Vývoj trestu smrti v našem právu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Vývoj trestu smrti v našem právu Bakalářská práce

Autor:

Michaela Rubášová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Pavel Norek

Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ústí nad Labem dne 25. 4. 2014

Michaela Rubášová

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Pavlovi Norkovi za odborné vedení, trpělivost a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále bych pak chtěla poděkovat své rodině za trpělivost při psaní bakalářské práce.

Anotace: Tato práce se detailně zabývá trestem smrti. První kapitola tuto problematiku upravuje obecně. Nalezneme zde vysvětlení toho, co je trest jeho účel a funkci. Druhá kapitola popisuje historický vývoj trestu smrti, dále pak vnitrostátní, mezinárodní a evropskou úpravu. Třetí kapitola rozebírá jednotlivé způsoby vykonání trestu smrti. Čtvrtá kapitola pojednává o argumentech trestu smrti. Stěţejní část poslední kapitoly, která je věnována justičním vraţdám. Annotation: This work deals with the death penalty. The first chapter of this issue provides generally. Here we find an explanation of what the penalty is its purpose and function. The second chapter describes the historical development of the death penalty, as well as national, international and european regulation. The third chapter discusses the different methods of capital punishment. The fourth chapter discusses the arguments of the death penalty. The main part of the last chapter, which is devoted to judicial killings. Klíčová slova: Trest smrti, nejvyšší trest, pachatel, poprava, lidská práva, české právo, právo Key words: The death penalty, the maximum penalty the offender, execution, human right, czech law, law

OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................................... 7 1. Trest smrti obecně .............................................................................................................................. 9 1.1. Pojem trestu ................................................................................................................................. 9 1.2. Účel a funkce trestu ................................................................................................................... 10 2. Historický vývoj trestu smrti v našem právu ..................................................................................... 13 2.1. Historie trestu smrti ................................................................................................................... 13 2.1.1. Starověk............................................................................................................................... 13 2.1.2. Středověk ............................................................................................................................ 16 2.1.3. Novověk............................................................................................................................... 17 2.1.4. Moderní dějiny .................................................................................................................... 19 2.2. Legislativa ................................................................................................................................... 23 2.2.1. Mezinárodní úroveň ............................................................................................................ 23 2.2.2. Evropská úroveň ................................................................................................................. 26 2.2.3. Vnitrostátní úroveň ............................................................................................................ 28 3. Vybrané způsoby výkonu trestu smrti............................................................................................... 31 3.1. Zvíře v roli popravčího ................................................................................................................ 31 3.2. Rozpárání břicha ......................................................................................................................... 32 3.3. Smrtící půst................................................................................................................................. 32 3.4. Zazdění ....................................................................................................................................... 33 3.5. Ukřižování ................................................................................................................................... 33 3.6. Zahrabání zaživa ......................................................................................................................... 34 3.7. Kůl v těle ..................................................................................................................................... 34 3.8. Stažení z kůže ............................................................................................................................. 35 3.9. Rozčtvrcení a roztrhání............................................................................................................... 35 3.10. Upálení ..................................................................................................................................... 36 3.11. Lámání kolem ........................................................................................................................... 36 3.12. Ukamenování ........................................................................................................................... 37 3.13. Utopení ..................................................................................................................................... 37 3.14. Stětí .......................................................................................................................................... 38 3.15. Pověšení ................................................................................................................................... 38 3.16. Zastřelení .................................................................................................................................. 39 3.17. Gilotina ..................................................................................................................................... 39 3.18. Elektronické křeslo ................................................................................................................... 40

3.19. Plynová komora ........................................................................................................................ 40 3.20. Smrtící injekce .......................................................................................................................... 41 4. Pohled společnosti na trest smrti...................................................................................................... 42 4.1. Zastánci trestu smrti................................................................................................................... 42 4.1.1. Trest smrti jako ochrana společnosti .................................................................................. 42 4.1.2. Odstrašující účinek .............................................................................................................. 43 4.1.3. Odplata pachateli a satisfakce pro pozůstalé...................................................................... 43 4.1.4. Ekonomické hledisko trestu smrti a doživotního vězení ..................................................... 44 4.2. Odpůrci trestu smrti ................................................................................................................... 45 4.2.1. Hrozba justičního omylu...................................................................................................... 45 4.2.2. Politické zneužití trestu ....................................................................................................... 45 4.2.3. Pochybný zastrašující účinek ............................................................................................... 46 4.2.4. Nemorálnost trestu smrti .................................................................................................... 46 4.2.5. Úcta k životu a právo na život ............................................................................................. 47 5. Vykonané tresty smrti v době komunistického režimu ..................................................................... 48 5.1. Proces s Heliodorem Píkou......................................................................................................... 48 5.2. Proces s Miladou Horákovou ..................................................................................................... 49 ZÁVĚŘ .................................................................................................................................................... 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................. 55

ÚVOD Jiţ samotný název absolventské práce jasně vypovídá o problematice, kterou se v této práci budu zabývat. Problematiku vývoje trestu smrti jsem si zvolila z důvodu, jelikoţ je stále aktuální a často diskutované. Řešilo se jak v minulosti v dobách starověku ale i v soudobých moderních dějinách. Stále vyvstává otázka ve vzduchu, zda trest smrti provádět, či nikoliv. Dodnes ve společnosti na tuto problematiku není jednotný názor. Osobně si myslím, ţe ani do budoucna na tento institut nebude společnost sjednocena, jelikoţ vnímání tohoto trestu je subjektivní. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol, přičemţ první kapitola pojednává o trestu smrti obecně, kde se pozastavím nad jeho účelem a funkcí. V další kapitole analyzuji historický vývoj trestu smrti od starověku, kde se aplikovala zásada: „ oko za oko, zub za zub.“ aţ po výchovný účel trestu v moderních dějinách. Ve středověku se pozastavím u vlivu katolické církve pro vznik trestních norem a jejich rozpoutání honu na čarodějnictví. Dále se budu věnovat faktorům, které vedly k prvnímu zrušení trestu smrti v novověku ze strany osvícenského panovníka Josefa II. Větší část své pozornosti zaměřím na období od roku 1918, aţ do pádu komunistického reţimu roku 1989 a také se budu zabývat současnou právní úpravou. Součástí této kapitoly je průřez legislativou, která trest smrti upravuje. Prameny rozdělím do tří skupin, na mezinárodní úroveň, evropskou a vnitrostátní. V třetí kapitole budu rozebírat jednotlivé způsoby výkonu trestu smrti. Uvedu a popíši praktiky od nejstarší doby aţ po současnost. V této části se budu opírat o podloţená fakta, jejichţ účelem bude popsat jednotlivé způsoby poprav. Pohled společnosti na absolutní trest se pokusím zachytit ve čtvrté kapitole, a současně zmapuji argumenty pro a proti. Stěţejní částí poslední kapitoly, která je nazývána Vykonané tresty v době komunistického reţimu, je rozbor justičních vraţd v dobách komunistického nadvládí. Tento úsek povaţuji za stěţejní, jelikoţ se zde zaměřím na svůj cíl práce. Cílem mé práce je analyzovat vývoj právní úpravy trestu smrti na našem území se zaměřením zejména na období komunistického reţimu. Jako metodiku této práce jsem zvolila analýzu. Celá práce je vypracována pomocí analýzy, přičemţ poslední kapitola je podrobnější rozbor, kde se snaţím zachytit nejzásadnější informace.

7

8

1. TREST SMRTI OBECNĚ Pojem trest je všem dobře znám, ať uţ si ho kaţdý definuje jinak. Označován je za trest nejvyšší či absolutní. Jedná se o nenávratné ukončení lidského ţivota, to znamená, ţe uţ pachatel nemá šanci recidivy či nápravy. Trest má vţdy prvky, které ho tvoří a definují jej. Proto se zaměřím v první části na pojem trestu. V druhé části budu projednávat o účelu trestu, protoţe bez účelu by trest postrádal význam.

1.1. Pojem trestu Z historického hlediska prošel trest poměrně dlouhým vývojem. Jedním z nejčastěji pouţitých trestů byl právě trest smrti. Na počátku byla osobní msta, při které bylo zabití pachatele činem odplaty a zárukou udrţení pořádku.1 Tato odplata vychází ze zásady ,,Oko za oko, zub za zub“, která je uvedena v nejstarším Chammurapiho zákoníku a je nám dobře známá. Historie ale poukazuje na případy, kdy trest smrti neodpovídal míře zavinění. Tento pro nás absolutní trest byl uţíván i pro zloděje, kteří spáchali drobnou krádeţ. V dnešní době by byl čin kvalifikován jako přestupek. Ale v minulosti za něj mohl zloděj dostat aţ trest smrti, coţ neodpovídalo závaţnosti činu. Ve starověku se později přidává i prvek odškodnění, který se často uţíval. Středověk se ale výrazně vrací k prvku odplaty, kde se později přidává i prvek výchovný. Tento prvek jako jeden z prvních šířil myšlenku humanismu, která se dá spojovat s teorií o přirozených lidských právech. Právě zde pak dochází k prolínání prvku výchovného a represivního v obsahu pojmu trestu2. Jedním ze základních institutů trestního práva je bezpochyby trest. Jeho definice není v ţádném zákoně popsána. Ale dalo by se říci, ţe jde o vynucené odčinění viny a polepšení viníka. Při porušení norem je třeba člověka činit odpovědným za svoje jednání. A na základě jeho odpovědnosti za spáchaný čin ho potrestat. Trest jako takový je závislý na několika okolnostech jako například na místě spáchání, času a konkrétních skutečnostech. Stanovení výše trestu není jednoduchou věcí. Vţdy záleţí na několika faktorech jak na osobě pachatele, tak na jeho protiprávní jednání. Aby mohl být trest uplatněn je třeba spáchání činu, který 1 2

Wikipedie [online] [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998 . s. 8 - 9. ISBN 80-86473-58-6

9

zákon výslovně označuje za čin trestný, neboli škodlivý a společensky neţádoucí. Jednání musí být vymezeno právní normou a trest pak pouhým následkem porušení pravidel. Trestný čin je v českém trestním právu vyjádřen v §13 zákona č. 40/2009 Sb. 1)Trestním činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. 2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, ţe postačí zavinění z nedbalosti. 3 Velice důleţitou věcí je, aby se zjistilo, zda osoba, která jednala protizákonně byla nepříčetná. Příčetnost je v trestním zákoníku vymezena pouze negativně v § 26: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.4 Ukládat trest mohou orgány, které zřídil stát nebo jsou tímto pověřené. Trest patří mezi prostředky donucení, který stát uţívá. Stěţejním principem trestního práva je uplatnění zásad „není trestný čin bez zákona‟ (nullum crimen sine lege) a ,,není trest bez zákona‟ (nulla poena sine lege). Tyto zásady nalezneme v Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., kde je vyjádřeno ţe zákon stanoví, které jednání je povaţováno za trestný čin a jaký trest bude za to uloţen. Provedeny jsou pak v trestním právu.

1.2. Účel a funkce trestu Kaţdé uloţení trestu má svůj význam, neměl by být uloţen bezdůvodně a vţdy by měl mít určitý účel. Právě k vymezení účelu jsou typické znaky, které charakterizují trest. Jsou rozdělené do čtyř skupin a to preventivní, represivní, ochranná a regulativní funkce. Preventivní skupina je zaloţena na předcházení a zamezování trestné činnosti. Rozlišujeme individuální prevenci, která je zaměřena na konkrétního pachatele a generální prevenci, působící na ostatní členy společnosti. Mezi prostředky prevence patří stanovení skutkových podstat trestných činů, které pomáhají při zkoumání chování a jednání pachatele. Dále pohrůţka tresty a ochrannými opatřeními. Při spáchání trestného činu plní trestní právo funkci represivní. Působí individuálně na pachatele trestného činu. Účelem je zabránění pachateli v páchání dalších trestních činů a během výkonu trestu působit na pachatele a převychovávat ho. 3 4

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

10

Důleţité je, aby se pachatel začlenil do společnosti, spolupracoval a nepáchal znovu jednání společensky nepřijatelné. Samozřejmě ne kaţdý pachatel spolupracuje, či je ochoten spolupracovat. Tímto tak znemoţňuje resocializaci, neboli navrácení odsouzeného zpět do společnosti. Při spáchání trestného činu je pachateli stanoven postih. Trestní právo co nejpřísněji vymezí podmínky trestní odpovědnosti, soud uloţí trest a ochranný prostředek, to vše regulativní funkce. Při pouţití nejostřejších prostředků státního donucení, tak někdy mohou zasáhnout citlivá místa osob do jejich osobního ţivota nebo majetkové sféry. Proto jsou uţívané v poslední řadě, kdyţ nelze pouţít jiného prostředku. Z poslední skupiny a to moc důleţitou je funkce ochranná. Chrání společnost a určitý okruh společenských vztahů před nebezpečnými útoky fyzických osob. Všechny tyto funkce na sebe navazují, prolínají se a doplňují. Trestní zákoník obsahuje sankce, které slouţí k újmě pachatele a vedou k jeho potrestání. Přihlíţí se k osobě pachatele, vţdy individuálně aby byla újma přiměřená. Při ukládání trestu v současné době se přiměřenost upravuje § 38 odst. 2 trestního zákoníku tak, ţe stanovuje následující: Tam, kde postačí uloţení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uloţena trestní sankce pro pachatele citelnější.5 A stanovení druhu a výměry trest se upravuje v § 39 odst.1 trestního zákoníku, kde stojí: Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu ţivota a k moţnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, téţ k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závaţného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele.6 Pro nás a naši Českou republiku platí, ţe nesmějí být uţity poniţující, kruté ba i nelidské tresty, coţ vše je zakotveno v naší Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Specifická skupina je tvořena mladistvými a je upravena zvláštním zákonem č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Mladistvý je označován v tomto zákoně pod v § 2 odst. 1 c

5 6

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

11

Mladistvý ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku.7 Tresty ukládané mladistvým na základě tohoto zákona mají především výchovnou funkci.

