Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta provozně ekonomická Ústav financí

Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu

Jméno a příjmení: Pavel Jahoda Vedoucí bakalářské práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D.

Brno 2006

ABSTRAKT

Bakalářská práce se zaměřuje na vývojové trendy životního pojištění v rámci území dnešní České republiky s náčrtem aktuální situace našeho pojistného trhu. Předmětem dalšího zkoumání je analýza možného vývoje životního pojištění ze současného stavu do budoucnosti na našem pojistném trhu. V prvním oddíle je práce čistě zaměřena na historický vývoj životního pojištění s důrazem na vytyčení potřeb klienta a rozvoje pojistného trhu v jednotlivých etapách. Další část je věnován rozboru významu životního pojištění v dnešní době, podrobněji je rozpracováno využití životního pojištění v rámci financování bydlení. Práce se také zabývá otázkou možné transformace a využití životního pojištění do dalších let, především s přihlédnutím na blížící se důchodovou reformu.

ABSTRACT The focus of this work is on development trends of life insurance in environment of Czech Republic territory with sketch of actual situation our insurance market. The subject of other investigation is to analyze eventual development of life insurance from present state to the future in our market. In first part the work is focused on historical development of life insurance with respect to client needs and progress of insurance market in each period. The importance of life assurance in the present time is in next part with elaboration of life assurance utilization in terms of home financing. Next field of this work is possibility of transformation and life assurance utilization to the future, mainly with regard to pension reform approaching.

2

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu“ jsem vypracoval samostatně, a že jsem uvedl všechny informační zdroje, ze kterých jsem čerpal.

V Brně dne 23. května 2006

____________________

3

Poděkování

Děkuji Ing. Evě Vávrové, Ph.D., vedoucí bakalářské práce, za odborné rady, metodické vedení a především trpělivost mně věnovanou. Dále děkuji mému kolegovi Ing. Radku Skoumalovi, obchodnímu zástupci z poradenské společnosti OVB, za cenné rady a poskytnuté podklady a materiály, jenž mi pomohly při zpracování bakalářské práce

4

OBSAH 1. ÚVOD ................................................................................................................................ 6 2. CÍL A METODIKA ......................................................................................................... 8 3. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 10 3.1.

Etapy vývoje životního pojištění na území ČR........................................................ 10

3.1.1. Vývoj životního pojištění v 19. století ................................................................... 10 3.1.1.1. Zajištění rizik v 18. století a v první polovině 19. století ................................ 10 3.1.1.2. Životní pojištění v druhé polovině 19. století .................................................. 12 3.1.2. Vývoj životního pojištění před a v průběhu 1. světové války................................ 13 3.1.2.1. Životní pojištění začátkem 20. století (1900 – 1914) ..................................... 13 3.1.2.2. Životní pojištění v letech první světové války (1914 – 1918) .......................... 14 3.1.3. Vývoj životního pojištění v meziválečném období................................................ 15 3.1.3.1. Životní pojištění v Československu v poválečných letech (1918 – 1930)....... 15 3.1.3.2. Životní pojištění ovlivněné hospodářskou krizí (1930 – 1938) ....................... 23 3.1.4. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení 2. světové války.................... 27 3.1.4.1. Životní pojištění v období druhé světové války (1939 – 1945)........................ 27 3.1.4.2. Životní pojištění v poválečných letech (květen 1945 – únor 1948) ................. 28 3.1.5. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení totalitního režimu ................. 29 3.1.5.1. Životní pojištění v letech 1948 – 1989 ............................................................ 29 3.1.5.2. Životní pojištění v letech 1989 - 1992 ............................................................. 32 3.2. Transformace současného životního pojištění do budoucna......................................... 33 3.2.1. České pojišťovnictví v tržních podmínkách........................................................... 33 3.2.2. Perspektiva životního pojištění do budoucna......................................................... 38 4. PRAKTICKÁ ČÁST...................................................................................................... 41 4.1. Analýza významu životního pojištění z pohledu klienta .............................................. 41 4.1.1. Životní pojištění z hlediska zajištění rizika............................................................ 41 4.1.2. Životní pojištění z hlediska spoření ....................................................................... 42 4.2. Význam životního pojištění pro důchodovou reformu ................................................. 45 4.3. Využití životního pojištění pro financování bydlení..................................................... 49 5. DISKUSE VÝSLEDKŮ ................................................................................................. 58 6. ZÁVĚR............................................................................................................................ 60 7. POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE........................................................................... 62 8. SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................ 64

5

1. ÚVOD

Při popisu životního pojištění a jeho trendů je potřeba si nejprve odpovědět na několik zásadních otázek. Co je vlastně životní pojištění? Je to jedna z forem spoření, tedy uložení volných peněžních prostředků? Nebo způsob ukládání peněz na dobu důchodu? Či spíše zodpovědné zajištění svých blízkých v případě, že se něco nečekaného přihodí? Dnešní šíře nabídky pojišťoven opravňuje odpovědět „ano“ na všechny tři otázky. Velký výběr produktů životního pojištění totiž umožňuje všechny zmíněné možnosti v podstatě libovolně kombinovat. Pojišťovnictví je příkladem dobře fungujícího konkurenčního trhu, na němž se úspěšně etablovalo na čtyři desítky subjektů. Konkurence rovněž v posledních letech přinesla (a to nejen v životním pojištění) produkty, které bez problému obstojí rozmanitostí i kvalitou v mezinárodním srovnání s původními státy Evropské unie. Pojišťovny výrazně zkvalitnily své služby a vytvořily prostředí, ze kterého profituje především klient. To vše však má za následek dlouhý vývoj životního pojištění a ne vždy měl tento obor na růžích ustláno. Je potřeba věřit, že obrovská tradice životního pojištění a samozřejmě jeho nezbytný význam pro zdravě uvažujícího člověka, pomůže oblasti životního pojištění k dalšímu rozvoji a zkvalitnění. Proto je třeba zdůraznit, že právě v oblasti životním pojištění má pojistný trh České republiky ještě velký nevyužitý potenciál. Pro rozvoj životního pojištění bude určitě velmi významná plánovaná, věřme, že i brzy realizovaná, důchodová reforma, která je pro náš systém opravdu nevyhnutelná. Je to moment pro všechny finanční ústavy velice toužebně očekávaný a životní pojišťovny určitě v této věci nechtějí zůstat pozadu. Jejich plánem je podílet se významnou měrou na celém „obchodu století“. Tvrzení životních pojišťoven, že jsou na důchodovou reformu již připraveny, je dle mého názoru pravdivé jen z části. Životní pojištění je samozřejmě bezkonkurenčním nástrojem na zajištění rizika pro klienta, ale co se týká kvalitního, čistě zhodnocovacího prvku vložených prostředků, už není jejich výhodnost nejlepší, obzvláště když dnes lidé mohou i na našem trhu využít vedle klasických nástrojů spoření, jako jsou stavební spoření a penzijní připojištění, také například pravidelných investic, a to i v částkách, které odpovídají standardu pojistného na životní pojištění. Je však diskutabilní, zda by se měly pojišťovny soustředit hlavně na stránku jištění rizika a nebo zda by se měly dále 6

pokoušet konkurence schopnosti v oblasti spoření a zhodnocování financí, což se jim v současnosti alespoň po stránce odbytu svých produktů daří.

7

2. CÍL A METODIKA

Cílem této práce je ukázat velkou tradici životního pojištění na našem území, nastínit potenciál, který bezpochyby životní pojištění do budoucna skýtá, především pak pro důchodovou reformu. A v neposlední řadě poodhalit jeho současné možnosti a využití, s ukázkou použití pro výhodné financování bydlení. Z práce by měla vyplynout také jedna z nejdůležitějších otázek týkající se životního pojištění, a sice pro koho je životní pojištění určeno? Existují samozřejmě lidé, kteří tento zajišťovací instrument nepotřebují, protože jsou dostatečně bonitní a mají své kapitálové rezervy. Také je zde mnoho lidí, jenž životní pojištění ze zásady odsuzují, třeba z mylného přesvědčení, že se jich riziko netýká, tak proč za tento produkt „vyhazovat“ peníze. Ale na druhé straně je u nás převážná část lidí, kteří cítí potřebu mít své blízké a nakonec i sebe zabezpečeny a nemají dostatečné rezervy. Bakalářská práce je strukturovaná do šesti základních kapitol, přičemž první dvě kapitoly jsou věnovány úvodu, cílům a metodice práce. Třetí kapitola se zabývá historickým vývojem jednotlivých etap životního pojištění, především s teoretickými poznatky o tom, které skupiny lidí životní pojištění využívaly (nebo mohly využívat), jak se vyvíjel pojistný trh z hlediska obsazení pojišťovnami, v jakém množství se životní pojištění využívalo a v neposlední řadě jaké druhy a možnosti se během let v oblasti životního pojištění vytvořily. Druhá část této kapitoly je zaměřena na současnost, tj. rozbor aktuálního stavu našeho pojistného trhu a také je zde nastíněna předpokládaná transformace životního pojištění do dalších let. Čtvrtá kapitola je rozdělena na tři významné podkapitoly. První se zaměřuje na analýzu dnešního stavu životního pojištění především z pohledu možností a výhodnosti pro klienta. Druhá podkapitola navazuje na závěr teoretické části a rozebírá životní pojištění v rámci budoucí důchodové reformy. Závěr praktické části je věnován využití životního pojištění pro financování bydlení. K názornosti jsou zde uvedeny modelové příklady. V páté kapitole hodnotím výsledky z praktické části a šestá kapitola je věnována zhodnocení celé práce.

8

Metodika bakalářské práce vychází z hlavního, resp. dílčích cílů práce a způsobu jejich dosažení. Její zpracování zahrnovalo následující kroky:

1. Téma bakalářské práce jsem si zvolil především proto, že se pohybuji v rámci své profese mezi lidmi, pro něž je nebo by alespoň mělo být životní pojištění nedílnou součástí života. Dané téma mě tedy velice zajímá a věřím, že díky této práci si výrazně zlepším své znalosti a možnosti kvalitně poradit právě při výběru toho správného druhu a nastavení životního pojištění pro své klienty.

2. Fáze přípravy – shromažďování potřebné literatury a dalších studijních materiálů, které obsahují témata týkající se a spojená s životním pojištěním a následné studium těchto podkladů.

3. Konzultace s vedoucí bakalářské práce a obchodním zástupcem OVB Allfinanz.

4. Fáze zpracování – analýza, zpracování materiálů a tvorba modelových příkladů. Pro konkrétní výpočty v kapitole využití životního pojištění pro financování bydlení jsem využil softwaru pojišťoven, hypotečních bank a investičních společností.

5. Zhodnocení výsledků práce.

6. Konečné zpracování bakalářské práce bylo provedeno na počítači v textovém procesoru Microsoft Word XP Professional Verze 2002 a tabulkovém procesoru Microsoft Excel XP Professional Verze 2002

9

3. TEORETICKÁ ČÁST 3.1. Etapy vývoje životního pojištění na území ČR

3.1.1. Vývoj životního pojištění v 19. století

3.1.1.1. Zajištění rizik v 18. století a v první polovině 19. století Sílící projevy kapitalistického způsobu zabezpečování vnesly zásadní změny do způsobu života lidí, mimo jiné do způsobu zabezpečování rodin v případě předčasného úmrtí živitele, nebo jeho invaliditě a s tím související neschopnosti k výdělečné činnosti. O pozůstalé po předčasně zemřelých živitelích rodin, případně o invalidy a jejich strádající rodiny se v minulosti většinou starali blízcí příbuzní v rámci „širší rodiny“. Tyto rodinné svazky byly zvláště silné na venkově, takže většina rodin rolníků nebyla existenčně zničena, když byl její člen úrazem vyřazen z práce (živili je synové, dcery, bratři atd.), ani když zestárl a nemohl pracovat (instituce tzv. výměnku). Podobná situace byla dlouho i ve městech, kde se širší rodiny staraly o své práce neschopné nebo zestárlé příslušníky. O své práce neschopné členy, případně o jejich pozůstalé se také staraly řemeslnické cechy a obchodnické gildy. Tyto otázky nesužovaly feudální velkostatkáře a pozemkovou velkošlechtu s velkým majetkem. Do jisté míry však začínaly doléhat na mladší syny nižší šlechty s menšími pozemky. Ti sice odcházeli na dobře placená místa ve státních úřadech, ale dostávali se do těžké situace, když z nahodilých důvodů nemohli plnit své funkce (úraz, nemoc) a hlavně když zestárli. Také jejich rodiny zůstávaly bez prostředků, když živitel zemřel. Ve snaze udržet si oddanost svého byrokratického aparátu, tak důležitého pro úspěch centralizačních a germanizačních snah Marie Terezie a Josefa II., byl v době jejich společné vlády vydán v roce 1771 první penzijní předpis, zaručující důchody vdovám a sirotkům po byrokratech, kteří „věrně sloužili“. O deset let později, roku 1781, byl vydán předpis o důchodu pro všechny příslušníky byrokratického aparátu, kteří alespoň „po desetileté uspokojivé službě“ se stali práce neschopnými. Oba tyto předpisy, jež ovšem patří do dějin sociálního (nikoliv soukromého) pojišťovnictví, jsou známy jako tzv. normály.

10

Velkým sociálním problémem byly nezaopatřené vdovy a sirotci po zesnulých civilních úřednících, obchodnících, umělcích apod. Poroto po vzoru sousedních německých států začaly koncem 18. století vznikat i v habsburské monarchii vdovské a sirotčí penzijní ústavy. Nejstarším z nich byl Ollmützer allgemeines Witwen- und WaisenPensions-Institut (Olomoucký všeobecný vdovský a sirotčí penzijní ústav) založený roku 1973. Ve svých počátcích ústav přijímal za členy „civilní úředníky, obchodníky a občany“. Noví členové byli přijímáni dvakrát a byli povinni zaplatit vklad 200 zlatých a ročně platit příspěvky ve výši 16 zlatých. Po dosažení 30 let věku museli členové platit zvláštní přirážky k příspěvkům. V prvním období fáze bylo všem členům olomouckého ústavu zaručeno, že ihned po přijetí za člena v případě úmrtí dostane vdova penzi 300 zlatých ročně. V případě nového sňatku dostávala jen poloviční penzi. V druhém období se již vyžadovala dvouletá čekací doba. Zemřel-li člen v tomto období, propadl vklad i roční příspěvky ve prospěch ústavu. Vdovská penze byla snížena na 200 zlatých ročně a pokud se vdova znovu vdala, bylo jí zastaveno vyplácení peněz po celou dobu nového manželství. Každý člen, který měl za manželku ženu mladší o deset a více let než byl on sám, musel platit zvláštní příplatky. V případě smrti vdovy dostávali důchod sirotci, a to až do dosažení 24 let věku. Dalšími ústavy tohoto typu byly uherský ústav, dva pražské ústavy, vídeňský a lvovský. Podmínky pro přijetí, výše vkladu a roční příspěvky, jakož i roční penze se značně lišily. Pro všechny tyto ústavy bylo však jedno společné, že nebyly přístupné dělníkům, drobným rolníkům a vůbec všem sociálně slabším vrstvám společnosti; vstup těchto osob buď přímo zakazovaly stanovy, nebo je prakticky znemožňoval vysoký vstupní vklad a vysoké roční příspěvky. Nejdůležitější z prvních novodobých životních pojišťoven v habsburské monarchii byl Allgemeine Versorgungs-Anstalt für die Untertanen des österreichischen Kaiserstaates (Všeobecný zaopatřovací ústav pro poddané rakouského císařského státu), který založil ve Vídni spolek první rakouské spořitelny ve Vídni. O činnosti této životní pojišťovny na našem území nejsou dochovány žádné materiály, lze však předpokládat, že vzhledem k důležitosti Českých zemí a významu národnostně německého obyvatelstva v této době rozvíjela ne bezvýznamnou činnost.

