Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Historie trestu smrti a současná situace ve světě Bakalářská práce
Autor:
Šárka Diessl Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Jan Tuláček
Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech dne 04. 04. 2013
Šárka Diessl
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala panu JUDr. Janu Tuláčkovi za odbornou pomoc, vstřícnost a cenné rady při zpracování této bakalářské práce.
Anotace
Tato bakalářská práce je uceleným pohledem na historii trestu smrti. Vysvětluje pojem a vývoj trestu smrti od jeho počátku. Zabývá se spory, argumenty zastánců a odpůrců tohoto absolutního trestu. Podrobně popisuje vybrané druhy trestu smrti a metody, které provázely společnost od jejího počátku aţ po současnost. Část je zaměřena na historický vývoj v českých zemích a související právní legislativu. V závěru je popsána situace ve světě a situace ve vybraných státech, které trest smrti dodnes nezrušily.
Klíčové pojmy:
trest smrti, trest, absolutní trest, vývoj, odsouzený, mučení
Annotation
This thesis is a comprehensive look at the history of the death penalty. It explains the concept and development of the death penalty from its beginning. It deals with disputes, arguments of proponents and opponents of capital punishment. Describes in detail the selected types of death penalty and the methods that accompanied the company from its beginning to the present. Part focuses on the historical development in the Czech lands and related legal legislation. In conclusion, the described situation in the world and the situation in selected countries that abolished the death penalty today.
Key words
death penalty , penalty, capital punishment , evolution , convicted of torture
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 8 1.1. Teorie trestu ............................................................................................................. 10 1.2. Historie trestu ........................................................................................................... 11 2. Spory o trestu smrti .................................................................................................. 19 2.1. Zastánci trestu smrti ................................................................................................. 20 2.1.1. Odstrašení ............................................................................................................. 20 2.1.2. Zabránění recidivy ................................................................................................ 20 2.1.3. Odplata .................................................................................................................. 21 2.1.4. Náklonnost veřejného mínění ............................................................................... 21 2.1.5. Praktičnost ............................................................................................................ 23 2.2. Odpůrci trestu smrti ................................................................................................. 24 2.2.1. Nemorálnost .......................................................................................................... 24 2.2.2. Úcta a právo na ţivot ............................................................................................ 25 2.2.3. Justiční omyl ......................................................................................................... 25 3. Druhy trestu smrti .................................................................................................... 27 3.1. Transformace praktik ve vývoji trestu smrti ............................................................ 29 3.2. Stětí
...................................................................................................................... 31
3.3. Pověšení ................................................................................................................... 32 3.4. Ukamenování ........................................................................................................... 33 3.5. Bičování ................................................................................................................... 34 3.6. Popravení ................................................................................................................. 34 3.7. Zastřelení ................................................................................................................. 35 3.8. Zardoušení ............................................................................................................... 36 3.9. Elektrické křeslo ...................................................................................................... 37 3.10. Plynová komora ..................................................................................................... 37 3.11. Jed
...................................................................................................................... 38
3.12. Smrtící injekce ....................................................................................................... 39 4. Historie trestu smrti v českých zemích ................................................................... 40 4.1. Středověk a raný novověk........................................................................................ 40 4.2. Vývoj v 19. století .................................................................................................... 43 4.3. Československá republika........................................................................................ 43 4.3.1. Protektorát Čechy a Morava ................................................................................. 44 4.3.2. Poválečné období .................................................................................................. 45 4.3.3. Politické procesy ................................................................................................... 45 5. Legislativa v České republice................................................................................... 47 5.1. Novelizace trestního zákona .................................................................................... 48 5.2. Mezinárodní konvence ............................................................................................. 49 5.2.1. Všeobecná deklarace lidských práv ...................................................................... 49 5.2.2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (MPOPP) ....................... 49 5.3. Obecné zásady EU ................................................................................................... 50 6. Současná situace ve světě ......................................................................................... 50 6.1. Spojené státy americké ............................................................................................ 54 6.2. Čína
...................................................................................................................... 58
6.3. Saúdská Arábie ........................................................................................................ 59 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 61 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................... 63 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A MAP .................................................................... 67 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 68
ÚVOD Jak vyplývá z názvu vybraného tématu, budu se v bakalářské práci zabývat problematikou trestu smrti a jeho historickým vývojem jak ve světě, tak v českých zemích. Cílem práce bude vytvoření si vlastního názoru na tento druh trestu, který lidstvo provázel jiţ od samotného počátku a je typický pro řadu zemí i v současnosti. Objektivním zkoumáním této problematiky se budu snaţit zodpovědět otázku, zda byl a je absolutní trest spravedlivý, zda neexistují jiné způsoby jak potrestat pachatele těch nejhrůznějších trestných činů. Zároveň potvrdím či vyvrátím hypotézu, ţe trest smrti je jediným trestem, který dokáţe naši společnost ochránit před pachateli nebezpečných trestných činů. Metodickou částí práce je analýza jednotlivých stádií vývoje trestního práva a metoda komparace týkající se názorů a argumentů zastánců a odpůrců tohoto nevratného trestu. Trestu, který můţe být vykonán na nevinné oběti nesprávným soudním rozhodnutím. Toto téma bylo mnou vybráno především pro svoji aktuálnost. Je nadčasové a otázky s ním spojené jsou neustále řešeny. Četné diskuse jasně ukazují, ţe ani po tolika letech neexistuje jednotné stanovisko a pravidelné průzkumy veřejného mínění jsou dokladem toho, ţe veřejnost se bude touto problematikou zabývat i v budoucnosti. V první části bakalářské práce vysvětlím, co si představujeme pod obecným pojmem trest. Dovolím zmínit i teorii trestů a jak se od sebe jednotlivé koncepce liší. Dále se budu věnovat vývoji historie trestu od vzniku jednotlivých civilizací aţ po mnohdy nepochopitelné papeţské inkviziční procesy. Druhá část práce se zabývá spory o trestu smrti. Na jedné straně stojí zastánci spolu s argumenty, které podrobněji popíši a odpůrci, kteří prosazují humánnost při potrestání případného pachatele, řeší otázku morálky a v neposlední řadě také poukazují na moţnost justičního omylu. Samostatnou kapitolu věnuji konkrétním druhům a způsobům výkonu trestu smrti. Při popisu jednotlivých praktik jsem čerpala z podloţených zdrojů a pro bliţší pochopení lidské představivosti při vymýšlení nových způsobů a techniky usmrcování, jsem vybrala jedenáct nejznámějších a nejrozšířenějších druhů trestu smrti. Přiblíţím jednotlivá období vývoje historie trestu smrti na území našeho státu. Popíši vývoj ve středověku a raném novověku, zmíním období 19. století a Československou republiku, období protektorátu a poválečné
8
období po současnost. Během kaţdého popisovaného období zmíním i předpisy, které byly podkladem pro ukládání tehdy nejvyššího trestu. Vzhledem k faktu, ţe právo na ţivot je právem absolutním, podstatným a tak důleţitým právem, je nezbytné poukázat na nejvýznamnější právní dokumenty, které prosazují zrušení trestu smrti nejen v rámci státní úpravy, ale i na poli mezinárodního práva. Trest smrti je v některých státech světa stále pouţíván. Poslední část mé práce je zaměřena na současnou situaci ve světě. Státy jsem rozdělila na ty, které tento trest zrušily, které trest smrti stále vyuţívají k potrestání viníků a na státky, které absolutní trest sice ve své právní úpravě nezrušily, ale jiţ ho v praxi dlouhá léta nepouţívají. Podrobněji se budu zabývat vybranými zeměmi, jeţ tento trest stále praktikují. Vynasnaţím se vysvětlit, jak a v jakých situacích odsoudí pachatele k smrti a jaké jsou vyhlídky do budoucnosti v otázce zrušení trestu smrti. Do závěru mé práce jsem začlenila potvrzení či vyvrácení jiţ zmíněné hypotézy, osobní poznatky a argumenty týkající se problematiky trestu smrti.
9
1. Trest Před proniknutím do problematiky trestu smrti, bych nejprve chtěla vysvětlit, co si představujeme pod obecným pojmem trest a jaké jsou jeho teorie. Trest neboli sankce je právním následkem trestného činu. Jedná se o uvalení omezení, újmy, ztráty či bolesti. Oprávněná osoba tímto vymáhá dodrţování mravních, právních nebo společenských pravidel dané společnosti. Trest lze uloţit pouze za spáchaný čin jeho pachateli, a to na základě zákona (nulla poena sine lege). Pouze zákon můţe stanovit druhy trestu a podmínky jeho ukládání. Jeho smyslem je náprava, ochrana společnosti, odstrašení či obnovení narušeného řádu. Tresty se pouţívají nejen v právu, ale i ve výchově, náboţenství a ve sportu. V těchto případech se však nejedná o trestání v právním slova smyslu.
1.1. Teorie trestu V rámci právního řádu existují v současném pojetí smyslu trestu dvě základní koncepce. Jedná se o teorii absolutní, jejímţ představitelem je teorie odplaty, a teorie relativní, která je reprezentovaná např. teorií prevence. K zastáncům teorie odplaty patřili Aristoteles, Tomáš Akvinský či Immanuel Kant a v trestněprávní nauce takzvaná klasická škola trestního práva. Vycházela z filosofie indeterminismu, která říká, ţe pachatel se dobrovolně, ze své svobodné vůle rozhodne spáchat trestný čin, a tím přistupuje na fakt, ţe za něj bude řádně potrestán. Na základě své vnitřní svobody si pachatel uvědomuje své protiprávní chování, za které nese plnou odpovědnost a za své nezákonné jednání zasluhuje trest, který je připraven přijmout. Dle Aristotela je trest neoddělitelně spojen s trestným činem, trest vyrovnává bezpráví a řádnou odplatou dochází k znovuobnovení spravedlnosti. Kant prosazoval názor, ţe rozsah zaslouţeného trestu je pouze úměrný rozsahu spáchaného zločinu a jediným úkolem trestu je uskutečnění spravedlnosti, bez které by stát nemohl existovat. Druhou koncepcí jsou relativní teorie, charakteristické teorií prevence. Smysl trestu spatřují v ochraně společnosti jako celku a v polepšení zločince. Trest je vnímán jako léčba zabraňující v budoucnosti páchat další trestné činy. Místo imperativu charakterizujícího 10
teorii odplaty, ţe vina vyţaduje trest, relativní teorie vyznává jiný imperativ, ţe nemoc vyţaduje léčení. Tato teorie byla vyznávána například sociologickou školou, mezi jejíţ představitele se řadí F. von Liszt známý rozdělením pachatelů na náhodné, napravitelné a nenapravitelné, C. Lombros a Cesare markýz Beccarie. Poslední jmenovaný se proslavil dílem z roku 1794 O zločinech a trestech. Mnozí filosofové označili jeho práci za nadčasovou díky jeho myšlenkám prevence a přiměřenosti trestu. Dochází k opuštění trestu coby nástroje pomsty a smysl trestu je objeven jako nástroj na nápravu pachatelů. "V 18. století vstoupil trest do moderní doby a Césare Beccaria vyzýval k ukončení mučení a volal po trestech, které by byly rychlé, jisté a přiměřené". 1 Teorie smíšené, které se začaly objevovat později, měly snahu vybrat z teorií absolutních a relativních pozitivní znaky. Bylo usilováno o spojení idejí trestů odplatných a účelově pojatých. Základní myšlenkou je předcházení trestnému činu díky generální prevenci, která je namířena na osoby mající předpoklad stát se zločinci, a prostředky speciální prevence, které jsou zaměřeny na pachatele trestného činu, o němţ se rozhoduje.
1.2. Historie trestu Vznikem velkých měst a prvních států, ale především vznikem sumerské civilizace spatřily světlo světa první zákoníky, z nichţ nejvýznamnější je Chammurapiho zákoník z roku 1686 př. n. l. Snahou zákoníku bylo posílit účel státu při výkonu spravedlnosti a pouţívání velmi přísných tělesných trestů. Chammurapi vládnoucí v letech 1792 - 1750 př. n. l. zastával názor, ţe nejlépe vyjádří velikost a moc své říše, kdyţ jí dá zákon. Hlavním důvodem bylo udrţet pořádek a sílu státu a stanovit jednotná pravidla, kterými se lid bude řídit. Zákoník obsahuje 282 zákonů, které řeší otázky trestního práva, vlastnictví otroků, manţelství a rozvodů, vyplácení mezd či řešení dluhů. Chammurapiho zákoník se do dějin zapsal svým klasickým "oko za oko", přesné znění ale zní "jestliţe někdo vypíchne oko jiného svobodného člověka, přijde sám o oko" (šumma awilum in mar awilim uchtapid inšu uchapadu). Obraz o tehdejší společnosti přibliţuje i část zákoníku, která hovoří pouze o pokutě svobodnému občanovi, pokud vypíchne oko otrokovi. Otroci byli na rozdíl od
1
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha:Svojtka,2004, s. 183-183. ISBN 80-7352-021-4.
11
svobodných občanů trestáni těţkou prací, pokud došlo k fyzickému trestu, jeho následky jim musely umoţnit dál pracovat. Tehdy nebylo rozlišováno, zda k činu došlo úmyslně či to byla nehoda. Zcela chyběla prevence, převýchova a včasná ochrana před dalším činem. Přesto zákoník odstraňuje krevní mstu, na druhou stranu se však zavádí tvrdá, ale jistá spravedlnost. Zákoník rozděloval tehdejší obyvatelstvo babylonské říše do tří skupin: avílové, muškéni a otroci. Avílové byla nejbohatší a uznávaná vrstva obyvatel, případné přestupky se řešily formou odvety. Mezi muškény patřil svobodný lid, přestupky byly vyřešeny pokutou. Poslední skupinou byli otroci, nesvobodné obyvatelstvo, jehoţ bylo moţné dále kupovat a dědit přestupky vůči nim byly řešeny pokutou placenou jejich pánovi. Otroci mohli mít vlastní majetek a moţnost se oţenit se svobodnou ţenou. "Trest smrti se uděloval za celou řadu kriminálních skutků včetně krádeţe, prodeje nebo přechovávání kradeného zboţí, za únos, za pomoc uprchlým otrokům, dokonce za nepovolený prodej nápojů či za vlastnictví výtrţnické hospody. V těchto případech nebyl způsob trestu smrti předem daný, ale mnohé kriminální činy vyţadovaly specifickou formu exekuce. Cizoloţství, bigamie, znásilnění zasnoubené dívky nebo špatné chování manţelky se trestalo utopením, incest s vlastní matkou se trestal upálením. Za loupeţ se trestalo oběšením na místě, kde k loupeţi došlo". 2 Chammurapiho zákoník byl bezesporu přelomovým dílem a svým obsahem a formou inspiroval vznik dalších nových zákoníků, jako například hebrejské právo nebo islámské právo šaría. "Podle práva šaría je zločin definovaný jako zákonem zakázaný a trestní akt anebo zanedbání nařízené povinnosti. Základním principem je, ţe všechno je dovolené (halal), pokud to není přímo zakázané".3 Společným znakem bylo vyjevení zákona bohem, představitelem vyšší moci. Tím byla umocňována síla zákoníků a bylo poţadováno striktní dodrţování. Trest provází společnost od jejího samotného vzniku. Nejčastěji byl a je vyuţíván jako nástroj pro nastolení pořádku a řádu. V dobách dávno minulých, kdy se lidé ţivili lovem a 2
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka,2004, s. 27-27. ISBN 80-7352-021-4. 3
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka,2004, s. 43-43. ISBN 80-7352-021-4.
12
sběrem
plodin,
vznikala
společenství
rodin
spojující
se
do
volných
svazků.