7

Zákon č. 218/2003 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe.

12

2. HISTORICKÝ VÝVOJ TRESTU SMRTI V NAŠEM PRÁVU Tak jako vše, tak i trestní právo má svůj historický vývoj, který počínaje ve starověku a končí v současnosti v moderních dějinách. V následující kapitole se zaměřím na vývoj trestu smrti nejen v našem právu, ale i ve světě, protoţe se vše prolíná a navazuje na sebe. A v neposlední řadě popíši mezinárodní a vnitrostátní dokumenty a pakty.

2.1. Historie trestu smrti

2.1.1. Starověk Jedná se o historické období vzniku a rozvoje prvních společenství na území Středním východě, v oblasti středomoří a v jiţní a východní Asii. Datován je od konce pravěku kolem poloviny 4. tisíciletí př. n. l. a počátkem středověku v 7. Století. Trest smrti je starý jako lidstvo samo, a proto nacházíme uţ první známky v dávných dobách. Důkazem je archeologický nález v paleolitických jeskyních v Addauře na Sicílii, kde je na stěně vyryto několik lidských postav, stojících kolem schouleného člověka, svázaného tak, aby se škrtil, kdyby se pokusil napřímit.8 Všechny tresty smrti mají uţ od starověku společný cíl. Usmrcení člověka jako trest za jeho delikt. Jednalo se tak o státem schválený zákoník nebo posvěcený text.

Chammurapiho zákoník Nejstarší nám zachovalým zákoníkem je babylonský Chammurapiho zákoník, téţ kodex krále Chammurapiho. Pochází přibliţně z roku 1800 př. n. l. Zde poprvé hovoříme o trestu schváleným státem. Je zaloţen především na principu ,,oko za oko, zub za zub.“ Dvacátý pátý 8

LYONS, Lewis. Historie trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2004. s. 7. ISBN: 8073520214

13

paragraf zákoníku říká, ţe ,,vypukne-li v domě oheň a někdo z těch, kdo přišli hasit, spočine okem na majetku vlastníka domu a majetek pána domu vezme, bude do téhož ohně vržen.‟9 Zde je jasně vymezen trest smrti drastickým způsobem, který je ale typický pro svou dobu. Chammurapiho zákoník dává předlohu dalším kodexům, které byly později sepsány. Biblické zákony Ţidů, islámské právo Šária, zákony starověkého Řecka a Říma, ale i pro středověké evropské právo. Vše všech těchto zákonech stále zůstával stejný pramen práva, a to odplata či odstrašení. Namísto toho se dnes v moderním právu setkáváme s nápravou.

Drakónovy zákony Starověké zákoníky obsahovaly hlavně hrdelní tresty. Příkladem můţe být starořecký zákonodárce Drakón ve starých Athénách. Vydal tak přísné zákony, ţe trest smrti byl uloţen téměř za kaţdý kriminální skutek. Drakón zavedl rozlišování vraţdy a neúmyslného zabití. Tím zakázal krevní mstu, která byla jinak dříve odvetou za vraţdu. Trestal smrtí ty, co kradli nebo obchodovali s otroky. Zákoníky byly odvolány na základě občanských nepokojů. To však nemění nic na historickém vývoji trestu smrti, který dál pokračuje.

Římské právo Římské právo je právní systém, jehoţ psaná podoba začíná rokem 449 př. n. l., kdy byl sepsán Zákon dvanácti desek. Jde o písemné sepsání zvykového práva do dvanácti zákonů. Z těchto zákonů se vycházelo po celé období římské republiky, navázali na ně i pozdější císaři. I za jejich vlády šlo o základní pramen práva. Zvláštností římského práva je, ţe se neodvolává na boţský původ, nýbrţ je výsledkem vyjednávání a kompromisů a i předpokládá, ţe se mohou v budoucnu zákony změnit. Zákon dvanácti desek stanovil základní principy hmotného a procesního práva a dále poloţil základ práva soukromého. Trestní právo stíhalo zločiny jako loupeţ, krádeţ, vraţdu, podvod a jiné. Trest nebyly předem stanoveny, ale hlasovalo se o ně. Trest smrti se udílel hlavně za velezradu, vraţdu nebo podplácení voličů. Nejčastějším způsobem popravy se uţívalo techniky stětím. Kterou popisuji více v kapitole tři ve vybraných způsobech trestu smrti. Pozdější kodifikace římského práva se staly základem

9

LYONS, Lewis. Historie trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2004. s. 27. ISBN: 8073520214

14

právního systému Byzanské říše a kolem roku 1100 vzniklo na jejím základě římské církevní právo.

Starověký Egypt Starověký Egypt byl jednou z významných a zároveň nejstarších starověkých civilizací. Měli vypracovaný trestní systém vycházející z Chammurapiho zákoníku, odkud známe zákon ,,oko za oko, zub za zub.‟ Trest byl přizpůsobený tak, aby provinilec pocítil pocity oběti, kterou svým činem poškodil. Za vůdce byl označován Faraon, který měl moc jak politickou, tak i náboţenskou. Trestní systém byl krutý, na druhou stranu praktický. Nepouţívalo se vězení, ale jediná forma odnětí svobody byly galeje. Trest smrti byl ve starověkém Egyptě uţíván při trestných činech krádeţe a loupeţe, za který byli zloději odsouzeni k naraţení na kůl. Dalším a to nejhorším trestním činem, kterého se můţe zločinec dopustit, byla povaţována vraţda. Na jednom svitku papyru pocházejícího z Théb z 12.století při.n.l. , stojí: „Každý, kdo vztáhne ruku na život jiného člověka, měl by za tento čin zaplatit vlastním životem.“ Trestem za vraţdu bylo utopení.

Zákon Šaría Dalším významným a jasně kodifikovaným zákoníkem je Šaría, nebo také jako boţí zákon, jednou daný a neměnný, zaloţený na výkladu islámských textů, představující soubor boţích pravidel. Jedná se o systém islámského náboţenského práva reagující na veřejné i soukromé aspekty ţivota lidí. Tím je myšleno běţné záleţitosti ţivota jako politiky, ekonomie, rodiny a sexuality. Naopak diskriminuje nevěřící a homosexuály.

Starověká Indie a Čína Ve starověku nezůstávají pozadu ani Indie a Čína, kde zákony Manuovy či zákoník dynastie Tang uvádějí trest smrti jako trest nejvyšší a nejpřísnější. Zajímavostí a odlišností těchto zákoníků od evropských je pohled na odlišnost pohlaví. Příkladem můţe být starobylá Čína, ve které ţeny obdrţely lehčí trest neţ muţi. Namísto trestu smrti dostaly výprask, vyhnanství a nebo otroctví. Pro těhotné ţeny byl rozsudek vynesen aţ sto dní po porodu dítěte.

15

2.1.2. Středověk

Středověk je datován mezi koncem starověku a to pádem západořímské říše v roce 476 a začátkem novověku, který je datován 1492 objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem. Pro vznik středověké civilizace hraje důleţitou roli právě kontinent Evropa. Musíme si ale uvědomit, ţe právě Evropa se v oblasti vývoje trestu smrti vyvíjela jinak, protoţe měla dlouhou dobu pouze křesťanské náboţenství. To však nemění nic na tom, ţe trest smrti byl humánnější. Všechny evropské země ve středověku uplatňovaly hrdelní tresty za spousty zločinů, kacířství, vlastizradu, vraţdu ale i čarodějnictví. Na všechny tyto tresty měla vliv především katolická církev a byla vývojovým činitelem pro vznik trestních norem. Domáhala se prosazování křesťanských mravních zásad jako ideálu chování společnosti. Rozpoutala hon na čarodějnictví, na jehoţ konci bylo 200 000 upálených, přičemţ některé odhady hovoří o číslech v řádech vyšších. Spousta ţen, často zcela nevinných, byly označovány za nástroj ďábla a spolčovány s pekelnými silami. Za coţ byly souzeny a upalovány. Nám nejznámější a nejotřesnější případ byl sv. Jany z Arku, téţ přezdívané Panny orleánské. Byla to francouzská hrdinka, která stanula včele francouzských vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům, kteří ji označili, ţe je spojena s ďáblem a byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Její upálení nelze nazvat jinak neţ justiční vraţdou. V samotných Čechách byly čarodějnické procesy výjimečné. Zde se upalovalo za náboţenskou herezi, nikoliv za spolčení s ďáblem. České hrdelní soudnictví prochází několika vývojovými etapami podle ekonomiky a politiky. Z obyčejového práva se přechází k obecným právním normám. Vzniká zemský soud s všeobecnou pravomocí, ke kterému se můţe dovolat kaţdý proti komukoli. Vedle toho vzniká i další funkce se zvláštní soudní pravomocí a to policejně trestního rázu. Popravce zahajuje soudní řízení a vyšetřování u případů, kde je zcela zjevný pachatel. Například byl přistiţen na místě činu, nebo veškeré důkazy směřují k jeho osobě. Soudní proces se konal na veřejnosti, kde mu přihlíţela spousta lidí, projednával se ústně a nahlíţelo se k důkazům. Mezi důkazní prostředky patří svědectví, ohledání místa činu ale i přísaha. ,,Trest smrti se v tomto období prováděl celkem čtyřmi způsoby, a to stětím,upálením, zahrabáním za živa a pomocí šibenice.‟ 10

10

VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 3-8. ISBN 80-210-0859-8.

16

2.1.3. Novověk

Na počátku novověku, které je datované od roku 1492 bylo právní postavení člověka dáno podle jeho společenského původu. Lidská práva jsou zatím ještě neznámá, ale během staletí se začalo nahlíţet na člověka nově. Na jeho postavení ve společnosti, na jeho práva a povinnosti. Můţeme se zde ale setkat s prvním odporem vůči trestu smrti jako takovému, tedy proti jeho absolutnímu zákazu, který se začíná projevovat v 18. století. Ve svých spisech tak kritizují Voltaire, Montesquieu či Beccaria s převratným dílem ,,O zločinech a trestech‟. V němţ zavrhl trest smrti, který podle něj není nutný ba dokonce není ani dosti odstrašující. Proto navrhl řešení nahradit jej doţivotním otroctvím. Trest smrti připouštěl jen ve dvou případech, které uvádí ve svém díle a argumentuje takto: ,, Smrt občana nemůže se považovati za nutnou než ze dvou příčin. První, když on, ač zbaven svobody, má stále ještě takové styky a takovou moc, že uvádí bezpečnost národa v nebezpečí, když jeho další život mohl by přivoditi nebezpečný obrat pro ustálenou formu vládní. Smrt některého občana stává se tudíž nutnou, když národ dobývá nebo ztrácí své svobody, aneb za času bezvládí, když vlastní nepořádky zastupují místo zákonů: při formě vlády, v níž přání národa jest spojeno, dobře chráněné uvnitř a zevně mocí a veřejným míněním, které snad účinlivější jest moci samé, kde vláda nepřísluší než pravému panovníku, (...) nevidím žádné nutnosti, aby se zhubil občan, leč když smrt jeho byla by pravou a jedinou překážkou, aby oddálila ostatní od spáchání zločinu: toť druhá příčina, pro kterou může se trest smrti považovat za spravedlivý a nutný.‟

11

Přesto však nadále trest smrti pokračuje, kde přísnost tohoto trestu zachází aţ tak daleko, ţe například ve Velké Británii byl roku 1723 přijat Black Act neboli Černý zákon. Trestem smrti byl uloţen kaţdému, který byl obviněný a kdo se objevil na ulici se zašpiněným obličejem. Nepřiměřenost tohoto trestu ukazuje na postupu soudů a poroty, kteří hledali jakoukoliv výmluvu, aby obviněného nemuseli trestat za malichernost. Přístup k trestu smrti se později mění a omezuje se. Začíná být brán jako absolutní trest. Tedy nejpřísnější moţná sankce pro pachatele nejzávaţnějších trestných činů. V českých zemích v 17. a 18. století měla vliv na trestním právu německá nauka, či právník Benedikt Carpzow. Na jehoţ teorii navazoval i zákoník Ferdinanda III. a tereziánský zákoník. Který uvádí, ţe i jednání v zákoně neuvedena a jsou nebezpečná a zlomyslná budou rovněţ stíhána. Tímto způsobem mají prostor soudci pro udělení trestu. A téţ tento zákoník připouští kruté tresty jako například za uráţku boha je uříznutí jazyka. Pro země koruny české byl v 11

BECCARIA, Cesare: O zločinech a trestech. Praha: 1893, s. 45.

