Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Trest smrti – historie a současnost z pohledu trestního práva Bakalářská práce
Autor:
Martina Horňaková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Pavel Norek
Duben 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude
zpřístupněna
třetím
osobám
prostřednictvím
interní
databáze
elektronických
vysokoškolských prací. .
V Liberci dne: 28. 04. 2011
Martina Horňáková
Poděkování: Děkuji vedoucímu práce Mgr. Pavlu Norkovi za prvotní impuls k hlubšímu zájmu o problematiku daného tématu a následnou pomoc při zpracování práce po odborné stránce a za poskytnutí potřebných materiálů a cenných rad. Zároveň děkuji panu Petru Strakovi za pomoc při zpracování elektronické úpravy textu.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá trestem smrti – historickým vývojem i současností z pohledu trestního práva. Cílem práce je přiblíţit jednotlivé delikty, za které se udílel trest smrti, jakým způsobem a v jakých zemích. Dále se snaţím zmapovat existenci trestu smrti jako zákonného trestu a jeho kodifikaci nejen u nás, ale i ve světě. Uvádím také fakta o trestu smrti ze současnosti a jednotlivé země, kde se trest smrti pouţívá a kde ne, včetně celosvětových statistik trestu smrti. Na závěr uvádím, jak se k tomuto tématu staví svět a různé organizace bojující za lidská práva a názory obyvatel na trest smrti v naší zemi.
Annotation This bachelor work is engaged in death penalty – historical evolution and also present from the look of the criminal law. The objective of this work is to show individual criminal torts, which were punished by death penalty and what way and which countries used the capital punishment. I try to map the existence of death penalty as a law punishment and its codification not only in our country but also in the world. I speak also about the facts of death penalty from present and each one country where is death penalty used or not, including world statistics of capital punishment. In ending I describe how the world and various organizations fighting for the human rights are looking on this problem and also the opinions of the people to the death penalty in our country.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1
Historický exkurz ................................................................................................................. 8 1.1 Krátký exkurz do trestu smrti v českých zemích........................................................... 8 1.2 Krátký exkurz do trestu smrti ve světě ........................................................................ 12 1.2.1 Islám ..................................................................................................................... 16
2
Současnost trestu smrti ve světě ........................................................................................ 19 2.1 Svět a trest smrti dnes .................................................................................................. 19 2.1.1 Islám ..................................................................................................................... 20 2.1.2 Severní Amerika ................................................................................................... 20 2.1.3 Asie ....................................................................................................................... 21 2.1.4 Střední a Jiţní Amerika ........................................................................................ 22 2.1.5 Evropa ................................................................................................................... 24 2.2 Světové statistky trestu smrti ....................................................................................... 24
3
Trest smrti na území ČR od roku 1918 do současnosti ..................................................... 26 3.1 Období 1. republiky ..................................................................................................... 26 3.2 Okupace ....................................................................................................................... 27 3.3 Vývoj po roce 1945 ..................................................................................................... 29 3.4 Politické procesy a jejich oběti .................................................................................... 34 3.4.1 Milada Horáková .................................................................................................. 34 3.4.2 Heliodor Píka ........................................................................................................ 36 3.5 Vývoj od roku 1989 ..................................................................................................... 39 3.5.1 Rok 1989 - 2009 ................................................................................................... 39 3.5.2 Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb...................................................................... 40
4
Nejslavnější diktátoři světa ................................................................................................ 42 4.1 4.2 4.3 4.4
5
Mezinárodní organizace a trest smrti ................................................................................. 46 5.1 5.2 5.3 5.4
6
Vladimír Iljič Lenin ..................................................................................................... 42 Josif Stalin ................................................................................................................... 43 Benito Mussolini ......................................................................................................... 44 Adolf Hitler ................................................................................................................. 44 Amnesty International ................................................................................................. 46 Ostatní mezinárodní organizace bojující za lidská práva ............................................ 48 OSN ............................................................................................................................. 49 Evropská Unie ............................................................................................................. 52
Postoje obyvatelstva ČR k trestu smrti .............................................................................. 56
Závěr ......................................................................................................................................... 61 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 62 Seznam příloh a grafů ............................................................................................................... 64
5
Úvod Trest smrti ANO či NE? Je to kontroverzní téma, které rozpoutává nekonečné debaty plné emocí. Tuto otázku řeší obyvatelstvo celé planety, které je rozděleno na dva tábory, přičemţ jeden z nich je pro a druhý proti. Toto téma i ve mně vzbuzuje nejrůznější emoce, názory a otázky a debata na toto téma mě vţdy pohltí, proto jsem se rozhodla se do této problematiky více ponořit a ověřit si, zda po dokončení této práce budou mé postoje jiné či stejné jako nyní. Lidstvo od dávných věků pouţívalo trest smrti jako odstrašující příklad pro ostatní a záměrem bylo sníţit kriminalitu, vyvolat v lidech strach a upevnit si tak mocenskou sílu. Bohuţel uţ dnes víme, ţe tento způsob jako prevence nefungoval a nefunguje ani dnes. Ve středověku se lidé věšeli na náměstích pro výstrahu ostatním, sekaly se ruce i nohy, lidé umírali v hladomornách, pouţívaly se nejrůznější mučící praktiky, při kterých spousta lidí umírala, a lidský ţivot byl zcela bezcenný. S vývojem společnosti, s rostoucí vzdělaností a nástupem mnohočlenných vlád, které svrhly absolutní panovníky, se tento systém měnil a nastolovaly se spravedlivé procesy i pro obyčejné lidi, coţ do té doby neexistovalo a současně vznikaly první trestní zákoníky, kde byly přesně vyspecifikované trestné činy a příslušné tresty. Nejvýznamnější
evropskou
fází,
kdy
docházelo
k mnoha
tzv.
„politickým vraţdám“
docházelo v období 2. světové války a následně v dalších letech v zemích „Sovětského bloku“, kde byl nastolen komunistický reţim. Tehdejší hlavní političtí lídři Mussolini, Hitler a Stalin mají na svědomí miliony lidských ţivotů, které zmizely v koncentračních táborech, gulagách apod. Jejich rasové čistky nemají v historii obdoby. V období od roku 1948–1970 bylo komunisty obviněno nespočet osob z kolaborace nebo spiknutí proti reţimu, jeţ skončily ve vězení a po vykonstruovaných procesech a zfalšovaných důkazech byly neprávem popravovány. Další fází byla válka na Balkáně, kde opět docházelo k masovým popravám civilistů a dodnes se odhalují společné hroby popravených osob tehdejší vojenskou silou, která byla představitelem moci. Dodnes se pátrá po hlavních vojenských vůdcích této války, kteří končí před Haagským tribunálem.
6
I v roce 2010, kdy by mnozí takový trest jiţ nečekali vzhledem k vyspělosti lidstva, musím konstatovat, ţe existují země, kde je trest smrti implementován do právního řádu a běţně se podle něho určují tresty. Mezi takové země patří například Čína, Írán, Vietnam, Saúdská Arábie a USA, ve kterých se pravidelně vykonává nejvíce poprav. Specifickou oblastí, kde dochází k porušování lidských práv a mnoha politickým a vojenským vraţdám v souvislosti s bojem o moc je africký kontinent. Můţeme zde nalézt země, kde se neustále válčí o politickou moc a jsou vraţděni nevinní civilisté.
K napomáhání zlepšení
situace napomáhá mimo jiné organizace Amnesty International, která je důleţitou a uznávanou organizací bojující za lidská práva, svobodu a v neposlední řadě za celosvětové zrušení trestu smrti. Angaţuje se ve všech oblastech i zemích, kde dochází k bezpráví páchaném na nevinných civilistech a bojuje proti vládám, organizacím i jednotlivcům, kteří se tohoto násilí na bezbranných lidech dopouštějí. Celosvětově se tématem „trest smrti“ zabývají také významné organizace, jako je OSN nebo Evropská unie. Postupně dochází k preventivním opatřením, která sniţují kriminalitu v této oblasti, např. EU oficiálně příslušným nařízením zakazuje nebo reguluje vývoz nástrojů určených k mučení. Stále však existuje zboţí, se kterým se globálně obchoduje a je zneuţíváno k mučení např. elektrické paralyzéry, okovy, řetězy, pouta vydávající elektrošoky atd. je tedy stále co napravovat a zdokonalovat.
Záměrem této práce je také přiblíţit a poukázat na postoje obyvatelstva k trestu smrti a odhalit názory a okolnosti při rozhodování zda trest smrti zavést do právního řádu či ne. Existuje mnoho názorů na tuto věc, např. proč těţké zločince drţet ve vězení 25 let, kdyţ se poté dostanou ven a trestný čin spáchají znovu. Je zajímavé porovnat jednotlivé názory jednotlivých skupin. „Cílem práce je přiblíţit jednotlivé delikty, za které se udílel trest smrti, jakým způsobem a v jakých zemích. Dále se snaţím zmapovat existenci trestu smrti jako zákonného trestu a jeho kodifikaci nejen u nás, ale i ve světě.“
7
1 Historický exkurz Trest smrti je trestem absolutním, je zaloţen na principu odplaty. Je to trest exemplární – tvrdý trest, který má být vidět. V rámci trestního práva vyjadřoval funkci represivní, tzn., ţe byla posílena sloţka trestů (výrazné tresty). Uděloval se za těţké zločiny, kterým se také říkalo hrdelní zločiny. Trest smrti také býval označován jako prostředek k dosaţení svých cílů, a to zejména v totalitních reţimech. Trest smrti neboli nejvyšší trest, či také absolutní trest je trest, který předpokládá usmrcení (neboli popravu) odsouzeného člověka za trestný čin, za který je dle platného trestního práva moţné tento trest uloţit. Vzhledem ke své definitivnosti (nemoţnosti jakékoli nápravy po jeho vykonání) se jedná o trest velmi kontroverzní. Jeho zastánci uvádějí, ţe se jedná o jediný spravedlivý trest za vraţdu a jiné závaţné zločiny, znemoţňuje recidivu a má významné odstrašující (preventivní) účinky. Odpůrci upozorňují kromě morálních argumentů souvisejících s právem kaţdého na ţivot především na nebezpečí justičního omylu, který je v tomto případě nenapravitelný, a poukazují na to, ţe zas tak odstrašující není a navíc poprava bývá draţší neţ doţivotní vězení.
1.1 Krátký exkurz do trestu smrti v českých zemích První právní dochovanou památkou o trestním právu je zákoník z roku 863 – Zákon Sudnij Ljudem (kodex trestního práva přenesen Cyrilem a Metodějem), další dochované právní dokumenty jsou Boleslavovy výsady biskupu Vojtěchovi z roku 992 nebo Horní zákoník Václava II. Vývoj od 11. do 18. století byl velmi sloţitý. Na počátku neexistovala ţádná právní ochrana, a to v dobách rodové organizace. Doposud existovalo právo nepsané pouze ústní. Později vznikaly státy a s tím také potřeba ochraňovat a prosazovat práva a zájmy vrchnosti – feudálů, 8
církve a dalších státních orgánů. Nejstarší zákony pocházejí z dob raně feudálního státu českého i uherského. V první polovině 11. století byl hlavním představitelem prosazování a dodrţování práva panovník. Kromě udělování trestu smrti se postupně zaváděly i jiné způsoby trestání zločinců, např. pokuty, protoţe panovníci tak obohacovali své pokladny. Dokazují to
např.
Dekreta Břetislavova z roku 1039
(upravovala např.
monogamii,
cizoloţství, sodomii, pohřbívání jen na hřbitovech a v rakvích) a další tehdejší dochované prameny práva jako Kniha Roţmberská, Statuta Konrádova atd. Deliktem bylo např. pohanství, kacířství, útok proti panovníkovi, zanedbání církevních představ, předpisů o manţelství, o pohlavním ţivotě o svěcení nedělí a svátků, o pohřbívání na posvěcených hřbitovech, vraţda, zabití, únos, svémocné zajetí, znásilnění, krádeţ, svémocné obsazení majetku protivníka, ţhářství, podvod, falšování atd. Tresty byly např. prodej do otroctví, trest smrti, trest mrzačící, plen, rozčtvrcení, ztráta cti, vyhnání ze země, mrskání, peněţité pokuty, oběšení nebo konfiskace majetku za krádeţ a loupeţ. Tresty smrti se prováděly stětím, šibenicí, upálením či zahrabáním za ţiva, ukamenováním nebo gilotinou. Tresty mrzačící se prováděly podle druhu deliktu useknutím ruky, nohy, oslepnutím, vyříznutím jazyka, bičováním atd. O trestech rozhodoval kněţí nebo panovník, a pokud obviněný odmítal vinu, pouţívaly se běţně ordály – boţí soudy1 . První zákoník, který zakazoval pánům ortely mrzačící a krvavé pochází od Karla IV., ale nebyl přijat pro odpor feudálů. Proces dokazování viny tedy spočíval spíše v libovůli panovníků. Vzniká instituce psaní osob, o kterých se proslýchá, ţe páchají nějaký zločin (psanec) a takový člověk neměl nárok na ţádnou právní ochranu. Pověřené osoby králem k vykonávání trestního
práva v zemi byli vladaři statků, purkrabí hradů královských,
velmoţové, rychtáři nebo konšelé. S nástupem stavovského období se výkon trestního práva pevně rozdělil do tří skupin, a to církev, panovník a nejvyšší funkcionáři státu – zemští úředníci a soudci. Pro církev bylo nejtěţším hrdelním zločinem kacířství (označuje původně takový teologický názor, který 1
Ordál – také ordálie nebo-li Boţí soud, byl krajní důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, kdyţ jiné prostředky selhaly nebo chyběly. O vině a nevině nebo o nepravdivém svědectví měla rozhodnout zkouška, při níţ se očekával zásah nadpřirozených sil, např. Zkouška ohněm, vodou, ţelezem atd. 9
„volí“ nebo si „vybírá“ určitý odlišný pohled, který je neslučitelný s obecnou vírou dané církve, tj. ortodoxií), rouhání a čarodějnictví (poprvé zmíněno jako delikt roku 1484 v bule papeţe Innocence VIII.), za který se udílel trest smrti upálením.