11

3.1.1.2. Životní pojištění v druhé polovině 19. století V tomto období projevovala buržoazie stále větší zájem o životní pojištění, což vedlo k jeho rozšíření a obohacení o nové, dosud nepoužívané druhy. Objevily se první náznaky pojištění osob s podlomeným zdravím (tzv. „vadné“, „anormální“ nebo „méněcenné“ životy). Životní pojištění krylo i nadále především pojistné potřeby právě buržoazie ve městech i na venkově, ale také zámožnějších středních vrstev (obchodníků, řemeslníků, středních rolníků, inteligence atd.). Dělnická třída – až na úzkou vrstvu „dělnické aristokracie“ – byla ze soukromého životního pojištění prakticky vyloučena pro naprostý nedostatek peněžních prostředků. Za podstatně vyšší pojistné začaly některé pojišťovny zabezpečovat i pojistné potřeby již zmíněných zdravotně postižených osob. Až do roku 1869 ovládaly pojistný trh Českých zemí v životním pojištění pojišťovny s ústředím mimo toto teritorium. Jim se také podařilo získat nejvýhodnější (tzv. „velká“) životní pojištění a prvním českým pojišťovnám, založeným pro provozování životního pojištění v roce 1869, zůstávala méně výhodná pojištění (tzv. „malá“). Obě české pojišťovny (Slavia a Praha), kterých se to týkalo, se však začaly úspěšně prosazovat v českém prostředí a postupně zvyšovaly svůj podíl na pojistném trhu Českých zemí. Pojišťovna Slavia se posléze začala zabývat i dalšími sektory pojištění, pojišťovna Praha zůstala čistě životní pojišťovnou. Na celém pojistném trhu životního pojištění v Rakousku-Uhersku hrály až do konce 19. století české pojišťovny Slavia, Praha a německá Concordia jen nepatrnou roli (2,53%). Jaký měly podíl na pojistném trhu Českých zemí není možno z dostupných archivních fondů a literatury odhadnout. Z porovnání počtu obyvatel Českých zemí a zbytku monarchie je možno usoudit, že převážnou většinu životních pojištění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku provozovaly vídeňské, terstské a budapešťské pojišťovny a zahraniční pojišťovací ústavy. Koncem 19. století provozovalo v Rakousku-Uhersku životní pojištění 16 akciových a 8 vzájemných zahraničních životních (nebo smíšených) pojišťoven. Na první místo co do počtu i co do přijatého brutto-pojistného se propracovaly pojišťovny Německé říše. Významnou pomoc při prohlubování vědeckých základů pojištění v této době, především životního, poskytovala stále se zlepšující statistická služba a ke zkvalitnění přispívali také členové prvního významného vědeckého sdružení Odborného spolku

12

rakousko-uherských pojistitelů, kteří se zaměřovali především na zpracování podkladů pro vědecké provozování životního pojištění; propracovávali úmrtnostní tabulky. sestavovali tabulky s přehledy osob, jimž bylo odmítnuto řádné životní pojištění (tzv. „vadné“, „anormální“, „méněcenné“ životy atd.). Zasadili se také o podrobnější zkoumání problematiky sebevražd a zpracování příslušných statistik.

3.1.2. Vývoj životního pojištění před a v průběhu 1. světové války 3.1.2.1. Životní pojištění začátkem 20. století (1900 – 1914) V životních pojištěních narůstaly pojistné potřeby jak buržoazie a části šlechty (tzv. „velké životy“, tj. pojištění na vysokou pojistnou částku), tak rozrůstající se vrstvy „dělnické byrokracie“, jakož i středních rolníků a vesnické buržoazie (tzv. „malé životy“, tj. pojištění na poměrně malou pojistnou částku se zjednodušeným způsobem uzavření pojistné smlouvy, správy a likvidace pojištění). Od přelomu 19. a 20. století bylo životní pojištění nejvýznamnějším druhem pojištění v Rakousku-Uhersku, neboť ve všech ukazatelích (především v ročním brutto-pojistném) předstihlo nejdůležitější ze všech druhů pojištění majetku, úrazu a odpovědnosti - požární pojištění. Klíčovou úlohu hrálo pojištění pro případ smrti, daleko za ním bylo pojištění na dožití a až na konci – s velkým odstupem – bylo pojištění důchodové. Přitom stále více na významu získávalo sdružené pojištění pro případ smrti a na dožití.

Tabulka č. 1

Situace na pojistném trhu v habsburské monarchii (1913) Brutto pojistné (v tisících K)

%

Pro případ úmrtí

217 598

81,53

Na dožití

35 285

13,22

Důchodové

13 998

5,25

Celkem

266 881

100,00

Pramen [5]

České životní pojišťovny postupně, i když pomalu, zvyšovaly svůj podíl na celkovém trhu životního pojištění v Rakousku-Uhersku (6,4% v roce 1914). Celkově však v tomto směru nehrály až tak významnou roli, ale podstatně se zvyšoval jejich vliv na trhu

13

Českých zemí, i když ani zde ještě nezískaly převahu nad vídeňskými, terstskými, budapešťskými a zahraničními životními pojišťovnami. Na rozvoji životního pojištění mělo jistý – ne však příliš výrazný – vliv uzákonění penzijního pojištění soukromých úředníků a obchodních zástupců z roku 1906. Vedení všech životních pojišťoven zprvu proti zavedení tohoto zákona protestovalo, jednak proto, že se obávalo poklesu obchodu (tyto obavy byly zbytečné, jak ukázal průběh obchodu životního pojištění po roce 1906), jednak proto, že nepochopilo hlavní smysl zákona, tj. zabránit revolučním náladám v řadách „proletariátu s bílými límečky“, rozdělit pracující naproti sobě stojící a soupeřící vrstvy a skupiny. Na pojistném trhu habsburské monarchie – a tedy ani v Českých zemích – se neobjevily žádné zásadně nové modifikace životního pojištění.

Graf č. 1

%

Vývoj životního pojištění v Rakousku-Uhersku v letech 1900 – 1914

10 8 6

V českých zemích celkem

Nár. české

4 2 0 1900

Nár. německé

1902

1904

1906

1908

1910

1912

1914

ROKY

Pramen [5]

3.1.2.2. Životní pojištění v letech první světové války (1914 – 1918) Několik měsíců po vypuknutí války začal velký zájem o životní pojištění, a to ve všech druzích včetně válečného pojištění, které až dosud v Českých zemích nemělo téměř žádnou tradici. Důležitým motivem pro nárůst pojistných potřeb a zájmu prakticky o všechny druhy pojištění byla postupně rostoucí inflace, která umožňovala stále širšímu okruhu lidí

14

uzavírat pojistné smlouvy a platit pojistné, jež se oproti předválečným letům zvyšovalo jen poměrně velice pomalu. Po zakolísání na počátku války se životní pojištění v Rakousku-Uhersku začalo v celku rozvíjet, avšak v Českých zemích více méně stagnovalo. Ukázalo se, že všechny větší životní pojišťovny mají dostatečné rezervní fondy, aby mohly krýt všechny své závazky, včetně nových riskantních druhů pojištění („válečné pojištění“); je třeba si uvědomit, že přijímané pojistné i vyplácená pojistná plnění se uskutečňovaly v penězích silně znehodnocovaných narůstající inflací. Válečná léta prokázala prozíravost vedení těchto pojišťoven, které své přebytky ukládaly především v nemovitostech a ne v rychle se znehodnocujících hotových penězích, ve vkladech u bank a spořitelen a v nejistých cenných papírech (především ve „válečných půjčkách“).

3.1.3. Vývoj životního pojištění v meziválečném období 3.1.3.1. Životní pojištění v Československu v poválečných letech (1918 – 1930) Soukromé pojišťovnictví v Českých zemích vstoupilo do poválečného období s jednou akciovou („Koruna“) a pěti národnostně českými vzájemnými pojišťovnami, provozující životní pojištění (Slavia, Praha, Česká vzájemná, Moravská zemská životní a Pražská městská). Kromě toho měla v Českých zemích své ústředí národnostně německá, v té době vzájemná pojišťovna „Concordia“ v Liberci. Na celém rakousko-uherském pojistném trhu hrály tyto pojišťovny z Českých zemí jen malou roli. Situace se zásadně změnila vznikem samostatné Československé republiky. Zahraniční kapitál, třebaže si udržel na československém pojistném trhu důležité pozice, měl již rovnocenného konkurenta v českém a ve formujícím se slovenském soukromém pojišťovnictví. Velikou výhodou českého (a prostřednictvím předávání zkušeností i slovenského) pojišťovnictví v té době bylo, že se mohlo opírat o propracované teoretické znalosti a ze všeobecněné zahraniční i domácí zkušenosti ze všech druhů životního pojištění. V životním pojištění v souvislosti s hospodářskou konjunkturou narůstala pojistná potřeba zabezpečení především samostatně podnikajících osob pro případ úmrtí nebo trvalé invalidity, a to jak pro zdravé lidi (tzv. „normální životy“), tak pro osoby jimž 15

nemoc znemožňovala uzavírat s pojišťovnou normální životní pojištění (tzv. „anormální životy“). V období hospodářské konjunktury v Československu se již plně projevily nové směry v životním pojištění, jejichž začátky se projevovaly od přelomu 19. a 20. století. Životní pojištění přestalo být pouhým prostředkem zaopatření pozůstalých v případě úmrtí živitele (pojištění na úmrtí) a získávalo stále více prvků spořivosti (pojištění na dožití). Pojistný trh v hospodářsky vyspělých zemích opanovaly různé typy pojištění smíšených (na dožití a úmrtí). Životní pojišťovny v konkurenčním boji, aby si udržely zájem veřejnosti a zvýraznily výhodnost svých služeb, snižovaly pojistné, většinou formou tzv. „zaručených“ nebo „nezaručených“ dividend. V dalším pak přidávaly k životnímu pojištění různé dodatkové smlouvy, pojišťující i jiná rizika než pouhé úmrtí nebo dožití. Šlo např. o pojištění invalidní, kdy došlo o osvobození placení pojistného (zproštění od placení) v případě, že nastala trvalá a úplná invalidita pojištěného, automatické zdvojnásobení pojistné částky v případě, že přímým důvodem úmrtí byl úraz, zavádění tzv. operační klausule a další, jež se již začala uplatňovat v předcházejícím období. Pozoruhodnou novinkou (bezplatné lékařské prohlídky) byla opatření na zábranu škod v životním pojištění, která k nám přišla ze Spojených států přes Anglii, Holandsko, Švýcarsko a Německo. Praxe ukázala, že náklady s těmito prohlídkami spojené se pojišťovnám rychle vrátí. Československé pojišťovny v době hospodářské konjunktury tento

způsob

předcházení škodám na zdraví svých pojištěnců sice nezavedly, zaměřovaly se však na jiný účinný způsob péče o zdraví pojistníků – zřizování zotavoven (ozdravoven). Například Zemská životní již v polovině dvacátých let zřídila svoji zotavovnu v Tatranské Lomnici, kterou v roce 1927 podstatně rozšířila. Podle výroční zprávy pojišťovny navštívilo tuto zotavovnu v roce 1926 přes 300 pojištěnců a přes sto zaměstnanců s rodinami. Podobná zařízení vybudovala Zemská životní i v Lázních Luhačovice, v Karlových Varech a v Jáchymově. Pojišťovna „Praha“ založila zotavovnu v Jáchymově na počest svého šedesátiletého jubilea. Pojišťovny široce využívaly tyto své akce pro reklamní účely vlastního ústavu a životního pojištění vůbec. Zdůrazňovaly přitom sociální aspekt této své zábranné činnosti

16

– poskytnout pojistníkům z méně zámožných vrstev možnost jen za režijní poplatek léčit se a rekreovat v lázních nebo klimaticky výhodných místech. Zajímavostí také bylo, že koncem dvacátých let vystoupili někteří pojišťovací teoretici a praktici s mimořádně prospěšným návrhem – spojit obecný zájem, tj. odstraňování doznívající bytové nouze, se zájmem pojišťoven, tj. rozšiřování obchodu životního pojištění. Roku 1928 např. Pražská městská společně s pražskou obcí zahájily rozsáhlou akci s cílem zabezpečit v hlavním městě republiky rychlou výstavbu velkého počtu moderních bytů za poměrně levné nájemné. Podmínkou získání bytu však bylo uzavření životního pojištění s Pražskou městskou. Na pojistném trhu životního pojištění sehrály v prvních poválečných letech mimořádně významnou úlohu filiálky (agentury) zahraničních pojišťoven. V roce 1923 přijaly všechny pojišťovny, provozující životní pojištění v Československu, pojistné a zajistné (po srážce podílu zajistitelů) ve výši 214,5 mil. Kč (56%). Jak vyplývá z přehledu deseti největších životních pojišťoven (měřeno přijatým pojistným a zajistným po srážce podílu zajistitelů), mezi zahraniční pojišťovny z Vídně, Berlína a Terstu se protlačily jen tři české a žádna slovenská pojišťovna.

Tabulka č. 2

Přehled 10 největších pojišťoven v Československu po 1. světové válce dle vybraného pojistného a zajistného Pojišťovna

V tis. Kč

%

Viktoria, Berlín

34790

16,2

Slavia, Praha

33278

15,5

Phönix-Leben, Vídeň

24013

11,2

„Praha“, Praha

16543

7,7

Zemská životní, Brno

15429

7,2

Assicurazioni, Terst

15240

7,1

Riunione, Terst

12529

5,8

„Anker“, Vídeň

9047

4,2

„Allianz“, Vídeň

7020

3,3

Donau, Vídeň

6744

3,2

22 ostatních životních pojišťoven

39914

18,6

Celkem

214547

100 %

Pramen [6]

17

Z velké závislosti trhu životního pojištění na cizích pojišťovnách, majících své ústředí v zemích, kde rychle narůstala inflace (Rakousko, Německo), vyplývalo pro pojišťovací obchod v Československu značné nebezpečí. Větší nebezpečí však znamenala neserióznost jedné z největších zahraničních životních pojišťoven, vídeňské pojišťovny Phönix-Leben. Vídeňská pojišťovna Phönix-Leben, která byla založena v osmdesátých letech minulého století rakouskými, říšskoněmeckými a jinými podnikateli a finančníky z hlavních evropských zemí, se vypracovala na jednu z největších rakouských pojišťoven a získala si pověst seriózního pojišťovacího ústavu. V letech první světové války (19141918) však došlo v Phönixu k zásadním negativním změnám, jež nakonec vedly k jeho neslavnému konci v roce 1936. V období hospodářské konjunktury se rozvoj životních pojišťoven projevoval ve stálém růstu přijatého pojistného a zajistného, stálém vzestupu průměrných pojistných částek u přímého normálního kapitálového pojištění. Charakteristickým rysem rozvoje životního pojištění v letech 1924 – 1929 bylo, že průměrné pojistné částky u zahraničních pojišťoven, působících v Československu, byly ve srovnání s domácími pojišťovnami asi dvojnásobně vyšší u pojištění normálního a vyšší u pojištění lidového. Trh životního pojištění v Československu ovládalo jedenáct největších domácích a zahraničních pojišťoven, o jejich postavení svědčí přehled přijatého hrubého pojistného z přímého obchodu (pojištění) a nepřímého obchodu (zajištění) v posledních třech letech období hospodářské konjunktury (v mil. Kč) – viz. tabulka č. 3.

