Trest smrti v Československu v letech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Trest smrti v Československu v letech 1918 − 1990 Bakalářská práce

Autor:

Jiří Dobřemysl Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Mgr. Michal Holčapek

Leden, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Písku 10. 1. 2011

Jiří Dobřemysl 2

Poděkování: Děkuji touto cestou panu JUDr. Mgr. Holčapkovi za vstřícný přístup, odbornou pomoc, ochotu a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. 3

Annotation: Bachelor's work deals with the death penalty problems in Czechoslovakia in years 1918 − 1990. The aim of the bachelor work's survey is to evaluate the opinion of the selected group of population of reinsertion of the death penalty.

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá problematikou trestu smrti v Československu v letech 1918 − 1990. Cílem průzkumu bakalářské práce je vyhodnotit názor vybrané skupiny obyvatelstva na znovuzavedení trestu smrti.

4

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................ 8 1

TREST SMRTI V LETECH 1918 − 1938 ........................................................................ 10 1.1

Stručná historie trestu smrti ve světovém měřítku ............................................................ 10

1.1.1

Trest smrti ve světě .................................................................................................. 10

1.1.2

Trest smrti v muslimských zemích ........................................................................... 12

1.1.3

Trest smrti v Evropě ................................................................................................. 12

1.1.4

Světový den proti trestu smrti .................................................................................. 13

1.1.5

Obvyklé argumenty zastánců a odpůrců trestu smrti ............................................... 13

1.2

Druhy trestu smrti (stále pouţívané tresty smrti) .............................................................. 14

1.2.1

Ubití.......................................................................................................................... 14

1.2.2

Ukamenování ........................................................................................................... 15

1.2.3

Pověšení ................................................................................................................... 15

1.2.4

Stětí .......................................................................................................................... 16

1.2.5

Zastřelení .................................................................................................................. 16

1.2.6

Usmrcení plynem ..................................................................................................... 17

1.2.7

Elektrické křeslo ....................................................................................................... 17

1.2.8

Smrtící injekce.......................................................................................................... 18

1.3

Trest smrti na historickém území českého státu ............................................................... 18

1.4

Zákony platné na území Slovenska a Podkarpatské Rusi ................................................. 19

1.5

Tresty smrti v období první republiky .............................................................................. 19

1.6

Názor na problematiku trestu smrti prezidenta T. G. Masaryka ....................................... 20

2

TREST SMRTI V LETECH 1939 − 1948 ........................................................................ 23 2.1

Období okupace ................................................................................................................ 23

2.1.1 2.2

Gilotina ..................................................................................................................... 23

Československé poválečné soudnictví .............................................................................. 24

2.2.1

Mimořádné lidové soudy .......................................................................................... 24

2.2.2

Lidové soudy na Slovensku ...................................................................................... 25 5

2.2.3

Konec platnosti retribučních dekretů v českých zemích a na Slovensku ................. 26

2.2.4

Odsouzení v Československu ................................................................................... 26

2.3

Politické procesy ............................................................................................................... 27

2.3.1 3

Milada Horáková ...................................................................................................... 28

TREST SMRTI V LETECH 1949 − 1990 ........................................................................ 30 3.1

Uplatňování trestu smrti po únoru 1948 ........................................................................... 30

3.2

Zpřísnění při udělování trestu smrti .................................................................................. 30

3.3

Popravy v letech 1918 − 1990 .......................................................................................... 31

3.4

Zrušení trestu smrti v Československu s návazností na mezinárodní smlouvy ................ 32

3.4.1

Václav Havel ............................................................................................................ 32

3.4.2

Listina základních práv a svobod, článek 6 .............................................................. 34

3.4.3

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, protokol č. 6 ...................... 35

3.4.4

Ústava České republiky, článek 10 .......................................................................... 35

4

VÝSLEDKY A ANALÝZA PRŮZKUMU ..................................................................... 37 4.1

Zaměření otázek na průzkum ............................................................................................ 37

4.1.1

Cíl průzkumu ............................................................................................................ 37

4.1.2

Dotazník k problematice trestu smrti ....................................................................... 38

4.1.3

Sběr dat..................................................................................................................... 38

4.2

Počet dotazovaných podle věku ........................................................................................ 38

4.2.1

Graf počtu dotazovaných podle věku ....................................................................... 39

4.2.2

Vyhodnocení dílčí části výzkumu ............................................................................ 40

4.3

Názor na znovuzavedení trestu smrti podle pohlaví ......................................................... 41

4.3.1

Graf názoru na znovuzavedení trestu smrti podle pohlaví ....................................... 41

4.3.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 41

4.4

Názor na znovuzavedení trestu smrti podle věku ............................................................. 42

4.4.1

Graf názoru pro znovuzavedení trestu smrti podle věku .......................................... 42

4.4.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 42

4.5

Názor na znovuzavedení trestu smrti podle dosaţeného vzdělání .................................... 43 6

4.5.1

Graf názoru pro znovuzavedení trestu smrti podle dosaţeného vzdělání ................ 43

4.5.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 43

4.6

Hlavní důvod pro znovuzavedení trestu smrti .................................................................. 44

4.6.1

Graf hlavního důvodu pro znovuzavedení trestu smrti ............................................ 44

4.6.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 44

4.7

Hlavní důvod proti znovuzavedení trestu smrti ................................................................ 45

4.7.1

Graf hlavního důvodu proti znovuzavedení trestu smrti .......................................... 45

4.7.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 45

4.8

Doţivotí jako adekvátní náhrada za trest smrti ................................................................. 46

4.8.1

Graf doţivotí jako adekvátní náhrady za trest smrti ................................................. 46

4.8.2

Vyhodnocení dílčí části průzkumu ........................................................................... 46

4.9

Shrnutí průzkumu ............................................................................................................. 47

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 49 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .............................................................................................. 51 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 52 SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................................................... 53

7

ÚVOD Má bakalářská práce se zabývá problematikou historie trestu smrti v Československu od jeho počátků v letech 1918 aţ do roku 1990, kdy byl trest smrti 1. července zrušen. Česká a Slovenská republika zrušila trest smrti zákonem č. 175/1990 Sb. a přidala se k čtyřiceti státům, které zrušily tento způsob trestu. Na počátku tohoto období v roce 1918 je první československý prezident T. G. Masaryk. U zrušení trestu smrti v roce 1990 stojí poslední prezident Československa a první prezident České republiky Václav Havel. Oba tito prezidenti byli velkými intelektuály a humanisty. Problematika trestu smrti je nepochybně tématem, které vyvolává bouřlivé diskuse jiţ po staletí. V jejich průběhu si jeho zachování jako maximálního trestu vyměřeného lidskou spravedlností našlo vášnivé obhájce i zapřisáhlé odpůrce. Ostatně nejinak je tomu aţ do současnosti v české společnosti, o čemţ svědčí mediální pozornost věnována tomuto tématu i jeho vyuţívání a zneuţívání v honbě politických stran za voliči.1 Jiţ na základní škole jsem si pokládal otázku, jak někdo můţe nevratně rozhodnout o ţivotě druhého. Za prvé například v totalitních reţimech, kdy můţe být uloţení nejvyššího trestu zneuţito a nespravedlivě odsouzeno a popraveno mnoho nevinných lidí. Tito lidé se stali obětí politické zvůle vládnoucí moci a většinou nedostali ani příleţitost se bránit. Za druhé je zde i moţnost justičního omylu. Pachateli můţe být udělen trest smrti za závaţný trestný čin a aţ po dlouhé době se zjistí za pomoci stále nových metod, jako je například test DNA, ţe došlo k justičnímu omylu, kdy moţnost nápravy je jiţ nemoţná. Toto byly hlavní impulsy pro výběr tématu mé bakalářské práce. Bakalářskou práci jsem rozdělil na čtyři hlavní části, členěné podle nejdůleţitějších období historie samostatného československého státu. První kapitolou je období let 1918 − 1938. V této části stručně hodnotím historii trestu smrti ve světovém měřítku a druhy trestu smrti ve světě stále pouţívané. Dále v této kapitole popisuji historii trestu smrti a zákony platné v letech 1918 − 1938 na historickém

1

KUKLÍK, J. ml: Prezident Masaryk a trest smrti. Dějiny a současnost 5/98, s. 31.

8

území Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na závěr této kapitoly uvádím názor na problematiku trestu smrti prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Ve druhé kapitole se zabývám lety 1939 − 1948. Lety okupace, poválečným soudnictvím a začátky politických procesů. Třetí kapitolou jsou léta 1949 − 1990. Je to doba po únoru 1948 aţ po rok 1990, kdy byl trest smrti zrušen s návazností na mezinárodní smlouvy a dohody. Ve čtvrté kapitole hodnotím průzkum, který jsem provedl mezi šedesáti respondenty. Cílem průzkumu je zjistit, jaký je názor vybraného vzorku obyvatelstva na znovuzavedení trestu smrti. Zároveň zde vyhodnocuji názor z hlediska věku, pohlaví a dosaţeného vzdělání.

9

1 TREST SMRTI V LETECH 1918 – 1938 1.1 Stručná historie trestu smrti ve světovém měřítku Problematika trestu smrti, jako největšího trestu je po celá staletí jednou z nejdiskutovanějších otázek nejen v oblasti trestního práva a soudnictví vůbec, ale vyvolává vzrušené diskuse i u široké veřejnosti. Ve středověku se trest smrti uděloval běţně za mnoho zločinů a různilo se i jeho provedení. Zločinci byli čtvrceni, lámáni v kole, upalováni, naráţeni na kůl, stínáni, věšeni za hrdlo či jiné části těla, zaţiva páráni a jejich vnitřnosti byly spalovány před jejich očima. Jednotlivé tresty, i nehrdelní, často symbolizovaly druh provinění: Za ţhářství upálení, za rouhání vytrţení jazyka apod. Před exekucí byl často trest smrti „zostřován“, odsouzeni byli velmi často surově mučeni, např. vlečením na popravní místo, trháním řemenů ze zad, či trháním částí těla rozţhavenými kleštěmi. Po výkonu trestu bylo někdy tělo popraveného nebo jeho část (většinou hlava) pro odstrašující efekt ponecháno delší dobu vystavené na veřejnosti. Ve vyspělých evropských státech přineslo v zacházení s odsouzeními velké změny osvícenství. Významným krokem na cestě k odstranění trestu smrti bylo dílo italského filosofa a profesora práv na universitě v Miláně C. Beccarii (1738 − 1794) O zločinech a trestech. Beccaria v něm zavrhl trest smrti, který podle něho není ani nutný ani dosti odstrašující, a navrhl jej nahradit doţivotním otroctvím.2

1.1.1 Trest smrti ve světě Ve světě rozdělujeme země podle přístupu k trestu smrti na: -

Země, které nemají trest smrti ve svém trestním řádu zakotven

-

Země, které ve svém trestním řádu tento druh trestu mají, ale nepouţívají ho

-

Země, které pouţívají trest smrti jen pro určitou skupinu odsouzených

-

Země, které tento druh trestu pouţívají jen ve výjimečných případech (např. v době války)

2

LIŠKA, Otakar a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 14.