Charakteristickým znakem byla krevní msta. Za uráţku celého rodu bylo povaţováno zabití jejího člena či poškození nebo zneuctění majetku. Rod byl oslaben a byla sníţena jeho váţnost. Symbolem pouta vzájemných vztahů byla společná krev. Z toho důvodu také očištění a odplata byla moţná jen krví. Toto pravidlo bylo platné pro všechny členy rodu, bylo jejich právem a pravidlem. Bohuţel násilí fungovalo velmi dlouhá léta jako nejefektivnější prostředek ochrany. Postupem času se počet lidí ve společenstvích zvyšoval. Bylo nutné lépe upravit trestání a alespoň částečně krevní mstu omezit. Doposud byly tyto soukromé války, podobně jako souboje, panovníkem tolerovány, ale obavy o narušení stability státu a autority státní moci vedly k zákazu a potrestání jeho neuposlechnutí. Legální byly pouze soudní souboje, jeţ byly jak důkazním prostředkem, tak trestem v případě zabití jednoho z účastníků. Lidé sami pociťovali negativní dopady msty mezi rody za účelem pomstít smrt svého blízkého. Rostoucí státní moc a církev chtěly krevní mstu nadobro odstranit. Vznikla tedy pouhá fikce msty - obřad nahrazující krevní mstu, jehoţ cílem bylo pozůstalým zaplatit určitý finanční obnos. Místo chladnokrevného zabíjení se rozšířila moţnost výkupného, tzv. wergeld či příhlavní peníz, v českém právu se pouţíval téţ pojem odklad za hlavu. Wergeld byla charakteristická moţnost výkupu ze msty. Pachateli byla dána šance vykoupit se za svůj násilný trestný čin. Výše wergeldu závisela na dohodě obou stran, na společenském postavení a okolnostech zabití. Pozůstalí byli povinni nabízené výkupné přijmout. Pokud pachatel nezaplatil, dával svůj ţivot k dispozici, v opačném případě se věc brala za vyřízenou a další msta by se stávala trestnou. Praktické na tomto ekonomickém způsobu potrestání bylo zamezení oslabení rodu či kmenu a tím zvýšená moţnost ubránit se nájezdu cizinců. Dalším nepřehlédnutelným mezníkem ve vývoji trestu bylo bezesporu řecké a římské zákonodárství. Řecké zákonodárství čerpalo s oblibou z výše uvedeného Chammurapiho zákoníku. Starověký řecký státník Drakón se zaslouţil o sepsání a posléze zveřejnění Drakónova zákoníku. Přestoţe zákoník, psaný na dřevěné desky, zvané axones, nebyl jeho dílem, díky jemu se zákony dostaly do podvědomí občanů, nejen patriciů a členů soudu, jak do té doby bylo zvykem. Drakón především zakázal krevní mstu, do té doby naprosto legitimní, státem tolerovaný, způsob odvety mezi rody či jednotlivci. Dále určil příslušné odpovídající soudy různým druhům zločinů. Jeho zákony byly známé přísností trestů, které měly zastrašit pachatele. Zahálku nebo krádeţ trestal smrtí, dluhy prodejem do otroctví. Na 13
otázky proč i pro méně závaţné zločiny poţaduje smrt, odpověděl, ţe si to pachatelé jednoduše zaslouţí, naopak pro ty nejtěţší zločiny uţ není přiměřený trest. Od té doby se přísné tresty začaly nazývat jako drakónské nebo drakonické. O zrušení zákonů státníka Drakóna, vyjma zákona o vraţdě, se zaslouţil významný athénský zákonodárce a reformátor Solón. Z pozice svého úřadu vyhlásil všeobecnou amnestii, zrušil rodová privilegia a athénské obyvatelstvo rozdělil dle majetku do čtyř tříd. Bezesporu nejvýznamnějším počinem bylo zrušení veškerých dluhů bez náhrady a vykoupení obyvatel, kteří právě pro dluhy upadli do otroctví. S tím souviselo zrušení zákona, podle kterého se za dluhy ručilo tělem. Římané převzali od Řeků koncepci zákonodárství. Římský právní systém se vyvinul, obdobně jako ve starověkém Řecku, z obyčejového práva. Tyto nepsané a ústně šířené zákony zrcadlily morální kodex tehdejší společnosti spolu s tresty, které vypovídaly o stavu společenství a místních poměrech. V polovině 5. století př. n. l. byl formulován nejstarší zápis římského jako Zákon dvanácti desek (Leges duodecim tabularum). Jednalo se o dvanáct bronzových desek obsahující základy práva procesního majícího pro tehdejší společnost prioritní význam, dědického a rodinného, dále pak základní zásady práva trestního. Právo trestní bylo pojato velmi omezeně, podobně jako u starověkých asijských despocií - Indii, Japonsku a Číně. Vymezeny byly pouze základní trestné zločiny jako vraţda, krádeţ, podvod, ublíţení na těle, čarodějnictví, korupce soudce, zrada a velezrada. Za tyto skutky nebyly tresty předem stanoveny, ale hlasovalo se o nich. Trest postihnul občany za činy proti ochraně občanské společnosti a proti vůli bohů. Přesto představovaly tyto skutečnosti v trestání obrovský zlom. Trestu se od té doby nemusel domáhat pouze poškozený jedinec, povinnost stíhat a trestat určité činy na sebe bralo impérium. To neměnilo nic na tom, ţe tresty za trvání římské říše velice kruté, nelidské a nemilosrdné. Trestalo se převáţně vyhnanstvím, mučením a dalšími tělesnými tresty, v mírnějších případech vězením či pokutou. Obzvláště vynalézaví byli Římané při trestu smrti. Snaţili se viníka potrestat obdobnou metodou, jakou pachatel pouţil při svém vlastním činu. V Římě se nejvyšší trest, trest smrti, udílel především za velezradu. Tou bylo například vydání římského občana nepřátelům či navádění nepřítele proti Římu. Trest smrti dostihl kaţdého, kdo podplácel voliče, fyzicky napadl tribuna lidu, vraţdil nebo provozoval magii. Smrtí byla potrestána i zrada ochránce neboli patrona a falešné svědectví. To se trestalo 14
svrţením pachatele z Tarpejské skály, ostatní zločiny byly potrestány stětím hlavy. "V Římě pak vyuţívali k popravám odsouzených podle obecného práva divadelní scénu, kde pak předváděli všechny moţné způsoby usmrcení chlapců a dívek podle bájných či literárních předloh. Svrţení se tak stejně jako jiné způsoby usmrcení stalo součástí divadelní zábavy".4 Obecným trestem, později speciálně vyhrazeným pro otcovrahy byla poena culeii. Vrah byl zašit do pytle s hadem, krysou, opicí, kohoutem nebo psem a následně svrhnut do řeky Tibery. Dle tehdejších zákonů nebylo přípustné, aby trest na římském občanovi vykonával jiný Říman. Proto byla zřízena funkce státního popravčího, nazývaného carnifex. Občan měl právo před obecným hlasováním vyuţít práva ius exilii neboli odchod do vyhnanství. Tím ale dobrovolně ztratil římské občanství a veškerý svůj majetek. Mohl být zabit kterýmkoli jiným občanem při svém pokusu o návrat. Odchod do vyhnanství nebyl moţný za pirátství a banditismus. Toto nařízení zavedl Augustus a trestem bylo předhození viníků dravé zvěři. Utlučení či ukamenování bylo charakteristické pro závaţné vojenské trestné činy. Novým a pokrokovým prvkem v římském právu byl výslovný zákaz zabíjet svobodného občana bez rozsudku. Proto byla zřízena v antickém Římu lidová shromáţdění a k zahájení procesu byla nutná přítomnost vyšetřovatele, ţalobce a obhájce zároveň. Proces byl rozloţen do několika fází a mnohdy trvalo i několik dní, neţ byl vydán rozsudek. Ten byl bez moţnosti odvolání a ihned vykonavatelný. V době císařství se rozšířil extraordinární proces. Výhodou byla větší moţnost soudce zabývat se konkrétními aspekty trestného činu. Z důvodu neexistence lidových shromáţdění bylo odvolání hrdelních zločinů v rukách samotného císaře. Zcela poprvé v historii práva bylo moţné reagovat na recidivu. Rozsudek trestu smrti mohl vynést pouze císař společně se senátem. V opačném případě bylo nutné zplnomocnění císaře senátním výborem a proces byl veden inkvizičním principem. Pouhé udání stačilo ve 4. stolení k zahájení císařského procesu. Udavač nemusel předstoupit před soud, a pokud byl viník odsouzen, připadla mu část jeho majetku. Formou apelace bylo moţné zaţádat císaře o milost, odvolání nebylo v té době moţné. Po rozpadu západořímské říše se Evropa vrátila zpět do středověku. Tento krok vzad postihnul především zákonodárství a římské zákony začaly upadat do zapomnění. Avšak velká města se silným postavením, která pád Říma zčásti ustála, je, několik staletí ještě dále
4
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 39-39. ISBN80-8618205-3.
15
pouţívala a dále je rozvíjela. Nakonec i tato města byla postihnuta dalšími nájezdy germánských kmenů a násilím byla donucena řídit se jinými právními zvyky. Charakteristická byla existence tzv. barbarských zákoníků, shrnujících obyčejové právo germánských kmenů s převzetím prvků práva římského. Jejich systém trestů byl postaven na širokém vyuţití výše zmiňovaného wergeldu. V té době připadla největší moc panovníkovi, který měl tu výsadu rozhodovat o vině a trestu. Soudní jurisdikci však měla i šlechta, města a církev.
Tresty se vyznačovaly
nemilosrdností a krutostí. Právě díky církvi vděčíme v té době za vznik boţích soudů neboli ordálů. Tento institut byl zřízen jako důkazní prostředek při určování viny konkrétního podezřelého, měl však často i funkci trestu. Obţalovaný byl vystaven zkoušce a díky zásahu nadpřirozených sil mělo být rozhodnuto o vině či nevině a vynesen rozsudek. Byla to vlastně zkouška, která dokázala zabít a zabíjela. "Před tváří bohů se lidé mnoho staletí neodváţili lhát. Stačilo je vyzvat k přísaze a v případě, ţe se ji odváţili sloţit, byli pokládáni za nevinné. Kdyţ tento proces posuzujeme cynickým pohledem současníka, zdá se nám směšný."5 Mezi nejznámější a v minulosti často pouţívanou byla především přísaha, souboj, zkouška vodou, ohněm a zkouška polykáním. "Z hlediska procesního šlo o pokus zjistit pravdu pomocí boţí síly, a tím zajistit spravedlivé zhodnocení projednávaného případu. Na první pohled se nejednalo o přímé mučení, ale při hlubším pohledu se nám celá záleţitost ukazuje v jiném světle. Většina boţích soudů byla v podstatě spojena s určitou mírou utrpení vyšetřovaného, který byl vystaven topení, pálení, opařování vřící vodou, bití, trávení nebo zraněním v průběhu moţného souboje, kdy se uţ zcela jistě jednalo o způsoby skutečného mučení."6 Například kdo byl zabit v tzv. soudním souboji, jeho smrt byla jak uznáním viny, tak trestem. Naproti tomu kdo neobstál při tzv. soudní přísaze, byl shledán vinným, a posléze odsouzen k určitému trestu. Jiţ Chammurapiho zákoník popisuje zkoušku vodou, kdy byl obţalovaný svázán v pytli a vhozen do řeky. Pokud by byl nevinný, přeţil by. Zkouška ohněm spočívala v drţení ţhavého ţeleza či ujití určité vzdálenosti po rozţhaveném uhlí. Bohuţel pořekadlo, kdy poctivého nepálí, nebylo ani v tomto případě naplněno. Při zkoušce polykáním musel
5
SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008, s. 12-12. ISBN 978-80-7388-071-2.
6
SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008, s. 12-12. ISBN 978-80-7388-071-2.
16
odsouzený pozřít určené mnoţství suchého chleba, a pokud by se zalknul, byl vinen. Souboje a přísahy se v určitých obměnách dochovaly dodnes. Ordál v Evropě praktikoval v raném středověku, hojně se vyuţíval ve středověku pozdním. Svérázným způsobem si vynucovala svou pravdu i inkvizice, nově vzniklá instituce katolické církve či španělských a portugalských panovníků. Hlavním posláním bylo odstranění kacířství. Původně byly inkvizice zřízeny proti hnutím ohroţujících křesťanské učení a autoritu samotné církve. Dle historických poznatků je dělíme na biskupské a papeţské. Biskupské inkvizice ustanovené roku 1184 byly zaměřeny především na prohřešky proti víře v jiţní části Francie. Biskupové předávali kacíře světským úřadům, vyobcovali je z církve či vyhnali z diecéze. I přes velkou snahu byly metody a prostředky k odsouzení viníka nespolehlivé a velmi jednoduché. Příčinou byla nedostatečně zodpovězené otázka, jakým způsobem vlastně naloţit s viníkem a nedostatek času biskupů, kteří ţili ve značné vzdálenosti od diecézí a nemohli věnovat potřebný čas k prozkoumání konkrétního případu. Papeţské inkvizice oproti tomu odhalovaly, stíhaly a trestaly kacíře společně s jejich stoupenci. Pro tyto účely byli papeţem jmenování zvláštní soudci. V Evropě vznikl velký počet inkvizičních tribunálů, nespočet nevinných lidí bylo umučeno často bezdůvodně, pouze na základě vynuceného nařknutí od jiných nešťastníků. Celý systém tohoto utrpení byl dokonale propracovaný. Mučení probíhalo velmi zdlouhavě a pomalu. Oběti měla být způsobena nelidská bolest vedoucí k jakémukoli doznání. Mučení bylo ve středověké Evropě velmi rozšířené a pouţívalo se takřka u všech druhů trestných činů při civilním i církevním vyšetřování. ""Pravda" byla uzamčena ve svědkově těle, nikoli slovech, a bylo nutné ji uvolnit mučením". 7Tehdejší lid našel velké zalíbení ve veřejných popravách, kdy samotnému stětí hlavy či jinému druhu finálního usmrcení předcházelo ukrutné mučení a trápení oběti. Tímto způsobem se vyháněla z těla zlá moc a záleţelo na závaţnosti ne vţdy spáchaného činu jakými prostředky, délkou mučení a mírou bolesti se tělo očistí. Trestání slouţilo často jako odstrašující případ a bylo ho vyuţíváno pro všeobecný klid v zemi a upevnění pozice panovníka. Je však nutné odlišit mučení jako důkazní prostředek a jako
7
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 127-127.
17
skutečný trest. Pokud byl někdo v případu v pozici podezřelého, nemělo mučení vést k jeho smrti, ale pouze k přiznání viny. Případ byl uzavřen, pokud vyslýchaný na následky mučení zemřel. Nedošlo-li před smrtí k přiznání, po právní stránce byl případ stále otevřen. Pokud se mučený při výslechu přiznal, byl to jasný důkaz viny, a následně byl odsouzen k trestu smrti. Záleţelo na vůli soudu, zda usmrcení bude provedeno rychlým či mučivým způsobem. Pomyslný začátek konce tohoto temného období lidské společnosti znamenal přelom 18. a 19. století. Evropa byla ochromena třicetiletou válkou a snahou o všeobecný rozvoj dochází i k nástupu dosud nevyzkoušených nových směrů v oblasti trestu a trestání. Období rozmachu narušují hospodářské trestné činy, naopak ty násilné ustupují do pozadí. V té době se ozývají humanisté a filosofové volající po mírnějších a důstojnějších způsobech trestání. Je řešena otázka odplaty, rozdíl mezi jednotlivými činy a nápravná funkce případných potrestání. V úvodu jsem zmiňovala jméno italského ekonoma a filosofa Césare Beccaria s jeho nadčasovým dílem O zločinech a trestech. Tímto reformním traktátem chtěl vyvolat radikální změny jako veřejná soudní jednání, zákaz mučení a fyzických trestů a v neposlední řadě zavedení rychlých trestů, které budou v souladu se spáchanými zločiny. Trest jiţ nemá slouţit jako pouhý nástroj pomsty a odplaty, ale má plnit funkci nápravnou. "…Účelem trestu není mučit citlivou bytost, ani odčinit zločin jiţ spáchaný. Výsledkem trestu má tudíţ být zábrana, která zločince odradí od dalšího zraňování společnosti a odradí jiné od páchání podobných skutků." Beccaria tvrdil. Ţe právě jistota trestu, nikoli jeho přísnot, má působit jako odstrašující sloţka. Toto byl pravděpodobně první váţný výzkum teorie, ţe trest přirozené zajistí maximální odstrašení."8 Pachatel má tak právo uvědomit si své činy a ţít s myšlenkou, ţe lidský ţivot je třeba chránit, neboť právě lidský ţivot je největší hodnotou, kterou můţeme vlastnit. Společnost, ztotoţněná s touto skutečností, začala odmítat nevratný a absolutní trest, trest smrti.
8
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 107-107. ISBN 80-7352-021-4.
18
2. Spory o trestu smrti Diskusí na téma trestu smrti bylo v minulosti vedeno mnoho. Dokonce jiţ ve starověkém Římě se ozývaly pochybovačné hlasy, zda nelze najít jiný způsob potrestání viníka a trest smrti byl nakrátko v 1. století př. n. l. zrušen. Podobná situace se opakovala v Číně v 8. století. Myšlenka nalézt jiné řešení se začala aplikovat v 16. století, kdy fyzické tresty často s následkem smrti, vystřídal trest odnětí svobody. Teprve 18. století začíná radikálně prosazovat absolutní trest pouze za hrdelní zločiny zásadním přispěním humanistů filosofa Voltaira, právního reformátora Jeremy Bethama a v neposlední řadě jiţ zmiňovaného právníka Cesare Beccaria. Ten absolutně odmítá moţnost smrti za spáchané zločiny, jelikoţ člověk se nenarodil s právem vzít sám sobě nebo někomu jinému ţivot. Byl přesvědčen o účincích celoţivotního pobytu za mříţemi, neboť tam má člověk čas zpytovat své svědomí, přemýšlet o svých chybách a následné nápravě sebe sama. Beccaria byl ovšem pro ponechání trestu smrti státníkům a pro politické přešlapy. Jeho myšlenky silně, ale velmi krátkodobě ovlivnily Josefa II., syna Marie Terezie. K dalším odpůrcům patřil i německý psycholog Mittermaier. Doţivotní vězení má ochránit stát a jeho obyvatelstvo před dalšími zločiny. Vzniká však moţnost zvyšování kriminality z důvodu častých udělování milosti a myšlenka na případný postih jiţ není tak hrozivá. "Dle mnohých je doţivotní trest mnohem horší neţ trest smrti, kterou je odsouzený vlastně osvobozen. Trest odnětí svobody bývá označován jako "sociální trest smrti", "trest smrti na splátky", "trest smrti po kapkách" nebo také "trest smrti doţivotím". Uvádí se, ţe zatímco trestem smrti je ţivot zničen najednou, doţivotní trest jej ničí postupně. O tom, který trest lze povaţovat za krutý a nelidský lze diskutovat, ale je nevyvratitelné, ţe ať je doţivotní trest jakýkoli, respektuje právo na ţivot, které je bezesporu základním lidským právem." 9 Trest smrti je dodnes sporem mnoha veřejných polemik a mnohdy je velmi ostře prosazován. Jak zastánci, tak odpůrci mají řadu důvodů, jak svůj názor obhájit. Záleţí pak na vlastním přesvědčení kaţdého z nás, k jaké skupině se přikloníme a čí názory budeme dál šířit.
9
NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, s. 21-21. Teoretik. ISBN 978-8087212417.
19
2.1. Zastánci trestu smrti Mezi důvody zastánců se objevují argumenty, ke kterým se podrobněji vyjádřím, jako je odstrašení potencionálních pachatelů, zabránění recidivy, ekvivalentní odplata, náklonnost široké nejen odborné veřejnosti a posledním důvodem je jeho praktičnost.
