi křovím mýtinky svědčící o tom, že plochy jsou různě funkčně využívané…Polozarostlá skládka skrývá staré střepy, rozbitý kočárek a děravý hrnec… Nejsou to však jen savanovité loučky. Můžeme rozlišit celé škály různých travních porostů a různých typů vegetace, v závislosti na tom, jaké měřítko ke zkoumání zvolíme. Společným jmenovatelem však je, že jsou takto osídlovány plochy pozměněné člověkem. Ne vždy zcela zničené (např. čerstvé výsypky a haldy) ale třeba jen v minulosti obývané a specificky využívané, zanechané ladem. Dalšími charakteristikami je přítomnost expanzních druhů které jsou schopné rychle kolonizovat nové území, ruderalizace a eutrofizace, časté disturbance. To co dříve bylo typické pro periferii města se ustavuje jako nový krajinný řád, zatímco původní periferie je zastavována sklady a hypermarkety a místo bezinek zde potkáte stříbrné smrčky a katalpu s vyměřeným místem uprostřed zámkové dlažby. Nicméně za parkovištěm u hypermarketu již začíná džungle. „Nová periferie je místy transgresí kultury nad přírodu, místy však návratem ztracené divočiny a vůbec nejčastěji propletencem podivné, leč plnokrevné přírody se stejně podivnou kulturou.“ (Sádlo & Pokorný, 2004a) Naše libé pocity z krajiny souvisí zároveň s „pamětí krajiny“ a „geniem loci“. Potřebujeme vnímat historickou kontinuitu krajiny a cítit, že se v ní „vyznáme“. Potřebujeme nacházet místa a objekty skrze které se ke krajině vztahujeme.(Cílek, 2006, 2001) V tradiční představě idylické venkovské krajiny to může být lípa, místo výhledu do krajiny, kaplička. V případě krajin „nové divočiny“ to může být třeba akátová džungle, ruina zarostlé fabriky či výhled z mostu na nádražní kolejiště. Možná svérázný genius loci, ale alespoň nějaký. 3
Tušíme, že s krajinným řádem, tak jak jsme ho znali se něco děje. Společenské změny které započaly průmyslovou revolucí začínáme vnímat i na krajinné úrovni. Nejmarkantněji můžeme vnímat ústup fyzické přítomnosti člověka z krajiny. „Přítomnost člověka v krajině je dnes virtuální – všude vidíme důsledky lidské činnosti, mnohde vedoucí až k jakémusi odpřírodnění (denaturaci) krajiny. Tvářnost současné krajiny je výsledkem konkrétních, jednoznačných a vzájemně neprovázaných lidských aktivit (pole – dálnice – skládka…) a zároveň je pustinou.“( (Sádlo & Pokorný, 2004c) „Novou divočinu“ můžeme takto chápat i jako „spontánní složku „postagrární krajiny“. Obtížně vymezitelnou, neboť je úběžníkem mezi přírodou, kulturou a jejími historickými nahodilostmi. Naleznete zde ostružiny, plevele, odpadky, ale i vzácné druhy. I vzhledem k velikosti ploch, které jsou takto spontánně osídleny, má smysl se s ní zabývat jakožto s fenoménem, ať již vítaným, odsuzovaným, či čistě jen udivujícím.
2.2.Praha jako fenomén 2.3.1. Geomorfologie Prahy Geomorfologická diverzita Prahy zakládá i vysokou kulturní a přírodní diverzitu hl. města. Hlavním geomorfologickým činitelem zde byla řeka Vltava a její přítoky. Složitý a rozmanitý podklad dal vzniknout mnoha enklávám, které přímo v srdci hlavního města hostí významná rostlinná a živočišná společenstva, která, co do počtu vzácných druhů, směle konkurují chráněným krajinným oblastem. Navíc řeka Vltava, která na počátku čtvrtohor tekla asi o 100m výše než dnes, si prorazila cestu Prahou a odkryla nám sledy hornin až do období starohor a vytvořila během střídání ledových a meziledových dob složitý reliéf říčních teras, které dávají Praze charakteristický stupňovitý charakter (Obr.1.). Obr.1.
(převzato z Kubíková et al., 1979) Kvartér se vyznačuje střídáním chladných období ledových dob, glaciálů s teplejšími dobami meziledovými, interglaciály. V glaciálech převládalo podnebí chladné a suché, v meziledových dobách bylo podobné dnešnímu. Střídání klimatu se podepsalo na typech sedimentů. V glaciálech docházelo vlivem klimatu ke zvýšení erozní
4
činnosti. To je vidět právě na údolí Vltavy, kde se vytvořily morfologicky dobře patrné říční terasy. Na počátku čtvrtohor tekla Vltava o 100 metrů výše než dnes a během pleistocénu se promlela až k proterozoickému podloží. Stavba teras je nejlépe patrná ze schématu. (dnešnímu zahloubení odpovídá nejnižší, maninská terasa, která se vytvořila v poslední, würmské době ledové. Nejnižší nivní úroveň byla datována do období 4-6000 let B.P.)
Charakteristickým rysem reliéfu Prahy je kontrast mezi zarovnanými povrchovými útvary (odtud také zažité označení pražská plošina) a hluboce zaříznutými údolími vodních toků, často lemovanými strmými skalami a stráněmi. Různé stáří hornin a odolnost vůči erozi dala vzniknout výrazným terénním útvarům tvořeným především ordovickými křemenci, buližníky, proterozoickými a staropaleozoickými horninami, diabasy a vápenci. (Obr.2.) Tyto strukturní hřbety a hřbítky jako např. Ládví, Košíře, Vítkov a celé pásmo hřbítků mezi Žižkovem a Hloubětínem díky strmým svahům tvoří podstatnou část pražské přírody (ať již obhospodařované či NZ). Z mladších hornin, které se významně podílí na stavbě reliéfu Prahy, jmenujme pískovce a opuky křídového útvaru. Tvoří typické stolovité útvary (Petřín, Bílá Hora). Obr.2.
Geologická mapa Prahy (podle podkladů ČGÚ Praha) - převzato z Kovanda et al.,2007) Nejrozsáhlejší plochu zaujímají v Praze horniny ordoviku, které tvoří podklad městského centra, rozsáhlé plochy na V a pásy na SZ a JV. Převažují málo odolné břidlice a prachovce, na něž se váží sníženiny a plošinaté níže položené okrsky. Vltavské údolí se v úseku budovaném těmito horninami kotlinovitě rozšiřuje. V ordoviku vystupují i polohy odolných světlých křemenců, které tvoří dva víceméně paralelní pruhy - starší křemence skalecké na bazi dobrotivského a mladší řevnické na bazi libeňského souvrství. Tvoří vyvýšeniny i skalnaté hřbety jako je Skalka v Košířích, Vítkov, Bílá skála v Libni nebo Rohožník u Dubče. Vyšší odolnost vykazují rovněž souvrství flyšové povahy, v nichž se tvrdé pískovce až křemence střídají s břidlicemi. Jde především o souvrství letenské, které tvoří skalní výchozy v letenské stráni, hřbet Hradčan, výraznou Vyšehradskou skálu i známý výchoz vztyčených vrstev nad silnicí u Závisti.
5
Na Ordovickou sedimentaci navazuje sedimentace siluru a posléze devonu, která tvoří významné vápencové útvary na levém břehu Vltavy. Křídové horniny a jejich útvary jsou pozůstatky poslední mořské sedimentace v pražském prostoru. Nejmladší –terciérní a kvartérní usazeniny vyplňují terasy a deprese a pokrývají nejvýše položený severní okraj pražské plošiny. (Chlupáč, 1988; Kříž, 1985; Kříž, 1999; Kubíková et al. 1979)
Zastavitelnost těchto ploch je značně ovlivněna svahovými pohyby, ke kterým dochází na rozhraní spodnokřídových jílovců a nadložních-často zvodnělých pískovců. Akumulační útvary naopak vznikají jako fluviální sedimenty říčních teras nebo eolické sedimenty – váté spraše, které změkčují a kopírují původní reliéf. Z hlediska zkoumaného objektu NZ mají tyto útvary význam díky různým inženýrskogeologickým vlastnostem, které ovlivňují zastavitelnost území. Terasové štěrkopískové uloženiny představují vhodné základové podmínky. Vltavské pleistocénní terasy taky skutečně jsou jádrovou, nejintenzivněji zastavěnou částí Prahy. Naopak spraše a sprašové hlíny tvořící například severní plošinu Prahy jsou pro zakládání staveb nevhodné a jsou ceněny jako zemědělská půda. Úroveň nenižší- maninské terasy, včetně ostatních vltavských přítoků je tvořena holocenními náplavami hlinitopísčitého až jílovitohlinitého charakteru. Ač jsou tyto náplavové říční sedimenty k výstavbě nepříliš vhodné, byly již od středověku zastavovány a reliéf byl upraven. Nicméně při větších povodních tyto části města vždy utrpěly škody. (Poslední povodně v roce 2002 přinesly v tomto směru dokonce změnu v územním plánu a vltavská niva mezi Zbraslaví a Chuchlí původně určená k výstavbě je nyní převedena převážně na funkci krajinné zeleně a sloužící sportu a oddechu) Reliéf Prahy byl již od středověku intenzivně přetvářen a měněn. Antropogenní navážky a násypy vznikaly po celou dobu osidlování (na Starém Městě dosahují 6-8m), neboť obyvatelé Starého města a Malé Strany se snažili zvýšit břehy a zabránit tak zaplavování nejníže vybudovaných částí města. V posledním století navíc přibyly skládky komunálního a průmyslového odpadu. Pro NZ mají právě navážky a antropogenní půdy veliký význam, neboť jsou často ponechány ladem a spontánně osídlovány rostlinami i živočichy. Jako základová půda jsou navážky nevhodné. Jsou málo únosné, silně a nepravidelně stlačitelné. Jsou totiž většinou nestejnorodé a neulehlé. I staré nezhutnělé navážky výkopových zemin vykazují při přetížení velké sedání. Navážky městského odpadu obsahují organické zbytky a jsou zcela neúnosné a často i toxické. (M. Kleček, J. Král., Z. Lochmann in Kovanda et al.2007) Pro výskyt NZ má také velký význam těžební činnost. Po celou dobu osídlování Prahy byl stavební materiál obvykle těžen přímo na místě. Těžba vápenců, opuk a ostatního lomového kamene, cihlářských hlín a stavebních písků dala vzniknout novým přírodním lokalitám. Zatímco vývojový trend v rozvoji města (ale i krajiny jako celku) byl zcela opačný – zaměřený na odstraňování terénních nerovností či přímo skal a skalek, těžební činnost paradoxně přispěla k zvýšení ztracené geomorfologické a přírodní diverzity. (Ve smyslu neintenzivní lokální těžební činnosti.) Právě staré opuštěné lomy a hliníky patří k hodnotnější části NZ, mnohé z nich jsou již chráněny statutem přírodní památky, nicméně jejich bezprostřední okolí spadá do NZ. (Cílek V. in Kovanda et al.,2007)
6
2.3.2. Klima a geografická poloha Prahy Hlavní město Praha leží na rozhraní geomorfologických celků o různé nadmořské výšce, geomorfologii a tedy i celkovým charakterem přírodních podmínek. 3 Zásadně odlišné celky- Česká křídové tabule, Jihočeská vysočina a vrchovina Berounky- mají teplotní výkyvy a úhrny srážek v závislosti na nadmořské výšce. (Viz Tab.1.) Praha má vlivem vysoké geomorfologické diverzity i rozdíly klimatické. Klima jednotlivých míst v členitém terénu může být značně odlišné od průměrných hodnot. Nejtepleji je v našich zeměpisných šířkách na svazích o sklonu 300 , naopak severní svahy jsou výrazně chladnější, nejchladněji bývá na dnech uzavřených údolí, kam stéká po svazích studený vzduch a vytváří tak údolní inverze. Specifické mikroklima výrazně ovlivňuje rozšíření organismů na daném území. Některé druhy mají právě na území Prahy hranice svého přirozeného rozšíření, navíc údolí Vltavy tvoří přirozenou cestu šíření organismů ze severní teplé nížiny do jižní pahorkatiny. (Kubíková et al., 1979) Zachování těchto migračních drah má z hlediska ochrany přírody velký význam a k jejich udržení přispívá významnou měrou i NZ. Tab.1. Rozdílné klimatické charakteristiky v rámci území Prahy
stanice Nadmořská výška Pobaba 183m Kunratice 288m Říčany 401m (Kubíková et al., 1979)
Průměrná roční teplota 8,80 8,10 7,80
Roční úhrn srážek 476mm 534mm 623mm
Pražské území se nachází na rozhraní mezi oblastí mírně teplou, suchou s mírnou zimou a oblastí mírně teplou, suchou, převážně s mírnou zimou.(Vesecký et al.,1958) Toto klima podmiňuje vznik lesostepi a opadavého listnatého lesa (Kubíková et al., 1979) Podnebí ve městě samém je pak ovlivněno ještě efektem tzv. tepelného ostrovu města- průměrná teplota vzduchu o stejné nadmořské výšce je minimálně o 10C vyšší než v okolní krajině vlivem koncentrace tepelných zdrojů, menšími ztrátami výparu a změněným režimem odtoku v urbanizovaných územích. (Němec et al., 2008) Dále hrají roli koncentrace znečišťujících plynů (Tab.3.) a stupeň urbanizace. Výrazným klimatotvorným faktorem ve městě je hustota zástavby. (Sládek, 2000) Ta vzhledem k vývojovým trendům stále stoupá a s ní i průměrná teplota města, jak je vidět z dat Českého hydrometeorologického ústavu stanice Klementinum. (Tab.2) Tab.2. Vzrůst průměrných teplot v centru Prahy v období 1961-2000 Charakteristika
1961–1990
1971–2000
průměrná roční teplota vzduchu
+10,0 °C
+10,4 °C
průměrná teplota vzduchu v lednu
-0,2 °C
+0,7 °C
průměrná teplota vzduchu v červenci
+19,7 °C
+20,1 °C
průměrný roční srážkový úhrn
469,7 mm
456,5 mm
(Podle ČHMÚ, 2005)
7
Tab.3. Průměrné roční koncentrace Nox na území Prahy v roce 2006
(Hlavní město Praha, Atlas životního prostředí, 2008) Z modelového příkladu koncentrací NOx je patrné, jak geomorfologie a stupeň urbanizace ovlivňuje koncentrace oxidů dusíku v různých částech Prahy.
2.3.3. Vegetace na území Prahy Vegetace na území Prahy je ovlivněna geografickou polohou ve středu Evropy, klimatickým rozhraním mezi termofytikem a mezofytikem a geomorfologickou diverzitou území. (Obr.1) Obr.1. Fytogeografické členění Prahy
Fytogeografická mapa Prahy (Němec et al., 2008)
8
Dle fytogeografického členění se Praha nachází na rozhraní dvou obvodů: českého termofytika a Českomoravské mezofytika. V rámci Českého termofytika zasahují do Prahy fytogeografické okresy Středočeská tabule, Český kras, Dolní Povltaví, Pražská plošina a nepatrně Střední Polabí. Z obvodu Českomoravské mezofytikum zasahuje okres Střední Povltaví k soutoku Berounky s Vltavou a dále k Libuši a Točné, kde navazuje na okres Říčanská plošina. Ten je vymezen proti Pražské plošině linií vedoucí od Libuše ke Krči, přes Chodov, Háje, Pitkovice, Koloděje, Běchovice do Klánovic
Díky těmto vlastnostem je rostlinstvo Prahy velmi bohaté a najdeme zde širokou škálu přirozených společenstev se vzácnými druhy. Tyto enklávy jsou zahrnuty do rozsáhlé sítě systému ochrany přírody na území hl. města Prahy. (viz kapitola 2.5.2 Ochrana přírody) Celkově můžeme shrnout vegetaci následovně (Tab.1.): Tab.1. Společenstva přirozená, stabilní, v rovnováze se současným klimatem a stanovištěm Dubohabrové lesy Mírně Kyselé doubravy narušená Suťové lesy Olšiny, vrbiny Potoční jeleniny Prameniště Mokřady Skály Silně narušená
Prahy podle narušení a ekologických podmínek Společenstva přirozená, nestabilní, V různých stádiích sukcese
Společenstva umělá
Skalní stepi Vřesoviště Pastviny Plečiny Teplomilné křoviny
Louky Pobřežní rybníků
Ruderální vegetace
Pole Sady Parky Okrasné zahrady Upravené vodní toky Monokultury jehličnanů a exot
porosty
(Kubíková et al., 1979) Přesné počty rostlinných druhů zatím nebyly vyčísleny, nicméně ve skupině chráněných území na JV Prahy bylo napočítáno přes 700 druhů. Jde o květenu skalní, lesní a luční, případně mokřadní a vodní, v počtech není zahrnuta ruderální květena synantropních stanovišť ani druhy vysázené v parcích a zahradách. S těmito typy by květena Prahy o hodně překročila 1000 druhů. (Pro srovnání veškerá květena bývalého Československa včetně vysokohorských druhů obsahuje na 3000 druhů) (Němec et al., 2008)
9
Rostou zde rostliny s výrazně odlišnými ekologickými nároky a odlišným zeměpisným rozšířením. Celkové klima podmiňuje vznik lesostepi a opadavého listnatého lesa (Kubíková et al., 1979), jak je vidět na geobotanické mapě potenciální přirozené vegetace Prahy. (Obr.2.) Obr.2. Potenciální přirozená vegetace Prahy
Geobotanická mapa Prahy (podle Geobotanické mapy ČSSR, listy Praha a Tábor - Mikyška R. a kol., 1969-převzato z Němec at al., 2008)
Pro hodnocení NZ můžeme shrnout, že zmapované plochy jsou společenstva umělá či společenstva přirozená, nestabilní v různých stádiích sukcese. Ze společenstev umělých pak zvláště ruderální společenstva, jež jsou botanicky zajímavá, nicméně ochranářsky nepostižitelná. (Kubíková et al., 1979) (Pro pole a sady je vyčleněn v mapování NZ zvláštní status) Společenstva přirozená, nestabilní v různých stádiích sukcese jsou ochranářsky ocenitelnou částí NZ a tvoří většinou mozaiku s ochranářsky málo cennou vegetací. NZ často splňuje funkci biokoridorů, díky kterým se mohou šířit původní, ale i nepůvodní druhy po území Prahy. Likvidace biokoridorů by pro chráněná území znamenala vytvoření „ostrovních podmínek“, které vedou k ochuzování populací i celých společenstev.
2.3.4. Fauna Kdežto my, kdož jako pražští obyvatelé žijeme v bloku Prahy déle tisíce let, aniž jsme ji kdy opustili nebo přenechali někomu jinému, mění se zvířecí druhy před tváří města neustále. Zvířata jsou daleko citlivějšími pražskými občany nežli lidé. Každá kulturní éra ve vývoji Prahy, znamenající podstatnou změnu jejího
vnějšku, způsobila zároveň výměnu značné části živočišstva. Staří usedlíci se vystěhovali a místo nich přišli noví. Julius Komárek, Neznámá tvář Prahy, 1941
10
Stejně jako flóra je pestrá i fauna hlavního města. Bohužel se vzrůstající urbanizací ale hlavně necitlivými zásahy do biotopů řada druhů mizí. Naopak jiné druhy které našly v městském prostředí ekvivalentní náhradu za své přirozené biotopy se do města stěhují. (Sojky, straky, poštolky…) Dle obývaných biotopů lze rozdělit faunu přibližně do třech kategorií (Tab.1) Tab.1. Příklady rozšíření některých živočichů na území hl.města Prahy
prostředí Urbanizované území
Příklad stanoviště Parky Vnitrobloky Půdy a krovy
Vodní
Říční břehy
Podmáčená stanoviště Mokřady Rybniční soustavy říční koryto Přirozené a Skalní stepi polopřirozené biotopy Suťové lesy Teplomilné křoviny Pastviny vřesoviště
Příklady živočichů hrdlička zahradní, holub hřivnáč, veverka obecná sojka obecná, sova pálená netopýr rezavý, netopýr večerní, poštolka obecná potápka obecná, lyska obecná, labuť velká, kachna divoká, slípka zelenonohá skokan skřehotavý, ropucha obecná, užovka obojková polák chocholačka pstruh obecný ještěrka zelená, bělozubka šedá, zmije obecná roháč obecný reliktní stepní druhy střevlíkovitých a nosatcovitých
Úplné výčty živočichů přítomné v jednotlivých biotopech přesahují rámec této práce, celkově však lze říci, že stejně jako rostliny, jsou i vzácné a reliktní druhy (především bezobratlých) vázány na přirozená společenstva skalních stepí a jiných teplomilných společenstev. Pro představu celkového počtu druhů uvádíme přehled v Tab.2. Tab.2. Příklad organismů Střevlíkovití brouci Motýli Ptáci Obojživelníci Plazi Ryby savci
Přibližný počet druhů 280 2000 243 11 7 30 60
11
Na plochách NZ předpokládáme výskyt zejména druhů schopných se přizpůsobit a odolávat negativním vlivům prostředí, ale i druhů vzácných, případně vázaných na konkrétní druhy rostlin. Žádná celková studie však v tomto směru nebyla zatím pořízena, nicméně například na fauně měkkýšů lze demonstrovat celkovou diverzitu stanoviště, kdy vysoké diverzitě odpovídá výskyt druhů s úzkými vazbami na prostředí. Právě z těchto studií se ukazuje, že přirozených stanovišť vlivem urbanizace ubývá a naopak přibývá druhů typických pro ruderální stanoviště (Ložek, 1985) To potvrdily i studie výskytu střevlíkovitých (Carabideae). (Veselý,2006) Příčiny změn jsou kromě zastavování ploch hlavně ve změně hospodaření – pustnutí luk, pastvin a extenzivních sadů, které byly až do 50.let udržovány pastvou.