10

Ve světě se stále trest smrti vyuţívá a popravuje se zejména v nejlidnatějších zemích světa, jako jsou Čína, Indie a Spojené státy. Dále se trest smrti zachovává v zemích Asie a jde například o Filipíny, Japonsko, Jiţní a Severní Koreu apod. Spojené státy jsou země, kde byl trest smrti na počátku sedmdesátých let 20. století Nejvyšším soudem zrušen. Během několika let byl však trest smrti v 38 z 50 amerických států znovu zaveden. Dodnes se v těchto zemích pouţívá, přestoţe bylo od roku 1973 propuštěno 85 lidí, kteří byli odsouzeni k smrti neprávem a jsou nevinní. Od roku 1976 aţ po současnost bylo nejvíce poprav jednoznačně vykonáno ve státě Texas. Čína v současné době uvaţuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny včetně pašování zvířat, vyhýbání se daním a padělání. Znamenalo by to, ţe počet trestných činů, za něţ se v Číně trestá smrtí, by poklesl o pětinu, z 68 na 55. Čínští právní odborníci si stěţují, ţe je popravováno mnoho lidí za triviální trestné činy a ţe jsou často odsuzováni nespravedlivě. Reformy posledních let také přesvědčily úřady, ţe všechny tresty smrti musí schválit Nejvyšší soud a ţe v případě trestů smrti je nepřípustné mučení. Amnesty International odhaduje, ţe Čína ročně popravuje tisíce lidí, více neţ celý ostatní svět a často usmrcuje vězně jen navzdory oponentům komunistické strany. Trest smrti má být zrušen mimo jiné i za pašování zlata, stříbra, kulturních památek či vzácných zvířat, za padělání faktur, vykrádání historických památek a podvodné finančnické akce. Čínští právníci poukazují na to, ţe se v posledních letech za tyto trestné činy uţ neuvaluje trest smrti a změna zákona jen odráţí právní skutečnost. Smrtí se nadále budou trestat „pokusy“ rozštěpit čínský stát, „prozrazování státního tajemství“ a „podvracení státu“. Všechny tyto trestné činy jsou v čínském trestním zákoníku definovány jen velmi mlhavě.3

3

Čína uvaţuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny. Blisty [online]. 2010, 24.8.2010, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1792.

11

1.1.2 Trest smrti v muslimských zemích V 17. súře koránu najdeme příkaz, který je jen o něco sloţitěji vyjádřenou obdobou biblického Nezabiješ. Praví se v ní: „Nezabíjejte osoby, jeţ Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li kdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbliţšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vţdyť zajisté mu bude pomoţeno.“ V tomto ustanovení se zřetelně odráţí stará semitská zásada, kterou známe z Mojţíšových knih jako oko za oko, zub za zub. Korán, který muslimové pokládají za přímé slovo Boţí, zároveň jasně říká, ţe odveta má být úměrná a nepřekračovat míru trestaného činu. Takto ostatně vykládali starozákonní zásadu i křesťanští bibličtí exegeti. Islám v tomto smyslu zmírnil staroarabskou krevní mstu, která často znamenala vraţedné nepřátelství mezi celými rody nebo kmeny na řadu generací. Muhammad přitom také omezil trestní odpovědnost pouze na pachatele a právo msty na nejbliţšího příbuzného. Doporučil také přijmout namísto oprávněné pomsty za zabití hmotné odškodné, tzv. „cenu krve" (dija). Na druhé straně výslovné povolení koránu k úměrné odvetě spolu s další staletou praxí ukotvily v muslimské společnosti silný názor, ţe trest smrti je v určitých případech náleţitý. Zcela jej vyloučit, jak se dnes snaţí významné křesťanské církve a eticky zaměření představitelé západního světa, nepatří zatím k tématům islámského myšlení. Ţádný muslimský stát nepodepsal II. opční protokol k Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech, který vyjadřuje vůli pracovat ke zrušení absolutního trestu.4

1.1.3 Trest smrti v Evropě V ţádném ze členských států Evropské unie a Rady Evropy není dovolen trest smrti. Jeho zrušení je jednou z přirozených podmínek pro členství. Od roku 1977 nedošlo v ţádné části zeměpisné oblasti zahrnující 47 zemí, jeţ jsou členy Rady Evropy, včetně členských států Evropské unie, k ţádnému případu trestu smrti. Od roku 1994 bylo přiděleno více neţ 11 milionů EUR na podporu projektů občanské společnosti, které se zaměřují na zvýšení veřejného povědomí v zemích uplatňujících trest smrti. Boj Evropské unie za zrušení trestu smrti vychází ze zásady úcty k lidské důstojnosti

4

KROPÁČEK, Luboš. Trest smrti v muslimských zemích. Koktejl [online]. říjen 2001, 2001, 10, [cit. 201101-06]. Dostupný z WWW: . ISSN neuvedeno.

12

bez ohledu na činy, jichţ se člověk dopustí. Zásada je zakotvena v Listině základních práv.5 Pokud jde o Evropu, jedinou zemí, která trest smrti stále pouţívá, je Bělorusko. Kazachstán a Lotyšsko byly vyzvány, aby změnily své právní předpisy, které stále umoţňují za některé trestné činy a za výjimečných okolností trest smrti udělit.

1.1.4 Světový den proti trestu smrti 10. říjen byl vyhlášen Světovým dnem proti trestu smrti. V celách smrti v mnoha zemích čeká na popravu zhruba 20 000 vězňů. I přes tento alarmující údaj je celosvětové zrušení nejvyššího trestu stále bliţší realitou. Důkazem je, ţe před třiceti lety neuplatňovalo trest smrti jen 16 zemí, zatímco v roce 2007 jich popravy nevykonávalo 90.6

1.1.5 Obvyklé argumenty zastánců a odpůrců trestu smrti

1.1.5.1

Argumenty odpůrců trestu smrti

-

Nemorálnost trestu smrti

-

Hrozba justičního omylu

-

Jde o pouhý akt msty

-

Neexistuje studie, která by prokázala odstrašující účinek trestu smrti

-

Vysoké finanční nároky spojené s udělením trestu smrti

-

Moţnost diskriminace (náboţenská, etnická, vůči chudým)

5

Dnešek si připomínáme jako Evropský den boje proti trestu smrti. Objevte Evropu [online]. 2007, 2007, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . ISSN neuvedeno. 6 Světový den proti trestu smrti. Econnect [online]. 2007, 9. 10. 2007, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: .

13

1.1.5.2

Argumenty zastánců trestu smrti

-

Dochází k odstrašení pachatelů od páchání závaţné trestné činnosti

-

Praktičnost trestu smrti (vrah uţ nepředstavuje hrozbu pro společnost, jeho věznění by bylo podstatně draţší, trest smrti je levnější)

-

Trest smrti vede k zabránění recidivy

-

Jedná se akt odplaty (smrt za smrt)

-

Nelze opomenout mínění veřejnosti, které je většinou pro trest smrti

-

Nebezpečný vrah můţe být stále hrozbou a to zejména:

a) Po propuštění můţe opět páchat trestnou činnost b) V případě útěku můţe být velice nebezpečný c) Můţe být hrozbou pro ostrahu věznice d) Na svobodě můţe mít komplice, kteří se ho mohou pokusit osvobodit

1.2 Druhy trestu smrti (stále používané tresty smrti) 1.2.1 Ubití Nejčastějším trestem bylo bičování, ke kterému se pouţívala důtka, latinsky flagra. Důtka byla spletena z býčí kůţe nebo ze svázaných provázků. Po ranách důtkami zakončenými olověnými kuličkami nebo ovčími kůstkami se umíralo. Mezi dvěma světovými válkami se usmrcení bičováním pouţívalo ještě zcela běţně v řadě islámských zemí. Zdá se, ţe ty si tento trest velice oblíbily, neboť dodnes figuruje v trestních zákonících vycházejících z islámského práva ve Sjednocených arabských emirátech, v Saudské Arábii, v Íránu, v Jemenu a v Pákistánu.7 Bičování se pouţívalo v řadě zemí, např. v Egyptě, v Itálii, ve Francii, v Číně, v Rusku a v Anglii. Dalšími tresty bylo bití holemi, klacky a obušky. Velice se blíţí bičování, umoţňuje však trest stupňovat.

7

MONESTIER, M.: Historie trestu smrti, s. 152.

14

Výprask holemi byl běţný u Řeků, Hebrejců, Číňanů a Egypťanů. V dnešní době se bití pouţívá např. v Kambodţi a Singapuru, kde hrozí za zhruba třicet deliktů. Např. za pokus o vraţdu, znásilnění, obchod s drogami nebo ozbrojený útok.

1.2.2 Ukamenování Kamenování je trest pocházející ještě z předbiblických časů vyhrazený zejména svatokrádeţníkům. Podstatou exekuce je usmrcení viníka házením kamenů a setkáváme se s ním téměř všude, a to zejména v rané fázi vývoje daných společností. U řady orientálních národů to byl řádný trest za zradu a jednání proti obecnému zájmu.8 Na exekuci se mohli podílet příbuzní, přátelé a známí oběti či odsouzeného. V současné době uznává ukamenování, jinde jiţ dávno upuštěné, jako oficiální trest osm zemí, jejichţ zákonodárství vychází z islámského práva. Jsou to Spojené arabské emiráty, Írán, Mauritánie, Afghánistán, Pákistán, Súdán, Jemen a Saudská Arábie.9 Ve všech těchto zemích se rozsudky stále vynášejí. Jenom například v Íránu bylo za dva roky ukamenováno více neţ šest set ţen.

1.2.3 Pověšení Věšení se pouţívalo a pouţívá jako hrdelní trest po celou historii lidstva. Vedle stětí a upálení to byl nejrozšířenější způsob popravy a setkáváme se s ním téměř u všech národů. Dodnes se vyuţívá popravy ve více neţ osmdesáti zemích světa. Oběšení má velkou výhodu ve své jednoduchosti, snadnosti a dostupnosti. K věšení se pouţívala šibenice. Obvykle ji tvoří jedno svislé a jedno vodorovné břevno, které je uţší a kratší. To je umístěno na vrcholku svislého břevna a k němu se přivazuje provaz. Jindy, zejména v případě hromadných poprav, tvoří šibenici dvě svislá břevna spojená vodorovným břevnem, na které se přivazují provazy. Princip oběšení je prostý: tělo visící za krk ve stahující se smyčce na ni působí vlastní tíhou dostatečně silně, aby se zadrhla a přerušila některé vitální funkce.

8 9

MONESTIER, M.: Historie trestu smrti, s. 185. Tamtéţ, s. 186.

