Maturitní práce Trest smrti

Maturitní práce – Trest smrti Střední škola KNIH Ondřej Špiřík Školní rok 2013/14 Vedoucí práce: Mgr. Hana Wernerová

Chci poděkovat své rodině a svým přátelům, kteří mě podporují po celou dobu a když to nejvíc potřebuju. Také paní Mgr. Wernerové, která mi pomohla a povzbudila mě.

2013-14 Maturitní práce

Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval samostatně a že jsem v ní použil jen tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ

7. 12. 2013

………………..

2013-14 Maturitní práce

Obsah 1.

Úvod ........................................................................................................................................... 1

2.

Představení pojmu a trest smrti .................................................................................................. 2

3.

Světový průřez historií a současností ......................................................................................... 3

4.

Historie v Československu a ČR ................................................................................................ 5

5.

Formy popravy, smrtelné nástroje .............................................................................................. 6

6.

Kritika a přízeň ........................................................................................................................... 8

7.

Závěr ........................................................................................................................................ 10

8.

Zdroje ....................................................................................................................................... 11

9.

Přílohy ...................................................................................................................................... 12

2013-14 Maturitní práce

Anotace:

Trest smrti je dnes podle mého názoru něco, pro co v moderní době kde se více hledí na člověka, není místo. Pořád se ale najde mnoho lidí, kteří v tom zabít člověka, i když člověka který něco provedl, vidí spravedlnost. Ve své práci, se budu zabývat historii trestu, statistikami a něco o trestání, a hlavně mám v úmyslu přednést svůj názor, protože podle mého by trest měl sloužit k nápravě člověka, naučit ho, co je špatné dělat a jak to dělat správně, v momentě kdy ho prostě popravíte, zbavujete se zodpovědnosti a ponižujete se na úroveň vraha. The death penalty today is, in my opinion, something for which in modern times where more staring at the man, is not a place. But we can still find a lot of people who are in it to kill a man, even though man had done something that is justice. In my work, I will address the history of punishment, statistics and explain something about punishment, and most importantly give your opinion because in my opinion, the sentence should serve to correct the man to teach him what is wrong to do and how to do it right, the moment when you execute it simply exclude liability and humbled at the level of the killer.

2013-14 Maturitní práce

1. Úvod Snažit se neutrálně dívat na něco, co se vám nelíbí a na co máte svůj vyhraněný a osobní názor je podle mě dost těžké, možná až nemožné. Proto jsem se rozhodl psát osobní a subjektivní názory a myšlenky. Tato práce má za úkol vyjádřit osobní a čistě subjektivní pohled autora na zadané téma. Většina lidí dnes stále častěji volá po obnovení trestu smrti. Mnohdy lidé slyší v médiích o nějakém zločinci, který zavraždil spoustu lidí nebo o pedofilovi, který ohrožuje malé děti, a hned po zhlédnutí takové zprávy začínají volat po řešení, které by bylo nejrychlejší a nejlevnější. Autor se v této práci snaží vyjádřit svůj názor a přesvědčit okolí o tom, čemu věří. Jistě, když popravíte člověka, zbavíte se mnoha problémů, nemusíte ho ve vězení krmit a šatit, nemusíte platit strážce, a nejspíš si získáte i sympatie mnoha lidí. To hlavní je ale podle mě to, že se tím zbavujete odpovědnosti, už dál nechcete mít starosti s člověkem, který dělá problémy společnosti. Nechcete na něj vydávat peníze a další zdroje, jednodušší je ho prostě zabít. Lidé se vždy rozhodují spíš pro to co je snadné a rychlé, než pro to, co je správné. Autor píše tuto práci také proto, že si přeje změnit pohled veřejnosti. Další skutečností je, že každý člověk má základní právo na život. Když jakéhokoliv člověka popravíte z jakéhokoliv důvodu, stáváte se vrahem. Jako poslední uvedu svůj pohled na trest smrti jako na nástroj moci. Ve středověku například o životě rozhodovali králové nebo šlechta. Jak potom kdo mohl vědět, které tresty jsou oprávněné, a které jsou nespravedlivé? Co když se králové takto jen mstili svým odpůrcům, jako například v období Velké francouzské revoluce? Ještě dnes jsou popravováni lidé kvůli svým politickým nebo náboženským důvodům. To je více než dostatek důvodů, proč se nenechat unést emocemi a rozhodovat spravedlivě a správně. Poslední ale stále důležitá věc na kterou se sluší upozornit je to, že trest smrti se může velice snadno stát nástrojem moci. Největší zneužití trestu smrti jsou nejspíš během čarodějnických procesů ve středověku, a během politických procesů ve 20. Století. Podle mého názoru je trest smrti jako spoustu dalších velká a složitá věc a u takovýchto věcí lidstvu vždy déle trvalo, než pochopilo jejich smysl a jejich důsledky. Tuto práci jsem si vybral kvůli tématu, které je mi blízké a často se divím nad všelijakými pohnutky, vynálezy a způsoby lidstva. Také kvůli předmětu, do kterého spadá, protože právní nauka mě baví a chodím na ni rád. V neposlední řadě také kvůli Mgr. Wernerové, která se ke mně chovala spíš jako ke člověku než jako ke studentovi.