18

Tabulka č. 3

Největší životní pojišťovny na trhu koncem 30. let (přijaté pojistné a zajistné v mil. Kč) Název pojišťovny

1927

1928

1929

1. Fénix-život

50,9

90,4

111,0

2. Slavia

66,5

74,9

86,4

3. Viktoria

54,6

57,5

66,3

4. Assicurazioni

34,7

43,3

52,1

5. Riunione

33,1

38,1

43,1

6. Slovanská

34,9

38,0

34,9

7. Zemská životní

24,3

28,9

31,6

8. „Praha“

25,1

27,2

0,9

9. „Čechoslavia“

18,2

21,2

23,5

10. „Kotva“

17,4

20,4

22,6

11. „Dunaj“

14,9

18,1

21,4

Pramen [6]

Rok

1925

1926

Domácí

1927

Zahraniční

Pramen [6]

19

1928

Celkem

369081

316405

583791 316425

267366

471228 266089

205139

418343 235613

182730

181970

381812

750000 700000 650000 600000 550000 500000 450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0

685486

Životní pojištění v letech 1925 - 1929

199842

Přijaté hrubé pojistné v tis. Kč

Graf č. 2

1929

Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Nejen v prvních letech samostatné Československé republiky, ale prakticky po celou dobu jejího trvání se rozlišovaly čtyři základní druhy „klasického“ životního pojištění: 1. na pouhé úmrtí s placením pojistného buď až do smrti, případně jen určitý počet let. pojistná částka se vyplácela určeným osobám jen při úmrtí pojištěné osoby, 2. na dožití (la terme fixe), kdy se pojistná částka vyplácela jen při dosažení určité řady let, bez ohledu na to, zda pojištěný dříve zemřel. V případě úmrtí pojištěného odpadlo další placení pojistného a pojistná částka byla v určený den vyplácena oprávněným dědicům, 3. na dožití a úmrtí, čili smíšené pojištění, kdy se pojistná částka vyplácela buď hned po úmrtí, nebo po dožití určité doby (případně přežití určité doby), 4. důchodové (rentové) pojištění, kde místo pojistné částky se pojišťovna zavazovala vyplácet určitý důchod (rentu) buď hned, nebo až po určité době. Tento druh pojištění se v Československu dlouho nemohl podstatněji rozvinout, protože se o něj ucházely především osoby zdravé, které měly naději důchod dlouho užívat, a proto bylo poměrně drahé. Navíc v Československu bylo zatíženo důchodovou daní, samosprávními přirážkami a veřejným poplatkem, takže zdanění tohoto důchodu (renty) mohlo dosáhnout až 30%! Pojišťovny proto většinou tento druh životního pojištění veřejně nenabízely, i když ho provozovaly (z prestižních a konkurenčních důvodů). V rámci čtyřech základních druhů životního pojištění bylo několik kombinací, například: -

pojištění s pevným pojistným

-

pojištění s klesajícím pojistným, kde se několik prvních let platilo stejné pojistné, které se pak v dalších letech postupně snižovalo (případně se po uplynutí pojistné doby vyplácely tzv. doplatky) Jako spolupojištění, případně rozšíření životního pojištění, poskytovaly pojišťovny

za určitých podmínek a příplatků k pojistnému krytí rizika, k němuž mohlo ale také nemuselo dojít, například: -

spolupojištění invalidity, kdy pojišťovna trvale osvobozovala pojistníka od placení pojistného, pokud se stal trvale a úplně neschopným práce a výdělku v důsledku trvalé invalidity,

20

-

spolupojištění rodinné, kdy se pojišťovna zavazovala proplatit pojistnou částku podruhé nezletilým dětem po smrti pojistníka i jeho manželky,

-

spolupojištění úrazové, v němž se pojišťovna zavazovala k výplatě dvojnásobné pojistné částky, pokud pojistník zemřel nikoliv přirozenou smrtí,

-

rozšíření pojištění o tzv. operační klauzuli, kdy pojišťovna poskytovala na pojistky alespoň 3 roky staré bezúročnou půjčku do výše operačních výloh (maximálně odkupní ceny, odkupní částky pojistky) na dobu nejdéle dvou let v případě náhlého onemocnění, které si nutně vyžadovalo operační zákrok,

-

fakultativní prodloužení pojištění, kdy pojištění placené nejméně tři roky a nezatížené půjčkou zůstávalo v plné platnosti bez dalšího placení pojistného na plnou pojistnou částku po dobu, která se předem určí. Pokud pojistník této výhody využil odpadal nárok na kupní částku a redukční hodnotu. Vedle „klasického“ životního pojištění, které bylo možno uzavřít pouze po příslušné

lékařské prohlídce, některé pojišťovny provozovaly také tzv. lidové pojištění, které se uzavíralo bez lékařských prohlídek, ale na poměrně malé pojistné částky. Zvláštní kapitolou bylo pojištění tzv. anormálních životů, tj. osob s vážnými zdravotními

obtížemi.

K významným

úspěchům

domácího

československého

pojišťovnictví v prvním poválečném období nesporně patřilo to, že se ujasnil problém právě tzv. anormálních rizik a dospělo se k jeho konkrétnímu praktickému řešení na široké základně dobrovolného sdružení nejen domácích, ale i cizích životních pojišťoven koncesovaných v Československu. Pojistní teoretikové a praktikové vycházeli z názoru, že životní pojištění musí být dostupné nejen „normálním“, zdravým lidem (tzv. normální rizika), ale také osobám, které pojistnou ochranu nejvíce potřebují, ale vzhledem k jejich zhoršenému zdravotnímu stavu není možno předpokládat, že se dožijí průměrné pravděpodobné délky života; pro pojišťovnu tak byli rizikem anormálním (vadným). Z dlouhodobě vedených statistik vyplynulo, že počet osob, které nebylo možno za normálních podmínek přijímat do životního pojištění, byl v prvních poválečných letech poměrně značný (nejméně 20% osob, majících zájem o životní pojištění). V pojistné teorii a praxi se jako normální životy označovaly osoby, u nichž nebyly žádné příznaky (především zdravotní a sociální), ze kterých by se dalo usuzovat na kratší trvání života, nežli byla průměrná délka života stejně starých pojištěnců. Anormálními

21

(vadnými, méněcennými) životy, byly označovány ty osoby, u nichž podle shledaných příznaků při vyšetření zdravotního stavu a zhodnocení sociálních skutečností (především rizikovosti pracoviště), se průměrná délka života nedala předpokládat. „Anormálnost“ nebo „vadnost“ se řídila podle toho o co příslušná skupina anormálních životů převyšovala průměrnou početní úmrtnost. Menší rizika, jejichž stupeň „vadnosti“ byl takový, že je bylo možné pojistit podle stejné úmrtnostní tabulky jako riziko normální (jen s určitým zvýšením pojistného), se v tehdejší pojistné terminologii nazývala „přizpůsobeným“ rizikem. Po stránce teoretické správné řešení otázky anormálních rizik vyžadovalo vytvoření bezpečenských tříd, a to na základě dlouhodobého sběru statistického materiálu. Běžně se tehdy užívaly dvě metody: -

metody statisticky odmítnutých rizik, podle nichž byl sledován život odmítnutých osob až do jejich úmrtí,

-

metoda statisticky příčin úmrtí, spočívající na záznamech o příčinách úmrtí osob normálně pojištěných K prohloubení vědeckých základů tohoto relativně samostatného oboru v životním

pojištění přispěl mezinárodní pojišťovací kongres ve Vídni (1909) a vyhodnocení zkušeností amerických a evropských životních pojišťoven. Jedním z hlavních teoretických poznatků, který se úplně osvědčil v praxi, bylo zjištění, že pojištění anormálních (vadných) životů, je třeba provozovat prostřednictvím svazového zajišťovacího sdružování pojišťoven jednotlivých států, nebo – a to bylo ještě výhodnější – několika států. První takový svaz v Evropě vznikl v Nizozemsku v roce 1905, v Československu vznikl až v roce 1922. V Československu zůstávaly československé životní pojišťovny, provozující pojištění anormálních životů v prvních letech po skončení války členy Svazu pro pojišťování anormálních životů ve Vídní. V roce 1921 v souvislosti s pracemi na reorganizaci rakouského svazu byly zahájeny přípravy na vytvoření samostatného československého svazu pro pojišťování anormálních životů, k němuž došlo právě v roce 1922. Podle stanov, které jednomyslně schválili zástupci deseti domácích životních pojišťoven, nebyl Svaz zvláštním pojišťovacím (zajišťovacím) ústavem nebo spolkem,

22

nebyl právnickou osobou, ale smluvním vzájemným zajišťovacím sdružením domácích pojišťoven, provozujících životní pojištění. Nositelem anormálního pojištění navenek, vůči pojištěnému, byla pojišťovna, která pojištění se zákazníkem uzavřela (v pojistce se nemělo uvádět, že se jedná o pojistku svazovou). Svazové pojišťovny a cizí zajišťovatelé zajišťovaly pojistitele za každé převzaté anormální riziko, neručily však pojištěncům solidárně. V praxi se zajištění provádělo tak, že každé svazové anormální pojištění se rozdělilo na sto stejných dílů, u nichž se po pěti převzala každá z deseti svazových pojišťoven. Padesát podílů se odevzdávalo do zajištění na podkladě zvláštních zajišťovacích smluv se zahraničním zajistiteli. Původní pojistitel (pojišťovna, jež sjednala pojištění anormální) ručil tedy ve skutečnosti pouze za 5% rizika, kdežto 95% bylo zajištěno jinými ústavy. Protože se však 10% do ciziny zadaných pojištění svazových spolu s 10% kvótou cizích pojištění do Československého svazu vracelo, činila maximální hranice vlastního ručení sjednávající pojišťovny 5,5% pojištění rizika anormálního. Svaz byl prozatímně zřízen na dobu pěti let (do 1926) s tím, že po uplynutí této doby zůstanou příděly svazových pojištění, avšak pojištění do té doby sjednána zůstanou u svazových pojišťoven, resp. u zajišťovatelů až do přirozeného uplynutí. V roce 1927 byl ustanoven nový Československý svaz pro pojišťování vadných životů, jehož členy se staly i filiálky některých zahraničních pojišťoven v Československu.

3.1.3.2. Životní pojištění ovlivněné hospodářskou krizí (1930 – 1938) V životním pojištění (jak kapitálovém tak i důchodovém) se výrazně projevil rozpor mezi objektivními pojistnými potřebami a subjektivním zájmem (resp. možnosti) chránit sebe a příslušníky rodiny proti nepříznivým životním událostem. V období postupného odeznívání hospodářské krize se sice velký rozdíl mezi pojistnými potřebami a pojistným zájmem postupně snižoval, avšak až do konce první republiky se nevyrovnal do té míry, že by podnikatelé a občané byli alespoň z větší části pojištěni proti hlavním rizikům, která ohrožovala jejich majetky a životy. Podobně jako v elementárním pojištění se hospodářská krize projevila i v životním pojištění s určitým zpožděním. První známky zhoršujícího se obchodu byly vidět

23

především v poklesu nové produkce, která od roku 1930 klesala prakticky u všech pojišťoven v Československu. Úbytek nové produkce byl sice pro životní pojišťovny ztrátou, avšak méně citelnou než ztráty, které pojišťovny utrpěly na dosavadním kmeni nepřirozeným odpadem, tj. stornem do tří let, odkupy, redukcemi a ostatními způsoby snížení. Všechny tyto způsoby snížení vykazovaly po řadu let zvýšenou tendenci. Jen v letech 1931-1933 nepřirozeným odpadem ubylo přibližně šest miliard Kč pojištěného kapitálu. Nepříznivým jevem, týkajícím se starého kmene, bylo vzestupné zatěžování pojištění půjčkami. Při zatížení pojištění půjčkou trvalo sice pojištění v nezměněné výši dále, avšak i v dobách normálních docházelo řidčeji k efektivnímu splácení půjčky a častěji byly pojišťovny nuceny ku proplacení půjčky provést odkup; tím spíše docházelo k provedení odkupu v dobách krize. Přirozeným důsledkem zmenšené produkce a zvýšeného odpadu byl pokles čistého přírůstku ve stavu pojištěného kapitálu a pak zastavení jakéhokoliv přírůstku a následující pokles stavu pojištěného kapitálu. Přes klesající příjmy rostly režijní náklady nejen na udržení stability zastupitelské sítě (vnější služby), ale i na udržení chodu vnitřní služby, která byla přetížena množstvím administrativních prací, jako vyřizování pojistníků o provedení různých změn (na snížení pojistného kapitálu, prodloužení pojistné doby, změnu tarifu atd.) a především obstaráváním inkasa, tj. upomínání pojistníků při splatnosti pojistného a vyřizování žádostí pojistníků o posečkání s placením pojistného, případně o změny platebních lhůt. Podle

neoficiálních

údajů

se

obchodní

činnost

životních

pojišťoven

v Československu dostala do normálních kolejí až v roce 1937 a pak se úspěšně rozvíjela až do okupace nacistickým Německem a do vytvoření Slovenského státu.

24

Domácí

Zahraniční

441468

1934

430740

470866

1933

189289

195162

304413

1932

331778

1931

457246 370038

1930

439883

Rok

444361 362476

620029

636630

775279

827284

771661

766191

900000 850000 800000 750000 700000 650000 600000 550000 500000 450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0

806837

Životní pojištění v letech 1930 – 1936

420510 345681

Přijaté hrubé pojistné v tis. Kč

Graf č. 3

1935

1936

Celkem

Pramen [6]

Hospodářská krize a první kroky překonávání jejich důsledků přinesly v životním pojištění i nové projevy pojišťovacích podvodů. Ukázalo se, že někteří pojistníci ve snaze finančně zabezpečit svoji rodinu se pokoušeli po uzavření životní pojistky spáchat sebevraždu tak, aby vše vypadalo jako nešťastná náhoda, případně jako vražda. Vzhledem k ostražitost pojišťovny vůči „nešťastným náhodám“, u nichž bylo podezření ze sebevraždy, někteří pojistníci si dokonce objednávali vrahy. V tomto období také skončilo již zmíněné nekalé počínání vídeňské pojišťovny Phönix-Leben. Ke krachu této, na našem území velmi zaběhnuté, pojišťovny došlo v březnu roku 1936 po úmrtí jejího generálního ředitele dr. Wilhelma Berlinera. Původně velice dobře hodnocená pojišťovna začala za první světové války vést zvláštní pojišťovací politiku, když se zaměřovala na pojištění osob konajících válečnou vojenskou službu 25

(čemuž se ostatní pojišťovny vyhýbaly, protože to bylo velice rizikové) a navíc zavedla životní pojištění na válečnou půjčku (za brance, kteří u Phönixu uzavřeli životní pojištění, upisoval Phönix válečné půjčky rakousko-uherskému státu; Phönix si dokonce začal opatřovat finanční prostředky na nákup dalších válečných půjček, a to tak, že si vypůjčoval u peněžních ústavů se zástavou vlastních cenných papírů, kryjících závazky Phönixu vůči pojištěncům). Toto konání bylo ze strany Dr. Berlinera čistou spekulací na to, jak dopadne válka a co přijde po ní. To nastartovalo nečisté praktiky této pojišťovny, které se dále rozvíjely např. v uzavírání neoprávněných půjček na různé cizí valuty, vkladových pojištění za vklady padlých bank, kterým byla sama dlužná a tak si snižovala svůj dluh vůči nim, poskytovala různé politické úvěry apod. Na našem trhu to bylo především poskytování různých úlev z pojistného, honorování získatele značnými pevnými požitky, tak umožnit velkou slevu na vrub provize, zavádění bezplatného připojištění bez ohledu na přiměřenost stanoveného pojistného. To vše způsobilo úpadek pojišťovny Phönix-Leben, což zapříčinilo i velké škody na pojistném trhu Československa. Jenom schodek československé filiálky činil 700 milionu Kč. Tento schodek byl vládním nařízením z roku 1937 na pojištěné této pojišťovny, na stát a na další soukromé pojišťovny. Mnohé pojišťovny se tak zapříčiněním svého konkurenta ocitly v situaci, jež ohrožovala jejich vlastní stabilitu a existenci.

Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Pro celkovou situaci životních pojišťoven měl rozhodující význam rozsah normálního pojištění, v němž po celé období 1930 – 1936 (a zřejmě i v letech 1937 a 1938) hráli rozhodující roli domácí pojišťovny Slavia, „Praha“, „Čechoslovakia“ a Zemská životní, ze zahraničních pak Viktoria, Assicurazioni, Riunione a „Dunaj“. Podobná situace jako v normálním pojištění byla i v lidovém pojištění., jak ukazuje tabulka č. 4. Podobně jako normální a lidové pojištění, dostalo se i pojištění vadných životů do více méně normálních kolejí až v roce 1936 a 1937.

26

Tabulka č. 4

Průměrné pojištěné částky u přímého kapitálového pojištění normálního a lidového za léta 1930 – 1936. Průměrná pojistná částka připadající na jednu pojistku

Druh pojištění

Stav na konci roku

Nové produkce v roce

1930

1932

1934

1936

1930

1932

1934

1936

12328

12971

12908

13142

17469

16585

14067

14105

27550

28370

25872

28869

33717

30887

24822

25874

1573

1586

1550

1756

2510

2289

1968

1817

2220

2471

2616

3223

2970

4459

3606

3927

A. Normální 1. Domácí pojišťov. 2. Zahran. pojišťov.

B. Lidové 1. Domácí pojišťov. 3. Zahran. pojišťov.

Pramen [6]

3.1.4. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení 2. světové války

3.1.4.1. Životní pojištění v období druhé světové války (1939 – 1945) Struktura pojistných potřeb v Českých zemích se v letech druhé světové války v zásadě nezměnila, zvýšil se však pojistný zájem o jednotlivé druhy pojištění, především v souvislosti s narůstající inflací a snahou zbavit se přebytečných peněz. Na úseku životního pojištění se výrazně projevovaly vlivy pokračující inflace. Z dodatečně zkonstruovaných přehledů, vydaných po skončení války, vyplynulo, jak např. rostl pojištěný kapitál ve válečných letech.

27

Tabulka č. 5

Pojištěný kapitál ve válečných letech (v mil. Kč) Rok

Pojištěný kapitál

1939

61

1940

84

1941

162

1942

196

1943

203

1944

285

1945

313

Pramen [6]

V roce 1940 bylo vydáno vládní nařízení, podle něhož byly pojišťovny povinny převzít ručení ze všech životních pojištění až do 200 tisíc korun pojistné částky na jednoho pojistníka. Na úhradu nákladů vzniklých z tohoto ručení a ze zvýšené úmrtnosti za války prováděly životní pojišťovny srážky při výplatách pojistného plnění a vybíraly přirážky při uzavírání nových pojistných smluv. Vládním nařízením ze dne 22. října 1943, které vstoupilo v platnost 1. listopadu 1943, byla v protektorátu zvýšena hranice ručení za válečná nebezpečí na úroveň ručení říšskoněmeckých pojišťoven, tj. do jednoho milionu korun. Toto rozšíření se týkalo nejen pojistek nově uzavřených, ale všech pojistek staršího data. Uvedenou úpravou byla osobám pojištěným u protektorátních pojišťoven poskytnuta pro případ úmrtí, která nastala buď v přímé nebo nepřímé souvislosti s bojem nebo jinými válečnými událostmi stejná pojistná ochrana jako osobám pojištěným v Říši. Poněvadž však riziko převzaté našimi pojišťovnami nebylo tak vysoké jako u pojišťoven v Říši, byly také přirážky vyměřené pouze jednou třetinou oproti sazbám v Říši.

3.1.4.2. Životní pojištění v poválečných letech (květen 1945 – únor 1948) V poválečném období

měl na vývoj životního pojištění velký dopad Dekret

prezidenta republiky o obnovení československé měny z roku 1945. Tento dekret představoval pro finanční prostředky uložené v životním pojištění fakt, že tyto prostředky byly převedeny na vázaný účet bez jakéhokoliv úročení. To však v praxi představovalo

28

značné komplikace. V každém životním pojištění, na které bylo placeno pojistné před měnovými opatřeními, se pojištění rozpoltilo na dvě části. Dosavadní stav rezervy pojistného byl bezúročně vázaným vkladem a nově se vytvářející rezervy představovaly volně úročitelné prostředky. Výplaty pojistného plnění upravoval zákon č. 141/1947 Sb. Po dobu okupace se stále větší měrou projevoval nadbytek peněz, jehož odrazem byla neustále se zvyšující produkce, zejména co do pojištěného kapitálu. Rychlejší růst pojištěného kapitálu než počet pojistek byl důsledkem stále se zvyšující průměrné pojistné částky nově získaných pojištění. Po značném poklesu souvisejícím s vydáním dekretu koncem roku 1945, došlo k postupnému zlepšování produkce a jejímu ustálení zhruba na předválečné výši pojištěného kapitálu. Průměrná pojistná částka, pohybující se kolem 20000,- Kč však v tehdejších podmínkách neodpovídala zmenšené hodnotě naší měny.

Pozn.: první údaje o produkci životního kapitálového pojištění v českých zemích v poválečném období 1946 přinesl časopis Pojistný obzor.

3.1.5. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení totalitního režimu 3.1.5.1. Životní pojištění v letech 1948 – 1989 Zásadní dopad na vývoj životního pojištění měly dva faktory: znárodnění pojišťoven zestátněním, kdy po únoru 1948 zůstala na trhu pouze jedna monopolní pojišťovna – Československá pojišťovna (ke znárodňování docházelo již v předcházejícím období, kdy v roce 1947 zbylo pouze pět národních pojišťoven, vytvořených sloučením dosavadních soukromých pojišťoven) a také měnová reforma z roku 1953. Reforma zapříčinila zrušení částek z pojištění na život, pokud podle zákona byly výplaty ve vázané měně. V rámci životního pojištění reforma také znamenala dopad na přepočet peněz platných od roku 1946 na nové peníze . Na rozdíl od přepočtu u vkladů v peněžních ústavech, kde byl přepočet proveden diferencovaně dle výše vkladů, u životního pojištění byl proveden jednotný přepočet bez ohledu na to, že staré kmeny byly z velké části tvořeny malými střádaly s nízkou pojistnou částkou. Pojistné zaplacené do roku 1946 bylo přepočteno v nesmyslně tvrdém kurzu, kdy 20 Kč ve starém systému bylo nahrazenou 1 Kč v novém. Tím byl zapříčiněn pokles převážné části kmenů na velmi malé pojistné

29

částky, o které pojištěnci ztratili zájem a došlo k hromadnému rušení a nábor nových pojistek v letech 1953 a 1954 prakticky neexistoval. Pojišťovnictví se tedy po měnové reformě soustředilo na dva základní cíle. Za prvé to byla unifikace starých kmenů s kmeny novými v oblasti právní, provozní a technické (nutnost přepočtů plnění z pojistných událostí, přepočty životních důchodů a přeměna starých pojistek na nové typy). Druhým úkolem bylo samozřejmě nastartování odbytu životního pojištění a tím vytvoření nových kmenů 19.7.1953 byla vydána vyhláška ministerstva financí (č. 235), jenž se týkala nových pojistných podmínek pro oblast tzv. pojištění osob, které vzniklo sloučením provozu životního a důchodového pojištění a úrazového pojištění, do té doby spadající do správy pojištění majetku. Důvodem byla především stagnace a tarifní složitosti úrazového pojištění. 70. a 80. léta se vyznačovaly především rozvojem kvalitativním než kvantitativním v oblasti životního pojištění, zaměření pojišťovny se upřelo na marketing, reklamu a prodej obecně. K 1.1. 1975 nabyla v platnost tzv. Zásada o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění, kterou vydalo tehdejší ministerstvo financí. Zásady o bezziskovosti se promítly do poskytování zvláštních prémií jako pevně stanovených nároků bez předcházejícího smluvního ujednání mezi pojišťovnou a pojištěným; tyto zásady platily i pro smlouvy uzavřené před tímto datem, pro smlouvy uzavřené po něm byly zvláštní prémie zaručeny smlouvou. Výše zvláštní prémie se stanovila při likvidaci pojistného z pojistných událostí, u kterých byl nárok na prémii. Výše prémie byla závislá na druhu pojištění osob, době trvání pojištění, skutečnosti, zda šlo o úmrtí či dožití, výši pojistného kapitálu a skutečnosti, zda šlo o pojištění začínající před nebo po datu 1.1.1975. Stanovené rozpětí výše zvláštních prémii bylo při dožití 10-25% a při úmrtí 10-50%.

Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Velkým krokem v oblasti životního pojištění bylo zavedení Sdruženého pojištění osob (SPO), což byl komplexní systém zahrnující životní i úrazovou složku (v té době se v rámci úrazového pojištění využívalo zajištění proti smrti úrazem a trvalým následkům způsobeným úrazem).

30

V roce 1955 vzniklo sdružené pojištění pracujících (SPP), které bylo přímo v organizacích se souhlasem odborového a hospodářského vedení masově rozšiřováno závodními důvěrníky. Pojistné bylo prováděno srážkou ze mzdy. O tři roky později vzniklo Vkladové (všeobecné) pojištění osob (VPO). Toto pojištění se osvědčilo především u družstevních rolníků, u nichž odměňování probíhalo formou měsíčních záloh a jednou ročně docházelo u prosperujících družstev k vyplacení vysokého doplatku. Úkolem pojišťovny bylo získat část těchto doplatků na VPO. Princip tohoto pojištění byl jednoduchý, kdy si lidé ukládali úspory u pojišťovny. Tvořili si tak finanční rezervu do budoucna a místo úroků jim pojišťovna zajišťovala pojistné krytí pro případ následků úrazů. Dalším pojištěním bylo tzv. Sdružené pojištění mládeže (SPM), které se ale ve svých počátcích prosazovalo jen velice obtížně. Důvodů bylo hned několik: tehdejší nedůvěra k rezervotvorným druhům pojištění, obecně podceňovaná potřeba tvoření úspor vzhledem k poměrně rozsáhlým opatřením státu na ulehčení vstupu do manželství (např. výhodné půjčky) a samozřejmě špatná finanční situace mladých rodin po peněžní reformě. Principem tohoto pojištění bylo zajištění dvou osob – pojistníka, tedy zaopatřovatele a dítěte od 6 týdnů až do dovršení 18 let věku, kdy u obou figurovala složka životní i úrazová. Už samotný prodej SPM byl poměrně obtížný, jednak kvůli vysokému pojistnému, ale také kvůli složitému výkladu obsahu pojistných nároků. Ke zlepšenému odbytu došlo až po zavedení možnosti platit toto pojištění srážkou ze mzdy stejně jako SPP. Velice významné pojištění bylo zavedeno po dvou letech příprav v roce 1968 a sice tzv. Důchodové pojištění pracujících (DPP), což byl vlastně jakýsi dobrovolný doplněk všeobecného sociálního zabezpečení. DPP mělo tři základní složky, týkající se zabezpečení starobního, invalidního a pozůstalostního důchodu. Jeho rozvoj se vyznačoval dvěma směry, první vycházel z finančních zdrojů pracujících, tzn. nastavení podle potřeb a možností a druhý byl v rukou státních a družstevních organizací, které z prostředků po odvodu státu sjednávaly pro své pracovníky toto pojištění, což byl vhodný ekonomický nástroj ke stabilitě pracovníků. Především první směr však sebou nesl negativní faktory, protože tehdejší společnost měla špatné zkušenosti s různými penzijními zařízeními z předchozí doby, jenž byly zrušeny a nároky z nich omezeny na minimum a k nedůvěře v tento produkt přispěla i již zmiňovaná peněžní reforma z roku 1953 (s ní spojené nevyplněné nároky ze životního pojištění). Druhý směr pro změnu neměl dlouhého trvání,

31

jelikož byl roku 1972 zastaven z důvodu veřejné pochybnosti o spravedlivosti tohoto systému. Nadlepšení totiž získávali i pracovníci bez osobních zásluh, což vedlo k roztříštěnosti sociální politiky. Od této doby se pojišťovny s DPP zaměřovaly především na bonitní klienty.

3.1.5.2. Životní pojištění v letech 1989 - 1992 Velkým nastartováním československého pojišťovnictví mělo být osvobození v roce 1989, které se však na našem pojistném trhu začalo více projevovat až po přibližně dvou letech. V posledním roce existence Československa – 1992 – pojištění osob v České republice prakticky ve všech oblastech vykázalo lepší výsledky než v letech předcházejících. V těchto výsledcích se projevil celkový příznivější vývoj ekonomiky i dobrá vlastní pojistná politika, především účinné využití valorizačních příplatků, které výrazně podpořily nábor individuálního životního a zejména důchodového pojištění. Pojištění osob zabezpečilo 41% úhrnného přijatého pojistného a 67% přijatého pojistného od obyvatelstva. Objem přijatého pojistného vzrostl oproti předchozímu roku o 10% na 6 479 mil. Kč. Uvedený nárůst byl ovlivněn zejména velkým přírůstkem přijatého pojistného všeobecného pojištění osob (VPO) o 44%, tj. o 293 mil. Kčs, kde se nepochybně promítlo zrušení 6 měsíční výpovědní lhůty a valorizace. Dynamicky se rozvíjelo i pojištění léčebných výloh, u kterého inkaso pojistného dosáhlo celkem 132 mil. Kč, což představuje nárůst o 177% oproti roku 1991 V roce 1992 byly vytvořeny základní předpoklady pro inovaci pojištění osob. Byly schváleny všeobecné pojistné podmínky všech druhů pojištění osob, byly aktualizovány úmrtnostní tabulky a byl zaveden nový systém valorizace životních a důchodových pojištění. Kolektivní pojištění zaměstnanců bylo rozšířeno o životní a úrazové pojištění. Připraveny byly i některé nové formy pojištění, např. úrazové pojištění držitelů platebních CCS.

32

3.2. Transformace současného životního pojištění do budoucna 3.2.1. České pojišťovnictví v tržních podmínkách

Přijetí zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, otevřelo cestu k budování pojistného trhu, jeho liberalizaci, rozvoji konkurence, propojení s evropským a světovým trhem. Nezbytnou součástí tohoto vývoje bylo i zřízení institucí, které k pojistnému trhu v zásadě patří: státního dozoru v pojišťovnictví a Československé asociace pojišťoven (ČSAP), která byla založena dne 26. dubna 1991. Tato asociace a od roku 1993 Česká asociace pojišťoven (ČAP) shromažďovaly a zpracovávaly od počátku své existence statistické údaje svých členů. Právě díky těmto zdrojům lze posoudit dynamiku patnáctiletého rozvoje novodobého pojistného trhu v naši zemi. Členské pojišťovny ČAP sice neobsadily celý český pojistný trh, ale podíl na celkovém předepsaném pojistném v hodnotě 99% je dostatečně reprezentativní. ČAP je zájmové sdružení pojišťoven, s počtem 25 členských a 2 přidružených pojišťoven k 1. 3. 2006. Poslání ČAP je zastupovat a prosazovat zájmy pojišťoven, iniciovat legislativní úpravy a připomínkovat návrhy právních předpisů v pojišťovnictví, dbát na dodržování etického chování, propagovat význam pojištění a zvyšovat image pojišťovnictví. Otevření našeho pojistného trhu bylo samozřejmě lákadlem pro vstup mnoha zahraničních pojišťoven, ale samozřejmě vznikaly i tuzemské pojišťovny, jenž si chtěly urvat kus volného trhu pro sebe. Vývoj počtu pojišťoven je patrný z následujícího grafu. V novém tisíciletí se vlna zakládání nových pojišťoven a celkový stav ustálil.