15

Stlačení krkavic přeruší krevní oběh a vyvolá krevní nedostatečnost v mozku. Při některých postupech se zlomí krční obratle a přeruší mícha.10

1.2.4 Stětí Princip stětí spočívá v přeseknutí krku, a tedy v oddělení hlavy od těla. Usmrcení je vlastně zmrzačením, ale zvláštního druhu, protoţe hlava je tak důleţitý orgán, ţe její oddělení způsobí okamţitou smrt. V Evropě bylo stětí jedním z nejpouţívanějších způsobů popravy. V některých zemích se pouţívalo sekyry (např. Anglie a Rusko) a v jiných zemích se pouţíval meč (např. Francie, Itálie a Španělsko). S postupem času se stal meč popravčím nástrojem šlechty a sekyra byla určena pro prostý lid. Ve světě existují stále tři země, které pokračují ve stínání hlav za určité zločiny, a to formou veřejných poprav. Jsou to: Saúdská Arábie, Katar a Jemen.11

1.2.5 Zastřelení S objevem střelné zbraně se objevila i nová technika poprav. Účinnost prvních poprav střelnými zbraněmi byla dost malá, protoţe nebyly příliš přesné. Zpočátku se poprava zastřelením vztahovala na vojáky a aţ s postupem času se v některých zemích popravovali i civilisté. Předpokladem úspěšné exekuce zastřelením je splnění dvou poţadavků. A to přesný výstřel a snadný cíl. Aby se výstřel neminul cílem, to bývá zabezpečeno tím, ţe střílí popravčí četa, tedy větší počet hlavní míří na jediný cíl. Zatímco počátkem 19. století tvořilo popravčí četu aţ padesát osob, dnes je to deset aţ dvanáct muţů a tento počet se pokládá vzhledem k neustálému zdokonalování střelných zbraní za dostatečný. Popravčí četa dostává obvykle rozkaz mířit na srdce, poněvadţ trup je snazší cíl neţ hlava. Aby byl splněn druhý bod a míření bylo snadné, bývá odsouzenec znehybněn, obvykle je přivázán ke kůlu. Přesto se vyskytují i popravy, kde odsouzenec znehybněn není. Popravčí četa se spokojí s tím, ţe ho postaví před zeď, před strom, před násep nebo na kraj příkopu. Mívá však svázané ruce, někdy před sebou, jindy za zády.12

10

MONESTIER, M.: Historie trestu smrti, s. 199 - 200. Tamtéţ, s. 237. 12 Tamtéţ, s. 282. 11

16

V 86 státech se provádí nebo můţe provádět poprava zastřelením. Jsou to například Afghánistán, Bulharsko, Čína, Chile, Kanada, Mexiko, Spojené státy, Vietnam.

1.2.6 Usmrcení plynem Usmrcení plynem se začalo pouţívat ve Spojených státech, kde se také začala pouţívat plynová komora. Myšlenka se zrodila z pokusů prováděných bojovými plyny a jejich pouţitím za první světové války a z účinků chemických jedů na člověka. Princip takové popravy je prostý. Odsouzenec je umístěn do neprodyšně uzavřeného prostoru a přinucen dýchat smrtelně jedovaté výpary. Po řadě pokusů byl vybrán plynný kyanid. Ze všech známých těkavých jedů má totiţ největší účinnost. Plyn se uvolňuje, přijdou-li do kontaktu tabletky nebo kuličky kyanidu draselného s kyselinou sírovou. A patří do kategorie dusivých nebo buněčných plynů. Jinak řečeno paralyzuje činnost dýchacích enzymů, které zajišťují přenos kyslíku z krve do tělesných buněk. Buňky, jakmile nemají kyslík, začínají ihned odumírat. Dostaví se křeče. Svaly se stahují. Mozková centra jsou jedno po druhém vyřazována z činnosti a mozková smrt obvykle předchází srdeční zástavu.13 Plyn byl také zneuţit za druhé světové války v koncentračních táborech, kde za oběť padlo kolem dvou a půl milionu lidí. Dnes uţívá plynové komory stále ještě sedm států americké Unie (Arizona, Colorado, Kalifornie, Maryland, Mississipi, Missouri, Severní Karolina).

1.2.7 Elektrické křeslo „Elektrické křeslo“, jeţ je nejdiskutabilnější, a to i mezi přívrţenci hrdelního trestu, vzniklo jako důsledek urputného technického a ekonomického zápolení mezi dvěma soupeřícími společnosti, které se náruţivě přely o výhody dvou typů proudu vhodných k průmyslovému vyuţití, střídavého a stejnosměrného.14 „Elektrické křeslo“ je vlastně velké křeslo z dubového dřeva se třemi či čtyřmi nohami, připevněné k podlaze a často natřené na bílo. Pod ním je silný gumový koberec. Křeslo často bývá vybaveno řadami stowattových ţárovek, které signalizují, ţe je křeslo

13 14

MONESTIER, M.: Historie trestu smrti, s. 299. Tamtéţ, s. 307.

17

„v chodu“. Na sedačce je poloţen malý gumový kobereček černé barvy. Z lenochu ţidle vystupují dvě svislá břevna o délce dvaceti pěti centimetrů, mezi něţ se opře hlava odsouzeného. Po stranách jsou opěradla pro předloktí. Vepředu je mezi nohama dřevěná trnoţ ve tvaru T, k níţ má vězeň přivázány kotníky. Ve většině případů je vězeň znehybněn sedmi řemeny, jedním kolem pasu, druhým přes hruď, třetí mu drţí hlavu a po dvou zápěstí a kotníky. Kat zůstává v anonymitě a ovládá křeslo ze samostatné komůrky za křeslem a sálem pro svědky.15 Vlastní poprava elektrickým proudem trvá teoreticky pouhé dvě minuty bez přerušení a je ukončena automaticky. Kdyţ kat pustí proud, je to podle křesel v jednotlivých státech napětí 1900 aţ 2500 voltů. Proud se dostane do měděné kontaktní destičky přilby a má se za to, ţe odsouzenec pak ihned ztratí vědomí, takţe jiţ necítí bolest.16

Elektrické

křeslo

se

stále

pouţívá

ve

čtrnácti

amerických

státech.

1.2.8 Smrtící injekce Tato takzvaná „pokojná“ smrt, pokládaná za rychlou, přitom bezbolestnou a navíc poměrně levnou, vzešla přímo z lůna lékařské vědy a poprvé byla pouţita ve Spojených státech – státem Texas v roce 1992 a poté i Oklahomou v roce 1983. Poprava injekcí se provádí tak, ţe odsouzenec dostane intravenózně jednou nebo dvěma injekcemi smrtelnou dávku rychle účinkujících barbiturátů kombinovaných s paralyzujícími chemickými látkami. Poprava je podobná postupu uţívanému v nemocnicích při celkové anestézii, avšak vstřikovaná dávka je smrtelná. Je to roztok a obsahuje tři sloţky, barbituráty, které vedou ke ztrátě vědomí, bromid pankurnia, coţ je svalové relaxans (způsobuje jejich ochablost), jehoţ úkolem je paralyzovat bránici a přerušit tak pohyby plic, nakonec obyčejný chlorid sodný, jenţ má přivodit srdeční zástavu.17

1.3 Trest smrti na historickém území českého státu Na historickém území českého státu, tak jako i v jiných evropských zemích, patřil trest smrti od nepaměti k poměrně běţně pouţívaným prostředkům trestního práva. K jeho

15

MONESTIER, M.: Historie trestu smrti, s. 324. Tamtéţ, s. 310. 17 Tamtéţ, s. 327. 16

18

zrušení došlo na krátký čas aţ za vlády Josefa II. (1780 − 1790) Všeobecným zákoníkem o zločinech a trestech na ně (1787), který byl ovlivněn spisem Caesara Beccarii a dílem osvícenského učence Josefa Sonnenfelse (1733 − 1817). Tresty smrti byly zrušeny v řádném řízení vůbec a byly ponechány jen pro řízení v případě výjimečného stavu (podle stanného práva). Nejvyšším trestem se od této chvíle mělo stát vězení, které bylo v dalších letech nahrazeno nucenými pracemi (odsouzení byli vyuţíváni při vlečení lodí po Dunaji).18 Po vzniku československého státu v roce 1918 byl přes všechny diskuse trest smrti zachován. Na území prvního československého státu zůstaly zachovány v platnosti všechny existující zemské a říšské zákony z dob rakousko-uherské monarchie.19

1.4 Zákony platné na území Slovenska a Podkarpatské Rusi Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi platil po celou dobu první republiky (na Slovensku aţ do přijetí jednotného trestního zákona č. 86/1950 Sb.) jako hlavní zákon Trestní zákoník o zločinech a přečinech z roku 1878. Tento zákon stanovil ukládat absolutní trest pouze za vraţdu. Podle § 21 tohoto trestního zákoníku se trest smrti vykonával na uzavřeném místě provazem. Státní zástupce mohl umoţnit i účast příbuzných odsouzeného na popravě a v zájmu odstrašujícího efektu i účast jiné osoby muţského pohlaví.20

1.5 Tresty smrti v období první republiky Za první republiky v letech 1918 − 1938 bylo k trestu smrti odsouzeno 433 lidí, vykonáno bylo ale jen 21 (někdy se uvádí 20) poprav, 422 lidem byla udělena milost (360 muţů a 62 ţen). Civilní a vojenské soudy je odsoudily za několikanásobné loupeţné vraţdy a závaţné vojenské zrady. Minimální počet poprav v tomto období byl způsoben zejména tím, ţe první prezident Československa T. Garrigue Masaryk byl velkým odpůrcem trestu smrti, proto většině odsouzeným udělil milost.

18

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 15. Zákon 11/1918 Sb. Národního výboru československého ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého, čl. 2. V tomto článku se říká: „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“ 20 LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 16. 19

19

1.6 Názor na problematiku trestu smrti prezidenta T. G. Masaryka Velice zajímavý názor na problematiku trestu smrti měl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl dlouholetým odpůrcem absolutního trestu. Vyuţil svých přednášek a dalších příleţitostí, aby se k tomuto problému několikrát vyjádřil. Například při přednáškách v roce 1895 označil popravy za nejďábelštější druhy zabití, „poněvadž schvalují je lidé vládnoucí s úplným klidem a rozmyslem, s dostatečnou lhůtou pro udělení milosti, pod ochranou bodáků. Jsou to nejsurovější zbytky středověké inkvizice. Statistiky snažící se dokazovati blahodárné účinky trestu smrti na zmenšení zločinnosti jsou neúplné, nepravdivé a nevědecké.“ Vzhledem ke svým povinnostem hlavy státu byl Masaryk pod tlakem veřejného mínění nucen podepsat několik rozsudků smrti, přestoţe stále zůstával jeho odpůrcem. Později vyjádřil své pocity takto: „A když jsem to musel udělat poprvé, načrtl jsem psaní adresované odsouzenému k smrti provazem, abych mu to vysvětlil. Ale upustilo se od toho. V jednom případě mně odsouzený sám od sebe vzkázal, že se na mne nehněvá. Ten trestající spravedlnost pochopil.“ Masaryk, který během svého funkčního období vyhověl více neţ 400 ţádostem o milosti, řekl Karlu Čapkovi: „Těžká byla pro mne otázka trestu smrti, stálo mě to mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost, studoval jsem statistiku zločinů a zejména vražd po celou dobu, ale nevidím, že by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že je v něm mravní expiace: vzít člověku život je bezpráví tak strašlivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraždou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při každém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje, ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, že trest smrti je ve shodě s metafysickým znáním