Dále se klade důraz na nový trestný čin, a to uráţka panovníka či jakýkoli jiný delikt namířený proti králi, za který se uděluje trest ztráta cti, hrdla a statků. Prosadil ho Ferdinand I. v roce 1549. Trest smrti rozčtvrcením se uděloval také za letáky namířené proti stavům a vládě. Dalšími delikty, za které se uděloval trest smrti byli např. – ucházení se o zemský úřad za ţivota úředníka, soukromé války (za feudálů běţné, nyní se trestá i jen samotné opovězení nepřátelství), falšování mincí, cizoloţství (zmírnění trestu aţ v 16. století), kuplířství – zejména přechovávání nevěstek (Koldínův zákoník – městské právo), nemanţelské mateřství (velmi dobře ukazuje film Šarlatové písmeno), krádeţ (později se rozlišuje malá a velká, u malé trest mrskání), ţhářství atd. Tresty za delikty pohlavní se udílely hlavně poddaným a pracujícímu lidu, jen zcela výjimečně vládnoucí třídě. Přísně se ochraňovala celistvost země a nikdo nesměl prodávat statky cizím příslušníkům a poddaným jiného krále pod hrozbou trestu vypovězení a ztráty cti. Pro mne zdrcující je skutečnost, ţe tresty smrti se běţně udílely i dětem. Výkon trestů se prováděl na pranýři (veřejné vystavování), a začalo se také jako trest více pouţívat vězení, které do té doby slouţilo jen k zadrţení podezřelého do samotného výkonu trestu. Větší města si k výkonu trestů vydrţovala odborného zaměstnance – kata. Pokud obţalovaný popíral vinu, běţně se doznání vynucovalo při mučení (právo útrpné) nejrůznějšími nástroji jako např. natahování na skřipec, pálení rozţhaveným ţelezem, topení hlavy ve vodě, natahování na provazu přivázaného na koních, ale i obyčejné lochtání peřím se v podání kata stávalo mučením. Přicházelo v úvahu jen u deliktů s trestem smrti. Mučení probíhalo buď veřejně na náměstí, nebo ve sklepích vězení. Nesměli se mučit těhotné ţeny, nezletilci, šlechtici (jen na základě rozhodnutí zemského soudu) a svobodné osoby. Tehdejší mocenské projevy šlechty, panovníka i církve byly velmi surové a poddaní neměli ţádnou šanci dovolání se u vyšší instance, i kdyţ byl jiţ v roce 1548 zřízen apelační soud, 10
dovolání se bylo pro poddané velmi drahé a v podstatě nemoţné stejně jako jejich prosby o ochranu krále. Na soudce nikdo nedohlíţel a mohli udílet tresty dle svého uváţení. Právo se dělilo na zemské, městské, selské apod. Kaţdý byl totiţ souzen dle svého společenského stavu. Pokročilejší trestní právo se začíná rozvíjet aţ koncem 16. století a to velmi pomalu, kdy vzniká také první policie (z řeckého politeia = ústava, řád) a první policejní řády, které daly podnět k dalšímu vývoji trestního práva v 17. – 19. století. Do této doby známe právo spíše zvykové nebo-li obyčejové – čili delikty se posuzovaly dle mravních zvyklostí a podle toho, co bylo v tehdejší době povaţováno za morální a slušné či nikoli a odpovídalo církevním představám o ţivotě. V určování trestů za delikty existoval princip „oko za oko, zub za zub“ tzn. kaţdý dostal trest podle toho, co spáchal, např. kdyţ někdo něco ukradl, byla mu useknuta ruka a za vraţdu samozřejmě následoval trest smrti. Co se týče uspořádání tehdejších soudů, existovaly soudy slubní (dnešní rozhodčí soud), dvorské sjezdy (všeobecné soudy pro kaţdého) nebo např. zemské soudy (šlechtické soudy, zápisy z jednání se prováděly na zemské desky). Z významných odborných pozic bych uvedla např. půhon, půhončí = obeslání k soudu, komorník = vybírá pokuty poplatky, hradský sudí = vede soudní agendu, ţalobce = jistec, póvod. Na těchto příkladech vidíme, ţe jiţ v tehdejších dobách byl celkem detailně rozpracován systém soudnictví, který se stále zdokonaloval se zlepšující se hospodářskou vyspělostí národa. Objevovaly se stále nové a nové problémy ve společnosti, které bylo potřeba řešit pomocí ustanovení nových deliktů a také jejich potrestáním. V dobách Husitského hnutí vznikl zákon Čtyři praţské artikule, který prosazuje princip veřejné obţaloby proti potírání zločinu z úřední moci. Do té doby musela ţalovat vţdy poškozená strana a zároveň si také proces musela sama financovat, nebo byl soudní proces vyvolán na popud krále či církve, ale i přesto se čekalo, aţ se poškozená strana sama přihlásí o řízení, které si také musela zaplatit. Po té vzniká první úřad královského prokurátora. Mezi nejvýznamnější osobnosti tehdejší doby, které byly popraveny, patří např. Jan Hus, Jeroným Praţský, Jan roháč z Dubé, Tobyáš Štefek z Koloděj, Jan Šultys z Felsdorfu, vyhození radní z okna – praţská defenestrace a další. 11
Od 17. století ovlivňoval vývoj trestního práva významný saský právník Benedikt Carpzow, roku 1656 byl vydán V Dolních Rakousích trestní zákoník Ferdinanda III., Obnovené zřízení zemské, české i moravské. Trestní zákoník Ferdinanda I. z roku 1707 byl nahrazen tereziánským, ve kterém jsou zachovány kruté feudální tresty – měly odstrašovat veřejnost od páchání trestné činnosti. Delikty proti církvi, panovníkovi a šlechtě byly nadřazeny deliktům proti dobrým mravům./9/ Postupně se upouští od stíhání čarodějnictví. V roce 1787 vychází nový Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně od Josefa II. (tresty smrti byly zrušeny v řízení řádném a udělovaly se jen ve výjimečných případech podle práva stanného). Zákoník ale obsahoval kruté tělesné tresty – bytí holí, vypalování cejchů, vystavování na pranýři, trest odnětí svobody prováděn s ukováním rukou i nohou atd. Dekret z 2. ledna 1795 (po smrti Josefa II.) opět zavádí trest smrti za velezradu. V roce 1796 byl vydán Západohališský trestní zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích, od roku 1803 platil pro celou monarchii. Jeho novelizace byla vydána v roce 1852 a poté prakticky fungoval aţ do roku 1949. Trest smrti se uděloval pouze oběšením, za ostatní delikty ţalář lehký, těţký, nejtěţší. Tělesné tresty byly zrušeny.
1.2 Krátký exkurz do trestu smrti ve světě Světové trestní právo se ve své podstatě vyvíjelo obdobným způsobem jako u nás. V dobách středověku a novověku v kaţdé zemi existoval jako hlavní trest za těţké delikty trest smrti, který se samozřejmě lišil dle jednotlivých zemí a jejich kultury, náboţenství, politického uspořádání a mnoha dalších aspektů. V kaţdé zemi respektive kontinentu podle toho mohlo být posuzováno za těţký delikt něco jiného. Můţeme říci, ţe jiný způsob vyslýchání, soudního procesu a následné popravy se určitě vykonával např. v Číně či Japonsku a jiný nebo zcela odlišný třeba v Anglii, Francii nebo Španělsku. Směrem na východ od Evropy, kde převládá muslimská víra a dále na východ, kde nalezneme budhismus a hinduismus se dá konstatovat spíše obřadní, kultovní či obyčejové právo, které je zaloţeno na tradicích, silné víře a nezpochybnitelných názorech starší generace, která určuje, co je spravedlivé a morální a následně také určuje tresty za delikty dle svého uváţení a dle tradic. I zde platil způsob trestání „oko za oko, zub za zub“. Pokud někdo něco ukradl, byla mu useknuta ruka a za vraţdu samozřejmě následoval trest smrti. 12
Existovala řada trestů smrti rozšířených po celém světě a mezi ně patřily např. tyto: rozpárání břicha, smrtící půst (hruška úzkosti-nástroj, který se vsadil odsouzenému do krku a znemoţňoval jíst i pít), vsazení do klece (zejména pro duchovní), pohřbení za ţiva (výsadou ţen), rozřezání, rozčtvrcení, roztrhání, rozdrcení (vahou, třením, postupným stlačováním), garota (zardoušení – Portugalsko, Španělsko) a mnoho dalších, popisuji jiţ v první kapitole. Tak jako u nás i v celém světě platilo, ţe soudy a tresty určoval panovník, případně představitelé církve či šlechty a vykonáváním trestu smrti byl pověřen kat. Trest smrti působil jako odstrašující příklad pro ostatní a ten kdo byl u moci, jej zneuţíval pro upevnění své moci a k potlačení nejrůznějších vzpour nebo jen jednotlivců. Cílem bylo vzbudit strach. Nejtěţším deliktem i ve světě byla samozřejmě jakákoli uráţka panovníka, Boha a církve a dále vládnoucí šlechty. To vše se trestalo smrtí. Dále se smrtí trestala samozřejmě vraţda, znásilnění, krádeţ, loupeţ ale i mnoho jiných deliktů, které jsou pro nás dnes třeba jen přestupkem. Kaţdý, kdo se chtěl domáhat svých práv před soudem, musel vynaloţit značné finanční obnosy na úhradu nákladů s procesem spjatých. Dovolávat se spravedlnosti tedy nemohl kaţdý a v dřívějších dobách tedy platilo, ţe spravedlnost byla výsadou bohatých, přičemţ bývalo běţnou praxí, ţe soudy se vţdy přikláněly na stranu těch movitějších a politicky vlivnějších osobností. Ti chudí, na kterých se někdo dopustil křivdy, násilí či jakéhokoli jiného bezpráví se nemohli dovolávat svých práv ţádným způsobem. Těmto lidem bylo většinou sděleno obvinění, a dokud nepřiznali svou vinu, aby mohli být popraveni, byli mučeni a trýzněni surovým způsobem. Ačkoliv trest smrti byl poprvé krátkodobě zrušen uţ v 1. století př. n. l. v antickém Římě a v 8. století v Číně, ve větším měřítku se myšlenka zakázat trest smrti začala prosazovat aţ koncem 18. století. Přispěli k tomu filozof Voltaire, právní reformátor Jeremy Bentham a zejména právník Cesare Beccaria, který v roce 1746 publikoval na svou dobu převratné dílo Dei Delitti e Delle Pene (O zločinech a trestech). Prvním státem, který zrušil trest smrti, se stalo Toskánsko v roce 1786 za panování pozdějšího habsburského císaře Leopolda II. V habsburské monarchii byl trest smrti krátkodobě de facto zrušen za panování Josefa II. Další ohlasy se objevily aţ o 50 let později na americkém kontinentu, roku 1846 zrušil trest smrti americký stát Michigan, roku 1863 Venezuela, roku 1867 San Marino, roku 1867 13
Portugalsko, roku 1877 Kostarika. Další státy se postupně přidávaly, ale doposud existuje řada států, které ve svém trestním řádu trest smrti stále mají. Blíţe o nich v kapitole „Současnost“. Uţ ve starém Egyptě se rozlišovalo trestání lidí za delikty. Ti chudí a neurození vţdy skončili u kata a urození a bohatí měli moţnost sebevraţdy. Právním a morálním základem naší civilizace bylo „Desatero“, které bylo údajně vytesáno do tzv. „Archy úmluvy“, nikdy se ale nenašla. Z Desatera samozřejmě vychází všechny první psané zákoníky. Ukázka z Desatera: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z Egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezneuţiješ jména Hospodina, svého Boha. Nezabiješ. Nezcizoloţíš. Nepokradeš. Nevydáš proti bliţnímu svému křivé svědectví. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního ani po jeho otroku…atd.2 Jedním z nejstarších známých zákoníků, který upravoval tresty za delikty ve světě vůbec, byly Chammurapiho zákony z 18. – 17. st. př. n. l. Zákony byly vytesány do kamene, obsahovaly normy rodinné, manţelské, majetkové, procesní, správní atd. Tresty byly trest smrti, tresty mrzačící, tresty majetkové a další.
Hlavním principem trestního zákoníku bylo určování
trestů „oko za oko, zub za zub“, tzn. tresty se přidělovaly symbolicky dle druhu deliktů, např. za krádeţ následovalo useknutí ruky, za vraţdu trest smrti atd. Ukázka z Chammurapiho zákonů: 1. Jestliţe někdo někoho obvinil a uvrhl naň podezření z vraţdy, avšak neusvědčil jej, bude ten, kdo ho obvinil, usmrcen. 22. Jestliţe se někdo dopustil loupeţe a bude dopaden, tento člověk bude usmrcen. 195. Jestliţe dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku atd.3
2 3
Desatero - materiály pro předmět Dějiny práva – vyučující Pan Řehák Chammmurapiho zákony – materiály pro předmět Dějiny práva, vyučující pan Řehák 14
Základem pro vývoj světového práva resp. trestního práva bylo právo starověké z dob Egypta, Mezopotámie, Řecka – Athén a Sparty, Říma. Právo bylo obyčejové a nepsané. Řídilo se dle práva krajových obyčejů a práva národního etnika. Docházelo tak k názorovým kolizím mezi šlechtou a městy. Postupně tak vznikla potřeba právo sjednocovat a uvádět písemnou formou. Uţ staré římské právo mělo přesně vyspecifikováno trestní právo, které znalo pojem delikt jako nedovolený protiprávní čin. Nejstarším deliktem byla krádeţ, dalším např. uráţka na cti, vydírání nebo podvod. Staré římské a řecké právo kompletně zpracoval nejznámější filosof té doby Platón a bylo podkladem dalšího vývoje práva pro celou Evropu. 1. kodifikovaný zákoník v Římě byl „12 Desek“ – mimo jiné upravoval i trestní právo. Příkladem řeckého pramene práva jsou Drakónovy zákony, které jsou známé svou přísností, protoţe trest smrti se v nich uděluje i za sebemenší prohřešky. V období burţoazních revolucí v Evropě vznikají první občanské zákoníky spolu s trestními, a to v 16. století v Nizozemí, v 17. století v Anglii (1679-Habeascorpus Act o zatýkání a předvádění zatčených osob), v 19. století ve Francii (1804-Codex civil – Prohlášení práv člověka a občana, moderní občanský zákoník), v 19. století v Rakousku (1811-moderní občanský zákoník AGBG) a na přelomu 19. a 20. století v Německu (rok 1900-občanský zákoník BGB). Do této doby byly v jednotlivých zemích v platnosti pouze tzv. oktrojované zákoníky tj. vnucené panovníkem a teprve se vznikem parlamentů v jednotlivých zemích se ustanovily parlamentem schválené zákoníky. Francouzský Code Civil vychází z římského práva, které upravovalo trestní právo takto: absolutní zákaz tělesných trestů kromě trestu smrti, platila presumpce neviny obţalovaného (na obţalovaného se hledí jako na nevinného, dokud není pravomocným rozsudkem potvrzeno jinak), trestné činy se posuzovaly na základě zákona NULLUM CRIMEN, NULL POENNA SINE LEGE – není trestného činu, není trestu bez zákona. Římské právo vycházelo z řeckého práva, ale bylo mírnější a kodifikovány byly spíše jiné alternativy trestů neţ samotný trest smrti. Ten byl vydáván spíše mimosoudní cestou a to dobře známými gladiátorskými zápasy, do kterých byli dosazováni provinilé osoby a byly tak vydány na pospas svému osudu. 15
Pro shrnutí uvádím nejznámější způsoby trestu smrti pouţívané po celém světě v minulosti i současnosti:
Poprava pomocí zvířat – nejrozšířenější ve starém Římě
Rozpárání břicha
Ukřiţování
Naraţení a kůl
Rozčtvrcení a roztrhání
Upálení
Pila
Stětí
Lámání kolem – kolo 30–40 kg, postupné rány na tělo, první zpravidla krk tedy okamţitá smrt
Estrapáda - vytaţení zločince na provaze, který procházel pod rukama svázanýma za zády, na vrchol stoţáru nebo šibenice, poté spuštěn dolů, kdy se mu vykloubily ruce a se závaţím nohy
Garota – ţelezný obojek na krku, postupně dotahován aţ do udušení
Elektrické křeslo
Oběšení
Plynová komora
Ukamenování
Zastřelení, popravčí četa
Smrtící injekce
Gilotina – vynalezena ve Francii, poslední veřejná poprava ve Francii 16. 6. 1939
1.2.1 Islám Oproti tomu na druhé straně zeměkoule v Asii, kde převládá Islámské právo, byl vývoj odlišný. V předislámském období existovalo jen primitivní nepsané zvykové právo, které se předávalo z generace na generaci pouze ústní formou a ustálenou praxí. Platila zde zásada, ţe „co je staré, je dobré“. Islámské právo se vyvinulo z Boţího zjevení a je velmi detailně 16
protkané náboţenstvím. Je neměnné a nezměnitelné, coţ známe i z angloamerického pojetí práva. Základním pramenem práva je Korán a Šaría. Dalšími prameny práva mohou být vyprávění, tradice, regionální zvyklosti atd. Korán byla původně zpívaná píseň, jejímţ autorem je Muhammad (prohlášen za proroka Boţího). Zpívali ji učení představitelé náboţenství a postupně se z ní vyvinula psaná kniha a současně jakýsi zákoník, jenţ byl zároveň návodem pro řádného Muslima, jak být dobrým, spravedlivým a pokorným člověkem. Šaría je podrobně sepsaný systém nařízení a předpisů a v překladu znamená „cestu, po níţ je potřeba kráčet“. Právo Šaría se uplatňuje pouze na území muslimského státu – princip teritoriality, coţ v praxi znamená, ţe Muslim, který spáchá např. vraţdu na území ČR a je vydán ke stíhání do své země, ve své zemi trestán za tento čin nebude. Muslimské právo je zaloţeno hlavně na principu personality, tzn., ţe platí pro všechny Muslimy stejně samozřejmě jen na území muslimských států. Pro příslušníky jiného náboţenství ţijící na území Muslimského státu platí jiné zákony a jsou souzeni u jiných soudů. Oblast trestního práva se v Islámu nazývá „úqúbát“, coţ znamená něco zakázaného a nevhodného. Toto právo silně ovlivňuje soukromý ţivot občanů, oproti našemu právu, které řeší jen zásadní otázky v ţivotě. Normy islámského práva resp. trestního práva mohou být odlišné od našich norem, a to tím ţe chybí klasická struktura právní normy – hypotéza dispozice - sankce. Udělování trestů za delikty můţe probíhat i pomocí metod: výběr lepší moţnosti, veřejný zájem nebo zvykové právo. Trestní právo není přesně vyspecifikováno v nějakém trestním zákoníku, nýbrţ je součástí běţných soukromoprávních norem. V Islámském právu totiţ neexistuje dělení na právní odvětví. Pouze porušení práv „Boţských“ (porušení přímých zákazů Koránu – např. nekrást) je stíháno sankcí v pravém slova smyslu (stal-li se daný trestný čin, soudce je povinen jednat a uloţit trest stanovený právem). I zde ale převaţuje představa „nároku Boha“. Poškození „práv lidí“ (např. ublíţení na zdraví) nemá charakter trestného činu, ale civilního deliktu, kde poškozená strana, jíţ můţe být i rodina oběti, má právo poţadovat reparaci, příp. se můţe pomstít nebo naopak pachateli odpustit. Výkon práva záleţí na rozhodnutí poškozených. Soudce na základě svého uváţení můţe trestat i jiná neţádoucí jednání, která nejsou ani bezprostředním prohřeškem vůči Bohu, ani vůči člověku – např. úplatkářství.