33

Graf č.1

Vývoj počtu pojišťoven v České republice (1991 – 2000)

Pramen: Pojistný trh v číslech 1991-2000 – ČAP

Vývoj životního pojištění a jeho postavení velice jasně dokumentují následující grafy, ukazující jednak hodnotu vybraného pojistného v průběhu 90. let a začátkem 21. století, ale také podíl životního pojištění na celkovém pojištění. Graf č. 2

Vývoj pojistného a skladba trhu podle pojištění

Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 – ČAP

34

Graf č. 3

Vývoj podílu životního a neživotního pojištění na celkovém předepsaném pojistném

Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 – ČAP

Z uvedených grafů je vidět, že počáteční „boom“ po demonopolizaci ve využití životního pojištění poněkud zpomalil, když jednou z příčin byla stagnace ekonomického růstu ČR, ale také fakt, že společnost stále spoléhala na sociální ochranu státu. Navíc v roce 1999 byl od státu podpořen konkurenční produkt k přípravě na důchod, a sice penzijní připojištění, když kromě státního příspěvku byla schválena navíc i daňová odčitatelnost. K významnému oživení došlo na přelomu tisíciletí, protože pojišťovny v této době využívaly k prodeji velmi nízké úrokové sazby u bankovních vkladů a také velmi dobré pověsti, jelikož žádná komerční pojišťovna neměla v průběhu devadesátých let finanční potíže, což se o bankách a jiných finančních institucích rozhodně říci nedalo (výjimkou se stala IPB Pojišťovna, která se ale dostala do problémů kvůli své mateřské bance; převzetí IPB ze strany ČSOB však důvěru klientů obnovilo). Navíc v roce 2000 byl přijat zákon č. 492/2000Sb., platný od 1.1.2001 o daních z příjmu, ve kterém získalo životní pojištění za určitých podmínek daňovou uznatelnost. To byl samozřejmě velký impuls pro odbyt, který však v současné době poněkud pominul a u lidí se opět začal projevovat hlavní důvod proč uzavírat životní pojištění – zajištění rizika.

35

Vývoj hlavních vývojových druhů životního pojištění: V dnešní době mezi preferované typy životního pojištění patří investiční životní pojištění (dále IŽP) a variabilní životní pojištění. Klesá obliba kapitálového životního pojištění (dále KŽP), důchodového pojištění a pojištění dětí (mimo jiné také proto, že ještě donedávna se rodilo málo dětí) – produkty hojně využívané koncem minulého století. Výsledky za rok 2005 dokazují, že prudce klesla obliba jednorázového životního pojištění, jenž expandovalo začátkem tisíciletí. Pojistný trh udělal z jednorázově placených životních pojistek určitý hit. Pojišťovny nabízely tento druh pojištění s poměrně vysokými garantovanými výnosy, které byly velmi atraktivní pro klienta, mnohdy bez pojistného krytí (v případě úmrtí klienta bylo vyplaceno pouze zaplacené pojistné). Byly rovněž velmi atraktivní i pro prodejce - obchodní službu - kteří této skutečnosti využívali jako silného prodejního argumentu. Krátkodobé využití životního pojištění především jako investičního instrumentu pak převládlo nad jeho hlavním účelem

dlouhodobým

zabezpečením (pojištěním). Graf č. 4

Vývoj jednorázového a běžně placeného pojistného životního pojištění

Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 – ČAP

Nyní naopak roste poptávka po rizikovém životním pojištění, i proto, že je mnohdy „povinné“ pro zajištění hypoték a úvěrů.

36

Za hlubší analýzu stojí již zmiňované IŽP, protože to v současné době udává trend a i do dalších let se s ním počítá jako s číslem jedna. IŽP v sobě totiž kombinuje pojistnou ochranu s možností investovat vložené finanční prostředky prostřednictvím klientem zvoleného investičního portfolia. Investiční riziko zde tedy nenese pojišťovna, ale pojistník. Na druhou stranu, pokud se vybranému investičnímu portfoliu daří, může klient dosáhnout vysoce nadstandardního zhodnocení, kterého by se mu u KŽP nikdy nedostalo. Diky tomu se IŽP těší velké oblibě především v západní Evropě, podobně však tomu začíná být i u nás. Výsledky za rok 2005 ukazují, že předepsané pojistné u běžně placeného životního pojištění v České republice vzrostlo o 7,1%. Pokud se však vezme v úvahu samotné IŽP, jeho dynamika růstu byla podstatně výraznější: -

předepsané pojistné u pojištění spojeného s investičním fondem (netýkající se dětí) vzrostlo o 24,5%

-

předepsané pojistné u pojištění spojeného s investičním fondem (týkající se dětí) vzrostlo o 18,1% Význam tohoto (i v pojišťovnách oblíbeného) produktu se tedy rapidně zvyšuje.

Předepsané pojistné pro IŽP za rok 2005 tak představuje 16,7% z celkového předepsaného pojistného pro životní pojištění v České republice. Pojišťovny na českém trhu v roce 2005 zavedly nebo dále zkvalitnily produkty IŽP ve své produktové nabídce a tento trend by měl nadále pokračovat. V této „euforii“ růstu IŽP v ČR je však třeba upozornit i na některé trendy, rizika a výzvy do budoucna. Rozhodně již v krátkodobém horizontu lze očekávat, že se bude zvyšovat počet fondů nabízených v rámci IŽP. Ve střednědobém horizontu bude vývoj nabídky fondů směřovat k „americkému“ pojetí nabídky, což znamená, že pojišťovny budou v rámci IŽP čím dál více nabízet fondy od správců nepatřících do jejich vlastní finanční skupiny. Uvedené dva trendy jdou ruku v ruce s jedním významným rizikem, které se ve střednědobém horizontu rovněž projeví: jde o riziko nekvalitního investičního poradenství. Ruku na srdce: kolik poradců je dnes profesionálně odborně na takové úrovni, že umí klientovi poradit, kdy zvolit akciové fondy v exotických měnách a kdy spíše peněžní či dluhopisové fondy? Je to riziko, které by se rozhodně nemělo podceňovat, vždyť ku příkladu ve Velké Británii vyústilo v řadu žalob ze strany klientů. Toto riziko je samozřejmě možné eliminovat čestným a profesionálním poradenstvím, které by se v této oblasti mělo stát pro každou pojišťovnu prioritou. Posledním trendem, který se projeví již

37

v krátkodobém horizontu, je zvyšování pojistných částek u rizikových připojištění u IŽP. I když je to pro poradce a zprostředkovatele práce navíc a často i zdržení v přijetí do pojištění, právě riziková ochrana je tím důvodem, proč si klient kupuje IŽP a ne samostatné otevřené podílové fondy (dále OPF). Nabízené množství životních pojišťoven se během let rozrostlo na aktuální výčet možností: 1a. Životní pojištění pro případ smrti 1b. Životní pojištění pro případ dožití 1c. Životní pojištění pro případ smrti nebo dožití 2a. Pojištění nemoci 2b. Pojištění prostředků na výživu dětí 2c. Svatební pojištění 2d. Pojištění rekonvalescence 2e. Pojištění invalidity následkem nemoci 2f. Pojištění nadstandardního vybavení při pobytu v nemocnici 2g. Pojištění pro případ chirurgického zákroku z důvodu úrazu a nemoci 3. Důchodové pojištění 4. Pojištění podle odvětví 1-3 spojené s investičním fondem (IŽP) 5. Kapitalizace (pojištění spojené s kapitalizačními smlouvami) 6. Pojištění pro případ úrazu nebo nemoci, je-li doplňkem pojištění podle odvětví 1-5

3.2.2. Perspektiva životního pojištění do budoucna Jak se životní pojištění na našem území vyvíjelo a jak si stojí dnes, bylo již v předchozích kapitolách zmíněno, ale o tom, jakým způsobem se bude vyvíjet do dalších let, lze vést zajímavou diskusi. Pro trend do následujících let, je nutné rozebrat tři základní ukazatele, které udávají „sílu“ trhu s životním pojištěním. Jedná se o podíl předepsaného pojistného na HDP, podíl životního pojištění na celkovém pojištění a podíl na výdajích obyvatel. Srovnání těchto 38

ukazatelů s průměrem EU a se světem ukazuje, že u nás životní pojištění sice nedosahuje západoevropských parametrů, ale trend vývoje je dlouhodobě pozitivní. Vezme-li se za bázi rok 2004, tak je podíl životního pojištění v ČR na HDP 1,6%, ale podíl ve světě 4,6% a v EU dokonce 5,2%. Obdobně na celkovém pojištění je v ČR podíl na životní pojištění nižší než je ve vyspělých zemích obvyklé (39,3% oproti 57,5% ve světě a 61% v EU). Zaostáváme i z hlediska třetího uvedeného ukazatele – v ČR se tento podíl (kolik ze svého příjmu jsou obyvatelé ochotni vydat na životní pojištění) pohybuje pod úrovní 4%, tedy o něco více než v Maďarsku, Polsku, na Slovensku, ale méně než v Německu nebo v Itálii a výrazně méně než např. ve Francii, Belgii (kde dosahuje 10%) a to už vůbec nemluvě o pojišťovnách „velmocích“ jako je Švýcarsko (13%) či Velká Británie (téměř 20%). Pro korektní srovnání je třeba zmínit se o tom, že kvantifikace těchto ukazatelů je ovlivněna metodikou. Například – bude-li považováno penzijní připojištění za jeden z druhů životního pojištění pro případ dožití (a nejeden odborník to takto vidí), budou samozřejmě uvedená čísla hned jinak vypadat. Přesto je možné zopakovat tvrzení, že potenciál životních pojištění na českém trhu určitě vyčerpán ještě není. Aby ho pojišťovny dokázaly využít, co by měly klientům nabídnout? Odpověď na tuto otázku lze zřejmě vypozorovat z trendů, které teď v blízké budoucnosti potáhnou trh životního pojištění kupředu. Předně je potřeba se zmínit o zvyšující se roli investičních a flexibilních životních pojištění, která tvoří již v současnosti značnou část nové produkce. Potvrzuje se, že český trh je už velmi vyspělý a klienti jsou ve svých požadavcích náročnější než dříve. Chtějí o tom, kam se investuje rezerva pojištění, sami rozhodovat, chtějí mít možnost z pojištění peníze vybírat či prostředky vkládat, měnit pojištěná rizika, mít prostě víc možností. Vzhledem k rostoucímu zadlužování obyvatel lze rovněž očekávat rozvoj produktů, které kryjí rizika ohrožující jejich solventnost. Velkou neznámou s velkým potenciálem zůstává zdravotní pojištění – v této oblasti by v případě příslušných legislativních změn existoval pro komerční pojišťovny (stejně jako kdekoliv ve vyspělých zemích) logicky velký prostor. V této souvislosti je důležitá zmínka ještě o jednom pozitivním trendu: o pojištěních hrazených zaměstnavatelem. Zvyšování zaměstnaneckých standardů, držení klíčových pracovníků a podpora loajality zaměstnanců je problematikou, kterou dříve nebo později musí řešit každá firma, jež má zájem na svém dalším rozvoji. Jedním z hlavních nároků na vlastnosti motivačního systému je jeho použitelnost a možnost aplikace v personální

39

struktuře celé společnosti. Dnes je možné při výběru optimálního řešení motivace zaměstnanců použít nejrůznější metody, málokterá je však tak komplexní jako využití životního pojištění. Tyto produkty nabízejí možnost individuálně sestavit motivační systém pro celou firmu, s ohledem na jednotlivé skupiny zaměstnanců, od řadových zaměstnanců přes specializované pracovníky až po vrcholový management firmy. Soukromé životní pojištění zaměstnavatelé využívají jako celoplošné zvyšování zaměstnaneckých standardů. Díky tomu lze v dnešní době zaznamenat rozšíření tohoto druhu zaměstnaneckých benefitů do nejširších odvětví podnikání od průmyslových společností přes technologické, komunikační a finanční instituce až po drobné podnikatele s několika zaměstnanci. Trendem zároveň začíná být zvýšený zájem i o další druhy pojištění osob. V manažerském motivačním pojištění, které slouží k fixaci klíčových zaměstnanců, vystupuje zaměstnavatel v roli pojistníka a zaměstnanec jakožto pojištěný. Pojistník (zaměstnavatel) má po celou dobu trvání pojištění možnost s pojistnou smlouvou disponovat. Tím má možnost například při předčasném ukončení pracovního poměru s daným zaměstnancem pojistnou smlouvu zrušit, a tím získat zpět své finanční prostředky vložené do tohoto pojištění (odkupné). A nakonec je třeba uvést skupinová životní a úrazová pojištění. U těchto druhů pojistných smluv pojišťuje zaměstnavatel hromadně na jednu pojistnou smlouvu své zaměstnance na riziko úmrtí nebo úrazu. Všechny tyto produkty jsou účelné nejen pro firmu, ale i pro její zaměstnance a je jistě dobře, že korporátní klientela má o takovéto programy rostoucí zájem. Při analýze životního pojištění a jeho výhledu se nesmí zapomenout ještě na faktor, který budoucnost těchto produktů ovlivní pravděpodobně nejvíce – penzijní reforma. Tento bod je podrobněji rozebrán v kapitole 4.3.

40

4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1. Analýza významu životního pojištění z pohledu klienta Z přehledu typů životního pojištění ze závěru kapitoly 3.2.1., u kterých každá pojišťovna nabízí řadu pojistných produktů s různými variantami vyplývá, že nabídka je velmi široká a každý zájemce o pojištění si může vybrat pojištění podle svých potřeb, zájmů a finančních možností. Potřeby a zájmy osob o pojištění se v průběhu života stále mění. Jiné zájmy má svobodný jedinec, který nepotřebuje zabezpečit rodinu a jiné zájmy má zájemce o pojištění, který se oženil a má děti. Potřeba zabezpečení rodiny zde vystupuje do popředí, postupně ale vyvstává i zájem o zabezpečení sebe sama a životního partnera na dobu po odchodu do důchodu. Výhodou rizikových pojištění, tj. dočasného pojištění pouze na případ smrti, je relativně nízké pojistné, které umožňuje pojistit se na vyšší částky. Nevýhodou ovšem je skutečnost, že uplynutím pojistné doby pojištění skončí bez výplaty jakékoliv částky. Tuto nevýhodu odstraňují pojištění pro případ smrti nebo dožití, u kterých dochází k výplatě pojistného plnění vždy. Pojistné je ovšem výrazně vyšší, protože se musí v průběhu pojištění vytvořit rezerva na pojistné plnění, tj. musí se nashromáždit pojistná částka a další prostředky vyplacené při dožití konce pojištění. Riziková pojištění se využívají na zabezpečení rodiny především pro případ smrti živitele, zejména pokud s finančních důvodů není možné sjednat odpovídající KŽP pro případ smrti nebo dožití a nebo IŽP s odpovídajícím zajištěním. Zejména se však používají na krytí větších úvěrů nebo půjček, zvláště hypotečních úvěrů a úvěrů od stavebních spořitelen.