20

hodnoty lidského života. Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech.“21 Závěrem je moţno shrnout, ţe odpověď na otázku, jak to bylo se změnou Masarykova stanoviska k trestu smrti, není zdaleka tak jednoduchá, jak se snaţili ukázat jeho odpůrci. Na Masarykova, podle jeho vlastních slov nelehká, rozhodování působila celá řada vlivů, v jejichţ průběhu se původní filosofická východiska konfrontovala s ústavním postavením hlavy státu, ale nepochybně téţ s působením mnohdy otřesných případů prvorepublikové soudní praxe. T. G. Masaryk jako československý prezident došel k závěru, ţe trest smrti je ospravedlnitelný pouze jako zcela výjimečný trest, ukládaný za jen ty nejtěţší zločiny často několikanásobných vraţd, v nichţ pachatel sám neprojevil ani tu nejmenší úctu k hodnotě lidského ţivota, a poměřoval proto udělení nejvyššího trestu především hlediskem oběti zločinu. Zároveň však byl přesvědčen, ţe budoucí vývoj lidské společnosti vytvoří předpoklady pro jeho odstranění.22

1.6.1.1 T. G. Masaryk Tomáš Garrique Masaryk (přijaté jméno Garrique bylo příjmením jeho manţelky) se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Zemřel 14. 9. 1937 v Lánech. Jako chlapec vynikal bystrostí a ţivým temperamentem, iniciativou a odvahou, které ho činily oblíbeným vůdcem klukovských her. Přitom byl soucitný, velmi zboţný a hloubavý. V letech 1861 − 1863 vystudoval niţší reálku v Hustopečích. Svoje znalosti tam obohatil o základy přírodních věd a o němčinu. V Čejkovicích se setkal a spřátelil s kaplanem Satorou. Pod jeho vlivem se stal uvědomělým Čechem, pod jeho vedením se začal učit latinsky a na jeho radu se konečně rozhodl studovat gymnázium. Roku 1865 jako privatista sloţil ve Stráţnici zkoušky za primu a stal se hned sekundánem německého gymnázia v Brně. Zde intenzivně proţívá situaci Čechů, kteří jsou v politickém i kulturním područí německé menšiny. Na schůzkách katolických dělníků se poprvé dozvěděl o socialismu. Od listopadu 1869 studoval v sextě Akademického gymnázia ve Vídni. Zde začal studovat světovou kulturu a politiku. Volné chvíle, často i na

21 22

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 17. KUKLÍK, J. ml: Prezident Masaryk a trest smrti. Dějiny a současnost 5/98, s. 33.

21

úkor školy, trávil v univerzitní knihovně usilovným vzděláváním. Jiţ v Brně četl francouzsky, ve Vídni se naučil dobře rusky a začal se učit anglicky. V roce 1872 sloţil maturitu a pokračoval studiem na filozofické fakultě. V lednu 1875 se Masaryk stal předsedou Českého akademického spolku ve Vídni. Při studijním pobytu v Lipsku (1876 − 1877) si rozšířil filozofické vzdělání a získal cenné zkušenosti politické a náboţenské. Zde se také poprvé setkal se svou budoucí ţenou. V roce 1879 začal bezplatně přednášet na univerzitě jako soukromý docent.

Roku

1882 se vrací do Prahy odchován světovou kulturou, zvyklý jejími kritérii poměřovat i kulturu českou, nespokojený omezeným horizontem svých krajanů, ostře protiněmecky zaměřených. Se skupinou mladších stoupenců začíná vydávat list Čas. Řešení české otázky bylo hlavním obsahem jeho studia. Celý soubor úvah o české otázce představoval první filozofii českých dějin i české politiky. Devadesátá léta byla literárně i pedagogicky nejproduktivnějším obdobím Masarykova ţivota. Po uzákonění všeobecného hlasovacího práva v roce 1907 se rozhodl kandidovat za Pokrokovou stranu do říšské rady a v ostrém volebním boji vyhrál. Rakouská politika na Balkáně směřovala k válečnému konfliktu se Srbskem. Ten skutečně vypukl v létě 1914 a měl přerůst ve světovou válku, otevírající otázku samotné existence Rakouska-Uherska. Masaryk se ihned rozhodl pracovat pro rozbití Habsburské říše. V Ţenevě Masaryk dne 6. července pronesl památný projev. Pětisté výročí Husova upálení zvolil k otevřenému vyhlášení boje proti habsburské nadvládě. Během světové války přemýšlel o jejím smyslu a o novém, lepším světě. Zejména měl na mysli uskutečnění ideje demokratismu, odstranění národnostního i sociálního nadpráví a osvobození duchovního ţivota. Ve střední a východní Evropě si představoval pásmo samostatných a svobodných demokratických států. I Československo se mělo ubírat touto cestou. Po ustanovení Československé republiky, na němţ měl velký osobní podíl, byl zvolen 14. 11. 1918 jejím prvním prezidentem. Opětovně byl pak ještě zvolen v letech 1920, 1927 a 1934. Dne 14. 12. 1935 se funkce prezidenta ze zdravotních důvodů vzdal. Celý svůj ţivot se zabýval problematikou náboţenského přesvědčení, morálky a etiky. Zemřel 14. 9. 1937 v Lánech.23

23

POLÁK, S.: Kdo je… T. G. Masaryk.

22

2 TREST SMRTI V LETECH 1939 − 1948 2.1 Období okupace Období, které přišlo po 15. březnu 1939, s prvorepublikovou érou masarykovského humanismu ostře kontrastovalo. V době okupace smutně proslula zvláště pankrácká věznice, kde se v takzvané sekyrárně popravovalo gilotinou. Provoz pankrácké gilotiny byl zahájen 5. dubna 1943, o čtyři dny později, neţ bylo původně zamýšleno. Toho dne bylo v sekyrárně popraveno prvních pět obětí. Postupně jich přibývalo, a to aţ na konečný počet 1079 osob. Kaţdý den, kdy se na Pankráci popravovalo, měl svůj zajetý řád. Takto sehraná mašinérie popravila za jeden den čtyři aţ šest českých vlastenců. Nejvíce poprav se zde konalo 4. srpna 1944, ten den Weiss připravil o ţivot 29 lidí. Posledních pět osob bylo v pankrácké sekyrárně sťato dne 26. dubna 1945.24

2.1.1 Gilotina Gilotina (z francouzského guillotine)

je popravčí stroj,

vyuţívaný

nejvíce

v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu setnula ţelezná sekera s šikmým ostřím. Hmotnost sekery kolem 60kg zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Francouzský vynález se zrodil v hlavách dvou praktiků doktora Guillotina a doktora Louise. První z nich usiloval o rovnost všech a druhý jeho myšlenku realizoval. Nejsou však jejími přímými vynálezci. Na podobném principu se uţívaly v Německu, Velké Británii a Itálii kolem roku 1300. Odsouzenec byl připoután na pohyblivou dřevěnou desku tak, ţe jeho hlava přečnívala přes okraj této desky. Poté se deska překlopila do vodorovné polohy a nasunula do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiţ se v kovových kolejnicích pohybovala připevněná vlastní sekyra ke zhruba šedesáti kilogramům těţkému závaţí. Odsouzencův krk byl znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce. Poté popravčí uvolnil pojistku a čepel sekery se závaţím dopadla na krk odsouzeného. Hlava byla takto oddělena

24

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 17.

23

od těla zpravidla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. V průběhu let prodělala gilotina různé úpravy a stále se zdokonalovala. Například byly instalovány gumové tlumiče pádu ostří, lano nahrazeno převodovým mechanismem.

2.2 Československé poválečné soudnictví Zvláštní kapitolu poválečného československého soudnictví tvoří tzv. retribuce (z latinského retributio – vrácení, oplátka, odplata). V mimořádných a nestandardních poměrech po skončení 2. světové války bylo zvoleno i nestandardní řešení problému, jak potrestat nacistické zločince, kolaboranty a zrádce. Stalo se tak prostřednictvím tzv. mimořádných lidových soudů (MLS).25

2.2.1 Mimořádné lidové soudy Zákonným podkladem pro činnost mimořádných lidových soudů byl v českých zemích dekret prezidenta republiky č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret), podle kterého se měly trestat zločiny spáchané v době zvýšeného ohroţení státu. Touto dobou se rozumělo období od 21. května 1938. Vládním nařízením č. 217 ze dne 22. listopadu 1946 byl později stanoven konec tohoto období na 31. prosinec 1946. Dekret č. 17 z téhoţ dne byl právním podkladem pro zřízení Národního soudu, který fungoval jednak jako soud trestní, jednak jako soud čestný. Před Národní soud mohly být postaveny pouze osoby české národnosti, které v době okupace zastávaly význačné postavení v politické, hospodářské nebo správní oblasti státu. Jednalo se především o státního prezidenta tzv. protektorátu, členy protektorátních vlád, členy ústředního vedení Vlajky, členů Kuratoria pro výchovu mládeţe, některé novináře a funkcionáře a členy dalších organizací spolupracujících aktivně s okupační mocí. Národní soud byl vázán hmotněprávními předpisy retribučního dekretu, hlavní přelíčení před tímto soudem bylo ústní a veřejné a rozsudek byl vyhlašován ihned na veřejném zasedání soudu.26

25 26

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 18. Tamtéţ, s. 19.

24

Mimořádné lidové soudy byly v českých zemích zřizovány v sídlech krajských soudů, senát mimořádného lidového soudu však mohl zasedat, bylo-li potřeba, v kterémkoliv místě soudního obvodu. Soudy vykonávaly svou pravomoc v pětičlenných senátech sloţených z předsedy, jímţ musel být soudce z povolání (občanský nebo vojenský soudce), a ze čtyř soudců z lidu: celé řízení proti jednotlivému obţalovanému, které bylo ústní a veřejné, se konalo pokud moţno bez přerušení, od počátku do konce před mimořádným lidovým soudem. Nesmělo trvat více neţ tři dny, jinak měla být věc předána řádnému soudu. Obţalovaný měl právo zvolit si sám obhájce nebo poţádat soud, aby mu obhájce zřídil. Nevyuţil-li svého práva, zřídil mu soud obhájce z moci úřední. Rozsudek měl být vyhlášen ve veřejném zasedání soudu. Trest smrti se vykonával zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou prosbu odsouzeného mohla být lhůta prodlouţena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obţalovaného (kontumace), měl být proveden rozsudek smrti do 24 hodin po dopadení odsouzeného. Mimořádný lidový soud mohl také rozhodnout, ţe trest smrti se vykoná veřejně, v tom případě mohla být dvouhodinová lhůta prodlouţena, ne však nad 24 hodin.27

2.2.2 Lidové soudy na Slovensku Na Slovensku byl zákonným podkladem pro zřízení Národního soudu a okresních a místních lidových soudů nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Zb. ze dne 15. května 1945. Soustava lidových soudů zde byla tvořena Národním soudem v Bratislavě, okresními lidovými soudy, zřizovanými v sídle okresu a místními lidovými soudy, které byly zřizovány v kaţdé obci, ve které byl místní národní výbor. Do působnosti místních lidových soudů patřily trestné činy do výše dvou let vězení. Předsedu a ţalobce lidových soudů jmenoval ONV, který na návrh MNV jmenoval i soudce z lidu. Senáty okresních lidových soudů byly pětičlenné, jejich předsedu a jeho náměstka, kteří museli být soudci z povolání, stejně jako ţalobce a jeho náměstka jmenovalo Poverenectvo SNR na návrh ONV, který jmenoval přísedící. Působnosti Národního soudu byla na celém území Slovenska. Do jeho kompetence patřilo posoudit činnost bývalého prezidenta Slovenské republiky, členů slovenských vlád, poslanců Sněmu Slovenské republiky, členů Státní rady, členů hlavního velitelství

27

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 20.