2.1.1. Odstrašení Dle výzkumů je odstrašení nejčastějším a nejlogičtějším důvodem. Zastánci prosazují názor, ţe pokud bude pachatel zbaven ţivota, případní delikventi budou od podobných hrůzných činů odrazeni. Tento argument můţe v praxi doopravdy fungovat. Vězení a následný rozsudek jistě zastraší zločince více neţ peněţní pokuta. Avšak i zde se nabízí řada nejasností a nezodpovězených otázek. Velká část zastánců je přesvědčena, ţe těţké zločiny a vraţdy jsou předem a s rozmyslem naplánovány. Pravdou je ale pravý opak. Pachatelé těch nejotřesnějších případů vykonávají své činy pod vlivem silných emocí s absencí racionality, které převládnou nad rozumem. Tento zkrat, jak bychom mohli stav mysli nazvat, je ve většině případů následek poţití alkoholu, drog a omamných látek nebo pokud dotyčný zpanikaří, ţe jeho hrůzný čin bude odhalen. Osoba myslí a zabývá se pouze přítomností a ţije pouze momentem spáchání trestného činu. Pachatelé plánující trestný čin dlouho předem si jsou jisti, ţe nebudou odhaleni, tudíţ zastrašení pro ně nemá ţádný význam.
2.1.2. Zabránění recidivy Pokud bych se měla vyjádřit k trestu smrti v souvislosti se zabráněním recidivy, je logické, ţe trest smrti naprosto vylučuje útěk z vězení. Popravou odsouzeného se dosáhne znemoţnění jakéhokoli pokusu o útěk. Ale poloţme si otázku, zda je tento argument správný. Je nezbytně nutné zabránit opakování zločinu, ale neexistuje jiná moţnost neţ odsouzení k smrti? Není to spíše pojistka věznic, které si nejsou stoprocentně jisté zajištěním bezpečnosti? Na druhou stranu nesmím opomenout fakt, ţe věznice mají nedocenitelnou nápravnou funkci a trestanec má moţnost si tamním pobytem uvědomit svou vinu. V případě odsouzení k smrti, je pachateli tato šance navţdy odepřena.
20
Přesto bych podpořila zlepšení v zákoně, aby bylo jasně a srozumitelně uvedeno, jaké zločiny zasluhují výjimečný trest. V těchto případech bych v ţádném případě nediskutovala o moţném podmínečném propuštění po několika letech výkonu trestu, protoţe právě u těchto případů je hrozba moţné recidivy zcela opodstatněná a velmi reálná. Týká se to především několikanásobných vrahů a lidmi s deviacemi a psychopatickými sklony, kteří jsou nevyléčitelně nemocní. Trest doţivotí je bezesporu nesmazatelným zásahem do svobody jedince, ale tyto osoby nepatří dle mého mínění do demokratické společnosti, kterou mohou svým chováním a jednáním ohroţovat. Pobyt ve vězení je přitom bezesporu mírnější, neţ rozsudek trestu smrti.
2.1.3. Odplata Zastánci trestu smrti prosazují odplatu za spáchaný trestní čin, snaţí se pomstít vykonaný zločin a dostát tak zadostiučinění. Odplata se stává retribucí, kdy je odsouzenému učiněna nepříjemnost za to, ţe i on někoho poškodil. Touha po odplatě se v některých případech stává jediným tíţeným řešením. Zde bych zmínila brutální vraţdy, znásilnění a činy pedofilních zločinců. V dějinách pouţívané a v praxi aplikované rčení oko za oko je dnes jiţ překonaná záleţitost a přiznejme si, i kdyby tomu tak nebylo, ţivot oběti nevrátí smrt odsouzeného. Osobně zastávám názor, ţe následky v minulosti pouţívané odplaty byly nesmyslné. Proč umírali lidé za činy spáchané před mnoha lety mezi jejich předky? Co vyvolávalo vyvraţdění celých rodin a rodů? Toto brutální smýšlení přinášelo po další roky nekončící nespravedlnost, utrpení a zlo. Dokáţu pochopit pohnutky lidí k takovýmto činům, ale radikálně odsuzuji odplatu jako formu fungujícího odčinění spáchaného zločinu.
2.1.4. Náklonnost veřejného mínění V České republice jiţ tradičně převaţuje počet zastánců trestu smrti nad jejími odpůrci. Dle výzkumu z roku 2012 předkládám údaje v procentech, jaký je postoj obyvatelstva k trestu smrti:
21
Obrázek 1: Názory na trest smrti
Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění[online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pdf
Poznámka: Průzkum CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i. z května 2012, odpovídalo 1042 dotázaných osob starších 15 let.10 Z průzkumu veřejného mínění vyplývá, ţe dvě třetiny dotázaných by trest smrti v České republice zavedly. Oproti tomu přibliţně čtvrtina veřejnosti tento druh trestu nepřipouští a dle jejich názoru by neměl být zakotven v českém právním řádu. Z celkového počtu 6 % zvolilo odpověď, ţe neví. Dalším zajímavým ukazatelem byla víra dotázaných. Analýzou bylo ukázáno, ţe pro absolutní trest jsou statisticky lidé bez vyznání. Naopak věřící lidé převáţně zastávali názor absence existence trestu smrti. Proti byli také ve většině případu lidé s vysokoškolským vzděláním. Co se týče pohlaví dotázaných, pro trest smrti se vyjadřovali častěji muţi, zatímco ţeny uváděly, ţe neví.
10
Centrum pro výzkum veřejného mínění[online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pdf
22
2.1.5. Praktičnost Posledním důvodem pro nejvyšší trest je praktická stránka věci, která nemá nic společného s etickou rovinou a zamýšlením se nad trestem, který zbaví ţivot člověka. Jedná se o výši nákladů spojených s pobytem odsouzeného na doţivotí. Takovýto dlouholetý pobyt je finančně velmi náročný. "Ekonomické i společenské náklady na subvencování tak veliké vězeňské populace jsou obrovské. V roce 1995 vydala Kalifornie poprvé víc peněz na věznice neţ na vzdělávání."11 Kromě toho by se smrtí zabránilo dalšímu ohroţení ze strany odsouzeného. Ten můţe představovat hrozbu pro spoluvězně, dozorce a ostatní vězeňský personál. Vězněný můţe jednat s vědomím, ţe zvýšení trestu není v jeho případě dále moţné, a proto není co ztratit. Další hrozbu by pro společnost představoval v případě propuštění či při pokusu o útěk. Ráda bych zdůraznila můj názor, ţe obyvatelé a představitelé jednotlivých států by se měli především zaobírat potíráním zločinnost a nejen na první pohled jasnou a stručnou otázkou, zda trest smrti ano či ne. Společnost to bude jistě stát ještě mnoho práce a úsilí, ale nikdy nesmíme opomenout fakt, ţe právo na ţivot patří k nejvýznamnějším právům, které kaţdý z nás vlastní. Nezapomínejme ale na skutečnost, ţe trest za zabití nesmí být nikomu prominut. Myslím si, ţe samotné uvěznění, ať uţ dlouhodobé nebo celoţivotní, je daleko horší a krutější potrestání neţ smrt. Odsouzený navţdy ztrácí svoji svobodu a čeká na smrt. Čekání můţe trvat i celá léta, která ţije s vědomím spáchaného trestného činu a nemoţnosti nápravy. ""Jsem přesvědčen, ţe jen velice málo lidí dokáţe odhadnout, jaké nesmírné mučení a agónii přináší tento strašlivý, po celé roky trvající trest trpícím…Mám za to, ţe toto pomalé a kaţdodenní pohrávání si s tajemstvím mozku je nesrovnatelně horší neţ jakékoli mučení těla". (Charles Disckens)"12
11
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 122-122. ISBN ISBN 80-7352-021-4. 12
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 121-121. ISBN ISBN 80-7352-021-4.
23
2.2. Odpůrci trestu smrti Při hovorech se svým okolím naráţím mimo jiné na oţehavé téma o trestu smrti. Většinou je odpověď na otázku, zda tento absolutní trest zavést či nikoli, často bez přemýšlení, jasná. Jako první důvod je většinou uváděna nemorálnost a nehumánnost trestu, úcta a právo na ţivot, stále přítomná hrozba justičního omylu, akt msty, neprůkaznost trestu smrti jako odstrašení a v neposlední řadě i značně vysoké finanční náklady.
2.2.1. Nemorálnost Odpůrci zastávají názor, ţe vykonaný akt smrti se stává ne trestem, nýbrţ zabitím. Jak můţe nějaký systém či skupina osob určit, kdo si takový trest zaslouţí a komu bude udělena milost? Kdo je schopen bez emocí určit, který čin, jaký druh vraţdy si zaslouţí smrt odsouzeného? Nejen pro tyto nezodpovězené otázky poţadují odpůrci zrušení trestu smrti bez výjimky. Dále musím poukázat na fakt, kterým odpůrci argumentují, ţe nelze aplikovat trest smrti na duševně choré. Psychicky postiţené osoby má kaţdá země. Tito lidé potřebují zvláštní zacházení a vyţadují speciální péči pod dohledem odborníků po celý svůj ţivot. Pokud pod vlivem své nemoci spáchají brutální trestní čin, za nějţ jsou odsouzeni k trestu smrti, je nutné debatovat o bezpečném rozpoznání jejich nemoci. Absolutní trest je zakázán vykonávat na nezletilých a těhotných ţenách. Mezinárodní úmluvy mezi státy jasně vymezují, ţe nesmí být popraven občan, pokud byl v době spáchání zločinu mladší 18 let a trest smrti pro nezletilé zcela vylučují Americká úmluva o lidských právech a Úmluva o právech dítěte. Ne všichni však tento fakt akceptují. V devíti zemích došlo od roku 1990 k výkonu trestu smrti u mladistvých. Konkrétně v USA a Jemenu bylo popraveno více nezletilých neţ ve zbývajících státech, a to v Pákistánu, Číně, Íránu, Nigérii, Demokratické republice Kongo, Súdánu a Saudské Arábii. V USA byly popravy dětí zakázány teprve roku 2005.
24
2.2.2. Úcta a právo na ţivot Ujednání o právu na ţivot obsahuje Listina základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla sjednána v rámci Rady Evropy jako nejdůleţitější lidsko-právní úmluva. Právě Československo se jako první ze zemí východního bloku stalo roku 1992 stranou Úmluvy. Ratifikace úmluvy proběhla 18. března 1992 a publikována je pod č. 209/1992 Sb. Nekonečné diskuse o trestu smrti neprobíhají pouze formou rozhovorů a výměny názorů, ale také díky mezinárodním organizacím a jejich aktivitám. Za všechny bych jmenovala celosvětové hnutí Amnetsty International, známé jak svým znakem hořící svíce omotané ostnatým drátem, tak svými kampaněmi proti porušování lidských práv. Organizace se řídí pravidly zakotvenými ve Všeobecné deklaraci lidských práv a dalších mezinárodních aktech o lidských právech. Její práce je objektivní, nestranná a nezávislá bez ohledu na vládu, politický směr, ekonomiku či náboţenství dané země. Konkrétně v otázce trestu smrti se snaţí apelovat na státy tento trest stále vykonávající, aby byl tento způsob potrestání zrušen a upraven zákonem.
2.2.3. Justiční omyl Amerického občana Jeffa Deskovice propustili 2. listopadu roku 2006 po patnácti letech z vězení. Po celá ta léta byl pro všechny vrah. Nikdo nevěřil v jeho nevinu a na svobodu se dostal aţ díky testům DNA. Kdyţ vycházel z vězení, nechtěl se pomstít, necítil zášť. Přitom ztratil patnáct let ţivota za čin, který nespáchal. Toto je pouze jeden příklad z mnoha, který se stal a troufám si tvrdit, ţe není ani zdaleka poslední. Takové neoprávněně odsouzené osobě zůstane jen víra a naděje, ţe jeho nevinnost bude jednou prokázána a případ objasněn. Co je vlastně obsaţeno v těch dvou slovech, která odsoudí nevinného za čin, který nikdy nespáchal? Justiční omyl je pochybení, kterého se při rozhodování dopustí soud. Nejedná se přitom o chybné posouzení právních otázek, ale o posouzení skutkového stavu. Právě moţnost justičního omylu je jedním z nejčastějších argumentů odpůrců trestu smrti. I při existenci minimálního procentuelního výsledku chybných soudních rozhodnutí je jistější nechat vraha doţivotně ve vězení neţ zbavit ţivota nevinného. Po prokázání této nenapravitelné chyby by totiţ byla spravedlnost hlásaná soudy 25
napadnutelná z hlediska právního a etického. Musíme si ale uvědomit, ţe spravedlnost soudu nemůţe a nebude nikdy neomylná, neboť trestní řízení jsou vedena lidmi, kteří se mohou dopouštět chyb a nesprávných rozhodnutí. "Americký stát Texas zřejmě nechal v roce 1989 popravit nevinného muţe. Vyšetřovatelé při hledání brutálního vraha zaměnili nevinného Carlose DeLunu s pravděpodobných pachatelem Carlosem Hernandezem, ukázala rozsáhlá studie právních odborníků z americké Columbijské univerzity. DeLuna po celou dobu vyšetřování případu tvrdil, ţe je nevinný." 13 Toto je další ukázka mylného a nenavratitelného soudního rozhodnutí. Je to ukázka justiční vraţdy, kdy je trest smrti udělen nevinné oběti. Ve srovnání s justičním omylem, při justiční vraţdě si jsou zástupci soudu vědomi, ţe jimi odsouzený je nevinen. Známé jsou především ve spojení s diktaturou, kdy výpovědi svědků a další důkazy byly k odsouzení naprosto nedostačující či dokonce smyšlené. Nechci nyní na tomto místě rozebírat politické tresty smrti, smrt za špionáţ, velezradu či vzpouru. Jedná se mi o tresty smrti za brutální a chladnokrevnou vraţdu. Nejrůznější průzkumy veřejného mínění dle výsledků po dlouhá léta ukazují, ţe veřejnost je pro znovuzavedení trestu smrti. Mnozí se ale za svůj názor stydí, jiní ho neumí obhájit. Ozývají se hlasy, ţe absolutní trest neměl být nikdy zrušen a občanům měla být nabídnuta volba rozhodnout o tak závaţné otázce v referendu. Myslím, ţe není troufalé tvrdit, ţe časem bude odpůrců ubývat. Společnost si totiţ přestává váţit toho nejcennějšího, co nám bylo poskytnuto, a to ţivota.