17
V islámském právu existuje rozpor mezi teorií a praxí, protoţe právní normy nejsou odvozovány z reality, ale jsou vytvářeny tak, aby byly v souladu s náboţenstvím, coţ přirozeně
způsobuje
zmíněné rozpory.
Překáţkou efektivního
fungování,
resp.
širšího
dodrţování, islámského práva byly často i rozumově neodůvodnitelné nároky na dokazování (předepsaný počet očitých svědků např. pro cizoloţství, přísahy jako důkazní prostředek atd.). Trestné činy se řadily do kategorie soukromoprávních deliktů, ale existovaly výjimky, a to falešné obvinění z cizoloţství, smilstvo, krádeţ, loupeţné přepadení na cestách a opilství. Tyto výjimky byly povaţovány za trestné činy, jejichţ potrestání si nárokoval Bůh. Později se k této skupině trestných činů přidal ještě jeden, a to odpadlictví od Islámu. Oproti tomu vraţda zůstala civilním deliktem a potrestáním bylo právo pozůstalých zabít viníka nebo ţádat odškodné.
V dřívějších dobách byla za vraţdu jako potrestání umoţněna krevní msta, tzn.
zabití několika příslušníků rodiny jako odplata pro pozůstalé. Ta ale byla později nahrazena zmíněným zabitím pouze viníka.
18
2 Současnost trestu smrti ve světě 2.1 Svět a trest smrti dnes V současnosti převládá tendence od trestu smrti ustupovat a nahrazovat ho spíše doţivotím. Touto otázkou se zabývají nejen vlády všech zemí světa, ale také mnoho organizací bojujících za lidská práva. Je to velmi diskutované téma a postupně stále více zemí od tohoto způsobu trestu upouští. V České republice byl trest smrti zrušen 1. července 1990 zákonem číslo 175/1990 Sb. Byli jsme v pořadí 40 státem na světě, který tento krok učinil. Ve stejném roce byl trest zrušen také v dalších státech: Andora, Maďarsko, Chorvatsko, Irsko, Mosambik, Namibie, Svatý Tomáš a princův ostrov, Nepál. Tyto státy si ale ještě ponechaly moţnost absolutního trestu především za váţné trestné činy spáchané v době války. Postupně se k těmto státům přidávaly další a další např. většina států Evropy nebo bývalého Sovětského svazu. Do roku 2003 trest smrti ze svého právního řádu vymazala více neţ polovina států světa. Přesto ještě v roce 1999 bylo v jedenatřiceti zemích světa popraveno 1813 lidí, coţ je pouze oficiální číslo, ale skutečný počet není přesně znám, protoţe některé země tyto informace utajují a v roce 2003 to bylo oficiálně zveřejněné číslo 2756 osob odsouzených k trestu smrti a z toho popravených 1146. V roce 2006 bylo na světě 78 států, které trest smrti pouţívaly a vykonávaly, ale dnes toto číslo bude o něco niţší, protoţe kaţdoročně přibývá států upouštějících od tohoto způsobu trestání, dále 80 států, které od trestu smrti upustily u všech trestných činů, 23 států sice trest smrti mělo v právním řádu, ale fakticky se nepouţíval a 15 států zrušilo trest smrti s výjimkou mimořádných trestných činů v době války. V současné době má trest smrti ve svém právním řádu kodifikováno tedy něco kolem 70 zemí světa. Mezi nimi například Čína, Írán, Vietnam, Saúdská Arábie a USA.4
4
O. Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 - 1989 19
2.1.1 Islám Trest smrti v Islámu následuje např. za cizoloţství, uráţku Mohammeda, rouhání, nepřátelství k bohu, boj proti Bohu, ozbrojená loupeţ, pašování a prodej drog. Za uráţku Koránu následuje trest doţivotí. Nejčastěji pouţívaným trestem smrti je oběšení. V Íránu např. se pouţívá oběšení pomocí jeřábu, kdy jsou odsouzenci jeřábem vytáhnuti do výšky, nezlomí se jim tedy vaz a umírají tak uškrcením pomalu a bolestivě. Dále se uděluje trest smrti ukamenováním za cizoloţství (uţívá se v zemích, kde je uplatňováno právo Šaría, nemusí však být v praxi uţíváno všude, některé země ho nepouţívají. Nevěrnou ţenu ukamenují přímo její příbuzní, pokud její čin dosvědčí 4 hodnověrní muţi a ona se poté můţe bránit čtyřnásobným prohlášením). Islám tradičně odsuzuje na základě „náboţenského práva“, za coţ je kritizován nemuslimským světem. Je označován za nedodrţování základních lidských práv a svobod. Příkladem je pronásledování osob, které chtějí odstoupit od islámské víry nebo ji jen jakkoli kritizují. Výjimkou není ani trestání mladistvých za prohřešky, za které by jim v jiné zemi nic nehrozilo. Trest smrti se ukřiţováním se ukládá např. za loupeţné přepadení na cestách spojené s vraţdou. Za samotnou vraţdu se ukládá stětí. Za odpadlictví od islámu jsou trestáni smrtí muţi a ţeny jsou uvězněny a bity dokud se nenapraví. Islámské země nemají jednotný systém udílení trestů, kaţdá země si určuje delikty a výši trestů dle svých tradic a místní kultury, která je samozřejmě odlišná v afrických zemích od asijských zemí. Asijský islámský stát, kde se vykonává nejvíce poprav je Írán a Irák. V Íránu bylo v loňském roce popraveno 402 osob, coţ je za posledních deset let nejvíce a v Iráku to bylo 77 osob.
2.1.2 Severní Amerika Americké právo obsahovalo a obsahuje dodnes trest smrti za těţké zločiny jako je vraţda, znásilnění atd. Vţdy se přihlíţí k brutalitě trestného činu. Popravy se vykonávají v největší míře na elektrickém křesle nebo smrtící injekcí. Trest smrti je udělován také federálním vojenským a civilním soudem. Trest smrti však nemají ve své legislativě zakotveny všechny státy USA, je to 38 států z 50. V letech 1977 – 1998 bylo v USA popraveno 432 osob. 20
Průzkumy posledních let ukazují, ţe v některých zemích USA se postupně upouští od udělování trestů smrti v praxi, i přesto ţe tento způsob trestu mají stále zakotven v právním řádu. Nejnovější informace ukazují, ţe v roce 2009 se popravovalo v deseti amerických státech. Popraveno bylo 37 lidí, zatímco před deseti lety se jich za rok popravilo 98. Instituce absolutního trestu příliš zatěţuje americké soudnictví. Nejčastěji se trest smrti uděluje za vraţdu a jiné brutální násilné činy, jejichţ následkem je smrt. Trest smrti v Americe se vykonává nejčastěji smrtící injekcí či na elektrickém křesle. Popravy jsou neveřejné. Jsou na nich přítomni příslušní političtí,
policejní i soudní představitelé,
lékař a zapisovatel.
Nejrůznější studie o trestu smrti uvádí, ţe náklady na odsouzené k trestu smrti jsou ročně o deset miliónů dolarů vyšší neţ u vězňů odsouzených na doţivotí. Jedno odsouzení na smrt přijde na Floridě na 24 miliónů dolarů. V Kalifornii jiţ 4 roky nebyl nikdo popraven, přestoţe rozsudky trestu smrti se stále udělují. Americké právo chápe trest smrti jako odplatu, proto je nepravděpodobné, ţe by byl tento trest v nejbliţší době zrušen. Asi nejvíce rozsudků smrti se uděluje v Texasu. Dnes uděluje trest smrti 35 z 50 států unie. Nejnovější informací, kterou uvádějí média je zrušení trestu smrti ve státě Illinois, a to od 1. července 2011, čímţ se připojí k 15 státům USA, které trest smrti zrušily. Hlavním důvodem je dodatečné zproštění viny bohuţel jiţ popravených vězňů.
Jiné zdroje zase uvádějí, ţe od počátku roku 2009 bylo
v USA popraveno 52 osob a přes 100 rozsudků smrti bylo zrušeno.
2.1.3 Asie V Asii je nejvýznamnějším státem vykonávající popravy zřejmě Čína. Je nechvalně známá porušováním základních lidských práv a svobod, za coţ je také častokrát napadána na politické i kulturní světové scéně. Spolu s dalšími asijskými státy jako např. Vietnam nebo Korea se snaţí v zemi udrţet komunistický reţim, který si potřebuje prostřednictvím trestu smrti udrţet moc a zastrašit tak občany před jakýmkoli pokusem o vzpouru. V těchto zemích přetrvává trest smrti jako nástroj k dosaţení svých cílů resp. cílů reţimu a jejich vůdců. Organizace bojující proti trestu smrti včetně vlád států, kde trest smrti není, vyvíjejí nátlak na tyto státy, aby trest smrti zrušily.
21
Čína v posledních letech zaznamenala velký hospodářský rozvoj, se kterým jsou spjaty nutné reformy zákonodárství resp. trestního práva. O zrušení trestu smrti rozhoduje Stálý výbor Národního lidového kongresu jako nejvyšší orgán v zemi. Objevují se informace o tom, ţe Čína hodlá zrušit trest smrti pro nenásilné hospodářské delikty jako např. pašování, zlata, stříbra, vzácných zvířat nebo kulturních památek, padělání faktur, daňové úniky, podvodné finanční akce a další. Celkem má být zrušen trest smrti u 13 ze současných 68 deliktů, za které se tento trest uděluje. Nadále bude tvrdě trestána korupce s tím, ţe kaţdou popravu musí potvrdit Ústavní soud. Statistiky trestu smrti v Číně jsou alarmující. Začátkem 90. let zde bylo ročně popraveno aţ 10000 osob. Dochází postupně ke sniţování tohoto počtu, ale přesto se v roce 2009 popravilo cca 4000 osob. Tresty smrti se udělují a nadále udělovat budou např. za pašování a výrobu drog, pokusy rozštěpit čínský stát, prozrazování státního tajemství, podvracení státu atd. Trest smrti se v Číně provádí hlavně zastřelením a od roku 1997 nově i smrtící injekcí.
Novým trestním zákoníkem je zakázáno oproti minulosti mučení jako prostředku k vynucení přiznání k hrdelnímu zločinu a také mučení u osob odsouzených k trestu smrti. K trestu smrti však nesmí být odsouzen mladiství pod 18 let a těhotná ţena. Nově se také nebudou odsuzovat k trestu smrti osoby starší 75 let. Počty poprav v asijských zemích nejsou zcela přesné, protoţe jejich vlády přesná čísla zatajují a mnohé z vykonaných rozsudků smrti nezveřejňují. Hong Kong a Macao mají vlastní jurisdikci a trest smrti se zde neuděluje.
2.1.4 Střední a Jižní Amerika Do konce roku 2003 zrušilo trest smrti na svém území hned několik států např. Peru, Argentina, Chile, Brazílie a Mexiko s výjimkou mimořádných trestných činů v době války. Jiné státy trest smrti zrušily úplně např. Kolumbie, Dominikánská republika, Paraguay, Uruguay a další. Mezi státy, které trest smrti stále ve svém trestním právu mají, patří např. Trinidad a Tobago. Příkladem všech zemí udělujících trest smrti na tomto kontinentu je Kuba. Na Kubě je dnes platný zákoník, který umoţňuje uloţit trest smrti za 19 deliktů, z čehoţ je 15 22
deliktů politicky motivovaných trestných činů. Naposledy byl trest smrti udělen v roce 2003, ale v podstatě jakýkoli odpor nebo projev kritiky reţimu a úředníků jsou trestné. Omezena je svoboda projevu, vydávání i půjčování knih, je omezen internet, tisk, takţe veškeré dění v zemi koriguje vláda. Z Kuby kaţdoročně míří stovky uprchlíků za svobodou k břehům USA, samozřejmě nelegálně. Trest smrti můţe být např. uloţen za nelegální opuštění země, pokud k tomu uprchlík pouţije unesené letadlo nebo loď – povaţuje se za pirátství dle článku 117 trestního zákoníku. V dnešní době existuje 264 věznic, zatímco v době nástupu Fidela Castra jich bylo pouhých 11. Revoluce na Kubě proběhla v roce 1959, kdy se moci chopil celosvětově známý diktátor Fidel Alejandro Castro Ruz jako premiér země a prezidentem se stal aţ v roce 1976. Do té doby platil trestní zákoník z roku 1940, ve kterém nebyl uzákoněn nejvyšší trest – trest smrti. Ten byl obnoven 13. ledna 1959 a uděloval se trestancům za politicky motivované trestné činy (tzn. spolupráce s bývalým prezidentem), dále za vraţdu, špionáţ, velezradu nebo únos. Tresty přidělovaly tzv. revoluční soudy, které byly celosvětově kritizovány za porušování lidských práv, a nátlak světové veřejnosti jejich činnost zastavil. Poté byla roku 1961 schválena vyhláška č. 988, která postihovala kontrarevoluční činnost a umoţňovala uloţení trestu smrti a jeho vykonání do 48 hodin i bez soudu. V roce 1976 byla vydána nová ústava, kde trest smrti není přímo zmíněn, ale v roce 1979 byl vydán zákon, který trest smrti opět umoţňuje uloţit za trestný čin proti míru, za sabotáţ, terorismus nebo pokus o převrat. Kaţdý, kdo by se opováţil postavit proti reţimu, byl tvrdě pronásledován. Ti, kteří se snaţili písemně šířit články Všeobecné deklarace lidských práv, byli pronásledováni a souzeni za šíření nepřátelské propagandy. Většina další opozice proti kubánskému reţimu sídlí na území spojených států amerických (např. Alpha 66, Kubánsko-americká národní nadace, Bratři pro záchranu, Omega 7 a jiné). Vzniklo jiţ přes 140 opozičních skupin bojujících proti Castrovi, které se spojily v roce 1995 pod názvem Kubánská rada. Samozřejmostí bylo také pronásledování rodinných příslušníků osob, které byly souzeny za politické trestné činy. Takto zmizelo z povrchu zemského jiţ mnoho osob. Podobně vypadalo trestní právo i v řadě dalších latinskoamerických zemích, ale postupně jednotlivé země trest smrti ze svých právních řádů odstraňovaly.