17

roce 1707 vyhlášen hrdelní řád Josefa I., který vycházel právě z trestního zákoníku Ferdinanda III. Později vydala Marie Terezie na sklonku šedesátých let hrdelní řád, v němţ se setkáváme naposledy s tortunou. To znamená, ţe mučením obviněného se dostává doznání. Tento zákoník Marie Terezie byl velice přísný. Připouštěl smrt i za krádeţ. Nový směr a pokrok v duchu osvícenského absolutismu dal aţ Všeobecný zákoník o zločinech a trestech Josefa II. z roku 1787, který rušil trest smrti. Josefa II. ovlivnil spis Caesara Beccaria „O zločinech a trestech.‟ Byl to Italský filozof zavrhující trest smrti, jelikoţ ho nepovaţoval za odstrašující, naopak ho doporučoval nahradit doţivotním otroctvím. Všeobecný zákoník o zločinech a trestech Josefa II. vycházel ze zásady úměrnosti trestu. Nemá charakter pomsty, nýbrţ měl přispívat k převýchově pachatele. Za trestné bylo povaţováno jen jednání, které bylo v zákoníku výslovně označeno, coţ je opakem zákoníku Ferdinanda III. Zákoník dále určoval přitěţující a polehčující okolnosti pachatele. Nedostatky Josefova zákoníku se objevily i přes zmírnění v krutých trestů. Po Josefově smrti v roce 1795 byl opět zaveden trest smrti, a to pro velezradu či pokus o ni. Prvním státem, který zrušil trest smrti se stalo Toskánsko, část dnešní Itálie. Další průlom v trestním právu nastal s trestním zákoníkem Rakouska - Uherska ze dne 27. 5. 1852. Který dal později základ československému trestnímu právu. Jednalo se o novelu trestního zákoníku z roku 1803.12 Pojednává o trestním právu hmotném, procesní část je uvedena ve zvláštní části. Jednání pro společnost nebezpečné bylo rozlišováno nejen na zločiny a přestupky, ale i přečiny. Zákoník zločiny trestá buď smrtí provazem nebo ţalářem prvního a druhého stupně, v případě vykonávání druhého stupně, tak odsouzený musí mít na nohou okovy. V § 57 trestního zákona rakouského jsou vypsány zvláštní druhy zločinů jako například ţhářství, vraţda, zabití, krádeţ, loupeţ, ale také padělání peněz,vyhnání plodu ze ţivota či odloţení dítěte. Uţ takové zločiny tento zákon znal a tvrdě je trestal. V průběhu vývoje byl trestní zákoník doplňován o nové, tzv. vedlejší zákony, které jej upravovaly současným potřebám společnosti. V průběhu 20. století dochází k dalším přehodnocení a pohledu na trest smrti. Především se s tím setkáváme v první a druhé světové válce. Jedním z důvodu je konec monarchií a nastupování republik. Vše vedlo k postupnému zrušení trestů smrti v mnoha zemích. Při vzniku samostatného Československa 28. října 1918 bylo trestní právo převzato od Rakouska - Uherska, přestoţe šlo o nově vzniklý a samostatný stát. Absolutní trest byl znovu ponechán v platnosti i přes to, ţe tehdejší prezident profesor Tomáš Garrigue Masaryk byl 12

Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 108 – 110. ISBN 80-7201-433-1

18

odpůrcem trestu smrti. Označoval trest smrti za nejsurovější zbytky středověké inkvizice. I přesto byl Masaryk vzhledem ke svým povinnostem jako hlavy státu donucen pod tlakem veřejného mínění podepsat několik rozsudků smrti, stále ale zůstával jeho odpůrcem. Za své funkční období vyhověl 420 ţádostem o milost. V Čapkových rozhovorech uvedl: ,,Těžká byla pro mne otázka trestu smrti, stálo mě to mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost, studoval jsem statistiku zločinů a zejména vražd po celou dobu, ale nevidím, že by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné, zločinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že je v něm mravní expiace: vzít člověku život je bezpráví tak strašlivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraždou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při každém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje, ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, že trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského života. Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech.‟13

2.1.4. Moderní dějiny

Konec první světové války roku 1918 sebou přináší počátek označení doby moderních dějin, která nás doprovází aţ do současnosti. K recepční normě schválené z 28. října se vypracovávaly první pokusy o unifikaci k obecné části trestního práva a vypracována osnova v roce 1921. Základem obecné části bylo rozdělit trestné činy na zločiny a přečiny. Kriteriem tohoto dělení byla nízká pohnutka činu. Pohnutka byla z velké části ponechaná na soudci, který se jen okrajově měl řídit velmi neurčitým pokynem osnovy zákona. Následně byla v roce 1924 vypracována zvláštní část trestního zákona. Obě části byly ministerstvem spravedlnosti svěřeny komisy, která byla výlučně sloţena z veřejnosti. Přestoţe byla pokroková, nikdy nebyla přijata. Obsahovala značné omezení trestu smrti, který se mohl doţivotně odsouzenému pachateli udělit pouze v případě, ţe se dopustil trestného činu, za

13

ČAPEK, Karel: Hovory s T. G. M. 1.vyd.Praha 2009. Str. 175 ISBN 978-80-253-0752-6

19

který byl uţ odsouzen. Dne 19. března 1923 byl podepsán zákon na ochranu republiky č. 50/1923 ve kterém stojí v § 1 Kdo se pokusí: násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, násilím úplně znemoţniti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi. násilím přivtěliti cizímu státu území republiky neb odtrhnouti od něho jeho část, trestá se zločin těţkým ţalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvláště přitěţujících těţkým ţalářem na doţivotí. 14 Ani zde se neukládal trest smrti. Období protektorátu Čechy a Morava bylo naprostým opakem doby prvorepublikové, kdy se prezident Masaryk snaţil o co nejniţší počet vykonaných trestů smrti.15 Období německé okupace lze povaţovat za nejhorší období v našich dějinách. Den 15. březen 1939 představoval zlom. Na základě rozhodnutí jediného člověka, Adolfa Hitlera zemřelo mnoho nevinných lidí, ne jen na našem území. Naše československá zákonnost a spolu s ní i zásady trestního práva hmotného a procesního byly okupačním reţimem zničeny. Soudy zůstaly zachovány, ale vedle nich vznikal komplex nacistických soudů. Jejich vliv neustále rostl a spolu s ním se v Československu zavedlo německé trestní právo, které mělo vliv na československé. Jednalo se o tzv. dualismus. Normy byly rozšiřovány a doplňovány po dobu okupace. Německé trestní právo hrálo velmi důleţitou úlohu v zastrašovací politice nacistů vůči našemu obyvatelstvu. Trestněprávní předpisy měly zajistit klidné válečné hospodářství a znemoţnit odboj. Tresty byly přísné a absolutní trest byl ukládán i za nedbalostní delikt. Formulace našich norem nebyla tak rozsáhlá, jako formulace obsaţená v německých normách. Trestněprávní normy byly rozsáhlé, coţ umoţnilo soudcovskou libovůli. Začala se pouţívat zásada analogie legis, která je pro trestní právo nepřípustná. Tato zásada umoţňuje trestat i takové jednání, které právní norma neoznačuje, coţ je zvlášť pro tuto oblast práva nepřípustné.16 S příchodem říšského protektora Reincharda Heydricha do Prahy, zaţívá český odboj a národ nejkrutější období za nacistické okupace. Období je nazývané jako Heydrichiáda a teror začíná od 27. října 1941, kdy Heydrich nahradil dosavadního protektora Konstantina von Neuratha. Ještě téhoţ dne bylo vyhlášeno stanné právo a účastníci odboji byli masově 14

Zákon č. 50/1923 Sb., Zákon na ochranu republiky Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 463 – 490. ISBN 80-7201-433-1 15

16

VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 41-42. ISBN 80-210-0859-8.

20

popravováni. Stanné právo bylo odvoláno aţ 19. ledna 1942 a součastně byla jmenována nová protektorátní vláda v čele s Jaroslavem Krejčím. Naše londýnské exilové vedení rozhodlo o aktu msty. Z noci 29. prosince na 30.prosince roku 1941 byli vysláni z Londýna dva parašutisté, Jozef Gabčík a Jan Kubiš k vykonání atentátu. Dlouhé měsíce se na našem území ukrývali, aţ do 27. května 1942, kdy spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora, generála policie a jednotek SS, šéfa gestapa a jednoho z hlavních strůjců genocidy Ţidů, Reinharda Heydricha. Ten byl při jízdě z jeho zámku těţce zraněn a na následky zranění zemřel 4. června. Ještě v den atentátu bylo znovu vyhlášeno stanné právo a jako odvetu za atentát popravila okupační správa několik tisíc lidí, o kterých se domnívali, ţe mohli parašutistům pomáhat. Srovnáni se zemí byli vesnice Lidice a Leţáky, to i z důvodů ţe v blízkosti Leţáků našli vysílačku. Obyvatelé byli popravení na místě, transportováni do koncentračních táborů a děti posláni na převýchovu do německých rodin. Gabčík a Kubiš se ukrývali v kostele Cyrila a Metoděje, který byl 18. června 1942 obklíčen a oba parašutisté spáchali po dlouhém boji sebevraţdu, Kubiš na následky zranění zemřel při převozu do nemocnice. V poválečném Československu tvoří specifické postavení soudnictví retribuce. Původ retribuce je z latinského slova retributio, coţ znamená odplata, či vrácení. Vznikaly tzv. mimořádné lidové soudy, které trestaly nacistické zločince, kolaboranty a zrádce. Země, jeţ okupovalo nacistické Německo, přísně trestaly osoby spolupracující s okupačním reţimem. Tehdejší spojenci se dohodli ještě v průběhu války na stíhání osob a následném jejich trestání, které se dopustily zločinů proti lidskosti a porušily zásady mezinárodního práva. V roce 1942 byla v Londýně na konferenci sepsána Svatojakubská deklarace, i za účasti československých delegátů. Ta poţadovala stíhání a následné trestání nacistických zločinů. V době okupace smutně proslula pankrácká věznice, kde se v sekyrárně popravovalo pomocí gilotiny. Zřízena byla z důvodu ekonomických, protoţe nárůst odsouzených lidí k trestu smrti se prudce zvyšoval. V letech 1943 aţ 1945 bylo popraveno 1079 osob. A v letech 1945 aţ 1989 bylo popraveno 1176 osob, mezi které patřily i političtí vězni. Tragickou kapitolu v našich dějinách mají právě politické procesy, které jsou datované od únorového převratu vládou KSČ roku 1948 aţ do sametové revoluce v listopadu roku 1989. Politická vraţda byla jedním z prostředků k fyzické likvidaci politického protivníka a k zastrašení společnosti. Naše mimořádné lidové soudy měly zákonný základ v dekretu prezidenta republiky Eduarda Beneše č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Tento dekret byl nazýván jako tzv. velký retribuční dekret. Ještě téhoţ dne byl zřízen tzv. Národní soud na základě dekretu č. 17, který 21

fungoval jako soud trestní a čestný. Potrestání nejmenších viníků bylo potřeba jinde, neţ ve velkém retribučním dekretu, a proto byl zaloţen dekret č. 138 ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti. Tomuto dekretu se říkalo tzv. malý retribuční dekret. Benešovy dekrety nevydával prezident sám, aţ na výjimku prvního dekretu byly vydávány pouze na návrh vlády, která o jednotlivých dekretech usnášela a následně mu je předkládala k vyhlášení. Všechny dekrety včetně ústavních, prošly dne 28. března 1946 tzv. retihabicí a byly vyhlášeny za zákony. Retribuční soudy u nás působily v období od května 1945 do 31. prosince 1948. Během této doby se odsoudilo na 33.000 osob. Retribuční soudnictví bylo převratné a revoluční, ale tak jako ve všem docházelo k přehmatům a omylům. Byl to nevhodný, ale dosti vyuţívaný způsob jak se zbavit nepohodlných osob. Toto soudnictví negativně ovlivnilo politiku, jelikoţ kaţdý kdo byl obviněný ztratil volební právo. Před volbami tak tímto způsobem přišlo o moţnost volit 250 aţ 300 tisíc voličů. Komunistické straně Československa to v květnu roku 1946 pomohlo vyhrát volby.