13Justiční omyl, v Texasu popravili zřejmě nevinného. Aktuálně.cz[online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=744966
26
3. Druhy trestu smrti Jiţ jsem zmínila, ţe smyslem trestu smrti bylo odstrašení potencionálních zločinců od jejich činů. Zločinců, kteří porušili pravidla společnosti a nerespektovali daný řád. Po bliţším zkoumání se kaţdý z nás musí zhrozit, jak je celá naše historie protkána těmi nejbrutálnějšími a nejstrašnějšími způsoby provedení trestu smrti, jak ukončit ţivot člověka. Popis druhů definitivního konce ţivota nalezneme jiţ ve starořímských zákonících. Podoby se postupem let měnily, mnohdy uţ se nejednalo o usmrcení, ale o co nejdelší utrpení provinilce, které mělo být odstrašením pro další případné zločince. Pro lepší pochopení jsem vybrala z mého pohledu ty nejbrutálnější metody, které vedly k nepředstavitelnému utrpení, bolesti a zneuctění lidské bytosti. Jiţ několik staletí před naším letopočtem se vyţívaly nejen země Orientu ve stahování z kůţe. Lidskou kůţí pak byla často potahována křesla panovníků. Tento trest byl výsadou soudců za jejich nespravedlivé rozsudky. Ve starověku byl tento způsob vykonáván na cizoloţných ţenách. Středověká Evropa od této barbarské metody částečně opustila, přesto touto mučivou smrtí zahynul Pierre Basile, kdyţ zranil střelou z kuše anglického krále Richarda Lví srdce. Dochované záznamy v kronikách popisují jeho zohyzděné tělo jako jednu krvácející ránu. Mezi nejodpornější druhy exekuce patří naraţení na kůl. Kromě orientálních a asijských národů, jej s oblibou vyuţíval ruský car Ivan Hrozný. Tento trest se postupně rozšířil do Afriky, Evropy a Střední Ameriky. Nejčastěji byl udělován za vraţdu dítěte či povstalectví. Oběti nabodnuté na kůl trpěli bolestmi i po několik dní. Vylepšení v podobě kůlu s oblou špičkou, který způsobil ještě bolestnější umírání, neboť vnitřní orgány byly pouze stlačovány, byla uţ jen další ukázkou lidské brutality. Technika vpravení kůlu do těla se nelišila. Odsouzenec leţel břichem na zemi, nohy měl roztaţené a ruce pevně svázané. Kůl byl do těla vráţen řitním otvorem a zatlučen do hloubky 60 cm. "Pak je kůl i s odsouzencem vsazen do připravené jámy, vzpřímen a vahou viníkova těla proniká stále hlouběji, aţ nakonec vyleze podpaţím, hrudí, zády nebo ústy…."14
14
7 nejděsivějších trestů smrti napříč historií. History Revue [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.knihy-a.cz/7089/7-nejdesivejsich-trestu-smrti-napric-historii
27
K jiţ zmiňovanému Orientu se k další metodě usmrcení řadí Řekové, Peršané a starověcí Egypťané. Především za homosexualitu a jiné vyznání byli viníci rozřezáni zaţiva pilou. Milovník násilí, římský císař Caligula, se v popravách tímto způsobem doslova vyţíval. Dříve byli oběti dáváni do velkých dřevěných beden a ve výši pasu rozříznuty. Pomalejší a krutější způsob bylo však podélné řezání, charakteristické pro homosexuály. Odsouzenec byl pověšen za nohy a řez začal v tříslech. Větší muka jsou zaručena díky okysličení mozku a nahromadění krve v hlavě. Vědomí je většinou ztráceno, kdyţ se pila prořeţe do břišní oblasti. Pokud někdo doufá, ţe je nemyslitelné se s tímto způsobem setkat v dnešním světě, je na omylu. V období Velké francouzské revoluce trestají rozřezáním republikánské vojáky za jejich nelítostné běsnění obyvatelé napadaného kraje. Posledními popravami, ve kterých hlavní roli sehrála pila, byly popravy nacisty v roce 1940 během německé okupace Francie. Výčtem výše popisovaných praktik nejsou zdaleka popsány ty nejzazší lidské nechutné praktiky, které byly pouţívány k týrání, jejímţ vysvobozením se stala smrt. Přesto je k zamyšlení, kde se v lidech bere taková chuť zabíjet a mučit? Moţná právě ty nejnepředstavitelnější techniky, jako bylo rozpárání břicha a následné vyjmutí vnitřností, lámání kolem, utopení, zahrabání zaţiva či pomalá smrt v temnotě, měly zabránit v šíření trestné činnosti, měly slouţit jako nástroj strach a vidina ukrutné bolesti měla za úkol nastolit pořádek a strach. Po dlouhá staletí byly vylepšovány postupy, na jejichţ konci bylo jediné, a to mučivě bolestná smrt viníka. Lidská představivost v tomto ohledu nezná mezí, coţ dokazují pouţívané způsoby a neustálé inovace smrtících nástrojů. Člověk vyuţil za ta léta veškerých svých znalostí a inteligence, jen aby bylo umění zabíjet povýšeno na nejvyšší moţný stupeň. Velký pokrok ve vývoji v mučení zaznamenala Francie. V dobách absolutní monarchie byl trest smrti stanoven pro 115 deliktů. Nejobvyklejším způsobem popravy bylo do roku 1792 pověšení, neţ byla zavedena gilotina. Šlechtici měli nárok na čestnou smrt stětím, lámáni v kole byli lupiči, velezrada byla potrestána čtvrcením, kacíři byli jako ve zbytku Evropy upalováni a smrt uvařením v horké vodě postihnul padělatele peněz. Jedno měly tresty společné. Staly se zvrhlým potěšením pro veřejnost a vyznačovaly se brutalitou doprovázenou kombinací dalších způsobů mučení oběti. Snad nejkrutější popravou v historii lidstva je mučení a následná smrt katolického atentátníka. Francoise Ravaillac zavraţdil francouzského krále Jindřicha IV. dne 14. května 28
roku 1610. Nejdříve byl mučen španělskou botou. Vráţené klíny do nohou způsobující trhání masa a lámání kostí, drcení kloubů přiměly Ravaillaca k přiznání zločinu. Přesto nebyl ušetřen dalšího mučení. Na popravišti byl připoután k rámu mající tvar kříţe a jeho ruka byla vloţena do zvláštní pece a společně s mečem, kterým bodl krále, upálena. Poté mu kati kleštěmi a rozţhavenými pinzetami pálili prsní bradavky, svaly na stehnech a paţích a při tom vytrhávali kusy masa. Do ran mu nalévali olej, síru a smůlu. Nakonec byl přivázán ke čtyřem koních, kteří měli jeho tělo roztrhat. Ani to však nestačilo a kati museli naříznout svaly na stehnech a pod paţemi, aby Ravaillac za příšerných bolestí konečně zemřel. Torzo těla bylo přítomnými diváky rozřezáno na malé kousky a zbytky spáleny. S příchodem Francouzské revoluce se přistupuje k humánnějším způsobům popravy, neboť mučení je povaţováno za přeţitky z dob feudalismu. Téměř dvě staletí charakterizuje popravčí stroj, nesoucí název podle propagátora a lékaře Dr. Josepha Ignace Guillotina. Gilotina byla symbolem milosrdné smrti, kdy je hlava odsouzence setnuta ve velké rychlosti sekyrou a tento bezbolestný způsob, přirovnávaný k ovanutí větru, je brzy rozšířen do celé Evropy. Veřejné popravy gilotinou se ve Francii vykonávaly aţ do roku 1939. Opuštění od tohoto specificky francouzského nástroje nastává roku 1981, kdy byl absolutní trest definitivně zrušen. Jako první stát zrušilo trest smrti roku 1786 Toskánsko za vlády císaře Leopolda II. Na americkém kontinentě se tak stalo později, konkrétné roku 1846, a první zemí byl americký stát Michigan, poté roku 1853 Venezuela a o čtrnáct let později Portugalsko.
3.1. Transformace praktik ve vývoji trestu smrti V pozdním středověku souviselo vykonání rozsudku smrti s tehdejším způsobem myšlení. Trest se rovnal odplatě a cílem bylo zbavit se viníka. Typická pro tuto dobu byla izolace z komunity, pozůstatek z raného a rozvinutého středověku. Trest smrti postihnul jen zřídkakdy příslušníky aristokracie. Smrt našli v hladomornách či byli zazděni. Výjimkou byly zloději z vyšších kruhů a loupeţiví rytíři, kteří byli veřejně popravovány ve velkých městech. Nejčastějším způsobem popravy bylo stětí sekerou či mečem. Oběšení nebo zavěšení na hák se pouţívalo jen ve zvláštních případech. Typické pro Itálii, Francii a německé země jsou popravy upálením. Na popravních místech se většinou nacházely trvale umístěné špalky, 29
hranice či šibenice. Vzrůstající rozmach vědy a kultury neměl na výkon trestu smrti ţádný vliv. Naopak lidé vymýšleli nové krutější způsoby mučení inspirované antickými státy. Trest jiţ nebyl chápán jako Boţí spravedlnost, byl drsnou odplatou pachatele za jeho činy. V době humanismu je absolutní trest paradoxně velmi krutou pomstou a odsouzenými na smrt byli velmi často přední humanisté. Velký rozmach trest smrti nastal v 16. století díky náboţensky rozpolcené Evropě. Svatá víra byla šířena nekonečnou likvidací jinověrců. Symbolem pro tuto dobu se stal oheň a nespočet hořících hranic po celém evropském kontinentu. Nekonečné boje katolíků a protestantů především v Nizozemí a Itálii, jsou poznamenány zneuţitím trestu v politickém boji obou táborů. Pouze ve Francii převaţuje nad popravními a soudními procesy metoda politické vraţdy. Díky trvajícím konfliktům s Osmanskou říší ovlivňovaly jihovýchodní Evropu orientální způsoby výkonu trestu smrti. Turci hojně rozšířili nabodávání obětí na kůl, způsob jiţ dříve pouţívaný středoasijskými kočovníky. Evropa začíná znovu pouţívat praktiky, které měly zůstat dávno zapomenuty jako je poprava rozřezáním, staţení z kůţe či rozdrásání. Byli to právě křesťané, kteří tyto způsoby velmi rychle přijali za své a s oblibou je pouţívali. Ani v období po třicetileté válce neubylo mučení a viníků odsouzených na smrt. Poprava byla veřejností brána jako divadlo s precizně vypracovanými detaily. Mučicí nástroje se staly hlavními rekvizitami a vrcholem byla smrt, které předcházelo dlouhé moučení jako součást děje. Vrcholem sadistickým praktik byla první polovina 18. století. Bohuţel předem myšlený výchovný účinek měl spíše kontraproduktivní charakter. Obratem v myšlení společnosti nejen v oblasti výkonu nejvyššího trestu byly v 18. století osvícenské proudy, které nabádali k omezení trestu smrti. Ten by měl být pouţit pouze v případech bez moţnosti nápravy delikventa. Osvícenští myslitelé kritizovali nelidské mučení a mnoţství vykonávaných poprav. Ušetřen nezůstal ani stát, který nese vinu za svoji neschopnost nastolit řádné podmínky zabraňující k páchání trestné činnosti. Tyto myšlenky mezi lid rozšiřovali panovníci doby, především syn rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie Josef II. Veřejné popravy se stávaly polovojenským aktem. Jiţ neslouţili k odstrašení obyvatel, ale ukazovaly humánní zacházení dle zákona.
30
Obrovským pokrokem v dějinách trestu smrti bylo zavedení poprav gilotinou za doby Velké francouzské revoluce. Tento humánní a rychlý popravčí nástroj umoţňoval masovou likvidaci politických nepřátel bez ohledu na jejich postavení. Tímto způsobem bylo zbaveno ţivota přes 40 000 obětí. S koncem revoluce a příchodem vojenského napoleonského období se začíná pouţívat k výkonu trestu poprava zastřelením, mající mnohdy formu politického procesu nebo justiční vraţdy. Zastřeleni jsou poraţení generálové a atentátníci na panovníky. V 19. století, kromě válečných období, začíná Evropa od vynášení hrdelních rozsudků ustupovat. Ve Francii se stále popravuje gilotinou, ostatní státy upřednostňují pověšení. Revolucionáři a vojenští delikventi jsou zastřelení. Konec 19. století se nese v duchu opouštění od absolutního trestu, který je nahrazen trestem výjimečným. Vzácností jsou veřejné popravy, ty probíhají především v areálech věznic. Při podrobnějším bádání bohuţel zjišťujeme, ţe zabíjení a smrt mají vlastní pravidla, způsoby a speciální techniku, a nechybí přitom brutalita, jedinečnost aktu a nekonečná vynalézavost. Pro názornost uvádím několik vylepšených způsobů usmrcení. Například kůl odsouzence se postupem času stával stále zaoblenějším. Při setnutí byla sekyra nahrazena mečem. Ţelezný obojek se šrouby nahradil škrtící provaz. Takto bych mohla pokračovat, ale výsledkem bude stále jedno jediné zjištění. Cílem bylo vţdy poníţení, utrpení a bolest. Trest smrti byl a je po staletí nejvyšším moţným trestem, ale je to i ukázka kruté tváři společnosti, které dává zákon svým rozhodnutím poţehnání k provedení smrti. Následujícími příklady provedení trestu smrti bych chtěla poukázat, jakým směrem se ubíraly lidské myšlenky a originalita, a zároveň jak souvisely současné tresty smrti s těmi z dob dávno minulých.
3.2. Stětí Princip trestu spočíval v přeseknutí krku, při kterém se hlava oddělila od těla. V porovnání s ostatními druhy trestů, se tento povaţoval za mírný, prostý trest smrti. Mnozí vládci a panovníci upevňovali počtem setnutých hlav svoji moc. Například Karel Veliký ve snaze obrátit Sasy na víru, nechal tímto způsobem usmrtit najednou čtyři tisíce občanů. Další panovník Richard Lví srdce nechal setnout hlavy téměř třem tisícům muslimů pod 31
průhlednou záminkou, ţe nebylo dost rychle posláno výkupné. Bezesporu absolutním vítězem je čínský císař Š´Chuang-t´i, zakladatel Velké zdi, který pro upevnění své moci a vlády, nechal setnout roku 234 př. n. l. přes sto tisíc hlav. V německých státech, Anglii a Rusku se začala pro setnutí hlav pouţívat sekyra, zbytek evropských států vyznával sílu meče. Od 12. století začaly být pouţívány stínací stroje, z nichţ nejznámější je gilotina. "Poprvé byla pouţita v Paříţi 11. dubna 1792 a od té doby aţ do zrušení trestu smrti byla ve Francii pouţívána jako oficiální popravčí nástroj."15 Mučivější způsob byl pouţíván v Číně, Persii a Indii, kdy kat do oběti sekal a způsoboval trţné rány. Zabití způsobilo spíše neţ stětí ořezávání. Velmi důleţitá byla zručnost a soustředěnost kata. V opačném případě mohlo dojít pouze k těţkému poranění trestnaného, které způsobilo pobouření přihlíţejících. Ti pak mnohdy kata zmrzačili či zabili. Velký um byl vyţadován v Číně, kde bylo velmi rozšířené stětí hlavy ve stoje. Tímto způsobem byly ale popravovány pouze významné a váţené osoby. Postupně bylo stětí nahrazováno pověšením.
3.3. Pověšení Pouţívalo se jako hrdelní trest téměř u všech národů, byl to jeden z nerozšířenějších způsobů popravy od 19. století a dodnes je pověšení pouţíváno ve více neţ osmdesáti státech. V kaţdé zemi se způsob mírně lišil, ale princip zůstával vţdy stejný. Trestanec byl nejprve zváţen, to kvůli délce provazu. Pokud byl provaz příliš dlouhý, mohlo dojít k oddělení hlavy od těla. Naopak při příliš krátkém provazu mohlo nastat několikahodinové dušení. Smyčka byla namazána voskem či mýdlem, aby nedošlo k pruţení. Odsouzenému byly před popravou svázány ruce a nohy, zavázány oči a kolem krku se umístila smyčka. Princip oběšení je zcela jednoduchý. Ve stahující se smyčce visí tělo za krk a vlastí vahou způsobuje zadrhnutí a přerušení ţivotních funkcí. Stlačení vyvolává přerušení krevního oběhu a odkrvení mozku. Při některých postupech můţe být přerušena mícha a zlomeny krční obratle či uzavření dýchacích cest. Upadnutí do bezvědomí nastává okamţitě. Srdce se na okamţik zastaví do devadesáti sekund. Po obnovení činnosti, je pulz nepravidelný a
15
SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008, s. 221-221. ISBN 978-807388071-2.
32
velmi slabý. Křeče, postihující zejména dolní končetiny, přestávají po dalších dvou minutích a pulz je výrazný, leč nepravidelný. Po deseti minutách od začátku škrcení je nevratně poškozen mozek a nastává smrt. Doprovodnými znaky je překousnutí jazyka, krvácení z nosu a uší nebo uvolnění tělních tekutin. Tělo oběti se propadlo do předem připraveného poklopu. Často se stalo, ţe dílo se nepovadlo napoprvé. Proto byly vymýšleny nové a jistější techniky jak lépe uvázat smyčku či jak trhnout provazem. Odsouzenci byli věšeni i za údy, které byly dále spalovány ohněm či okousávány psy. Smrt nenastala většinou okamţitě, ale trestaný byl vystaven mučivé bolesti ještě několik hodin po samotném aktu. To bylo způsobeno nevhodně volenou délku provazu, příliš silnými krčními svaly odsouzence či nesprávným upevněním smyčky, kdy nedošlo k rychlému přelomení krčních obratlů, a oběť byla vystavena nekonečnému dušení. "V některých zemích celou popravu uměle prodluţovali. V Turecku nechávali ještě v 19. století odsouzencům volné ruce. Ti se pak snaţili chytit provaz za hlavou a vytáhnout se za něj, dokud je neopustili síly a nepadli dolů. Následovala pak dlouhá agonie. V Evropě bylo zvykem ponechat těla popravených zavěšená, dokud neshnila. Vznikaly tak dokonce speciální šibenice určené právě k jejich vystavení, a ty si nemůţeme plést s šibenicemi uţívanými k věšení. Věšeli na ně oběšence, kteří tvořili většinu vystavených mrtvol, ale i odsouzence popravené jinými způsoby."16
3.4. Ukamenování Ukamenování je známo jiţ z biblických časů a bylo pouţíváno především v rané fázi vývoje společností téměř po celém světě. Cílem tohoto trestu je usmrcení viníka házením kamenů. Poprava měla svá přesná pravidla, mnohdy ještě vylepšená pro mučivější a bolestnější pomalou smrt. Odsouzenec byl přivázán ke kůlu či kříţi, v některých případech byl dán do uzavřené ohrady. Zvláštností bylo, ţe kameny, mnohdy těţké i několik kilogramů, mohli po oběti házet příbuzní, známí a přihlíţející dav. Netřeba dodávat, ţe rychlá smrt byla spíše výjimkou. Velmi často byly zlámány kosti, tělo potlučeno a konec utrpení nastal aţ proraţením lebky a zasaţením mozku. "Uzákoněno ukamenování jako trest smrti bylo v
16
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 210-210. ISBN ISBN80-8618205-3
33
sedmi muslimských zemích za cizoloţství a sexuální delikty, jako homosexualita, sodomie, tj. za delikty, které jsou podle islámského práva šaríji namířeny proti Alláhovi. S výjimkou Íránu jsou přesto tresty tohoto typu zřídka vyuţívány."17
3.5. Bičování Jiţ Ţidé, Egypťané, Římané a další národy znali a hojně pouţívali sílu biče. Bičování se mnohdy stalo pouze vedlejším trestem v kombinaci s jinými druhy mučení. Byl to však i velmi krutý hrdelní trest, který s jistotou odsouzeného usmrtil. Příkladem je tisíc ran rákoskou ve starověkém Egyptě. Vynalézavost jednotlivých národů neznala mezí. V Římě byly pouţívány důtky z býčí kůţe, ve Španělsku svázané z provázků. Jistou smrt bez dalšího nutného mučení oběti představovaly důtky zakončené olověnými kuličkami nebo ovčími kůstkami. Rozsekaná a roztřepená kůţe, přeměněná na kaši, začala pod mnoţstvím ran odpadávat. Nejhrůznější ze všech důtek byla ruská knuta, tvořená z koţených pásků a zdobená kovovými kuličkami. "K bití musíme ještě připočíst různé údery dlaní, rány pěstmi a kopy, které se k trestání či mučení lidí pouţívaly odnepaměti."18 I bití holemi, obušky a klacky spadá do trestu bičování, avšak zde je moţné počet ran a jejich sílu dle potřeby stupňovat.