23
2.1.5 Evropa Evropa je v současné době jediným kontinentem, kde trest smrti kromě Běloruska jiţ ţádný další stát nemá ve svém trestním právu uvedený. V roce 2010 byli v Bělorusku popraveni 2 vězni za vraţdu. Jejich právníci se to dozvěděli dokonce aţ několik dní po vykonání rozsudku, coţ trestní právo v této zemi umoţňuje. V roce 2009 trest smrti zrušilo i Rusko po několikaletém moratoriu na vydávání absolutního trestu. Většina evropských zemí zrušila trest smrti v druhé polovině 20. století.
2.2 Světové statistky trestu smrti Podle dostupných informací Amnesty International zjistila, ţe v roce 2005 Írán popravil nejméně 94 osob (také 2 dětské pachatele pod 18 let), Saúdská Arábie nejméně 86 osob, USA vykonaly 60 poprav. Na území Číny se podařilo zdokumentovat nejméně 1 770 poprav, ale dle hodnověrného zdroje z tamních úřadů počet popravených lidí v Číně dosáhl čísla 8 000. Celkově čekalo v celách smrti na popravu 20 000 osob. V roce 2006 bylo 69 států, které měly ve svém právu zakotven trest smrti a pouţívaly ho. Během roku 2006 bylo popraveno ve 25 zemích světa 1591 osob a odsouzeno k trestu smrti 3861 osob v 55 zemích světa. Toto jsou samozřejmě oficiální čísla známá organizaci Amnesty International, ale ta skutečná čísla jsou zcela určitě mnohem vyšší. Neoficiální zdroje uvádějí, ţe skutečný počet poprav v roce 2006 se pohybuje mezi 7500 aţ 8000. Kaţdoročně se počet zemí, které mají trest smrti ve svém právním řádu sniţuje. V roce 2009 bylo dle organizace Amnesty Intrenational popraveno na celém světě 714 osob, ale údaj je uvedený bez Číny, která své statistiky nezveřejňuje. Neoficiálně se ovšem mluví o tisících popravených osob. Čína kaţdoročně popravuje největší počet osob ze všech států. Z toho 624 osob bylo popraveno v zemích Asie a Afriky. Evropa naopak poprvé od roku 1989 figurovala ve světových statistikách s nulou.
24
Kubánské statistiky uvádějí, ţe od počátku revoluce, kdy nastoupil k moci Fidel Castro, bylo popraveno celkem 15 000 – 18 000 kontrarevolucionářů, 1000 osob bylo popraveno bez soudu, 250 osob zmizelo, 500 osob zemřelo ve vězení díky nedostatku zdravotní péče a 500 osob, které byly zavraţděny ve vězení dozorci.
25
3 Trest smrti na území ČR od roku 1918 do současnosti
3.1 Období 1. republiky Po vzniku samostatného Československa byly recipovány veškeré zemské a říšské zákony, aby byla zachována spravedlnost a nerušený přechod do nového ţivota státu včetně Trestního zákoníku z roku 1852 se všemi změnami. Tento zákoník obsahoval trest smrti za velezradu, ale nebyl uţ chápán jako hlavní trest. Bylo v něm umoţněno udělit trest smrti odsouzenému na doţivotí, pokud by hrozilo, ţe by znovu spáchal zločin, pro který jiţ byl odsouzen. Ukázka ze zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927: § 12 Hlavní druhy trestů Trestem zločinů jest smrt zločincova nebo přidrţení ho v ţaláři. § 13 Způsob trestu smrti Trest smrti vykonává se provazem.5
Trestní právo se samozřejmě dále vyvíjelo a prodělávalo řadu změn, pro zmínku bych uvedla např. zákon č. 562/1919 Sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, zákon č. 50/1923 Sb. z. a n., na ochranu republiky, umoţňoval stíhání takových trestných činů, které v předchozích právních předpisech nebyly (např. úklady o republiku atd.), zákon č. 178/1924 Sb., o úplatkářství a proti porušování úředního tajemství a pro účely mé práce je nezbytné zmínit zákon č. 91/1934 Sb. z. a n., o ukládání trestu smrti a o doţivotních trestech,
5
Zákon č. 117/1852 ř. z.. o zločinech přečinech a přestupcích 26
který mimo trestu smrti umoţňuje uloţit trest těţkého ţaláře nebo doţivotí v případech, kdy by uloţení trestu smrti bylo nepřiměřeně přísné. 6
3.2 Okupace Za okupace našeho území fašistickým aparátem – protektorát Čechy a Morava – bylo naše trestní právo nahrazeno německým a Německo naopak recipovalo náš zákon č. 50/1923 Sb., národního shromáţdění na ochranu republiky, který obrátilo ve prospěch své říše. V platnost u nás vešly tzv. norimberské zákony, které byly rasově motivovány a namířeny proti Rómům a Ţidům. Trestalo se prakticky vše, co nebylo v souladu s nacistickými představami a trest smrti se stal hlavním a nejpouţívanějším trestem dokonce i za lehké přestupky z nedbalosti. Nacistické zákony byly brutální a jejich soudy potlačily ty české na úplné minimum. Nejdůleţitější
vyšetřovací
a
rozhodovací
pravomoci
měl
fašistický
policejní aparát.
Postihovalo se prakticky vše a na ukázku je zde uvedeno několik deliktů, za které se udílel nejvyšší trest: - smrtí byl potrestán kaţdý, kdo přechovával osobu, o které mohl předpokládat, ţe se chce se zúčastnit v budoucnu nepřátelského trestného činu proti říši - velezrada - zemězrada - hanobení říše a nacistické strany - útok na osobu vůdce - nepřátelský čin proti spřáteleným státům - vstup do cizího vojska, poslech cizího rozhlasu - nedodrţení předpisu o zatemnění - nedbání rasových a hospodářských předpisů atd. Dokonce byla zavedena zásada analogie legis, umoţňující trestat i taková jednání, která jako trestná právní normy neoznačují. Dle rasových zákonů se Rómové a Ţidé deportovali do koncentračních táborů,
kde byli hromadně popravováni v plynových komorách, nebo
zastřeleni na popravištích a poté ukládáni do společných hrobů. Ti, kdo byli odsouzeni 6
E. vlček – Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu str. 44 (Zmírňující ustanovení tohoto zákona umoţňovala za polehčujících okolností nahradit trest smrti 15-ti aţ 30-ti letým vězením, podle zákona na ochranu republiky doţivotím. 27
k trestu smrti v soudním procesu, byli popraveni ve vězení zastřelením, oběšením nebo gilotinou. Gilotina se pouţívala jen za období okupace fašisty a s koncem války ji dozorci rozebrali a shodili do Vltavy na příkaz svého nadřízeného rady Sauerbrucha. Dnes ji můţeme vidět v pankráckém památníku. Nebylo však ţádnou výjimkou, ţe stíhané a pronásledované osoby byly po dopadení zastřeleny přímo na místě bez jakéhokoli soudu. Brutalita německých zákonů neznala mezí, coţ dokazuje také to, ţe byly běţně popravovány ţeny i děti. Říká se, ţe za 2. Světové války takto zmizelo z povrchu zemského na milion lidí, i kdyţ přesného čísla se asi nelze dopátrat. V soudních procesech bylo k trestu smrti odsouzeno cca 5000 osob. Gilotina v pankráckém památníku
zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna#Pa m.C3.A1tn.C3.ADk_Pankr.C3.A1c 28
3.3 Vývoj po roce 1945 Po 2. Světové válce vešly v platnost Ústavní dekrety o obnovení právního pořádku z 3. srpna 1944 a právo se fakticky vrátilo ke stavu před válkou. Hlavní prioritou po válce bylo potrestat zrádce, válečné zločince a kolaboranty s fašisty. Soudilo se podle dvou právních předpisů – Nařízení Slovenské národní rady nebo retribuční dekret prezidenta Beneše tzv. Velký retribuční dekret č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Nařízení SNR7 stanovovalo za zradu, kolaboraci a válečné zločiny jedině trest smrti, kdeţto prezidentské dekrety umoţňovaly vţdy jinou alternativu trestu. Celkem bylo k trestu smrti na Slovensku odsouzeno 65 osob, ale z toho bylo vykonáno 29 poprav, trest do 30 let vězení dostalo 129 osob, do 20 let 202 osoby, do 10 let 294 osoby, do 5 let 593 osoby, do 2 let 619 osob a do 1 roku 2950 osob, další veřejné napomenutí. Před národním soudem v Bratislavě bylo 17 lidí odsouzeno k trestu smrti, 49 odnětí svobody, 2 veřejné pokárání, 5 upuštěno od potrestání, 10 osvobozeno. V Českých zemích došlo lidovým soudům 132 549 trestních oznámení. K trestu smrti bylo odsouzeno 713 lidí, doţivotí 741 osob, dočasný ţalář 19 888 osob. Před národním soudem v Praze bylo k trestu smrti odsouzeno 18 osob a 7 na doţivotí .8 Velký retribuční dekret prezidenta Edvarda Beneše č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech byl podepsán 19. června 1945. Vztahoval se na osoby páchající trestné činy proti republice v letech 1939–1946. Zrádci a kolaboranti byli odsuzováni za retribuční trestné činy. Výše uvedený Národní soud
7
http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t97.html- F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech - 2. června 1945 - Mezi vládou a předsednictvem Slovenské národní rady byla uzavřena tzv. první praţská dohoda (výsledek porad z 31. května-2. června); dohoda vymezila postavení slovenských národních orgánů - Slovenské národní rady a sboru pověřenců. Stanovila, ţe Slovenská národní rada je nositelkou státní moci na Slovensku a ţe jí přísluší veškerá zákonodárná, vládní a výkonná moc na Slovensku, pokud není výslovně vyhrazena ústředním orgánům. Nejvyšším výkonným orgánem vládní moci na území Slovenska se stal sbor pověřenců odpovědný Slovenské národní radě; ta schválila dohodu 5. června t. r. Federace byla pohřbena. http://www.fronta.cz/kalendar/deklarace-a-narizeni-slovenske-narodni-rady - Na svém prvním oficiálním zasedání se Slovenská národní rada (SNR) prohlásila za vrcholný politický orgán domácího odboje a nositelku zákonodárné i výkonné moci na Slovensku jménem Česko slovenské republiky. Současně SNR vydala svá první čtyři zákonná opatření (nařízení SNR), která se stala východiskem legislativy na Slovensku prakticky aţ do roku 1948 (a teoreticky aţ do r. 1960). 8 E. Vlček – Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu Str. 52-53 29
měl fungovat jednak jako soud trestní a jednak jako soud čestný pro potrestání osob, které za okupace zastávali významné politické funkce, velitelské funkce nebo významná místa v hospodářském ţivotě a nebyli pro své spoluobčany vlasteneckým vzorem. Velký retribuční dekret patřil k těm nejtvrdším opatřením. Zvýšil trestní sazby za činy postihované dosavadními trestními zákony a vytvořil také zvláštní soudní instanci, výše uvedené tzv. mimořádné lidové soudy. Ty působily v pětičlenných senátech a jen předseda senátu musel být soudcem z povolání, ostatní byli soudci z lidu vybraní ze seznamů vytvořených národními výbory. Tyto soudy byly mimořádně přísné. Ukázka z Velkého retribučního dekretu: citace §31 (1) Proti rozsudku mimořádných lidových soudů není oprávněných prostředků. Ţádost o milost kýmkoli podaná, nemá odkladného účinku. (2) Trest smrti se vykoná zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou prosbu odsouzeného, můţe býti lhůta prodlouţena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obţalovaného, provede se rozsudek smrti nejpozději do 24 hodin po dopadení odsouzeného. (3) Mimořádný lidový soud můţe také rozhodnout, ţe trest smrti se vykoná veřejně. Učiní tak zejména, kdyţ surový způsob, jímţ byl zločin spáchán, nebo surová povaha pachatele, počet jeho zločinů, nebo jeho postavení mluví pro veřejný výkon rozsudku… 9
Tresty smrti se vykonávaly oběšením, kdy oběti pomalu umíraly udušením. Tento způsob popravy se vyuţíval i během 50. let a aţ mnohem později bylo zavedeno oběšení na propadlišti, kdy se oběti zlomil vaz a smrt tak nastala okamţitě. U poprav byli přítomni státní návladní, soudní rada, lékař a zapisovatel. Jak uţ jsem zmiňovala, lidové soudy odsuzovali za retribuční trestné činy (retribuce – vrácení, odplata) kolaboranty, nacistické zločince a zrádce. 9
Velký retribuční dekret č. 17/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů 30
Nebylo tomu však takto jen v Čechách, ale např. ve Francii bylo zlikvidováno 8348 osob bez jakéhokoliv soudu. Působnost Benešových dekretů včetně Velkého retribučního dekretu byla ukončena dnem 4. května 1947, kdy byly implementovány v podobě ratihabovaných (dodatečně schválených) zákonů do právního řádu a nedokončené případy byly předány řádným soudům.