17

Více o

problematice politických procesů v 5. kapitole. Po roce 1945 byl vydán nový trestní zákon č.86 dne 12. července 1950. Ve kterém je stále uveden nedotčený trest smrti. V paragrafu 29 se uvádí, ţe se vykonává oběšením a v době zvýšeného ohroţení státu i zastřelením. Místo trestu smrti mohl soud uloţit trest odnětí svobody na doţivotí nebo na 15 aţ 25 let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele nebo k závaţnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný. Spolu se změnou politické situace v roce 1956 dochází ke změnám právních předpisů. V letech 1956 a 1957 byla pro vedena částečná reforma trestního práva hmotného. Celkem se vydaly tři nové předpisy, jedním z nich byl zákon č. 63/1956 a trestní zákon č. 24/1957. Byly zrušeny některé skutkové podstaty trestných činů, za které zákon č. 86/1950 ukládal trest smrti. V roce 1960 byla přijata nová ústava zákon č. 100/1960 Sb., a vyvolala proces kodifikací a novelizací. Byl přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění změn a doplňků. Ve kterém bylo stanoveno, ţe trest smrti je výjimečný a fakultativní. Při uloţení trestu smrti bylo jasně stanoveno, ţe je tak moţné pouze za trestný čin, u kterého to zákon dovolal ve zvláštní části plus další podmínky, jako mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti trestného činu a zároveň nutnost účinné ochrany společnosti, či nemoţnost výchovně působit trestem odnětí svobody. 17

LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. Str. 18-22.

22

Tato norma prohloubila spolupráci se společenskými organizacemi v boji proti kriminalitě a zesílily zásady obhajoby. Novela trestního zákona č. 45/1973 Sb. zavedla, ţe moţnost náhradu za trest smrti můţe být výjimečný trest, kterým se rozumí odnětí svobody od 15 do 25 let. V letech 1974 - 1989 byl trest smrti vykonán v průměru 2,6 krát za rok. Poslední uskutečněná poprava byla 2. února 1989 v Praze. Trest smrti dostal pětinásobný vrah Vladimír Lulek. Trest smrti byl u nás zrušen poslanci dne 2. května 1990 novelou trestního zákona č. 175/1990 Sb. a nahrazen byl doţivotním trestem odnětí svobody. V platnost tato novela vstoupila 1. července 1990. Zrušením trestu smrti tímto zákonem je v souladu s článkem 6 listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která absolutní trest přímo zakazuje. Dále je v souladu s článkem č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. Všechny tyto normy navazují na naší Ústavu České republiky a nedovolují, aby došlo opětovnému zavedení trestu smrti. Od 1.ledna 2010 nabyl účinností nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Který schválil parlament a následně podepsal prezident Václav Klaus. Nahradil po více jak 40 letech starý zákon ve kterém uţ není trest smrti. Trest smrti byl nahrazen doţivotním trestem.

2.2. Legislativa Legislativa je s trestem smrti úzce spojena. Ţivot je chráněným právem, nepostačuje pouze vnitrostátní úprava, ale ochrana na evropské a mezinárodní úrovni. V současnosti nelze pouhou novelizací trestního zákona opět zavést trest smrti. Česká republika je vázána mezinárodními dohodami a dle ústavy čl. 10 Ústavy České republiky: Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiţ je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.18

2.2.1. Mezinárodní úroveň

18

Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních práv, 3.vydání, Aries, Ostava, 1992, str.9.

23

Po druhé světové válce začíná být trest smrti stále více diskutovaný na národní i mezinárodní úrovni. Nejprve šlo formulování omezení a překáţky trestu smrti na mezinárodní úrovni. Postupem času došlo na zásadní zlom ve vývoji dohod, a to smluvní zavázání o zrušení trestu smrti.

Všeobecná deklarace lidských práv A právě z důvodů druhé světové války vznikla v San Franciscu 24. října 1945 Organizace spojených národů. Mezi členskými státy byla samozřejmě i československá republika. Důvod byl prostý, předejít podobné katastrofě, nastolit a udrţet celosvětový mír a bezpečnost. Spojené národy z těchto důvodů vydaly v prosinci roku 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv. Poprvé se tak tyto teze projevily na mezinárodně právním poli. Deklarace však nebyla právně závazná.19 Pravidla jsou široce pojatá a trest smrti není výslovně uveden, přesto však je zmiňován ţivot a jeho právo na něj v následujících článcích. „ Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.‟20 Ve Všeobecné deklaraci lidských práv nalezneme zákaz diskriminace v článku č. 2, se kterou se spojuje zásada rovnosti vyjádřena v článku č. 7. Další velmi podstatné články související s trestem smrti jsou: „Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn. Článek 10 Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění 19 20

HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998 . s. 81 - 82. ISBN 80-86473-58-6 Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948

24

proti němu. Článek 11 (1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly dány veškeré záruky nutné pro jeho obhajobu. (2) Nikdo nesmí být odsouzen pro nějaký čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestný činem. Rovněž nesmí být uložen trest vyšší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.“21 Nikde v deklaraci nenajdeme výslovný zákaz trestu smrti. Všeobecná deklarace lidských práv vyhlašuje právo na ţivot, ale na druhé straně vnitrostátní právo povolovalo trest smrti udělit. Proto se k deklaraci přidaly postupem další akty, které byly ratifikované pro státy a právně závazné.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Valné shromáţdění Organizace spojených národů přijala v prosinci roku 1966 dva pakty o Občanských a politických právech (dále jen MPOPP) a o ekonomických, sociálních a kulturních právech. Jsou daleko více rozsáhlejší a konkrétnější neţ předešlá Všeobecná deklarace lidských práv. Jde o další z aktů OSN. MPOPP uznává trest smrti jen za určité zločiny ve státech, kde stále trest smrti přetrvává v článku č.6 odst.2. Trest smrti se vykonává pouze po řádném soudním projednání a na základě pravomocného rozsudku. Cílem MPOPP je omezení trestu smrti a jeho zrušení. „Článek 6 1. Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven života. 2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nejtěžší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia. Tento trest může být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 21

Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948

25

3. Jestliže zbavení života znamená zločin genocidia, rozumí se, že nic v tomto článku neopravňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl převzat na základě ustanovení. 4. Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo žádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ženách. 6. Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli státem, účastníkem tohoto Paktu.“ 22 MPOPP stále usiloval o zrušení trestu smrti, aţ roku 1989 se povedlo přidat 2. opční protokol, který usiloval o zrušení trestu smrti. Tento protokol navazoval na článek 3 Všeobecné deklarace lidských práv a na článek 6 MPOPP. „(1) Nikdo nesmí být podle jurisdikce státu, který je stranou tohoto Protokolu, popraven. (2) Každý členský stát musí přijmout nutná opatření ke zrušení trestu smrti podle své jurisdikce.“23

2.2.2. Evropská úroveň

Evropská úroveň má stejnou váhu jako vnitrostátní či mezinárodní úroveň.

Evropská úmluva o lidských právech

22

Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním Paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. ze dne 10. Května 1976. 23 Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989.

26

V návaznosti na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 byla v Evropě přijata o dva roky později Evropská úmluva o lidských právech. Opět se setkáváme s hájením ţivota, ale trest smrti se zde nezakazuje. Nejpodstatnější články: „Článek 2 Právo na život 1. Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není více než zcela nezbytné, při: 1. obraně každé osoby proti nezákonnému násilí 2. provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené 3. zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů Článek 3 Zákaz mučení Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“ 24 Aţ s přijetím protokolu č. 6 dochází k velkým změnám. Ten zní takto: „Článek 1 Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uložen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona.“ 25 Trest smrti byl protokolem číslo 6 obecně zrušen. Ale přesto byla ponechána státům v rámci vnitrostátní úmluvy moţnost, trest smrti pouţít. Výjimka se týkala války či její hrozby. Státy, 24

Zákon č. 209/1992 Sb., Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11. 25 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.

27

které protokol ratifikovaly, stal se pro ně závazným. Česká republika je protokolem vázána od 1. dubna 1992.

Listina základních práv Evropské unie Evropská unie bojuje proti trestu smrti, ani v jednom z členských států Evropské unie nebo Rady Evropy není povolen trest smrti. Od roku 1997 nebyl v ţádné členské zemi vykonán trest smrti. Evropská unie zastává názor, ţe trest smrti nemá v součastné době co dělat. Česká republika je členem od roku 2004. Z členství v EU vyplývá pro naši republiku celá řada povinností. Jednou z nich je zavázání k dodrţování Listiny základních práv Evropské unie.

2.2.3. Vnitrostátní úroveň

Výše uvedené dokumenty jsou jedny z nejvýznamnějších aktů, v boji proti trestu smrti. Přesto však je stále prvořadá vnitrostátní úprava. Naše úprava prošla mnoho změnami a dlouhým vývojem. Úplné zrušení trestu smrti nastalo aţ roku 1989. Stalo se tak závazné novelizací legislativy. V současnosti nelze zavést trest smrti pouhou novelizací trestního zákona, protoţe je Česká republika vázána mezinárodními dohodami.

Listina základních práv a svobod Nejdůleţitější na vnitrostátní úrovni je Listina základních práv a svobod zákon č. 2/1993 Sb. Ochrana je uvedena: „Článek 6 1. Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. 2. Nikdo nesmí být zbaven života. 3. Trest smrti se nepřipouští. 4. Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života

28

v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.‟26

Novelizace trestního zákona Trestní zákoník je další předpis, upravující danou problematiku. Trestní zákon 140/1961 Sb. byl novelizován dne 2. května 1990. Tuto novelizaci můţeme povaţovat za úplné zrušení trestu smrti v tehdejším Československu. Trestní zákon 140/1961 Sb. v § umoţňoval uloţit trest smrti - výjimečně. Z následujícího výňatku je patrné, ţe trest smrti se ruší a je nahrazen mimořádným trestem odnětí svobody od 15 do 25 let. nebo na doţivotí. „Zákon č. 140/1961 Sb. Ve znění novely č. 175/1990 Sb. ze dne 2. května 1990 (vybraný paragraf): § 29 Výjimečný trest. (1) „Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 , nebo který při trestním činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocida (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.“27 26

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. LIŠKA, Otakar a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, 1. příloha. 27

29

Od 1.ledna 2010 nabyl účinností nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Který schválil parlament a následně podepsal prezident Václav Klaus. Nahradil po více jak 40 letech starý zákon.

30

3. VYBRANÉ ZPŮSOBY VÝKONU TRESTU SMRTI

Tak jako ostatní, tak i trest smrti měl svůj vývoj. Člověk postupně umění zabíjet povýšil na nejvyšší moţný stupeň. Zdokonaloval ho za pomocí znalostí, inteligence, vědy a techniky. Trest smrti je trestem, ale také sebou přináší utrpení a velkou bolest. V některých případech člověk umíral v agonii i několik hodin. Lidská krutost a vynalézavost neznala mezí. Nikdy ji nebylo otevřeno tak široké pole působnosti jako to, které ji poskytovala po celá staletí ,,smrt z rozhodnutí zákona". V historii se popravy vykonávaly veřejně z mnoha důvodů. Odstrašit co moţná nejvíce lidí, kteří by chtěli porušit přijatá práva a ustálený řád. Za veřejná místa byla povaţována nádvoří soudu, nebo náměstí, kde lidé přihlíţeli k popravám či mučení. S odstupem času se opouští od veřejných poprav. Tresty jsou vykonané na utajených místech bez přihlíţení společnosti. Trest smrti měl i svá omezení. Řídil se zvyklosti, náboţenstvím, politikou ale i finanční situací země. V následující kapitole vás seznámím s různými druhy trestů smrti, které se prováděli na našem území.