3.6. Popravení Popravy mohly přivodit velmi rychlou téměř okamţitou smrt, například v případě gilotiny nebo správně naučeným setnutím mečem. Známé jsou ale spíše ty způsoby, kdy strašlivá muka mohou trvat i několik dní. Velkou roli při popravách hrála zvířata. Vyhladovělí býci, psi, kočky, koně, krokodýli anebo sloni byli jistou zárukou usmrcení. Ve starověku se smrt dokonce zakomponovala do divadelních představení a za přítomnosti přihlíţejících tak oběť byla usmrcena, uštvána, rozsápána nebo usmýkána šelmami jakou součást děje. V Indii byla pouţívána síla slonů, 17
CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004, s. 17-17. ISBN 80-7229-107-6
18
SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008, s. 133-133. ISBN 978-80-7388-071-2
34
jinde dravci a mravenci. Snad nejzvrhlejší způsob představuje obrácená nádoba s krysami či jinými hlodavci, která se poloţí na odsouzencovo břicho. Vyhladovělá zvířata hledají cestu ven a smrt způsobená rozsáhlými vnitřními zraněními se stává vysvobozením. Symbolem dalšího způsobu popravy se stal kříţ. Málokterý věřící nejrozšířenějšího náboţenství světa se pozastavuje nad tím, ţe je takovým způsobem uctívána věc, která u jiných států vzbuzovala po staletí hrůzu a odpor. Ukřiţování se pouţívalo nejen v římské a řecké říši, ale i v Egyptě, Persii a Fénicii. Ke kříţi se trestaný přivazoval, častější je ale způsob přibití hřebíky za ruce i nohy. Pokud si někdo myslel, ţe smrt nastala díky vykrvácení, je na omylu. Jelikoţ byly nohy ponechány bez podpěry, ukřiţovaný mohl dýchat jedině tak, ţe se snaţil přitáhnout za paţe. Tím se svaly prudce stahovaly, ale hrudní koš se nemohl vyprázdnit. Konec udušením byl jasným závěrem tohoto nelidského utrpení. Velmi oblíbeným nástrojem popravy se stal oheň. Zmínky o upálení či uvaření nalezneme jiţ v Chammurapiho zákoníku a ve staroindickém právu. Převáţné většině se ale vybaví středověk s kacíři, čarodějnicemi a nespočtem hranic, které téměř po celé Evropě dohořely aţ počátkem 19. století. Oběti, často i nevinné, se zadusili oxidem uhelnatým či dostaly infarkt z přehřátí organismu. Méně časté neţ hořící hranice bylo pomalé uvaření v kotli s vodou, olejem nebo dehtem. Naraţení na kůl, snad nejstrašnější způsob usmrcení, pouţívaly nejčastěji asijské a orientální národy. Podstatou bylo zarazit kůl do těla odsouzeného a vyčkávat, dokud v děsivých bolestech nezemře. Kůl se vráţel ve většině případů do těla řitním otvorem, který byl obvykle naříznut noţem. Způsobená bolest byla velmi bolestivá, jelikoţ kůl procházel tělem po milimetrech a zaoblený hrot nezpůsobil velká poranění vnitřních orgánů, pouze jejich stlačení. Po několika dnech vyšel kůl ven břichem, zády, hrudí podle toho, kudy byl do těla zaveden. Číňané, proslulí svou krutostí, tento způsob popravy ještě vylepšili. Do spodku těla oběti nejprve zavedli dutý bambus, do kterého pak zarazily rozţhavenou tyč.
3.7. Zastřelení S objevením střelných zbraní se začala praktikovat nová technika poprav. " Zastřelení je v současné době nejobvyklejším způsobem popravy. Odhaduje se, ţe v roce 2001 bylo zastřelením popraveno 2500 lidí; většina z nich v Číně, kde je zastřelení nejoblíbenějším 35
způsobem. Zastřelení je zákonným způsobem popravy v 70 zemích a ve 42 z nich je způsobem jediným. V některých případech, například v Egyptě, je zastřelení vyhrazeno příslušníkům ozbrojených sil."19 Na počátku se pouţívaly arkebuzy, těţké střelné zbraně z období renesance, později lehčí muškety. Dle historiků střelné zbraně nahradily dříve pouţívané luky a šípy. První popravy se nesly ve znamení nepřesných mušek. Střelba početné popravčí čety musela být často opakována, a to do počátku 19. století. Smrt zastřelením byla výsadou vojáků, civilistům byla umoţňována jen velmi výjimečně. Pro úspěšnou a rychlou popravu byl nutný přesný výstřel a snadný cíl. Smrt nastává zasaţením ţivotně důleţitého orgánu, centrálního nervového systému či vykrvácení. Aby byl výstřel co nejúčinnější,
byly
zřízeny
popravčí
čety,
dříve
mnohačlenné
z
důvodu
vyšší
pravděpodobnosti správného zásahu. Zastřelení se dodnes pouţívá ve velkém měřítku v zemích, které trest smrti nezrušily a aktivně jej dále vyuţívají. Přesto se nabízí otázka, zda je tento způsob neomylný a humánní.
3.8. Zardoušení Odsouzenec podobně jako u oběšení umírá zadušením. Je zde však několik odlišností. Především je nutné oběť znehybnit. Ta má po svém skonu opuchlou tvář a na krku stopy lézí. Tento hrdelní trest opět pouţívaly antické národy, Ţidé a celá řada orientálních a asijských zemí. Uškrcení bylo z evropských států charakteristické pro Španělsko, Rakousko a Uhry počátkem minulého století a pro Itálii za období fašismu. Jak jiţ bylo pro Číňany typické, i v tomto případě byla ukázána jejich krutost a škrcení trvalo aţ několik dní. Hlava trestaného byla dána do kulatého otvoru v prkně. Odsouzený pak visel několik desítek centimetrů nad zemí a čekal na pomalou smrt za nepředstavitelných bolestí. Pro větší muka byla na nohy přivázána závaţí, dle soudního rozhodnutí. Mnoho vykonaných vraţd bylo prováděno bez vědomí soudu. Byl to vhodný způsob zbavit se tak nepohodlných osob a absencí jakýchkoli dalších nástrojů.
19
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 174-174. ISBN 80-735-2021-4.
36
3.9. Elektrické křeslo Nápad vyuţít elektrickou energii k usmrcování osob byl pro mnohé známkou pokroku. Vznik elektrického křesla provázel po řadu let boj, kdy na jedné straně stál Thomas Alva Edison se svou teorií bezpečného stejnosměrného proudu a George Westinghouse s proudem střídavým. Nicméně křeslo světlo světa spatřilo roku 1888 a prvním tímto způsobem popraveným byl o rok později Wiliam Kemmler z Buffala, který zavraţdil svou ţenu. "Nechybělo mnoho a první oběť křesla by byla i tou poslední. Počáteční výboj 1300 voltů popálil Kemmlerovi maso, ale po 17 vteřinách stále ještě ţil; teprve další výboj v délce 70 vteřin jeho ţivot ukončil."20 Smrt elektrickým křeslem je typická pro Spojené státy, postup popravy a typ smrtícího napětí proudů se pak v jednotlivých státech mírně liší. Odsouzenec je připoután k pevně ukotvené dřevěné ţidli. Nohy a hlava jsou kvůli eliminaci elektrického odporu oholeny a na místa jsou přiloţeny elektrody, namočené ve slaném roztoku. K popravě se vyuţívá střídavý proud a záleţí na odolnosti umírajícího, kolik voltů a smrtících pokusů je schopen přeţít. Smrt nastává zástavou srdce a paralýzou respiračního systému. Nedokáţu si představit, jak můţe být někdo tak hrůzné podívané dobrovolně přítomen. Tento druh trestu je legální v osmi státech Spojených států.
3.10. Plynová komora Zastánci plynové komory povaţují tento výkon trestu za velmi humánní a pokrokový. Američané, zaslepeni úspěchem elektrického křesla, zavedli do svého seznamu další nový způsob zabíjení, a to popravu udušením v plynové komoře. Spojením techniky a lékařské vědy byl po několika experimentech vybrán jako smrtící nástroj plynný kyanid. Ten téměř okamţitě paralyzuje činnost dýchacích enzymů. Buňky bez přítomnosti kyslíku začnou velmi rychle odumírat a před srdeční zástavou nastává mozková smrt. Obvykle byly plynové komory natřeny na zeleno, s průhlednými okny pro několik desítek přihlíţejících. Při samotném aktu byla místnost osvícena ostrým světlem, které dalo vyniknout oběti v bílé košili. Samotná příprava a zajištění technického postupu byla poměrně sloţitá. Před 20
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004, s. 172-172. ISBN 80-735-2021-4.
37
vypuštěním smrtícího plynu byly několikrát provedeny zkušební testy a nebylo výjimkou, ţe v poslední minutě byl rozsudek pozastaven na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států. Udušení plynem je bezesporu jediná technika popravy, u které se vyţaduje spolupráce viníka. Na domluvené znamení je doporučováno, aby odsouzenec začal zhluboka dýchat, protoţe jedině tak můţe ztráta vědomí nastat po pár vteřinách. "Pro jistotu, ţe je odsouzený skutečně mrtev, je jeho tělo v plynové komoře ponecháno ještě asi třicet minut. Odstranění mrtvoly se řídí přesně stanoveným postupem. Napřed se odsají toxické výpary výpustí ve dně. Nádrţka v podlaze pod sedadlem, kde vznikal toxický plyn, se čistě vymyje proudem vody, jeţ pak odtéká podzemními kanálky. To vše trvá opět asi třicet minut. Teprve pak se otevřou masivní dveře a personál můţe dovnitř."21 Nemají ţádný smysl pokusy prodlouţit si ţivot zadrţením dechu či povrchními mělkými nádechy. Celý proces pak můţe trvat dlouhé minuty při plném vědomí s velkými bolestmi a závratěmi vedoucími k epileptickému záchvatu. Nutno podotknout, ţe potrestaný byl vţdy pečlivě připoután k ţidli a pohled na v křečích se zmítající tělo nebylo jistě příjemnou podívanou. Smrt v plynové komoře se stala symbolem hromadného vraţdění v koncentračních táborech. Před Norimberským tribunálem bylo velitelem tábora Osvětim Richardem Hessem prohlášeno, ţe tímto způsobem bylo usmrceno několik miliónů obětí. Na základě tohoto hrůzného zjištění po druhé světové válce mnoho státu od popravy v plynové komoře ustoupilo. Sedm státu americké Unie však plyn jako smrtící nástroj pouţívá i nadále.
3.11. Jed Poţitím jedu vţdy ohrozíme svůj ţivot. Nebezpečná látka v trávicím ústrojí ničí tkáně a je krví rozváděna do celého těla. Travičství bylo ve starověku posvěcené zákonem jako oficiální způsob popravy a nutno podotknout, ţe to byl způsob velmi oblíbený. Po rozsudku byla odsouzenci poslána dávka jedu z bylin, hojně rozšířených po celé Evropě. Smrtící koktejl zahubil například Sokrata, odsouzeného za kritiky úředních rozhodnutí. Jed se stal vyhledávaným prostředkem u mimosoudních vraţd. Z Itálie se travičství rozšířilo do Francie a počty obětí záhadně narůstaly. Byly dokonce zřízeny samostatné soudy, které se zabývaly
21
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 305-305. ISBN 80-717-6812-X.
38
pouze těmito druhy úmrtí. Některý druh jedu dokáţe svou silou usmrtit i po několika letech a do dneška budí respekt jed Borgiů, pojmenovaný po jednom z nejbohatších a nejvlivnějších šlechtických rodů na území Itálie. Nechvalnou pověst rodu korunovalo nařčení z úkladných vraţd s pouţitím jedu, kterým bylo moţné napustit kusy oděvu, květiny, ovoce či dopisy. Tyto předměty i po letech slouţily jako spolehlivý smrtící nástroj.
3.12. Smrtící injekce Za další humánní způsob usmrcení byla povaţována smrtící injekce. Tato velmi rychlá a bezbolestná smrt nastává aplikací roztoku obsahujícího sloţky, které způsobí ztrátu vědomí, ochablost svalstva a zástavu srdce. Trestaný byl připoután ke stolu a celá procedura byla vykonána za účasti lékaře. Avšak i pod odborným dohledem mohlo dojít k řadě problémů, které způsobila špatně namíchaná dávka smrtícího koktejlu, nemoţnost najít vhodnou ţílu na těle odsouzeného či neschopnost organismu přijmout tzv. pokojnou smrt. Ve spojení s tímto druhem hrdelního trestu se často řeší otázka, zda se lékař nestává katem. Po ostré neustávající kritice vydala americká lékařská asociace prohlášení: "Injekce k ukončení ţivota nemá s lékařskou praxí nic společného. Není nutné, aby tento akt vykonával příslušník našeho stavu."22 Toto prohlášení přesto neslavilo velký úspěch, protoţe pro namíchání roztoku jsou právě lékařské znalosti velmi důleţité. Při špatném poměru můţe nastat několikahodinová agonie, a teprve potom bychom mohli pouţít pro lékaře označení kat v bílém plášti. "Člověk se stane člověkem, aţ přestane zabíjet."23 Ráda bych uvěřila skutečnosti, ţe člověk jiţ nemá dostatek vynalézavosti k vymýšlení nových postupů, a ţe vše barbarské a kruté jiţ bylo vykonáno. Avšak trest smrti a s tím nevyhnutelně spojené mučení a bolest není v současném světě pouhou historií.
22
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 331-331. ISBN 80-717-6812-X. 23
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 14-14. ISBN 80-717-6812-X.
39
4. Historie trestu smrti v českých zemích Stanovení počátku vykonávání trestu smrti na našem území nelze s přesností stanovit. Staří Slované, neţ přistoupili k zavedení absolutního trestu, zastávali jako nejvyšší moţný trest vyhnanství. První zmínky o popravách na šibenicích zaznamenal Kosmas ve své kronice za vlády kněţny Libuše. Souvislé zprávy o vzniku soudnictví na našem území nalezneme ve Fuldských análech z roku 849. Rokování se tehdy účastnili znalci zákona a zvyků. Jelikoţ bylo rozšířeno především právo zvykové drţící se zavedených obyčejů, bylo nutné tyto pojmy rozlišovat. Nový zákon byl vydán pouze v případě nutnosti pozměnit stávající zvyk. Typickým druhem soudního řízení, hojně pouţívaných do konce 14. století, byla ordálová řízení neboli Boţí soudy. Nejrozšířenější byl ordál vody, představitel čistého ţivlu, který přijal tělo provinilce v případě jeho viny. Vzpomínkou nejen na toto období jsou četné vrchy a kopce v blízkosti velkých měst. Místa jako Šibenný vrch, Hrozný vršek, Krkavčí kámen či Galgenberg budou jiţ navţdy spojena s mnoţstvím vykonaných poprav. Právě zde končily ţivoty těch, kteří byli odsouzeni justicí a předány katům. Případů v tehdejších soudních zápisech a smolných knihách najdeme nespočet, a jelikoţ dříve platily velmi přísné zákonné normy, hrdelními zločiny je historie naší země nesmazatelně poznamenána. "Města obdařená privilegiem hrdelního práva mívala několik popravišť. Symbolem spravedlnosti byly především šibenice, na jiných místech se stínalo, jinde se upalovalo. Šibeniční vrchy byly často dominantou krajiny, symbolizovaly moc a mnohá města byla na tato místa pyšná."24
4.1. Středověk a raný novověk V závislosti na vývoji politické a ekonomické situaci se hrdelní soudnictví ubíralo směrem k obecným právním normám, obyčejové právo ustupovalo do pozadí. Od druhé poloviny 13. století příslušelo rozhodování v trestních věcech před zemský soud nesoucí odvozený název od úředních knih neboli zemských desek. V probíhajících procesech se uplatňovalo tzv. 24
ŠINDELÁŘ, Vladimír. Cesta na popraviště: příběhy z českých zemí. V Praze: XYZ, 2012, s. 61-61. ISBN 978-80-7388-698-1.
40
nálezové či obyčejové právo. Toto právo bylo nepsané a navazovalo na obyčeje tehdejší společnosti. Právo se tvořilo nalézáním práva při jednotlivých rozsudcích. Soudce dle vlastního uváţení nalezl vhodné právo a jeho rozhodnutí se stalo obecným nálezem, který byl směrodatný pro další obdobná soudní rozhodnutí. U trestů se objevoval symbolismus, obvyklým způsobem usmrcení bylo stětí, upálení, zahrabání zaţiva či šibenice. Ke kodifikaci šlechtického práva došlo aţ v 16. století. Toto období je významné vydáním Vladislavského zřízení zemského z roku 1500. Stále však platily nálezy a starobylé právní obyčeje. "Zemský soud byl do 17. století první a poslední instancí, proti jeho výroku neexistovala moţnost odvolání. Proces měl obţalovací charakter, proto nebyla běţně uţívána tortura jako prostředek důkazu."25 Systém soudnictví měl v českém stavovském státě velmi sloţitou organizaci. Dle příslušnosti k jednotlivým stavovským skupinám bylo rozlišováno, u kterého soudu bude proces veden. Nejčastěji byly stíhány náboţenské delikty, z nichţ nejproslulejší byly čarodějnické procesy, které byly řazeny mezi delikty narušující základy feudálního státu. Při soudních procesech byly vyšetřovány smyšlené zločiny, výjimkou nebylo udavačství ze stran příbuzných, vyslýchaní byli nelidsky mučeni a obrana nevinných obětí byla velmi omezená. Mučení bylo prováděno opakovaně v několika fázích a výsledkem bylo nedobrovolné přiznání k nikdy nespáchaným činům. Pokud obviněný skončil v mučírně, byl povaţován za vinného a dovolat se pravdy a spravedlnosti bylo nemyslitelné. Ve světě byly čarodějnice pronásledovány po několik staletí, v českých zemích byly procesy tohoto druhu poměrně vzácné. S prvními opravdovými čarodějnickými procesy se setkáváme roku 1622 na severní Moravě. Symbolem období se staly Velké Losiny, v nichţ zemřely stovky lidí. Vrcholem vyšetřování za pomoci nejrozmanitějších mučících technik bylo 17. století. Díky císaři Ferdinandu II. a Obnoveného zřízení zemského z roku 1627 bylo zrušeno stavovské zřízení a nástup absolutismu znamenal přechod většiny soudních rozhodnutí na stát a státní orgány. Pouze příslušný právní úředním měl právo k zahájení řádného, v písemné podobě, trestního řízení.