4.1.1. Životní pojištění z hlediska zajištění rizika Základní pravidlo – pojištění „není“ pro bohaté. Ti mají dostatečná aktiva, ze kterých mohou jejich rodiny čerpat v případě smrti živitele. Životní pojištění je především pro mladé lidi, kteří ještě nestačili nashromáždit dostatečné zdroje. Pro příklad – rodina má první malé dítě a štěstí na to, že dostala družstevní byt od rodičů. Nemusí tedy pojišťovat dluh na hypotéce. Dosavadní úspory manželů padly na vybavení bytu. V rodině vydělává

41

nyní jen otec a jeho čistý příjem je cca 20 tisíc Kč měsíčně. Přiměřená částka pro dítě a příspěvek pro manželku na domácnost by nyní mohla být tak 8 tisíc Kč na měsíc, tj. cca 100 tisíc na rok (což není nijak mnoho). Počítejme s tím, že dítě bude studovat vysokou školu a finančně se postaví na vlastní nohy přibližně ve věku 24 let. Je jasné, že malé dítě má nižší finanční nároky, ale ve školním věku přibudou různé kroužky, lyžařské či jazykové kurzy a mnoho dalších „finančních pastí“. Otázka tedy zní: jak velké je potřeba životni pojištění, aby byla rodina zajištěna pravidelnou rentou ve výši 100 tisíc Kč na rok (v dnešních cenách) po dobu příštích 24 let? Při průměrném reálném výnosu 1,5% (tj. nad úroveň inflace), což je celkem konzervativní odhad (nesmí se ovšem uložit peníze na termínovaný vklad do banky, jako většina českých domácností). V takovém případě je potřeba počáteční kapitál zhruba ve výši 2 milionů Kč a za 24 let vyčerpáme fond prakticky na nulu. Při průměrném reálném výnosu 2,5% se potřebná částka sníží na cca 1,8 milionu Kč. Další otázka – na jak dlouho je pojištění potřeba? V zásadě do té doby, než se vytvoří taková aktiva, která ponesou stabilní výnos ve výši požadované renty. To však souvisí se životním stylem, ochotou šetřit a ukázněně investovat a také možnost udržet si dobré zaměstnání – příliš mnoho neznámých. Optimálním řešením, aby se obešly tyto složité úvahy a nejisté výpočty, je na dobu 24 let, resp. do doby než nejmladší dítě dosáhne věku 24 let (při více dětech, je třeba zvýšit pojistnou částku). Otázka konstrukce pojištění souvisí s cenou a případně dalšími osobami, které mohou být závislé na živiteli rodiny (např. jeho rodiče). Při zajišťování pouze dítěte, vhodnou volbou je pojištění s lineárně klesající pojistnou částkou (obdoba pojištění nesplacené části hypotéky). Při placení většího pojistného, je standardní řešení pojištění s konstantní pojistnou částkou a konstantním pojistným. Případné přebytky z pojistného plnění, které by již dítě nepotřebovalo (i když – co třeba na byt?), lze využít jako podporu rodičů či na důchodový fond pro manželku/la. Složitější variantou je kombinace několika pojistek s různou výškou a různou délkou. Zde se však platí navíc poplatky a administrativní náklady spojené s pravidelnými platbami více pojistek.

4.1.2. Životní pojištění z hlediska spoření

Prvním důležitým postřehem je, že se u životního pojištění nezhodnocují všechny vložené prostředky, ale jen ta část, která zbude po odečtení ceny rizik, která jsou pojistkou kryta, a nákladů pojišťovny za uzavření a správu pojistné smlouvy. Pokud tedy mluví

42

pojišťovny, že připsaly výnos (podíl na zisku) ve výši 7 %, týká se jen části vložených prostředků. Navíc většinou trvá více než rok, než se vytvoří kladná rezerva a je tak co zhodnocovat. Pojišťovna v této fázi ze zaplaceného pojistného umořuje náklady spojené se vznikem pojistky, hlavně vysokou provizi prodejci. Jestliže je cílem co nejvýhodněji spořit, mělo by se obecně zhodnocování peněz prostřednictvím pojistných produktů vyhnout. Díky zákonným omezením pro umístění pojistných rezerv mohou být tyto typy pojištění relativně bezpečným spořícím nástrojem. Navíc pojišťovny garantují minimální zhodnocení rezerv (netýká se IŽP) obvykle ve výši tzv. pojistně technické úrokové míry. U KŽP a důchodového pojištění se garantované zhodnocení odráží v předem sjednané pojistné částce pro případ dožití či důchodu. Maximální výše technické úrokové míry je regulována ministerstvem financí, které ji od 1. ledna 2004 stanovilo na 2,4 %. Ovšem pojistky z poloviny devadesátých let mohou mít tuto garanci až ve výši 5 %. Při hodnocení těchto čísel je ale potřeba si pamatovat, že se týkají jen části vkládaných peněz! Nebereme-li v úvahu výše uvedené poplatky, průměrný výnos připisovaný klientům pojišťoven odpovídá výnosům dosažitelným na dluhopisovém trhu, tedy krátko- až střednědobému investičnímu horizontu. Tedy, nepočítaje s vlivem vysokých poplatků, není to produkt vhodný pro dlouhodobé uložení peněz. Výše uvedená tvrzení neplatí zcela pro IŽP. Tento druh pojištění umožňuje aktivní volbu poměru výnosu a rizika vložených prostředků volbou investičních fondů, do kterých bude rozdělováno placené pojistné. Cenou za možnost rozhodování o výnosu a riziku uspořených prostředků je neexistence garantovaného výnosu. U IŽP oproti klasickým rezervotvorným pojištěním lze spatřovat výhodu také v průhlednosti. Díky existenci individuálních účtů, kde jsou vedeny naše vklady a jejich umístění v jednotlivých fondech zřízených pojišťovnou, vzniká průběžný přehled o skutečné výnosnosti takové formy spoření a skutečně účtovaných poplatcích pojišťovnou. Přesto i u něj zůstává zásadní nevýhoda spočívající ve vysokých poplatcích. Výnosy z rezervotvorných pojištění podléhají dani 15 %. Zdanění se provádí až při výplatě pojistného plnění, a daňovým základem je výše tohoto plnění snížená o zaplacené pojistné během trvání smlouvy. Atraktivitu tohoto způsobu spoření mírně zlepšují daňová zvýhodnění platná od roku 2001. O zaplacené pojistné za některá tato pojištění lze snížit daňový základ nejvýše o 12 000 Kč ročně, jsou-li splněny následující podmínky:

43

•

jde o pojištění pro případ dožití, smrti nebo dožití či důchodové pojištění (včetně jejich variant napojených na investiční fondy),

•

pojistník je zároveň pojištěnou osobou,

•

pojistná doba není kratší než 5 let,

•

k výplatě v případě dožití dojde nejdříve v roce, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let, je-li sjednána pojistná částka pro případ dožití, musí být minimálně ve výši 40 000 Kč a v případě pojistné doby delší než 15 let 70 000 Kč. Za splnění těchto podmínek je navíc osvobozen od daně z příjmů fyzických osob

příspěvek zaměstnavatele až do výše 12 000 Kč ročně. Tato státní podpora životního pojištění

může

u

některých

produktů

kompenzovat

jejich

vysoké poplatky, ale jen za několika podmínek. Za prvé kromě pojištění pro případ dožití nejsou sjednána jiná pojištění (nebo jen v zanedbatelné výši), klient má dostatečně vysoký příjem tak, aby jeho část byla zdaňována sazbou 25 %, a za třetí pojistné se omezí jen na 12 000 korun ročně. Ještě zmínka o dostupnosti prostředků uložených prostřednictvím pojistných produktů. Obecně lze říci, že je nízká. Tyto pojistky se zpravidla dají uzavřít na minimálně 3 až 5 let. Jestliže klient chce dosáhnout zajímavějšího výnosu, měl by volit dobu delší, protože se tak více naředí náklady pojišťovny za uzavření smlouvy, a pokud chce využít i odpočet placeného pojistného od daňového základu, může se doba trvání pojistky přiblížit i desítkám let. Pokud jsou naspořené prostředky potřeba dříve, než je s pojišťovnou domluveno, existuje po určité době placení pojistného (2 až 3 roky) nárok na odbytné, které nemusí odpovídat naspořeným prostředkům a hlavně v prvních letech nepokrývá ani zaplacené pojistné. Technicky jde o vytvořenou kapitálovou rezervu, která je ovšem snížena o určitou sankci za vypovězení smlouvy. Navíc se musí počítat s určitou výpovědní lhůtou, než bude odbytné vyplaceno. Vyplacené odbytné snížené o zaplacené pojistné se zdaňuje sazbou 25 %. Pokud si klient snižoval svůj základ daně z příjmu o zaplacené pojistné, bude muset do následujícího daňového přiznání toto pojistné zahrnout jako příjem. Existuje však opět výjimka u IŽP, kdy si klient po určité době (standardně 2 roky) může vybrat část vložených prostředků, ale tak, aby na daném kontě zůstalo technické minimum, které pojišťovna potřebuje na hrazení nákladů a zajištění rizika pro klienta. Klient za tuto možnost sice zaplatí určitý poplatek, nemusí však smlouvu rušit a tudíž mu nenáleží ani povinnost zpětného dodanění.

44

4.2. Význam životního pojištění pro důchodovou reformu

Pojišťovny plně podporují reformu důchodového systému. Uvědomují si především značné dopady vyplývající ze změn demografické struktury obyvatelstva a příslušné finanční tlaky na státní důchodový systém, očekávání obyvatelstva z hlediska větší transparentnosti a spravedlnosti státního systému i nutnost postupovat v souladu s trendy a požadavky uplatňovanými v EU. Pojišťovny zastávají názor, že z důvodu perspektivy demografických změn je první pilíř, jako zdroj starobních důchodů, ve stávajícím rozsahu neudržitelný, a proto důchodová reforma musí zahrnovat v každém případě doplňkové systémy, k nimž patří též životní pojištění. Životní pojištění představuje sofistikovanou a dlouhodobě prověřenou paralelní formu sociální ochrany, kterou zajišťuje stát svým občanům formou výplat starobních, invalidních, vdovských a sirotčích důchodů. Poskytuje jak pojistnou ochranu, tak umožňuje placení pojistného akumulovat na stáří. Dosavadní rozvoj ukázal na statistických datech nárůst pojistného i technických rezerv (absolutně i relativně ve vztahu k HDP). Významným počinem pro motivaci k vytváření úspor občanů na stáří bylo daňové zvýhodnění. Nedostatečná je však v současnosti účast zaměstnavatelů v programech soukromého životního pojištění. Aktiva penzijních fondů a technické rezervy životního pojištění představují dohromady cca 15% depozit obyvatelstva. V původních 15 členských státech EU je to již dnes v průměru 30%., v jednotlivých zemích je ovšem tato míra různá, stejně jako současná úroveň příjmů z doplňkových důchodových systémů, což dokládají údaje ze studie o soukromém důchodovém zabezpečení, vytvořené Výborem pro sociální ochranu EU z února 2005, která předpokládá výrazný nárůst podílu důchodu z doplňkových systému až na 50% veškerých důchodových příjmů zhruba v polovině tohoto století. V této souvislosti je ve studii uvedeno, že se životní pojištění může prostřednictvím anuit z fondového pilíře velmi významně podílet na doplnění příjmu důchodců. Pojišťovny jsou připraveny sehrát v tomto procesu pozitivní úlohu jako významný a spolehlivý partner zúčastněných subjektů – státu, občanů a zaměstnavatelů. Mohou k tomu nabídnout: -

bezpečnost a stabilitu odvětví

-

vysoce sofistikované a osvědčené produkty, které jsou zároveň flexibilní 45

-

zkušenost s vedením velkého objemu klientských účtů

-

doplňková pojištění

-

v rámci 2. pilíře výplatu anuit

-

pojistné krytí širokého spektra potřeb seniorů v budoucnosti

Ze strany státu naopak pojišťovny očekávají: zvýšení motivace – zvýšení odečitatelných limitů soukromého životního pojištění a

-

případně přímou finanční podporu -

důchodovou reformu spočívající v tom, že stávající průběžný systém, který je neudržitelný jako dominantní, bude doplněn 2. (kapitálovým) pilířem za účasti existujících operátorů

-

osvětu veřejnosti – každý občan potřebuje seriózní informace

-

vhodné regulatorní a soutěžní prostředí

Díky státnímu příspěvku penzijního připojištění se sice podařilo dosáhnout vysokého zapojení zaměstnanců (cca 50%), avšak příspěvky zůstávají na nedostatečné úrovni a dokonce relativně ve vztahu k vývoji mezd klesají. Bez kvalitního partnerství soukromého a veřejného sektoru nebude žádný důchodový systém poskytovat adekvátní a udržitelné důchody. Již dnešní penzijní připojištění se státním příspěvkem a soukromé životní pojištění představují takové partnerství. Je potřeba masový pilíř spoření na stáří podporovaný státem pro naprostou většinu produktivní populace – musí jít o jednoduché a srozumitelné institucionální uspořádání. Lze využít již existující tržní infrastrukturu v oblasti životního pojištění a penzijního připojištění, které se doplňují. Penzijní fondy se specializují na sběr příspěvků, jejich správu a investování, životní pojišťovny umí nejlépe řešit rizika a jsou dobře připraveny na další státní zakázky v této oblasti – nemoc, invalidita. Při přípravě životního pojištění pro důchodovou reformu, by bylo dobré vyjít i ze současných zkušeností s aplikací daňového zvýhodnění. Je potřeba sledovat následující cíle: -

zjednodušení administrativní náročnosti jak na straně samotného poplatníka, tak na

straně daňové správy

46

-

zrovnoprávnění státní podpory finančních produktů při posílení jejich komerční báze

-

odpovědnost za správnost výběru daně, resp. správnost čerpání daňového

zvýhodnění, přesunout v maximální možné míře z poplatníka na plátce daně, tj. pojišťovny; motivovat vhodně nastavenou podporou poplatníka, dodržování stanovených podmínek a účelu vynaložených prostředků na doplňkové důchodové pojištění -

systém podpory není vyvážený pro zaměstnance (daňový odpočet zaplaceného

pojistného a osvobozený příspěvek zaměstnavatele) a osob samostatně výdělečně činných (pouze odpočet pojistného) -

současnou lhůtu 5 let, kterou stát podmiňuje daňové úlevy pro tzv. soukromé životní

pojištění, nelze považovat za optimální a do budoucna bude třeba zvážit její prodloužení na dobu 10 – 12 let -

posilovat roli zaměstnavatelských skupin, např. dynamizací limitů daňového

zvýhodnění -

zvážit možnost jasně definovaného pojistného produktu na komerční bázi, včetně

stanoveného a garantovaného státního příspěvku

Pokud se chtějí pojišťovny ještě výrazně podílet na důchodové reformě z hlediska výhodnosti samotné tvorby kapitálu svých produktů (hledisko rizika je samozřejmě prakticky nezastupitelné), měly by své produkty ještě zkvalitnit a rozšířit možnosti. Produkty jsou ve většině případů velice drahé po stránce poplatků pro pojišťovny. Po srovnání výhodnosti dvou tak základních produktů spoření na důchod, jako je klasické důchodové pojištění a penzijní připojištění, se dospěje k jasnému závěru, že penzijní připojištění je o mnoho výhodnější. Opačně by tomu bylo jen v případě obrovské dlouhověkosti klienta. Zajímavé je také srovnání modernějších produktů, které se zabývají investováním. Názorný příklad výnosnosti je srovnání IŽP (v současnosti jeden z „top“ produktů životního pojištění) a investováním do otevřených podílových fondů:

47

Tabulka č. 1

Srovnání IŽP a OPF Model 1

Model 1

IŽP – počáteční

IŽP – snížená alokace Doba investování Výše

pravidelného

ročního vkladu Daňová sazba investora Poplatky za umoření počátečních nákladů

jednotky

Model 3 OPF

20 let

20 let

20 let

9 000 Kč*

9 000 Kč*

9 000 Kč

25%

25%

Nemá vliv

Metoda počátečních

Metoda snížené

jednotek. Pojišťovna

alokace. Pojišťovna si

strhává každý rok 5%

„ukrojí“ 80%

z hodnoty investované

pojistného v 1. roce a

-

v 1. a 2. roce až do

50= pojistného v 2. roce

konce doby pojištění

Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou fondu

5%

5%

0,5%;2%;3,5%**

2%

2%

0,8%;1%;1,3%

600 Kč

600 Kč

-

(vstupní poplatek) Správa fondu (ročně) Správa smlouvy (ročně)

Výnosy po 20 letech investování Konečná

suma

průměrném

při

hrubém

205 819 Kč

206 731 Kč

214 324 Kč

245 200 Kč

246 553 Kč

256 855 Kč

341 037 Kč

343 684 Kč

363 201 Kč

výnosu fondů 2,5% p.a. Konečná

suma

průměrném

při

hrubém

výnosu fondů 4,5% p.a. Konečná

suma

průměrném

při

hrubém

výnosu fondů 8% p.a. *Investor vkládá do IŽP 12 000 Kč ročně. Stát mu díky odpočtu od daňového základu „vrátí“ 3 000Kč. Konečná suma u IŽP je uvedena po zdanění. U OPF se výnos nedaní. **První údaj platí pro hrubý výnos 2,5%, druhý pro 4,5%, třetí pro 8%. Jedná se o typické vstupní a manažerské poplatky pro fond peněžního trhu, dluhopisový fond a akciový fond.