3.1. Zvíře v roli popravčího Vyuţití zvířat k usmrcení člověka byla levná poprava, která mohla slouţit i jako představení pro diváky. K popravě bylo vyuţito několik druhů zvířat. Odsouzenci byli předhazováni psům, hyenám, vlkům ale i větším zvířatům jako medvědům, tygrům, lvům, krokodýlům a slonům. Zvířata je buď svojí silou drtili, trhali na kusy nebo poţírali. Úmyslně je nechávali vyhladovět a rozdivočelá je vypouštěli do prostoru, kde byl odsouzenec přivázán ke kůlu. Pro pobavení přihlíţejících diváků odsouzence nepřivazovali, ale byla mu nabídnuta lehká zbraň. Ten tak bojoval o svůj ţivot aţ do samého konce, ale nad divokou zvěří neměl šanci. V Indii pouţívali slony k rozdrcení a později byli cvičeni, aby svou oběť vyhodili do vzduchu a při

31

jejím dopadu nabodly na své kly. Pouţívali se i tresty vyhrazené pouze pro ţeny. Ţena byla přivázána za vlasy k divokému koni a usmykána k smrti. Lidská krutost neušetřila ani menší zvířata jako např. ryby, kočky, hady ale i různé druhy hmyzů. Mezi opravdu bolestnou smrt se řadil tvz. ,,mravenči trest“. Odsouzený byl připoután ke stromu, pod nímţ bylo mraveniště. Pro rychlejší útok mravenců se pouţil sirup, kterým se natřely nohy oběti. Umíralo se aţ několik hodin ve hrozných bolestech aţ zbyla z oběti pouze kostra.

3.2. Rozpárání břicha Při trestu rozpárání se oběti vrazí do břicha zbraň. Po otevření dutiny břišní se navinou na vrátek několik metrů dlouhá střeva, která se z těla vyrvou i s ostatními vnitřnostmi. Pro dokončení popravy byl odsouzený ještě rozčtvrcen.

3.3. Smrtící půst Smrt hlady a ţízní má hned několik technik provedení. Odsouzenec byl připoután ke kůlu, zazděn zaţiva, nebo vsazen do klece. Při zazdění zaţiva došel v prvé řadě odsouzenci kyslík. Klece mývali všechny moţné tvary. Některé kolmého válce, jiné tvar rovnoběţnostěnu a byly připevněny ke kolu. Další kopírovaly tvar těla odsouzeného a některé z nich měly zvláštní klícky pro úd. Všechny spojovala nepřirozená poloha oběti. Klece i s vězni byly zavěšeny na radnicích, justičních paláců nebo kostelů. Důvod byl prostý, aby trestanec odsouzený ke smrti hladem a ţízní byl celému obyvatelstvu na očích. Lidé na ně často házeli kamení. Jejich smrt někdy trvala aţ týdny, v některých případech umírání urychlil mráz či sluneční ţár v létě. Kdyţ provinilec zemřel, zůstalo jeho tělo nadále v kleci do doby, neţ úplně neshnilo a kosti se nerozpadli. Smrt nedostatkem potravy ponechávala volné pole té nejzvrácenější a nejkrutější vynalézavosti.28 Začaly se vyrábět masky různých tvarů, které odsouzenému zabraňovaly přijímat potravu a vodu. V některých zemích je nazývali ,,maska hladu.‟ Tyto masky se daly 28

MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 41. ISBN 80-86182-05-3

32

různě utahovat, zmenšovat, takţe zároveň drtily kosti v obličeji. Dalším druhem trestu půstu bylo přivázání dvou odsouzených naproti k sobě. Ti se začali pojídat mezi sebou. Nebo připoutali mrtvého k ţivému odsouzenci, který cítil po celou dobu umírání zápach zkaţené krve a tlející těla.

3.4. Zazdění Zazdění neboli trvalé uvěznění lehce souvisí s vyhladověním. Proto bylo zmíněno uţ v předchozí popravě. Trest, jenţ patřil mezi tresty hrdelní, spočíval v tom, ţe odsouzený byl umístěn do pevné zděné konstrukce, z níţ byly všechny východy uzavřeny, a byl tam ponechán.29 Trestanec co byl odsouzen k tomuto trestu umíral hladem a ţízní, ale zároveň i nedostatkem vzduchu aţ několik dní.

3.5. Ukřiţování Jeden z nejstarších trestů smrti je datován do roku 1000 let před naším letopočtem, kde jej uţívali Egypťané, Peršané, Řekové a Římané. Zločinec byl většinou nucen si na popraviště přinést vodorovnou část břevna, ze kterého se stal kříţ. Svislá část uţ byla připravena na popravišti a zatlučena do země. Kříţ, který se k tomuto trestu uţíval, tvořily dvě nebo tři břevna, někdy i čtyři, pokud byla oběť ukřiţována do čtverce.30 Kříţe měly tvar písmen T, X nebo Y. V případě kříţe tvaru T se tělo někdy otočilo, ţe odsouzený měl hlavu směrem k zemi. Často tak uţíváno k popravě buřičů. Smrt ukřiţováním byla prováděna přibitím končetin hřeby, nebo svázáním oběti. Ať tak či onak, na její konečný osud to nemělo ţádný vliv, smrt nastává v obou případech stejně. Hřeby se zatloukaly do zápěstí či těšně nad ním, nikdy ne do dlaní, protoţe by váha těla dlaně 29

MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 49. ISBN 80-86182-05-3 30

MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 55. ISBN 80-86182-05-3

33

roztrhala a tělo by spadlo z kříţe na zem. Kdyţ byl kat znalý, dovedl vrazit dlouhý hřeb do prostoru mezi kostmi tak, ţe prostor roztáhl ale nic nerozdrtil. Pokud jde o nohy, přibíjela se kaţdá zvlášť nebo se překříţily a za pomoci jednoho hřebu byly přibity najednou. Poté nastávala pomalá smrt udušením. Oběť se nemohla nadechnout z důvodu, v jaké poloze byla a bolestem, které ji způsobovaly hřeby. Tento způsob popravy byl poniţující a vyhrazen převáţně nejhorším zločincům a otrokům. Nám nejznámější ukřiţování popisuje bible. Jde o ukřiţování Jeţíše Krista.

3.6. Zahrabání zaţiva Kromě častých rozsudků na smrt upálením za čarodějnictví, ţhářství a pohlavní styk se zvířaty, existoval zvláštní druh popravy téměř výhradně ţenám a to zahrabání zaţiva. Odsouzená bývala v těchto případech posazena či poloţena do vykopané jámy a na její srdce byl namířen naostřený kůl. Dosud ţivé tělo bylo zasypáno hlínou. Poté kat probodl srdce odsouzené osoby připraveným kůlem.

3.7. Kůl v těle Nabodnutí na kůl je jedna z nejbrutálnějších forem usmrcení. Technika naraţení na kůl byla všude skoro stejná. Lišilo se pouze místo zaraţení kůlu. Některé národy upřednostňovali probodnutí skrz břicho, aby kůl vyšel ústy. Většina zemí zaváděla kovový nebo dřevěný kůl řitním otvorem. Odsouzenec byl poloţen břichem na zem, ruce měl svázané a nohy roztaţené tak, aby kat mohl řitním otvorem zavést kůl. Někdy bylo zavedeno aţ šedesát centimetrů hluboko do těla, poté se kůl zvedl i s obětí a byl zasazen do předem vykopané jámy. Vztyčený kůl pronikal hlouběji do těla vahou oběti, aţ nakonec vyšel ven ústy nebo zády. Smrt závisela na typu kůlu. Zda byl pouţit kůl s ostrou špičkou, smrt následovala rychleji, neboť hrot porušil důleţité vnitřní orgány a to mělo za následek krvácení. Kůl se zaoblenou špicí odsunul ţaludek, játra a ostatní orgány, ale neporušil je. Smrt byla velice bolestivá a oběť umírala i několik hodin, v některých případech i dní.

34

3.8. Staţení z kůţe Tento hrdelní trest spočívá v částečném nebo úplném staţením kůţe z člověka. Byl prováděn dvěma způsoby. Méně častá procedura byla prováděna za pomocí ohně. Loučemi odsouzenému popáleli kůţi po celém povrchu těla. Ten tak utrpěl popáleniny třetího stupně. Trvalo aţ několik dní, neţ zemřel v hrozných bolestech. Častější procedura byla prováděna za pomoci noţů či jiných ostrých nástrojů. Záleţelo na katovi, pro jakou techniku se rozhodne. Veškerá kůţe byla rozřezávána aţ na deseticentimetrové prouţky od krku dolů. Následně trhána a házena k nohám oběti. Největší části kůţe pocházely z hrudi, zad a stehen. Někteří z katů si ponechávaly kůţe do sbírky, nebo zvrhlí sběratelé ji vyhledávaly na zhotovení různých předmětů, jako například kniţních vazeb či podloţek.

3.9. Rozčtvrcení a roztrhání Různé civilizace praktikovaly odlišné čtvrcení člověka, nebo jeho roztrhání. Technika závisela na období a náboţenském vyznání. Některé národy dávaly přednost jako první vyloupnutím očí. Jiné vykrajovaly z těla velké kusy masa a kůţe, nebo zapřáhly čtyři koně do různých směrů. Ale skutečným mistrem popravy v rozčtvrcení byla Čína. Kat pro potěšení diváků, kteří popravě přihlíţeli rozřízl oběti hrtan, tak aby nemohla křičet. Dále postupoval podle pohlaví. Muţe vykastroval a ţeně vytrhnul ňadra z těla. Pak následovalo vytrţení masa z oblasti paţí, stehen a pomalé kousek po kousku celého těla. Oběť umírala v hrozných bolestech několik hodin na následky vykrvácení. Na našich zemích bylo uţíváno sekery k rozčtvrcení těla na čtyři části.Takovému trestu smrti neunikl ani sebevrah Kašpar Rucký, který se oběsil ve vězení ze strachu z popravy. Jeho tělo bylo převezeno na popraviště a rozčtvrceno i po smrti.

35

3.10. Upálení Z historických pramenů je zřejmé, ţe trestat ohněm je tak staré, jako schopnost člověka oheň vyvolat. Voda a oheň byly pokládány za očistné ţivly. Popravy se řídily často obětními rituály. Upálení bylo pouţíváno u zločinců usvědčených ze sexuálních zločinů, z čarodějnictví a z kacířství. V tehdejším pojetí se jednalo o zločiny proti víře. Tak jak je známo u jiných trestů, i tento měl spoustu popravních technik a obměňovaných postupů. Jedním z druhů popravy bylo zavírání odsouzence do proutěného košíku a ten byl zapálen, či hozen na ţhavé uhlí. Zvrácenost u tohoto způsobu popravy spočívala v tom, ţe křičící a škubající se odsouzenec uváděl svou klec do pohybu. Nejčastějším způsobem upálení je na hranici ze dřeva a klestí. Zločinec odsouzený k upálení byl přivázán provazem a řetězy ke kůlu uprostřed hranice. Často jeho oblečení bylo napuštěno sírou pro větší účinek. Kat zapálil vybraná místa na hranici, pokud byla hranice vysoká, nastala smrt udušením, ale zda byla pouze do výše stehen, popravený byl ponechán spalujícímu ohni, který jej stravoval za ţiva.

3.11. Lámání kolem Nejstarším hrdelním trestem bylo ,,lámání kolem". Je dosvědčen jiţ v počátcích starověku. Na kole končili jak pachatelé závaţných zločinů stejně jako drobných přestupků. Většinou se rozsudek vykonával na veřejném prostranství, za účasti přihlíţejících. Exekuce spočívala v tom, ţe odsouzenci byly zaţiva zpřelámány kosti končetin a jejich vpletení do loukoťového kola. Viníka uloţili na kříţovou konstrukci, ruce i nohy mu upevnili k jednotlivým trámům, ve kterých byly jakési zářezy. Poté kat vzal do ruky čtyř hranou ţeleznou tyč se zaoblenou rukojetí a mohutně udeřil odsouzence do všech údů nad zářezy. Provinilec dostal celkem osm ran, které mu zpřeráţeli kosti, následně ještě dvě nebo tři do hrudi. Těm se říkalo ,,rány z milosti" které, měli celou popravu a utrpení odsouzeného ukončit. Často se však stávalo, ţe nešťastník. Rány z milosti přeţil a umíral ve strašných bolestech. Jeho tělo bylo následně přesunuto z kříţe na kolo od vozu a to zavěšeno v horizontální poloze na kůl a ponecháno na obdiv ostatním. I kdyţ šlo o tak krutý způsob popravy, přece vyţadoval od kata značné umění. Jednalo se o krutý a barbarský způsob exekuce.