1

2. Představení pojmu a trest smrti: Trest smrti, někdy se mu říká absolutní, nebo nejvyšší trest. Z historie je znám už z dob prvních společenství, avšak podle jeho definice je trest smrti státem schválený trest člověka za jeho delikt. A právě ve spojitosti se státy a soudy můžeme mluvit už o prvních kmenech a kastovních společnostech, kde bylo normální popravit otroka za to, že špatně odvedl svoji práci. O trestu smrti, jak jej známe dnes, můžeme mluvit až od vzniku prvních států. Nejstarší a poměrně známý zákoník je Chammurapiho zákoník, který pochází z doby kolem roku 1800 př. n. l. Objevují se v něm hesla typu „oko za oko“ nebo „zub za zub“. Ovšem jak jednou řekl Mahátma Gándhí: „Oko za oko a celé lidstvo bude slepé“. Konkrétně v článku 25 se hovoří o tom, že pokud v domě hoří a ten kdo ho hasí, z něj něco ukradne, má být rovnou hozen do stejného ohně. (1) V dnešní době má jakýkoliv trest především napravit člověka a vrátit ho do normální společnosti. V minulosti, měl trest hlavně odstrašit ostatní, aby nic takového nedělali. V minulosti také nebyl trest smrti ničím neobvyklým, pachatel ho mohl dostat za dnes běžné kriminální přečiny, za které se dnes rozdávají roky ve vězení. Dalo by se říci, že trest odpovídal zločinu, mnohdy byl i horší než samotný zločin. V orientálních zemích jako Čína nebo Indie kde trest smrti existoval samozřejmě také, byl zajímavý přístup k ženám, ty na rozdíl od Evropy trestu smrti unikly. Většinou místo smrti dostávaly trest „jen“ vyhnanství nebo otroctví. Zajímavé je i to že v těchto zemích byl trest smrti vnímán opravdu jako ten nejvyšší, oproti Evropě kde byl celkem běžný. Vysvětluji si to velkým vlivem církve a náboženství. V době středověku se s tresty smrti jakoby roztrhl pytel. Popravovalo se téměř za každý přestupek a nejtěžšími zločiny bylo kacířství a čarodějnictví. V tomto období měla obrovský vliv církev a pobožnost lidí. Církev dokonce svoji knihou Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) rozpoutala po celé Evropě doslova hon na nevinné ženy které byly obviněny z čarodějnictví a upáleny. Celkem takto bylo popraveno na 200 000 lidí. „Nadměrné“ užívání trestu smrti došlo tak daleko, že ve Velké Británii se objevil zákon, který trestal smrtí například i za to že někdo šel po ulici se špinavým obličejem. Oběti zločinů se pak přimlouvaly za zločince, aby nedostal trest smrti. Začátkem 18. Století se začíná společnost a nálady v ní měnit, s tím souviselo i to že lidé už víc trest smrti nechtěli. Pochopili, že pokud bude trest stejný jako zločin, tak nikdy nedojde k nápravě. Účelem trestu už nemá být odstrašení, ale spíš náprava. Mohl za to i humanitní proud v Evropě. První Evropský stát, který zrušil trest smrti, bylo Portugalsko v roce 1867. Ve 20. Století v důsledku dvou světových válek a desítkám milionů mrtvých lidí, a také s koncem monarchií a vznikem republik a demokracie, byl trest smrti zrušen ve většině zemí.