25

Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeţe a jejich důstojnických funkcionářů, šéfů propagandy, vyslanců a zplnomocněných ministrů, vedoucích národních skupin a jejich zástupců, vedoucích funkcionářů v protirasové činnosti, přednostů Ústředny státní bezpečnosti, členů revizního senátu Nejvyššího soudu a jeho veřejného ţalobce a konečně všech osob, jeţ do působnosti Národního soudu přikázalo Předsednictvo SNR. Sedmičlenný senát Národního soudu, který se skládal z předsedy, ze šesti přísedících (jeho předseda a náměstek museli být soudci z povolání), jmenovalo Předsednictvo SNR. Občané, kteří byli odsouzeni Národním soudem nebo okresními lidovými soudy, si mohli vybrat obhájce ze seznamu Poverenectva SNR, u místních lidových soudů nesměl být obhájcem právník z povolání. V případě udělení trestu smrti měl soud hned na místě rozhodnout, zda doporučuje milost, a v takovém případě měl postoupit spisy předsednictvu SNR. Jestliţe soud udělení milosti nedoporučil nebo nebyla udělena, trest smrti měl být vykonán.28

2.2.3 Konec platnosti retribučních dekretů v českých zemích a na Slovensku Několikrát prodlouţená platnost retribučních dekretů v českých zemích skončila 4. května 1947, nedokončené případy byly předány řádným soudům. Na Slovensku, kde období retribučního soudnictví skončilo 31. prosince 1947, převzaly od 1. ledna 1848 podle nařízení Slovenské národní rady č. 88/1947 Zb. nedořešené kauzy po lidových soudech zvláštní senáty krajských soudů.29

2.2.4 Odsouzení v Československu Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948) bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Přibliţně 50 % jich bylo německé národnosti, 35 % Čechů a Slováků a 15 % jiných národností, většinou maďarské. Mimořádné lidové soudy vynesly kromě mnoha trestů dlouholetého odnětí svobody také více neţ 730 rozsudků smrti. Během tohoto revolučního soudnictví docházelo samozřejmě

28 29

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 20, 21. Tamtéţ, s. 21.

26

k řadě přehmatů a také k vyřizování osobních účtů. Netradiční způsob soudnictví byl v řadě případů zneuţit k likvidaci nepohodlných osob.

2.3 Politické procesy Tragickou kapitolu našich národních dějin tvoří politické procesy, které následovaly po komunistickém puči v únoru roku 1948, a rozsudky smrti, které mnohé z nich přinesly. Tyto cynicky naplánované a bezskrupulózně provedené justiční vraţdy jsou dalším mementem před kýmkoliv druhem totality. Po mnichovském diktátu a letech nacistické okupace tak konec 40. a první polovina 50. let tvořily další období, kdy byla politická vraţda jedním z prostředků k fyzické likvidaci politického protivníka a k zastrašení společnosti. Jejich cílem bylo upevnění etablující se komunistické moci a prosazení sovětského záměru na faktické ovládnutí tohoto geopolitického prostoru. Dalším důvodem k takovému počínání byla potřeba svést na někoho nezdary komunistického hospodářství, jeţ se stávaly předmětem stále sílící kritiky veřejnosti. Popravovány nebyly pouze osobnosti, které komunističtí vůdci pokládali za zjevné nepřátele (Heliodor Píka, Milada Horáková a další), ale i vysocí funkcionáři samotné komunistické strany (Rudolf Slánský, Vladimír Clementis aj.). Politickým procesům v této době často předcházely rafinované a nezřídka dlouhou dobu připravované provokace Státní bezpečnosti, do nichţ byly zapojeny celé sítě tajných spolupracovníků.

Ti

byli

„podstaveni“

jednotlivým

obětem

provokačních

akcí

a informovali své řídící orgány (kádrové příslušníky StB) o činnosti skupin a osob, o které měla StB zájem. Tyto řídící orgány (kádrové příslušníky StB) o činnosti skupin a osob,o které měla StB zájem. Tyto řízené akce StB, jejichţ cílem bylo vytipovat a zlikvidovat jakékoliv náznaky opozice vůči stávajícímu reţimu, vedly koncem 40. a v první polovině 50. let k tisícům zatčení československých občanů. Následovaly kruté výslechy, jejichţ účelem bylo vynutit si doznání „vyšetřovaných“ pouţitelné jako podkladový materiál pro soudní řízení, a to bez ohledu na to, ţe se v naprosté většině případů jednalo o obvinění od počátku vyšetřovateli připravená a zcela vykonstruovaná. Výpovědi vyslýchaných byly v drtivé většině případů předem připraveny, vyšetřujícím orgánem byly vyšetřovanému nadiktovány a ten je většinou, aby se zachránil před dalším týráním, podepsal. Hlavním účelem takového „vyšetřování“ bylo usvědčit obţalované, kteří byli po výsleších většinou fyzicky a psychicky naprosto vyčerpáni, za kaţdou cenu, 27

a připravit tak hladký průběh politického procesu. Tyto procesy měly předem zpracovaný scénář i obsazení. Pro období let 1948 − 1953 jsou typické procesy s organizovanou veřejností, ať jiţ na okresní či krajské úrovni, či velké veřejné procesy, tzv. monstrprocesy s celostátním účinkem a mezinárodním ohlasem. Role jednotlivých aktérů byly určeny dopředu, byla stanovena politická linie procesu i to, jak má být vedení procesu zaměřeno, jakých paragrafů má být pouţito, způsob publikace rozsudku a zveřejnění údajů o procesu.30

2.3.1 Milada Horáková Milada Horáková (25. prosince 1901 − 27. června 1950) se narodila v Praze na Královských Vinohradech. Vystudovala práva na Karlově Univerzitě. Promovala v roce 1926 a nastoupila k Praţskému městskému soudu. V roce 1929 vstoupila do Československé národně socialistické strany. 2. srpna 1940 byla společně s manţelem zatčena, vyslýchána a mučena. Byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu. Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. V roce 1946 kandidovala za ČSNS v Českobudějovickém kraji a byla zvolena do Národního shromáţdění, byla členkou zahraničního a ústavněprávního výboru. V roce 1948 rezignovala. 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snaţit svrhnout komunistický reţim. Byla brutálně za pouţití fyzického násilí vyslýchána. Zlomit se ji však StB nepovedlo. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950. Byl zinscenován jako veřejný „politický proces". Proces měl svůj vnucený „scénář", podle kterého se měli obţalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obţalovaní mimo něj. Milada Horáková zůstala nepoddajná a bránila sebe a své ideály, i kdyţ věděla, ţe tím svoje šance na mírnější trest jen sniţuje. Celý proces trval osm dní. Během procesu nosili příslušníci do soudní síně koše s rezolucemi lidí ţádajících tresty pro obviněné. Po závěrečné řeči státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Broţové Polednové byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doţivotního vězení a pět od dvaceti do dvaceti osmi let.

30

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 22.

28

Milada Horáková se svými třemi kolegy byla 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Odmítla ţádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Gottwald na doporučení ministra spravedlnosti rozsudky trestu smrti podepsal. Poprava byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 5:35 ráno, jako poslední ze všech čtyř rozsudků. Horáková byla zabita zvláště brutálním způsobem, kdyţ ji nechali několik minut dusit se s provazem okolo krku. Nejvyšší soud 3. července 1968 nezákonný rozsudek zrušil, plná rehabilitace však mohla proběhnout aţ v roce 1990. V roce 1991 prezident Václav Havel udělil JUDr. Miladě Horákové in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.31

31IVANOV,

M.: Justiční vražda aneb smrt Milady Horákové

29

3 TREST SMRTI V LETECH 1949 − 1990 3.1 Uplatňování trestu smrti po únoru 1948 Státní soud a státní prokuratura byly instituce, které se v prvních letech po komunistickém puči v únoru 1948 staly nástrojem persekuce, masové nezákonnosti a politické represe v rukou vládnoucích komunistů a Státní bezpečnosti. Podle § 29 trestního zákona č. 86 Sb. z 12. 7. 1950 byl trest smrti vykonáván oběšením a v době zvýšeného ohroţení státu zastřelením. Tento zákon, který se svým obsahem a vzhledem k politickým procesům konajícím se v době jeho účinnosti blíţí daleko více období okupace a konce 40. let neţ období první Československé republiky, uplatňoval trest smrti v podstatně širším měřítku a za podstatně více trestných činů, neţ tomu bylo doposud (jednalo se především o trestné činy proti republice a vojenské trestné činy). Soud mohl uloţit absolutní trest v dvaceti pěti případech, přičemţ u mnohých trestných činů byl trest smrti jedinou moţnou sankcí.32

3.2 Zpřísnění při udělování trestu smrti V roce 1956 byl zákonem č. 63/1956 Sb. novelizován trestní zákon. Zrušily se některé skutkové podstaty trestných činů, za něţ byl zákonem č. 86/1950 Sb. udělován trest smrti, a došlo ke zrušení trestu odnětí svobody na doţivotí, jeţ bylo nahrazeno trestem odnětí svobody na 25 let. Kde se ve zvláštní části trestního zákona uděloval dosud trest smrti jako trest jediný, byl vedle něj stanoven moţný trest odnětí svobody na 25 let. Novelou trestního zákona z 19. prosince 1956 byla zavedena fakultativnost trestu smrti. Zákon č. 64 Sb.33 o trestním řízení soudním ze dne 19. prosince 1956 zaváděl do československého trestního práva povinnost přezkoumání kaţdého rozsudku, kterým byl uloţen absolutní trest. Dále stanovil způsob, jakým bude odsouzenému oznámeno, ţe výkon trestu má být vykonán a kdo má být při exekuci přítomen.

32 33

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 23. Zákon č. 64 Sb. ze dne 19. prosince 1956 o trestním řízení soudním (trestní řád), § 335. Zde se stanoví, ţe poté, co rozsudek nabyde právní moci, předloţí předseda senátu soudu, který o věci rozhodoval v první stolici spisy neprodleně nejvyššímu soudu (odst. 1). Nejvyšší soud měl přezkoumat zákonnost rozsudku, a pokud shledal, ţe došlo k takovému porušení zákona, jeţ by mohlo mít vliv na uloţení trestu smrti, měl postupovat, jako by byla podána stíţnost pro porušení zákona.