36

3.12. Ukamenování Další trest smrti pocházející ještě z předbiblických časů. Nebyl sloţitý, postačilo k němu jen dostatek kamenů. V některých případech byl odsouzenému povolený moţný pohyb, ten se však vztahoval pouze na ohradu. V jiných případech byl zahrabán po krk do země. Smrt nastávala rychle, protoţe některé z vrţených kamenů váţily i několik kilogramů a prorazily lebku člověka. Jsou však případy, kdy člověka mohla zasáhnout řada úderů a přesto byl stále při vědomí. Trest byl pokládán za potupný a byl vyhrazen zejména ţenám za delikty, za které byli muţi lámáni kolem.31 Zvláštností toho trestu bylo, ţe výkon nebyl odkázán na katy či vojáky. Provádět ho mohl kdokoliv.

3.13. Utopení Poprava pomocí vody má jako oheň očistný charakter a je úzce spjata s náboţenskou vírou. Ve snaze jednat vţdy v souladu s boţí vůlí byli viníci svěřováni přírodním ţivlům, tedy vlastně bohu. Voda byla jeden z nejdůleţitějších ţivlů a jejím prostřednictvím bůh rozhodoval, koho usmrtí a koho nechá naţivu.

32

Techniky topení se lišily podle doby a národa. V některých zemích

odsouzence topili v bahnitých vodách močálu, jinde zavírali oběť do pytle, který házeli do vody se zátěţí kamení a řetězy. Při topení začne šumět v uších, píchat v nose, pak člověk ohluchne. Pud sebezáchovy nutí k hlubokým nádechům, jakmile se plíce zaplní vodou nastává smrt.

31

MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 187. ISBN 80-86182-05-3 32 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 189. ISBN 80-86182-05-3

37

3.14. Stětí Trest smrti za pomoci stětí byl přezdíván tzv. „prostým trestem smrti,“ protoţe ve srovnání s ostatními tresty nebyl tak sloţitý a krutý. Způsob spočíval v přeseknutí krku, tedy oddělení hlavy od těla. Smrt nastává téměř okamţitě, nebo za několik sekund. Ne vţdy se povedlo katovi hlavu oddělit ihned. Pokud se nestrefil na vhodné místo, nebo nepřesekl krk první ranou, došlo k pouhému zranění odsouzence. Setnout sekyrou lze jen způsobem, ţe odsouzený poloţí hlavu na špalek a kat oddělí hlavu od těla. Naproti tomu u meče, připadají dva různé způsoby. První: odsouzený si klekne a dá hlavu na špalek, tak jak tomu bylo u sekyry. Ruce jsou svázány provazem za zády, jen v některých případech je směl mít odsouzený svisle podél těla. Druhý způsob: odsouzený klečel ve vzpřímené ose. Hlavu měl svěšenou k hrudi, aby katovi nastavil šíji. Stejně tak jako u prvního způsobu, mohl i nemusel mít svázané ruce za zády. Dostáváme se k poslednímu, a to třetímu způsobu popravy, kde obţalovaný stojí ve stoje. Jedná se o riskantní způsob popravy, kde kat musel vést jistou a přesnou ránu. Právě při tomto způsobu popravy docházelo nejčastěji ke zmrzačení lebky či ramene.

3.15. Pověšení Uţ od pradávna patří pověšení k nejrozšířenějšímu způsobu popravy v historii lidstva. Často tak uţíváno díky své jednoduchosti, úspornosti a snadnosti. K věšení se pouţívala šibenice. Obvykle jde o šibenici typu jedno svislé dlouhé břevno a jedno vodorovné břevno, které je uţší a kratší, na němţ je připevněný provaz s oprátkou. Samozřejmě nejde o jediný druh šibenice. Jindy, zejména u hromadných poprav tvoří šibenici dvě svislá břevna spojená vodorovným břevnem, na které se přivazují provazy. Bývaly doby, kdy šibenice byli poměrně nízké, aby byl trest větším poníţením pro viníka, začaly se stavět vyšší. Uţ od nepaměti bylo pověšení spojováno se zneuctěním. Princip pověšení je prostý: tělo visící za krk v oprátce ji vlastní silou stahuje, tím dojde ke stlačení krkavice a přerušení krevního oběhu. V některých případech se zlomí krční obratle a přeruší mícha. Při oběšení se uţívalo trojího způsobu. První a nejrozšířenější způsob oběšení v dějinách, bylo za pomocí vyvýšené opory - ţidle, koně, stolu či ţebříku. Kat dal člověku okolo krku smyčku, která byla připevněna k šibenici, nebo k větvi stromu. Poté mu vezme 38

oporu pod nohama, někdy i tak, ţe ho strčí dopředu. Smrt je pomalá a bolestivá. Při druhém postupu se odsouzenci uváţe smyčka kolem krku, která se protáhne kladkou. Kat poté odsouzence vytáhne do výše, místo toho, aby jeho tělo padalo dolů. K poslednímu a to třetímu způsobu se přidává lámání krčních obratlů. Zde byla důleţitá vysoká šibenice a propadlo, které se sklopí tak, aby tělo mohlo propadnout. Při volném pádu se napne provaz, coţ způsobí zlomení krčních obratlů. Cílem bylo, aby trest byl na očích všem, a proto mrtvoly byly ponechány na šibenici do jejich rozkladu.

3.16. Zastřelení Jen co člověk vynalezl střelné zbraně, objevil v nich novou techniku poprav. Mnoho historiků uvádí, ţe střelné zbraně nahradili starší popravčí nástroj, tím byl luk a šíp. Zpočátku se jednalo o arkebuzy, coţ byly nemotorné střelné zbraně. Později se uţívaly muškety, vojenské pušky, či samopaly. Příčina i rychlost smrti je závislá na místě, kam je zasaţen odsouzený. Vpálená kulka do hlavy způsobí okamţitou smrt, a to v důsledku poškození mozkových tkání, avšak poškození méně důleţitých orgánů můţe způsobit dlouhou bolest a pomalé umírání. Předpoklad správné popravy musely splňovat dva poţadavky. Prvním je přesný výstřel, který zabezpečovala popravčí četa, střelící na jeden cíl z více hlavní. Mělo se tak zabránit výstřelu mimo cíl. Druhým poţadavkem je snadné míření, aby tak bylo splněno, musel být cíl znehybněn, obvykle přivázán ke kůlu.

3.17. Gilotina Stětí hlavy mečem, vţdy záleţelo na šikovnosti a zručnosti kata. Ten měl za úkol setnout hlavu hned prvním máchnutím. Ne vţdy, se to podařilo. Nepovedených poprav bylo víc neţ dost. Hledalo se, a bádalo, jak se těmto úskalím vyhnout. Tak ve vývoji došlo na mechanický stroj, který usekl hlavu.Vynalezena byla ,,GILOTINA."ale i ta si prošla značným vývojem aţ do původní podoby. Jedná se o mechanický stroj, kdy odsouzený je poloţen na břicho a připoután na pohyblivou dřevěnou desku, přičemţ jeho hlava přečnívá přes okraj. Deska i s tělem viníka se překlopí do 39

vodorovné polohy a zasune do prostoru mezi dvě ocelové vodící lišty, kde se nachází výřez pro krk, který hlavu zcela znehybní. Nad výřezem, ve výšce asi 2.25 metru je připevněn nůţ se šikmým ostřím. Poté popravčí uvolní zaráţku a těţká ţelezná ocel dopadá na krk, hlava následně do připraveného koše. Vykonání exekuce zpravidla trvalo 1-2 minuty. Je pravda, ţe s gilotinou se ,,Smrt‟ stává přesně a jasně definovanou, vymezenou a rychlou. Pro svou razanci a spolehlivost byla gilotina povaţována za humánnější způsob popravy. Ale i přesto se vedly spory, zda mizí vědomí odsouzeného ve stejném okamţiku, kdy nůţ přeřízne krk, nebo vědomí ještě nějakou dobu přetrvává. Tak či tak, se stala gilotina jedním z nejobávanějších nástrojů k vykonání rozsudku mezi obţalovanými. Jedna z nejznámějších českých gilotin je umístěna ve věznici na Pankráci v prostoru nazývaným Pankrácká sekyrárna, kde slouţila a vykonávala popravy v dobách protektorátu Čechy a Morava.

3.18. Elektronické křeslo Vývoj vědeckých objevů v průmyslu v 19. století vedl k nápadům jak vyuţít elektrickou energii k usmrcení lidí. Někomu tento nápad přišel jako idea pokroku. První elektrické křeslo bylo sestaveno v roce 1890, kde také bylo i prvně pouţito. Vzhledem by se dalo přirovnat k velké, široké ţidli s ovládacím panelem. Z panelu vedly dva silné kovové vodiče spojené s navlhčenými elektrodami. Odsouzený je přivázán jednoduše k ţidli a na hlavu mu je nasazená kovová přilba ve tvaru misky. Na přilbě je připevněna elektroda spojená s vodičem, přes kterou odsouzený dostane proud. První výboj v délce 17 sekund nedopadl dobře a odsouzený stále ţil. Dostal tedy druhý výboj. Jeho tělo zčervenalo, kůţe začala hořet a šířila silný zápach. Aţ na třetí pokus se poprava podařila. Po první ne zcela vydařené popravě bylo nařízeno vylepšit elektrické křeslo a domyslet detaily. Po drobných úpravách se začalo křeslo více pouţívat i přes jeho nedokonalosti, které měli za následek nevyzpytatelné popravy. V dnešní době se elektrické křeslo stále pouţívá v některých zemí Ameriky.

3.19. Plynová komora

40

Přibliţně třicet čtyři let od vynalezení elektrického křesla se hledal stále humánnější způsob popravy. Zrodila se myšlenka popravy udušením v tzv. plynové komoře. Vše vzniklo z pokusů prováděných s bojovými plyny v první světový válce a z účinků chemických jedů na člověka. Odsouzený byl připoután k ţidli, která byla v ocelově vzduchotěsné místnosti. Po jejím uzavření se do ní vpustí jedovatý kyanovodík, který paralyzuje činnost dýchacích cest. Tento druh popravy jako jediný potřebuje spolupráci odsouzeného. Před jejím vykonání je odsouzenec instruován, ţe pro rychlé usmrcení musí zhluboka dýchat. Tak rychle ztratí vědomí během deseti nebo patnácti sekund a smrt je bezbolestná. Kdyţ ale zadrţí dech, aby si prodlouţil ţivot, neztratí vědomí a tím dojde k bolestivým dýchacím potíţím, zvracení a silným křečím. Smrt nastává zástavou srdce. Plyn později zneuţili nacisté v koncentračních táborech. Do plynových komor byli lidé posílání ve skupinách, včetně ţen a dětí. V období první a druhé světové války padlo v plynu tenkrát za oběť bezmála dva a půl milionu lidí.

3.20. Smrtící injekce Jedná se o nejmladší techniku popravy a je nazývána ,,pokojnou" smrtí. Není se čemu divit od předešlých poprav plné bolesti a krutosti. Prováděna je podobně jako v nemocnicích při celkové anestézii. Poprava injekcí se provádí tak, ţe odsouzenec dostane intravenózně jednou nebo dvěma injekcemi smrtelnou dávku rychle účinkujících barbiturátů kombinovaných s paralyzujícími chemickými látkami.

33

Dochází ke ztrátě vědomí, svalové ochablosti, která zastaví bránici a

přeruší tak pohyb plic a nastane srdeční zástava. Poprava je rychlá, bezbolestná a levná oproti dvou předešlým.

33

MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 327. ISBN 80-86182-05-3

41

4. POHLED SPOLEČNOSTI NA TREST SMRTI

Následující kapitola se věnuje velmi choulostivým otázkám o trestu smrti. Jde o věčné téma, kde kaţdý vidí tuto problematiku z jiného úhlu. Co člověk, to jiný názor. Někteří jej schvalují a povaţují za legitimní nástroj státu a jeho moci potřebný k uplatňování práva a pořádku. Díky němu jsou tak potrestáni zločinci, kteří se dopustili zvlášť závaţných trestných činů. Jiní trest smrti odsuzují a povaţují za vraţdu. Rozpolcenost názorů se nedá jednoduše vysvětlit tím či oním vlivem. Navenek to můţe vypadat tak, ţe se pohled společnosti na trest smrti zúţil na jednoduché ano či ne. V zásadě nelze ani zastávat jiný názor, jedině zůstat nepřesvědčený o jednom či druhém. Vnímání trestu smrti můţe být ovlivněno řadou faktorů, které ovlivňují člověka během jeho ţivota. Jako například vzdělání, náboţenské vyznání či negativní zkušenosti. Tito lidé budou na trest smrti nahlíţet z jiného úhlu, neţ lidé kterým se naštěstí nic nestalo. To vše můţe člověka ovlivnit při jeho rozhodování, ke kterému názoru se přikloní.