2

3. Světový průřez historií a současností Není známo, a zřejmě se to už ani nedozvíme, kde trest smrti vznikl a jaká jeho forma se začala používat jako první. Na začátku měl být trest hlavně msta zločinci za to, co udělal. První tresty se mohly zrodit tak že když tlupa lidí ulovila mamuta, a nějaký jedinec chtěl ukrást část kořisti, mohl za to být potrestán, nicméně takovéto rozsudky se nedají počítat jako právní, a navíc nejsou nikde zaznamenané. Proto bych jako první tresty smrti, které byly zákonné, a jsou o nich záznamy, použil ty případy, kdy jedinci porušili zákon nebo se zprotivili monarchovi nebo církvi. Zmiňuji pojem zprotivili, protože v minulosti měli vždy největší moc monarchové a církev a často se nemuseli nikomu zodpovídat. Proto nejspíš nikdy nebude jasné, jestli ti lidé, kteří byly popraveni z těch důvodů, opravdu byli popraveni z těch důvodů. Například po nástupu katolické církve k moci v Evropě, by se dalo očekávat, že tento trest upadne do pozadí, stal se ale přesný opak, trest smrti začala církev hojně využívat a to obzvláště brutálními způsoby, například – rozčtvrcení, nabodnutí na kůl, upálení zaživa, lámání v kole. Je také otázkou, do kdy ještě šlo o spravedlivé tresty, a kdy už šlo pouze o boj o moc a upevňování pozic. Jedna velice zajímavá kapitola jsou kati, kteří vykonávali popravy. Jejich život byl velice osamělý a žili spíše na okraji společnosti. Měli svoje vyhraněné místo ve společnosti například v hospodách nebo v divadlech. Museli vést osamělý život, protože jim prakticky nic jiného nezbývalo, dotknout se kata mělo přinést neštěstí, protože to byl člověk, který měl být ve spojení se smrtí. Dokážeme si asi představit, co za lidi mohlo takovouto práci dělat, samotáři, podivíni, opravdu zvláštní lidé, kteří v takové práci museli vidět něco jiného než smrt, krev a bolest. V 18. a 19. století, se začala více rozšiřovat myšlenka humánnosti a trest smrti se začal pomalu zakazovat. První stát, který jej oficiálně zrušil, bylo Toskánsko v roce 1786. Bylo to za vlády Habsburka Leopolda II. Další Habsburkové jeho myšlenku nešířili, výjimkou byl Josef II. kterému se podařilo v rámci humanistických myšlenek, trest smrti zakázat, ale jen na určitou dobu. Také v Americe nezůstali pozadu, první stát, který zrušil trest smrti byl Michigan v roce 1846, za ním následovala Venezuela 1853. Portugalsko v roce 1867. Nutno ale poznamenat, že během Velké francouzské revoluce na konci 18. století byla vynalezena gilotina a popraveno několik set tisíc lidí. Jediný stát v současnosti v Evropě, který dále provozuje trest smrti je Bělorusko, které je za tento zákon také často kritizováno ostatními demokratickými státy a vlastně celou Evropskou unií. Podle mého názoru, tyto země, a tím myslím země, které jsou buď pod diktaturou svého prezidenta či strany, jsou ve vývoji myšlení o takovýchto věcech mnoho let za zeměmi, které jsou považovány za rozvinuté. Historie nám říká, že obzvlášť země východní Evropy jsou zaostalé nejen v mentálním ale i v ekonomickém, kulturním a politickém vývoji. Tou historií mám na mysli to, že tyto země byly vždy ty, které se něčemu přizpůsobovaly, něco doháněly, nikdy to nebyly ony, kdo určoval směr nebo nějakým významným způsobem psal dějiny nebo činil změny. Úplně odlišnou kapitolou jsou podle mě takové země, kde se popravuje v podstatě jen z náboženských důvodů, jsou to samozřejmě země blízkého východu ale už pomalu i některých afrických států, kde se islám pomalu ujímá. Islám je podle mě novodobá 3