2.2.3.Praha z hlediska historicko-sociologického Fenomén rozhraní Praha, nazývaná srdcem Evropy, je skutečně nejlépe charakterizována tím, že leží ve středu respektive na rozhraních. Jsou to rozhraní nejen geografická (Praha je přibližně ve stejné vzdálenosti jak k Baltskému, tak k Jaderskému moři) a ekonomická či strategická (již před vznikem Prahy jako města je doložen brod přes Vltavu a čilá obchodní činnost, existence hradišť a osad), ale i rozhraní geomorfologických celků a rozhraní klimatických okrsků. V neposlední řadě můžeme Prahu chápat i jako společensko kulturní rozhraní východu a západu. Na rozhraních obvykle vzrůstá diverzita (myšlena v tomto případě obecně, ne jen jistý druh diverzity, i když předmětem této práce je především biodiverzita města), neboť na průniku dvou celků nacházíme prvky obou – tedy až dvojnásobné množství prvků, než mají jednotlivé celky. Pak nás již nepřekvapí, proč je Praha tak pestrým přírodním, společenským a kulturním prostředím jakým je. Historie osídlování První hradiště vznikala již od 8.stol.n.l. na skalních plošinách se strategickým umístěním (např. Šárka, Butovice, hradiště „Na Zámkách“ v Bohnicích) (Hrdlička, 2007) Právě oblast Šáreckého údolí, Trojské kotliny, Prokopského údolí a další lokality patřící do tzv. starosídelní oblasti byly od starověku přetvářeny člověkem hlavně pastvou a zemědělským osídlením krajiny. Relikty této zemědělské krajiny se zachovaly dodnes a není náhodou, že jsou dnes předmětem ochrany jako významné krajinné celky a přírodní parky. Sídelní struktura pražského území se zásadně změnila po polovině 9. století. Tehdy slovanská hradiště v Šárce, Butovicích a v Bohnicích, organizačně spojená se starší společenskou strukturou, ztratila svoji někdejší funkci a další vývoj osídlení začaly utvářet nové faktory. Začalo vznikat město s mocensko kulturním centrem symbolizovaným Pražským hradem a k němu přilehlá Malá Strana. Pravý břeh byl osídlen později, protože byl z hlediska záplav rizikový a teprve pozdější úpravy a navážky dovolily rozšiřování výstavby v původní říční nivě.(Hrdlička, 2007) Historie vnitřního města je historií mnoha generací navážek, které pocházejí z bouraček starých domů, sklepů a velkých požárů Prahy. Stavebním odpadem byly nejenom zpevňovány břehy, ale zároveň zaváženo a zužováno koryto řeky, takže např. v Dittrichově ulici, kam běžně zasahovaly jarní vody, dnes leží původní niva až v hloubce 10 m. (Cílek, 2007)
12
Suroviny na stavbu románského města se těžily přímo na místě. Povrch byl intenzivně přetvářen. Vody pražských potoků byly sváděny strouhami a potrubím. Původní místa pramenišť a vodních toků, vyvěrajících obvykle na bázi teras, můžeme odhadovat bez hydrogeologického průzkumu i jen z pomístních názvů jako „Na rybníčku“, „Na Blátě“ či „Na Louži“. Největší expanzi zažívají města ve 13.století. Jsou zakládána města o jasném plánu a na strategických místech jako správní a mocenská centra. Karel IV. zakládá roku 1348 Nové město pražské a to již na základě velkorysého urbanistického plánu, nicméně středověké město zůstává za hradbami a pražské čtyřměstí čítá na 40 000 osob. Paleobotanický výzkum vnitřního pražského města a okolí hradeb ukazuje na silné antropogenní znečištění a ruderalizaci. Najdeme zde pyly a semena plevelů typických pro smetiště, zbořeniště a okolí hnojišť.(Více viz kapitola 2.3.Základní ekologie ruderálních stanovišť.) Zajímavý pohled na životní prostředí, tentokrát těsně za hradbami středověké Prahy, nám poskytuje výzkum zaniklého vodního příkopu v ulici Na Příkopě. Jak ukazují botanické rozbory, do strouhy byly vyváženy odpadky a fekálie. Podél strouhy vedla frekventovaná cesta, jak dokazuje hojné zastoupení druhů sešlapávaných stanovišť. Na opuštěných místech v okolí příkopu a v zóně staroměstských hradeb pravděpodobně rostla společenstva víceletých druhů nitrofilních rostlin: nevzhledná křoviska bezu, bršlice, lopuchů a pcháče. (Pokorný, 1999) O nadměrném znečištění a šíření chorob nacházíme v historických pramenech mnoho správ. Právě morová rána šířící se z východu – pověstná černá smrt- přiměla patrně Karla IV. k radikálnímu řešení hygienické situace města a výstavbě Nového města pražského.(Cílek, 2006) V podstatě až do 19.století zůstává Praha městem obehnaným hradbami a s přilehlými vesnicemi za hradbami města s rozsáhlými pastvinami, sady a vinicemi (Jako Libeň, Košíře, Bubny, Vršovice, Žižkov…) Z dobových pramenů můžeme se například dočísti o cestě pražského měšťana Hartingera za sedmileté války, kterak se vydal obhlédnout bitvu u Štěrbohol. Popis jeho pěší cesty z Malé Strany do Malešic přes vrch Parukářka podél usedlostí Na Pražačce a přes dnešní Spojovací dokládá vesnický charakter tehdejší příměstské krajiny, z pohledu dnešního pak je zajímavé, že „ pruské vojsko dostalo se do blat pod Štěrboholy, kde těžce nohy vytahovalo“. (Hradčanský, 1927) 19.století je pro Prahu stejně jako pro jiná evropská města klíčové – počátek průmyslové revoluce a technizace výroby vede k zakládání fabrik a provozů, obvykle na předměstí (Karlín, Smíchov). Vzniká železniční síť, město se otvírá do okolní krajiny, neboť hradby přestávají mít ve věku moderního boje smysl. Právě v této době vzniká fenomén periferie a tím, svým způsobem, i fenomén „nové divočiny“. Přechod mezi městem a volnou krajinou, jež jakoby nenašel svou vlastní určitou podobu. Není městem ani přírodou, i z hlediska společenského má zvuk čehosi nežádoucího, trpěného nicméně postupně získavšího vlastní svéráz. V roce 1922 je trend rozšiřování Prahy završen projektem tzv. Velké Prahy, kdy byly připojeny k Praze obce okresu karlínského, smíchovského,vinohradského, žižkovského a zbraslavského.1 Po svém založení měla 676 000 obyvatel na rozloze 17 164 ha (171,64 km2). 1
Hlavní město Praha (tzv. Velká Praha) vzniklo 1. ledna 1922 na základě zákona č. 114/1920 Sb. n. a z. a prováděcích nařízení vlády připojením 37 obcí a osad. Připojeno byl obce: 8 obcí karlínského okresu: Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja, Vysočany (vládní nařízení 459/1921 Sb. n. a z.) (Mikulec et al, 1997)
13
Intenzivní migrace, pracovní příležitosti a opouštění zemědělského způsobu venkovského života utváří charakter předválečné Prahy, která dosáhla v roce 1939 1 miliónu obyvatel. Bytová krize v 30.letech vede k zakládání tzv. nouzových kolonií ze zbytků stavebního materiálu, jejichž status je nezákonný, nicméně obyvatelům poskytuje, byť často velmi improvizovanou, střechu nad hlavou. (Ouředníček, 2003) Tyto nouzové stavby vznikající ilegálně na periferii města i společnosti jako takové a dodnes ovlivňují tvářnost některých čtvrtí.Tyto oblasti se staly i jedním z modelových příkladů nekontrolované zeleně v zástavbě (viz kapitola 3.2.6. zeleň v zástavbě). S poválečnými politickými změnami přichází období, kdy dochází k rozbíjení po staletí udržovaných kulturních ale i krajinných struktur. Pro pražskou přírodu to znamená zásadní dopad – pastviny, louky a sady udržované pastvou leží ladem, přechod na intenzivní způsob hospodaření již s pastvou nepočítá. To nejcennější z pražské přírody tak pomalu upadá až do doby prvních občanských aktivit Českého svazu ochránců přírody v roce 1979, kdy je zároveň vydáno stěžejní dílo o pražské přírodě Pražská příroda a její ochrana (Kubíková et.al., 1979). Autoři v knize upozorňují na mimořádnou biologickou a geomorfologickou diverzitu Prahy a poukazují i na fenomén „ochranářsky těžko postižitelných“ ruderálních stanovišť a spontánní složky městské zeleně. Ostatně ochrana přírody v Praze čerpá z tohoto zdroje dodnes. Zatímco 50.léta jsou ve znamení „výstavby nového na místě zbořeného starého“, v 70.létech pak přichází stavby panelových sídlišť „na zelené louce“ a expanze Prahy. Znamená to, mimo jiné, posun periférie a její rozšíření. V porevolučním období postihuje Prahu jev, který již proběhl ve spojených státech a ve srovnatelných městech západní Evropy – rozlézání města do suburbií. Stojíme tedy na jedné straně před problémem vylidňování města, ztráty jeho historické identity a převedení původní sídelní oblasti na změť administrativních budov a center řídících další virtuální světy spolu s obchody a parkovišti. Na druhé straně lidé utíkají z venkova do města za příležitostmi a za prací. Tvář venkova i tvář města se pomalu ztrácí a rozbředává do „sídelní kaše“, což je skutečně používaný termín, který se objevil v Německu (často se také používá neutrálnější výraz Zwischenstadt neboli meziměstí) Fenomén suburbie, zvláště pak takové, která nemá historickou kontinuitu a nerespektuje krajinu a celkovou obytnou funkci prostoru, dává vzniknout perverzní kombinaci cizokrajných dřevin úhledně obložených borovou kůrou, zámkové dlažby, kukuřičného pole, bláta a prapodivného rostlinného společenství na rozhraní divočiny a kultury. Tento jev můžeme patrně bez nadsázky nazvat ztrátou krajiny. (Cílek 2004, Cílek 2006)
14 obcí smíchovského okresu: Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín, Vokovice 10 obcí král. vinohradského okresu: Braník, Hodkovičky, Hostivař (bez osad Milíčov a Háje), Krč, Michle, Nusle, Podolí, Vršovice, Královské Vinohrady, Záběhlice (vinohradský okres současně zanikl, obce Chodov, Šeberov a nová obec Háje byly převedeny do říčanského okresu, Kunratice do zbraslavského okresu) 4 obce žižkovského okresu: Hrdlořezy, Malešice, Staré Strašnice, Žižkov (žižkovský okres současně zanikl, obec Štěrboholy byla převedena do říčanského okresu) 2 části obcí zbraslavského okresu: osada Malá Chuchle (z obce Velká Chuchle), část Modřan zvaná Zátiší zároveň připojena k Hodkovičkám (Mikulec et al, 1997).
14
Současnost Současný stav hlavního města je výslednicí mnoha faktorů a historických okolností z nichž největší dopad měly velké společenské změny – ať již ve 14., 19., či 20.století. I přes trend centralizace, urbanizace a plánovité výstavby se na území Prahy zachovalo množství historických struktur. Některé z nich mizí bez povšimnutí, jiné jsou až křečovitě konzervovány a požívají ochrany státních orgánů. Je zajímavé, že i v současnosti přetrvává vysoké procento zemědělské půdy. Tabulka 1. dokumentuje stav z roku 1994.(Tab.1.) Tab.1. Druhy pozemků na území hl. města Prahy (ha) Zemědělská půda celkem - orná půda - zahrady - ovocné sady - louky - pastviny Nezemědělská půda celkem - lesní půda - vodní plochy zastavěné plochy - ostatní plochy
21.341 15.694 4.013 747 552 325 28.271 4.852 1.070 4.494
(Zpracováno dle Němec et al., 2008) Stav k roku 1994, zemědělská půda činní 42% celkové výměry města, z toho až 70% půda orná. Vysoký podíl mají i tzv. ostatní plochy.
V posledních 10 letech je s trendem výstavby rodinných domků ohrožena především zemědělská půda. Ačkoliv úbytek zemědělské půdy v Praze činí 1,7% (v celé ČR je to 0,4%) stále činní překvapivě vysoké procento. Změny ve velikosti ploch podle druhů jsou patrné z grafu 1.
17.855
. Graf 1.Úbytky a přírůstky ploch podle druhů pozemků v letech 1995 až 2004 dle českého statistického úřadu
(Český statistický úřad, Hlavní město Praha, 2008)
15
V katastrálních územích hl. m. Prahy jsou v zastoupení druhů pozemků velké rozdíly. Více než z poloviny zastavěno je nejmenší k.ú. Josefov, následují Nové a Staré Město. Naopak nejvíce zemědělské půdy (více než 90 %) je okrajových k.ú., což jsou vlastně obce, které byly k Praze připojeny v roce 1974 (Sobín, Královice, Hájek u Uhříněvsi, Březiněves). Největší přeměnu zemědělské půdy na zastavěnou plochu, případně na tzv. ostatní pozemky - plochy určené jako skladištní a dílenské prostory nebo stavební místa - zaznamenáváme v posledních 10 letech na území Letňan, Štěrbohol, Zličína, Stodůlek a Třebonic, tedy tam, kde jsou velká soustředění komplexů hypermarketů s jejich skladovými a administrativními zázemími. Zde úbytek zemědělské a hlavně orné půdy činí více než 25 %.
16
2.3.Základní ekologie ruderálních stanovišť 2.3.1.Synantropní stanoviště Na stanovištích ovlivněných člověkem vznikají specifická společenstva plevelných rostlin, která označujeme jako ruderální neboli rumištní vegetaci. Plevelné (segetální) rostliny jsou typičtí R-stratégové – krátce žijící druhy schopné rychlého šíření a tím snadno vychytávající lokální příležitosti k životu. (Sádlo & Pyšek, 2004a) Osídlují snadno volné plochy, jsou reprodukčně úspěšnější než rostliny s přirozeným výskytem na původním stanovišti. Snášejí lépe extrémní výkyvy teplot, disturbance a zasolení, jsou schopny rychle regenerovat a šířit se.(Hejný, Jehlík, 1998) Ruderální společenstva jsou spontánně vznikající porosty rostlin osídlující různé hospodářsky nevyužité plochy. Druhové složení a rozšíření ruderálních společenstev je do značné míry ovlivňováno současným i dřívějším hospodářským využitím okolní krajiny. Během historického vývoje Prahy se vyvíjela i ruderální společenstva a diferencovala se na ruderální fytocenózy městského a venkovského osídlení. (Kopecký, 1985) Paleobotanický výzkum středověké Prahy dokládá hojný výskyt ruderálních druhů jako lebedy (Atriplex oblongifolia, A. patula), merlíky (Chenopodium album, Ch. hybridum, Ch. opulifolium), pelyňky (Artemisia) a další. Dále, pro zbořeniště příznačné druhy jako blín černý (Hyoscyamus niger) a hadinec obecný (Echium vulgare). Tam, kde vytékaly z domů splašky a močůvka, rostla kopřiva žahavka (Urtica urens), sléz přehlížený (Malva neglecta), dvouzubec trojdílný (Bidens tripartitus) a opět některé druhy merlíků (Chenopodium ficifolium, Ch. vulvaria). Na frekventovaných komunikacích rostly druhy sešlapávaných stanovišť jako rdesno ptačí (Polygonum aviculare), jitrocel větší (Plantago major) nebo chmerek roční (Scleranthus annuus). (Pokorný, 1999) Dle tradiční středoevropské klasifikace se synantropní rostliny dělí na: apofyty – druhy domácího původu, šíří se na synantropních stanovištích (např. Artemisia vulgaris, Cirsium arvense, Rumex obtusifolius, Stellaria media, Urtica dioica) archeofyty – druhy cizího původu, zavlečené k nám člověkem do konce středověku, většinou z Předního Východu nebo z Mediteránu (např. Ballota nigra, Bromus sterilis, Descurainia sophia, Sisymbrium loesselii) neofyty – druhy cizího původu, zavlečené do území v novověku, většinou z jiných kontinentů (např. Elodea canadensis, Epilobium ciliatum, Galinsoga parviflora, Reynoutria japonica, Solidago canadensis) Současné ekologické členění rozlišuje : původní druhy (native species) • expanzní druhy – šířící se původní druhy nepůvodní druhy (adventivní, alien) – zavlečené člověkem do volné přírody mimo kulturu • náhodně se vyskytující (casual) – pravidelně se nerozmnožují a jsou závislé na pravidelném přísunu diaspor • naturalizované (naturalized) – pravidelně se rozmnožuji a jejich výskyt je víceméně trvalý invazní (invasive) – šíří se a vytvářejí rozsáhlé populac (Chytrý, 2008) S uvedenými pojmy pak souvisí krajinné procesy apofytizace, neofytizace a ruderalizace. 17
2.3.2. Expanzní a invazní rostliny Z hlediska krajinné ekologie považujeme za „nebezpečné“ právě rostliny, jež se šíří rychle, velkoplošně a na úkor rostlin jiných, zvláště pak vzácných a chráněných. Hodnocení „nebezpečnosti“ jednotlivých druhů je výslednicí vlastního lokálního dopadu (Zda invadující rostlina mění své okolí k horšímu), finančních a energetických nákladů na její odstranění (zda je cíl reálný a náklady adekvátní výsledku), rychlosti, s jakou je rostlina schopna se šířit. (Sádlo & Pyšek, 2004a) Je třeba poznamenat, že mnohé druhy, které dnes chápeme jako domácí musely nutně v minulosti být invazní či expanzní. Všechno nové bývá přijímáno s nedůvěrou, již sám anglický termín „alien“ asociuje cosi nebezpečného a nežádoucího, (ostatně bezdomovci, uprchlíci a emigranti často obývají podobná stanoviště předurčená na okraj společnosti a kultury jako výše zmíněné rostliny). Nutnost diferencovaného přístupu vyplývá z prostého faktu, že jednotlivé invaze mají různý průběh a samozřejmě také různé důsledky. Jak který pokus o invazi dopadne, závisí na mnoha faktorech. Roli hrají biologické a ekologické vlastnosti druhu, prostředí, v němž invaze probíhá, a také náhoda a načasování. Leckdy stačí nepatrně změnit podmínky a druh, který několik desítek let poklidně přežíval, začne invadovat. (Sádlo & Pyšek, 2004b)
2.3.3. Šíření cizích expanzních plevelů Česká republika je poměrně náchylná k invazím, což je dáno polohou ve středu Evropy, hustým osídlením (v osídlené krajině jsou časté disturbance-motor rostlinných invazí) a hustou sítí řek, silnic a železnic (diaspory se šíří podél liniových struktur). (Pokorný&Sádlo 2004d) Na území ČR má pro šíření adventivních rostlin prvořadý význam železnice a to hlavně nákladní doprava. Pomocí ferroviatické agestochorie, tedy rozšiřování diaspor pomocí železniční dopravy, se k nám dostávají diaspory hlavně v dováženém obilí, olejninách, technických plodinách, ale i dřevu a stavebních materiálech. Migrace probíhá v rovnoběžkovém směru. V minulosti u nás převažovaly východní plevele dovezené z bývalé SSSR a z Číny, dnes převažují spíše plevele americké provenience. Synantropní stanoviště v obvodu železničních komunikací mají některé společné vlastnosti: • četné plochy bez vegetace – snížená konkurence domácích rostlin • mladé, antropogenní půdy – umělé formy reliéfu • výsušná stanoviště • zvýšená teplota, neboť substrát má většinou tmavý povrch • neustálé antropogenní působení, trvalý přísun nových diaspor Seřaďovací a nákladová nádraží jsou tak pionýrské ekotopy v pravém slova smyslu a stávají se ohnisky šíření adventivních rostlin. Nacházejí se zde zejména teplobytné rostliny schopné odolávat extrémním podmínkám (Jehlík, 1998). Výše popsané společné vlastnosti typické pro obvody železničních komunikací jsou společné i dalším antropogenním stanovištím. Invazní rostliny jsou tedy častou složkou NZ. Z tohoto důvodu by měly být plochy NZ sledovány jako potenciální zdroj invazních rostlin. 18
2.4. NZ a biodiverzita 2.4.1. Druhová diverzita stanovišť Druhová diverzita stanovišť se značně liší.( Pro vyčlenění opravdu hodnotných území byla zavedena kategorie cenné lokality). Obecně jsou druhově bohaté lokality, jež jsou již svou morfologií, substrátem a okolními podmínkami silně diverzifikované, (jako je to typické pro kategorii železnice či stráně a částečně i kategorie poříčí, tam kde nedošlo k násilným úpravám břehu). Bohatost stanoviště klesá, začne-li expandovat jeden agresivní druh, který pokryje celou plochu NZ. Příklady takových rostlin jsou z adventivních druhů křídlatka japonská či pajasan žlaznatý z domácích pak např. plamének plotní či třtina chloupkatá. Porosty trnovníku akátu, které většinou slouží jako příklad druhově ochuzeného antropického společenstva, navíc s přítomností invazní dřeviny, časem mohou přejít ve smíšený les s cenným podrostem hájových bylin. (Sádlo&Pyšek, 2004b) Zvláštní kategorií jsou pole s monokulturou zemědělských plodin. I zde však můžeme najít zajímavá společenstva na okraji polí, pozůstatky mezí a polních cest, která jsou však rozlohou příliš malá na to, aby pro ně byla vyčleněna zvláštní kategorie. Krajinu lze považovat za dynamickou strukturu, jež je tvořena ploškami a propojena v síti vzájemných toků energie liniovými prvky na podkladu krajinné matrice (převládající homogenní plochou která se liší charakterem od ostatních plošek) Obecně se biodiverzita ploch NZ řídí stejnými mechanismy jako jiné krajinné struktury. Hrají zde roli: • Velikost plochy (více druhů na větší ploše) • Stáří (čím starší, tím diverzifikovanější společenstvo) • Stupeň izolace (izolace od zdroje snižuje migraci a tedy i biodiverzitu) • Diverzifikace povrchu (s členitostí povrchu vzrůstá i biodiverzita) Vztah velikosti plochy a počtu druhů není lineární, podle teorie ostrovní biogeografie jsou větší ostrovy (respektive plochy) osídlovány pozvolněji (faktor stáří). Izolovanost může vést k prostorovému odříznutí od zdrojových ploch a postupný úbytek druhů, nebo naopak k zachování nějakého reliktního stavu, jež by v konkurenci s migrujícími organismy těžko obstály.. (Forman and Godron, 1986,) Z toho tedy vyplývá, že nelze zcela obecně stanovit řídící pravidlo na této úrovni, neboť výjimky jsou zvláště v heterogenní krajině, kterou Praha bezesporu je, častější než pravidla. Co však lze s jistotou označit jako faktor výrazně ovlivňující diverzitu plochy je: • Tvar plochy • Poměr vnitřního prostředí plochy ku okraji Plochy s členitým okrajem nepravidelných tvarů mají větší diverzitu, protože se zde objevuje ekotonální efekt rozhraní (též okrajový efekt). Plochy protáhlých tvarů mají logicky více uplatněný okrajový efekt než plochy kulaté o stejné rozloze. Podobně funguje i efekt výběžků (poloostrovů). 19
Právě tato lemová společenstva jsou však těžko postižitelná na úrovni krajinné analýzy. V úvahách o funkci NZ a jejím managementu by právě tvar a ona „liniová“ funkce měla být brána v potaz.