Velmi zajímavým zjištěním je, že investor do OPF je na tom o něco lépe než investor do IŽP, a to navzdory faktu, že ačkoliv do výpočtu IŽP vstupuje 12 000 Kč (9000 Kč investor a 3000 Kč daňová úleva), zhodnocení pro OPF vychází jen z investice 9000 Kč. Investor do OPF má větší flexibilitu a vyšší likviditu, může měnit rodinu fondů, přejít ke konkurenci.

48

4.3. Využití životního pojištění pro financování bydlení

Velice zajímavá oblast pro využití životní pojištění je financování bydlení. Jak už bylo zmíněno v historické části, první známky rozvoje životního pojištění založené na potřebě lidí bydlet, když ve dvacátých letech minulého století Pražská pojišťovna s pražskou obcí zahájily rozsáhlou akci, kdy pro získání nově vzniknuvších bytu bylo nutné sjednání životního pojištění.Velkého rozmachu však toto spojení získalo až koncem století a samozřejmě začátkem nového. Klasickým využitím životního pojištění bylo zajištění půjčky (úvěru) na bydlení rizikovým životním pojištěním, jenž si většinou musel dlužník sjednat. Později k této variantě přibyla kombinace s KŽP. Poté co na náš trh vstoupilo IŽP, přibyla další alternativa.

Možnosti využití životního pojištění při financování bydlení a) klasický úvěr se zajištěním rizikovým pojištěním: Dlužník dle dohody s věřitelem (hypoteční banka, stavební spořitelna) splácí úvěr a přitom je zajištěn na požadovanou částku pro případ smrti (většinou ve výši úvěru). Obvykle se volí pojištění s lineárně klesající pojistnou částkou, protože i dluh se samozřejmě postupně snižuje. Pojistka bývá vinkulována ve prospěch věřitele. Dnes už mnoho bank a spořitelen toto zajištění nevyžadují. b) úvěr v kombinaci s kapitálovou životní pojistkou: Zde se kombinace využívá při financování hypotékou. Princip je jednoduchý, klient si vezme na určitou dobu úvěr, z kterého pouze splácí úroky, ale místo umořování jistiny odkládá peníze do KŽP, kde se finance zhodnocují, klient je zajištěn na výši úvěru (smrt a dožití – garantovaná částka) a odkud po stanovené době úvěru peníze použije na umoření celého dluhu věřiteli. Princip výhodnosti spočívá v tom, že pojistné vkládané do KŽP bude mít určitý očekávaný výnos a navíc klient si po celou dobu splácení odčítá vysoké částky ze základu daně, které zaplatí na úrocích z úvěru, a také mnohdy pojistné na KŽP (pokud splňuje předepsané parametry). Z toho vyplývá, že daný model je výhodný především pro bonitní klienty, s příjmy spadajícími do dvou nejvyšších daňových skupin (25% a 32%).

49

c) úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění*: Fungování je založeno na tom, že klient má bez potíží na to, aby daný úvěr (hypotéku) splatil např. po 20 letech, ale místo této varianty se mu doba splácení prodlouží na maximum (většinou 30 let) a rozdílná částka, která vznikne ve splácení se využije na pojistné do IŽP, kde klient může, ale nemusí být zajištěn (může pouze tvořit a dozajistit se rizikovou životní pojistkou), což záleží na okolnostech. Takto ukládané peníze se po 20 letech použijí k doplacení zbývajícího dluhu z úvěru. Výhoda spočívá v tom, že klient si může od základu daně odečíst pojistné vkládané do IŽP a navíc se mu zvýší odpočty z úroků, které se prodloužením doby splatnosti úvěru v prvních polovině splácení o mnoho zvýší. Ke konci, kdy klient již splácí více jistiny než úroku, se úvěr předčasně splatí. Tato varianta je také spíše pro bonitnější klienty a také pro více odvážné, protože zde oproti předchozí variantě není jistota výnosu na pojistce, ale na druhé straně, o to víc může být klient na konci výnosem příjemně překvapen. d) další možná kombinace Klient, obvykle s vyšším příjmem, má samozřejmě i další možnosti, jak například uspořenou částku z měsíční splátky při natažení doby splatnosti úvěru využít. Část (nejlépe 1000 Kč měsíčně, kvůli dosažení maximální daňové úspory) vkládat do IŽP a zbytek investovat do OPF. Výši úvěru je možno opět zajistit rizikovou životní pojistkou.

Modelový příklad č. 1 (neberou se v úvahu poplatky spojené s úvěrem, pojištění nemovitosti apod.): Klient – svobodný muž (30 let) s příjmem 30.000,- Kč čistého měsíčně (32% daňová skupina). Chce si pořídit byt v hodnotě 2.000.000,- Kč a má naspořeno 500.000,- Kč. Jeho měsíční možnost se pohybuje okolo 12.000,- Kč. Na trhu jsou v danou dobu nejvýhodnější hypotéky a doporučená fixní doba sazby je 5 let, což v danou chvíli činí 4,8% p.a. Banka vyžaduje krýt úvěr životní pojistkou. Jako porovnávací hodnota, je nastavena doba financování 20 let.

*Tento princip, ještě donedávna nebyl oficiálně posvěcen bankami a pojišťovnami, ale využívaly ho některé poradenské společnosti a různí nezávislí poradci. V současnosti s touto alternativou přišla Raiffeisen Bank ve spolupráci s pojišťovnami Uniqa a ING, které dodávají právě jejich produkt IŽP.

50

1) úvěr se zajištěním rizikovým pojištěním s následnou investicí do OPF -

klient platí dočasné rizikové pojištění se snižující se pojistnou částkou za běžné

pojistné (prvních 7 let platí 382,-/m., poté nic) Doba splatnosti úvěru…… 15 let Splátka úvěru …… 11.881,-/m. Pojistné ……178,-/m. (zaokrouhlený průměr) Celkem zaplaceno ……2.170.620,Úspora na dani ……204.319,-

Celkové náklady na úvěr …… 1.996.301 Kč Měsíční splátka celkem …… 12.059 Kč

OPF: Délka investování …… 5 let (20-15) úložka ……12.000,-/m. zhodnocení ……3% p.a.(konzervativní strategie) stav konta …… 765.000,- (zaokr.) ČISTÉ NÁKLADY …… 1.231.301 Kč

2) úvěr se zajištěním rizikovým pojištěním + investice do otevřených podílových fondů (OPF): -

klient platí dočasné rizikové pojištění se snižující se pojistnou částkou za běžné

pojistné (prvních 10 let platí 400,-/m., poté nic) Doba splatnosti úvěru…… 20 let

OPF:

Splátka úvěru …… 9.861,-/m.

úložka ……2000,-/m.

Pojistné ……200,-/m. (průměr)

zhodnocení…… 5% p.a. (vyvážená strategie)

Celkem zaplaceno ……2.414.640,-

čistý výnos …… 310.000,- (zaokr.)

Úspora na dani ……277.320,-

Celkové náklady na úvěr …… 2.137.320 Kč Měsíční splátka celkem …… 12.061 Kč ČISTÉ NÁKLADY…… 1.827.320 Kč

51

3) úvěr v kombinaci s kapitálovou životní pojistkou: Doba splatnosti úvěru …… 20 let Splátka úroků ……6000,-/m. Celkem na úrocích zaplaceno ……1.440.000,Úspora na dani …… 460.800,- (23.040,-/rok) Pojistné do KŽP …… 6270,-/m. Při dožití se konce pojištění bude vyplaceno: V případě podílu na hosp. výsledcích: Sjednaná pojistná částka: Podíl na výnosech z rezerv: + Celkem k výplatě: Celkové náklady na úvěr……

3,0 % 1.500.000,497.417,1.997.417,-

4,0 % 1.500.000,707.462,2.207.462,-

1.986.583 Kč

1.776.538 Kč

Měsíční splátka celkem …… 12.270 Kč ČISTÉ NÁKLADY=celkové náklady na úvěr

4) úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění – zajištění v IŽP Doba splatnosti úvěru…… 30 let Úvěr bude splacen za ……20 let Splátka úvěru …… 7.947,-/m. Pojistné do IŽP …… 4000,-/m. Celkem zaplaceno ……2.867.280,Úspora na dani …… 368.275,Úspora na dani z pojistky …… 76.800,- (3.840,-/rok*20)

Zůstatek dluhu po 20 letech …… 743.580,(zhodnocení 5% p.a.; zajištění klienta na 1.500.000,-; zaokr.) Zůstatek na účtu IŽP …… 433.420,-

Celkové náklady na úvěr ……2.433.860 Kč Měsíční splátka celkem …… 11.947 Kč ČISTÉ NÁKLADY=celkové náklady na úvěr

52

5) úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění + zajištění v rizikovém životním pojištění + investice do otevřených podílových fondů (OPF): Doba splatnosti úvěru …… 30 let Úvěr bude splacen za ……a) 20 let b) 15 let Splátka úvěru …… 7.947,-/m. Pojistné do IŽP …… 1000,-/m.

OPF:

Pojistné do rizikové pojistky …… a) 200,-/m.

úložka ……a) 2800,-/m.

b) 178,-/m.

b) 2900,-/m.

Celkem zaplaceno …… a) 2.867.280,-

zhodnocení …… 5% p.a.

b) 2.164.500,-

stav konta……a) 1.103.000,- (zaokr.)

Úspora na dani …… a) 368.275,-

b) 720.000,- (zaokr.)

b) 298.823,Úspora na dani z pojistky …… 76.800,- (3.840,-/rok*20) 57.600,- (3.840,-/rok*15) Zůstatek dluhu po a) 20 letech …… 743.580,b) 15 letech ……1.003.360,Naspořená částka na IŽP a) po 20 letech …… 322.000,b) po 15 letech …… 204.000,(zhodnocení 5% p.a; bez zajištění; zaokr.) Rozdíl …… a) 681.420,- (-743.580 + 1.103.000 + 322.000) b) – 79.360,- !!! (-1.003.360 + 720.000 + 204.000) Celkové náklady na úvěr …… a) 1.817.585 Kč b) 1.945.037 Kč Měsíční splátka celkem …… a) 11.947 Kč b) 12.025 Kč a) ČISTÉ NÁKLADY=celkové náklady na úvěr b) OPF: Délka investování …… 5 let (20-15) úložka ……12.000,-/m. zhodnocení ……3% p.a. (konzervativní strategie) stav konta …… 765.000,- (zaokr.) ČISTÉ NÁKLADY …… 1.180.037 Kč

53

Tabulka č. 1

Výsledky – porovnání Typ

Měsíční

Výsledné

platba

náklady

15+5

12.059,-

1.231.301,-

20

12.061,-

1.827.320,-

Doba splatnosti

úvěr zajištěný rizikovým ŽP a poté investice do OPF úvěr zajištěný rizikovým ŽP současně s investováním do OPF 1 986 583,-

úvěr v kombinaci s kapitálovou životní

20

12.270,1 776 538,-

pojistkou úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění – zajištění

30/20

11.947,-

2.433.860,-

30/20

11.947,-

1.817.585,-

30/15+5

12.025,-

1.180.037,-

v IŽP úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění + zajištění v rizikovém životním pojištění + investice do otevřených podílových fondů (OPF)

Modelový příklad č. 2 (neberou se v úvahu poplatky spojené s úvěrem, pojištění nemovitosti apod.): Klient – živitel rodiny (30 let, muž, partnerka bez příjmu, jedno dítě) s příjmem 20.000,- Kč čistého měsíčně (15% daňová skupina při využití společného zdanění manželů). Chce si pořídit byt v hodnotě 1.200.000,- Kč a nemá nic naspořeno. Jeho měsíční možnost se pohybuje okolo 8.500,- Kč. Na trhu jsou v danou dobu nejvýhodnější hypotéky a doporučená fixní doba sazby je 5 let, což v danou chvíli činí 5,5% p.a. Banka vyžaduje krýt úvěr životní pojistkou. Jako porovnávací hodnota, je nastavena doba placení 20 let. 54

1)

úvěr se zajištěním rizikovým pojištěním

- klient platí dočasné rizikové pojištění se snižující se pojistnou částkou za běžné pojistné (prvních 10 let platí 400,-/m., poté nic) Doba splatnosti úvěru …… 20 let Splátka úvěru …… 8.368,-/m. Pojistné ……160,-/m. (průměr) Celkem zaplaceno ……2.046.720,Úspora na dani ……121.246,-

Celkové náklady na úvěr …… 1.925.474 Kč Měsíční splátka celkem …… 8.528 Kč ČISTÉ NÁKLADY=celkové náklady na úvěr

2) úvěr v kombinaci s kapitálovou životní pojistkou: Doba splatnosti úvěru …… 20 let Splátka úroků ……5500,-/m. Pojistné do KŽP …… 5020,-/m. Měsíční splátka celkem …… 10.520,-

Mimo možnosti klienta!

3) úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění – zajištění v IŽP -

splátka úvěru je 6.881,-/m.

-

pro zajištění na částku 1.500.000,- by musel klient platit pojistné ve výši cca 2.000,-; při této úložce a zhodnocení 5% se vytvoří na účtu po 20 letech rezerva ve výši zhruba 535.000,-; zbývající dluh by činil 622.355,-

-

měsíční splátka celkem 8.881,-/m.

-

z předchozích bodů vyplývá, že i tato varianta se dostává mimo možnosti klienta!

4) úvěr s využitím splacení z investičního životního pojištění nebo z investic do OPF + zajištění v rizikovém životním pojištění: Doba splatnosti úvěru …… 30 let Úvěr bude splacen za ……20 let Splátka úvěru …… 6.881,-/m. Pojistné do IŽP …… 1500,-/m. 55

Pojistné do rizikové pojistky …… 160,-/průměr Celkem zaplaceno ……2.049.840,Měsíční splátka celkem …… 8541,-/m. Úspora na dani …… 161.053,Úspora na dani z pojistky …… 36.000,- (1.800,-/rok*20) Zůstatek dluhu po 20 letech …… 622.355,Naspořená částka na IŽP po 20 letech …… 490.000,(zhodnocení 5% p.a; bez zajištění; zaokr.) Rozdíl …… - 132.355,- !!! (zhodnocení na IŽP by muselo být mezi 7 až 8% p.a.) Při investici do OPF 1500,-/m. stačí, aby bylo zhodnocení okolo 5,5% p.a. a dluh se podaří po 20 letech pokrýt. Za předpokladu, že by se podařila jedna ze dvou výše uvedených spekulací, úspora oproti klasickému úvěru na 20 let by se vyšplhala maximálně k částce 75.000,-.