diktatura, novodobý totalitní režim, občas si říkám, jestli ti lidé, kteří řídí islámský stát dělají to, co dělají za účelem osobního prospěchu, nebo jestli těm hodnotám opravdu věří, protože pokud jim opravdu věří, pak je velice smutná doba. Pro příklad, v některých islámských zemích, zvláště v těch kde vládne radikální forma islámu, například Irán nebo Kuwait, je znepokojující situace žen, které tady mohou být popraveny obzvlášť krutými způsoby jako je ukamenování. V jiných státech hlavně těch afrických, panuje zase silný odpor vůči homosexuálům, v Ugandě, která se staví silně proti homosexualitě jako k věci která je proti přírodě, já tento názor nesdílím v žádném případě, hrozí člověku, kterému je podruhé prokázán homosexuální styk trest smrti. Před šesti sty lety připadalo všem divné a nesmyslné to, že by za oceánem mohla být pevnina, všichni si mysleli, že pokud se tudy vydají dostanou se do pekla, postupně si na to ale všichni lidé zvykli, myslím že tak stejně to bude i s homosexualitou a trestem smrti, bude to trvat dlouho, ale lidé si zvyknou a pochopí. Je to zvláštní, ale jim zase přijdou zvláštní věci, které běžně děláme my. Když bychom se měli podívat na žebříček zemí podle popravených lidí za rok, zjistili bychom, že na prvním místě, což není nijak zvlášť překvapivé, se umístí Čina, která popravila více lidí než celý svět dohromady. Asi je jasno, z jakého důvodu. Více překvapivé je ale to, že hned na druhém místě se umístily USA, tedy země, která navenek vystupuje jako největší a nejsvobodnější demokracie, která se tváří, jak chce být každému bratrem. Když se podíváme na země, kde se trest smrti doposud uděluje, zjistíme také, že USA se v tomto ohledu řadí mezi většinou zaostalé a nedemokratické státy, což je minimálně k zamyšlení.

4

4. Historie v Československu a ČR Začnu rokem 1918, protože před tímto rokem byly české země pod správou RakouskaUherska a řídily se jejich právy. Po roce 1918 byl trest smrti zachován z dob R-U. Trest smrti byl ale uplatňován jen v malém měřítku také proto, že prezident Masaryk byl silně proti. Právo trestat smrtí je právo hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní – budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a převychování – i jasnější poznání kriminální odpovědnosti. (3) Od r. 1920 nový trestný zákon, který říkal, že se smí popravovat pouze při stanném právu, nebo v případě doživotně odsouzeného, který svůj delikt opakoval. Od r. 1918 do r. 1933 bylo popraveno pouze 9 lidí, což je v celosvětovém měřítku málo. Ve 40. a 50. letech se trest smrti začal využívat daleko hojněji, nejdříve ve spojitosti s okupací nacisty, kteří popravovali nepohodlné lidi a odpůrce režimu. Celkem tak popravili na 1000 lidí. Po okupaci se zase popravovali kolaboranti, a lidé, kteří spolupracovali s nacisty. 50. léta se samozřejmě nesla ve znamení vykonstruovaných politických procesů, které měly za úkol zbavit režim nepohodlných lidí. Ze začátku se používala metoda uškrcení, takže odsouzený víc trpěl, protože se mohl i několik minut škrtit na provaze, až od r. 1955 se začala používat metoda, která mohla způsobit okamžitou smrt zlomením vazu. Nejznámější případy jsou samozřejmě Milada Horáková, nebo Rudolf Slánský. V r. 1990 byl trest smrti na našem území zrušen a v roce 1991 dokonce ústavně zakázán. To tedy znamená, že aby mohl být na území české republiky vynesen rozsudek smrti, musela by být změněna ústava české republiky. Poslední poprava na našem území měla proběhnout v prosinci 1989, Jiří Vocásek nakonec ale dostal „jen“ doživotní trest.