Dne 25. března 1948 bylo však retribuční soudnictví znovu otevřeno a
fungovalo ještě do konce tohoto roku. 10 Retribuční soudnictví napomohlo k mnoha chybně vydaným rozsudkům smrti, coţ kritizovali i významní lidé, ale ti byli následně obţalováni komunistickým reţimem za velezradu a popravováni na základě vykonstruovaných obvinění a procesů. Trestní právo nadále procházelo několika úpravami, doplňovalo se novými zákony, ale v platnosti stále zůstával rakouský trestní zákoník z roku 1852 a na Slovensku uherský trestní zákoník z roku 1878. Aby byly oba zákoníky sladěny, nastolila se roku 1948 tzv. právnická dvouletka, kdy se pracovalo na návrhu nového trestního zákona. Nový Trestní zákon č. 86 Sb. byl vydán 12. července 1950. Schválilo ho Národní shromáţdění spolu s Trestním řádem (zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním), zákonem č. 88/1950 Sb., Trestní zákon správní a zákon č. 89/1950 Sb., o trestním řízení správním (Trestní řád správní). Zákon znal pouze jeden druh deliktu a to trestný čin a tresty byly rozlišovány na hlavní a vedlejší. Hlavním trestem byl trest smrti, odnětí svobody a nápravné opatření. Vedlejším trestem byla ztráta čestných práv občanských, ztráta státního občanství, vyloučení z vojska, ztráta vojenské hodnosti, propadnutí jmění, trest peněţitý, zákaz činnosti, vyhoštění, zákaz pobytu, uveřejnění rozsudku a propadnutí věcí. Hlavní funkcí trestního práva v dobách socialismu bylo především vychovávat národ. Citace ze zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon:
Trest smrti §29
10
O. Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Čsl. v letech 1918-1989, str. 17-18 31
(1) Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohroţení vlasti můţe být vykonán zastřelením. (2) Místo trestu smrti stanoveného v zákoně uloţí soud trest odnětí svobody na doţivotí nebo na patnáct aţ pětadvacet let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele nebo k závaţnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný. (3) Těhotné ţeně nelze uloţit trest smrti; v takovém případě nastupuje místo trestu smrti stanoveného v zákoně trest odnětí svobody na doţivotí. Za podmínek uvedených v odstavci 2 soud i místo tohoto trestu uloţí trest odnětí svobody na patnáct aţ pětadvacet let. 11 Na ukázku uvádím několik dalších druhů trestných činů, za které bylo moţno udělit trest smrti. Je moţné je rozdělit do dvou skupin, a to trestné činy proti republice (některých bylo zneuţíváno v retribučním soudnictví po skončení 2. Světové války) např.: § 78 Velezrada (pokud se dopustí velezrady za zvýšeného ohroţení vlasti), § 84 Sabotáţ, §86 Vyzvědačství, § 99 Válečné škůdnictví, § 101 Válečná zrada, § 104 Trestné činy proti ústavním činitelům, § 105 Ublíţení ústavnímu činitel na zdraví (pokud je následkem smrt), § 134 Ohroţení zásobování (za zvýšeného ohroţení vlasti, nebo pokud pachatel způsobí hrozivou tíseň mnoha lidí), § 175 Porušení povinnosti veřejného činitele (se zvláště těţkým následkem), § 190 Obecné ohroţení, §§ 270, 271 Vyhýbání se sluţební povinnosti (za války nebo bojové situace), § 274 Zběhnutí, § 276 Vzpoura, § 279 Zprotivení, § 285 Porušení povinnosti stráţní sluţby, § 293 Ohroţení věcných prostředků, §§ 294,296 Ohroţení bojového ducha, a násilné trestné činy např.: § 216 Vraţda § 299 Násilí proti obyvatelstvu.12 Další reformu trestní právo prodělalo v letech 1956 – 1957, kdy byly vydány tři nové zákony, a to zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 24/1957 Sb., o kárném stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zákon č. 68/1957 Sb., o 11
O. Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Čsl. v letech 1918-1989, str. 247, Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon 12 O. Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Čsl. V letech 1918 – 1989, str. 247-250 32
umělém přerušení těhotenství. Byl zrušen trest odnětí svobody na doţivotí a nahrazen trestem odnětí svobody na 25 let a přidána moţnost trestu odnětí svobody na 25 let tam, kde byl doposud moţný pouze trest smrti. Dne 29. listopadu 1961 vešel v platnost nový Trestní zákon č. 140/1961 Sb. s účinností od 1. ledna roku 1962. citace zákona: § 29 Výjimečný trest
(1) Trest smrti můţe soud uloţit jen za trestný čin, u něhoţ to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, ţe stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku mimořádně vysoký a a) uloţení trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, nebo
b) není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody do patnácti let.
(2) Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, můţe soud uloţit trest smrti také za podmínky, ţe takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroţeny bojové akce nebo zvýšenou měrou ohroţena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.
(3) Místo trestu smrti můţe soud uloţit trest odnětí svobody nad patnáct aţ do dvaceti pěti let, jestliţe povaţuje takový trest ke splnění účelu trestu za dostatečný.
(4) Trest smrti nelze uloţit těhotné ţeně ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku. 13
13
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. 33
Zákon č. 45/1973 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, umoţňuje účinnější postih některých zvláště nebezpečných trestných činů a mimo jiné byla překlenuta mezera mezi trestem smrti a maximální délkou trestu odnětí svobody. To jsou hlavní změny, které trestní právo prodělalo v dobách socialismu. Další zásadní změny ve věcech ukládání trestu smrti jiţ trestní právo neobsahuje. V dobách ČSSR bylo k trestu smrti odsouzeno velké mnoţství osob především za projev nesouhlasu s komunistickým reţimem, propagandu jakýchkoli tiskovin s protikomunistickými hesly, ale samozřejmě také vraţdu, loupeţ, znásilnění atd. Kdokoli se odváţil hanobit komunistickou stranu, byl za to okamţitě potrestán.
3.4 Politické procesy a jejich oběti Snad nejznámějšími osobami, které se staly obětí komunistického reţimu v ČSR jsou Milada Horáková, která byla k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství odsouzena 24. června 1950 a popravena 27. června 1950 spolu se Závišem Kalandrou, JUDr. Oldřichem Peclem a šstrţm. SNB Janem Buchalem, a generál Heliodor Píka, který byl k trestu smrti provazem odsouzen dne 20. ledna 1949 a popraven dne 21. 6. 1949. 14
3.4.1 Milada Horáková Milada Horáková byla významnou osobností naší politické i kulturní scény. Vystudovala práva na Karlově univerzitě, poté se vdala a měla dceru. Angaţovala se v ţenském hnutí, v protiokupačním občanském odboji po roce 1939, za coţ byla od roku 1940 vězněna aţ do konce války, po válce byla členkou Ústavodárného národního shromáţdění, Ústředního výkonného výboru Čsl. národně socialistické strany, předsedkyní čsl. rady ţen, nebo např. místopředsedkyní Svazu osvobozených vězňů. Dne 10. března 1948 se dobrovolně vzdala poslaneckého mandátu a nastoupila jako úřednice sociálního referátu Ústředního národního výboru hlavního města Prahy a zapojuje se do protikomunistického odboje. Zatčena dne 27. září 1949 StB. Byl s ní veden monstrproces, na základě kterého byla usvědčena a odsouzena 14
O. Liška a kolektiv – tresty smrti vykonané v Čsl. v letech 1918-1989, str.276 34
k trestu smrti. Byla tzv. nepohodlnou osobou pro komunistický reţim, protoţe veřejně poukazovala na omyly Lidových soudů, které udělovaly verdikty trestu smrti neprávem obviněným osobám a i přes snahu komunistické strany získat Horákovou na svou stranu, se jim toto nepodařilo, a proto komunisté povaţovali za nutné ji odstranit. 15 Za Horákovou a s ní další odsouzené k trestu smrti se dokonce přimlouval a ţádal pro ni milost
Albert Einstein i jiné zahraniční osobnosti, ale Klement Gottwald se i přesto rozhodl
rozsudek smrti potvrdit. Na udělení trestu a rozsudku pro Miladu Horákovou se podílela mimo jiné i mladá prokurátorka Vrchního soudu v Praze Ludmila Broţová-Polednová, která si v současné době za svůj čin odpykává tříletý trest ve vězení od 31. března 2009 jako nejstarší vězenkyně v České republice. Broţová i ostatní prokurátoři byli pouhými vykonavateli mocenského rozhodnutí, které padlo uţ dávno předtím, nicméně byla souzena za etické selhání v profesi, která se právě bez etiky neobejde. Ukázka Milady Horákové ze závěrečné řeči u soudu . Citace: "Jaké byly pohnutky mého jednání? Jedno je jisté, ţe nebyly nízké a nečestné. Musím prohlásit, ţe Státní bezpečnost a státní orgánové projevily více trpělivosti, aby mně přesvědčovaly, neţ kolik já projevila trpělivosti po Únoru, abych se přesvědčila, zda násilí a nesprávnosti, které já brala jako pohnutky svého jednání, byly skutečné nebo jen přechodné. Lhala bych, kdybych řekla, ţe jsem změnila své přesvědčení. To by nebylo spravedlivé a poctivé." 16 "To byl základní pohnutek, proč ta řeč nemohla být vysílána. Účelem celého procesu bylo tyto osoby shodit, ukázat, ţe byli záškodníci pracující proti československého lidu. Ona (M.
15
O. Liška a kolektiv – tresty smrti vykonané v Čsl. v letech 1918-1989, str. 276, monstrproces wikipedie– hanlivé označení široce medializovaného soudního procesu, často vykonstruovaného, nebo alespoň nedodrţujícího přesně pravidla spravedlivého soudního procesu. Zejména v nedemokratických státech bývá jeho úkolem zastrašit odpůrce vlády a ovlivnit politickou atmosféru v zemi. monstrproces charakterizoval jako především trestní proces se značným počtem obţalovaných; vedle toho se však podle něho pojmu monstrpro ces uţívá i pro označení procesů zvlášť rozsáhlých, a to jak po stránce počtu vznesených obvinění, tak stran povahy zločinu nebo osoby obviněného nebo oběti obviněného 16 http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/milada-horakova-promluvila-ze-zaznamu-stareho-55-let 35
Horáková) ale zůstala nezlomená, zůstala na svém přesvědčení. To z původního záznamu nevyplývalo."
17
V díle od O. Lišky a kolektivu je uvedeno celkem 1217 osob, které byly v letech 1918 – 1989 v Československu popraveny. Další známou osobností, kterou jsem v knize našla je Oldřich Baťa, popraven 30. 8. 1945 za retribuční trestné činy.
3.4.2 Heliodor Píka Zkoušku dospělosti vykonal ve druhém roce 1. Světové války a v roce 1915 byl poté namísto plánovaných studií na UK v Praze odveden jako jednoroční dobrovolník do rakouskouherské armády. Absolvoval nejdříve tříměsíční kadetku v Opavě, kde potom působil ve funkci instruktora aţ do června 1916. Tehdy jiţ jako praporčík a velitel roty odjel s doplňovacím transportem na ruskou frontu, ale jiţ 24. července 1916 přešel u městečka Berestečka do ruského zajetí. Dostal se poté aţ do Kazaňské gubernie, kde se v zajateckém táboře „Paratský závod" přihlásil 5. října 1916 do vznikajících československých legií. Téměř po roce svého zajetí byl zařazen k 1. rotě náhradního praporu 1. čs. divize v Bobrujsku, ale jiţ 24. září 1917 nastoupil jako jeden z prvních československých legionářů v Rusku cestu do Francie. Zde v Cognacu, v listopadu 1917 byl určen ke zdravotní sluţbě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií. Začátkem června 1918 pluk odjel blíţ k frontě do tábora v Darney. Mezitím byl Píka jmenován lékárním adjutantem pluku a později vykonával i funkci důstojníka obrany proti plynům. 0 jeho činnosti na frontě mnoho naznačuje pochvala velitele francouzské 53. divize generála Guillenina, kterou uvedl ve svém rozkaze 8. listopadu 1918, neboť Píka „na vlastní ţádost spolupůsobil při lékařské sluţbě v první linii. Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím". Prodělal s plukem těţké boje v Ardenách, dokonce otravu plynem. Přihlásil se k další nov é zbrani této války - letectvu, ale přišel konec války. Dne 9. ledna 1919 se poručík francouzských legií Heliodor Píka vrátil do vlasti s pomocnou rotou 21. čs. Střeleckého pluku. Nový stát, Československá republika, však musel od prvopočátku svého vzniku hájit svoji územní suverenitu, a proto legionářské pluky takřka okamţitě odjely na těšínskou frontu. V srpnu 17
http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/milada-horakova-promluvila-ze-zaznamu-stareho-55-let 36
ještě působil jako pobočník velitele pluku, ale jiţ dnem prvního září 1919 byl odvelen do dvouměsíčního kurzu pro důstojníky pěchoty v Milovicích. Dnem 1. ledna 1920 byl přijat za důstojníka z povolání …… Výrazem uznání dosavadní činnosti Heliodora Píky i významu funkce, kterou tehdy zastával, bylo jeho povýšení do hodnosti brigádního generála v prosinci 1943.18 Po druhé světové válce se vrátil do rodné vlasti jako hrdina a začal působit také na politickém poli, kdy zastupoval stát navenek při mezinárodních jednáních např. Paříţská mírová konference červenec – říjen 1946 a Londýn 1946. Protoţe však za strany komunistů vyvstala obava, aby generál nezačal spolupracovat se západem nebo neunikl na západ a nevyzradil důleţité vojenské a státní informace sovětského vojenského tajemství, byl vydán příkaz k jeho sledování v roce 1946 a v roce 1948 zatčen a obviněn totalitním reţimem z níţe uvedených činů a odsouzen k trestu smrti.19 Na ukázku toho, jak byla konstruována obvinění a zneuţívány trestné činy proti republice jsem nemohla neuvést následující:
Rozsudek jménem republiky: Státní soud v Praze po provedeném hlavním přelíčení uznal dne 20. ledna 1949 takto právem: Divizní generál, Píka Heliodor, narozený 3. července 1897 ve Štítivě, státní okres Opava, tamtéţ příslušný, bez vyznání, ţenatý, syn Ignáce a Jany rozené Valáškové, bytem v Praze XIX,
Kahlerova
11.,
tč.
ve
vazbě
státního
soudu
v Praze
jest
vinen,
ţe:
koncem roku 1940 v Istanbulu, od r. 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře roku 1946 v Londýně a konečně v období 1945 aţ 1948 v Praze vyzradil exponentům Intelligence Service, tedy cizí moci, přímo skutečnosti, opatření a předměty, jeţ měly zůstat utajeny pro obranu republiky a za těmito účely vešel s jmenovanými ve styk přímý, to jest s cizí mocí a s činiteli vojenskými, ačkoliv mu povinnost uchovávati uvedené skutečnosti v tajnosti byla výslovně uloţena hledíc na jeho sluţební poměr. V době od roku 1941 do konce května 1945 v Moskvě a Kujbyševě v SSSR jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR ve svých zprávách podávaných československým 18 19
http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/5b.htm Antonín Benčík, Karel Richter - Tragický osud generála Heliodora Píky, ISBN 80-7278-105-7 37
vládním činitelům do Londýna, záměrně uváděl nepravdivé skutečnosti o činnosti velvyslance Fierlingera v Moskvě, o československé jednotce v SSSR a poměrech v SSSR, vnitřní i vojenské situaci v SSSR v úmyslu, aby poškodil zájmy ČSR i bojové úsilí druhého odboje a jejího spojence SSSR. V době od r. 1941 v Moskvě a Kujbyševě jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR úmyslně systematicky kladl překáţky organizaci boje za osvobození ČSR, a to jednak brţděním jejího materiálního vybavování, jednak odkládáním a mařením odesílání československých parašutistů na území ČSR sovětskými orgány, tudíţ za války způsobil škodu branné moci, vojenským podnikům republiky a jejímu spojenci, tím spáchal: ad ad
1) 2)
zločin zločin
vojenské zneuţití
zrady
podle
sluţební
§
6:2
moci
odst. podle
1. §
zák. 300
č. v.