2.4.2. NZ jako spojnice a mosty v krajině Dynamická struktura krajiny je dána její propojeností a toky energií mezi jednotlivými součástmi. Pro dynamiku krajiny hrají roli velikosti a tvary plošek, jejich přístupnost respektive izolovanost, intenzita vzájemných interakcí a agregovanost (shlukovitost) struktury. (Forman and Godron, 1986, pp.91-256) Snahou ochrany přírody a krajiny je zajištění této propojenosti a prostupnosti prostředí pro organismy plánováním biocenter a biokoridorů na úrovni lokální, regionální i nadregionální, v rámci územního systému ekologické stability (ÚSES). Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je, podle § 3 písmene a) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb (AOPK, 2008) NZ z tohoto hlediska tvoří významné propojení mezi ostatními krajinnými prvky a může tvořit biokoridory ale i biocentra lokálního významu.
20
2.5.Pražský systém péče o zeleň 2.5.1. Rozdělení zeleně Pražská zeleň spadá pod péči magistrátu hl. města Prahy, do 1.4.2001 odbor životního prostředí od 1.4.2001 samostatný odbor městské zeleně (obvykle se užívá zkratka OMZ MHMP). Pražský systém péče o zeleň je založen na rozdělení ploch podle významu, ne tedy funkce či vlastnictví, jak je vymezeno v ÚP nebo v generelu zeleně. Podle významu pak jsou směřovány prostředky na údržbu. Systém je založen na stanovení ploch podle priority (Tab.1) Péči o zeleň v majetku hl. m. Prahy zajišťuje město prostřednictvím: • • • •
odboru městské zeleně (OMZ MHMP) odboru správy majetku (OSM MHMP) městských částí organizací zřizovaných městem
(zejména Pražská botanická zahrada, Zoologická zahrada Praha, Lesy hl. města Prahy, správa pražských hřbitovů, Technická správa komunikací) Tab.1. Rozdělení ploch zeleně podle významu Zařazení
podle
Rozsah lokalit
Druh zeleně
správce
I. plochy mimořádného
30 lokalit – více
památky zahradní architektury, parky I.kategorie
OMZ MHMP
významu
než 4 500 ha
Zahrady Pražského Hradu a palácové zahrady,
Jiné právní subjekty
Zoologická zahrada, botanické zahrady,areály
Příspěvkové
mimořádného významu nad rámec Prahy*
zřizované městem
Parky II. kategorie**
Městské části
Parky III.kategorie ***
Městské části
Ostatní plochy zeleně
OMZ MHMP
významu
II. plochy
30 – více než 1
celoměstského
000 ha
organizace
významu III. plochy městského
65
významu
necelých 1 000 ha
lokalit
–
IV. plochy doplňkové
neurčeno
(Upraveno dle ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze, 2008) * Šárka, Čimický háj, Ďáblický háj, Stromovka, Hradčany, Malá Strana, Letná a Letenské sady, Břevnov a Markéta, Obora Hvězda, Prokopské údolí a Dalejské údolí, Chuchelský háj, Cikánka, Velký háj a Staňkovka, Vítkov a Krejcárek, Olšanské a Židovské hřbitovy, Vyšehrad, Kunratický a Michelský les, Modřanská rokle, Komořanský háj - Točná, Vinoř a Satalice, Vidrholec, vodní nádrž Hostivař, Kozinec, Milíčovský les, Chotkovy sady, Trojský zámek, Radotínská stráň, Malý háj - Radotín a Kamýk ** Historické parky obsahující významné architektonické prvky jako např. Riegrovy sady, Havlíčkovy sady, Vojanovy sady, Františkánská zahrada ***Ostatní parky komponované více jako rekreační zeleň např.: Folimanka, Židovské pece, Skalka…
Rozdělení ploch podle významu určuje prioritní plochy a tím pak vynakládání prostředků na údržbu, nicméně člení zeleň i podle druhu (tab.2.)
21
Z hlediska NZ má význam kategorie „drobné vodní toky, vodní díla“ a „ostatní zeleň“. Tab.2. Rozdělení ploch zeleně podle druhu Druh zeleně Zahradní komplexy, parky, zahrady a parkově upravené plochy, uliční stromořadí
vlastník Hlavní město Praha Jiné subjekty
správa OMZ MHMP Městské části
Lesy
Hlavní město Praha
Lesy hl. m. Praha (příspěvková organizace hl. m. Prahy usměrňovaná OMZ MHMP)
Stát Fyzické a právnické osoby Hlavní město Praha
Lesy ČR, s.p. vlastníci, případně Lesy hl. m. Prahy, pokud je údržba spojená s rekreačním využíváním lesů (na základě smlouvy mezi vlastníkem a městem)
Zvláště chráněná území
Stát
Drobné vodní toky, vodní díla
Fyzické a právnické osoby Hlavní město Praha Stát
Ostatní zeleň
Hlavní město Praha Jiné subjekty
Hlavní město Praha prostřednictvím OMZ MHMP, které deleguje správu na příspěvkové organizace CHKO Český kras MŽP ČR Lesy ČR,s.p. Vlastníci, neziskové organizace jako ČSOP, pozemkové spolky Hlavní město Praha prostřednictvím OMZ MHMP, které deleguje správu na příspěvkové organizace Lesy ČR, s.p. Zemědělská vodohospodářská správa Povodí Vltavy Povodí Labe péči o zeleň ve správě organizací zřízených městem si zajišťují tyto organizace sami, např. hřbitovy (Správa pražských hřbitovů), silniční zeleň (Technická správa komunikací), zeleň podél vodotečí ve správě města (Lesy hl. m. Prahy - středisko vodní toky péče o zeleň ve správě jiných právních subjektů je prováděna na základě smluvních vztahů
(Upraveno dle ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze, 2008)
Je příznačné, že NZ nacházíme právě v té oblasti, kde začínají být nejasnosti v majetkových vztazích. Není jasně vymezeno, kdo je vlastník, správce či osoba správou pověřená. . Zvláštní kategorii představuje veřejně přístupná zeleň ve správě jiných právních subjektů, a to zeleň podél vodotečí (ve správě Povodí Labe, Povodí Vltavy) a zeleň podél železničních tratí (ve správě ČD). Zeleň, která není svěřena MČ a není ve správě OMZ MHMP ani příspěvkových organizací, je spravována odborem správy majetku MHMP prostřednictvím mandátních firem. Pokud jde o soukromou zeleň, péče i financování nejsou v kompetenci samosprávné působnosti orgánů hl. m. Prahy. (ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze, 2008) Z toho vyplývá, že NZ tedy nalézáme nejčastěji na pozemcích podél vodotečí, na pozemcích ČD, na soukromých pozemcích a obecně na pozemcích s nevyjasněnou působností správního orgánu.
22
2.5.2. Ochrana přírody Podle systému zvláštní ochrany přírody daných zákonem č. 114/1992 Sb. se na území hl. města Prahy se nachází 88 chráněných území a 11 přírodních parků. Chráněny jsou geologické památky a významné profily, plochy s výskytem vzácných druhů organismů, původní biotopy. Přírodní parky jsou větší celky zasluhující ochranu. Jde o oblasti, které ve smyslu zákona nejsou považovány za zvláště chráněná území, přesto v nich na rozdíl od jejich okolí platí přísnější pravidla a některá zvláštní omezení. Většina CHÚ se nachází na území přírodních parků, jejichž smyslem je vytvořit ochranný rámec krajiny jako takové a to včetně kulturních památek a dalších estetických hodnot. V přírodních parcích je jejich vyhláškou regulováno hospodářské využívání prostředí a výstavba. V souvisle nezastavěných částech přírodního parku je stavební uzávěra. (Němec et al., 2008) Z NZ se nachází v přírodních parcích pouze některé části kategorie železnice a výjimečně některé plochy s evidentní absencí managementu a s biotopem charakteristickým pro NZ. Obr.1.Přírodní parky Prahy
11.přírodních parků o rozloze 6000ha (z celkových cca 50 000ha) Botič-Milíčov, Draháň-Troja, Klánovice-Počernice, Košíře-Motol, Modřanská rokle-Cholupice, Radotínské údolí, Rokytka, Říčanka, Prokopské a Dalejské údolí, Šárka Lysolaje (ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze, 2008)
23
3.Současný stav NZ 3.1. Jak hodnotit NZ Prvním předpokladem realizace zmapování NZ bylo stanovení kriterií, co všechno spadá do NZ. Základní kritériem sice je ona „nekontrolovanost“, spontánnost a absence managementu, ale pokud cílem práce má být zároveň analýza prostorových vztahů všech zelených složek města včetně závislosti a propojenosti obhospodařované zeleně s NZ, pak je vhodné zahrnout i případy které nejsou NZ v pravém slova smyslu jako např. zemědělská půda a zahrádkářské kolonie a vyčlenit jim zvláštní kategorie. Druhým zásadním krokem bylo stanovení nějaké základní klasifikace, jejíž počet tříd nesměl být příliš veliký, ale zároveň měl adekvátně zachytit všechny důležité prvky tak, aby byla získaná data použitelná pro prostorovou analýzu. Protože zkoumané plochy NZ jsou často specifické právě tím, že se nacházejí na rozhraních a nedají se pevně definovat, bylo potřeba stanovit maximum objektivních kritérií co ještě je a co už není předmětem zkoumání, a minimalizovat kritéria subjektivní. Objektivní kritéria navíc musela být kompatibilní s použitými informačními zdroji a literaturou. Základním zdrojem byla vegetační mapa Prahy a mapa územního plánu hl. města Prahy. Zdaleka ne všechny zájmové plochy jsou ve vegetační mapě zmapovány, takže nešlo kritéria vybrat pouze podle vegetační mapy. Stejně tak nešlo jednoznačně stanovit podle funkčního využití ploch v ÚP co je a není NZ. Výsledek je tedy syntézou obojího. Pro kvalitativní zhodnocení byl použit Katalog biotopů ČR. (Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů české republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.) Jednotky hlavní části katalogu zahrnují ty biotopy, které jsou tradičně ve středu zájmu ochrany přírody. Při terénním mapování biotopů však je účelné zaznamenávat i ostatní biotopy, byť jsou ochranářsky bezcenné vzhledem k silnému vlivu člověka, případně mohou být z hlediska biodiverzity významná, ale jejich konzervativní ochrana není možná kvůli přímé závislosti na ekonomické činnosti člověka. (Chytrý M. (2001):Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem.Většinu biotopů lze podle katalogu biotopů zahrnout do kategorie X- Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem, ale některá lze najít i v kategorii T sekundární trávníky a vřesoviště, S1- Skály sutě a droliny, K-Křoviny a M- mokřady a pobřežní vegetace. Na území hlavního města tedy bylo vymezeno 7 základních kategorií a 4 subkategorie, jež jsou vyústěním funkčního využití, geomorfologie a biologických charakteristik biotopu. • Železnice • Stráně • Cenné lokality • Poříčí • Stromové porosty • Zeleň v zástavbě - zahrádkářské kolonie
24
- ostatní zeleň v zástavbě • -
Travní porosty travní porosty –pole ruderalizované travní porosty, savany a TTP
Tuto kategorizaci je nutno vnímat striktně v kontextu hlavního města Prahy a není univerzálně aplikovatelná pro jiná města, neboť zásadní roli zde hrála specifická geomorfologie Prahy a historické aspekty. Jedním z cílů práce bylo taktéž zmapovat potenciální ohrožení NZ, aby bylo možné zhodnocení v širším kontextu a dlouhodobém výhledu. V případě potvrzení hypotézy o potřebnosti NZ ve vztahu k zeleni obhospodařované a statutárně chráněné pak navrhnout opatření, případně upozornit na ohrožení a stanovit problémová území. Všechny zkoumané plochy byly zhodnoceny i z tohoto hlediska. Největší ohrožení nacházíme ve stavbě obchvatu hlavního města a v záborech zemědělské půdy pro výstavbu nových rodinných domků na okrajích Prahy. Ohrožení bylo míněno jako přechod ze stavu NZ do stavu pro biodiverzitu chudším a zároveň tvořícím bariéru či oblast obtížně prostupnou pro migrační cesty rostlin a živočichů, což ovšem může být i převod zemědělské půdy ležící ladem na monokulturu borovice lesní, která v krajině tvoří téměř neprostupnou bariéru a co do biodiverzity je na tom hůř než spontánně osídlený okraj dálnice.
3.1.2.Hodnocení z hlediska vegetační mapy
Vegetační mapa Prahy Vegetační mapa hl. města Prahy vznikala postupně v letech 1995-1999 na podkladě leteckých spektrozonálních snímků primárního měřítka 1: 10 000. Letecké snímky byly interpretovány s důrazem na syntaxonomickou klasifikaci vegetace. Použitá metoda geobotanické interpretace leteckých snímků představuje vstupní technologický krok, který je následován klasickým terénním geobotanickým šetřením. Tento přístup představuje základní odlišnost oproti klasickým postupům, neboť nesrovnatelně zpřesňuje konečný mapový výstup a výrazně zefektivňuje a urychluje práci v terénu. Pro názvosloví syntaxonomických jednotek bylo použito již existují členění dle Moravce a Neuhäusla užité v rekonstrukční mapě přirozené vegetace hl. města Prahy. (MORAVEC, J. et al., 1991) Mapa je volně dostupná na internetovém serveru hl.města Prahy a obsahuje množství floristických informací a poskytuje přehled o složkách městské přírody, kterým zatím nebyla věnována pozornost jako jsou skládky, navážky a jiná antropogenní stanoviště. Pro mapování NZ byla tato mapa cenným zdrojem, neboť zachycuje i aktuální stav zemědělské půdy a stanovišť v okolí industriálních objektů a další, jinde opomíjená stanoviště. (Viz Obr.1)
25
Obr.1.
Praha Uhříněves – lokalita U Zelené hrušky. Na snímku je vidět zemědělská půda – užívaná i ležící ladem, navážky a ruderály v okolí industriálního objektu, zahrádkářská kolonie, sídelní zeleň. (Podrobný popis viz legenda níže)
Nicméně i tak vegetační mapování nepokrývá celou oblast hlavního města a mnohé zelené plochy zůstaly nezmapovány, jak je vidět na Obr.2. Všechny tyto plochy vesměs spadají do kategorie NZ. Obr.2.
Praha Libeň – lokalita Kotlaska – zeleň v této části nebyla ve vegetační mapě zmapována. Prostor mezi nouzovou kolonií Na Hájku (prostor vlevo od trati Holešovice-Libeň z jihu omezený ulicí Na Kotlasce) je modelovým příkladem NZ – protéká zde potok Rokytka, náspy tratí a prostor mezi větvením kolejí hostí řadu bylin, křovin i vzrostlých dřevin. Nezastavěné plochy v okolí bývalých industriálních objektů spadají rovněž do NZ. Lokalita patří do rozvíjejícího se území ke kterému přiléhá park Podvinní a rezidence Podvinný mlýn. Právě nenásilný přechod parkové zeleně do okolní NZ dává celé lokalitě osobité kouzlo.