25
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 339-339. ISBN 807176812x
41
Z důvodu vydání nového hrdelního řádu za vlády císaře Ferdinanda III, jenţ čerpal především z německého práva a vytlačoval zaţité postupy v českých zemích, vydal císař Josef I. Nové útrpné a hrdelní právo. "Mučení bylo rozděleno do pěti stupňů, přičemţ prvním stupněm byla vazba nebo šněrování, druhým pouţití palečnic, třetím španělské boty, čtvrtým ţebřík a pátým pálení ohněm. Problémem nadále byla neohraničená doba mučení, ale i to, ţe soudci nemuseli začínat vţdy mučením ne nejniţším stupni a mohli postupovat podle své libovůle." 26 Stále ostřejší kritika ze strany osvícenců, humanistů, teologů a kněţí zapříčinila v 18. století ústup od mučení. Mučeni však zůstávaly vrazi, členové zločineckých skupin či osoby obviněné z velezrady a vlastizrady. V habsburské monarchii bylo nutné nastolit pevný řád a jednotný postup při vyšetřování pachatelů. Hlavním důkazním prostředkem se stala po vydání hrdelního řádu Marie Terezie tortura. Obţalovaný byl mučen s cílem získat jeho přiznání neboli korunu důkazů. Mučení probíhalo dle daných pravidel, byly jasně vymezeny postupy, stupně a délka utrpení. Tortura byla dovolena pouze u zločinů, za které by hrozil trest smrti. Absolutní trest se prováděl obdobnými způsoby jako v období českého stavovského státu. Prohřešky proti Bohu a panovníkovi byly stále povaţovány za nejhorší moţné zločiny. Pouze na rozhodnutí soudců bylo, jaký způsob vykonání trestu smrti sami vyberou. Jiţ zmiňované čarodějnické procesy byly na ústupu a ten poslední na území monarchie byl z roku 1756. Teprve za reforem Josefa II. čarodějnictví z rakouského trestního řádu zcela vymizelo. Jím vydaný, technicky velmi dokonalý, Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně z roku 1787 ruší trest smrti a po vzoru spisu O zločinech a trestech zdůrazňuje převýchovu viníka za pomocí velmi krutých tělesných trestů. Trest smrti zastřelením byl ponechán za výjimečné přečiny dle stanného práva. Trest smrti byl znovuobnoven roku 1795 po smrti Josefa II. Uděloval se za velezradu či pokus o ni.
26
SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008, s. 106-106. ISBN 978-80-7388-071-2
42
4.2. Vývoj v 19. století Mocný vliv na vývoj trestního práva měl v českých zemích aţ do roku 1949 Zákon o zločinech a těţkých policejních přestupcích vydaný 3. září roku 1803. Trest smrti byl vykonáván výhradně oběšením. Tento zákoník byl novelizován o několik desetiletí později. Novela zákona pod číslem 117/1852 ř. s. nesla název Trestní zákoník o zločinech, přečinech a přestupcích. Důvodem pro trest smrti byl útok na ţivot císaře, za loupeţné zabití, vykonanou vraţdu, úmyslné poškození cizího majetku či za zločin vzbouření a pozdviţení při stanném právu. Přínosem a rozdílem oproti dříve vydanému zákoníku byla jeho přesnost, jasné formulace, stupně deliktů dle moţného ohroţení společnosti a exaktní vymezení trestu. Obviněný zemřel v ţaláři nebo byl oběšen.
4.3. Československá republika Trestní právo bylo za první republiky po roce 1918 převzato z Rakouska-Uherska a na našem území byl i nadále platný rakouský trestní zákoník z roku 1852. Absolutní trest tedy zůstal i nadále zachován, ale byl vykonáván za velmi omezený počet trestných činů, především za velezradu. Soudy měly na základě zákona č. 91/1934 Sb. namísto trestu smrti uloţit trest káznice a to na doţivotí nebo dle závaţnosti činu v délce trvání 15 aţ 30 let. Trest dočasného ţaláře byl ukládán v případech, pokud by byl trest smrti vzhledem k závaţným polehčujícím okolnostem aţ moc přísný. Zákon č. 91/1934 Sb. z. A n., o ukládání trestu smrti a o doţivotních trestech, ze dne 3. května 1934 stanoví dle paragrafu "K § 1. V tomto paragrafu zvyšují se beze změny skutkových podstat trestných činů trestní sazby. Dosavadní trestní sazba na případy vojenské zrady trestné podle § 6, č. 2 zák. na ochranu republiky je těţký ţalář od tří do pěti let, za okolností zvláště přitěţujících těţký ţalář od pěti do dvaceti let nebo na doţivotí. Tato sazba zvyšuje se tak, ţe dosavadní sazba přísnější stává se sazbou základní a na případy kvalifikované, demonstrativně uvedené, stanoví se trest smrti."27
27
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936 [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t0373_00.htm
43
V době trvání samostatného československého státu v letech 1918 aţ 1938 bylo popraveno 15 osob. První prezident, velký odpůrce trestu smrti, Tomáš Garrique Masaryk, omilostnil většinu tehdejších odsouzených a za dobu jeho funkce první hlavy státu bylo potrestáno absolutním trestem pouhých 9 osob.
4.3.1. Protektorát Čechy a Morava Období okupace v letech 1934 aţ 1945 znamenalo silný kontrast s érou humanismu za existence první Československé republiky. Počet vykonaných trestů smrti se rapidně zvýšil po 15. březnu 1939 a v období heydrichiády díky příchodu Reinharda Heydricha, který jako zastupující říšský protektor nahradil Konstantina von Neuratha. Jeho posláním bylo nastolit pořádek a zlikvidovat osoby, které svým chováním a jednáním narušovaly zájmy Německé říše. Z důvodu nedostačující kapacity sekyrárny v Dráţďanech a neekonomičnosti jak finanční tak časové převáţet oběti do podobných zařízení v Berlíně, Mnichově a Vídni, byla pro tento účel zřízena německým ministerstev spravedlnosti pankrácká sekyrárna v Praze. Zde našlo v letech 1939 aţ 1945 smrt minimálně 1079 osob. K popravám se pouţívala gilotina a vojenští zběhové a osoby ţidovského původu byly oběšeny na ocelové traverze s háky. Autorem dochovaných záznamů v popravčí knize byl kat Alois Weiss. Po celá léta zapisoval jména odsouzených s přesným časem vykonání popravy. Proces poprav gilotinou probíhal po dlouhá léta dle stejného řádu, vţdy v úterý a pátek. "Jménem Vůdce a říšského protektora se vaše ţádost o milost zamítá a zároveň vám oznamuje, ţe rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině."28 Těmito slovy začínaly pro vyjmenované poslední hodiny ţivota. Za jediný den bylo moţné tímto způsobem popravit aţ 6 osob. Poslední záznam popravy je s datem 26. 4. 1945. Na přelomu měsíce dubna a května byla gilotina váţící 80 kg rozebrána a spolu se sekyrou vhozena do Vltavy.
28
Pankrácká sekyrárna. Spořilovské noviny [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.sporilov.info/view.php?cisloclanku=2004113001
44
4.3.2. Poválečné období Období po druhé světové válce bych zařadila k temnější kapitole historie českého státu. Mnoho lidí bylo odsouzeno k trestu smrti na základě tzv. velkého retribučního dekretu. Téměř bez moţnosti kontroly docházelo k vraţdám a mučení německých civilistů, ţeny a děti nevyjímaje. Hlavním cílem retribuce však bylo prostřednictvím mimořádných lidových soudů potrestání kolaborantů, okupantů a zrádců. Zákonným podkladem byl Dekret presidenta republiky z 19. června roku 1945. Procesní práva obţalovaných byla před soudy velmi omezena. Lidové soudy byly zřizovány v sídlech krajských soudů a úkolem bylo vydat rozsudek v co nejkratší moţné době. Vynesené tresty smrti byly aţ na výjimky vykonávány do dvou hodin, tedy okamţitě s nemoţností odvolání. V případě nepřítomnosti u soudu byl absolutní trest vykonán do jednoho dne po dopadení odsouzeného. Retribuční soudnictví slouţilo převáţně k likvidaci nevyhovujících osob a výjimkou není ani osobní msta. "Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948 bylo jimi odsouzeno více neţ 33 000 osob. Z toho přibliţně 50% odsouzených bylo německé národnosti, 35% bylo Čechů a Slováků a 15% jiných národností, většinou maďarské. Mimořádné lidové soudy vynesly, kromě mnoha trestů dlouholetého odnětí svobody, také více neţ 730 rozsudků smrti."29 Retribuční soudnictví vyuţila ke splnění svých zájmů a cílů Komunistická strana Československa, neboť kaţdý občan, který byl byť neoprávněně obviněn a předvolán k soudu, ztratil volební právo či práci. Několik desítek tisíc občanů ztratilo tímto způsobem moţnost jít k volbám. Můţeme jen polemizovat, nakolik tato skutečnost domohla Komunistické straně Československa k únorovému vítězství roku 1948. Po oficiálním převzetí moci komunisty byla činnost retribučních soudů do konce téhoţ roku nakrátko obnovena.
4.3.3. Politické procesy Po sovětském vzoru byly v 50. letech 20. století zahájeny s odpůrci nového reţimu komunistické politické procesy. Cílem bylo vystrašení a likvidace nepohodlných osob,
29
, Adolf. , 2002, 295 p. ISBN 80-866-2102-2.
45
psychické a fyzické mučení. Nastalo období pronásledování a utlačování, období strachu a omezování svobody. Nespočet lidí se stalo obětí justičních vraţd a absurdně vykonstruovaných politických procesů. Tisíce osob byly zavraţděny při pokusu o útěk do zahraničí pohraniční stráţí, bezmála 250 tisíc občanů bylo vězněno, vyslýcháno či jiným způsobem omezováno na svobodě.
Kromě klasických věznic, byly budovány lágry,
především v oblastech s moţností těţby uranu. Politické procesy měly právní oporu ve schváleném Zákonu na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. Trest smrti byl i nadále obsaţen v nově vydaném trestním zákoníku z roku 1950. Trest smrti je vykonán oběšením, zastřelením pouze v případě ohroţení státu. Smrt byla zárukou u politických trestných činů a za delikty politického charakteru. Za trestné činy s politickým podtextem bylo obviněno a následně popraveno v pankrácké věznici na dvě stovky obětí. Odsouzený však nezemřel na zlomení vazu, jak by se mohlo předpokládat, ale na udušení, které podle lékařských zpráv trvalo kolem patnácti minut. Poslední politická poprava byla provedena roku 1960 s Janem Bočanem. Novelizací trestního zákona z roku 1956 byly zrušeny četné skutkové podstaty trestných činů, za které byl zákonem č. 86/1950 Sb. nekompromisně udělován trest smrti. Povinností bylo přezkoumat kaţdý vydaný rozsudek, na který by se vztahoval nejvyšší trest. Zcela výjimečným se trest smrti stal roku 1961 díky trestnímu zákonu č. 140/1961 Sb. Absolutní trest se vztahoval pouze na obzvlášť nebezpečné činy a v případě naprosté absence nápravy pachatele. Další novela trestního zákona č. 45/1973 nahradila trest smrti uloţením výjimečného trestu odnětí svobody v délce trvání od 15 do 25 let, pokud bylo soudem shledáno, ţe pobyt ve vězení dostatečně splní svůj účel. Roku 1978 podepsalo 350 osob petici, jeţ byla součástí Charty 77, s ţádostí o zrušení trestu smrti. Posledním odsouzeným k trestu smrti byl na území naší republiky za čtyřnásobnou vraţdu Štefan Svitek dne 2. února roku 1989. Definitivně zrušen byl nejvyšší trest v roce 1990 zákonem č. 175/1990 Sb. Ústavou byl výslovně zakázán roku 1991, konkrétně v čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Kromě toho je Česká republika vázána Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy a ratifikací protokolu č. 6 není opětovné zavedení absolutního trestu dovoleno. Odnětí svobody na doţivotí tak u nás zůstává tím nejvyšším moţným trestem. 46
Zrušení trestu smrti je logickým a přirozeným vývojem práva charakteristickým pro většinu vyspělých zemí. Pro Českou republiku navíc zákaz absolutního trestu vyplývá jako povinnost dána mezinárodním právem. " Zrušení trestu smrti je podmínkou pro vstup do Evropské unie pro kaţdého nově příchozího člena. Není tedy divu, ţe trest smrti se v ţádném členském státě EU nebo Rady Evropy nekonal jiţ od roku 1997. Povinností členských států EU je ratifikovat protokol 6 evropské úmluvy týkající se lidských práv a bezpodmínečně tak zrušit trest smrti v mírovém období. "30
5. Legislativa v České republice Zrušení trestu smrti se po roce 1989 setkalo na území naší republiky s velkou kritikou. Někteří pokládali tento krok za předčasný a společnost se obávala nárůstu kriminality a chtěla absolutní trest zrušit pouze zkušebně. Právo na ţivot patří k nejdůleţitějším základním právům kaţdého jedince. V současné době je nemyslitelné opětovně zavést trest smrti, neboť Česká republika je vázána mezinárodními dohody. Český právní řád garantuje právo na ţivot ustanovením čl. 6 Listiny základních práv a svobod, ve které stojí: "(2) Nikdo nesmí být zbaven ţivota. (3) Trest smrti se nepřipouští."31 V Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se říká: "1. Právo kaţdého na ţivot je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven ţivota kromě výkonu soudem uloţeného trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest."32 Listina základních práv a svobod nepřipouští trest smrti s výjimkou jednání, která nejsou povaţována za trestné. V českém právním řádu jsou jasně stanoveny situace, ve kterých
30
Lisabonská konference o celosvětovém zrušení trestu smrti. Parlamentní servis [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.parlamentniservis.cz/lisabonska-konference-o-celosvetovem-zruseni-trestusmrti2.html 31
Listina základních práv a svobod [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.sbirkazakonu.info/listina-zakladnich-prav-a-svobod/kazdy-ma-pravo-na-zivot-lidsky-zivot-jeho.html 32
Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. In: Dostupné z: http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochranelidskych-prav-a-svobod.html
47
můţe být člověk zbaven ţivota. Jedná se o nutnou obranu, o odvracení nebezpečí v krajní nouzi či o oprávněné pouţití sluţební zbraně, pokud např. občan nereaguje na výzvu policisty. Pokud by byla v právním řádu zanesena euthanasie, vztahovala by se i na tento druh usmrcení popisovaná výjimka. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod trest smrti připouští, ale pouze v době trvání války a usmrcení je povoleno v nutné obraně proti nezákonnému násilí, při útěku nebo zabránění v něm zatčené osobě a při zákonném potlačení vzpoury a nepokojů.
5.1. Novelizace trestního zákona Trestní zákon z roku 1961 byl novelizován 2. května 1990. Tento krok je oprávněně povaţován za nevratné potvrzení zrušení trestu smrti v Československu. Před zmíněným rokem 1990 trestní zákon v § 29 ještě soudu umoţňoval uloţit výjimečný trest - trest smrti. Ten byl nahrazen mimořádným trestem odnětí svobody od 15 do 25 let nebo na doţivotí. Vliv komunistického reţimu byl patrný především u zvláštní části zákona, kdy je důraz kladen na skutky mířící proti republice, hospodářství, podstatě a existenci státu. Trestní zákon, celým názvem zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, byl nahrazen novým trestním zákoníkem, který byl přijat Parlamentem České republiky a ve Sbírce zákonů vyhlášený pod číslem 40/2009 Sb. Účinnost nabyl dne 1. ledna 2010 a hlavním jeho autorem se stal profesor a od roku 1993 současně soudce Nejvyššího soudu České republiky Pavel Šámal. Systematika uspořádání nového trestního zákoníku je v souladu se základními principy svobodné demokratické společnosti a do popředí jsou kladeny trestné činy, které jsou v rozporu se základními právy jednotlivce. Zákoník je rozdělen na dvě části, obecnou a zvláštní s katalogem trestných činů rozdělených do 13 hlav, a zahrnuje 421 paragrafů. Přestoţe jiţ několik let není absolutní trest v naší republice vykonáván a nepouţívání tohoto trest je vázáno mezinárodní dohodou z roku 1992, konkrétně ratifikací jiţ zmiňovaného Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, poţadovala část občanů návrat k nejvyššímu trestu. Vůbec poprvé měla veřejnost moţnost vyjádřit se k novému trestnímu zákoníku, neţ bude předán k projednání parlamentu a vládě. Téměř polovina obyvatel naší země byla pro obnovení trestu smrti. Vysvětlením je spravedlivý trest, odplata a nemoţnost recidivy. 48
5.2. Mezinárodní konvence Absolutním právem kaţdého jedince je bezesporu právo na ţivot. Kaţdý by měl toto základní lidské právo respektovat. Je hluboce zakotveno nejen ve vnitrostátním zákonodárství, ale i na úrovni mezinárodního práva. Na počátku vznikaly v této rovině právně nezávazné akty pouze s doporučujícím charakterem. Později se přistoupilo ke smluvním aktům, tedy právně závazným.
5.2.1. Všeobecná deklarace lidských práv Tento dokument byl přijat Organizací spojených národu roku 1948. Vůbec poprvé se teze o důleţitosti práva na ţivot projevily na mezinárodní úrovni. Nebylo však dosaţeno právní závaznosti, dokonce dle některých teoretiků byla závaznost prohlášena jako právní obyčej. Trest smrti není v Deklaraci výslovně zakázán. Samozřejmě je prosazováno právo na ţivot, avšak v rámci platného vnitrostátního práva jednotlivých zemí trest smrti povoluje. Postupem času byly přijaty doplňující akty, které byly pro státy, tyto akty ratifikující, bez výjimky právně závazné. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod zakazuje diskriminaci a s ní související zásadu rovnosti. S trestem smrti je úzce spjat soudní proces, který by měl dodrţovat zásadu, presumpce neviny, nestrannosti či v jednom z článků zmiňovanou zásadu nulla poena sine lege.