4.1. Zastánci trestu smrti Zastánci trestu smrti pouţívají mnoho argumentů a do detailů rozebírají výhody trestu smrti oproti jiným trestům, jako je například dlouhodobé věznění či trest doţivotní odnětí svobody. Jejich argumenty zahrnuje ochranu společnosti, právo na odvetu, ekonomické hledisko, satisfakci oběti či pozůstalých.

4.1.1. Trest smrti jako ochrana společnosti

Příznivci trestu smrti tvrdí, ţe jedině tento trest je schopen ochránit společnost před nebezpečím ze strany těţkých a nenapravitelných zločinců. Z pohledu příznivců trestu smrti představují tito zločinci stálé nebezpečí pro společnost a je třeba je zneškodnit. Trest 42

doţivotní odnětí svobody je pro ně nedostačující, protoţe je tu vţdy moţnost amnestie nebo útěku z vězení. Trest smrti podle zastánců sebou přináší větší pocit bezpečí a jistoty veřejnosti. Nelze popřít fakt, ţe usmrcení pachatele splňuje poţadavek ochrany společnosti před opětovnou trestnou činností pachatele, neţ jakýkoli jiný trest. Tím, ţe se usmrtí nebo také můţeme nazvat odstraní jedinec, dojde k absolutní vyloučení recidivy a preventivnímu účinku. Proti tomuto argumentu, který můţeme nazvat pojistkou lze jen těţko něco namítat, snad jen fakt, ţe popravou pachatele ztrácí společnost moţnost jeho převýchovy, nebo ţe odsouzený uţ nedostane šanci napravit své skutky a litovat jich, aby tak napravil sám sebe a odčinil následky, které svým jednáním způsobil.

4.1.2. Odstrašující účinek

Jedním z nejčastěji pouţívaným argumentem zastánců trestu smrti je jeho odstrašující účinek. Vychází z předpokladu, ţe zbavením ţivota pachatele, který spáchal trestný čin odstrašíme jiné pachatele od spáchání podobného trestného činu. Má to však háček, tato domněnka je doprovázena také logickou chybou. Většina pachatelů neplánuje své činy racionálně a uváţeně před jejich uskutečněním. Ve skutečnosti jsou vraţdy většinou spáchány v afektu, v době, kdy je rozum vystaven extrémním emocím.34 A Ti pachatelé, kteří plánují trestný čin předem, se nenechají zastrašit trestem smrti nebo vidinou doţivotního trestu, protoţe věří ţe nebudou dopadeni. V mnoha případech ještě hraje roli vliv alkoholu nebo drog. V takové situaci nemůţe odstrašení následným trestem fungovat. Po spáchání trestného činu, například vraţdy, pachatelům dochází rozsah jejich jednání, ale ten uţ neplní funkci odstrašujícího účinku.

4.1.3. Odplata pachateli a satisfakce pro pozůstalé

34

BESTOVA, Cornelie, C. Trest smrti v německo-českem porovnani. Přeloţila Jana Jandova. Brno : Nakladatelstvi Doplněk, 1996, s. 16.

43

Odplata je zde myšlena jako snaha společnosti pomstít zločin a nastolit tak vzájemné vyrovnání, neboli ţivot za ţivot. Je také nejčastějším argumentem pro trest smrti. Jiţ v minulosti byla odplata nejčastěji vyuţívaná ke způsobu dosáhnutí zadostiučinění. Rodina a příbuzní oběti potrestali vraha usmrcením. V některých případech docházelo k vyvraţďování rodin za účelem odplaty. To sebou nepřináší ţádné pozitivní výsledky, ale pouze další nespravedlnost, zlo a utrpení. Samozřejmě musí být pouţito spravedlivého trestu, ale smrt někoho nic neřeší. Jde pouze o zuřivost, nenávist a touhu vrahovy vrátit zlo, kterého se na obětech dopustil svým činem. Moţnost jej vidět jak trpí, ale to však smysl trestu neřeší. Trest smrti nikdy nemůţe vyváţit bolest pozůstalých nad jejich ztrátou. A další věc, kterou trest smrti postrádá je náprava. Moţnost pikat za svůj čin a kát se z něj.

4.1.4. Ekonomické hledisko trestu smrti a doţivotního vězení

Jedním z dalších důvodů zastánců trestu smrti jsou náklady na pobyt vězně ve vězení. I kdyţ tento důvod nespadá do etnické roviny přemýšlení nad trestem, zda má člověk přijít o ţivot nebo ne. Přesto však je jedním z nejčastějším argumentem. Věznění odsouzeného na doţivotí sebou přináší tyto náklady: výdaje na obhájce, policejní prošetřování, stále nová soudní stání a na závěr pobyt ve věznici. Člověk odsouzený k trestu smrti dochází ještě k závěrečnému soudu, který má za úkol znovu vše prošetřit, tyto soudy zahrnují nemalé částky. A poprava moderními prostředky je dost nákladná záleţitost, v některých případech překračuje náklady na pobyt ve vězení. Mezi světové moderní prostředky, kterými se vykonává trest smrti, jsou povaţovány smrtící injekce, plynová komora a elektrické křeslo. I přesto však zastánci trestu smrti tvrdí, ţe kdyţ popravíme odsouzeného pomine další hrozba společnosti. Stále je tu totiţ moţnost při odsouzení na doţivotí, ţe vězeň uteče, nebo můţe být nebezpečný pro personál a vězně, protoţe dostal nejvyšší trest a tudíţ ,,nemá co ztratit,,. A nemůţeme vyvrátit fakt, ţe stále zde hrozí případné propuštění. Na druhé straně vězení můţe do určité míry napravit justiční omyly.

44

4.2. Odpůrci trestu smrti Odpůrci absolutního trestu vyuţívají při své argumentaci přesvědčivé argumenty. Z jejich pohledu je trest smrti v rozporu se základními mravními principy, na nichţ je nynější společnost budována. Stát sám neuznává nedotknutelnost ţivota svých občanů a ze záměrného usmrcení člověka, vytváří právní institut. Odpůrci trestu smrti pouţívají jeden z hlavních argumentů na neprokazatelný vliv trestu smrti na pokles kriminality a na nemoţnost nápravy v případě justičního omylu. Zpochybňují také zastrašující účinek. Česká republika a celá vyspělá Evropa trest smrti zrušila, nebo jej neuplatňuje. Jedno z nejznámějších hnutí podporující zrušení trestu smrti je nevládní organizace Amnesty International, působící po celém světě se sídlem v Londýně. Hraje zvláštní úlohu při mezinárodní ochraně lidských práv.

4.2.1. Hrozba justičního omylu

Jeden z hlavních argumentů proč ne trest smrti je riziko justičního omylu. Kaţdý právní systém a společenský řád, je i přes zachování standardních postupů nezávislé justice, a při vyloučení jakýkoli záměrných zneuţití práva zranitelný. Je třeba brát v úvahu moţnost rizika lidského selhání a pochybení. Navzdory všem zárukám spravedlivého procesu včetně přezkumných prostředků, nelze nikdy vyloučit moţnost omylu. V průběhu výkonu trestu mohou být objeveny nové důkazní prostředky, které mohou zvrátit původní výsledek procesu. V případě trestu smrti a následného odhalení justičního omylu, nelze jiţ provést nápravu. Provedený trest smrti je jiţ nezvratný. Kdyţ existuje i nepatrné procento moţnosti justičního omylu, je lepší volbou ţivit vrahy ve věznicích neţ zabít nevinného.

4.2.2. Politické zneuţití trestu

Ve spoustě zemích se trest smrti zneuţíval jako nástroj politických represí proti politickým oponentům, nebo k zbavení se „nepohodlných osob.‟ Byl pouţíván k zastrašování 45

politických odpůrců a intelektuálů. Osoby byly jednou vládou odsouzeni k trestu smrti a druhá vláda je označila za nevinné. I náš Český stát v době bývalého Československa má s podobným zneuţíváním své zkušenosti. V padesátých letech minulého století probíhaly poválečné politické procesy, jejichţ rozsudky zněly často trest smrti. Více o této problematiku popisuji v následující kapitole, vykonané tresty smrti v době komunistického reţimu.

4.2.3. Pochybný zastrašující účinek

I kdyţ jsem zastrašující účinek popisovala v předchozí části u zastánců trestu smrti, musím ho uvést i jako argument proti trestu smrti. Navzdory celé řadě různých kvalifikovaných pokusů popsat působení trestu smrti ve společnosti, se nikdy nepodařilo prokázat, ţe trest smrti má zastrašující účinek. V praxi se to má tak, ţe trest smrti se uţíval, nebo uţívá za vraţdu. Pachatele vraţdy můţeme rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny, jak uţ jsme uváděla patří vraţdění v afektu, nebo v citovém rozpoloţení či roli můţe hrát alkohol a omamné látky. Z tohoto důvodu si ani nemohou uvědomit hrozbu trestu smrti. Do druhé skupiny patří Ti, kteří vraţdí s rozvahou, plánovitě a promyšleně. Hrozba, ţe jim hrozí trest smrti je neodradí.

4.2.4. Nemorálnost trestu smrti

Argument proti trestu smrti je, ţe popravu nelze pouţít k tomu, aby se odsoudilo zabití, protoţe samotný akt popravy je totiţ zabitím. Ţádný systém nedokázal prokázat schopnost, spravedlivě určovat, kdo by měl zemřít a kdo ne. Jak určit, kdo má zemřít a kdo ne? Není vraţda jako vraţda. Kaţdá je jiná, ojedinělá a má jiné důvody. Proto odpůrci trestu smrti poţadují úplné zrušení trestu smrti a to bez výjimky. Vedle argumentu neúčelnosti trestu smrti je vyzdvihován argument nemorálnosti.

46

4.2.5. Úcta k ţivotu a právo na ţivot

Je argument, který sebou přinesla aţ druhá poloviny 20. století. „Protože právo na život patří k základním a nezcizitelným lidským právům, je trest smrti popřením tohoto základního práva.“35 Právo na ţivot je uvedené v Listině základních práv a svobod a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tudíţ popírají trest smrti a tvoří jeho právní základ napadnutelnosti.

35

HAMERSKÝ, Milan.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001, str.55. ISBN: 80-902631-7-8

47

5. VYKONANÉ TRESTY SMRTI V DOBĚ KOMUNISTICKÉHO REŢIMU

Po komunistickém puči roce 1948, následovaly politické procesy. Toto období se řadí do tragických dějin našeho státu a přineslo sebou mnoho rozsudků trestu smrti. Politickými vraţdami se zbavovalo nepohodlných osob a zastrašovala se tak společnost. Zbavováni nebyli jen pouze osoby, které brali komunisté za nepřátele jako například Milada Horáková či Heliodor Píka, ale i funkcionáři strany komunistické mezi které patřil Vladimír Clementis a Rudolf Slánský, který byl tajemníkem KSČ. Právní oporu politických procesů se stalo mimo jiné dne 6. října 1948 schválení zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidové demokratické republiky. Pro ,, trestné činy" byl zřízen Státní soud a Státní prokuratura k vedení politických procesů dle zákona 232/1948 Sb. Státní soud odsoudil téměř 27 000 osob, vynesl 232 rozsudků trestu smrti, ze kterých se vykonalo 178. Trestní zákon č. 86 Sb. z roku 1950 v § 29 stanovuje výkon trestu smrti oběšením nebo v době zvýšeného ohroţení i zastřelením. Dohromady mohl soud uloţit trest smrti za dvacet pět trestných činů. Zákon č. 86/1950 Sb. znal i další sankce, a to odnětí svobody a nápravné zařízení. Mezi vedlejší můţeme uvést propadnutí jmění, ztráta státního občanství, zákaz činnost, vyhoštění či ztráta občanských práv. Trest smrti se vykonával na krajských věznicích aţ do roku 1954, kdy došlo k centralizaci poprav do Prahy. Pro odsouzené bylo vyhrazeno zvláštní oddělení v Praze na Pankráci. Trest smrti se prováděl na nádvoří aţ do roku 1954, kdy se přesunul do suterénu. Nejprve trest prováděli kati, kteří se k tomu dobrovolně hlásili, později zaměstnanci ministerstva vnitra.

5.1. Proces s Heliodorem Píkou Mezi popravenými byli i generálové a členové armády, kteří bojovali o autonomii země. Divizní generál Heliodor Píka byl československý voják a legionář. Významný představitel zahraničního československého odboje a rovněţ jednou z obětí komunistického reţimu.