26
Hodnocení NZ z hlediska vegetační mapy Grafickým výstupem mapování vegetační mapy Prahy je mozaika ploch původních a pseudopůvodních porostů různé syntaxonomické příslušnosti a dále ploch nepůvodních porostů - umělých lesních a parkových výsadeb, dále sadů, zahrad, kulturních trávníků, a ploch bez zeleně. Mozaika je položena na vektorizované katastrální mapy zhotovený původně v měřítku 1 : 1 000, použitý v digitalizované podobě v měřítku 1 : 5 000. Konečný výstup je v měřítku 1 : 10 000 Plochy mozaiky byly roztříděny do celkem 66 kategorií lišících se barevně a šrafou. Těchto 66 kategorií je seskupeno do vyšších celků - plochy bez vegetace, plochy s vegetací ryze antropického charakteru, plochy s vegetací bylinnou původní nebo pseudopůvodní, lesní porosty a plochy s ruderální vegetací. (Ochrana přírody a krajiny v hlavním městě Praze, 2006) Plochy NZ spadají dle Moravcova syntaxonomického členění do těchto jednotek: Tab.1. Číslo jednotky
Syntaxonomické jednotka
2 4 7 8 9 13
Izolované stavby, objekty ap. obklopené souvislou vegetací
18 20 23 25 30 31 32 33 34 37 44 45
Skalní výchozy, lomové stěny, těžebny písku Pole - zemědělsky využívané plochy i plochy v současnosti ležící ladem, zahradnictví Zahrady - zástavby rodinných domků se zahrádkami, hřbitovy, zahrádkářské kolonie Sady - intenzívní i extenzívní Druhotné lesní porosty a umělé lesní výsadby listnaté - porosty dřevin významně pozměněného druhového složení včetně spontánních náletů dřevin na neudržovaných plochách Phragmition communis Koch 1926 - sladkovodní společenstva rákosin stojatých vod Sparganio-Glycerion fluitantis Br.-Bl. et Sissingh in Boer 1942 - pobřežní porosty malých vodních toků Arrhenatherion Koch 1926 - mezofilní louky nížin až podhorského stupně Calthenion (Tüxen 1951) Balátová-Tuláčková 1978 - jedno až dvousečné louky střídavě mokrých stanovišť, půdní vlhkost zpravidla nepodléhá velkým výkyvům Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 - pionýrská skalní společenstva jižních svahů na silikátových substrátech Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1983 - druhově bohatá bylinná společenstva jižních svahů na vápnitých substrátech Seslerio-Festucion pallentis Klika 1931 corr. Zólyomi 1966 - druhově bohatá společenstva Festucion valesiacae Klika 1931 - druhově bohatá xerotermní a semixerotermní bylinná společenstva Koelerio-Phleion phleoidis Korneck 1974 - bylinná společenstva silikátových, minerálně chudších půd v oblastech subatlantského až subkontinentálního klimatu Salicion albae (Oberdorfer 1953) Th. Müller et Görs 1958 - společenstva stromovitých vrb a topolů osidlujících nejvlhčí místa údolních niv při velkých řekách Berberidion Br.-Bl. 1950 - sekundární křoviny a keřové lesní pláště v polohách lesů řádu Fagetalia sylvaticae Prunion spinosae Soó 1951 - primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště teplých oblastí, často na kontaktu s lesy řádu Quercetalia pubescentis nebo jako jejich náhradní společenstva
27
49 50 52 53 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66
Chelidonio-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na těžších, minerálně bohatých a dostatečně vlhkých půdách Balloto nigrae-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na písčitých, minerálně chudších suchých půdách Sambuco-Salicion capreae Tüxen et Neumann in Tüxen 1950 - křovinná společenstva pasek, lesních lemů a ruderalizovaných stanovišť, po demolicích i v sídlech Bidention tripartiti Nordhagen 1940 - přirozená až ruderální nitrofilní společenstva obnažených půd stojatých vod v nížinách a pahorkatinách Sisymbrion officinalis Tüxen, Lohmeyer et Preissing in Tüxen 1950 em. Hejný et al. 1979 - druhotná nitrofilní společenstva vysokých terofyt převážně na sypkých minerálních půdách Onopordion acanthii Br.-Bl. 1926 - archeofytní dvou až víceletá ruderální společenstva kypřených stanovišť a rumišť převážně venkovských sídel Dauco-Melilotion Görs 1966 - ruderální společenstva převážně dvouletých bylin na osluněných přirozených i antropogenních stanovištích na skeletovitých půdách Convolvulion sepium Tüxen 1947 - přirozená i antropicky ovlivňovaná lemová společenstva zaplavovaného pobřeží řek a potoků, vzácněji stojatých vod, často v kontaktu s rákosinami Galio-Alliarion Lohmeyer et Oberdorfer in Oberdorfer et al. 1967 - lemová stínomilná a vlhkomilná společenstva převážně dvouletých nitrofilních bylin na antropicky ovlivňovaných stanovištích lesů, parků, zahrad, hřbitovů ap. Arction lappae Tüxen em. Gutte 1972 - ruderální společenstva dvou až víceletých nitrofilních rostlin na antropogenních půdách ruderalizovaných stanovišť (smetiště, skládky) Aegopodion podagrariae Tüxen 1967 em. Hilbig, Heinrich et Niemann 1972 - druhotná lemová nitrofilní společenstva víceletých rostlin, rostoucích na vlhčích ruderalizovaných stanovištích v sídlech i v zastíněných porostech mimo sídla Agropyro-Rumicion crispi Nordhagen 1940 - přirozená i druhotná společenstva dočasně zaplavovaných a podmáčených stanovišť na březích vod, v depresích aluvií, na podmáčených stanovištích sídel Polygonion avicularis Br.-Bl. 1931 - druhotná druhově chudá pionýrská společenstva jednoletých až vytrvalých druhů na sešlapávaných půdách sídel a obvodu komunikací Skládky a navážky živé Skládky a navážky uzavřené
(MORAVEC, J. et al., 1991)
3.1.3.Hodnocení z hlediska územního plánu
Územní plán hlavního města Prahy Současný územní plán nabyl platnosti k 1.1. 2000 vyhláškou o závazné části Územního plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy na základě usnesení Rady ZHMP dne 26.10.1999. Cesta k vytvoření tohoto nového ÚP začala již v roce 1991. Celospolečenské změny po listopadu 1989 vyvolaly naléhavou potřebu revize územního plánu z roku 1986, který přestal vyhovovat jak po stránce faktické, tak po stránce metodické (Útvar rozvoje hl.m. Prahy,1999:Územní plán hlavního města Prahy- průvodní zpráva, pp.1)
28
Bylo potřeba vytvořit metodický materiál pro tvorbu územního plánu i dílčí územně plánovací dokumentace na území hlavního města. Protože zpracování komplexního plánu pro tak velké území trvá dlouho, byl v roce 1993 stanoven plán přechodný – tzv. Plán stabilizovaných území. Současně byly zahájeny práce na tvorbě Územních a hospodářských zásad (ÚHZ) pro plán nový. Plán stabilizovaných území nabyl platnosti v roce 1994 a současně byla zrušena platnost starého plánu z roku 1986. Až do roku 1998 probíhala řešení návrhů nového ÚP, která se vlivem posunů společenského a politického hodnocení ze strany různých subjektů značně protáhla… Vzhledem k výrazným názorovým rozdílům na řešení dopravní obsluhy Prahy bylo vyhodnocení připomínek a dohadovací řízení časově náročné. Koncem roku 1998 byla dohodnuta všechna rozporuplná stanoviska „až na“ negativní stanovisko ministerstva životního prostředí k záborům zemědělské půdy pro trasu silničního okruhu v jihovýchodní části města. K dohodě o uzavření sporu došlo až 25.5.1999 s tím, že jihovýchodní část okruhu bude v ÚP přesunuta za časový horizont plánu, tedy za rok 2010 a nebude součástí závazné, ale směrné části ÚP. Časově je uvažované řešení orientováno k roku 2010. Není ale podmínkou, že v rámci tohoto horizontu budou všechny navržené plochy zastavěny. Důležitým faktorem v této otázce bude ekonomická situace, zejména růst kupní síly obyvatelstva a možnosti jak českého, tak zahraničního kapitálu. (Útvar rozvoje hl.m. Prahy,1999:Územní plán hlavního města Prahy- průvodní zpráva, pp.2) Z uvedených fakt je vidět, že vlastní cesta k územnímu plánu byla strastiplná a stále se ještě potýká hlavně s řešením dopravní situace. (Více v kapitole v kapitole 4.6.Potenciální ohrožení) Nicméně bylo překvapivým zjištěním, že v rámci města zůstaly v ÚP ve velké míře zachovány konzervativní struktury jako pole, louky a pastviny a sady a zahrady, jejichž ústup by se dal vzhledem k současným trendům předpokládat. Řešení dopravní situace ještě bude předmětem mnoha diskuzí na cestě ke konečnému řešení. Nicméně z hlediska NZ silniční stavby paradoxně neznamenají až tak velké ohrožení. Naopak znamenají potenciální možnost vzniku nových ploch NZ při okrajích nově tvořené komunikační sítě. Mnohem větší nebezpečí pro NZ lze vidět v záborech půdy pro novou zástavbu satelitních městeček na okrajích Prahy, jež můžou nakonec město zcela odříznout od okolní přírody a doslova „ucpat“ migrační dráhy a biokoridory, které slouží k udržování dynamiky vlastní pražské přírody. V tomto směru však problém přesahuje možnosti ÚP, neboť jde o celospolečenský postoj k okolnímu prostředí a o celkové naladění společnosti. Současné problémy zrcadlí nevyrovnanost se kterou se zároveň snažíme křečovitě udržet až konzervátorským způsobem historické (ať už stavební či přírodní) památky a na druhé straně necháváme komplexně upadat krajinu jako celek. Někdejší funkce krajinných prvků se vytrácejí, ale namísto vytvoření funkce nové vznikají nezačleněná a prázdná místa bez ducha. Uvědomíme-li si navíc, že okolí zpětně ovlivňuje vývoj svých prvků (v tomto případě i nás- obyvatel města) je tato pozitivní zpětná vazba vskutku alarmující. Můžeme jenom doufat že vše je záležitostí postupného vývoje a že i zde dospějeme k nějakému optimu „příhodnému pro život“ jak se dá usuzovat z příkladu zemí, kde tento vývoj již proběhl. (Cílek, 2006)
29
Hodnocení NZ z hlediska ÚP hl.m. Prahy Dle vyhlášky hlavního města Prahy o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. 32/1999 Sb.HMP patří zkoumané plochy do těchto kategorií:
¾ VN - nerušící výroby a služeb ¾ SP - sportu ¾ DZ 1 - tratě a zařízení železnice ¾ PSZ - sady a zahrady ¾ ZN - přírodní nelesní plochy ¾ IZ - izolační zeleň ¾ SVM – Smíšená městského typu ¾ ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně ¾ NL - louky, pastviny ¾ ZMK - zeleň městská a krajinná
¾ VOP - vodní toky a plochy, plavební kanály ¾ SUP - suché poldry (Podrobně viz kapitola 9 -přílohy)
30
3.1.4.Modelový příklad mapování NZ Modelovým příkladem budiž pomyslný trojúhelník mezi Palmovkou, Balabenkou a Spojovací. Z obrázku vegetační mapy (Obr.1) je patrné, že zeleň tvoří opravdu podstatnou část, z níž však jen zlomek tvoří zeleň parková. Obr.1.
Letecký snímek modelového území: Kostru oblasti tvoří trojúhelník tratě mezi nádražími Praha Libeň, Praha Holešovice a Praha Vysočany. Západně od trati se nachází bývalá nouzová kolonie „Na Hájku“ zařazená v kategorii NZ jako Zeleň v zástavbě.Územím protéká potok Rokytka, který tvoří spolu s tratí významný biokoridor mezi Libní a Vysočanami. Oblast si i přes výstavbu spojnice mezi Balabenkou a Prosekem uchovala specifický ráz. Porosty v pravé horní části snímku patří Pražským lesům a je v nich uplatňován běžný management pro rekreační lesy HMP. Tyto plochy tedy nejsou zařazeny do NZ. Oblast mezi Libní a Vysočany- konkrétně lokalita „Podvinný mlýn“ je zajímavým rozvíjejícím se územím, které je dobrým příkladem jak citlivě využít stávající – ať již NZ nebo obhospodařovanou městskou zeleň k oddechu a kultuře a zároveň zachovat jistou „přírodní tvář“ oblasti – z hlediska funkčního i estetického. Nepodařilo se sice zachovat historické památky původní vesnice „Podvinní“,jako například chátrající Podvinný mlýn, který dal lokalitě jméno, zato zde vzniká nové území s novými hodnotami – zvláště park Podvinní, využívající protékajícího potoku Rokytky a terénního útvaru tratě a přecházejících zvolna právě do porostů NZ, což dává celé oblasti zvláštní kouzlo „kultivované divočiny“.
31
Obr.2.
Výsledek v mapě NZ – plochy byly začleněny do kategorií 5- Zeleň v zástavbě a 1-Železnice Obr.3. Mapa územního plánu hl. města Prahy Tratě a zařízení železnice Sloužící oddechu
Sady a zahrady Přírodní nelesní plochy
Izolační zeleň Služby a nerušící výroba
Příslušný výsek na mapě ÚP hl.m. Prahy
32
3.2 výčet a charakteristika jednotlivých kategorií Karel Čapek, Zahradníkův rok 1. F l o r a n á d r a ž n í má dvě podtřídy: vegetaci na nástupišti a zahradu pana přednosty. Na nástupišti, obyčejně zavěšeny v košících, ale někdy i na římsách nebo v oknech nádraží, se daří zvláště lichořeřišnice, dále lobelky, pelargonie, petunie a begonie, na nádražích vyšší kategorie někdy i dracény. Nádražní flora se vyznačuje neobyčejně hojným a barevným květem. Zahrada pana přednosty je botanicky méně výrazná; vyskytují se v ní i růže, pomněnky, macešky, lobelie, zimolez a jiné sociologicky málo rozlišené druhy.
2. F l o r a ž e l e z n i č n í roste v zahrádkách hlídačů trati. Náleží do ní zejména proskurník, kterému se říká sléz, a slunečnice, dále tropaeolum, popínavé růže, jiřiny a někdy též astry; jak zřejmo, jsou to většinou rostliny vyčuhující přes plot, snad proto, aby potěšily mimojedoucího strojvůdce. – Divoká flora železniční roste na železničních náspech; skládá se zvláště z devaterníku, hledíku, divizny, rmenu, hadince, mateřídoušky a některých jiných železničních druhů.
3.2.1. Železnice Zákonný statut Dle zákona o dráhách č.266/1994 Sb. Je stanoveno ochranné pásmo okolo železniční tratě na 60m od osy krajní koleje respektive 30m od hranice obvodu dráhy1). Zákon se zmiňuje pouze o tom že je možno v ochranném pásmu dráhy zřizovat a provozovat stavby, provádět hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem, provozovat střelnici, skladovat výbušniny, nebezpečné odpady a zřizovat světelné zdroje a barevné plochy zaměnitelné s návěstními znaky (nicméně pouze s povolením drážního úřadu.) Provozovatel je povinen pouze „provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy“ . Na vegetaci se tedy nevztahuje žádné jiné omezení, než že nesmí bránit provozu. Podle tohoto kritéria tedy vegetace v ochranném pásmu železnic spadá do NZ. Související historická fakta Železniční síť na území Prahy měří 260km, je na ní 45 stanic a zastávek a 33 železničních přejezdů. Prahou projíždí na 24 tratí. První –ještě koněspřežná železnice sloužící nákladní dopravě zahájila provoz v roce 1830 v úseku Dejvice (Bruska)- Kladno, později Lány. V roce 1863 byla přestavěna jako Buštěhradská dráha – již na parní pohon. 1845 byla slavnostně zahájena doprava na olomoucko-pražské dráze, která byla trvalou součástí spojnice mezi Prahou a Vídní. Následovaly pražsko-drážďanská Severní státní dráha a Císařskokrálovská privátní dráha císaře Františka Josefa do Vídně přes Jižní Čechy. V 70.letech byl také uveden do provozu pražský Semmering se svým horským úsekem z Jinonic do Smíchovského nádraží, dnes ceněn jako technická památka. Kromě těchto významných úseků tvoří pražskou železniční síť další propojovací větve a dráha pro nákladní dopravu. Z uvedených fakt je vidět, že během více než 150 let železnice v Praze organicky vznikla v hustou síť.(Pražská informační služba, 2007) Zaniklá, chátrající i současná funkční nádraží dnes tvoří svérázné enklávy hostící rozmanitá společenstva. Heterogenita povrchu s proměnlivými podmínkami co do substrátu, živin, teplotními výkyvy a častými disturbancemi zakládá vysokou biodiverzitu navíc zvýšenou o migraci druhů po kolejích spolu s vlakovou dopravou. Při pohledu na mapu NZ železnice tvoří doslova kostru vlastní pražské NZ. Podle katalogu biotopů by šlo patrně zařadit tyto plochy do kategorie X7 – ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Svou různorodostí danou extrémností stanoviště však tvoří kategorii zcela specifickou. Nalezneme zde typické ruderální druhy, ale také druhy chráněné 33
s původním výskytem na přirozených stanovištích jako Saxifraga tridactylites původně rostoucí na skalních stepích a výslunných stráních. 1). Dle §4 zákonu o drahách:obvod dráhy je území určené územním rozhodnutím pro umístění stavby dráhy. Obvod dráhy u celostátní dráhy a u regionální dráhy je vymezen svislými plochami vedenými hranicemi pozemků, které jsou určeny pro umístění dráhy a její údržbu.
syntaxonomické jednotky dle VMP
13 - Druhotné lesní porosty a umělé lesní výsadby listnaté - porosty dřevin významně pozměněného druhového složení včetně spontánních náletů dřevin na neudržovaných plochách 44 - Berberidion Br.-Bl. 1950 - sekundární křoviny a keřové lesní pláště v polohách lesů řádu Fagetalia sylvaticae 45 - Prunion spinosae Soó 1951 - primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště teplých oblastí, často na kontaktu s lesy řádu Quercetalia pubescentis nebo jako jejich náhradní společenstva 49 - Chelidonio-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na těžších, minerálně bohatých a dostatečně vlhkých půdách 50 -Balloto nigrae-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na písčitých, minerálně chudších suchých půdách
30 - Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 pionýrská skalní společenstva jižních svahů na silikátových substrátech 31- Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1983 - druhově bohatá bylinná společenstva jižních svahů na vápnitých substrátech
Jednotky dle katalogu biotopů
K3 – vysoké mezofilní a xerofilní křoviny T4.1 – Suché bylinné lemy T4.2 – Mezofilní bylinné lemy X7 – Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X12 – Nálety pionýrských dřevin X13 – Nelesní stromové výsadby mimo sídla
Funkční plocha dle ÚP hl. města Prahy
DZ 1 - tratě a zařízení železnice IZ - izolační zeleň VN - nerušící výroby a služeb
3.2.2. Stráně Zastavitelnost svahů sice není dána zákonnou normou např. pro určitý sklon svahů,na kterém je možno stavět, nicméně přirozenou regulací jsou zde vlastní fyzické limity podloží a jejich inženýrsko- geologické vlastnosti a dále pak možnost dopravní obslužnosti objektu. Dopravní obslužnost objektu je dána normou ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací o maximálním povoleném podélném sklonu komunikace který je stanoven na 9% na funkční třídě C3 (obslužné komunikace) do délky 250m může výjimečně dostoupit 12%. Technická norma ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací k vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Povinnost postupovat podle uvedené normy je stanovena v § 20 odst. 5 písm. a) této vyhlášky.
34
Stráně jsou v Praze výrazným geomorfologickým a krajinným fenoménem a hostí řadu vzácných druhů. Díky své nedostupnosti a specifickým podmínkám daných substrátem a expozicí svahu zde nalezneme vzácná travní společenstva svazů např. Allyso-Festucion pallentis a Festucion valesiacae z xerotermních křovin pak svaz Berberidion a Prunion spinosae. Většina těchto strání však je již předmětem ochrany a jedná se o ostrůvky skutečné přírody. Je zde uplatňován management jako pastva či výběrové vytínání dřevin. Obvykle jsou již tyto plochy součástí přírodních parků jako přírodní park Drahaň –Troja či Prokopské a Dalejské údolí či jsou předmětem zvláštní ochrany a jsou zde vyhlášeny rezervace a přírodní památky jako NPP Barrandovské skály, PP Sedlecké skály, PP Bílá skála a mnoho dalších. Tyto skutečné přírodní plochy, zbytky původní vegetace, nebyly do NZ zahrnuty. Naopak byla zde zahrnuta poměrně malá část zbývajících ploch strání, které nespadají do managementu přírodních parků ani lesů české republiky. Jedná se především o část Lysolajského údolí (to sice spadá do přírodního parku Šárka Lysolaje, ale zmapovaná NZ se týká té části, kde přírodní park nezasahuje, či jde o zeleň na opuštěných pozemcích a mezi jednotlivými sídly) a svahů nad železniční tratí Praha-Lovosice. Dále zde byly zahrnuty stráně nad Libeňským ostrovem a další plochy které spadají do kritéria NZ. Najdeme zde převážně biotopy, které lze klasifikovat dle katalogu biotopů jako kategorii X8- Křoviny s ruderálními nepůvodními druhy, X9- lesní kultury s nepůvodními dřevinami jako Robinia pseudoakacia nebo X7 – ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Nicméně všechny lokality strání zároveň obvykle hostí drobné ostrůvky cenných biotopů – obvykle na skalních výchozech či na jiných místech s extrémními podmínkami. Můžeme zde najít ostrůvky suťových lesů, xerotermní křoviny, teplomilné trávníky, ale obvykle jen na malé ploše či ruderalizované a tvořící mozaiku s NZ. Pozn. : Velká část zeleně, která by mohla být kategorizována jako stráně byla pro zjednodušení zahrnuta do kategorie železnice, protože má svá vlastní specifika. syntaxonomické jednotky dle VMP
44 - Berberidion Br.-Bl. 1950 - sekundární křoviny a keřové lesní pláště v polohách lesů řádu Fagetalia sylvaticae 55 - Prunion spinosae Soó 1951 - primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště teplých oblastí, často na kontaktu s lesy řádu Quercetalia pubescentis nebo jako jejich náhradní společenstva 49 - Chelidonio-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na těžších, minerálně bohatých a dostatečně vlhkých půdách 50 -Balloto nigrae-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na písčitých, minerálně chudších suchých půdách
30 - Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 pionýrská skalní společenstva jižních svahů na silikátových substrátech 31- Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1983 - druhově bohatá bylinná společenstva jižních svahů na vápnitých substrátech 32- Seslerio-Festucion pallentis Klika 1931 corr. Zólyomi 1966 druhově bohatá společenstva 33 - Festucion valesiacae Klika 1931 - druhově bohatá xerotermní a semixerotermní bylinná společenstva 34 - Koelerio-Phleion phleoidis Korneck 1974 - bylinná společenstva silikátových, minerálně chudších půd v oblastech subatlantského až subkontinentálního klimatu
Jednotky dle katalogu biotopů
K3 – vysoké mezofilní a xerofilní křoviny T3.1-skalní vegetace s kostřavou sivou
35
T4.1 – suché bylinné lemy T4.2 – mezofilní bylinné lemy X7 – ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X8 – křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9- lesní kultury s nepůvodními dřevinami
Funkční plocha dle ÚP hl. města Prahy
ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně ZMK - zeleň městská a krajinná
3.2.3 Cenné lokality NZ je již z definice přítomna na sekundárních stanovištích a nezahrnuje ostrůvky a enklávy původní přírody, nicméně i sekundární stanoviště výrazně ovlivněná předešlou činností člověka mohou hostit druhově bohatá společenstva, zvláště pak, nalézají- li se na stanovištích nějakým způsobem extrémních, kde působí na výslednou skladbu společenstva selekční podmínky. Taková jsou například zamokřená stanoviště, nově vzniklé tůně či staré haldy a navážky, jež byly kolonizovány vzácnými druhy. Tato zajímavá stanoviště se nezřídka nalézají na pozemcích českých drah. V případě, že se jednalo o mimořádně cennou lokalitu s hlediska druhové pestrosti, byla lokalita namísto kategorie „železnice“ zařazena jako „cenná lokalita“ jako v případě unikátní lokality Triangl v trojúhelníku mezi tratěmi Praha – České Budějovice, Praha Vršovice – Praha Malešice a spojka těchto tratí, která však nyní již podléhá managementu pozemkového spolku Botič-Rokytka. (Český svaz ochránců přírody, 2008) Okolí lokality však lze stále ještě považovat za NZ. Dalšími typickými lokalitami pak jsou nákladové nádraží Žižkov a nádraží Praha-Bubny, jejichž osud je však již v novém územním plánu téměř zpečetěn – plánuje se zde obytná zástavba. Druhým příkladem lokalit s druhově bohatými společenstvy a také krajinně estetickou funkcí jsou staré extenzivní sady. Jejich pestrost je oproti prvním dána bohatostí stanoviště a původním způsobem obhospodařování. Staré i tlející stromy poskytují pestré prostředí pro mnoho organismů, bylinné patro je dobře vyvinuté, nicméně to vše vyrostlo na základě předešlé péče. Dlouhodobě ladem ležící sad postupně zarůstá náletovými dřevinami a snadno se promění v „džungli“, ztrácí svou druhovou bohatost a estetickou a rekreační funkci v krajině. Většina pražských opuštěných sadů není udržována, ale je alespoň částečně udržována sešlapáváním, což zpomaluje postupné přirozené zarůstání. V mapě zemního plánu jsou tyto plochy vedeny vesměs jako louky a pastviny, což samo o sobě je zajímavým reliktem městského územního plánu, zvláště pak v konfrontaci se starými městskými mapami (např. Plán královského hlavního města Prahy s okolím, ) kde jsou právě plochy sadů a vinic totožné s dnešními plochami s funkcí luk a pastvin v ÚP. Nalézají se hlavně na svazích v minulosti přiléhajícím k usedlostem a statkům v oblasti Smíchova a Košíř, ale i v Libni, Vysočanech, Bohnicích a vesměs na území všech městských částí, které vznikly připojením původních vesnic k tzv. Velké Praze v roce 1922. Při hodnocení takových ploch podle vegetace se nepřihlíží k vysazeným kulturním dřevinám a plocha je zařazena podle bylinného podrostu.