30

Zavedením trestního zákona č. 140/1961 Sb.34 bylo stanoveno, ţe trest smrti je trestem výjimečným a fakultativním. Přestoţe počet skutkových podstat, za které mohl být soudy absolutní trest uloţen, výrazně vzrostl (mohl být uloţen aţ ve 33 případech), bylo jasně stanoveno, ţe jeho udělení je moţné pouze za trestný čin, u kterého to zákon dovoloval ve zvláštní části. K tomu musely být splněny další podmínky: mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti trestného činu a zároveň nutnost účinné ochrany společnosti nebo nemoţnost, ţe by na pachatele bylo moţno výchovně působit trestem odnětí svobody.35 Novela trestního zákona č. 45/1973 Sb. zavedla moţnost uloţit místo trestu smrti jako výjimečný trest odnětí svobody od 15 do 25 let, pokud soud shledal takový trest za dostatečný. Úprava jiţ nebyla měněna aţ do roku 1990, kdy byl zákonem č. 175/1990 Sb. trest smrti zrušen.36

3.3 Popravy v letech 1918 − 1990 Největší mnoţství poprav u nás v období po komunistickém puči v únoru 1948 bylo provedeno v letech 1949 aţ 1953, kdy bylo popraveno více neţ 250 odsouzených, z toho téměř 90 % z politických důvodů. Poslední absolutní trest za politickou činnost, tj. za boj proti komunismu, byl vykonán 17. listopadu 1960 v 11:40 hod. ve věznici Praha na Pankráci. Pan Vladivoj Tomek, narozený 9. června 1933, byl odsouzen k trestu smrti podle § 78 odst. 3 zák. č. 86/1950 Sb. za velezradu.37 Poslední poprava před zrušením trestu smrti byla provedena v Praze 2. února 1989, kdy byl popraven Vladimír Lulek, posledním popraveným v Bratislavě byl 8. června 1989 Štefan Svitek (v obou případech byla důvodem udělení absolutního trestu vraţda).38

34

Trestní zákon č. 140 Sb. ze dne 29. listopadu 1961, § 29. Zde je stanoveno: (1) Trest smrti můţe soud uloţit jen za trestný čin, u něhoţ to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, ţe stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku mimořádně vysoký a a) uloţení trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, nebo b) není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody do 15 let. 35 LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 25. 36 Tamtéž, s. 26. 37 Tamtéţ, s. 37. 38 Tamtéţ, s. 26.

31

V období let 1918 − 1990 bylo celkem popraveno 1222 osob. Retribuční trestné činy tvořily 61 %, politické trestné činy 21 % a kriminální trestné činy 18 % z celkového počtu popravených.39

3.4 Zrušení trestu smrti v Československu s návazností na mezinárodní smlouvy Po nabytí účinnosti zákona 175/1990 Sb. dnem 1. července 1990 se výjimečným trestem rozumí: trest odnětí svobody od patnácti do dvaceti pěti let nebo trest odnětí svobody na doţivotí. Zrušení trestu smrti tímto zákonem je v souladu s článkem 6 (odst. 3) Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která absolutní trest výslovně zakazuje, a s článkem 1 Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. Tyto normy v návaznosti na článek 10 Ústavy České republiky nedovolují opětovné zavedení trestu smrti pouhou novelizací trestního zákona. Trest smrti byl zrušen ve funkčním období prezidenta Václava Havla.

3.4.1 Václav Havel Václav Havel (5. 10. 1936) se narodil ve známé praţské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých aţ čtyřicátých let. To se stalo hlavním důvodem, proč mu nebylo umoţněno po ukončení školní docházky v roce 1951 dále studovat. Po ukončení školní docházky proto nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň přitom večerně studoval gymnázium, které ukončil v roce 1954. Vzhledem k svému původu nebyl přijat na ţádnou z vysokých škol humanitního směru, a proto se rozhodl studovat na škole technické. Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického nedostudoval a po dvou letech opustil. Václava Havla to však stále táhlo k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech tak hojně potlačovaným. Po dvou letech základní vojenské sluţby pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC. V roce 1960 přešel jako jevištní technik do

39

Orientační kalendář poprav viz příloha č. 2.

32

Divadla Na Zábradlí. V letech 1962 aţ 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Po potlačení Praţského jara obsazením Československa vojsky Varšavské smlouvy vystupoval Václav Havel proti politické represi, příznačné pro léta komunistické normalizace. Jednou z takových věcí byl otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němţ upozornil na nahromaděné rozpory v československé společnosti. Vše vyvrcholilo v lednu 1977 publikováním textu Charty 77. Tento text dal název hnutí, sdruţující protestující část československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Během tohoto období byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení musel strávit téměř pět let. V době navazování dialogu mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi, v druhé polovině osmdesátých let, byl i v československé společnosti patrný nárůst otevřené nespokojenosti s vedením státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat represivní politiku komunistického reţimu. Zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, tak k petici Několik vět, jejímţ spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 jiţ připojily desetitisíce občanů. Nejdůleţitějším momentem zásadních společenských změn se stala poklidná manifestace studentů 17. listopadu 1989, ve výroční den uzavření českých vysokých škol nacisty, kterou komunistický reţim tvrdě potlačil policejním zásahem na Národní třídě v Praze. K studentům se následně připojili i umělci a na setkání v Činoherním klubu 19. listopadu bylo ustaveno Občanské fórum. Václav Havel se od počátku stal jeho vedoucím představitelem. Společenský pohyb pak vyvrcholil 29. prosince 1989, kdy byl jako kandidát

Občanského

fóra

zvolen

Federálním

shromáţděním

československým

prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, coţ se v létě 1990 také stalo. Podruhé jej do funkce prezidenta republiky zvolilo jiţ nové Federální shromáţdění 5. července 1990. Václav Havel se za své postoje v letech totality stal uznávanou morální autoritou a ve své funkci prezidenta respektovanou osobností. V průběhu druhého funkčního období v úřadu prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky však narůstaly rozpory mezi českou a slovenskou politickou reprezentací a to zejména v názorech na budoucí státoprávní uspořádání. Václav Havel byl 33

zastáncem společného federativního státu Čechů a Slováků, a proto v tomto směru uplatňoval i svůj politický vliv. Po červnových parlamentních volbách v roce 1992 se rozhodující politické síly neshodly na funkční podobě federace. A tak také při volbě prezidenta dne 3. července 1992 jiţ Václav Havel dostatek poslaneckých hlasů nezískal. Z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní republiky odstoupil dne 20. července 1992. Jako hlavní důvod uvedl, ţe nemůţe nadále plnit závazky vyplývající ze slibu věrnosti federativní republice způsobem, který by byl v souladu s jeho zaloţením, přesvědčením a svědomím. V polovině listopadu 1992, v době politického směřování k samostatnému českému státu, potvrdil, ţe se chce ucházet o funkci prezidenta republiky. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem samostatné České republiky. 20. ledna 1998 byl Václav Havel opětovně zvolen oběma parlamentními komorami prezidentem republiky. Poslední prezidentský mandát ukončil 2. února 2003 a od 3. února je Václav Havel bez jakékoli politické funkce. Po odchodu z vysoké politiky se věnuje dodrţování lidských práv ve světě a literární agendě. Jako spoluzakladatel Nadace Václava a Dagmar Havlových Vize '97 podporuje řadu humanitárních, zdravotních a vzdělávacích projektů.40

3.4.2 Listina základních práv a svobod, článek 6 (1) Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven ţivota. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliţe byl někdo zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.41

40

Václav Havel. životopis [online]. 2003, neuvedeno, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: .

41

Listina základních práv a svobod, Hlava druhá, Oddíl první, článek 6.

34

3.4.3 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, protokol č. 6 Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále "Úmluva"), berouce v úvahu, ţe vývoj, k němuţ došlo v některých členských státech Rady Evropy, vyjadřuje všeobecnou tendenci ve prospěch zrušení trestu smrti, se dohodly na následujícím: Čl. 1 - Zákaz trestu smrti Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůţe být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Čl. 2 - Trest smrti v době války Stát můţe zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uloţen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. Čl. 3 - Zákaz odstoupení Od ustanovení tohoto protokolu nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy. Čl. 4 - Zákaz výhrad K ustanovením tohoto protokolu není přípustná ţádná výhrada podle článku 57 Úmluvy. 42

3.4.4 Ústava České republiky, článek 10 Čl. 10 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva.

42

209/1992 Sb. - Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, Protokol č. 6 sjednaný ve Štrasburku dne 28. dubna 1983.

35

Čl. 10a (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, ţe k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Čl. 10b (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. (2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády. (3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakoţ i navenek, můţe svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.43

43

Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Hlava první, Článek 10.

36

4 VÝSLEDKY A ANALÝZA PRŮZKUMU 4.1 Zaměření otázek na průzkum Ve svém průzkumu jsem se zaměřil na otázky týkající se znovuzavedení trestu smrti a to z pohledu věku, vzdělání a pohlaví. Dalším cílem tohoto průzkumu je názor vybraných jedinců na hlavní důvody pro znovuzavedení trestu smrti a hlavní důvody proti znovuzavedení trestu smrti. Poslední otázkou zjišťuji, zda doţivotí jako nejvyšší moţný trest je adekvátní náhradou za trest smrti. Průzkumem navazuji na svou úvodní část, kde se zabývám trestem smrti od vzniku Československého státu v roce 1918, aţ po rok 1990, kdy byl trest smrti zrušen.

4.1.1 Cíl průzkumu Hlavním cílem průzkumu jsou otázky: Otázka č. 1: Jaký je názor všech respondentů na znovuzavedení trestu smrti? Otázka č. 2: Jak se bude názor na znovuzavedení trestu smrti lišit z hlediska pohlaví? Otázka č. 3: Jak se bude názor na znovuzavedení trestu smrti lišit z hlediska věku? Otázka č. 4: Jak se bude názor na znovuzavedení trestu smrti lišit z hlediska dosaţeného vzdělání? Otázka č. 5: Jaký je hlavní důvod pro znovuzavedení trestu smrti? Otázka č. 6: Jaký je hlavní důvod proti znovuzavedení trestu smrti? Otázka č. 7: Je doţivotí adekvátní náhradou za trest smrti?

37

4.1.2 Dotazník k problematice trestu smrti Připravil jsem si dotazník, který je nestandardizovaný a je zcela anonymní. Dotazník k problematice trestu smrti jsem si sestavil sám za pouţití internetových zdrojů a je přílohou mé bakalářské práce. Přestoţe se sestavováním dotazníků zkušenosti nemám, myslím si, ţe pro mou práci tento dotazník plně dostačuje. Při jeho sestavování jsem se zaměřil na otázky, které jsou cílem mého průzkumu. A to zejména na otázky na věk, pohlaví, dosaţené vzdělání, souhlas či nesouhlas na znovuzavedení trestu smrti a hlavní důvody pro a proti znovuzavedení trestu smrti.