5.2.2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (MPOPP) Tento mezinárodní pakt vycházející z jiţ zmiňované Všeobecné deklarace lidských práv, je dalším z aktů OSN, který byl přijat koncem roku 1966. Cílem paktu je omezit a zrušit trest smrti ve státech, které ho ještě aktivně vyuţívají. Pro tyto státy existuje mnoţství omezení, avšak trest smrti je za některé zločiny povolen s ohledem na vnitrostátní právní úpravu konkrétní země. Vyhlášeným druhým opčním protokolem z prosince roku 1989 k MPOPP bylo zrušení trestu smrti upraveno takto: 49
„(1) Nikdo nesmí být podle jurisdikce státu, který je stranou tohoto Protokolu, popraven. (2) Kaţdý členský stát musí přijmout nutná opatření ke zrušení trestu smrti podle své jurisdikce.“33 Česká republika přistoupila k tomuto Protokolu roku 2004.
5.3. Obecné zásady EU "Podpisem 13. protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech (ECHR) se všechny země Evropské unie (EU) zavázaly k trvalému zrušení trestu smrti za všech okolností. Zavázaly se téţ k uplatňování Listiny základních právu EU, přičemţ "nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven"."34 Roku 1998 se členské státy Evropské unie snaţily zaměřit svoji aktivitu na boj proti trestu smrti. Tou dobou byl trest smrti ve většině zemí EU zrušen, a pokud ne, nebyl jiţ dlouho praktikován. Evropská unie bojuje a je velkým odpůrcem trestu smrti a při svých jednáních se třetími zeměmi ostře prosazuje zrušení tohoto absolutního trestu. Na 10. říjen připadá světový Den proti trestu smrti. EU nepolevuje ze svého úsilí a vyvíjí tlak na země, které ještě neratifikovaly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, aby zrušily trest, který nemá v právní úpravě ţádné země místo.
6. Současná situace ve světě Z tohoto úhlu pohledu lze země rozdělit do několika skupin. První tvoří státy, které trest smrti zcela zrušily. Druhou skupinou jsou státy, které sice absolutní trest zrušily, ale státem nařízené usmrcení člověka si ponechaly pro obzvlášť závaţné zločiny. V další skupině jsou
33
Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989. 100/2004 Sb.m.s. In: [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/zakony/100_2004.pdf 34
Obecné zásady EU v otázce trestu smrti. Přehledy evropských právních předpisů.[online]. 30.09.2010 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/human_rights/human_rights_in_third_countries/r10106_cs.htm
50
zastoupeny státy, které ačkoliv trest smrti ve své právní úpravě nezrušily, jiţ jej několik let nepraktikují. Poslední skupinou jsou pak státy, které tento trest stále aktivně pouţívají. Přestoţe se počet států zakazujících trest smrti za posledních 30 let zdvojnásobil, státem nařízené usmrcení člověka lze vykonávat ve více neţ 55 zemích světa.
Obrázek 2: Mapa trestu smrti ve světě
Zdroj: Trest smrti: Současný stav. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti
Poznámka: Výše uvedená mapa názorně ukazuje státy, ve kterých byl trest smrti zrušen a které ho mají stále zavedený ve svém ústavním pořádku. Státy, jeţ trest smrti zrušily za všechny trestné činy, jsou označeny modře. Zelená barva patří státům, které sice absolutní trest zrušily, ale byl ponechán pro zločiny spáchané za mimořádných okolností, k nimţ například patří válečný stav. Oranţová barva symbolizuje země, které trest smrti oficiálně nezrušily, ale jiţ jej několik let nepraktikují. Růţová barva patří státům popravujících za některé závaţné delikty.
51
Přestoţe ţijeme ve 21. století je mnoho nejen rozvojových států, které stále od trestu smrti neopustily. Nejvíce rozsudků končících smrtí se kaţdoročně vykoná v Číně, Íráku, Saudské Arábii, Íránu a Spojených státech amerických.
Obrázek 3: Přehled zemí podle počtu vykonaných rozsudků trestu smrti
Zdroj: Zpráva o trestu smrti v roce 2011. Amnesty International. © 2012 AMNESTY INTERNATIONAL ČESKÁ REPUBLIKA. [online]. © 2012 Amnesty International Česká republika [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/
Velké mnoţství poprav je vykonáno na lidech za jejich náboţenské či politické delikty nebo příslušnosti k nějaké menšině, s čímţ nesouhlasí i zarputilí zastánci tohoto nejvyššího trestu. Čína je proslulá popravami za pašování drog, hospodářské trestné činy či narušování stability státu. Írán trestá smrtí nepřípustnou sexuální orientaci nebo neţádoucí politické smýšlení. Spojené státy americké pak taktéţ pašování drog či velezradu. V Súdánu jsou 52
trestáni odpadlíci od víry, Severní Korea nepřipouští distribuci náboţenských materiálů nebo špionáţ. Ve Vietnamu hrozí trest smrti za hospodářskou kriminalitu či politickou aktivitu. K nejrozšířenějším způsobům popravy v současnosti patří oběšení (Japonsko, Severní Korea, Írán, Egypt, Jordánsko, Pákistán, Singapur). Dalšími metodami je smrt elektrickým křeslem (USA), zastřelení (Jemen, Lybie, Sýrie, Bělorusko, Čína, Somálsko, Tchaiwan, Uzbekistán, Vietnam, Malajsie), smrtící injekce (USA, Čína, Thajsko) či středověký způsob usmrcení jako je ukamenování (Afghánistán, Írán). Oběť je pevně svázána uprostřed davu lidí. Kameny nesmějí být příliš velké, aby smrt nenastala rychle. Smrt nastává obvykle těţkým poraněním mozku nebo kombinací několika zranění včetně nemoţnosti dýchat. Stětí je typické pro Saúdskou Arábii, kdy je odsouzený sraţen na kolena a popravčí tne do krku mečem. Roku 2011 bylo dle dostupných zdrojů popraveno 676 lidí, na vykonání trestu v celách čekalo 18 750 lidí. Počet poprav ve srovnání s rokem 2010 vzrostl o 149, ačkoliv byly popravy vykonávány pouze ve 20 státech světa. Mezi hlavní způsoby usmrcení jiţ výše zmiňované setnutí, oběšení, zastřelení či smrtící injekce. Nutno podotknout, ţe většina odsouzených se nedočkala spravedlivého soudního procesu a teprve mučením bylo vynuceno přiznání. Největší nárůst poprav byl na Blízkém východě, nejvíce poprav bylo uskutečněno v Íránu a Saúdské Arábii. Odsouzeno k smrti bylo v těchto zemích rouhání, sodomie, cizoloţství, čarodějnictví, obchod s lidskými kostmi či pašování drog. Dle informací Amnesty International byli právě v Íránu odsouzeni k trestu smrti tři osoby mladší 18 let, coţ je podle mezinárodního práva zakázáno. "Od roku 1990 zdokumentovala Amnesty International 82 poprav mladistvých delikventů v devíti zemích: v Číně, Demokratické republice Kongo, v Íránu, Nigérii, Pákistánu, Saudské Arábii, Súdánu, Spojených státech amerických a v Jemenu. Některé z těchto zemí změnily své zákony a s popravami mladistvých jiţ přestaly. Popravy dětských delikventů representují velice malý zlomek z celosvětového počtu vykonaných poprav, které jsou Amnesty International zaznamenávány kaţdý rok. Spojené státy americké a Írán popravily více
53
mladistvých pachatelů neţ zbývajících osm zemí dohromady a Irán od roku 1990 předčil USA o 19 poprav."35 Prvenství v počtu vykonaných poprav má jiţ několik let Čína. Přesné číslo však nelze s přesností určit. Tento údaj je totiţ povaţován za státní tajemství, ale podle prohlášení čínských úřadů země trest smrti rok od roku omezuje. Přesto došlo v zemích vykonávajících trest smrti k určitému pokroku. Nezanedbatelné sníţení vykonaných rozsudků smrti zaznamenaly Spojené státy americké, Tunis, Libanon a například Palestinské území.
6.1. Spojené státy americké Spojené státy americké, ačkoliv se řadící mezi nejdemokratičtější a nejvyspělejší zemi světa, od výkonu trestu smrti neopustily. Přestoţe není tento trest zakotven v ústavních pořádcích všech států, patří USA dle statistik Amnesty International k zemím s vysokým počtem vykonaných poprav. Mezinárodní organizace neustále apelují na zrušení trestu smrti, ale výzvy jsou státy ignorovány a trest smrti si samy zdůvodňují. Odsouzenci na smrt se legálně usmrcují pěti různými způsoby, a to pověšením, zastřelením, smrtícím plynem, elektrickým křeslem či smrtící injekcí. Vyjmenovanými legálními metodami se USA dostává v počtu moţností usmrcení na pomyslné první místo. Ačkoli je snaha o co největší humanizaci při usmrcení odsouzeného, a například smrtící injekce je brána jako ten nejšetrnější způsob, zastávám názor, ţe se stále jedná o popravu, která končí smrtí. Absolutní trest smrti není výsadou všech států USA, jelikoţ není součástí federální legislativy. Kaţdý stát federace, který od absolutního trestu neopustil, si sám můţe zvolit způsob výkonu trestu. Pozitivem je fakt, ţe postupně vzrůstá počet států, které trest smrti odmítají. "Nyní jsou jimi Aljaška, Havaj, Illinois, Iowa, Maine, Michigan, Minnesota, New Jersey, Nové Mexiko, Severní Dakota, Rhohe Island, Vermont, Západní Virginie a
35
Popravy mladistvých od roku 1990. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z:http://www.lidskaprava.cz/student/trest-smrti/clanky/popravy-mladistvych-od-roku-
54
Wisconsin."36 Popravy probíhají nejčastěji ve státu Texas. Právě stát Texas si připsal pro rok 2013 prvenství ve vykonaném trestu smrti injekcí. Prvním letos popraveným se stal Carl Blue za upálení své přítelkyně. Na smrtící dávku čeká ve vězení v tomto státě dalších jedenáct odsouzených. Dle zprávy BBC je v USA ročně popravováno přibliţně 50 lidí, tento počet však stále klesá. Velkému počtu odsouzených je po vynesení rozsudku nejvyšší trest zmírněn, buď vinou omylu či prokázání justiční chyby. Pro tyto případy je v USA zachován dostatečně velký odstup mezi vynesením rozsudku a jeho vykonáním. Většina států provádí usmrcení injekcí, výjimkou jsou snad státy Virginie a Utah, kde se zachoval tradiční způsob popravy, a to na elektrickém křesle či popravčí četou. V posledních letech byl absolutní trest zrušen ve státě Illinois, v Novém Mexiku, New Jersey a New Yorku. Zatím posledním, v pořadí sedmnáctým státem, který zrušil trest smrti v roce 2012, je americký stát Connectitut, a stát Californie se na tento krok připravuje. S velkou kritikou se USA setkává v případech odsouzení k trestu smrti mladistvých pachatelů. Je s podivem, ţe soudy této vyspělé země jsou názoru, ţe popravy pachatelů nejsou v rozporu Ústavou. Zastávám názor resocializace mladistvých, alespoň ve většině případů. Trest smrti povaţuji za nešetrný a zbytečně tvrdý. Nemyslím si, ţe i navzdory vyspělosti země, si většina dětí naplno uvědomuje následky, které mohou svým jednáním způsobit. Je mnoho případů, kdy mladiství páchali trestnou činnost pod vlivem nějaké psychické poruchy. Takovým jedincům by měla společnost odborně pomoci a ne se sniţovat k nelidskému jednání a popravám. Trest smrti byl v USA znovu zaveden roku 1976, za ta léta bylo vykonáno více jak tisíc rozsudků smrti. V současnosti se objevuje ústup od absolutního trestu a nejvyšší tresty jsou nahrazovány doţivotním odnětím svobody. Je to mimo jiné zapříčiněno vysokými finančními náklady na celý proces a velkým mnoţstvím justičních omylů, ke kterým v minulosti docházelo a jistě ještě docházet bude. Díky stále modernějším technikám a metodám lze s přesností určit pachatele trestného činu. Bohuţel se několikrát stalo, ţe na smrt byl poslán člověk, jehoţ nevina byla odhalena aţ za několik let. "První americký vězeň
36
Deník Referendum. V USA po letech opět popravili sporně odsouzeného člověka[online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/11613-v-usa-po-letech-opet popravili-sporne-odsouzenehocloveka.
55
byl díky testům DNA zproštěn viny v roce 1989. Od té doby se mimo jiné touto metodou nevina prokázala u 248 odsouzenců. Sedmnáct z těchto lidí poslal soud dokonce na smrt. Ve 106 z těchto případů policisté po čase identifikovali skutečné pachatele nebo našli nové podezřelé. Zhruba polovina neprávem odsouzených dostala finanční odškodnění, částky se liší stát od státu. Například Florida vyplácí nevinným 50 tisíc dolarů za rok ve vězení. Neprávem obvinění lidé byli většinou odsouzeni na základě špatné identifikace svědky, nedostatečných či špatně provedených forenzních technik (například zkoumání vlasů v mikroskopu, porovnávání chrupu při kousnutí, porovnání otisku boty či krevní testy), popřípadě falešných svědectví atd."37 Justiční omyly by se právem mohly nazvat Achillovou patou justice v USA. Za posledních třicet let bylo nesprávním soudním rozhodnutím odsouzeno přes 130 údajných pachatelů trestných činů. Někteří byli zproštěni viny aţ po několika letech, jsou bohuţel známy případy, kdy pravda vyšla najevo aţ po vykonání popravy. Ţádný právní systém na světě není neomylný. Právě díky testům DNA se zvyšuje moţnost, ţe bude opravdu potrestán skutečný pachatel trestného činu. Nedokáţu si představit myšlenkové pochody, zoufalství a bezmoc nevinného člověka, který tráví léta ve vězení za čin, který nikdy nespáchal. Má jen víru ve spravedlnost a naději, ţe jednou bude tato chyba napravena. Myslím, ţe po propuštění z vězení nemůţe sebevětší finanční odškodnění nahradit léta strávená za mříţemi. Záleţí pak na kaţdém jedinci, zda se mu podaří začlenit se znovu do společnosti a vést kvalitní ţivot. Ţivot, který mohl být nesprávným soudním rozhodnutím ukončen. Bohuţel ne kaţdému je dopřáno dočkat se osvobození a prokázání své neviny. Ani tučné peněţité odškodnění nemůţe pozůstalým nahradit neprávem odsouzeného. Pro mnohé je zajisté nepochopitelné, ţe v dnešní době můţe stále docházet k justičním omylům, které končí nevratným trestem, a to smrtí. Tabulka uvedená níţe ukazuje seznam států, ve kterých byl roku 2012 a 2012 vykonán trest smrti. Je patrné, ţe celkový počet obětí byl po oba sledované roky stejný. Prvenství má v obou sledových letech stát Texas.
37
IDnes.cz: V USA posílají na smrt méně lidí. Je to drahé a prokazují se justiční omyly [© Copyright 1999 – 2013 MAFRA a.s. a dodavatelé Pr]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/v-usa-posilaji-nasmrt-mene-lidi-je-to-drahe-a-prokazuji-se-justicni-omyly-1q3/zahranicni.aspx?c=a091218_133536_zahranicni_ipl
56
Obrázek 4: Počet vykonaných rozsudků trestu smrti v USA
Zdroj: THE DEATH PENALTY IN 2012: Year Death Report. 8 s. Dostupné z: http://deathpenaltyinfo.org/documents/2012YearEnd.pdf
Celková podpora trestu smrti mezi americkým obyvatelstvem zvolna klesá. "Podle letošního průzkumu pro CNN poprvé počet odpůrců poprav přesáhl počet příznivců - proti trestu smrt se vyslovilo 50 procent dotázaných a pro něj bylo 48 procent."38 Přesto se domnívám, ţe tento druh trestu nikdy úplně nevymizí a vţdy se najdou státy, které ho budou v praxi i nadále aplikovat. Na rozdíl od evropské tradice, která trest vnímá jako výchovný prostředek směřující k napravení viníka, trest v americkém pojetí práva má význam odplaty.
38
IDnes.cz: Zpráva [© Copyright 1999 – 2013 MAFRA a.s. a dodavatelé Pr]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/connecticut-jako-sedmnacty-stat-usa-rusi-trest-smrti-pdr/zahranicni.aspx?c=A120405_095641_zahranicni_ts
57
6.2. Čína Číně, nesoucí prvenství kvůli své geografické velikosti, patří i první místo v kaţdoročním počtu popravených osob. Dle oficiálních prohlášení čínských úřadů, které skutečné počty poprav tají jako státní tajemství, dochází v zemi ke sniţování tohoto absolutního trestu. Pravděpodobně by nebyl problém uvést oficiální počty exekucí, pokud by tomu tak opravdu bylo. Bohuţel díky utajování informací ze strany čínské vlády, dochází ke zkreslování statistik a čísla nejsou přesná. Přesto se většina odborníků domnívá, ţe právě Čína popraví kaţdoročně více osob, neţ ostatní státy světa dohromady. Pouze v Hong Kongu a Macau se z důvodu vlastní jurisdikce se trest smrti nepouţívá. Veřejně známé jsou pouze metody, jak se popravy vykonávají. Na přední příčce zůstává zastřelení a od roku 1997 smrtící injekce. Aplikace do těla odsouzeného se provádí ve speciálně upravených mobilních dodávkách. V porovnáních s ostatními zeměmi, jsou exekuce od konečného rozhodnutí soudu vykonávány do jednoho roku. Pouhých sedm dní má odsouzený na odvolání k nejvyššímu soudu dané provincie. Mnohé procesy jsou označovány jako nespravedlivé. Nespočet lidí je odsouzen k smrti bez řádného soudního procesu a za zmínku stojí mnoţství poprav osob mladších 18 let a ţeny. Dříve byly k popravám vyuţívány rozlehlé sportovní stadiony. Některé části Číny vybírají místo popravy aţ těsně před samotným aktem. Není výjimkou, ţe orgány popravných jsou poţívány pro transplantace. Trest smrti byl dříve v Číně stanoven za osmašedesát druhů zločinů. Díky novelizaci trestního zákoníku v roce 2011, byl tento počet sníţen na pětapadesát zločinů. Rozsudek smrti jiţ nepostihne daňové podvody, finanční a nenásilné trestné činy, pašování národních památek či obchodování s ohroţenými druhy zvířat. "Smrtí se nadále budou trestat "pokusy rozštěpit čínský stát, "prozrazování státního tajemství" a "podvracení státu" - všechny tyto trestné činy jsou v čínském trestním zákoníku definovány jen velmi mlhavě."39 Novelizace je v historii Číny jiţ osmou novelizací a je brána jako krok vpřed omezit pouţívání trestu smrti jako sankce. Není například moţné uloţit nejvyšší trest osobě starší 75 let v době konání soudu. Výjimkou jsou pouze trestné činy spáchané s mimořádnou krutostí. Čína se těmito
39
Britské listy: deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví Čína uvaţuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny [online]. 24.8.2010 [cit. 2013-03-23]. ISSN 1213-1792.