36
syntaxonomické jednotky dle VMP
9 - Sady - intenzívní i extenzívní 18 -Phragmition communis Koch 1926 - sladkovodní společenstva rákosin stojatých vod 23 - Arrhenatherion Koch 1926 - mezofilní louky nížin až podhorského stupně 25 - Calthenion (Tüxen 1951) Balátová-Tuláčková 1978 - jedno až dvousečné louky střídavě mokrých stanovišť, půdní vlhkost zpravidla nepodléhá velkým výkyvům 44 - Berberidion Br.-Bl. 1950 - sekundární křoviny a keřové lesní pláště v polohách lesů řádu Fagetalia sylvaticae 45 - Prunion spinosae Soó 1951 - primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště teplých oblastí, často na kontaktu s lesy řádu Quercetalia pubescentis nebo jako jejich náhradní společenstva
Jednotky dle katalogu biotopů
X7 - Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X6 – Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla K3 – vysoké mezofilní a xerofilní křoviny T 1.1 – Mezofilní ovsíkové louky T4.1 – suché bylinné lemy T4.2 – mezofilní bylinné lemy
Funkční plocha dle ÚP PSZ - sady a zahrady NL - louky, pastviny hl. města Prahy
DZ 1 - tratě a zařízení železnice
3.2.4 Poříčí Břehy řek spadají podle zákona 1 pod působnost managementu daného povodí (v tomto případě povodí dolní Vltavy a Labe, v Praze navíc i dalším subjektům2), který by měl odpovídat požadavkům protipovodňové ochrany a zároveň krajinné a ekologické funkci okolí vodního toku. Ochranné pásmo je dáno na základě územního plánu3. Přestože pobřeží 1
2
Vodní zákon 254/2001 Sb.)
Správu drobných vodních toků na území města zajišťuje větší počet správců: Hl. město Praha (Odbor městské
zeleně MHMP), Zemědělská vodohospodářská správa, Povodí Vltavy, Povodí Labe a Lesy České republiky. Správcovství některých vodních toků nebylo zatím stanoveno rozhodnutím; správu zde vykonává stát svými organizačními složkami zřízenými MZe ČR. Z celkové délky 337,8 km drobných vodních toků na území města spravují tito správci, jako správci toku určení ze zákona nebo určení ministerstvem, tyto délky vodních toků na území hl. m. Prahy:
3
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Účinnost od 1.1.2007. Kromě ustanovení § 143, 144, 145, 147 a 151, která nabývají účinnosti 1.července 2006 s výjimkou ustanovení § 102 odst. 2, které nabývá účinnosti 1.1.2012.
37
vodních toků má zákonem daný management, byly některé plochy zahrnuty do mapování NZ. Jedná se o plochy s evidentní absencí managementu. Navíc vodní zákon se zabývá pouze břehovými porosty, které definuje jako dřevinný porost rostoucí na břehu koryta vodního toku, na pobřežních pozemcích podél koryta vodního toku na vnější straně břehové čáry nebo na pozemku, na kterém leží koryto vodního toku, popřípadě rostoucí v prostoru mezi ochrannými hrázemi a korytem vodního toku až po patu ochranné hráze; to se nevztahuje na pozemky určené k plnění funkcí lesa. (Vyhláška č.470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů)
Pobřežní zónu však tvoří i bylinná společenstva a TTP které mohou plnit retenční funkci a zmírňovat tak následky povodní. Říční koridor není jen odvaděčem běžných a povodňových průtoků a nositelem plavební cesty. Současně představuje – zvláště ve městě - mimořádně cenné přírodní a rekreační území. (Významný krajinný prvek, nadregionání biokoridor, součást některých přírodních parků, významné přírodovědecké lokality, rekreační a sportovní zařízení,…) (Just, 2003) Obr.1. Území určená k ochraně – záplavová území
Do NZ byly zahrnuty plochy, které se vesměs nacházejí v územích určených k ochraně proti povodním (Obr.1).Následky povodně roku 2002 si vyžádaly přehodnocení protipovodňové ochrany hlavního města a v důsledku toho byly provedeny rozsáhlé změny v ÚP Plochy NZ kategorie poříčí byly určeny převážně v oblastech Holešovického, Libeňského a Rohanského ostrova.(Na obr.1. území označená 1-3). Často se jedná o plochy v okolí bývalých industriálních či přístavních objektů. U všech oblastí se jedná o intenzivně se rozvíjející části města a na jejich obnovu byla vypracována řada studií. Bohužel ne vždy tyto studie odpovídají požadavkům ochrany přírody a zachování ekologické a ochranné funkce příbřežních porostů. (Just, 2003) Druhým těžištěm kategorie poříčí je příbřežní oblast mezi Chuchlí a Prahou Zbraslav (Na obr.1. území označená 4-7.) kde některé plochy (Informační server pražské radnice, 2008)
dříve určené k zastavení byly převedeny na funkční využití VOP - vodní toky a plochy, plavební kanály a SUP - suché poldry případně krajinnou a rekreační zeleň. Stejně jako v předešlém případě se jedná o rychle rozvíjející území, jehož budoucnost závisí především na koncepci protipovodňové ochrany hlavního města.(Více v kapitole 6.4.Potenciální ohrožení)
38
Z hlediska zařazení podle biotopu spadají plochy do kategorií X14 – Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace, dále X6 – Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla, X7 – ruderální bylinná vegetace mimo sídla, vzácně pak do některých typů mokřadní a pobřežní vegetace či vrbových křovin. V případě ploch určených ke sportu a rekreaci se jedná o sekundární trávníky, částečně ruderalizované či zarůstající náletovými křovinami. Problémem v řešení managementu příbřežní zóny je už terminologická nejasnost v legislativě. Zatímco vodní zákon používá termín „ záplavové území“, ÚP používá termínu „zátopové území“,což je plocha, u které je plánováno, že bude ponechána zatápění v případě, že přijde velká voda zatímco záplavovým územím jsou míněny plochy, které mohou být při výskytu přirozené povodně zaplaveny vodou.“ Rozsah záplavových území je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad, ten však již nemá zákonem daná kritéria, co je a co není zátopové území, tudíž je možné označit jako ne-zátopové i ty pozemky, které ve skutečnosti zaplavovány jsou. (Černohous P.:2003) syntaxonomické jednotky dle VMP
18 -Phragmition communis Koch 1926 - sladkovodní společenstva rákosin stojatých vod 20 -Sparganio-Glycerion fluitantis Br.-Bl. et Sissingh in Boer 1942 - pobřežní porosty malých vodních toků 37 - Salicion albae (Oberdorfer 1953) Th. Müller et Görs 1958 společenstva stromovitých vrb a topolů osidlujících nejvlhčí místa údolních niv při velkých řekách
58 - Convolvulion sepium Tüxen 1947 - přirozená i antropicky ovlivňovaná lemová společenstva zaplavovaného pobřeží řek a potoků, vzácněji stojatých vod, často v kontaktu s rákosinami 57 - Dauco-Melilotion Görs 1966 - ruderální společenstva převážně dvouletých bylin na osluněných přirozených i antropogenních stanovištích na skeletovitých půdách 60 -Arction lappae Tüxen em. Gutte 1972 - ruderální společenstva dvou až víceletých nitrofilních rostlin na antropogenních půdách ruderalizovaných stanovišť (smetiště, skládky
Jednotky dle katalogu biotopů Funkční plocha dle ÚP hl. města Prahy
X14 – vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace X7 - Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X6 – Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X8 – křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy SUP - suché poldry VOP - vodní toky a plochy, plavební kanály SP - sportu ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně ZMK - zeleň městská a krajinná
39
3.2.5 Travní porosty Travní porosty v Praze mapované jako NZ byly rozděleny pro potřeby analýzy do dvou zásadně odlišných skupin. Jedná se o pole na zemědělské půdě a pak o neudržované travní porosty a jiné TTP s dlouhodobou absencí managementu. Polní kultury sice nejsou NZ v pravém slova smyslu, ale byly zahrnuty do mapování tak, aby se odlišily od ostatních travních porostů. Navíc, podle odhadu z leteckých snímků, minimálně čtvrtina této zemědělské půdy na území hlavního města leží ladem a tudíž skutečně NZ je, ale bylo by těžké a pro analýzu zbytečné kategorii pole dále členit. 3.2.5a. Pole
J ak během 20.století Praha expandovala, byly připojovány vesnice ležící na okraji hl. města. V severní části města například Libeň (1901), Kobylisy (1922), Bohnice (1949), Ďáblice (1968) a další. Spolu s vesnicemi přibyla do katastrálního území Prahy i pole, která jsou tak jakýmsi artefaktem na území Prahy, nicméně tvoří její podstatnou část a mohly by se stát významnou možností pro posílení krajinné zeleně. Kromě vlastních polních kultur se zde nacházejí kultury polních plevelů při okrajích polí, které výrazně zvyšují diverzitu stanoviště a mohou plnit i funkci krajinně estetickou. (Chytrý, 2008) V mapování nebyly vylišeny pole obhospodařovaná a ležící ladem. Pole se nachází samozřejmě nejvíce na okraji města ale zasahují i do, dnes již jádrových obvodů Prahy, které byly připojeny k tzv. velké Praze v roce 1922 (např. Kobylisy, Prosek, Vysočany). 3.2.5b. Travinno-křovinná společenstva a TTP
Výběr ploch travních porostů klasifikovaných jako NZ se řídil těmito kriterii: bylinný porost s dlouhodobou absencí managementu, či zcela přirozeně bez managementu. Podle katalogu biotopů se nejvíce blíží kategorii X7 - ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Porosty ruderálních a synantropních bylin, jednoletých, často s dominancí invazního druhu. Ty se mnohdy prolínají s biotopy sekundárních trávníků a o zařazení do jednotky rozhoduje počet ruderálních. Nejčastěji se jedná o mozaiku. Některé z těchto ploch jsou na vegetační mapě dokonce mapovány jako Arrhenatherion Koch 1926 - mezofilní louky nížin až podhorského stupně. Kromě TTP byly do kategorie zařazeny i travinno-křovinná společenstva – sukcesní stadia přicházející po vytvoření bylinného patra, s pokryvností křovin, převážně růže šípkové, okolo 40%. Toto stadium postupem času přechází, v závislosti na bohatosti substrátu a dalších podmínkách ve stromové porosty s náletovými dřevinami jako pajasan žlaznatý, jasan ztepilý, topol osika a další. (Obr.1).
40
Obr.1. Travinno –křovinná společenstva
Prostor mezi Vysočany a Hloubětínem poblíž industriálního komplexu. V pravé polovině snímku je vidět typické travinno-křovinné společenstvo s roztroušenými křovinami růže šípkové. V levé polovině pak je již vidět starší plocha postupně zarůstající stromovým porostem. (Zdroj: vegetační mapa, měřítko 1:1000,)
syntaxonomické jednotky dle VMP
7 - Pole - zemědělsky využívané plochy i plochy v současnosti ležící ladem, zahradnictví 23 - Arrhenatherion Koch 1926 - mezofilní louky nížin až podhorského stupně 25 - Calthenion (Tüxen 1951) Balátová-Tuláčková 1978 - jedno až dvousečné louky střídavě mokrých stanovišť, půdní vlhkost zpravidla nepodléhá velkým výkyvům 55 -Sisymbrion officinalis Tüxen, Lohmeyer et Preissing in Tüxen 1950 em. Hejný et al. 1979 - druhotná nitrofilní společenstva vysokých terofyt převážně na sypkých minerálních půdách 56 - Onopordion acanthii Br.-Bl. 1926 - archeofytní dvou až víceletá ruderální společenstva kypřených stanovišť a rumišť převážně venkovských sídel 57 - Dauco-Melilotion Görs 1966 - ruderální společenstva převážně dvouletých bylin na osluněných přirozených i antropogenních stanovištích na skeletovitých půdách 60 -Arction lappae Tüxen em. Gutte 1972 - ruderální společenstva dvou až víceletých nitrofilních rostlin na antropogenních půdách ruderalizovaných stanovišť (smetiště, skládky
Jednotky dle katalogu biotopů
X2 – Intenzivně obhospodařovaná pole X3 – Extenzivně obhospodařovaná pole X4 – Trvalé zemědělské kultury X7 - Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X6 – Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla
Funkční plocha dle ÚP hl. města Prahy
NL - louky, pastviny ZN - přírodní nelesní plochy ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně ZMK - zeleň městská a krajinná
41
3.2.6. Zeleň v zástavbě 3.2.6.a. Zahrádkářské kolonie
Do NZ v zástavbě byly zahrnuty jednak zahrádkářské kolonie, které jsou fenoménem svého druhu snad v rámci všech větších měst. Ač jsou zcela jistě pod managementem pilných členů ČSZ –českého svazu zahrádkářů, a tedy možná zdaleka nejobhospodařovanější zelení vůbec, byly do mapování zahrnuty a podobně, jako v případě polí jim byla vyčleněna zvláštní kategorie. To proto, že zabírají veliké plochy v rámci městské zeleně a nějaký status se jim jednoduše přiznat musí, protože by bylo chybou je do celkové analýzy nezahrnout. Navíc některé kolonie jsou částečně zpustlé. Leckterý Pražan přizná, že jeho babička mívala kdesi zahrádku, která dost možná ještě existuje, ale nikdo se o ní nestará. Ač ČSZ vznikl teprve v roce 1957, vlastní tradice zahrádkaření je patrně vlastní všem obyvatelům velkoměsta odjakživa. (ČSZ se hrdě hlásí k tradici sahající do doby Karla IV. a zakládání prvních doložených zahrádek na území Prahy) (Český zahrádkářský svaz, 2007) Kdekoliv je město panelů, bude paralelně někde město chat a chatek. (Cílek 2007). Potřeba obyvatel velkoměsta po získání klidného místa se zahrádkou tak zatím vítězí nad přáními developerů, neboť vlivem historických okolností se dnes nalézají zahrádkářské kolonie v intenzivně se rozvíjejících částech Prahy. Původně byly zahrádkářské kolonie zakládány na navážkách a pozemcích ležících ladem. Ve stanovách ČSZ jsou, mimo jiné, uváděny jako cíle zlepšení kvality životního prostředí, které se zajisté děje, alespoň na lokální úrovni vlastních zahrádek, problémem však je, že kolonie často tvoří neprostupnou bariéru pro kohokoliv jiného než pro členy ČSZ a ptáky (Avšak běda špačkům!), což z hlediska propojenosti veškeré zeleně a podpoření migračních drah organismů není právě pozitivní. Ač toky energie z okolní přírody nejsou připuštěny do kolonie, v opačném směru funguje migrace zplanělých druhů a utečenců ze zahrádek, které mohou zajímavým způsobem obohatit okolní přírodu. (zvěšinec zední (Cymbalaria muralis), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), mydlice lékařská (Saponaria officinalis)…) Naopak pustnoucí zahrádkářské kolonie jsou pak NZ v pravém slova smyslu a mohou tvořit vskutku pestré prostředí pro své obyvatele. (Šturma, 2006) 3.2.6.b. Ostatní zeleň v zástavbě
Ostatní zeleň v zástavbě jsou plochy často s drobnými stavbami a původní – neudržovanou či náletovou vegetací na neobhospodařovaných plochách, lemy komunikací s dlouhodobou absencí managementu – často s nevyjasněným vymezení působnosti spravujících orgánů. Do kategorie byla zahrnuta i zeleň na pozemcích industriálních objektů Zvláštní postavení pak mají tzv. nouzové kolonie, dnes již zrušené ale stále si uchovávající svá specifika. Začaly vznikat po 1. světové válce zpravidla jako montované „nouzové“ stavby. Nejznámější je nouzová kolonie „ Na Slatinách“ postavená ve 30.letech na vrchu Bohdalec. Další známe nouzové kolonie byly na Krejcárku, v Košířích, ve Vysočanech. Tyto stavby měly dlouho nevyjasněný status. Ty které nebyly zbourány se postupnými úpravami přestavěly na upravenější rodinné domy případně začaly sloužit jako zahrádkářská kolonie, nicméně svůj specifický ráz vymykající se běžnému městskému urbanizmu si zachovaly. Absence uliční sítě, absence norem obecně a prostoupenost zelení je typická pro 42
všechny bývalé nouzové kolonie. (Ouředníček, 2003) Typickým příkladem v mapování NZ je např. nouzová kolonie Na Hájku v Libni.
syntaxonomické jednotky dle VMP
Jednotky dle katalogu biotopů Funkční plocha dle ÚP hl. města Prahy
8 - Zahrady - zástavby rodinných domků se zahrádkami, hřbitovy, zahrádkářské kolonie 55 -Sisymbrion officinalis Tüxen, Lohmeyer et Preissing in Tüxen 1950 em. Hejný et al. 1979 - druhotná nitrofilní společenstva vysokých terofyt převážně na sypkých minerálních půdách 56 - Onopordion acanthii Br.-Bl. 1926 - archeofytní dvou až víceletá ruderální společenstva kypřených stanovišť a rumišť převážně venkovských sídel 57 - Dauco-Melilotion Görs 1966 - ruderální společenstva převážně dvouletých bylin na osluněných přirozených i antropogenních stanovištích na skeletovitých půdách 59 - Galio-Alliarion Lohmeyer et Oberdorfer in Oberdorfer et al. 1967 - lemová stínomilná a vlhkomilná společenstva převážně dvouletých nitrofilních bylin na antropicky ovlivňovaných stanovištích lesů, parků, zahrad, hřbitovů ap. 60 -Arction lappae Tüxen em. Gutte 1972 - ruderální společenstva dvou až víceletých nitrofilních rostlin na antropogenních půdách ruderalizovaných stanovišť (smetiště, skládky 64 -Polygonion avicularis Br.-Bl. 1931 - druhotná druhově chudá pionýrská společenstva jednoletých až vytrvalých druhů na sešlapávaných půdách sídel a obvodu komunikací 65 -Skládky a navážky živé 66 -Skládky a navážky uzavřené X1 – Urbanizovaná území X7 - Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. X6 – Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X8 – křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy ZN - přírodní nelesní plochy IZ - izolační zeleň VN - nerušící výroby a služeb ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně SVM – Smíšená městského typu PSZ - sady a zahrady
3.2.7. Stromové porosty Kategorie stromových porostů zahrnuje všechny porosty se stromy o výšce alespoň 5metrů a četností nad 10 jedinců, které se nenacházejí na lesní půdě a nepodléhají tedy managementu lesů hl. města Prahy ani na území parků. Nezahrnují taktéž plochy extenzivních sadů, které v mapování byly zařazeny mezi cenné lokality a porosty na stráních, jejichž existence je dána hlavně morfologií terénu a již byly zahrnuty do kategorie „stráně“. Věková struktura porostu bývá obvykle stejnověká, neboť se jedná často o náletové dřeviny, které osídlily stanoviště po jeho uvolnění. Největší podíl zde mají pionýrské dřeviny jako trnovník akát (Robinia pseudoakacia),pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima), topol osika (Populus tremula) či náletové křoviny jako bez černý (Sambucus Nigra).
43
Kromě častých porostů trnovníku akátu se jedná také o lemy komunikací s nevyjasněným managementem, plochy v areálech opuštěných industriálních objektů, plochy na poze mcích ležících ladem, zarostlé pozůstatky mezí mezi poli a při porosty při okraji polních cest.
syntaxonomické jednotky dle VMP
13 - Druhotné lesní porosty a umělé lesní výsadby listnaté - porosty dřevin významně pozměněného druhového složení včetně spontánních náletů dřevin na neudržovaných plochách 37 - Salicion albae (Oberdorfer 1953) Th. Müller et Görs 1958 společenstva stromovitých vrb a topolů osidlujících nejvlhčí místa údolních niv při velkých řekách
44 - Berberidion Br.-Bl. 1950 - sekundární křoviny a keřové lesní pláště v polohách lesů řádu Fagetalia sylvaticae 45 - Prunion spinosae Soó 1951 - primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště teplých oblastí, často na kontaktu s lesy řádu Quercetalia pubescentis nebo jako jejich náhradní společenstva 49 - Chelidonio-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na těžších, minerálně bohatých a dostatečně vlhkých půdách 50 -Balloto nigrae-Robinion Hadač et Sofron 1980 - společenstva akátových porostů na písčitých, minerálně chudších suchých půdách 52 -Sambuco-Salicion capreae Tüxen et Neumann in Tüxen 1950 křovinná společenstva pasek, lesních lemů a ruderalizovaných stanovišť, po demolicích i v sídlech
Jednotky dle katalogu biotopů
X1 – Urbanizovaná území X12 – Nálety pionýrských dřevin X13 – nelesní stromové výsadby mimo sídla
Funkční plocha dle ÚP ZN - přírodní nelesní plochy IZ - izolační zeleň hl. města Prahy
VN - nerušící výroby a služeb ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně ZMK - zeleň městská a krajinná
44
4 Metodika 4.1.Výzkum současné situace Pro výzkum ploch NZ bylo použito jak terénní šetření na místě, tak analýza na základě ortofotomapy. Hlavními informačními zdroji byly: • Vegetační mapa Prahy • Mapa územního plánu hl. města Prahy Dalšími informačními zdroji byly volně dostupné mapy informačního portálu Cenia a mapy ÚHÚL jež zachycují různé aspekty krajinné a městské zeleně. Výzkum se zaměřil na postihnutí těchto aspektů: • Biologického • Krajinně ekologického • Historického • Územně plánovacího • Majetkoprávního
4.2. Mapové podklady Jako hlavní podkladová mapa pro práci v GIS byla použita volně dostupná elektronická mapa z geoportálu Cenia: Cenia_dmu25 a mapa vydaná Ústavem hospodářské úpravy lesů ÚHÚL OPRL 2005. Podkladové mapy
Doplňkové mapy
název Cenia_dmu25 ÚHÚL OPRL 2005 Web Map Service cenia_prparky
použité vrstvy budovy, zástavba, vodní plochy a toky, hranice kraje komunikace, letiště, vegetace
Lesní půda, hranice lesní půdy, biokoridory, biocentra, CHOPAV přírodní parky
45
4.3. Zpracování dat pomocí GIS 4.3.1. Vytvoření nové vrstvy GIS Pomocí softwaru ArcGis9 byla vytvořena nová vrstva pojmenovaná plochy NZ, která vznikla na podkladu mapy Cenia_dmu25 s využitím informací z dalších mapových zdrojů (viz mapové podklady) v těchto krocích: ¾ Volba vhodného, volně dostupného, mapového podkladu, který by kromě základní mapy obsahoval vrstvu veškeré registrované zeleně ¾ Vymezení kritérií pro NZ ¾ Založení nové vrstvy nazvané plochy NZ ¾ Tvorba nové vrstvy – zakreslování polygonů na základě stanovených kriterií
Pro vrstvu NZ byly stanoveny tyto kritéria: • Minimální velikost plochy 0,1ha • Přítomnost zeleně zjištěná z ortofotomapy nebo terénním průzkumem • Nepřekrývání se s plochami zeleně z podkladové mapy • Absence managementu (vyloučení na základě informace z podkladových map) V případě, že byla kritéria výběru porušena, stalo se tak na základě objektivního posouzení vzhledu lokality, který napovídal, že se jedná o plochu s dlouhodobou absencí managementu. Při vlastním zakreslování polygonů bylo udržováno stálé měřítko 1:10 000, pouze pro pole jakožto velké objekty bylo užíváno i hrubější měřítko 1:24 000.