5

5. Formy popravy, smrtelné nástroje Je mi záhadou, proč lidé byli vždy ochotni utrácet obrovské sumy peněz, a strávit většinu své existence vymýšlením co nejlepších, nejrychlejších a nejefektivnějších způsobů, jak se navzájem vyhladit, místo toho aby všechen ten čas a prostředky věnovali radši způsobu, jak vyléčit různé nemoci nebo jak zlepšit životní podmínky. Většina popravných nástrojů byla vynalezena samozřejmě tak, aby odsouzenému způsobily co největší bolest a utrpení, a donutily ho, aby trpěl až do konce života. Trestem je tedy odplata, bolest za bolest, smrt za smrt. Lidé se tedy řídili spíš jejich aktuálními emocemi a nedá se říct, že rozsudek byl spravedlivý a nezaujatý. Dnes jsou tresty udělovány podle toho, jak stanoví zákony, zkrátka podle nějakého systému, který je nutné respektovat. To také samozřejmě znamená, že o trestu nerozhoduje král, šlechtic nebo neomezený vůdce země, ale soud, který se řídí zákony. Některé další způsoby popravy vznikly celkem kuriózně. Například taková gilotina, ta vznikla, protože během Velké francouzské revoluce, kdy bylo souzeno a odsouzeno na popraviště kolem 300 000 lidí, katové, kteří prováděli popravy, odmítli dále provádět popravy, protože nesouhlasili s rozsudky. A tak lidé vymysleli gilotinu, primitivní stroj na popravy, který neodmlouvá. Takový je hlavní rozdíl mezi lidmi a stroji, člověk může přemýšlet a odporovat, na rozdíl od stroje, který udělá přesně to, co mu řeknete, bez námitek, bez přemýšlení. Chtěl bych citovat Jeana Paula Marata, který během Velké francouzské revoluce vydával prorevoluční noviny a který jednou prohlásil „Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém už násilí nebude třeba“ (2). Dle mého názoru, kdybychom se tímto heslem měli řídit, celá lidská historie by bylo jedno násilí za druhým a hledání právě toho režimu, ve kterém násilí není třeba. Rád bych také poznamenal, že Velká francouzská revoluce byla jakási předzvěst toho, co přišlo po ní. Tehdy si lidé poprvé uvědomili, jak velkou moc mohou mít, jakou slávu a přízeň mohou mít. Když se zamyslím, všechny velké genocidy a masové popravy ve jménu víry či ideologie, byly většinou lidí té doby uznávány jako správná a legální věc. Ať už jde o upalování čarodějnic a kacířů, nebo vraždění odpůrců revoluce během Velké francouzské revoluce, nebo genocida židů během nacistického režimu kdy uznávám, že většina lidí tyto činy neschvalovala, ale hodně bylo těch kteří ano, nebo tomu jen přihlíželi a nic neudělali. Skončit bychom mohli dnešní dobou, kdy jsou ročně popraveny stovky lidí kvůli nejrůznějším a nejbanálnějším důvodům ať už politické či náboženské přesvědčení, nebo sexuální orientace. Myslím, že lze konstatovat, že lidé prostě mají v sobě jakési potěšení z bolesti jiných a dokud budou existovat lidé, bude existovat i trest smrti. Nedokážu si představit, co by se muselo stát, aby se lidé přestali nenávidět a vraždit, musel by to být významný posun v našem vývoji, něco jako druhá evoluce ale tentokrát ne evoluce co se týče vývoje fyzického těla, ale mentálního a psychického vývoje. Jeden z nejznámějších způsobů trestu je elektrické křeslo. Tento způsob se začal používat v USA na konci 19. Století. Jediný stát kromě USA kde se křeslo používalo, byly Filipíny.