Předchozí modely je třeba brát s určitého pohledu s rezervou. Odhadovaný podíl na zisku u KŽP a zhodnocení u IŽP může ve skutečnosti vypadat úplně jinak, ať už pro klienta pozitivně či negativně a stejně tak se dá spekulovat nad výnosností u OPF, protože asi málo který klient, když už přistoupí na tuto formu financování, bude vybírat vyváženou nebo dokonce konzervativní strategii, vzhledem k tomu o jak dlouhé investiční horizonty se jedná. Každý racionálně uvažující a o investování alespoň částečně informovaný člověk by si vybral spíše dynamičtější nastavení, což se promítne i do očekávaného výnosu, jenž se bez problému může vyšplhat na hodnoty 7 až 8%. A je třeba upozornit i na fakt, že u IŽP jako zajišťovacího produktu, se může postupně zajišťovací částka snižovat, a to bude mít v konečném důsledku na naspořenou částku velmi pozitivní vliv. Pro srovnání však toto nastavení bohatě postačí a vždy je lepší (především pro klienta), držet se v prognózách především o výnosech při zemi. Z prvního modelového příkladu je patrné, že se jedná o člověka s velkým finančně „manipulačním“ prostorem, jenž má opravdu mnoho variant k výběru. V konečném výsledku nejlépe obstála možnost prodloužit úvěr na 30 let (což má pro tohoto klienta významný daňový efekt) a po 15 letech splatit z kombinace IŽP (opět využít daňovou úlevu) a OPF. Úvěr je potřeba zajistit rizikovou životní pojistkou. U této varianty je sice vidět, že za daného nastavení se nepodaří po 15 letech z těchto dvou produktů splatit, ale

56

klient se buď může spolehnout, že zhodnocení bude o něco málo vyšší (což je i dost pravděpodobné) anebo dluh dofinancuje ještě z jiných zdrojů, protože u tohoto typu klienta je po takto dlouhé době předpoklad dalších volných prostředků. V modelu je uvedeno i spoření v dalších pěti letech, tak aby se srovnala zadaná délka financování 20 let a mohlo se provést srovnání. U druhého modelového příkladu se jedná o zcela opačný případ, kdy uvedený klient moc na výběr nemá. S možností, tak aby situaci finančně zvládl, mu zůstal klasický úvěr zajištěný rizikovou pojistkou. Ale i varianta, kdy by se úvěr prodloužil na 30 let a po 20 by byl splacen, nevypadá úplně nemožně, zde opravdu záleží, jak se dokáže část volných prostředků zhodnocovat a to ať už v IŽP nebo v otevřených podílových fondech.

Pozn.: místo investování do podílových fondů, obzvláště pokud je klient konzervativně založený, je možné využít klasického stavebního spoření. Pro srovnání: spoření za starých podmínek (příspěvek účastníka 18000,-/rok = státní dotace 4500,-/rok; zhodnocení např. 2% p.a.) při úložce 1500,-/m. se rovná po 15 letech stavu investice se zhodnocením 5% p.a. a stejné úložce.

57

5. DISKUSE VÝSLEDKŮ

Pro standardní rodiny bylo, je a asi ještě dlouho bude, životní pojištění jedinou možností jak ochránit své členy. V současnosti se rozvíjí teze, že živitel rodiny má být zajištěný přibližně na dva až pět ročních příjmů. U nás se spíše využívá spodní hranice, jelikož většina obyvatel si nemůže nebo nechce tak vysoké pojistné dovolit a ve využití čistě rizikové pojistky nevidí přínos. Ve vyspělých západních státech se spíše inklinuje právě k vyššímu zajištění. Důvod bude především ve vyšším životním standardu a také chápání životních jistot je na lepší úrovni, ačkoliv myšlení lidí u nás se v tomto směru velice kladně vyvíjí. Životní pojištění čistě jako spoření není ideální volba, doporučoval bych ho využít maximálně ve výši pojistného, které si klient může odečíst ze základu daně. Pro tuto volbu mohu doporučit IŽP, protože je to v rámci životního pojištění nejmodernější a nejvíce se rozvíjející druh. Jednak má nejprůhledněji nastavenou poplatkovou politiku a také má u něho klient částečnou možnost peníze investovat dle svého uvážení a tím se pokusit zvýšit svůj výnos. Pokud klient disponuje dalšími volnými prostředky jenž chce zhodnotit, ať raději využije jiných nástrojů finančního trhu. Krátkodobě se určitě více vyplatí státem dotované stavební spoření, na stáří je vhodné využít nejprve penzijních fondů a investice do OPF je použitelná pro jakékoliv časové hledisko, nastavení záleží na typu klienta a určenému cíli spoření. Jedním z nejdůležitějších bodů ,a věřme že v dalším vládním období realizovaných, je blížící se důchodová reforma. Nové nastavení důchodového systému bude téměř s určitostí obsahovat důraz na samostatné tvoření kapitálu občanů na penzi. Toho samozřejmě chtějí a musejí pojišťovny na našem trhu využít. Do velké míry jsou k této změně připraveny. Hlavně jako doplněk penzijního připojištění s pokrytím klientových rizik je životní pojištění velice účinné. Ale mnoho prostoru ke zlepšení je pro životní pojištění v oblasti daňové a také v otázce příspěvků zaměstnavatele na tento instrument je ještě velmi nevyčerpaná možnost. Samozřejmě v těchto bodech je nutná podpora státu v legislativě. V poslední kapitole praktické části, jsem pro modely financování bydlení použil asi dva nejklasičtější typy klientů, se kterými já i moji kolegové v dnešní době často otázku bydlení řešíme. Samozřejmě druhů klientů je mnohem více a také patřičná forma financování je pro každou skupinu jiná. Je jasné, že do správného nastavení vstupuje

58

mnoho proměnných a není to jenom výše příjmu, ale zajisté také věk, počet dětí a mnoho dalších. Z výpočtů je vidět a i z vlastní praxe to mohu potvrdit, že životní pojištění jako nástroj zvýhodnění lze využít pouze u lidí, kteří mají alespoň nějaký finanční prostor. U klientů, kteří mají rozdíl mezi svými příjmy (a ty nejsou nijak vysoké) a náklady v rovině se splácením měsíční anuity úvěru, lze těžko za pomoci životního pojištění dosáhnout kladného efektu. Pro tyto lidi tak většinou zůstává varianta, kdy jim peníze zbudou pouze na zajištění v rizikové životní pojistce a tím jejich využití životního pojištění končí. Naopak, u skupiny klientů, kteří opravdu finanční rezervy mají, je dobře nastavená kombinace s životním pojištění výhodná. Z modelu a ze zkušenosti mohu říci,

že nejlepší variantou u bonitních lidí je

prodloužení úvěru na co nejdelší doby a poté předčasné splacení z investovaných peněz do IŽP a třeba do OPF. Do IŽP doporučuji částku, která se rovná horní hranici využitelnosti pro daňový odpočet, tj. 1000 Kč měsíčně a zbytek by klient měl vkládat do OPF, nebo pokud je konzervativnější a v investování nemá důvěru, může využít například klasického stavebního spoření. Zajištění, pokud je vyžadováno, i v tomto případě je pro klienty nejvýhodnější udělat v rámci rizikové životní pojistky. Ostatní ukázané varianty se již nejeví tolik výhodné, ale je třeba konstatovat, že ještě před několika lety u nás na trhu chyběly možnosti jako jsou IŽP a OPF a lidé si tudíž nemohli vybírat. Často se využívala, především opět u bonitnějších klientů, kombinace s KŽP. Bohužel je nutné konstatovat, že lidé s touto variantou dnes nemohou být spokojeni. Prvním důvodem je vstup výše zmíněných možností na náš trh a druhým je fakt, že varianta byla a je, jak již bylo zmíněno, postavena na vysokých daňových úlevách. Daňová soustava se velice často mění, lidé dnes mohou využít například společné zdanění manželů, které s principem úvěru spojeného s KŽP může velice negativně zahýbat. A to nemluvě o možnosti schválení rovné daně, jenž by měla obrovský negativní dopad na tuto kombinaci. Souhrnně však mohu doporučit, aby si lidé v dnešní době prodloužili délku úvěru co nejvíce (také kvůli výhodným úrokovým sazbám ze strany bank a spořitelen) a uspořené peníze pokud možno co nejvíce zhodnocovali. I kdyby se jim nepovedlo z těchto prostředků zkrátit dobu úvěru, tak si alespoň vytvoří rezervu a tím i určité jistoty do života, jenž jsou z mého hlediska nejdůležitější.

59

6. ZÁVĚR

Dnes už se zřejmě nenajde člověk, který by neslyšel spojení životní pojištění nebo důchodové pojištění. A většina lidí také více či méně ví, k čemu tyto produkty slouží a jaké jsou jejich výhody. Postupně se u nás konečně životní pojištění dostává do podvědomí lidí jako něco, co by mělo být standardní součástí života každého zodpovědného člověka, protože mu umožňuje získat jistotu při náhlém poškození zdraví, případně finančně ochránit blízké osoby v případě nejtragičtějším. Faktem je, že s životním pojištěním se určitě dá do budoucna počítat a dokonce i s jeho masivním růstem. Souvisí to s naším zařazením mezi vyspělé evropské státy, ovšem tím skutečným, nikoliv jen s naším vstupem do EU. Musím se zmínit ještě také o jednom negativním faktoru, který není z hlediska přístupu ke klientům zcela korektní. Některé nabídky životních pojištění a jejich původci by se měli více pozastavit nad otázkou: Je to pro klienta přínos? Pro příklad: přesvědčovat klienty (ať už z jakéhokoliv důvodu), aby po pár letech přepracovali své životní pojištění je přinejmenším diskutabilní. Pro pojišťovnu je sice výhodou, že z technické úrokové míry 4 až 5 % bude na nové smlouvě jen 2,4%. A pro zprostředkovatele to znamená další provizi, ale pro klienta to určitě výhodné není. A každý, kdo se v pojištění vyzná, dobře ví, že není nic horšího pro peněženku klienta, než vypovědět předčasně smlouvu životního pojištění. A na závěr ještě jedna důležitá věc – za žádných okolností a ani u těch nejsofistikovanějších produktů by se nemělo zapomínat na to, že hlavním účelem životního pojištění je zejména krýt rizika spojená s životem a zdravím. Na to se bohužel v diskusích o „výhodnosti“ a „nevýhodnosti“ životního pojištění a jeho komparacích s ostatními produkty finančního trhu často zapomíná. V tomto smyslu je role životního pojištění nezastupitelná. Naprosto neplatí tvrzení, že životní pojištění je pro ty, kteří na to mají“. Právě naopak, rodině ve slabším sociálním postavení pomůže v neblahé životní situaci, jako např. ztráta živitele rodiny, nejvíce právě životní pojištění. Životní pojištění by mělo být standardem pro každého reálně uvažujícího člověka, na němž jsou jeho blízcí

60

finančně závislí. A to právě v případě, že nemá dostatečná peněžní aktiva k zajištění pravidelné renty. Je-li rozpočet napnutý, je určitě možné si řadu požitků odpustit. Je to otázka priorit a zajištění budoucnosti rodiny by mělo být to nejvyšší. Ale pokud člověk nemá děti a není na něm nikdo finančně závislý – ať nevyhazuje peníze oknem – životní pojištění pravděpodobně není na místě. Na základě uvedených skutečností věřím, že životní pojištění se bude nadále přibližovat standardu Evropské unie, a také, že i lidé budou stále informovanější o možnostech, jenž životní pojištění poskytuje a budou schopni si kvalitně vybrat a nastavit optimální řešení nebo alespoň naleznout natolik seriózního člověka z oboru, který jim takové řešení poradí.

61

7. POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE [1] ČEJKOVÁ, V. Pojistný trh. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2002. 120 s. ISBN 80-247-0137-5. [2] DUCHÁČKOVÁ, E. Pojišťovnictví a pojištění. 1. vyd. Praha: VŠE, 2000. 118 s. ISBN 80-245-0023-X. [3] KOLEKTIV AUTORŮ ČAP. Životní pojištění. 1. VYD. Praha: Grada, 2002. 104 s. ISBN 80-247-0146-4. [4] MARVAN, M.: Dějiny pojišťovnictví v Československu. 1. díl. 1. vyd. Praha: Česká státní pojišťovna, 1989. 364 s. [5] MARVAN, M. – CHALOUPECKÝ, J.: Dějiny pojišťovnictví v Československu. 1. díl. 2. vyd. Praha: Česká státní pojišťovna, 1993. 428 s. [6] MARVAN, M. – CHALOUPECKÝ, J.: Dějiny pojišťovnictví v Československu. 1. díl. 3. vyd. Praha: Česká státní pojišťovna, 1997. 445 s. [7] VÁVROVÁ, E., DOLOŽÍLKOVÁ, M., STUCHLÍK, R. Pojišťovnictví – Vybrané kapitoly pro základní kurs. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000. 86 s. [8] BIMKA, V. Úskalí životního a důchodového pojištění. Pojistný obzor, 2004, č. 4, s. 8-9. [9] FEJTKOVÁ, L. Nové kombinované produkty Raiffeisenbank. Finanční poradce, 2006, č. 4, s. 22-23. [10] KRÁL, J. Národní tripartitní seminář o důchodové reformě. Pojistný obzor, 2006, č. 2, s. 3. [11] MESRŠMÍD, J. Životní pojištění – stav a perspektivy. Pojistný obzor, 2005, č. 9, s. 4-5. [12] NIDETZKÝ, T. Přístupy ČAP k k reformě důchodového systému. Pojistný obzor, 2004, č. 4, s. 7-8. [13] PODÁVKA, M. Investiční životní pojištění. Finanční poradce, 2005, č. 4, s. 16-18. [14] PODÁVKA, P. Co máte vědět o KŽP: podíl na zisku. Finanční poradce, 2005, č. 3, s. 23-24. [15] PONCAR, P. Životní pojištění v roce 2005 – propad, stagnace nebo růst? Pojistný obzor, 2005, č. 9, s. 5-6. 62

[16] PYŠÍK, M. Financování bydlení představuje velký prostor pro poradce. Finanční poradce, 2005, č. 8, s. 35. [17] STUCHLÍK, R., ŠMÍD, M. Investiční životní pojištění – stát dotuje pojišťovny. Finanční poradce, 2005, č. 4, s. 18-19. [18] ŠPIRAKUS, I. Vraťme životnímu pojištění původní význam. Finanční poradce, 2004, č. 8, s. 24-25. [19] TACL, M. Životní pojištění – je co zlepšovat. Pojistný obzor, 2003, č. 2, s. 4. [20] VOBORSKÝ, R. Ještě jedno ohlednutí za seminářem o důchodové reformě. Pojistný obzor, 2006, č. 2, s. 4-5. [21] VOBORSKÝ, R.. Postavení životního pojištění v rámci finančních služeb v ČR. Pojistný obzor, 2004, č. 3, s. 5-6. [22] VOBORSKÝ, R.. Potenciál životního pojištění v ČR na pozadí statistik CEA. Pojistný obzor, 2004, č. 10, s. 8-9. [23] Oblast životního a úrazového pojištění a pojištění nemoci. FP-Guide Pojištění, 2004, č. 1, s. 6. [24] Nejlepší léta mají pojišťovny teprve před sebou. Finanční poradce, 2006, č. 3, s. 1617. [25] Životní pojištění. FP-Guide Pojištění, 2005, č. 1, s. 14. [26] Životní pojištění – vývoj, trendy, makroekonomické souvislosti. FP-Guide Pojištění, 2006, č. 1, s. 14-16. [27] Interní materiály Conseq Investment Management, a.s. [28] Interní materiály České pojišťovny, a.s. [29] Interní materiály Generali Pojišťovny, a.s. [30] Interní materiály Hypoteční banky, a.s. [31] Interní materiály UNIQA pojišťovny, a.s.

63

8. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:

Obsah a pojetí základních pojmů v životním pojištění

Příloha č. 2:

Tabulka nabídky produktů pojišťoven dle odvětví životního pojištění pro rok 2006 na pojistném trhu České republiky

Příloha č. 3:

Výzkum trhu - vnímání služeb pojišťoven a oboru pojišťovnictví jako celku

Příloha č. 4:

Výzkum trhu – znalost pojišťoven

Příloha č. 5:

Výzkum trhu – výdaje domácností za pojištění

Příloha č. 6:

Výzkum trhu – vliv daňových úlev na rozhodnutí uzavřít soukromé životní pojištění od roku 2001

64