4.3.2. Kategorizace dat Pro potřeby kvantitativní i kvalitativní analýzy NZ byla vytvořena kategorizace, jež byla zvolena na základě specifických podmínek hl. města Prahy. Cílem bylo postihnout i ty složky městské zeleně, které zatím nebyly dohromady jako celek zhodnoceny. Proto byly do mapování zařazeny i části, které nevyhovují kritériu absence managementu – pole a zahrádkářské kolonie, ale byly v mapování odlišeny. Na území hlavního města tedy bylo vymezeno 7 základních kategorií a 4 subkategorie, jež jsou vyústěním funkčního využití, geomorfologie a biologických charakteristik biotopu. • • • • • •
Železnice Stráně Cenné lokality Poříčí Stromové porosty Zeleň v zástavbě
46
- zahrádkářské kolonie - ostatní zeleň v zástavbě • -
Travní porosty travní porosty –pole Ostatní travní porosty (ruderalizované travní porosty, travinno-křovinná společenstva a TTP)
Kategorie byly barevně rozlišeny, zapsáním do atributové tabulky pomocí zvoleného identifikátoru se pro každý polygon vytvořila databázová položka použitelná pro následné analýzy.
4.3.3. Atributová tabulka Položky v atributové tabulce byly voleny z ohledem na cíle analýzy. Základní tabulka obsahuje tyto položky: Id_biotop (přiřazený kód 1-7 odpovídající jednotlivým kategoriím) Ohrozeni (0/ 1 – přítomnost/nepřítomnost ohrožení) Vegetacni (číselný kód stanoviště podle vegetační mapy) Biokoridor (0/1 přítomnost/nepřítomnost biokoridoru) Poznamky (poznámky o typu ohrožení, specifikace charakteru NZ) Po zakreslení polygonu, přiřazením příslušného identifikátoru a doplněním informací do atributové tabulky, vzniká databázová položka.
4.3.4. Výpočty Po dokončení celé vrstvy NZ byly použity nástroje pro výběr požadovaných ploch na základě formulace kritérií odpovídajících databázovým položkám. Tak bylo možno rozčlenit jednotlivé kategorie, ale i udělat užší výběry. Př.: Výběr ploch travních porostů- polí – ohrožených – ohrožených obchvatem Pro spočítání ploch bylo potřeba přidat do atributové tabulky položku „plocha“ a použitím standardní funkce pro výpočet ploch v ArcGis se spočítaly automaticky i základní statistické charakteristiky jako průměr, velikostní rozpětí, rozptyl a další, z nichž ve výsledcích jsou uvedeny průměrné velikosti ploch, maximální a minimální velikost v daném výběru a počet polygonů označených výběrem
47
4.4. Hodnocení výsledků Hodnocení výsledků lze rozdělit na 2 části: a) Kvantitativní hodnocení velikosti, počtu ploch b) Hodnocení grafického výstupu Ke kvantitativní analýze bylo použito standardního matematické výpočtu. Výstupy podávají objektivní informaci o zastoupení jednotlivých kategorií či vybraných skupin, zohledňují ohrožené plochy. Hodnocení grafického výstupu je do značné míry subjektivní, nicméně byly v něm brány v potaz aspekty jako vzdálenost ostatních ploch zeleně, míra izolovanosti, stupeň agregace a rozmístění polygonů v rámci celku, liniový charakter plochy. Tyto charakteristiky mohou poukazovat na význam NZ z hlediska propojenosti veškeré městské zeleně. Význam ploch byl stanoven s ohledem na hodnoty, jež dané plochy poskytují. Hodnoceny tedy byly funkce: • • • •
Biologické (diverzita stanoviště) Krajinně ekologické (funkčnost jakožto biokoridor) Společenské Kulturní a estetické
48
5 Výsledky 5.1.Celkový přehled Výstupy z mapového zpracování v ArcGis jsou uvedeny v tabulce 1. Mapová část podává celkový přehled výskytu jednotlivých kategorií. (Obr.1.) Vzájemné poměry ploch jsou patrné z grafu 2. Pro jednotlivé kategorie je uveden stručný popis a základní charakteristiky. (Více viz kapitola charakteristika kategorií) Porovnání s celkovou rozlohou Prahy podává graf 1. Tab.1. Celkový přehled statistických charakteristik ploch NZ id_biotop kategorie velikost max min průměrná počet plochy velikost polygonů (ha) plochy (ha) 1 železnice 103,3 5,107 0,106 1,076 96 2 stráně 8,755 2,761 0,174 0,723 12 3 poříčí 72,258 29,677 0,114 3,284 22 4 travní porosty 1070,378 34,665 0,076 3,294 328 5 zeleň v zástavbě 120,447 5,008 0,098 0,879 137 6 cenné lokality 37,983 3,874 0,047 0,622 61 7 stromové porosty 22,118 2,453 0,054 0,491 45 1460,486 708 celkem Rozdělení ploch NZ a jejich statistické charakteristiky. (Převedeno na ha, zaokrouhleno na 3 desetinná místa.) Největší podíl zaujímají travní porosty. Rozpětí velikosti ploch je značné – od téměř 35ha u polí po drobné plochy řádově desítek metrů čtverečních. (tam, kde jsou plochy menší než 0,1ha, což je stanovené velikostní kriterium mapování, je to z toho důvodu, že plocha byla pro potřebu analýzy či z důvodů výrazné heterogenity, rozdělena na několik dílčích polygonů, signifikantní je tedy spíše ukazatel maxima)
Graf 1. Srovnání rozlohy NZ s celkovou rozlohou Prahy
Rozloha NZ ve srovnání s celkovou rozlohou Prahy 6000
Rozloha (ha)
5000 4000 3000 2000
celková rozloha Prahy rozloha NZ rozloha polí
1000 0
49
Obr.1. Veškeré plochy NZ
Grafické zobrazení všech kategorií NZ. (zmenšeno)
Graf 1. Graf ploch NZ 1200 1000 železnice stráně
plocha (ha)
800
pobřeží travní porosty
600
zeleň v zástavbě 400
cenné lokality stromové porosty
200 0 kategorie NZ
Vzájemné poměry ploch jednotlivých kategorií NZ (ha).
50
5.1.1. Železnice Obr.1.1.Kategorie železnice
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika Železnice tvoří doslova kostru NZ. Má převážně liniový charakter, ale tvoří i větší plochy na nádražích a železničních uzlech. Zvláštní postavení mají nákladová nádraží a překladiště, pro které je typický výskyt adventivní flóry zavlečené železniční dopravou. Železnice svými specifickými podmínkami zahrnuje pestré škály biotopů. Mohou zde nalézt vhodné podmínky i vzácné rostliny s původním výskytem na přírodních teplomilných stanovištích. Význam Železnice má význam jako biokoridor, zvláště tvoří přístupovou bránu i do centra města, kde je koncentrace zeleně nejmenší. Díky silně heterogenním lokálním podmínkám patří v rámci NZ k hodnotným částem, jejichž likvidace či změna managementu by vedla k ochuzení celkové diverzity města.
51
5.1.2. Stráně Obr1.2. Kategorie stráně
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika Kategorie strání vznikla z potřeby začlenit malý počet ploch typických geomorfologií, které nebyly kategorizovány jako stromové porosty, a zároveň nespadají do managementu přírodních parků ani lesů české republiky. Jedná se především o část Lysolajského údolí. Porosty zde jsou často ruderálního charakteru, ale tvoří mozaiku s původními hodnotnými společenstvy teplomilných strání a sklaních stepí. Význam Díky časté přítomnosti vzácných druhů patří stráně k hodnotné části NZ, jež se nachází často v blízkosti stávajících přírodních památek. Zvláště hodnotná místa se mohou stát v budoucnosti předmětem ochrany či být podpořena dosazováním cílových dřevin. Díky své obtížné přístupnosti nebývají příliš ohroženy a management se zde neuplatňuje.
52
5.1.3. Poříčí Obr.1.3. Kategorie poříčí
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika Řeka Vltava tvoří významný biokoridor.Kromě centra, kde je břeh zcela pozměněn se nacházejí četné plochy příslušící managementem pod různé subjekty. Nacházejí se zde hlavně ruderalizovaná travní společenstva, ale i zbytky cenných břehových porostů. NZ má svá těžiště jak na severním, tak na jižním okraji města. Významným fenoménem jsou Rohanský a Libeňský ostrov, které patří do rozvojového území. Počítá se zde s intenzivní výstavbou, ale i obnovou bývalých říčních ramen. Jižní těžiště NZ se rozrůstá po povodních 2002, kdy mnoho ploch určených k výstavbě přešlo na plochy s funkcí krajinné zeleně s vodohospodářským významem. Význam Pobřežní zóna má kromě funkce biokoridoru i funkci vodohospodářskou. Původní vltavský luh již dnes neexistuje, ale právě plochy NZ se mohou stát místy, kde dojde alespoň částečně k jeho obnově.
53
5.1.4. Travní porosty Obr.1.4. kategorie Travní porosty
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika Travní porosty jsou rozděleny na 2 zcela odlišné podskupiny: Pole na zemědělské půdě a ostatní travní porosty jež zahrnují travinno-křovinná společenstva, trávníky různého stupně ruderalizace.(Tab.2) Tab.2. Rozdělení travních porostů NZ kategorie velikost max min plochy (ha) Pole 865,488 34,665 2,222 Ostatní travní 214,891 20,660 0,076 porosty Všechny travní 1070,378 34,665 0,076 porosty Statistické charakteristiky a rozdělení travních porostů. Plochy se výrazně liší rozlohou i celkovou plochou.
průměrná velikost plochy (ha) 4,808 1,452
počet polygonů
3,294
328
180 148
Význam Travní porosty a zejména pole tvoří velké rozlohy na území hlavního města. V současné době je veliký tlak na zastavování zemědělské půdy a zároveň převedení na půdu lesní, což dělá z této kategorie nejohroženější část NZ. Travní porosty mají velký krajinný potenciál ať již estetický či ekologický. Budoucnost a využití těchto ploch bude záviset na trendech v ÚP. 54
5.1.5. Zeleň v zástavbě Obr.1.5. Kategorie zeleň v zástavbě
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika plochy často s drobnými stavbami a původní – neudržovanou či náletovou vegetací na neobhospodařovaných plochách, lemy komunikací s dlouhodobou absencí managementu – často s nevyjasněným vymezení působnosti spravujících orgánů. Do kategorie byla zahrnuta i zeleň na pozemcích industriálních objektů. Zvláštní postavení pak mají tzv. nouzové kolonie. Z celkové plochy více než 120ha zabírají okolo 20ha zahrádkářské kolonie, které se svým charakterem i postavením v rámci NZ liší Význam NZ v zástavbě se značně liší s ohledem na lokalitu, stáří a historii, které do značné míry podmiňují její charakter a tím i její biologickou funkci. Z hlediska celkové propojenosti městské zeleně nemá takový význam, protože tvoří spíše osamělé ostrůvky, ale zvláště u liniových prvků by se dala vhodným managementem funkce biokoridoru podpořit.
55
5.1.6 Cenné lokality Obr.1.6. Kategorie cenné lokality
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno) Na mapě jsou zvýrazněny ohrožené lokality.
Charakteristika Sekundární stanoviště, která, ač ovlivněná člověkem, hostí druhově bohatá a zajímavá společenstva. Jedná se hlavně o stanoviště se specifickými a mnohdy extrémními podmínkami a nebo o relikty zemědělské krajiny jako opuštěné extenzivní sady, louky, pastviny a meze. Význam Kromě funkce biokoridoru, díky svému druhovému bohatství, mohou fungovat i jako zdrojové plochy pro šíření rostlinných a živočišných druhů do okolí. S druhovou diverzitou jde současně i ekologická a estetická funkce v krajině. Relikty vesnické krajiny vznikly činností člověka a byly většinou až do 50.let 20. století udržovány pastvou. Bez podpory těchto stanovišť občasnými zásahy či managementem obnovení pastvy tyto enklávy postupně zarostou křovinami, čímž dojde ke ochuzení diverzity stanoviště a též ke ztrátě společenské a estetické funkce.
56
5.1.7. Stromové porosty Obr.1.7. Kategorie stromové porosty
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno)
Charakteristika Porosty stromů, jež nebyly začleněny ani do kategorie stráně ani do kategorie cenných lokalit (staré sady). Nepodléhají managementu lesů hl. města Prahy, tvoří je často náletové dřeviny s pionýrskými druhy. V okrajových částech Prahy jsou to často plochy podíl polních cest, na rozhraní mezi zástavbou obce a zemědělskou půdou. Význam Ekologická a estetická hodnota se liší podle typu porostu a dominantních druhů. Má- li plocha liniovou strukturu a návaznost na další okolní zeleň může mít i v případě nepříliš atraktivního složení druhů alespoň funkci biokoridoru. Krajinně ekologický význam mají porosty stromů mezi poli a u cest v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině, která se nachází na okrajích Prahy.
57
Analýza ohrožení 5.2.1. Celkový přehled Analýza byla zpracována na základě informací v územním plánu a dostupných informací o současném řešení dopravní situace v Praze. Dá se předpokládat, že v následujících desetiletích budou s trendem rozvoje města ubývat i další plochy NZ, které zatím unikly tvůrcům územního plánu, či mají nevyjasněné vlastnictví. Dají se očekávat další zábory zemědělské půdy na okrajích města a rozlézání suburbie do příměstské krajiny. Obecně lze ohrožení rozdělit do 3 kategorií: • Ohrožení stavbou obchvatu • Ohrožení výstavbou • Ohrožení změnou managementu Celkovou rozlohu ohrožených ploch reflektuje tabulka 2., grafické znázornění podává Obr.2. Tab.2. Ohrožené plochy NZ
NZ všechny plochy ohrožené plochy
plocha (ha) 1460,486 432,699
počet polygonů 708 184
Obr.2. Mapa ohrožených ploch NZ
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno) Červeně jsou zvýrazněny plochy, které jsou v ÚP určeny k zástavbě, k výstavbě plánovaného obchvatu hl. města či jsou určeny k zalesnění nebo zásadní změně managementu vedoucí k jejímu zániku.
58
5.2.2. Ohrožení jednotlivých kategorií Nejvíce je ohrožena kategorie travních porostů a to hlavně pole a zemědělská půda obecně.(Obr.3) Podle analýzy je ohroženo stavbou obchvatu okolo 80ha, ostatní ohrožené plochy jsou ohroženy především zástavbou, méně pak možností změny managementu. Shrnutí analýzy je vidět v tabulce 3. Tab.3. Ohrožení jednotlivých kategorií NZ
kategorie ohrožené NZ železnice stráně poříčí travní porosty -pole travní porosty -ostatní zeleň v zástavbě cenné lokality stromové porosty
plocha (ha) 10,933 0,200 4,369 292,504 80,984 28,972 9,169 2,804
počet polygonů 8 1 2 69 49 29 16 7
Obr.3. Ohrožené travní porosty
Mapový výstup z ArcGis (zmenšeno) Červeně jsou označené polygony ohrožených travních porostů obecně.Rozlézání suburbie je patrné zejména na JV a JZ okraji hl. města. Z grafického zpracování jsou patrné plochy určené ke stavbě budoucího obchvatu.
Z hlediska významu stávající NZ je vhodné si uvědomit, které plochy mají nějakou hodnotu přírodní či historickou, kterou by bylo škoda zničit. V tab.1. jsou uvedeny příklady některých významných lokalit ohrožených výstavbou: kategorie ohrožené NZ železnice poříčí Cenné lokality
Název lokality nádraží Praha Bubny, nákladové nádraží Žižkov, nákladové nádraží ve Vršovicích Rohanský ostrov, Libeňský ostrov Vysočanská Třešňovka, Bohdalec, Košíře
59
6 Diskuse 6.1.Význam NZ 6.1.1.Význam z hlediska propojenosti všech složek pražské přírody Jak vyplývá z analýzy mapového zpracování NZ, studované plochy mají význam pro zachování celkové biodiverzity města. Na celkové propojenosti pražské zeleně se podílí zejména její liniové složky – NZ zařazená do kategorie železnice a poříčí, dále pak NZ podél cest a silnic. NZ tvoří významné propojení centra města, kde je zeleň koncipována spíše ostrůvkovitě, s okolní krajinou. NZ často tvoří ochranný pás okolo CHÚ, čímž zmírňuje dopady okolí na statutárně chráněnou část pražské přírody.
6.1.2.Význam krajinně estetický Estetické hledisko je těžko postižitelné jakýmikoliv analýzami, ale do značné míry se kryje s diverzitou jednotlivých stanovišť. Čím větší pestrost, tím větší i estetická a funkční hodnota, tím větší provázanost jednotlivých cenóz. Přirozenost či stupeň narušení a disfunkčnost krajinných prvků tak nakonec vnímáme na intuitivní úrovni skrze estetiku prvku samotného či jeho začlenění do okolí. Z tohoto hlediska mají tedy největší význam takové plochy NZ, kde se zachovala biodiverzita historicky (jako je to u struktur reliktní vesnické krajiny – extenzivních sadů, bývalých luk a pastvin, společenstev okrajů polí a polních cest, či ostrůvků původní ale narušené přírody na stráních), nebo vznikla nově na základě disturbancí a specifických podmínek (vegetace železničních náspů, výsypek, zamokřených prohlubní vzniklých antropogenně) Z hlediska obytné funkce krajiny pak lze pozitivně hodnotit ty plochy NZ, kde se ustavila určitá rovnováha a, ač druhově nepříliš bohaté, nahrazují obyvatelům parky a slouží, řečeno terminologií územně plánovací, k rekreačním účelům. Na rozdíl od parků mají totiž onu spontánní přirozenost, nejsou zde žádné zákazy, naopak lidská aktivita zpětně ovlivňuje jejich ráz: Pravidelné sešlapávání brání zarůstání a vede k další diverzifikaci porostu, vzniká přirozená síť cest a pěšinek, často navštěvovaná místa mají jiný charakter a rostlinné druhy. V ideálním případě je pestrá i skladba návštěvníků – od osamělých pejskařů přes mládež ve skupinkách či v párech po důchodce a maminky s dětmi. Častá navštěvovanost naopak odrazuje pochybné živly, kteří často hledají v „divočině města“ úkryt a v takovém případě pak přestává NZ být obávanou zanedbanou částí města, ale stává se plnohodnotným krajinným prvkem, jež svou funkčností předčí parky uměle budované. Naopak zcela neesteticky působí plochy, kde byl původní management zanedbán a došlo k ruderalizaci původní výsadby a k jejímu převrstvení NZ, jako je to často vidět u ploch izolační zeleně podél komunikací a upravených vodních toků. Zvláštní kapitolou a věcí úhlu pohledu na krajinnou estetiku jsou pak plochy NZ v oblastech bývalých i současných industriálních komplexů.
60
6.1.3.Kulturně – sociologický význam Poslední desetiletí jsou poznamenána výrazným ústupem člověka z krajiny. Ta je sice antropogenně ovlivněna do té míry, že již nenalézáme nic, co by šlo označit za skutečně původní krajinu, ale naopak vzniká krajina opuštěná a ležící ladem rozdělená inženýrskými sítěmi a stavbami. Lidé, včetně obyvatelstva měst, byli po staletí svázáni s krajinou. Krajinné struktury, kterých si dnes tak ceníme, vznikly činností člověka. Jsou do jisté míry i odrazem kultury. Potřeba vztahování se ke krajinně a ke kořenům je vlastní všem lidem. V krajině umělé a plné ahistorických struktur je pak potřeba spontánní a přirozené složky o to výraznější. V tomto směru se rozvíjí pozitivní pohled na NZ jako na místo „návratu k divočině“ ve srovnání s umělostí městského prostředí a postagrární krajiny. Fenomén nové divočiny je spjat zároveň s fenoménem periferie. Ta může být vnímána jak pozitivně, podmíněná romantickými představami formovanými např.literaturou 20.století, tak negativně jako cosi, co není přírodou ani kulturou. Nejhůře pravděpodobně působí právě ty části NZ, kde vnímáme zřetelnou ahistoricitu a převrstvení původně uměle vytvořené přírody. Tak se to děje většinou podél obřích silničních a jiných inženýrských staveb, kolem skladů které se rozrůstají na okrajích měst podél dálnic. Namísto libého pocitu sepjetí člověka a krajiny zde o to víc cítíme ztrátu a narušení vztahů a vazeb.