6

V některých státech USA se používá dodnes. Osobně se divím, že myšlenka popravy elektrickým proudem se objevila až tak pozdě. Způsob popravy je celkem prostý, myslím, že je znám i z filmů, literatury nebo médií. Začíná se připoutáním odsouzence na dřevěnou židly, poté jsou mu na hlavu a ruce umístěny elektrody se slanou vodou. Poté jsou do vězně vpouštěny dávky střídavého proudu, doba a napětí se může lišit, závisí na váze a výšce, v každém státě se také provádí trochu jinak. Pokud je vězeň silný jedinec a jeho srdce stále bije, může poprava trvat dlouho. Smrt nastává zástavou srdce a celkovou paralýzou respiračního systému. Poprava bývá doprovázena zvracením, krvácením z očí či úst, někdy mohou oči i vypadnout, zápachem, kouřem a někdy se může jedinec i vznítit. Jestli a do jaké míry je tento způsob popravy bolestivý, můžeme jen hádat, ale vzhledem ke krvácení a dalším věcem myslím, že příjemný rozhodně nebude. Tento způsob zabití mi připadá velice barbarský, bylo by ho možné řadit tak do doby před sto lety ale určitě ne dnes. Podle mého názoru i prase má příjemnější smrt, když ho farmář zabíjí pro maso, prostě se střelí do hlavy je mrtvé dřív než stihne něco postřehnout. Druhá světová válka také přinesla spoustu zajímavých a originálních způsobů popravy člověka. Ať už obyčejná poprava formou zastřelení přímo na bojišti bez spravedlivého soudu a bez soudu obecně, přes plné nasazení plynu jako zbraně hromadného zabíjení taktéž bez soudu a bez prokázání viny, a skončit můžeme těmi nejrůznějšími a nejkrutějšími například udušení zplodinami z motorů, nebo zabití vyhladověním, žizní a těžkou prací.

7

6. Kritika a přízeň Většina společnosti je dnes, v moderní době bohužel pro obnovení trestu smrti. Vidím v tom varování, zkrátka je špatně, že u většiny lidí převládá názor, že zabití člověka je správná věc. Na druhou stranu ale nelze ignorovat argumenty této většiny lidí. Jako nejčastější argumenty slyšíme to, že je to jediný spravedlivý trest například pro vrahy, kteří vzali život někomu jinému. Další argument je pak například to, že trestní zákon české republiky není dostatečně přísný, na mysli mám samozřejmě to, že nejvyšší možný trest v české republice je doživotí, které si v současnosti odpykává pouze pár pouze pár jedinců z celé ČR. Alternativou by mohl být například systém, který platí v USA a dalších zemích kde se tresty za všechny zločiny sčítají, a provinilec tak může být odsouzen klidně i na 120 let, na rozdíl od České republiky, kde platí trest za nejtěžší zločin. Nemůže se tak stát ani to, že by byl odsouzený po odpykání poloviny trestu propuštěn. Velmi častým argumentem také bývá to, že věznění člověka stojí spoustu peněz, času a místa, kdežto zabít ho, je levnější a rychlejší. Kdybychom ale takhle měli přemýšlet všichni, brzy bychom se ocitly v knize George Orwella 1984. Argumentem odpůrců bývá fakt, že po vykonání rozsudku smrti, nelze vzít rozsudek zpět. Což je znepokojující, obzvláště v případě, že by se důležitý důkaz nebo svědek mohly najít až po vykonání rozsudku. Z tohoto důvodu, ve většině zemí nejdříve stráví odsouzený i 15 let ve vězení, a až poté je rozsudek vykonán. To ale také není zcela uskopojující, protože například s pokrokem technologií, které pomáhají řešit trestné činy, jako je registr otisků prstů se může stát, že se zjistí nevina odsouzeného a vina někoho jiného, ovšem když je už odsouzený popravený? Jak se zachovat? Říct promiňte, naše vina, omlouváme se, že jsme vám popravily otce? Nejspíš nejzásadnějším argumentem proti bývá ten, že každý má právo na život, trest smrti je tedy jen jakási státem povolená, moralizovaná vražda. Podle mě méně známý argument je ten, který říká, že trest smrti je jen obyčejná msta. Lidé si prostě přejí vidět zločince trpět stejně, jako trpěla jeho oběť. Dalším důležitým argumentem, bývá odvolávání se na to, že ještě žádné studie nikdy neprokázali, že by trest smrti měl jakýkoli odstrašující účinek, jak by také mohl, když dítěti něco zakážete, jen ho tím navedete, aby to udělalo. Já osobně se stavím na stranu odpůrců, jak už je jasné ze zbytku této práce. Zastávám názor, že denně na světě zemře už dostatek lidí ať už přirozeně či násilně, tak proč přidávat další. Nelíbí se mi právní systém ČR a považuji ho za nedostačující a příliš mírný a někdy i bezúčelný a paradoxní. Není ale žádný důvod ubírat se radikální cestou. Zabití člověka, jakékoli zabití člověka je špatná věc a neměla by se dít. Nedokážu si představit, že by byl nějaký člověk popraven a o pár dní později by jeho rodina a přátelé stáli u jeho rakve nebo hrobu, plakali a přemítali o tom, jak to byl skvělý člověk i když se nakonec stalo to co se stalo. Dokážu pochopit trest smrti, jako trest za velice těžký přečin a tím přečinem mám na mysli vlastizradu, vyhlášení války, válečné zločiny, zkrátka něco co silně ohrožuje světovou stabilitu a současné rozložení světa. Jako příklad můžu uvést Adolfa Hitlera, myslím, že 8