48

Narozen byl 3. července 1897 ve Štitíně u Opavy. Po vystudování gymnázia v roce 1915 chtěl studovat farmacii, byl ale odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později byl odeslán na hasičskou frontu, kde se nechal zajmout ruskými jednotkami, aby se přidal k ruským jednotkám. Aţ roku 1919 se jako poručík vrací do Československa a jako jeden z mála vystudoval Vysokou školu vojenskou v Paříţi. Během druhé světové války se staví proti Německu a je po okupaci Československa nucen odejít. Přesto nadále zůstává v zahraničí věrným vlastencem. V Moskvě se stává roku 1941 velitelem mise Československé armády. Později varuje Eduarda Beneše, ţe SSSR neusiluje, aby Československo bylo svobodné, nýbrţ jen o diktaturu. Jeho varování nemělo ţádná vliv, ale ještě téhoţ roku někteří představitelé KSČ protestovali na jeho působení v Moskvě. Mezi nimi byl například Klement Gottwald nebo Václav Kopecký. Moskvě Píka vadil, neboť věděl leccos o sovětské zpravodajské sluţbě, o jejích nečistých praktikách a vedení KSČ se ho obávalo pro jeho nekompromisní postoje. Bylo proto rozhodnuto Píku fyzicky zlikvidovat. 36 V roce 1945 se vrací do Prahy a po skončení války byl povýšen na divizního generála. Roku 1948 byl zatčen a obviněn ze špionáţe a vlastizrady. Jeho poslední záchrana byla ţádost o milost, bohuţel slavná ,,pětka" Gottwald, Slánský, Zápotocký, Kopřiva a veselý ji zamítli. Dne 21. června 1949 byl generál Heliodor Píka ve věznici Bory v Plzni popraven na šibenici. Rozsudek zněl: „Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem."37 Tělo nebylo pohřbeno a dosud nebylo nalezeno, prý mohlo ohrozit veřejný pořádek. Proces byl znovu obnoven roku 1968 a nejvyšší vojenský soud dospěl z závěru, ţe generál Píka byl zatčen a vězněn, aniţ by existoval usvědčující důkaz. Rozsudkem byl Píka zbaven obvinění 13. prosince 1968.

5.2. Proces s Miladou Horákovou

36

CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004 s. 126. ISBN: 80-7229-107-6 KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit.201401-01]. Dostupné z. http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php 37

49

Od léta 1948 se plnily věznice nekomunisticky smýšlejícími lidmi. Vykonstruované procesy se netýkali pouze muţů.Zatýkání, kruté vyslýchání se týkalo také ţen.Většinou byly odsouzeny k dlouhodobému nebo doţivotnímu odnětí svobody.Ovšem, i zde se najde výjimka. JUDr. Milada Horáková politička a tvrdá odpůrkyně komunismu , jako jediná ţena, byla popravena na základě rozhodnutí, které vzniklo během těchto procesů. Milada Horáková rozená Králová , byla zastáncem demokracie.Příkladem jí byly i názory prvorepublikového presidenta Masaryka. V předválečné době se v politice příliš neangaţovala.Zvrat u ní nastal aţ po Mnichovské zradě a následné okupaci české země.Vstoupila i s manţelem do řad domácího protifašistického odboje.Následná radost z osvobození Československa jí přiměla vstoupit do řad Svazu přátel SSSR. Brzy ale poznala ,ţe především komunisté, se chovají povýšenecky a euforie z osvobození pomalu vyprchávala.Dospěla k názoru, ţe je třeba bránit se proti těm, kteří usilují o získání totalitní moci a byla přesvědčena, ţe pro zachování svobody je nutné upevňovat demokracii. Tímto se ale stala pro komunisty velmi nebezpečnou osobou . Vykonstruovali proces pro toto období velmi typický. Horáková byla spolu s dalšími třinácti osobami obviněna z rozvracení republiky. Komunisté označovali v obţalobě Horákovou za nástroj západních imperialistů.Cílem skupiny kde byla Horáková označována jako hlavní organizátorka, bylo provozovat záškodnickou činnost proti republice.Této skupině lidí bylo třeba dokázat to, co uţ bylo ve scénáři STB připraveno. Teror, spiknutí, sabotáţ, vypuknutí nové války. Horáková byla podrobena těm nejkrutějším výslechům, ale i přes neskutečnou krutost vyšetřovatelů odolávala.Pod různými hrozbami se jí snaţili psychicky zlomit.Státní bezpečnosti ale chyběly proti ní důkazy. Přesto dne 8. června roku 1950 padly čtyři rozsudky trestu smrti, čtyři tresty doţivotního vězení a pět trestů odnětí svobody od dvaceti do osmadvaceti let. Trest smrti padl i na JUDr. Miladu Horákovou dle zákona č. 231/48 Sb. Ta odmítla podat ţádost o milost, neboť uvedla: ,, trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v první řadě o oba prezidenty Československé republiky, T.G.Masaryka a dr. Edvarda Beneše, kteří na mne působili během celého mého života"38 Přesto však její dcera ţádost podala s advokátem, dokonce i mnohé významné osobnosti jako Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Milost byla zamítnuta prezidentem republiky. 38

CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004 s. 136. ISBN: 80-7229-107-6

50

Poprava byla vykonána dne 27. června 1950 na dvoře pankrácké věznice. Ještě však před její smrtí stihla říci tyto slova: ,, Padám, padám...tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid...budujme mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám.." 39 Její tělo nebylo dosud nalezeno. Nejvyšší soud rozsudek zrušil 3. července 1968, ale plně rehabilitována byla aţ roku 1990. Přesto roku 2008 případ oţil, jelikoţ 11. září 2008 vynesl vrchní soud rozsudek nad Ludmilou Broţovou - Polednovou. Tato ţena byla poslední prokurátorka procesu s Miladou Horákovou a byla odsouzena k šesti letům odnětí svobody za svůj podíl na justiční vraţdě. V roce 2010 byla ale propuštěna na svobodu z udělené milosti prezidentem Václavem Klausem. Smutné je, jak někdo, kdo poslal na smrt nevinného člověka můţe dostat milost. Je tohle ta spravedlnost? Prezident Václav Klaus uvedl , ţe milost je udělena z důvodu vysokého věku odsouzené a zdravotním komplikacím, také uvedl skutečnost, ţe část trestu uţ vykonala. Můţeme se domnívat, ţe na tehdy mladou Ludmilu broţovou - Polednovou byl kladen nápor z hora, přesto se ale podílela na justiční vraţdě. Milada Horáková byla rehabilitována, ale ţivot ji to nevrátí.

39

CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004 s. 141. ISBN: 80-7229-107-6

51

ZÁVĚŘ Na začátku mé absolventské práce jsem se věnovala pojmu, účelu a funkci trestu obecně. Následně jsem rozepsala historický vývoj trestu smrti, počínaje od starověku, přes středověk aţ k novověku, kde se poprvé setkáváme se zrušením trestu smrti dle Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech z roku 1787, který vydal Josef II. Od té doby se aţ do 20. století nesetkáme se zrušením trestu smrti. Pouze narazíme na jeho omezení od roku 1961 v zákoně č. 140/1961 Sb., kde je uvedeno, ţe trest smrti je trestem výjimečným a fakultativním. A aţ novelizací tohoto zákona byl 2. května 1990 trest smrti zrušen. Po moderních dějinách se věnuji legislativě, protoţe právo na ţivot je to nejdůleţitější a je předmětem nejenom vnitrostátní, ale i evropské a mezinárodní úrovně. V třetí části jsem se zaobírala podrobným popisem způsobů vykonávaných trestů smrti. Ke skutečnosti, ţe trest smrti není přeţitkem, ale stále aktuálně řešené téma byla další část mé práce věnována pohledu společnosti na trest smrti, kde jsem uvedla argumenty na straně zastánců a odpůrců trestu smrti. Ve stěţejní části této absolventské práce jsem popisovala vykonané tresty smrti v době komunistického reţimu. Vybrala jsem si dvě nejznámější justiční vraţdy. Proces s Heliodorem Píkou a Miladou Horákovou. Po komunistickém puči po roce 1948, následovaly politické procesy. Politickými vraţdami se zbavovalo nepohodlných osob a zastrašovala se tak společnost. Zbavovalo se jak obyčejných lidí, tak i funkcionářů. Proto si komunisté přizpůsobili právní úpravu, mimo jiné zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, nebo trestní zákon č. 86/1950 Sb. Měli volné ruce a velké pole působnosti k odsuzování lidí na trest smrti, a tímto zneuţívali trestní zákon. Jedná se o jedno z nejhorších období českých dějin. Falšování dokumentů a nedostatečného prošetření případů dovedlo na smrt několik set lidí, kteří proti komunistické nadvládě bojovali. Mezi nimi byl i Heliodor Píka a Milada Horáková, kteří byli popraveni, za jejich vlastenectví. Oběma byl zrušen rozsudek roku 1968, soud dospěl k závěru, ţe byli vězněni a odsouzeni bez usvědčujících důkazů. Přesto však, ţivot jim to uţ nevrátí. Jak uţ jsem výše uvedla doba byla jednou z nejčernějších v našich dějinách. Nyní by např. za vlastizradu v TZ č. 41/2009 Sb. dle § č.309 dostal Heliodor Píka trest odnětí svobody na 15 20 let, propadnutí majetku nebo výjimečný trest. Kdyby později přišli na to, ţe je nevinný, stále by ţil a mohl by být propuštěn. To však náplní komunistického reţimu nebylo, tam byl cíl zbavit se nepohodlných osob. 52

Vypracováním této bakalářské práce jsem změnila pohled na trest smrti, například díky těmto justičním vraţdám. Jestliţe bych se měla rozhodnout, ke které skupině lidí se přiklonit, zda k odpůrcům či zastáncům trestu smrti, pak zcela jistě na stranu odpůrců. Myslím si, ţe základní lidské právo, je právo na ţivot. Mělo by to být právo absolutní. V ţádném případě by o ţivotě druhých neměl nikdo jiný rozhodovat, tedy ani stát. Ten má toto právo garantovat a respektovat. Jestliţe bychom obnovili trest smrti, mohlo by dojít i k jeho zneuţití. Byl to v minulosti právě stát, který několikrát trest smrti zneuţil, aby se zbavil nepohodlných lidí. Toto uţ by se nikdy nemělo opakovat. Zastánci absolutního trestu, by si měli uvědomit, ţe by mohlo dojít k velkému počtu omylů, které by uţ nikdy nešly napravit. Soudci, jsou lidé, a lidé jsou omylní. I kdyţ jsou to lidé vzdělaní, nezaručí to, ţe jsou neomylní. Tím ale nechci říct, ţe nechápu názor široké veřejnosti na ukládání trestů. Společnost by měla vzít na vědomí, ţe trest smrti je trestem nepřiměřeným. I dle odborníků nemá trest smrti odstrašující efekt. I přesto by společnost v trestu smrti viděla moţnou odplatu za to, co pachatel spáchal. Zásada ,,oko za oko, zub na zub." Proč mají daňový poplatníci ţivit tyto vyvrhele společnosti? Přikláněla bych se spíše k tomu, aby trest byl trestem. Kdyby trestanci pracovali sami na sebe, hradili by si tím svůj pobyt ve vězení, měli by přísnější reţim, bez moţnosti sledovat televizi, poslouchat rádio, navštěvovat posilovnu a měli by dostávat stravu jen na přeţití. Domnívám se, ţe potom by většina naší společnosti přehodnotila znovuzavedení absolutního trestu. Doţivotní odnětí svobody, by pak povaţovala za dostatečnou sankci.

53

54

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

Monografie:

1. HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998 ISBN 80-86473-58-6 2. LYON, Lewis, Historie trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2004. ISBN: 80-735202-14 3. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN: 80-210-0859-8. 4. BECCARIA, Cesare: O zločinech a trestech. Praha: 1893. 5. Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. ISBN 80-7201-433-1 6. ČAPEK, Karel: Hovory s T. G. M. 1.vyd.Praha 2009. ISBN 978-80-253-0752-6 7. LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 8. Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních práv, 3.vydání, Aries, Ostava, 1992. 9. HAMERSKÝ, Milan.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001, ISBN: 80902631-7-8 10. CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004 ISBN: 80-7229107-6

55

11. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-05-3 12. BESTOVA, Cornelie, C. Trest smrti v německo-českem porovnani. Přeloţila Jana Jandova. Brno : Nakladatelstvi Doplněk, 1996, s. 16.

Právní předpisy:

13. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 14. Zákon č. 218/2003 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. 15. Zákon č. 50/1923 Sb., Zákon na ochranu republiky 16. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním Paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. ze dne 10. Května 1976. 17. Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989. 18. Zákon č. 209/1992 Sb., Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11. 19. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb. 20. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

56

Internetové zdroje: 21. KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit.2014-01-01]. Dostupné z. http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php 22. Wikipedie [online] [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

57