6.2. Současná situace 6.2.1. Využití území v rámci ÚP Z analýzy NZ vyplývá, že sledovaný objekt zaujímá podstatnou část rozlohy města. S velkou částí je počítáno jako se zelení s funkcí rekreační a krajinně- estetickou, mnohé plochy jsou vedeny jako tzv.izolační zeleň v okolí komunikací, ale díky absenci managementu o nich můžeme mluvit jako o NZ. Zvláštní kategorií jsou plochy s produkční funkcí, ať již relikty původní zemědělské krajiny – louky, pastviny a sady nebo pole a zahrady (respektive zahrádkářské kolonie). Všechny tyto plochy mají význam pro migraci organismů a hostí podle charakteru a stupně obhospodařování různě počty rostlinných a živočišných druhů. Ač pole a zahrádkářské kolonie nejsou NZ v pravém slova smyslu, v celkové analýze všech zelených ploch mají své místo. Dále jsou zde plochy, kde existence zeleně není uváděna, určené např. pro nerušící výrobu a služby. NZ zde roste v zástavbě ať již úmyslně či spontánně a její kvalita a vlastnosti závisí na charakteru zástavby a poloze vůči ostatním plochám zeleně, odkud se mohou dostávat nové druhy z okolí. Nakonec NZ nalézáme na soukromých pozemcích a plochách ležících ladem – obvykle z důvodu nejasných majetkoprávních vztahů. Obecně lze říci, že NZ se vyskytuje nejvíce tam, kde panují nejasnosti ve vlastnických vztazích či působnosti managementu spravujícího subjektu.
61
6.2.2. Významná centra NZ Největší koncentraci NZ nacházíme na území městských částí, které byly k Praze připojeny v roce 1922. NZ se zde nachází jako pozůstatek původní venkovské krajiny, její existence je často podmíněna i reliéfem a historickými faktory. Na území těchto obcí, které se původně nacházely na periferii města byly zakládány různé provozy a industriální objekty, jež jsou dnes již zrušeny, nebo využívány jako sklady. Jejich okolí zarůstá a tvoří vedle reliktů zemědělské krajiny také významnou složku NZ – relikty industriální periferie 19.století, doplněné později o druhy adventivních plevelů. Ilustrativním příkladem můžou být např. Vysočany, Libeň, Košíře, Kobylisy a Bohnice. Máme-li přímo jmenovat jakási současná centra či „hot spots“ NZ, nalezneme je tam, kde výše jmenované fenomény jsou navíc provázány či dokonce ohraničeny železnicí. Tak se to děje na území Libně (a částečně Karlína), Vysočan a Žizkova, kde navíc působí i přítomnost potoka Rokytky a ordovické hřbety počínající vrchem Vítkovem, které fungují jako přirozený biokoridor. (A na obr.1.) Dalším takovým centrem je vrch Bohdalec a jeho okolí, který je doslova sevřen mezi tratěmi a tvoří jakýsi zelený ostrov. Zde se pojí opět fenomén geomorfologický s fenoménem železnice ale i vlastní historií oblasti (přítomnost bývalé nouzové kolonie Na Slatinách) (B na obr.1) Na levém břehu Vltavy je pak zcela demonstrativní příklad oblast Košíř, Smíchova, Jinonic, Radlic a dalších které i v mapě zcela viditelně tvoří jednotku uzavřenou mezi železniční tratě vedoucí ze Smíchovského nádraží, zároveň odpovídají geomorfologicky křídovému útvaru (s těžištěm na plošině Vidouli) a jsou odděleny ze severu i z jihu výraznými údolími. (C na obr.1.) Obr.1. Centra NZ
62
3 významná centra NZ (A-C). Na mapě jsou označeny i některé další oblasti, kde je vysoká koncentrace NZ. Shlukovitý charakter koresponduje s původními oblastmi vesnic připojených ku Praze, a také do jisté míry s geomorfologickými útvary jež indikují vznik NZ.
Velké nahuštění NZ vidíme samozřejmě v okrajových částech města. Největší podíl zde má zemědělská půda, nalézáme i relikty vesnické krajiny a zeleň v zástavbě. Je zde znatelný efekt periferie. Velikost ploch vzrůstá, plochy přechází zvolna do příměstské krajiny. Oproti centru města se tu navíc vyskytují ruderalizované plochy vyplňující prostory mezi satelitními městečky, sklady,zemědělskou půdou a komunikacemi, jež se liší od ruderálů centra města velikostí i charakterem.
6.3.Výhledy do budoucna Je nesmírné nebezpečí, že naše krajina místo aby byla bytem a domovem, obytným a rekreačním prostorem, stane se neuspořádaným, pustým a špinavým skladištěm lidí, domů, dopravních cest a prostředků — nebude parkem Evropy, zahradou a sadem, nýbrž monumentálním smetištěm, v němž nebude lze žít pro přelidněnost, nepořádek, hluk a špínu. Ladislav Žák, 1942
6.3.1. Plánované změny v ÚP Analýza NZ byla vypracována na základě současného ÚP platného do roku 2010. Ten počítá s výstavbou a rozvojem nových obytných celků či polyfunkčních objektů. Tento rozvojový trend je zcela logický a příznačný pro země bývalého socialistického bloku. Lze počítat s expanzí města do okolní krajiny a dalšími zábory zemědělské půdy, zastavování proluk, rušení zahrádkářských kolonií, likvidaci nefunkčních bývalých industriálních provozů. (Viz kapitola 6.4.Potenciální ohrožení) To vše naznačuje budoucí ústup NZ z města, ale zároveň i rozšiřování periferie a vznik NZ nové.
6.3.2. Různé pohledy na management řešené oblasti Jak již bylo řečeno v literárním úvodu, naše představy o krajině a estetice jsou formovány nejvíce romantickým pohledem 19. století. Zahradní architektura vycházela z pojetí tzv. anglického parku a z historických dekorativních zahrad typu francouzského.Jak však píše nestor české krajinné architektury, Ladislav Žák, anglický park je odrazem anglické krajiny a způsobu života. Není přirozené, pokoušet se ho zakomponovat do české krajiny a považovat ho za jediné možné pojetí parku. Žák usiloval o využití zeleně jako „obytného prostoru“ pro nejširší vrstvy obyvatelstva, jež se čím dál více stěhuje do měst a nutně pociťuje deficit klidných přírodních míst, které byly na venkově samozřejmostí a které nemohou nahradit parky a uměle komponovaná zeleň, byť s dekorativním účelem.
63
Seznam předsudků, které brání vzniku dobré občanské a lidové architektury zahrad, pokračuje: I v poměrně dobrých zahradách vidíme mnoho odbornických i laických omylů a nedostatků. — Trávník se požaduje stále dokonale brčálově zelený, jemný, hustý, anglický. Měli bychom však usilovati o trávník český, trávník našich pohorských pastvin, mezí a polabských luk. — Zbytečně se zahrady kazí tak zvanou odbornou péčí zahradníků. Přistřihují se stromy, keře, kypří se půda v okolí jejich kmenů, jako by bylo třeba, aby všechny rostliny stále rostly co nejvíce. Stačí však často, porostou-li zcela volně, jak jim bude libo, tak jako rostou v přírodě našich krajin Ladislav Žák, 1942 Příroda našich měst je však právě příkladem toho, že městská zeleň je chápána jako zeleň dekorativní, nikoliv obytná. (Na trávník se nesmí šlapat, natož usednout.) Při projektování městské zeleně se prosazují okrasné cizokrajné dřeviny, záhony, okrasné keře, sečený jednodruhový trávník, prvky jsou striktně oddělené, cesty vymezené a asfaltové případně se zámkovou dlažbou. Úpravy tzv. krajinné zeleně jsou bohužel těmito trendy rovněž poznamenány, čímž se ztrácí právě ona krajinná funkce. V případě Prahy nutno poznamenat, že rozsáhlý pražský systém ochrany přírody striktně vymezil oblasti „přírodní“ o něž je pečováno a jež požívají zákonné ochrany, navíc propojené do větších celků přírodních parků, jež obyvatelům Prahy poskytují vskutku nevídané možnosti relaxace v přírodě. Nicméně i tak zde zůstává mnoho ploch, které byly zařazeny jako NZ, jež mají právě onu krajinnou a estetickou hodnotu. Je otázkou budoucího plánování, zda tyto hodnoty vezme v potaz, využije stávajících prvků NZ, které, doplněny vhodným managementem, budou vypadat přirozeně a navíc budou v podstatě zadarmo, namísto tvorby konstruovaných parků. Zachová se tak funkce biokoridoru a útočiště pro organismy, citlivými zásahy lze příliš „zdivočelou“ NZ upravit a zpřístupnit a učinit z ní tak, Žákem navrhovanou, obytnou krajinu. Zajímavým příkladem praktické realizace tohoto modelu mohou být pro nás skandinávské země, pro které je tento způsob ponechávání přírody ve městě běžnou praxí. Namísto nekvalitního „anglického“ trávníku běžného pro naši městskou zeleň je možno například ve švédském hlavním městě Stockholmu vidět mezi zástavbou přirozený bylinný porost, jenž je sečen maximálně dvakrát ročně a to po odkvětu. Podél cest se nechávají růst spontánně ruderální společenstva, jež v době květu působí esteticky. I v historických parcích se nechává zetlít určité procento starých padlých stromů. (To co v našem prostředí v této studii nazýváme nekontrolovanou zelení tak ve Skandinávii má do jisté míry vyprázdněný obsah) Management NZ by tak tam, kde se jedná o prvek jež plní spontánně svou biologickou funkci, mohl napomoct i k podpoření jeho funkce obytné. (Zvláště v případě starých extenzivních sadů, jež management pro udržení biodiverzity a obyvatelnosti potřebují). Na druhé straně by stálo zato nechávat působit NZ tam, kde adekvátně nahrazuje svou funkčností a nakonec i estetikou plánovité pokusy o kultivace, jež končí nevzhledným trávníkem a výsadbou okrasné zeleně. Spontánně osídlený násep silnice působí lépe než neupravená okrasná výsadba, stará se sám o sebe a poskytuje potenciálně mnohem víc příležitostí pro organismy. Budoucnost NZ je tedy otázkou změny paradigmatu v pohledu na zeleň obecně. Nelze očekávat okamžitou změnu přístupu ze strany výkonných orgánů ani institucí, jež vychovávají nové krajinné a zahradní architekty. Dlouholetá tradice ochrany přírody v Praze však dává jistou naději, že některé cenné plochy NZ by časem mohly požívat zákonné ochrany a rozšířit tak seznam CHÚ v Praze. Nabízí se ale otázka, zda je to to, co skutečně chceme: Chránit a konzervovat ostrůvky nebo mít město jako celek jako„obytnou krajinu“?
64
Shrnuto, pro dnešní dobu možná romantickými slovy, Ladislava Žáka, jehož úvahy byly inspirací v pohledu na městskou a krajinnou zeleň: nový park vznikne z prvků krajiny. Nutno dodat, že tento park bude zpětně působit na tvářnost krajin: park se stane krajinou, a krajina se stane parkem. Přičteme-li, že i dobrá obytná zahrada pojímá v sebe místní krajinu, jsouc její ústrojnou součástí, dospíváme k nové dokonalé jednotě přírodního obytného prostředí, k jednotě, která je znakem opravdové kultury.
6.4. Potenciální ohrožení 6.4.1 Ohrožení obchvatem V ÚP jsou již plochy se kterými se počítá při výstavě tzv. velkého pražského okruhu, který by měl odlehčit městu od tranzitní dopravy. Velký okruh byl plánován již od 30.let 20.stol., za protektorátu byla vypracována jednodušší varianta a po válce, až do 70.let přichází stagnace. Teprve rozšiřování města a plánované stavby nových dálnic otevřely znovu otázku okruhu, jehož rozsah se samozřejmě od doby první republiky změnil a posunul o kilometry dále. Současná podoba velkého okruhu není dořešená. Zvláště se jedná o severní část, kde se nabízejí 2 varianty (tzv.jižní –Suchdolská- s přemostěním v Drahaňském údolí, vedoucí na území Prahy, severní- středočeská- varianta by tvořila oblouk s přemostěním u Klecan a do města by v podstatě nezasahovala). (Slovík,2006)) Nutnost velkého pražského okruhu je zřejmá, nicméně různé varianty budou mít rozdílný dopad na životní prostředí. Hodnotit tyto dopady dopravních staveb by bylo nad rámec této studie. Pro NZ však lze konstatovat, že stavba obchvatu v jižní části města vede hlavně k záborům zemědělské půdy. V severní části, v případě suchdolské varianty, vede trasa mnohem komplikovanějším terénem a v blízkosti či přímo přes přírodní památky, zde by dopad na pražskou přírodu obecně byl výrazný. Paradoxně pro vlastní NZ silniční stavby znamenají spíše přínos, protože v okolí stavby vzniká „území nikoho“, což jsou právě ta místa, kde se NZ nejvíce vyskytuje. Je pak otázkou silničních architektů a následného managementu okolí stavby, jak se daná stavba začlení do krajiny. Lze diskutovat o tom, zda některé formy uměle vysázené izolační zeleně a pokusy o vytvoření „estetické kulisy“ nejsou z hlediska ekologického i ekonomického kontraproduktivní v porovnání se spontánními nálety dřevin a vytvoření křovinno-travinných společenstev, která se obvykle na těchto plochách po určité době ustavují.
65
6.4.2. Ohrožení zástavbou Současné trendy směřující k expanzi města do tzv. suburbií nebo též „urban sprawl“ byly již diskutovány v kapitole 2.1. a 2.2. O negativních dopadech na demografickou strukturu města i příměstskou krajinu se zmiňuje řada autorů5. Výsledná mapa ohrožení současných zelených ploch ukazuje alarmující stav hlavně v jihozápadní a jihovýchodní části města, kde dochází k rozlézání suburbie. Opět jsou zastavovány hlavně plochy zemědělské půdy, ale často také plochy extenzivních sadů – reliktů původní vesnické krajiny- pro jejichž krajinnou funkci byly zařazeny tyto plochy v mapování do kategorie „cenné lokality“. Problémem zde není výstavba jednotlivých domů, ale způsob a urbanistické řešení tohoto druhu zástavby. Ta bohužel zatím nepočítá se začleňováním do krajiny a využitím přírodních, historických a krajinných struktur pro podporu rozvoje území, ale naopak vytváří struktury nové, zcela ahistorické, s umělou výsadbou bez jakékoliv návaznosti na své okolí. Tyto satelitní městečka tak tvoří zcela neprostupnou bariéru pro migraci organismů. Z hlediska NZ zde vznikají nehodnotné ruderální plochy – obvykle na okraji komunikací a pole- v bizarním sousedství s upravenými umělými zahrádkami satelitů a zemědělskou monokulturou.
6.4.3. Ohrožení změnou managementu NZ jsou, již z definice, plochy s absencí managementu, ať již z důvodů zanedbání, nevyjasněných majetkoprávních vztahů nebo přirozeného postavení mimo management vyplývající z historických okolností. Ohrožení změnou managementu tedy v tomto případě znamená v podstatě zavedení nějakého managementu, který by současný stav změnil na stav přírodě vzdálenější a z hlediska biodiverzity a prostupnosti pro organismy by vedl ke zhoršení. To může paradoxně nastat právě při pokusech o „revitalizace“ ploch NZ a pokusy o jejich zúhlednění, jako se to děje např. na Rohanském ostrově, kde se sice původně stanovený biokoridor nezmenšil, ale většina původního porostu byla upravena na pravidelně sečený porost s ponechanými některými dřevinami, jehož funkce jakožto biokoridoru tím značně utrpěla a estetická funkce se také spíše snížila, neboť travní porost po zbytečných sečích byl ochuzen o přirozené luční druhy a zvláště v létě vysychá a podléhá destrukci vlivů z okolí, což by se v případě ponechání původního porostu nedělo. (Což lze doložit porovnáním podobných ploch, kde management neprobíhá) Zcela nevhodnými se pak jeví zvláště pokusy o parkové úpravy, kdy dochází k nahrazení NZ náhradní výsadbou dřevin, destrukci původního travního společenstva a úpravy ploch asfaltovými chodníčky či zámkovou dlažbou a to i za předpokladu, že estetická hodnota území v očích obyvatelů stoupla. Funkci NZ jakožto dráhy pro migraci organizmů a jejich útočiště nelze takto nahradit. (O návrzích managementu více v kapitole 6.5. Návrhy využití ploch NZ) Zvláštním případem pak je převedení zemědělské půdy na půdu lesní, které, paradoxně, není pro biodiverzitu ani estetickou funkci v krajině právě přínosem. Naopak snižují prostupnost krajiny a působí uměle. Jedná se o hospodářské kultury borovice lesní, které vznikají na okrajích města, jež si však nekladou za cíl plnění jiné funkce než čistě hospodářské. 5
Duany, Andres, Elizabeth Plater-Zyberk, and Jeff Speck. Suburban Nation: The Rise of Sprawl and the Decline of the American Dream. North Point Press, 2000. Cílek, Tsunami je stále s námi Moe R., Wilkie C
66
6.5. Návrhy využití ploch NZ
6.5.1.Paradox ochrany NZ Navrhovat využití ploch NZ, která, již z definice, je něčím, co osídluje nevyužívané plochy a jehož hodnota spočívá právě v oné spontánnosti, je paradoxní. Chceme-li tedy přemýšlet o jiném využití než ekonomicky zhodnotitelném, je třeba si uvědomit, které z ploch NZ mají hodnotu biologickou, historickou či jakoukoliv jinou, která by opodstatnila jejich existenci v konkurenci se zástavbou ať již bytovou, polyfunkční nebo sloužící sportu. Navíc management lze zavádět pouze pokud existuje někdo by ho vykonával – problém vlastnictví tak z otázky managementu vyčleňuje vlastně všechny soukromé pozemky ležící ladem a všechny takové, kde výklad zákona stanovujícího, kdo a jak se o území stará, není jednoznačný. Management připadá v úvahu pouze ze strany státu, obcí či občanských iniciativ jako pozemkové spolky. Návrhy využití ploch NZ by se měly řídit funkčními, estetickými a společenskými hodnotami, jež může NZ v rámci města poskytnout. Citlivými zásahy lze podpořit biologické a krajinně-ekologické funkce či společenské hodnoty území. Kromě odstranění černých skládek a odpadků však mnohde není třeba vůbec zasahovat a NZ se může stát plnohodnotným krajinným prvkem zcela přirozeně, pokud jím již není. Zvláště u cenných lokalit by se nabízela možnost prosadit pro danou plochu NZ nějaký způsob zákonné ochrany, který by zajistil uchování současného stavu, případně management, který by podpořil hodnotu území. Je-li však současná hodnota v tom, že se na ploše mohou všichni pohybovat bez omezení, psi mohou volně pobíhat a nikoho nepohorší ohniště či improvizovaný domeček ve křoví, pak by bylo protichůdné se snažit tento status změnit.
6.5.2. Příklady možného managementu Biokoridory a liniová zeleň Prostorová analýza ukazuje, že plochy NZ mají patrně významnou roli v dynamice migrací organismů v rámci města. To z nich činí ideální biokoridory, které netřeba navrhovat ani plánovat, neboť již existují.(A nutno dodat, že všechny plochy NZ mají, i když pouze v mapách, status biokoridoru –ať již funkčního,nefunkčního, či navrhovaného.) S ohledem na biologickou funkci pak dané plochy lze podpořit například dosazením cílových dřevin do porostů méně hodnotných s převládajícími dřevinami introdukovanými. Jako biokoridory funguje především liniová zeleň, jejíž kostru tvoří v Praze železniční síť. Ta spadá pod působnost českých drah, takže se není třeba obávat přílišné změny v managementu. Je však třeba brát v potaz nové plány dopravních spojení, které se v Praze budují a které předpokládají zrušení některých tratí. Pak by se mělo s reliktem železniční zeleně počítat a neopomenout jeho biologickou funkci. Namísto nahrazení železniční NZ jinou plánovitou výsadbou by bylo přínosné využít přírodní i morfologický fenomén někdejší tratě a zachovat tak původní biokoridor. Mnoho ploch NZ je navštěvováno, protože slouží jako zkratka při cestě městem, ale jsou využívány jen omezenou částí „odvážlivců“ které neodradí zhoršená prostupnost terénu, bahno ani pochybná pověst lokality. Zde lze upravit či obnovit původní cesty tak, aby mohly být využívány i širší vrstvou obyvatel. Liniové a izolační porosty lze upravit a využít k tvorbě cyklostezek.
67
Relikty vesnické krajiny V případě extenzivních sadů a zarůstajících luk a pastvin lze i ve městě uplatňovat sezónní pastvu ovcí a koz, jak se to již děje na několika pražských CHÚ (přírodní památky Havránka, Prokopské údolí, Sedlecké skály…) Pokud není příslušná iniciativa či lokální podmínky pro pastvu, bylo by vhodné obnovit seč bylinného podrostu a prořezání a ošetření starých stromů. Padlé odumřelé kmeny lze nechávat na místě. Ke klučení křovin přistupovat pouze pokud pokrývají více než 50% plochy.