kdyby byl po porážce uvězněn existovalo by velké riziko toho, že uteče a bude své zlo šířit znovu. Schválně uvádím, že dokážu pochopit, už ale ne akceptovat, chápu to, že lidé bývají po nějakém přečinu, natož pak po válce, naštvaní a chtějí odplatu, chtějí vidět toho, kdo to způsobil trpět a myslí si, že tím bude spravedlnosti učiněno za dost. Myslím si ale, že se pletou, právě toto je ta lidská povaha, která ze zločinců dělá to, kým jsou, a když takový budou všichni… Člověk se musí dokázat oprostit od svých momentálních emocí a pocitů a řídit se rozumem. Kdyby se i policisté drželi svých emocí, tak by se provinilec často ani nemusel dostat k soudu živý. Jeden z hlavních argumentů proč já osobně odmítám trest smrti, kromě utrpení, pomsty a nejistoty pravdivosti rozsudku je ten, že trest smrti se může velice snadno stát nástrojem moci, útlaku a veřejného strachu. Mohl bych začít Velkou francouzskou revolucí, kde se lidé gilotiny báli snad víc než čehokoliv jiného, ale o této revoluci jsem mluvil už dost. Od té doby bylo, myslím si pořád dostatek případů, kde byl nejvyšší trest použit pro zastrašení lidí, upevnění pozice nebo ochrana socialistického lidu. Asi nejznámější případy u nás budou z období okupace nacisty, kdy nacisté a jejich spolupracovníci popravovali politické odpůrce, inteligenci, partyzány nebo zrádce. Nebyly to nijak obrovské počty lidí, ale je jasné, že všichni tito lidé měli společnou nenávist nebo minimálně odpor či nesouhlas s nacistickým režimem. Další temné období našich dějin, když přeskočím poválečné období, kde zase probíhal hon na lidi, kteří spolupracovali s nacisty nebo je nějak podporovali, jsou vykonstruované politické procesy v 50. letech. Tyto procesy v žádném případě neměly žádné racionální důvody a rozhodně nebyly spravedlivé, bylo to obyčejné zbavování odpůrců režimu a nepohodlných lidí. Jako příklad můžeme uvést popravu Milady Horákové, která byla popravena v podstatě jen za svoji politickou orientaci a nesouhlas s režimem. Jako důkazy proti ní byly ale předloženy důkazy, že spolupracovala a podporovala nacistický režim, tedy to co v té době lidé chtěly slyšet a s takovouto popravou by určitě souhlasily. Další příklad, tentokrát se týká upevňování pozice a moci, je příklad Rudolfa Slánského, který se zprotivil samotnému Klementu Gottwaldovi a podle některých zdrojů si jeho odstranění přálo i vedení v Moskvě. Co mě na tom zaráží je to, že Slánský byl dlouholetý osobní přítel Gottwalda a jeho blízký spolupracovník, který mu pomáhal rozšiřovat komunistickou ideologii po ČSR. Jako poslední bych rád uvedl, že oba dva jmenovaní byli popraveni metodou vytažení provazem nahoru, tím pádem se dlouhé minuty kroutily na provaze, než se udusili, místo toho aby se pod nimi propadla podlaha a jim se zlomil vaz. Je celkem ironie, že Slánský byl popraven na stejném místě a možná i stejným provazem jako Milada Horáková.