4.1.3 Sběr dat Pro můj průzkum jsem pouţil 60 dotazníků, které jsem rozdal mezi 30 respondentů ţenského pohlaví a 30 respondentů muţského pohlaví, aby bylo zastoupení obou pohlaví rovnoměrné. Zároveň jsem se snaţil, aby byl počet oslovených podle věku a vzdělání pokud moţno stejný. Jednotlivce pro můj průzkum jsem oslovoval ve svém okolí. Oslovoval jsem zejména rodinné příslušníky, spolupracovníky v zaměstnání a členy sportovního klubu, kde působím.

4.2 Počet dotazovaných podle věku Pro průzkum jsem oslovil celkem 60 respondentů, 30 ţen a 30 muţů. Tento počet je dostačující pro můj průzkum, a zaručuje objektivnost názoru na trest smrti podle pohlaví respondentů. Vytvořil jsem si 4 věkové kategorie, mezi které jsem rozdal dotazník k vyplnění: do 25 let, 26 − 40 let, 41 − 60 let a nad 60 let.

38

4.2.1 Graf počtu dotazovaných podle věku

Celkový počet respondentů podle věku 12

13

Do 25 let 26 - 40 let

12

41 - 60 let nad 60 let

23

Graf 1

Ženy

6

6 Do 25 let

7

26 - 40 let 41 - 60 let 11

Graf 2

39

nad 60 let

Muži

6

7 Do 25 let

5

26 - 40 let 41 - 60 let 12

nad 60 let

Graf 3

4.2.2 Vyhodnocení dílčí části výzkumu Graf č. 1 znázorňuje celkový počet respondentů podle věku. Grafy č. 2 a 3 pro lepší přehled znázorňují rozdělení respondentů podle věku na muţe a ţeny. Nejvíce respondentů bylo v kategorii 26 − 40 let a to jak muţi, tak ţeny. Je to dáno zejména prostředím, ve kterém se pohybuji a ve kterém jsem nechával dotazníky vyplnit. Jedná se zejména o zaměstnání a sportovní klub.

40

4.3 Názor na znovuzavedení trestu smrti podle pohlaví Podle vytvořeného průzkumu je pro znovuzavedení smrti 42 respondentů ze všech dotazovaných, coţ je 70 %. Z toho je pro 22 ţen (37 %) a 20 muţů (33 %). Proti znovuzavedení trestu smrti je 8 ţen (13 %) a 10 muţů (17 %).

4.3.1 Graf názoru na znovuzavedení trestu smrti podle pohlaví

13% (8)

17% (10) Muži - ne

37% (22)

33% (20)

Muži - ano Ženy - ano Ženy - ne

Graf 4

4.3.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Z výsledků jasně vyplývá, ţe pro trest smrti je 70 % dotazovaných. Z průzkumu není patrný ţádný rozdíl mezi muţským a ţenským pohlavím. Z dotazníků zároveň vyplývá, ţe většina respondentů je pro zpřísnění sazeb za trestné činy. Hlavním důvodem je zvyšující se brutalita trestných činů a jejich opakování s tím, ţe postih je nedostačující a pachatele stejně neodradí od páchání brutálních trestních činů jako je vraţda, znásilnění nebo těţké ublíţení na zdraví.

41

4.4 Názor na znovuzavedení trestu smrti podle věku Respondenty jsem rozdělil do 4 věkových kategorií. V kategorii do 25 let je pro znovuzavedení trestu smrti 9 dotazovaných (21 %), ve skupině 26 − 40 je pro 15 dotazovaných (36 %), ve skupině 41 − 60 let je pro 8 dotazovaných (19 %) a v kategorii nad 60 let 10 dotazovaných (24 %).

4.4.1 Graf názoru pro znovuzavedení trestu smrti podle věku

24%

21% do 25 let

19%

26 - 40 let 36%

41 - 60 let nad 60 let

Graf 5

4.4.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Celkově z průzkumu vyplývá, ţe pro znovuzavedení trestu smrti je 42 dotazovaných bez rozdílu věku. Nejvíce v kategorii 26 − 40 let, coţ můţe být dáno tím, ţe jsem v této kategorii měl nejvíce oslovených respondentů. Jak je vidět na grafu č. 5, ostatní kategorie jsou procentuálně přibliţně stejné. Z toho mohu usuzovat, ţe věk dle mého průzkumu nemá vliv na otázku znovuzavedení trestu smrti.

42

4.5 Názor na znovuzavedení trestu smrti podle dosaženého vzdělání Dotazované jsem rozdělil do 4 skupin podle vzdělání. Na základní, střední odborné učiliště, střední s maturitou a vysokoškolské. Pro znovuzavedení trestu smrti je 9 respondentů se základním vzděláním (21 %), 8 respondentů se středním odborným učilištěm (19 %), 21 respondentů s maturitou (50 %) a 4 vysokoškolsky vzdělaní (10 %).

4.5.1 Graf názoru pro znovuzavedení trestu smrti podle dosaženého vzdělání

10%

21% Základní

50%

19%

Učiliště Střední s maturitou Vysokoškolské

Graf 6

4.5.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Pro trest smrti je 42 respondentů bez rozdílu ve vzdělání. U základního a středního odborného vzdělání (učiliště) je poměr kolem 20 %. Největší podíl respondentů souhlasících se znovuzavedením trestu smrti mají středoškolsky vzdělaní lidé s maturitou, coţ můţe být dáno větším počtem dotazovaných respondentů. Nejmenšího podílu dosahují vysokoškolsky vzdělaní lidé.

43

4.6 Hlavní důvod pro znovuzavedení trestu smrti Vytvořil jsem si 3 kritéria, která povaţuji za nejčastější při argumentaci pro znovuzavedení trestu smrti. První kritérium je zastrašení pachatele nejvyšším trestem, druhé je princip tzv. „oko za oko“ a třetím kritériem jsem zvolil „jiný důvod“, kde si kaţdý mohl napsat svůj důvod, na základě kterého se rozhodoval.

4.6.1 Graf hlavního důvodu pro znovuzavedení trestu smrti

14% Zastrašení pachatele nejvyšším trestem

53% 33%

Tzv. "oko za oko" Jiný důvod

Graf 7

4.6.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Hlavním důvodem pro znovuzavedení trestu smrti, jak je z grafu č. 7 patrné, je zastrašení pachatele nejvyšším trestem. Z toho vyplývá, ţe pro 53 % souhlasících respondentů je nutné zpřísnění trestů, aby pachatel měl větší strach z nejvyššího moţného trestu, zejména při opakování závaţných trestních činů. 33 % souhlasících respondentů je stále ještě zastáncem principu „oko za oko“ a myslí si, ţe jediným moţným trestem za zabití je zase jen smrt. Mezi jinými důvody bylo uvedeno např.: finanční výdaje spojené s vězněním odsouzeného, pokud zabije podruhé, jeho náprava je jiţ nemoţná a zavedením trestu smrti můţe dojít ke sníţení kriminality. 44

4.7 Hlavní důvod proti znovuzavedení trestu smrti Vytvořil jsem si 3 kritéria, která povaţuji za nejčastější při argumentaci proti znovuzavedení trestu smrti. Prvním důvodem proti znovuzavedení trestu smrti je justiční omyl, druhým důvodem je „trest smrti stejně nezastaví pachatele“ a třetím kritériem je „existují jiná dostatečná opatření“.

4.7.1 Graf hlavního důvodu proti znovuzavedení trestu smrti

11% (2) 11% (2)

Justiční omyl Trest smrti stejně nezastaví pachatele

78% (14)

Existuje jiné dostatečné potrestání

Graf 8

4.7.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Nejhlavnějším důvodem proti znovuzavedení trestu smrti je podle respondentů justiční omyl. 14 respondentů (78 %), kteří jsou proti trestu smrti, má strach z justičního omylu. V případě justičního omylu se jedná o člověka odsouzeného za čin, který nikdy nespáchal a nyní by měl být odsouzen k trestu smrti. V případě „trest smrti stejně nezastaví pachatele“ je zřejmé, ţe pachatel ve chvíli konání trestného činu stejně nepřemýšlí nad tím, jaký trest dostane a hrozba trestu smrti ho v danou chvíli jen těţko zastaví. „Existuje jiné dostatečné potrestání“, tím je myšleno zejména doţivotí nebo vysoký trest s moţností

45

převýchovy. Obě tyto moţnosti vybralo po dvou dotazovaných, coţ činí v kaţdém případě 11 %.

4.8 Doživotí jako adekvátní náhrada za trest smrti V otázce, zda doţivotí je adekvátní náhradou za trest smrti, odpovědělo 14 dotazovaných ano (23 %) a 46 dotazovaných ne (77 %).

4.8.1 Graf doživotí jako adekvátní náhrady za trest smrti

23% (14)

Ano Ne

77% (46)

Graf 9

4.8.2 Vyhodnocení dílčí části průzkumu Tato otázka, jak je z grafu č. 9 patrné, také jednoznačně hovoří pro znovuzavedení trestu smrti. S tím souvisí má doplňující otázka v dotazníku: „Myslíte, ţe odsouzený člověk by měl ve vězení povinně a zadarmo pracovat?“ Na tuto otázku odpovědělo 100 % dotazovaných kladně.

46

4.9 Shrnutí průzkumu Podle průzkumu, který jsem provedl ve svém okolí, vychází, ţe 70 % ze všech dotazovaných je pro znovuzavedení trestu smrti (otázka č. 1). V průzkumu jsem na otázku č. 2 oslovil 60 respondentů. Záměrně jsem zvolil 30 ţen a 30 muţů, abych mohl vyhodnotit názor na trest smrti podle pohlaví. Pro znovuzavedení trestu smrti je 37 % z dotazovaných ţen, z dotazovaných muţů je pro znovuzavedení trestu smrti 33 %. Coţ v součtu znamená, ţe 70 % dotazovaných je pro trest smrti. Nejvíce osob pro trest smrti podle věku (otázka č. 3) je ve věkové kategorii 26 − 40 let, coţ činí 36 % ze všech dotazovaných. V kategorii do 25 let je pro trest smrti 21 %. V součtu těchto dvou kategorií je 57 % pro trest smrti. Z toho je patrné, ţe více zastánců trestu smrti je ve věku do 40 let. V otázce č. 4 podle dosaţeného vzdělání spadá nejvíce respondentů do skupiny středoškolsky vzdělaných osob, kde je 50 % pro znovuzavedení trestu smrti. Nejméně zastánců trestu smrti je ve skupině vysokoškoláků, která činí 10 %. Hlavním důvodem pro znovuzavedení trestu smrti (otázka č. 5) je zastrašení pachatele nejvyšším trestem, který volilo 53 % respondentů. Hlavním důvodem proti znovuzavedení trestu smrti (otázka č. 6) je justiční omyl, který si vybralo 78 %. V poslední otázce č. 7, zda je doţivotí adekvátní náhradou za trest smrti, odpovědělo 77 % respondentů ne, coţ jen potvrzuje vysoké procento pro znovuzavedení trestu smrti. V porovnání s CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., které zkoumalo v květnu 2009 šetření postoje českých občanů k trestu smrti, vychází podobné závěry. Podle názoru necelých dvou třetin dotázaných by trest smrti v České republice existovat měl (62 % souhlasných odpovědí při součtu odpovědí „rozhodně má existovat“ a „spíše má existovat“). Naopak přibliţně třetina veřejnosti soudí, ţe trest smrti by v českém právním řádu být zakotven neměl (31 % při součtu odpovědí „spíše nemá existovat“ a „rozhodně nemá existovat“). Odpověď „nevím“ zvolilo 7 % dotázaných. Jak je patrné z přílohy č. 344, největší (tříčtvrtinový) relativní díl veřejnosti se vyjádřil pro trest smrti v letech 1992 a 1994. V průběhu devadesátých let tento podíl klesal a svého dosavadního minima dosáhl v roce 2002, kdy s existencí absolutního trestu

44

Naše společnost - projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., viz příloha č. 3.