50/23
Sb,
tr.
z.
ad 3) zločin vojenské zrady podle § 6:1. zák. č. 50/23 Sb., Odsuzuje se podle §62/I1 s. zák. č. 50/23 Sb. za pouţití 5§ 45, 96 v. tr. z. kromě kasace, vyloučení z čs, armády a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem. Podle § 32 zák. č. 50/23 Sb. vyslovuje se ztráta čestných práv občanských na dobu 10 roků.20 Uvedený trest státní soud zdůvodnil na základě neúplných výpovědí svědků, instrumentálním výběrem některých vhodných depeší a s pouţitím falzifikátu podepsaného údajně Davidsonem. Po přečtení otřásajícího rozsudku Píka stručně prohlásil: „Rozsudku rozumím. Proti rozsudku ohlašuji zmateční stíţnost a odvolání. Prosím, aby opis rozsudku byl doručen mým obhájcům "A tak se dočkal dvaapadesátiletý unavený generál se slábnoucím zrakem, hrdina druhého i prvního československého odboje, tragické odplaty. Justiční vraţda spojená s jeho jménem byla jedním z prvních krvavých kamenů v mozaice dalších obětí. Heliodor Píka byl téměř výsměšně, bez ohledu na jeho vojenské zásluhy, odsouzen za „zločin vojenské zrady a zločin zneuţití sluţební moci!". Na Píkově ţivotním soudu i tragickém konci lze rekonstruovat nejen schéma politických procesů padesátých let ale i vývoj celé jedné dějinné etapy - etapy přechodu od demokracie k totalitní zvůli. Jeho proces se jako jeden z prvních vykonstruovaných procesů krvavě zapsal do dějin. Jméno generála Heliodora Píky se vrátilo do dějin našich národů aţ po devatenácti letech, a to jen na krátkou dobu, kdy se jeho
20
http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/5b.htm 38
manţelce a synovi ing. Milanu Píkovi podařilo naplnit generálovo přání o „navráceni vojenské cti". Dne 13. prosince 1968 totiţ předseda Vyššího vojenského soudu v Příbrami oznámil: „Obţalovaný generál Heliodor Píka . . . zprošťuje se podle § 226 pís. a) trestního řádu v plném rozsahu obţaloby bývalého Státního prokurátora v Praze... protoţe nebylo prokázáno, ţe se staly skutky, pro něţ byl stíhán."O následnou občanskou a historiografickou rehabilitaci Heliodora Píky pak dalších dvacet let opět usilovala pouze jeho rodina a obec Štítina. Jedině tak mu mohla být v červenci 1989 na rodném domku pod historickou Hůrkou odhalena pamětní deska, kterou vytvořila akademická sochařka J. Lukášová. 21 Na politických procesech měl stát mimořádný zájem a tajná policie nebo-li státní bezpečnost pro vedení státu shromaţďovala informace o osobách tzv. nepohodlných reţimu , mnohdy i zcela nesmyslné a nepravdivé informace, díky kterým se poté mohl zahájit vykonstruovaný proces. Často se procesy stavěly na vynucených svědectvích třeba uţ uvězněných osob, kterým za to bylo něco přislíbeno. Státní bezpečnost si zajišťovala svou existenci právě díky neustálému vytváření a odhalování nepřátel reţimu a dokazovala tak veřejnosti svou potřebnost a uţitečnost. Záměrně nabírala do svých řad mladou nevzdělanou generaci, která podléhala iluzím své snadno nabyté velké moci.
3.5 Vývoj od roku 1989 3.5.1 Rok 1989 - 2009 Po listopadové revoluci roku 1989 nastalo období změn, ale v platnosti zůstával trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Trest smrti byl z právního řádu České a Slovenské federativní republiky definitivně vypuštěn dnem 1.července 1990 zákonem č. 175/1990 sb. a připojili jsme se tak ke čtyřiceti státům, které odmítly tento způsob trestu de facto i de iure.22 Dnem 1. ledna 1999 nabyl účinnosti Ústavní zákon č. 162/1998 Sb. a bylo vydáno Usnesení předsednistva české národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení listiny základních práv a svobod
21 22
http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/5b.htm O. Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989, str. 12 39
jako součásti ústavního pořádku České republiky, kde v čl. 6 nalezneme ustanovení o tom, ţe kaţdý má právo na ţivot dokonce jiţ před narozením, nebo ţe trest smrti je nepřípustný.
3.5.2 Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. V roce 2009 byl přijat nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2010 a upravuje druhy trestů takto: (citace) §52 Druhy trestů (1)Za spáchané trestné činy můţe soud uloţit tresty odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, popadnutí majetku, peněţitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, vyhoštění. (2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest (§54) 23
23
ÚZ – Trestní předpisy, trestní zákoník č. 40/2009 Sb., podle stavu k 1.1.2010 40
Výjimečným trestem se dle § 54 rozumí odnětí svobody jednak nad 20 aţ do 30 let a jednak trest odnětí svobody na doţivotí, přičemţ tyto tresty lze uloţit pouze za trestné činy, u kterých to trestní zákon dovoluje a jestliţe povaha trestného činu je zvlášť závaţná a náprava pachatele by byla velmi obtíţná.
41
4 Nejslavnější diktátoři světa S ohledem k tématu trest smrti a na základě uvedených skutečností ohledně udílení trestů smrti, jak nacisty, tak i komunisty, jsem si dovolila uvést několik nejvýznamnějších osob, za jejichţ vlády došlo k masivnímu nárůstu udílení a vykonávání trestů smrti na území Evropy. Vybraní diktátoři byli za své vlády odpovědní za vyvraţdění několika milionů lidí. V krátkých kapitolách popisuji jejich nástup k moci a způsob jakým si tuto moc udrţovali. Z historie dobře známé koncentrační tábory nebo gulagy byly zakládány právě k nastolení a udrţení nacistického nebo komunistického reţimu. V těchto táborech (označovaných také jako pracovní, likvidační apod.) byli popravováni odpůrci reţimu, vojáci i civilisté, ţeny i děti, zkrátka všechny osoby označované pojmem „nepohodlní reţimu“ či „neţádoucí“. Napáchané zločiny za vlády těchto diktátorů ovlivnily další vývoj v celé Evropě. Můţeme říci, ţe hlavně události 1. Světové války rozpoutaly boj za lidská práva v rámci procesu integrace Evropy a následný poválečný proces trestání zločinců v rámci retribučního soudnictví dal základ pozdějšímu uzavírání mezinárodních dohod na ochranu práv a základních občanských svobod, resp. boji za celosvětové zrušení trestu smrti. Nejznámějšími diktátory novodobé historie jsou:
4.1 Vladimír Iljič Lenin Pseudonym Lenin začal pouţívat v roce 1901 poté, co byl vyhnán na Sibiř za revoluční činnost a jeho bratr byl oběšen za spiknutí proti carovi. Lenin strávil velkou část ţivota v zahraničí, kde pracoval jako stranický organizátor, novinář a pamfletista. V londýnském exilu zaloţil svou revoluční bolševickou stranu, která prosazovala diktaturu revoluční elity. V roce 1917 v Rusku proběhla demokratická revoluce proti carovi, kdyţ Němci Leninovi dovolili, aby se vrátil ze švýcarského exilu v naději, ţe nadobro vyvede Rusko z války. Lenin volal po ozbrojené vzpouře a prvního listopadového týdne – podle juliánského kalendáře v říjnu – vypukla Velká říjnová socialistická revoluce, kdy byla svrţena umírněná prozatimní vláda. Jeho komunistická strana rychle převzala vedení nad kaţdou stránkou ruského ţivota. Tajná policie, Čeka, vyhledávala třídní nepřátele, které pak čekala poprava. V červenci 1918 42
byl na Sibiři popraven car Alexandr s celou rodinou. Lenin vedl občanskou válku proti antikomunistům, ze které vzešel roku 1921 jako vítěz. Následně přišel s kolektivizací zemědělství, která vyústila v hladomor, při němţ zahynulo 6 milionů lidí. Lenin zemřel v roce 1924 po mrtvici v Gorkém poblíţ Moskvy a uvolnil místo svému nástupci Josifu Stalinovi.
24
4.2 Josif Stalin Zanechal studií a stal se revolucionářským organizátorem. V roce 1903 se sociální demokraté rozštěpili a Stalin se připojil k Leninově bolševické frakci. Sehrál klíčovou roli v roce 1917 při komunistickém puči. Kdyţ Lenin v roce 1924 zemřel, nastoupil po něm Stalin a nemilosrdně se zbavil veškeré opozice. Roku 1928 nastoupil s ambiciózní pětiletkou, která měla Rusko industrializovat, financoval ji vývozem oblí a pokračoval v kolektivizaci vesnice, coţ vyústilo v hladomor, zejména na Ukrajině. Kdo jakýmkoli způsobem odporoval, toho nechal popravit. Rolnické povstání bylo krutě potlačeno. Odhaduje se, ţe v průběhu kolektivizace zahynulo 25 milionů lidí. V roce 1934 připravil Stalin vraţdu svého kolegy a potenciálního soupeře Sergeje Kirova a atentátu následně vyuţil jako záminky pro politickou čistku. V průběhu let 1936-38 proběhla série zinscenovaných procesů, kdy byly tisíce stranických činitelů a vojenských důstojníků obviněny z velezrady a popraveny. Do roku 1939 bylo popraveno 1108 z 1966 delegátů, kteří na sjezdu strany v roce 1934 podporovali Kirova – ze 139 členů zvolených tehdy do ústředního výboru bylo 98 mrtvých. Mezitím šéf Stalinovy tajné policie, Gruzínec Lavrentij Berija, pozatýkal miliony řadových občanů, které popravoval, posílal do vyhnanství nebo je věznil v pracovních táborech. Do roku 1939 nezůstala v sovětském svazu opozice. V roce 1939 podepisuje s Hitlerem Pakt o neútočení, zabírá polovinu Polska a vpadne do Finska. V roce 1941 Hitler útočí na Rusko, Stalin chtěl prchnout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a díky početní převaze vojáků ve své armádě nakonec vyhrává. Posílá do vězení válečné zajatce, kteří se vrátili zpět. V roce 1946 rozděluje Evropu „ţeleznou oponou“ a rozšiřuje komunismus do evropských zemí na Balkáně. V roce 1953 odhaluje tzv. lékařské spiknutí a plánuje další čistky, ale 5. března náhle umírá na krvácení do mozku. 25
24 25
Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, str. 136 Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, str. 141 43
4.3 Benito Mussolini Zaloţil vlastní stranu nazvanou Fasci di Combattimento – „fasci“ označovaly svazky prutů, z nichţ vyčnívala sekyra, coţ byl ve starověkém Římě symbol autority a „combattimento“ znamenalo boj. Tato strana se zaměřovala proti dělnictvu a církvi, byla také fanaticky nacionalistická a chtěla obrodit moc, jakou mívala Itálie za dob římské říše. Mussoliniho podporovali průmyslníci a armádní důstojníci. Utvářel skupinky uniformovaných „černých košil“, které na ulicích bojovaly s ostatními politickými stranami. 28. října1922 pochodovaly černé košile Římem, vláda padla a král Viktor Emanuel předal Mussolinimu diktátorskou moc. Byla zaloţena tajná policie OVRA. Podařilo se mu sice oţivit průmyslovou výrobu sníţením daní, ale obrátil se proti dělnictvu a nemilosrdně potlačil stávky. Zmocnil se řeckého Korfu a jugoslávské Rijeky. V roce 1924 uspořádal volby, jejichţ výsledek byl předem zmanipulován. Kdyţ o tom veřejně promluvil vůdce socialistů, Giacomo Matteotti, našli ho později mrtvého. Na následnou krizi zareagoval Mussolini tak, ţe z Itálie vytvořil stát, v němţ vládla jedna strana a sebe označil za „Il Duce“ – vůdce. Dal zabít další politické oponenty, zakázal odbory a uzavřel dohodu s katolickou církví. Mussolini v touze po nové římské říši napadl roku 1935 Habeš – dnešní Etiopii – jejíţ bezbranné obyvatelstvo trávil plynem a bombardoval. V dubnu 1939 napadl Albánii a v červnu 1940 Francii, čímţ vstoupil do druhé světové války na straně Německa. Roku 1943 byl zatčen a zbaven funkce spojenci. Poté byl uvězněn odkud, ale uprchl díky útoku německého komanda, kterému vele Otto Skorzeny. S Hitlerovou podporou zaloţil Mussolini nový fašistický stát v Němci okupované severní Itálii a popravil ty, o nichţ se domníval, ţe jej zradili. Cesta spojenců po Apeninském poloostrově však byla nezadrţitelná a Mussolini i s milenkou Clarou Petacciovou v roce 1945 uprchli, přičemţ na hranici s Rakouskem je zajali italští partyzáni, kteří je popravili zastřelením a jejich těla pak pověsili za nohy na milánském náměstí Piazza Loreto. 26
4.4 Adolf Hitler Byl vůdcem Německa a nejznámějším tyranem 20. století. Německý diktátor v průběhu dvanácti let nařídil uvěznění a smrt více neţ 6 milionů lidí. Vyvolal také druhou světovou válku, při níţ zemřelo dalších 35 aţ 60 milionů lidí. Narodil se a vyrůstal v Rakousku jako syn 26
Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, str. 143 44
celníka. Který se choval surově k manţelce i dětem. Přál si stát se malířem, ale 2x nebyl přijat na akademii výtvarných umění a přeţíval tedy malováním pohlednic a reklam. V osamění a odloučení začal megalomansky fantazírovat a vypěstoval si nenávist vůči Ţidům. Během první světové války působil u dělostřeleckého regimentu dobrovolníků, získal čtyři vyznamenání a Ţelezný kříţ I. třídy.