9

7. Závěr Na závěr bych rád zopakoval hlavní myšlenku tohoto díla, tedy zdůraznit a poukázat na trest smrti jako na věc, kterou osobně dokážu pochopit, ale nedokážu přijmout. Trest smrti je věc, které nějakým způsobem skončila, nebo končí doba slávy a největší popularity. Lidstvo se s každou generací mění a dospívá, dospěje úplně až věci jako popravy a vraždy nebudou. Na jednu stranu, vidím toto řešení něčího provinění jako velmi nešťastné, barbarské a nesmyslné, je to obyčejná pomsta, vražda schválená státem, žádná vražda by neměla být schválená státem, když stát neschválí zabití bratra, tak jak může schválit zabití sestry, která ho zabila? Na druhou stranu, vidím i argumenty té většiny, která je pro trest smrti, například velmi mírný systém trestů v České republice nebo samozřejmě touhu po pomstě, po potrestání. Neopomenutelný není ani argument, že je to rychlejší, snadnější a levnější cesta než někoho držet desítky let ve vězení a živit ho. Já si ale i dál myslím a budu myslet, že argumenty odpůrců jsou silnější a smyslnější než argumenty příznivců. Nezbývá než doufat, že se dožijeme světa bez trestu smrti ale bohužel je mi jasné, že něco takového ještě potrvá.

10

8. Zdroje Citace 1. www.stream.cz. Stream. [Online] Seznam. [Citace: 15. únor 2014.] http://www.stream.cz/slavnedny/10001362-den-kdy-byl-popraven-ludvik-xvi. 2. HRC. Background report rada pro světová práva. [Dokument] Praha : HRC, 2010. 3. Wikuquote. Wikimedia. [Online] [Citace: 15. únor 2014.] http://cs.wikiquote.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk.

SCHREIBER, Hermann. Trest smrti v dějinách lidstva. Praha: Naše vojsko, 2008, 166 s., 32 s. obr. příl. ISBN 978-802-0609-755.

Student summit. Student summit [online]. 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.studentsummit.cz/data/1258284348700BRG_HRC_Trest_smrti.pdf WALLER, Martin. Absolutní trest. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2006, 407 s. ISBN 80-7303310-0. Amnesty International. Amnesty [online]. 2012 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/z695/trest-smrti-v-roce-2011-popravuje-mene-zemi-zato-s-vetsiintenzitou Trest smrti ve světě. Lidská práva.cz [online]. 2011 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz/student/vsechna-temata/interaktivni-mapy/mapa-trestu-smrtive-svete LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004. ISBN 80-735-2021-4.

11

9. Přílohy

Mapa trestů smrti ve světě z roku 2008. Červená barva znázorňuje aktivní používání trestu smrt, Oranžová znamená, že země má uzákoněný trest smrti a používá jej za speciální okolnosti, zelená znamená, že země mají trest smrti v praxi zrušený a modré jsou země, kde je trest smrti zrušený a nepoužívá se (1)

Elektrické křeslo, které se používalo a dodnes používa k usmrcení jen v USA a Filipínách (2)

12

Moderní plynová komora, která se dříve používala jako hromadné popraviště pro miliony židů, později sloužila také pro popravení zločinců. (3)

(1) Death penalty. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Death_Penalty_World_Map.svg

(2) Electric chair. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Electric_chair.jpg (3) Gas chamber. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gaschamber.jpg

13