47

souhlasilo 56 % oslovených lidí, reprezentujících českou populaci patnáctiletých a starších. Názor, ţe by měl trest smrti existovat, zastává v posledních čtyřech letech průměrně 60 % občanů.

48

ZÁVĚR V této bakalářské práci jsem popsal historii trestu smrti v Československu v letech 1918 − 1990. Tuto dobu jsem rozdělil na období první republiky, období okupace a období po únoru 1948 aţ po rok 1990, kdy byl trest smrti zrušen. V průzkumu jsem se zabýval zejména otázkou znovuzavedení trestu smrti. Tato otázka často rozpoutává veřejnou diskusi, zejména tehdy, pokud veřejností otřese nějaká brutální vraţda. Do debaty se vţdy zapojují novináři, politici, ale i široká veřejnost. Zejména široká veřejnost je náchylná vidět v absolutním trestu nejlepší prostředek k potírání a prevenci kriminality. Spor o trest smrti – a ovšemţe v širším kontextu i o smysl trestu jako takového – je pravděpodobně nekonečný příběh. Z výsledku průzkumu jasně vyplynulo, ţe pro trest smrti je 70 % oslovených. Zastánci trestu smrti jako hlavní důvod uvádějí, ţe jde o zastrašení pachatele nejvyšším trestem (53 %) a zásada „oko za oko“ (33 %). Odpůrci trestu smrti jako hlavní důvod označili moţnost justičního omylu (78 %), který se v případě vykonání trestu smrti nedá napravit. 11 % dotazovaných si jako důvod proti znovuzavedení trestu smrti vybralo moţnost, ţe trest smrti stejně nezastaví pachatele. Ţádné kriminologické průzkumy neprokázaly, ţe existence absolutního trestu odstrašuje potenciální vrahy víc neţ moţnost dlouholetého vězení. 11 % dotazovaných si zároveň vybralo jako důvod proti znovuzavedení trestu smrti moţnost existence jiného dostatečného potrestání. Dle mého názoru na problematiku trestu smrti je smrt nesmyslným trestem, definitivním aktem, který nesplňuje hlavní poţadavek na odstrašení pachatele a ochranu společnosti. U nejtěţších deliktů je lepší vyuţít jinou moţnost, která vyhovuje základnímu účelu trestu, jímţ je předcházení dalším přestupkům, tj. trest doţivotí. Moţnost justičního omylu je tak velká moţnost, která se můţe přihodit kdykoli a komukoli a v případě vykonání trestu smrti se nedá napravit. Hlavně z tohoto důvodu nemohu s trestem smrti souhlasit. Je také velmi diskutabilní, zdali má stát vůbec oprávnění zbavit člověka jeho práva na ţivot a lidskou důstojnost. Ať uţ diskuse budou probíhat jakkoli, Česká republika přijala Listinu základních práv a svobod, která ve svém šestém článku stanoví, ţe trest smrti je nepřípustný. Dále bez výhrad přistoupila i k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod a podepsala její dodatkový protokol č. 6. o zákazu trestu smrti. Trest smrti je tedy vyloučen nejen naším ústavním pořádkem, ale i mezinárodními právními závazky, které vycházejí ze standardů 49

evropského práva a jejichţ dodrţování je základním předpokladem setrvání v evropských strukturách.

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

BARRING, L. Trest smrti v dějinách lidstva. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 978-80-206-0975-5

2.

CVVM, Naše společnost - projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.

3.

IVANOV, M. Justiční vražda aneb smrt Milady Horákové 1. vyd. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Práce, 2008. ISBN 978-80-7388-035-4

4.

KOURA, P. - FORMÁNKOVÁ, P. Žádáme trest smrti! 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních reţimů, 2009. ISBN 978-80-87211-03-08

5.

KUKLÍK, J. ML. Prezident Masaryk a trest smrti. 1. vyd. Praha: Dějiny a současnost, 1998.

6.

Listina základních práv a svobod

7.

LIŠKA, O. A KOL. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 - 1989. 2. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. ISBN 80-86621-09-X

8.

MONESTIER, M. Historie trestu smrti. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-053

9.

POLÁK, S. Kdo je… T. G. Masaryk. 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1990. ISBN 80-7057-022-9

10. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 11. Ústava České republiky

51

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 1. FUČÍK, Jan; LÁNÍČEK, Adam. Trest smrti. Neuvedeno [online]. 20.2.2006, 2006, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . 2. Čína uvaţuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny. Blisty [online]. 2010, 24. 8. 2010, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1792. 3. Dnešek si připomínáme jako Evropský den boje proti trestu smrti. Objevte Evropu [online]. 2007, 2007, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . ISSN neuvedeno. 4. KROPÁČEK, Luboš. Trest smrti v muslimských zemích. Koktejl [online]. říjen 2001, 2001, 10, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . ISSN neuvedeno. 5. Světový den proti trestu smrti. Econnect [online]. 2007, 9. 10. 2007, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: . 6. Václav Havel. ţivotopis [online]. 2003, neuvedeno, [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: .

52

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník k problematice trestu smrti Příloha č. 2 - Orientační kalendář poprav v ČSR, ČSSR a na území tzv. protektorátu z rozhodnutí československých a českých soudů Příloha č. 3 - Graf č. 2 Stoupenci versus odpůrci trestu smrti

53

Příloha č. 1 Dotazník k problematice trestu smrti Váţení kolegové a přátelé, obracím se na Vás s ţádostí o spolupráci. Tento dotazník je určen pro mou bakalářskou práci, jíţ bude součástí. Cílem tohoto průzkumu je zmapovat názor na trest smrti od širší veřejnosti. U kaţdé otázky zakříţkujte jednu z variant nebo odpověď napište do příslušné řádky. Celý dotazník je anonymní. Základní informace: Věk:

 do 25let

 26 - 40let

Pohlaví:

 ţena

 muţ

 41 - 60

 nad 60let

Nejvyšší dosaţené vzdělání: Základní Učiliště Obor studia, který jste studoval(a)…………………………………… Střední škola(maturita) Obor studia, který jste studoval(a)…………………………………… Vysoká škola Obor studia, který jste zde studoval(a)……………………………….

Hlavní část dotazníku 1) Kdy byl zrušen trest smrti v České republice? 1918 1945

1948 1968 1989 1990 1993

2) Smí, podle Vás, právní stát rozhodovat o ţivotě jeho občanů? ANO NE 3) Souhlasíte se znovuzavedením trestu smrti v České republice? ANO NE 3.1. Pokud jste na otázku č.3 odpověděl(a) ANO, zakříţkujte hlavní důvod, proč by trest smrti měl být znovu zaveden. 54

Zastrašení pachatele z nejvyššího trestu Tzv. „oko za oko“ Jiný důvod - uveďte:…………………………………….. 3.2. Pokud jste na otázku č.3 odpověděl(a) NE, zakříţkujte hlavní důvod, proč trest smrti nemá být znovuzaveden.  Justiční omyl.  Trest smrti stejně nezastaví pachatele v páchání závaţné trestné činnosti.  Existuje jiné dostatečné potrestání. 4) Je, podle Vás, doţivotí (nejvyšší moţný trest) adekvátní náhradou za trest smrti? ANO

NE

5) Myslíte si, ţe člověk, který stráví ve vězení víc jak 15 let, je schopen se plnohodnotně vrátit do společnosti a nezačít znovu páchat trestnou činnost? Určitě ANO Spíše ANO

Určitě NE

Spíše NE

6) Myslíte si, ţe odsouzený člověk by měl ve vězení povinně a zadarmo pracovat? ANO NE

NEVÍM

7) Souhlasíte s uloţením alternativního trestu (např. veřejně prospěšné práce) za drobnou majetkovou činnost? ANO NE Děkuji Vám, že jste si udělali čas na vyplnění tohoto dotazníku.

55

Příloha č. 2 Orientační kalendář poprav v ČSR, ČSSR a na území tzv. protektorátu45 Rok

I

II III IV

V VI VII VIII IX X XI XII

1918 3 1919 1920 1921 1 1922 1923 2 1924 1925 1926 1 1 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1 1933 1934 1 1935 1 1936 1 2 1937 1 1938 1 1 1939 1940 1 1 1941 1942 1943 1944 2 3 2 1945 1946 38 26 40 25 25 26 15 1947 46 45 50 103 12 1 2 3 2 1 1948 5 5 8 1949 1 3 9 10 1 1950 4 6 1 2 4 8 1 5 4 1951 13 1 2 7 3 1952 1953 2 2

45

Prezident, funkční období, počet popravených celkem

T. G. Masaryk 14. 11. 1918 - 14. 12. 1935 16 osob, z toho 4 pro vojenské trestné činy

1

1 1 2

1 E. Beneš 14. 12. 1935 - 5. 10. 1938 8 osob, z toho 3 pro vojenskou zradu

1

6 18 1

16 40 5

15 9

4 8 4

2

od Benešovy abdikace do nástupu E. Háchy gen. Syrový: 2 osoby

E. Hácha 30. 11. 1938 - 5. 5. 1945 3 osoby 31 16 21 E. Beneš 42 28 32 1940 - 7. 6. 1948 1 5 723 osob 9 1 2 K. Gottwald 4 6 14. 6. 1948 - 14. 3. 1953 15 1 6 237 osob 1 10 2 4 11 12

LIŠKA, O. a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 − 1989, s. 261 – 262.

56

1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989

5

2 1

4 3 1 1 1 1

4 1 3

1 1

1

1 1 1

1 1

1 1

1

5 1

1 3 1

7 3 4 2

4 1

5 2 2

4 1

1

3 2

2 4

2

1

1

1 1

2 1 1

1

10 4

1 1

3 1

1

1 1 1 1 1 1

1 1

1 1

2

3

1 1

2

2 1 11 1 1

6 1 2

A. Zápotocký 21. 3. 1953 - 13. 11. 1957 94 osob

1 1

A. Novotný 19. 11. 1957 - 22. 3. 1968 87 osob

2 3 1

1 L. Svoboda 30. 3. 1968 - 29. 5. 1975 14 osob

1

1 2

1

2 1

2

1 1

1 1

1 1 1

1 1 1

1 1 1

1

1

1

2

1

2

1 1

1 3 1

1 1

4 1

1 1 1

1

1

1

57

1

G. Husák 29. 5. 1975 - 10. 12. 1989 38 osob

Příloha č. 3

58