6.5.3. Obecná doporučení •
• • • • • • • • • •
Nenahrazovat NZ umělými výsadbami. Maximálně využít stávajících prvků NZ při podpoře funkce krajinné zeleně, zachovat stromový porost či solitérní stromy, zachovat bylinné patro, namísto vymýcení a nahrazení novou výsadbou spíše dosazovat cílové druhy a případně jen ředit původní porost NZ. Využít plochy NZ k alternativnímu pohybu městem (cesty pro pěší, cyklostezky) Při obnově cestní sítě nepokládat asfalt či zámkovou dlažbu, ale pouze prosekat a zpřístupnit stávající cestičky, které se zpravidla nacházejí na všech plochách NZ. Při tvorbě nových cest případně cyklostezek používat vhodný posypový materiál Nahradit nekvalitní izolační porosty špatně udržovaných umělých výsadeb výstavbou cyklostezek vhodně doplněných funkční zelení i za cenu likvidace vzrostlého porostu. Omezit zbytečné seče travních porostů, které pak paradoxně vedou k vytváření „travních pouští“ a jejich estetická i ekologická funkce tak značně klesá Ponechávání náspů a okrajů cest přirozenému vývoji na místo umělých výsadeb Podpoření stávajících, nebo uvážená tvorba nových dominantních prvků,(péče o solitérní stromy či jejich výsadba, zpřístupnění geomorfologických útvarů jako skalky a skaliska či obnažené geologické profily). Zavedení managementu v opuštěných sadech s ohledem na zachování a udržení jejich hodnot. U zvláště cenných lokalit podporovat iniciativy pozemkových spolků, které mohou danou lokalitu vykoupit a převzít. Podporovat tvorbu trvalých travních porostů s krajinnými prvky oproti konverzi zemědělské půdy na půdu lesní
68
7 Závěr Cílem práce bylo postihnout význam té části pražské zeleně, které se zatím nedostávalo přílišné pozornosti ačkoliv tvoří významné rozlohy nejen na okrajích, ale i v centru města. Studie se pokusila shrnout hlediska územního plánu a již existujícího vegetačního mapování Prahy a doplnit tu část, která není zahrnuta ani v jednom z těchto zdrojů. Vytvoření kategorizace NZ a její prostorová analýza, jež je výsledkem této práce, mohou významně pomoci při plánování a rozhodování, jak posuzovat tyto plochy, na něž bude, vzhledem k současným rozvojovým trendům, v budoucnu velký tlak ze strany orgánů města i developerských společností. Postulovaná hypotéza, že NZ má význam pro celkovou biodiverzitu města a její absence by vedla k ohrožení i té části pražské přírody, která požívá zákonné ochrany, byla potvrzena. Analýza se pokusila zachytit, co z NZ je hodnotné a má přínos ať již biologický, krajinněekologický, společenský či estetický. Historická východiska napomohly porozumět charakteru jednotlivých částí NZ, jejíž některé části, jež byly analýzou označeny jako hodnotné, jsou relikty původní vesnické krajiny a bývalé industriální periferie města. Industriální objekty a jiné technické stavby se dnes již běžně stávají předmětem památkové ochrany. Konverze bývalých industriálních objektů na obytné komplexy je zajímavým architektonickým trendem, jež pomáhá zachovat historicitu místa, někdy i celých čtvrtí, provede-li se citlivě a začlení-li se do města a krajiny. NZ jako tichý průvodce takovýchto historických reliktů má taktéž potenciál se stát cennou přírodní plochou v srdci města se specifickým geniem loci, jež v sobě, oproti upraveným plochám parků, nese prvek spontánnosti a odráží dynamiku okolního prostředí (zatímco park odráží pouze trendy zakonzervované zahradní architektury a trendy v zahradní technice). Vzhledem k častému liniovému charakteru NZ se mohou tyto plochy stát základem sítě stezek k alternativnímu pohybu městem (což se již na mnoha místech spontánně děje) a citlivým managementem se může posílit jejich biologická funkce koridoru v městské krajině a to i pro lidské obyvatele města. Studie navíc poukazuje na situace, kdy vzniká NZ jejíž kvality jsou spíše záporné, a to obvykle tam, kde dochází k transgresi NZ na původně okrasně plánovanou výsadbu či umělé inženýrské řešení okolí technických staveb a nových obytných komplexů na okrajích města. Krajina je odrazem lidské kultury a ta zas zpětně ovlivňuje své obyvatele. Pro krajinu městskou to platí dvojnásob. NZ jako součást krajiny je tak do jisté míry ukazatelem kultury města. ÚP počítá s rozsáhlou zelenou sítí v Praze, ale je otázkou jakým způsobem se tato síť bude realizovat. Současné umělé trendy v tvorbě městské zeleně představě obytné krajiny, jak ji nazývá Ladislav Žák ve svém krajinně-architektonickém manifestu ze 40.let 20.století, příliš nenahrávají. Zastavování volných ploch a expanze města je nezadržitelná a těžko na ní nahlížet pozitivně či negativně. Lze ale ovlivnit způsob, jakým se bude odehrávat a právě racionální a zároveň citlivé posouzení jednotlivých složek městské krajiny je vhodným východiskem pro vytvoření hodnotného obytného prostoru pro všechny vrstvy jeho obyvatelstva.
69
8 Seznam literatury Literární zdroje CÍLEK, .V.(2002): Krajiny vnitřní a vnější.-264str.-Dokořán, Praha CÍLEK, .V.(2004):Makom –kniha míst.-267str.-Dokořán, Praha CÍLEK, .V.(2006): Tsunami je stále s námi.-344str.-Alpha Publishing, Praha DEML,J.(1970): Moji přítelé.-43 str.- Křesťanská akademie,Řím FORMAN, T.T., GODRON, M. (1986): Landscape Ekology.John Willy and sons, Inc HRADČANSKÝ, J.V. (1927): Praha 1757.Obraz ze života pražského.- 40-44. Zvěst, Praha CHLUPÁČ, I. (1988): Geologické zajímavosti pražského okolí. -249str.-Academia, Praha. CHYTRÝ, M. et al.(2001): Katalog biotopů České republiky.-307 str.- Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha JEHLÍK, V. et al. (1998): Cizí expanzní plevele České a Slovenské republiky.-506 str.,Academia, Praha KŘÍŽ, J. (1985): Geologický význam pražského území. Staletá Praha, XV, 13-38. Praha. KŘÍŽ, J. (1999): Geologické památky Prahy. Proterozoikum a starší prvohory. - 278 str., Čes. geol. Úst., Praha KUBÍKOVÁ, J. et al. (1979): Pražská příroda a její ochrana.- 59 str.-Pražské středisko SÚPPOP, Praha KUBÍKOVÁ, J. et al. (1985): Staletá Praha, XV, 300 str.-Pražské středisko SÚPPOP, Praha KŘÍŽ.J., ROSENDORF. P. (2001): Příroda Prahy 8. - 88 str.,ZO ČSOP v Praze 8, Praha, KOMÁREK, J. (1941): Neznámá tvář Prahy-zvířata ve velkoměstě - 220str.Čin, Praha LIBROVÁ, H. (2005): Proč chráníme přírodu. - Vesmír, roč.83, č.3, s.171. MIKULEC, V. et al.(1997): Dějiny Prahy. I, Od sloučení pražských měst v roce 1784 do současnosti. - 565 s., Paseka, Praha MORAVEC, J. et al. (1991): Přirozená vegetace území hlavního města Prahy a její rekonstrukční mapa. - 204 str., Academia Praha. POKORNÝ, P. (1999): Svědectví smetišť, stok a jímek.. - Vesmír, roč.78, č.3, s.136. SÁDLO, J. (2000): Jak fousatá musí být teta, aby to byl strýc? Jevy ve vědě a věda o jevech. Vesmír, roč.79, č.7, s.394 SÁDLO, J. , POKORNÝ, P. (2004 a): Krajina pražského east endu. - Vesmír, roč.83, č.9, s.525. SÁDLO, J., POKORNÝ, P. (2004 b):. Barunčino znovunabyté panenství. - Vesmír, roč.83, č.8, s.461. SÁDLO, J., POKORNÝ, P. (2004 c): Neolit skončil, zapomeňte!. - Vesmír, roč.83, č.7, s.398. SÁDLO, J., POKORNÝ, P. (2004 d): Zavlečené rostliny-jak je to u nás doma?. - Vesmír, roč.83, č.2, s.80. SÁDLO, J., PYŠEK, P. (2004 a): Zavlečené rostliny. - Vesmír, roč.83, č.1, s.35. SÁDLO, J., PYŠEK, P. (2004 b): S vlky výt: alternativy boje proti zavlečeným druhům rostlin. - Vesmír, roč.83, č.3, s.140. VESECKÝ, A. et al. (1958): Atlas podnebí Československé republiky.- Praha. ŽÁK, L.(1942): Zahrada, sad, krajina jako obytný prostor.In Architektura IV, s. 129-136. Internetové zdroje CÍLEK, V., Antropogenní změny reliéfu Prahy. In Neživá příroda Prahy a jejího okolí. KOVANDA et al., [online].Publikováno 2007 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://www.monet.cz/atlas/kap32.htm
70
ČERNOHOUS, P., pojem "záplavové území" podle vodního zákona a jeho vztah k územnímu plánování,[online] Praha: Informační server pražské radnice, Publikováno 2003 [cit. 2008-521]. Dostupné z:http://atelier.ecn.cz/ukaz.php?co=rozbory&id=5 JUST, T., Teze ke krajinářské a přírodní rehabilitaci říčního koridoru Vltavy v Praze po povodni 2002 , [online] Praha: Základní organizace Českého svazu ochránců přírody "Troja". Publikováno 2003 [cit. 2008-7-20]. Dostupné z: http://www.csoptroja.ecn.cz/Cinnost/CisOstr/tezeochrany.htm JUST, T., Císařský ostrov.Odstraňování povodňových škod a jeho obnova[online] Praha: Základní organizace Českého svazu ochránců přírody "Troja". Publikováno 2003 [cit. 2008-720]. Dostupné z: http://www.csoptroja.ecn.cz/Cinnost/CisOstr/Index.htm HRDLIČKA, L., Jak se měnila a rostla středověká Praha. In Neživá příroda Prahy a jejího okolí. KOVANDA et al., [online].Publikováno 2007 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://www.monet.cz/atlas/kap32.htm CHYTRÝ, M., Synantropní vegetace [online] Brno:Ústav botaniky a zoologie. Publikováno 2008 [cit. 2008-7-20]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/botany/chytry/veg-cr/Veg-CR08-Antropogen.pdf KOVANDA et al., Neživá příroda Prahy a jejího okolí, [online].Publikováno 2007 [cit. 20086-20]. Dostupné z: http://www.monet.cz/atlas/default.htm NĚMEC et al., Chráněná území Prahy, [online].[cit. http://www.monet.cz/zp/chruzemi/cr2_cztx/chu-obsh.htm
2008-7-3].
Dostupné
z:
SLÁDEK,I., Závěrečná zpráva grantu 121/1998/M/PřF, [online].[cit. 2008-7-3]. Dostupné z: http://www1.cuni.cz/cuni/ruk/gauk/zz2000/121_98-c.htm OUŘEDNÍČEK, M., Sociální geografie Prahy [online] Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Publikováno 2003 [cit. 2008-7-15]. Dostupné z: http://www.natur.cuni.cz/~slamak/sgp/sgp.html SLOVÍK, J., Pražský rychlostní okruh, [online]Praha:Dálnice-vše o dálnicích . Publikováno 2001, doplněno 2006 [cit. 2008-6-27]. Dostupné z: http://www.dalnice.com/r/r01/r01.htm ŠPRYŇAR, Příroda ve městě, [online].Publikováno 2004 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://krajina.kr-stredocesky.cz/article.asp?id=29 ŠTURMA, J., Prales ve velkoměstě, [online] Praha: Science world. Publikováno 2.10.2006 [cit. 2008-5-21]. Dostupné z: http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/D384B50B428B28E8C12571EE007067CE
VESELÝ, P., Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera – Carabidae), [online] Praha: Ochrana přírody a krajiny v hlavním městě Praze. Publikováno 2005 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://www.wmap.cz/opk/
71
Atlas životního prostředí v Praze, [online] Hlavní město Praha. Publikováno 2008 [cit. 20086-20]. Dostupné z: http://www.premis.cz/atlaszp/ Český zahrádkářský svaz, [online]Praha:český zahrádkářský svaz . Publikováno 2007 [cit. 2008-6-27]. Dostupné z: http://www.zahradkari.cz/ Doprava-vlaky[online]Praha: Pražská informační služba. Publikováno 2007 [cit. 2008-6-27]. Dostupné z: http://www.pis.cz/cz/praha/doprava/vlaky Místo pro přírodu- Triangl, [online] Praha: Český svaz ochránců přírody. Publikováno 2008 [cit. 2008-7-20]. Dostupné z: http://www.mistoproprirodu.cz/index.html Organizace péče o zeleň, [online]Praha: ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze. Publikováno 2008 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://envis.prahamesto.cz/(dqwkfzanojs20fz5dtue02zy)/zdroj.aspx?typ=2&Id=1472&sh=367919896 Praha – Klementinum: základní informace a vybrané zajímavosti, [online] Praha:ČHMUOdbor klimatologie. Publikováno 2005 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://www.chmi.cz/meteo/ok/klemintro.html Přírodní Parky, [online]Praha: ENVIS-informační servis o životním prostředí v Praze. Publikováno 2008 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/chruzemi/cr2_cztx/CHU-PPAR.htm ÚSES, [online]Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny. Publikováno 2008 [cit. 2008-6-20]. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=85 Vegetační mapa, [online]Praha: Ochrana přírody a krajiny v hlavním městě Praze. Magistrát hlavního města Prahy. Publikováno 2006 [cit. 2008-4-10]. Dostupné z: http://www.wmap.cz/opk/ Vymezení kategorií záplavových území, [online] Praha: Informační server pražské radnice, Publikováno 2007 [cit. 2008-5-21]. Dostupné z: http://magistrat.prahamesto.cz/uzplan/uzemni_plan_hmp/zmena_z1000_navrh/pril_4/pril_4.htm Životní prostředí – půda [online] Praha: Český statistický úřad-hlavní město Praha. Publikováno 2008 [cit. 2008-7-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/o/13-1131-05-casova_rada-6_3_puda
72
Zákony a vyhlášky Zákon o dráhách č.266/1994 Sb Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Účinnost od 1.1.2007. Kromě ustanovení § 143, 144, 145, 147 a 151, která nabývají účinnosti 1.července 2006 s výjimkou ustanovení § 102 odst. 2, které nabývá účinnosti 1.1.2012. Vyhláška č.470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů) Technická norma ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací k vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Povinnost postupovat podle uvedené normy je stanovena v § 20 odst. 5 písm. a) této vyhlášky.
73
9 Přílohy Hodnocení NZ z hlediska ÚP hl.m. Prahy Dle vyhlášky hlavního města Prahy o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. 32/1999 Sb.HMP patří zkoumané plochy do těchto kategorií:
VN - nerušící výroby a služeb Území sloužící pro umístění zařízení služeb a výroby všeho druhu, včetně skladů a skladovacích ploch, která nesmí svými vlivy narušovat provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí a zhoršovat životní prostředí nad přípustnou míru. Funkční využití: Služby, nerušící výroba, řemeslná výroba, plochy a zařízení pro skladování související s vymezeným funkčním využitím, dvory pro údržbu pozemních komunikací. Veterinární zařízení, zařízení záchranného bezpečnostního systému, archivy a depozitáře, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, administrativní zařízení, parkoviště P+R, čerpací stanice pohonných hmot, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID, sběrny surovin, sběrné dvory, manipulační plochy. Školy, školská a ostatní vzdělávací zařízení, zařízení pro výzkum (související s vymezeným funkčním využitím). Služební byty, ambulantní zdravotnická zařízení (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Parkovací a odstavné plochy, garáže, drobné vodní plochy, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Výjimečně přípustné funkční využití: Lakovny, klempírny, truhlárny, stavby pro zpracování plodin, sklady hnojiv a chemických přípravků pro zemědělství, kompostárny a zařízení k recyklaci odpadů, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 5 000 m2 prodejní plochy. Sportovní zařízení, malá ubytovací zařízení.
SP - sportu Území sloužící pro umístění staveb a zařízení pro sport a tělovýchovu. Funkční využití: Krytá i otevřená sportovní zařízení. Klubová zařízení, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, ubytovací zařízení do 50 lůžek, administrativní zařízení, kulturní zařízení, školská zařízení, služby, služební byty2 pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí (to vše související s vymezeným funkčním využitím a zároveň to vše do souhrnného rozsahu 20% plochy území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Vodní plochy, zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže pro osobní automobily, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Jako výjimečně přípustné bude posuzováno překročení kapacitních limitů zařízení obchodních a ubytovacích a umístění souvisejících funkcí nesportovního charakteru nad souhrnný rozsah 20% plochy území vymezeného danou funkcí.
DZ 1 - tratě a zařízení železnice Plochy pro provoz železniční dopravy a pro terminály nákladní dopravy ve vazbě na železniční dopravu.
74
Funkční využití: území, stavby a zařízení sloužící železničnímu provozu. Stavby, zařízení a plochy pro provoz PID. Služební byty, klubová zařízení, obchodní zařízení, administrativní zařízení, služby, plochy a zařízení pro skladování (to vše související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Zeleň, pěší komunikace a prostory, komunikace účelové, (sloužící stavbám a zařízením uspokojujícím potřeby území vymezeného danou funkcí) nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Výjimečně přípustné funkční využití: Parkovací a odstavné plochy, parkoviště P+R, garáže, cyklistické stezky. Kulturní zařízení (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).
PSZ - sady a zahrady Funkční využití: výsadby ovocných dřevin, užitkové a okrasné zahrady. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, pěší komunikace a prostory, komunikace účelové (sloužící stavbám a zařízením uspokojujícím potřeby území vymezeného danou funkcí). Nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Cyklistické stezky, nadřazená plošná zařízení a liniová vedení TV, malé stavby pro skladování plodin. Malé stavby pro provoz a údržbu (související s vymezeným funkčním využitím).
ZN - přírodní nelesní plochy Funkční využití: trvalé travní porosty, rozptýlené liniové porosty dřevin a bylin. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace účelové (sloužící stavbám a zařízením uspokojujícím potřeby území vymezeného danou funkcí), nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Výjimečně přípustné funkční využití: Drobná zařízení sloužící pro obsluhu vodních ploch, komunikace vozidlové, nadřazená plošná zařízení a liniová vedení TV. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (související s vymezeným funkčním využitím).
IZ - izolační zeleň Funkční využití : výsadby dřevin a travní porosty. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, liniová vedení technického vybavení. Výjimečně přípustné funkční využití: Komunikace vozidlové, parkovací a odstavné plochy se zelení, čerpací stanice pohonných hmot, komunikace vozidlové, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID. Malé stavby pro provoz a údržbu (související s vymezeným funkčním využitím).
SVM – Smíšená městského typu Území sloužící převážně pro umístění polyfunkčních staveb se stanoveným minimálním podílem bydlení a s využitím parteru pro obchod a služby. Funkční využití: stavby pro bydlení, byty v nebytových domech, školská zařízení, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, kulturní zařízení, církevní zařízení, ambulantní zdravotnická zařízení, sociální zařízení, sportovní zařízení, stavby pro veřejnou správu, obchodní zařízení do 5000 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, ubytovací zařízení, stavby pro administrativu, nerušící služby. Čerpací stanice pohonných hmot bez servisů a opraven jako nedílná část garáží a polyfunkčních objektů, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID, sběrny odpadů, drobná nerušící výroba1), lůžková zdravotnická zařízení, jesle.
75
Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Vysoké školy a vysokoškolské koleje, multifunkční kulturní a zábavní zařízení, víceúčelová zařízení pro kulturu a sport, hygienické a hasičské stanice, záchranná služba a integrovaný záchranný systém, obchodní zařízení do 15000 m2 prodejní plochy, veterinární zařízení, parkoviště P+R, čerpací stanice pohonných hmot bez servisů a opraven.
ZOS - Ostatní bez specifikace funkční náplně Území sloužící pro kombinaci dvou nebo více hlavních funkcí zvláštních území, nebo pro aktivity neuvedené ve zvláštních územích. Tento druh území nelze zaměnit za některý z taxativně vyjmenovaných druhů zvláštních území, včetně funkcí, které jsou přípustné pro tato zvláštních území. Funkční využití: Obchodní zařízení do 15 000 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, ubytovací zařízení, víceúčelová zařízení pro kulturu a sport, velké sportovní areály, sportovní zařízení, vysoké školy a vysokoškolské koleje, kulturní zařízení, muzea, galerie, divadla, koncertní síně, multifunkční kulturní a zábavní zařízení, archivy a depozitáře, církevní zařízení, stavby pro veřejnou správu, stavby pro administrativu, technologické a vědecké parky, inovační centra, školská zařízení, ambulantní zdravotnická zařízení, lůžková zdravotnická zařízení, veterinární zařízení, sociální zařízení, nerušící služby. Služební byty, zařízení pro výstavy a kongresy (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Veletržní zařízení, zařízení pro výstavy a kongresy, drobná nerušící výroba, čerpací stanice pohonných hmot, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID. Plochy a zařízení pro skladování (související s vymezeným funkčním využitím).
NL - louky, pastviny Funkční využití: trvalé travnaté kultury, soliterní porosty. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace účelové (sloužící stavbám a zařízením uspokojujícím potřeby území vymezeného danou funkcí), nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Výjimečně přípustné funkční využití: Komunikace vozidlové, nadřazená plošná zařízení a liniová vedení TV. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (související s vymezeným funkčním využitím).
ZMK - zeleň městská a krajinná Zeleň s rekreačními aktivitami, které podstatně nenarušují přírodní charakter území. (ZM - zeleň městská, ZK - zeleň krajinná) Funkční využití: Přírodní krajinná zeleň, skupiny porostů, rozptýlené či liniové porosty dřevin i bylin, záměrně založené plochy a linie zeleně (parkové pásy), pobytové louky. Doplňkové funkční využití: Veřejně přístupná hřiště přírodního charakteru, dětská hřiště, drobné vodní plochy, drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory a komunikace účelové. Nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Zahradní restaurace, hvězdárny a rozhledny. Parkovací a odstavné plochy (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Komunikace vozidlové, nadřazená plošná zařízení a liniová vedení TV, stavby a zařízení pro provoz PID.
76
Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (související s vymezeným funkčním využitím).
5a) VOP - vodní toky a plochy, plavební kanály Funkční využití: Vodní toky, plochy a přístaviště. Drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch. Stavby a zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Doprovodná zeleň, trvalé luční porosty. Výjimečně přípustné funkční využití: Zařízení sloužící pro provozování vodních sportů, plovoucí restaurace.
5b) SUP - suché poldry Přírodní území určená k občasné retenci povrchových vod. Funkční využití: Zeleň, trvalé luční porosty. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, pěší komunikace a prostory, cyklistické stezky. Výjimečně přípustné funkční využití: Není stanoveno.
(vyhláška hlavního města Prahy o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. 32/1999 Sb.HMP a vyhlášky hl.m.Prahy č.32/1999 Sb.hl.m.Prahy ve znění změny Z1000/00 ÚP SÚ hl.m.Prahy)
77