V armádě se z něj stal militaristický nacionalista. Později se stal
vedoucím propagandistického oddělení Německé dělnické strany, k níţ se přidal v roce 1919, v srpnu 1920 byla strana přejmenována na National-sozialistische Deutsche Arbeitterpartei neboli Národně socialistická německá dělnická strana NSDAP. V roce 1921 byl zvolen vůdcem strany a současně vzniká armáda „rváčů“ Sturmabteilung - SA neboli hnědé košile. V listopadu 1923 zorganizoval Hitler mnichovský Pivnicový puč, neúspěšný pokus o převzetí moci v Bavorsku. Byl obviněn z velezrady a odsouzen k 5 letům vězení. V březnu 1933 mu zmocňovací zákon poskytl diktátorskou moc na 4 roky, během kterých se zbavil všech politických odpůrců, vznikla tajná policie Gestapo a z jednotek SA se staly známé jednotky SS. V srpnu 1934 převzal Hitler prezidentský úřad po smrti Hindenburga a nazval se vůdcem třetí říše. Jednotky SS zaloţili koncentrační tábory, kam byli deportováni veškeré neţádoucí osoby, hlavně Ţidé. Při holocaustu bylo zavraţděno 6 milionů Ţidů spolu s Romy, homosexuály, Slovany a dalšími lidmi povaţovanými za méněcenné. Zemřeli v táborech smrti, udřeli se v pracovních táborech nebo zahynuli kvůli podvýţivě a chorobám. Během roku 1943 se vývoj války obrátil proti Hitlerovi a v následujícím roce se mezi jeho důstojníky začalo připravovat spiknutí. Pod jeho pracovním stolem explodovala bomba, ale nezabila ho. Zodpovědné osoby byly pochytány, mučeny a krutě popraveny. Po napadení Berlína Rusy a spojenci ho opustila síla a po svatbě s Evou Braunovou dne 29. dubna 1945, spáchali oba následující den sebevraţdu.27
27
Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, str. 148 45
5 Mezinárodní organizace a trest smrti 5.1 Amnesty International Organizace AI bojuje proti celosvětovému zrušení trestu smrti jiţ řadu let a troufám si říci, ţe nepochybně napomohla k jeho postupnému zrušování v některých zemích. Zasazuje se o to prostřednictvím jednak politické intervence a jednak pomocí světového kulturního ţivota. Základní témata a kampaně, na kterých AI pracuje, jsou: -osvobození všech vězňů svědomí -stop mučení -stop násilí na ţenách -kontrola obchodu se zbraněmi -zrušení trestu smrti -ukončení mimosoudních poprav a násilných „zmizení“ -ukončení praxe dětských vojáků -ochrana obránců lidských práv -dodrţování práv uprchlíků -mezinárodní spravedlnost (ukončení beztrestnosti) -svoboda slova na Internetu 28
Historie: AI vznikla v roce 1961 díky právníkovi Peteru Benensonovi, který reagoval na článek v novinách o dvou portugalských studentech odsouzených za alkohol na veřejnosti k 7 letům vězení. Vydal článek v novinách, kde ţádal podporu veřejnosti pro tzv. vězně svědomí, coţ bylo označení vězňů, kteří byli odsouzeni, protoţe byli nepohodlnými občany pro vládu nebo vyznávali jiné náboţenství, neţ bylo přikázáno vládou. Peter Benenson byl tedy zakladatelem a zároveň generálním tajemníkem organizace, ke které se přidávalo stále více lidí. V roce
28
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnesty_International 46
1979 čítala 200 000 členů. V roce 1977 získala Nobelovu cenu míru. Od roku 2010 je generálním tajemníkem Salil Shetty.29 Orgány: -Mezinárodní rada - se skládá z členů MVV a zástupců sekcí -Mezinárodní výkonný výbor – má 9 členů, schází se 2x ročně -Mezinárodní sekretariát – sídlí v Londýně, vede ho GT -Sekce -pobočky v jednotlivých zemích -Skupiny útvary v rámci sekcí, obvykle 5 aţ 20 členů -Člen – základní jednotka 30 Smyslem činnosti AI je hájit základní lidská práva a svobody, přičemţ základním lidským právem je právo na ţivot, které je zakotveno ve všech svobodných ústavách zemí po celém světě. Tam, kde takové právo dodrţováno není, jsou organizovány masové kampaně proti páchání násilí na bezbranných lidech a ty jsou rozšiřovány do celého světa. Co se týče trestu smrti, AI mimo jiné poukazuje na velký počet justičních omylů, kdy jsou nevinní odsuzováni k trestu smrti. To je hlavním důvodem boje za zrušení tohoto trestu po celém světě. Dalším důvodem je i to, ţe trest smrti je pro vrahy a násilníky v podstatě vysvobozením a ne trestem, protoţe pokud by byli uvězněni na doţivotí, musí se celý zbytek ţivota zabývat myšlenkou, jaký zločin spáchali, a to je pro ně trestem bezpochyby horším. Hlavním argumentem zastánců trestu smrti je, ţe doţivotní věznění zločinců je nákladné a zbytečné. Z odborných internetových článků jsem se dočetla, ţe tento argument je pomalu ale jistě zpochybňován a vyvracen např. studiemi v USA a vyčíslením nákladů na jednu popravu, které jsou vyšší neţ celoţivotní uvěznění. AI má pobočku také v České republice, která zde byla zaloţena po listopadu 1989. V té době se zde začala zabývat hlavně „vězni svědomí“, z nichţ nejznámější byl Václav Havel. V současné době pracuje na těchto kampaních:
29 30
Stop násilí na ţenách
Lidská práva v Číně
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnesty_International tamtéţ 47
Zbraně pod kontrolu!
Obránci lidských práv
Uprchlíci mají svá práva
Mezinárodní trestní soud
Vzdělávání k lidským právům
Pobočka skýtá 8 zaměstnanců a několik dobrovolných koordinátorů. Její skupiny pracují v několika městech, a to Praha, Brno, Olomouc, Pardubice, Ostrava, Hradec Králové a České Budějovice.31 Systém práce AI nespočívá jen v provádění jednotlivých kampaní, ale pracuje také prostřednictvím otevřených dopisů zasílaných přímo příslušným úřadům, prostřednictvím internetu, pomocí zápisu ze soudních přelíčení, také díky rozhovorům s obětmi atd.32 AI se zasazuje o dodrţování lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv (OSN) a dalších mezinárodních aktech o lidských právech. Je to nezávislá organizace zaloţena
na
demokratických
principech.
Financování
organizace
probíhá
formou
sponzorských darů atp. Je to nepolitická nezávislá organizace na jakékoli vládě nebo státu nepřiklánějící se k ţádnému náboţenství
a snaţí se pouze nestranně informovat o dění ve
světě. Své závěry formuluje do Výročních zpráv (annual report), zpráv, urgentních apelů či ad hoc vyjádření ke konkrétnímu případu.
5.2 Ostatní mezinárodní organizace bojující za lidská práva Organizací bojujících za lidská práva existuje v současné době velmi mnoho, jak těch vládních, tak nevládních, nebo jen různé spolky, hnutí atp. následujících nevládních organizací: -Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) 31 32
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnesty_International tamtéţ 48
Pro příklad uvádím několik
-Hands off Cain – italská organizace, sídlo v Římě, pobočky v Bruselu, New Yorku -Human rights Watch – vznik 1978, původní cíl dodrţování helsinských dohod v sovětském svazu -ISHR – International Society for Human Right -ODIHR – Office for Democratic Institutions and Human Rights – vznik v Polsku, Waršava Kaţdá z těchto organizací má svůj význam a vliv. Většina z nich má zastoupení po celém světě včetně poboček v Bruselu a spolupracují jak s Evropskou Unií, tak i s OSN. Působí všude ve větších městech a řeší jak regionální problémy dané země, tak nadnárodní konkrétní případy pomocí médií a otevřených písemných výzev k dodrţování lidských práv pro příslušné vlády zemí, které se dopouštějí porušování práv svých občanů. Dnes díky internetu víme, k jakým situacím ve světě dochází a sami můţeme přispět buď finančně, nebo svou účastí v některé z organizací k řešení tohoto závaţného problému, kterým porušování lidských práv bezpochyby je. Organizace bojující za lidská práva nás denně prostřednictvím internetu informují o tom, kde k jakému bezpráví dochází. Jednou z těch lepších zpráv z internetu, kterou jsem se v posledních dnech dočetla je, ţe od trestu smrti v současné době upouští Mongolsko, coţ je povzbuzující zpráva pro všechny organizace a spolky i hnutí bojující za lidská práva.
Nicméně po
hlubším se
seznámení s touto problematikou jsem sama
překvapená, kolik případů porušování základních lidských práv se objevuje. Bohuţel i přes všechny snahy organizací jak vládních tak i nevládních i států bojujících za lidská práva se stále nepodařilo přesvědčit všechny země světa, aby upustily od trestu smrti, mučení a rasismu a připojily se k deklaracím a úmluvám stvrzujících, ţe kaţdý občan má právo na ţivot a svobodu.
5.3 OSN Potřeba začít celosvětově ochraňovat a bojovat za lidská práva vznikla hlavně díky hrůzám páchaným za 2. světové války. V roce 1945-48 se vedla široká celosvětová jednání spojených národů, která vyústila v sepsání základního dokumentu na ochranu základních lidských práv a svobod po celém světě. Tímto základním dokumentem upravujícím lidská práva v OSN je Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv přijatá Valným shromáţděním OSN 10. 12. 49
1948. Tento den je kaţdoročně připomínán jako den lidských práv. Tyto dokumenty zpracovávají
kompletní
mechanismy
pro
ochranu
lidských
práv
a
jsou
základem
mezinárodního práva na ochranu lidských práv. OSN poskytla řadě států školící programy a technickou pomoc na posílení jejich soudních a trestních systémů. Zároveň OSN monitorovala dodrţování jednotlivých úmluv o lidských právech v členských zemích. Citace z knihy Fakta a čísla OSN: V článku 1 a 2 deklarace se prohlašuje, ţe „všichni lidé se rodí sobě rovni co do důstojnosti a práv“ a ţe mají všechna práva a svobody zakotveny v deklaraci „bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboţenství, politického a jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení“. 33 Základním právem článku 3 deklarace je právo na ţivot, svobodu a bezpečnost. Všeobecnou deklaraci lidských práv doplňuje tzv. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Ten upravuje právo na svobodu pohybu, rovnost před zákonem, právo na spravedlivý soud a presumpci neviny, svobodu myšlení, svědomí a vyznání, svobodu přesvědčení a projevu, právo na pokojné shromaţďování, svobodu spolčování, svobodu účastnit se veřejného ţivota a voleb, ochranu práv menšin. Oproti tomu zakazuje svévolné zbavování ţivota, mučení, kruté a poniţující zacházení a tresty, svévolné zatčení a zadrţování a svévolné narušování soukromí, válečnou propagandu a obhajobu rasové a náboţenské nesnášenlivosti. Součástí Paktu jsou 2 opční protokoly, z nichţ ten druhý z roku 1989 usiluje o zrušení trestu smrti a podepsalo ho zatím 43 států.34 Celkově jiţ vzniklo kolem 80 úmluv a deklarací k různým tématům, ale jen 6 z nich má kontrolní orgán, jak je úmluva
dodrţována a implementována do zákonodárství
jednotlivých členských zemí. Jsou to: „Mezinárodní úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy (1948), Úmluva o postavení uprchlíků (1951), Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1966), Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen (1979), Úmluva o zákazu mučení a jiného nelidského a poniţujícího zacházení a trestů (1984), Úmluva o
33
United nations 2001 – česky: informační centrum OSN v Praze 2002 – Fakta a čísla o OSN – Základní údaje o organizaci spojených národů 34 tamtéţ 50
právech dítěte (1989), Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících dělníků a jejich rodinných příslušníků (1990)“. Postupně vznikaly další a další úmluvy na regionální úrovni, např. Evropská úmluva o lidských právech, Americká úmluva o lidských právech nebo Africká charta lidských práv a práv národů.35 Výsledkem konference o lidských právech ve Vídni roku 1993 bylo, ač byla jednání jakkoli sloţitá,
ţe všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně provázaná a
související a ţe oficiálním zájmem celého společenství je jejich dodrţování. To potvrdilo všech 177 zemí, které se konference účastnily. 36 Otázkou lidských práv se v rámci OSN zabývá Komise pro lidská práva a Vysoký komisař pro lidská práva. Komise pro lidská práva byla zaloţena v roce 1946, má 53 členů volených na tři roky a schází se kaţdý rok na šest týdnů v Ţenevě, kde jsou jí předkládána všechna důleţitá témata ohledně lidských práv. Komise má právo sestavit vyšetřovací skupinu nezávislých expertů a pověřit ji prošetřením znepokojujících situací ve světě a poté vyţadovat po příslušných státech nápravu. Vysoký komisař pro lidská práva je volen na 4 roky a má hlavní odpovědnost za činnost OSN v otázkách lidských práv. Jeho úřad působí jako sekretariát pro Komisi pro lidská práva i jiné orgány OSN. Mezi jeho hlavní úkoly patří ochrana a podpora všech lidských práv pro všechny lidi a navázat dialog s jednotlivými státy světa o spolupráci v oblasti lidských práv. Základními principy v práci komisaře a jeho úřadu je přítomnost v terénu (místní kanceláře monitorující dění v zemi) a vzdělávání a informace o lidských právech zejména v oblastech, kde k porušování těchto práv dochází nejčastěji. Kdysi se mezinárodní právo zabývalo výhradně mezistátními styky, ale dnes jsou otázky lidských práv a jejich dodrţování platnou součástí mezinárodního práva, ač je na státní svrchovanosti, jak je bude implementovat do svého zákonodárství.
37
Mezinárodní tribunály: Dle kapitoly VII. Charty OSN o vynutitelnosti práva
byly zaloţeny dva mezinárodní
tribunály pro potrestání válečných zločinců v návaznosti na dění
v bývalé Jugoslávii a ve
Rwandě: -
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993):
35
United nations 2001 – česky: IC v Praze 2002 – Fakta a čísla OSN – zákl. údaje o org. SN, str. 185-190 tamtéţ – str. 191 37 United nations 2001 – česky: IC v Praze 2002 – Fakta a čísla OSN – zákl. údaje o org. SN, str. 191 36
51
Sídlí v Haagu a postihuje 4 typy zločinů – váţná porušení ţenevských úmluv, porušení zásad vedení války, genocidu a zločiny proti lidskosti. V roce 2001 posílá srbská vláda k tomuto soudu bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče, ten začal v roce 2002 a 11. března 2006 byl Miloševiš nalezen mrtvý v cele.38 -
Mezinárodní tribunál pro Rwandu (1994):
Sídlí v Aruše v Tanzanii, úřad prokurátora sídlí v Kigali ve Rwandě. Historicky první zločinci usvědčení z genocidy v roce 1998.39 Po dění v bývalé Jugoslávii, Rwandě nebo Kambodţi se stále více a více vynořovala myšlenka zřídit Mezinárodní trestní soud, který by byl stálým orgánem OSN a trestal by válečné zločince za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. V roce 1998 na konferenci v Římě byl tento statut schválen, a aby vešel v platnost, muselo ho ratifikovat 60 států, coţ do roku 2000 udělalo států 27. Tento soud však můţe jednat pouze proti jednotlivcům a jen v případě, ţe národní soud nebude schopen nebo nebude chtít jednat.40 Dnes jiţ tento Mezinárodní trestní soud plní svou funkci a sídlo tohoto soudu je také v HAAGU. Tribunály se zabývají mnoha případy válečných zločinů porušujících lidská práva. V roce 2000 jich bylo kolem 120.