58
kroky pravděpodobně snaţí ukázat, ţe má jako moderní a vyspělý stát úctu k ţivotu a ochraně lidských práv. Je jistě chvályhodné, ţe se Čína snaţí sniţovat počty vykonaných exekucí, přesto zůstávají desítky trestných činů, které vedou v případě odsouzení k smrti. Osobně si myslím, ţe právě kvůli nezveřejňování přesných počtů kaţdoročně vykonaných poprav, je na Čínu pohlíţeno v této problematice se skepsí. Moţná si tato velmoc uvědomuje, ţe počty popravených jsou nepřiměřeně vysoké a mají strach z následných reakcí ostatních států a mezinárodních organizací.
6.3. Saúdská Arábie Saúdská Arábie patří mezi státy s kaţdoročně nejvyšším počtem vykonaných poprav. Tato muslimská země vykonala za posledních dvacet let přes 1200 poprav. Toto číslo ovšem není oficiální, neboť úřady země podávají o počtu poprav dosti zkreslené informace. Veškeré dění v této zemi je ovlivňováno islámem. Právní rámec šaría nahrazuje ústavu, občanské a trestní právo. "Šaría není jasně kodifikovaný zákoník, ale typ právního systému zaloţeného na islámských náboţenských textech."40 Trestní zákoník nemá formální formu a vychází z všudypřítomného náboţenství. Přesto je vymezeno, za které zločiny se ukládá trest smrti. Jsou to vraţda, vlastizrada, sabotáţ, obchodování s drogami, násilná loupeţ, znásilnění, sexuální přestupky, cizoloţství či čarodějnictví, pochopitelně do této kategorie spadá odpadlictví od víry nebo zločiny proti Alláhovi. Procesy bývají často nespravedlivé a probíhají bez přítomnosti veřejnosti. Samotný trest je vykonáván veřejně na popravištích ukamenováním, zastřelením či stětím. Odsouzenci mnohdy ani neznají termín popravy a nemají šanci rozloučit se svojí rodinou. Z podstaty náboţenství je i na tomto místě rozdíl mezi muţi a ţenami. Při popravách muţů je obvykle pouţíván meč. Ţeny bývají zastřeleny, aby nedošlo k odhalení tváře, která je i v tuto chvíli zahalena závojem.
40
Šaría. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ar%C3%ADa
59
Saúdská Arábie je neustále kritizována mezinárodními organizacemi kvůli velkému počtu odsouzených mladistvých. Soudy v zemi mohou rozhodnout o plnoletosti dětí, a díky neexistenci zákonného předpisu, jsou mladiství pachatelé na smrt posíláni i nadále. Přestoţe je Saúdská Arábie smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte, veškerá doposud adresovaná doporučení se míjí účinkem. Podle nejnovějších informací se země potýká s nedostatkem katů, kteří vykonávají veřejné popravy. Speciální komise však problém vyřešila v souladu s islámským právem šaríou, a to popravy zastřelením. "Saúdská Arábie je jedinou zemí světa, kde je dosud vykováván trest smrti veřejným useknutím hlavy."41 Nevěřím, ţe právě v muslimských zemích bude trest smrti v blízké budoucnosti zrušen. Ţádná z těchto zemí ani nepodepsala II. opční protokol k Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech a jsem přesvědčená, ţe státům s tak silným náboţenstvím chybí ke zrušení absolutního trestu vůle. Dalším důvodem je s výslovným povolením koránu fakt, ţe trest smrti je v některých případech zcela nezbytný. Tento názor je v muslimské kultuře a společnosti silně zakotven. Zrušení či omezení by bylo moţné pouze prostřednictvím náboţenství, které ale ovlivňuje téměř všechny oblasti ţivota tamních obyvatel.
41
Saúdské Arábii chybějí kati, zvaţuje nahrazení poprav stínáním: Copyright © 2005 - 2013 Eretz.cz. Izrael a Blízý Východ/Eretz.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://eretz.cz/2013/03/saudske-arabiichybeji-kati-zvazuje-nahrazeni-poprav-stinanim/
60
ZÁVĚR Moji bakalářskou práci jsem věnovala trestu smrti. Na počátku jsem vysvětlila teorii trestu obecně a popsala historický vývoj trestu ve světě. Samostatná kapitola byla porovnáním argumentů zastánců na straně jedné a odpůrců tohoto absolutního trestu na straně druhé. Kapitola o vývoji trestu smrti v českých zemích zahrnuje historii výkonu trestu smrti aţ po současnost. Část práce jsem věnovala právní legislativě v České republice. Zmínila jsem i dokumenty na evropské a mezinárodní úrovni, neboť právo na ţivot není předmětem pouze vnitrostátní úpravy. Poslední kapitola pojednává o současné situaci ve světě. Jelikoţ tento druh trestu z právní úpravy mnoha zemí dodnes nevymizel, zaměřila jsem svoji pozornost na země s kaţdoročně nejvyšším počtem vykonaných poprav. Otázka trestu smrti je a stále bude součástí diskusí doprovázená silnými emocemi. Po přečtení několika knih a odborných článků, po několika debatách s mým okolím a hlavně na základě svého vlastního přesvědčení, jsem zastáncem tohoto trestu. Neznamená to však, ţe bych ho aplikovala bez rozmyslu na všechny, byť sebehrůznější a zvrhlejší trestné činy. Je obdivuhodné snaţit se napravit odsouzeného, pokusit se mu vyvrátit jeho vlastní špatné jednání a pomoci mu vrátit se po propuštění z vězení do normálního ţivota. Musíme si ale uvědomit, ţe mezi zločinci jsou i ti, kteří o nápravu nestojí a jejich jediným cílem je znovu páchat trestné činy. V tomto případě nemám na mysli psychicky nemocné osoby, které v podstatě za své chování nemohou. Nabízí se však otázka, proč musela být jejich nemoc odhalena aţ po brutálních vraţdách, aţ kdyţ svým postiţením ohrozili společnost. Trest smrti bych aplikovala pouze u případů, které jsou moţné viníkovi s jistotou prokázat. Jednalo by se především o brutální vraţdy, týrání dětí, znásilňování apod. V ţádném případě bych nebyla pro smrtící rozsudek ve sporných případech, byť všechny okolnosti směřují k jednomu určitému pachateli. Není nic horšího, neţ zmařit ţivot člověka nesprávným a unáhleným soudním rozhodnutím. Zmíním na tomto místě ještě jednou Spojené státy americké, ve kterých je známo několik desítek případů, kdy pravda vyšla najevo aţ po několika letech, kdy nesprávně odsouzení - oběti jiţ neţili. Na trest smrti lidé pohlíţí jako na trest nespravedlivý a nepřiměřený. Postrádá jednu ze základních funkcí trestu, a to nápravu pachatele. Společnost by raději volila alternativní tresty, ale nejsem jistá, zda by splnily poţadovaný účel. Jsem přesvědčená, ţe násilníci, kteří se byť jednou uchýlili k nějakému hrůznému činu, jen tak nepřestanou. Léta mohou ţít v nenápadně v ústraní, ale téměř s 61
jistotou mohu tvrdit, ţe čin, za který byli jiţ jednou potrestáni a následně propuštěni na svobodu, budou opakovat. Podle odpůrců je trest smrti přeţitkem z dob minulých a v našem právním řádu by uţ nikdy neměl mít své místo. Osobně ctím ţivot a právo na ţivot kaţdého jedince. Proč to samé nerespektují bezohlední vrazi? Pokud jsou odhodláni k páchání hrůzných činů, musí počítat s moţností odhalení a s případnou sankcí za své jednání. Spravedlnost však kaţdý měří jinak. I státy, které od trestu smrti ještě neopustily, mají jiné měřítko pro sankce a s ním související potrestání viníka, a je třeba jejich kulturu a zvyky respektovat. Jsou samozřejmě státy, které trest smrti provádí nelidským způsobem kombinovaný s mučením. S těmito tresty, na jejichţ konci je smrt odsouzeného, musím nesouhlasit. Týrání a prodluţování bolesti lidského jedince, ačkoli je jakkoliv vinný, nepatří do současné doby a státy, které od trestu smrtu pravděpodobně nikdy zcela neopustí, by měly přehodnotit způsoby výkonu nejvyššího trestu a uchýlit se k humánním metodám poprav. K nejsilnějším argumentům odpůrců trestu smrti patří etická stránka věci, moţnost omylu a poprava nevinné oběti. Zabitím se společnost dopouští prohřešku, proti kterému bojuje a nesouhlasí s ním. Nevěřím ale, ţe trest smrti sniţuje páchání násilných trestných činů. Současný svět je plný násilí, lidské brutality a neúcty k ţivotu druhých. Zmiňme například současnou Indii a neustále nové a nové případy brutálního znásilňování ţen. Co si takoví pachatelé zaslouţí? Proč pachatele takových trestných činů drţet léta ve vězení a zatěţovat daňové poplatníky? Pokud by měli po čase šanci vrátit se zpět do normálního ţivota, kdo nám dá jistotu, ţe nebudou pokračovat dále v páchání trestné činnosti? Dle statistik dokonce roste počet vraţd ve státech, kde je nejvyšší trest stále v praxi aplikován. Přesto se domnívám, a tím potvrzuji hypotézu, ţe trest smrti je jediným trestem, který dokáţe naši společnost ochránit od nebezpečných trestných činů. Mám tím na mysli zabíjení nevinných obětí, plánované vraţdy či devianty, kteří se ve svém jednání vyţívají a mají z něho potěšení. Pokud si někdo neváţí ţivota jiných, můţeme se domnívat, ţe mu ani na vlastním ţivotě příliš nezáleţí. Ještě dlouho nezmizí z anket a výzkumů veřejného mínění názor na trest smrti. V kaţdé době a v kaţdé společnosti budou proti sobě stát dva tábory s odlišnými postoji. Je na uváţení kaţdého z nás, na čí stranu se přikloní.
62
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY monografie: 1 autor , Karolina. 2005, 231 p. ISBN 978-808-6920-078.
1938. Vyd. 1. Praha: LexisNexis,
BERRY-DEE, Christopher. Sdílené šílenství: zpověď sériových vrahů. Vyd. 1. Havířov: Koala, 2005, 292 s. ISBN 80-903-5207-3. CAWTHORNE, Nigel. Nejznámější veřejné popravy v dějinách. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2009, 316 s. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7362-711-9. DOLÍNEK, Vladimír. Kniha o soubojích. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 2009, 149 s. ISBN 978-80-206-1060-7. DOSTÁLOVÁ, Růţena, Pavel OLIVA a Vladimír VAVŘÍNEK. Řecko. Praha: Libri, 2002, 146 s. Stručná historie států, sv. č. 3. ISBN 80-727-7110-8. GRANT, Michael. Klasické Řecko. 3. vyd. v českém jazyce. Překlad Gerik Císař. Praha: BB/art, 2010, 376 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-7381-789-3. HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, viii, 260 s. Právní monografie. ISBN 978-807-3573-119. CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2004, s. 17-17. ISBN 807229-107-6. KRYL, Miroslav. ISBN 80-723-9042-2.
, 1999, 225 p.
LEWIS, Brenda Ralph. Sérioví vrazi: odhalení nejznámějších případů vraţd na světě. Praha: Naše vojsko, 2012, 187 s. ISBN 978-80-206-1266-3. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha:Svojtka,2004. ISBN 80-7352-021-4. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN80-8618205-3. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, s. 21-21. Teoretik. ISBN 978-808-7212417. OPIE, Robert Frederick. Gilotina. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2004, 189 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-730-3218-X. 63
OVČAČÍKOVÁ, Alena. Zločiny a tresty středověku: skutečné události. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2003, 155 s. ISBN 80-858-3935-0. , Adolf. , 2002, 295 p. ISBN 80-866-2102-2. SCHREIBER, Hermann. Trest smrti v dějinách lidstva. Překlad Tomáš Kurka. Praha: Naše vojsko, 2008, 166 s., 32 s. obr. příl. ISBN 978-802-0609-755. SLUŠNÝ, Jaromír. Historie mučení. Praha: XYZ, 2008. ISBN 978-80-7388-071-2. ŠINDELÁŘ, Vladimír. Cesta na popraviště: příběhy z českých zemí. V Praze: XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388-698-1. TULÁČEK, Jan. Meč a váhy: O právu a jeho dlouhé historii. 2., aktualizované vyd. Leges. ISBN 978-80-904762-0-2. VANDOME, Nick. Encyklopedie zločinu. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0415-5. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 66 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 346. ISBN 80-210-3506-4. WALLER, Martin. Absolutní trest. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2006, 407 s. ISBN 80-7303310-0.
legislativní dokumenty Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. In: Dostupné z: http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989. 100/2004 Sb.m.s. In: [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/zakony/100_2004.pdf Listina základních práv a svobod [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.sbirkazakonu.info/listina-zakladnich-prav-a-svobod/kazdy-ma-pravo-na-zivotlidsky-zivot-je-ho.html Obecné zásady EU v otázce trestu smrti. Přehledy evropských právních předpisů.[online]. 30.09.2010 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/human_rights/human_rights_in_third_countries/r101 06_cs.htm Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. In: Dostupné z: http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html 64
zákony Zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky Zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon
článek v periodiku Britské listy: deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví Čína uvaţuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny [online]. 24.8.2010 [cit. 2013-03-23]. ISSN 1213-1792. Deník Referendum. V USA po letech opět popravili sporně odsouzeného člověka [online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/11613-v-usa-po-letech-opet popravili-sporne-odsouzeneho-cloveka. IDnes.cz: V USA posílají na smrt méně lidí. Je to drahé a prokazují se justiční omyly [© Copyright 1999 – 2013 MAFRA a.s. a dodavatelé Pr]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/v-usa-posilaji-na-smrt-mene-lidi-je-to-drahe-a-prokazuji-se-justicniomyly-1q3-/zahranicni.aspx?c=a091218_133536_zahranicni_ipl
výroční zpráva THE DEATH PENALTY IN 2012: Year Death Report. 8 s. Dostupné z: http://deathpenaltyinfo.org/documents/2012YearEnd.pdf Zpráva o trestu smrti v roce 2011. Amnesty International. © 2012 AMNESTY INTERNATIONAL ČESKÁ REPUBLIKA. [online]. © 2012 Amnesty International Česká republika [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/
elektronická monografie 7 nejděsivějších trestů smrti napříč historií. History Revue [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.knihy-a.cz/7089/7-nejdesivejsich-trestu-smrti-napric-historii Centrum pro výzkum veřejného mínění[online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pdf Lisabonská konference o celosvětovém zrušení trestu smrti. Parlamentní servis [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.parlamentniservis.cz/lisabonska-konference-ocelosvetovem-zruseni-trestu-smrti2.html 65
Justiční omyl, v Texasu popravili zřejmě nevinného. Aktuálně.cz[online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=744966 Lisabonská konference o celosvětovém zrušení trestu smrti. Parlamentní servis [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.parlamentniservis.cz/lisabonska-konference-ocelosvetovem-zruseni-trestu-smrti2.htm Pankrácká sekyrárna. Spořilovské noviny [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.sporilov.info/view.php?cisloclanku=2004113001 Popravy mladistvých od roku 1990. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z:http://www.lidskaprava.cz/student/trest-smrti/clanky/popravy-mladistvych-od-rokuPoslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936 [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t0373_00.htm Saúdské Arábii chybějí kati, zvaţuje nahrazení poprav stínáním: Copyright © 2005 - 2013 Eretz.cz. Izrael a Blízý Východ/Eretz.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://eretz.cz/2013/03/saudske-arabii-chybeji-kati-zvazuje-nahrazeni-poprav-stinanim/
Wikipedia Šaría. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ar%C3%ADa Trest smrti: Současný stav. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti
66
SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A MAP Seznam obrázků OBRÁZEK Č. 1: PŘEHLED ZEMÍ PODLE POČTU VYKONANÝCH ROZSUDKŮ TRESTU SMRTI OBRÁZEK Č. 2: POČET VYKONANÝCH ROZSUDKŮ TRESTU SMRTI USA
Seznam grafů GRAF Č. 1: NÁZORY NA TREST SMRTI
Seznam map MAPA Č. 1: MAPA TRESTU SMRTI VE SVĚTĚ
67
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - STOUPENCI VERSUS ODPŮRCI TRESTU SMRTI…………………..………1 Příloha 2 - MEZINÁRODNÍ PAKT O OBČANSKÝCH A POLITICKÝCH PRÁVECH…2
68