5.4 Evropská Unie Evropská Unie ve jménu Všeobecné deklarace lidských práv OSN v podstatě zajistila prováděcí mechanismus a ustanovila evropské orgány ve Štrasburku pro jednotlivce, kteří se sem mohou obrátit v případě, ţe jsou jejich lidská práva porušována v jejich rodné zemi nebo proti vládě, která se takového porušení dopustila. Byla vydána Evropská Úmluva o lidských právech a vstoupila v platnost 3. září 1953. Ratifikovalo ji 31 z 34 členských zemí včetně České republiky. Dodrţováním lidských práv se zabývá Evropská komise pro lidská práva, Evropský soud pro lidská práva a Výbor ministrů rady Evropy. Všechny tyto orgány sídlí ve Štrasburku. 38
Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, str. 201 United nations 2001 – česky: IC v Praze 2002 – Fakta a čísla OSN – zákl. údaje o org. SN, str. 230 40 tamtéţ – str. 230-231 39
52
Součástí Evropské úmluvy o lidských právech dle článku VII. Je protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, na základě kterého se ruší trest smrti. Citace ukázky: Článek 1 Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůţe být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Stát můţe zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uloţen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. Článek 3 Od ustanovení tohoto protokolu nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy. 41
Dále se píše, ţe nejsou přípustné výhrady k tomuto protokolu, ţe kaţdý stát můţe určit i více území, ke kterým se tento protokol bude vztahovat, ţe články jsou součástí Úmluvy a ţe protokol nelze ratifikovat bez ratifikace Úmluvy, současně je sdělena platnost protokolu a úkoly depozitáře (uloţení). Tento protokol byl ratifikován společně s Úmluvou. Česká repbublika ho ratifikovala a implementovala do svého právního řádu prostřednictvím Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, k datu 1. dubna 1992. Úmluva o ochraně Lidských práv a svobod vstoupila v platnost pro ČSFR dnem 8. března 1992. V roce 2002 byl podepsán členskými státy Rady Evropy další protokol č. 13, ve kterém se uvádí, ţe základní hodnotou demokracie je právo na ţivot. V předešlém protokolu nebyla smrt vyloučena v době války a Protokolem č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností se zákaz trestu smrti rozšiřuje i na
41
JUDr. Ing. Jan Čapek, CSc. – Evropský soud a Evropská komise pro lidská práva 53
válečné období. V článku č.1 je uvedeno: Trest smrti se ruší. Nikdo nesmí být odsouzen k takovému trestu ani popraven. Státy, které protokol č. 13 ratifikovaly, od něho nesmí odstoupit, coţ je uvedeno v článku č. 2 tohoto protokolu. Na dodrţování dohlíţí Evropský soud pro lidská práva. Protokol č. 13 Česká republika ratifikovala dnem 3.května 2002 a nabyl účinnosti dnem 1. Listopadu 2004 prostřednictvím Sdělení č. 114/2004 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Protokolu č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkajícím se zrušení trestu smrti za všech okolností.42 V souvislosti s trestem smrti Evropská Unie nadále spolupracuje se světovými vládními i nevládními organizacemi a napomáhá v boji za celosvětové zrušení trestu smrti. V roce 2006 např. přijala pravidla zakazující nebo regulující vývoz nástrojů, které jsou pouţívány k mučení (nařízení Rady Evropy č. 1236/2005). Dle stanoviska AI a jiných organizací jsou ale stále v Evropě země, které vyváţí do ostatních zemí toto zboţí, např.: , okovy, spojené řetězy, elektrické paralyzéry nebo pouta vydávající elektrošok o síle 50 000 voltů. Dle AI je obchod umoţněn nedostatečným vymáháním výše uvedeného nařízení a je třeba nadále upravovat legislativu Evropské Unie, aby byla v souladu s technologickým pokrokem a neumoţňovala obcházet jakýmkoli způsobem příslušná nařízení. 43 Dle AI dokonce i Česká republika povolila vývoz tohoto druhu zboţí (chemické spreje, zbraně vydávající elektrošoky atd.) do některých zemí světa, které ho běţně vyuţívají k mučení (Kamerun, Pákistán, Moldávie nebo Mongolsko). Konkrétně v
Kamerunu je
mučení elektrošoky velmi rozšířené. V Mongolsku dochází k mučení ve věznicích i na policejních stanicích a zejména v celách smrti. Příklad z Mongolska uvádí, ţe vězeň byl bez přestávky drţen v poutech tři roky. Česká republika je však jedním za sedmi států zveřejňujících vývozy mimo EU, tuto povinnost další státy EU nenaplňují. Oproti tomu AI uvádí, ţe Česká republika odmítla vydat povolení k vývozu tohoto druhu zboţí do zvláště rizikových oblastí, a to do Íránu a Ázerbajdţánu. 44
42
http://www.euroskop.cz/gallery/2/772-u mluva_o_ochrane_lidskych_prav_a_svobod.pdf www.amnesty.cz/zpravy/Evropske-spolecnosti-se-podileji-na-obchodu-s-mucicimi-nastroji 44 www.amnesty.cz/zpravy/Evropske-spolecnosti-se-podileji-na-obchodu-s-mucicimi-nastroji 43
54
ČR plně podporuje aktivity EU usilující o univerzální zrušení trestu smrti, pravidelně se podílí na jejích prohlášeních vyzývajících státy ke zrušení trestu smrti nebo alespoň k zavedení moratoria na jeho výkon jako předstupně k jeho pozdějšímu zrušení. Tuto informaci uvádí Ministerstvo zahraničních věcí České republiky.
55
6 Postoje obyvatelstva ČR k trestu smrti Z tiskové zprávy Centra pro výzkum veřejného mínění sociologického Ústavu AV ČR, v.v.i. zveřejněné v roce 2007 vyplývá, ţe názory obyvatel se velice rozcházejí. Výzkum probíhal od roku 1992 formou osobního rozhovoru, přičemţ byli vybíráni lidé všech věkových kategorií z dat Českého statistického úřadu. Přes polovinu dotázaných vyjádřila názor pro trest smrti ( z toho: 22% rozhodně ano, 36% spíše ano) a proti trestu smrti se vyjádřilo 28% dotázaných (z toho: 18% spíše ne, 10% rozhodně ne). Asi šestina dotázaných nebyla schopna vyjádřit svůj postoj a odpověděla „nevím“.
Ve výsledcích výzkumu se uvádí, ţe pro trest smrti je spíše
levicově orientovaná část národa a zároveň také ta méně vzdělaná a proti trestu smrti je spíše ta pravicově orientovaná část národa a zároveň také ta více vzdělaná s dobrou ţivotní úrovní. Důvodů proč trest smrti „ano“ je hned několik:45
adekvátní a spravedlivý trest za těţké zločiny (35%)
zabránění zločinci opakování stejných zločinů (16%)
výstraţná funkce trestu smrti (14%)
zásada oko za oko (14%)
sníţení vysoké kriminality (12%)
stát musí zločince ve věznici zbytečně ţivit (6%)
Důvody proti trestu smrti:
moţnost justičního omylu (48%)
nehumánnost trestu, nikdo nemá právo zabíjet druhé (31%)
doţivotí je pro zločince horší (8%)
krok zpět (5%)
nemá odstrašující účinek (1%)
Celkově se počet osob se stanoviskem proti trestu smrti postupně od roku 1992 zvyšoval, ale od roku 2005 zůstává zhruba ve stejných procentuelních hodnotách.
45
Tisková zpráva – Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR – Postoj občanů k trestu smrti 56
Vybrané skupině osob byl předloţen dotazník na téma Trest smrti, ve kterém respondenti odpovídali na 5 otázek, průzkum byl uskutečněn v období prosinec 2010 na pracovišti dotázaných formou dotazníku: 1. Jste pro zavedení trestu smrti? 2. Proč by měl být trest smrti zaveden či naopak? 3. Kdy byl zrušen trest smrti? 4. Je právně moţné u nás zavést trest smrti? 5. Za jaké trestné činy se uděloval trest smrti? Dotázaných bylo 14 ţen a 15 muţů ve věku od 24 do 60 let, pouze 2 osoby mají výuční list, 22 osob je středoškolsky vzdělaných, 2 osoby vysokoškolsky a 3 s vyšším odborným vzděláním. Otázka č. 1. - Muţi - 9x ANO a 6x NE Ţeny - 9x ANO, 4x NE a 1x NEVÍM Graf č. 1 - grafické znázornění odpovědí na otázku číslo 1. Otázka číslo 1. - Jste pro zavedení trestu smrti? 12
Počet odpovědí
10 8 Muţi 6
Ţeny
4 2 0 Ano
Ne Odpovědi
Zdroj: vlastní 57
Nevím
Otázka č. 2. - Respondenti odpovídající ANO argumentovali takto: –
Spravedlivý trest za násilné trestné činy, úmyslné a plánované trestné činy mířené hlavně proti dětem, brutální vraţdy (znásilnění) apod.
–
Úspora na daních
–
Není moţná náprava vrahů
–
Ochrana společnosti
–
Jako výstraha pro ostatní delikventy
–
Existující vysoká kriminalita Respondenti odpovídající NE, NEVÍM argumentovali takto:
– Moţnost justičního omylu, lepší je doţivotí – Lepší pokusit se o nápravu jedince a zařazení zpět do společnosti – úspora na daních – Zneuţitelnost Otázka č. 3. - Muţi – 4x Nevím a 11x 1990 Ţeny – 2x Nevím, 1x 60léta, 1x 80léta, 10x 1990 Graf č. 2 - grafické znázornění odpovědí na otázku číslo 3. Otázka číslo 3. - Kdy byl zrušen trest smrti? 12
Počet odpovědí
10 8 Muţi 6
Ţeny
4 2 0 Nevím
1960
1980 Odpovědi
Zdroj: vlastní 58
1990
Otázka č. 4. - Muţi – 7x ANO, 8x NE Ţeny – 11x ANO, 2x NE, 1x NEVÍM Graf č. 3 - grafické znázornění odpovědí na otázku číslo 4. Otázka číslo 4. - Je právně moţné u nás zavést trest smrti? 12
Počet odpovědí
10 8 Muţi 6
Ţeny
4 2 0 Ano
Ne
Nevím
Odpovědi
Zdroj: vlastní Otázka č. 5. - Většina respondentů jak muţi, tak i ţeny uváděli následující: –
Vraţdy, znásilnění, zabití
–
Politické procesy (více neţ 50%)
–
Velezrada (uváděly většinou ţeny, pouze 1 muţ) Dva respondenti neodpověděli na tuto otázku vůbec.
Ke shrnutí vlastní ankety na téma trest smrti je nutné podotknout, ţe procento osob, které je „pro“ zavedení trestu smrti je vyšší neţ u osob „proti“, coţ potvrzuje procentuelní převahu z průzkumu sociologického Ústavu AV ČR, v.v.i. zveřejněného v roce 2007 a potvrzuje stáletrvající tendenci obyvatelstva, které je nakloněno zavedení trestu smrti. Celkem mne zarazilo, ţe dotázaní nemají příliš velké právní povědomí o moţnostech znovuzavedení trestu smrti, drtivá většina dotázaných si totiţ myslí, ţe je moţné trest smrti znovu zavést do 59
právního řádu, přičemţ ale většina dotázaných ví, kdy byl trest smrti zrušen. Celkově bych si dovolila uvést, ţe dotázaní – většinou na stejné úrovni vzdělání – mají o tématu všeobecnou povědomost a pokud trest smrti odmítají, tak na základě událostí z novodobé historie – viz. 1. Světová válka, politické procesy atd. -a pokud jsou dnes „pro“ zavedení trestu smrti, tak výhradně u násilných trestných činů.
60
Závěr Po prostudování dostupné literatury jsem se snaţila poukázat na širokou problematiku celého tématu. Je zřejmě nemoţné v rámci této práce dopodrobna rozebrat a uvést všechny stránky tohoto problému, o kterém dle mého názoru můţe lidstvo diskutovat třeba i po desetiletí, neţ by dospělo k jednoznačnému a konečnému stanovisku, se kterým by plošně souhlasily všechny vlády světa. Smrt je konečným důsledkem mnoha ţivotních situací a zároveň i trest smrti nelze kategorizovat a omezovat do krátkého sloganu ANO či NE a za co. Trest smrti je v mnoha případech adekvátním postojem vzhledem ke spáchanému činu. Oproti tomu ale lidstvo resp. vlády celého světa v historii dokázaly, ţe ho neumí pouţívat a ţe v jejich rukou byl a je pouze symbolem moci, a proto je v současné době zřejmě potřeba ho úplně vymítit, aby mohl být třeba za 200 let, aţ bude lidstvo vyspělé, vzdělané a civilizované v kaţdém koutu země, znovu implementován do trestního řádu jako zcela výjimečný a ojedinělý trest za odpovídající trestné činy. Na počátku zpracování tohoto tématu jsem zastávala rozporuplný názor, přičemţ jsem se přikláněla k udělení trestu smrti za násilné trestné činy (promyšlené a plánované vraţdy, brutální násilí na dětech a ţenách,
mnohonásobné vraţdy atd.), přičemţ základním
předpokladem pro udělení absolutního trestu by byla bezpochybná průkaznost spáchaného činu vůči obţalovanému a absence „justičních omylů“. Nyní v závěru své práce mohu konstatovat, ţe můj názor se příliš nezměnil. Samozřejmě důleţitým faktorem je, ţe trest smrti je dle mého názoru vhodné zavést pouze v zemích s parlamentní demokracií, kde konečné rozhodnutí je na nezávislém soudu,
a není pouţitelný v zemích s diktátorským
reţimem, kde je zneuţíván. Domnívám se, ţe člověk, který úmyslně, promyšleně a plánovaně zbaví ţivota jiného proti jeho vůli, by neměl poţívat stejného práva na ţivot, jako bezúhonný občan a tohoto práva by měl být zbaven. Poté je na uváţení nezávislého soudu, jakým způsobem a za jakých podmínek by takovému delikventovi bylo jeho právo omezeno či odebráno.V našem současném trestním zákoníku jsou dle mého názoru u mnoha násilných trestných činů stanoveny příliš mírné trestní sazby a myslím, ţe by se měly u některých minimálně ztrojnásobit, a to bez moţnosti odpuštění či sníţení trestu a poté by moţná nebylo nutné uvaţovat o trestu smrti. 61
Seznam použité literatury 1. Prof. JUDr. Eduard Vlček, CSc – Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu, vydala Masarykova univerzita 2007, ISBN – 80-210-4056-4 2. Otakar Liška a kolektiv – Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 – 1989, ISBN – 80-86621-09-X 3. Doc. PhDr. Luboš Kropáček, CSc, 1992 – Duchovní cesty, ISBN 80-721-125-3 4. Nigel Cawthorne – 100 despotů a diktátorů v dějinách, ISBN 978-80-7309-566-6 5. Robert Frederik Opie – Gilotina, ISBN – 80-7303-218-X 6. Antonín Benčík, Karel Richter - Tragický osud generála Heliodora Píky, ISBN 807278-105-7 7. Retribuční zákony – tištěný materiál pro předmět Dějiny práva 8. Chamuraphiho zákony – tištěný materiál pro předmět Dějiny práva 9. Desatero – tištěný materiál pro předmět Dějiny práva 10. Tisková zpráva – Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR – Postoj občanů k trestu smrti 11. JUDr. Ing. Jan Čapek, CSc. – Evropský soud a Evropská komise pro lidská práva, ISBN – 80-85647-64-8 12. United nations 2001 – česky: informační centrum OSN v Praze 2002 – Fakta a čísla o OSN – Základní údaje o organizaci spojených národů, ISBN – 80-86348-02-4
Seznam použitých zákonů: 1. ÚZ – Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, podle stavu k 18.2.2008 2. ÚZ – Trestní předpisy, trestní zákoník č. 40/2009 Sb., podle stavu k 1.1.2010 3. Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927 4. Zákon č. 87/1950 Sb. Trestní zákoník 62
5. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník Seznam internetových zdrojů:
1. http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004m114&DR=SB 2. http://www.nssoud.cz/historie/umluva.pdf 3. http://uterniskupina.blogspot.com/2007/03/trest-smrti- v-n.html 4. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/182057-trest-smrti-je-pro-usa-prilisnakladny.html 5. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/227369-americky-stat-illinois-zrusi-trestsmrti.html 6. http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/cina-chce-omezit-udelovani-trestu-smrti.html 7.
http://www.blisty.cz/art/54144.html
8. http://www.velkaepocha.sk/2010100714835/Evropsky-parlament-chce-zrusit-trestsmrti.html 9. http://blisty.cz/art/28023.html 10. http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/Obrazky/KGG_RGAM_Kuba_04.pdf 11. www.amnesty.cz/zpravy/Evropske-spolecnosti-se-podileji-na-obchodu-s-muciciminastroji 12. http://www.nssoud.cz/historie/umluva.pdf 13. http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004m114&DR=SB 14. http://www.euroskop.cz/gallery/2/772umluva_o_ochrane_lidskych_prav_a_svobod.pdf 15. http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/5b.htm 16. http://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/56266-monstrproces-s-horakovou-znamenaltresty-v-souhrnne-delce-7830-let/ 17. http://www.fronta.cz/kalendar/deklarace-a-narizeni-slovenske- narodni-rady 18. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=664324 19. http://blisty.cz/art/38111.html 20. http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnesty_International 63
Seznam příloh a grafů Obrázky: Gilotina v pankráckém památníku
strana 28
Grafy: Graf číslo 1.
strana 57
Graf číslo 2.
strana 58
Graf číslo 3.
strana 59
Přílohy: 1.
Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927 - ukázky
2.
Zákon č. 87/1950 Sb., Trestní zákon - ukázky
3.
Obrazová dokumentace – Heliodor Píka
4.
Rozsudek Milada Horáková a spol.
64
