Masarykova Univerzita v Brně. Bakalářská práce TREST SMRTI. Katedra Občanské nauky. Sedláček Jan

Masarykova Univerzita v Brně Katedra Občanské nauky

Bakalářská práce

TREST SMRTI

Sedláček Jan 2008

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest smrti zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“ ….………… Sedláček Jan

OBSAH: 1. Úvod

str. 4

2. Vina a trest

str. 5

2.1. Účel trestu obecně

str. 5

2.2. Hledání viny

str. 6

2.3. Použití trestu

str. 7

3. Spory o trestu smrti

str. 8

3.1. Odstrašení

str. 8

3.2. Zabránění recidivy

str. 9

3.3. Odplata

str. 10

3.4. Náklonnost veřejného mínění

str. 11

3.5. Praktičnost

str. 12

3.6. Nemorálnost trestu smrti

str. 13

3.7. Úcta k životu a právo na život

str. 14

3.8. Hrozba justičního omylu

str. 15

3.9. Politické zneužívání trestu smrti a možná diskriminace 3.10. Akt msty

str. 15 str. 16

3.11. Neprůkaznost odstrašujícího účinku trestu smrti

str. 17

3.12. Vysoké finanční náklady na výkon trestu smrti 4. Chápání smrti v kontextu historie 4.1. Různé názory na trest smrti 5. Druhy trestu smrti - Stále používané tresty smrti

str. 17 str. 18 str. 18 str. 20

5.1. Ubití

str. 20

5.2. Ukamenování

str. 20

5.3. Pověšení

str. 21

54. Stětí

str. 21

5.5. Zastřelení

str. 22

5.6. Usmrcení plynem

str. 22

5.7. Elektrické křeslo

str. 23

5.8. Smrtící injekce

str. 24 2

6.Trest smrti v současnosti z celosvětového pohledu 6.1. Státy, které zcela zrušily trest smrti

str. 25 str. 25

6.2. Státy, které zrušily trest smrti pouze pro „obvyklé zločiny“ 6.3. Státy, které trest smrti nezrušily 7. Trest smrti v trestním právu českých zemích

str. 26 str. 27 str. 28

7.1. Český stát za feudalismu

str. 28

7.2. Český stavovský stát

str. 28

7.3. Český stát v období feudálního absolutismu

str. 29

7.4. České země za kapitalismu

str. 30

7.5. Československá republika

str. 31

7.6. Protektorát Čechy a Morava

str. 32

7.7. Poválečné období

str. 33

7.8. Politické procesy

str. 34

7.9. Trest smrti v českých zemích od r.1956 až po současnost 8. Legislativa týkající se trestu smrti v České republice

str. 36 str. 37

8.1. Novelizace trestního zákona

str. 37

8.2. Listina základních práv a svobod

str. 38

8.3. Mezinárodní konvence týkající se zrušení trestu trestu smrti 9. Na úrovni Organizace spojených národů

str. 39 str. 40

9.1. Všeobecná deklarace lidských práv

str. 40

9.2. Mezinárodní konvence

str. 42

10. Na evropské úrovni

str. 44

10.1.Evropská konvence

str. 44

10.2. Na úrovni Evropské Unie

str. 45

11. Závěr

str. 46

12. Přílohy

str. 48

13. Použitá literatura

str. 51

3

1. Úvod V úvodu absolventské práce bych rád podal vysvětlení, proč jsem se rozhodl pro téma ,,trest smrti.“ V současnosti se neustále diskutuje, zda provádět či ne trest smrti. Na toto ožehavé téma však neexistuje jednotný názor. Mým cílem je, abych si během zpracovávání absolventské práce utvořil svůj vlastní pohled na trest smrti a odpověděl na otázku, jestli je vůbec její existence opodstatněná, zda má vliv existence smrti na kriminalitu či ne. Mimo jiné se zaměřím na jednotlivé způsoby provedení hrdelního trestu, které bývají nezřídka pro mnohé lidi zajímavé, na druhé straně však též odpudivé a odstrašující. Nejedná se o smyšlené příběhy, nýbrž o skutečná fakta. Účelem popisování jednotlivých způsobů výkonu trestu smrti je poukázat na to, že i katovské řemeslo se muselo zdokonalovat, aby se vyrovnalo požadavkům společnosti. Ta totiž chtěla postupem doby stále humánnější zacházení s vězni i s odsouzenci na smrt.

V bakalářské práci chci osvětlit také historii trestu smrti na českém území. Na našem území se konala poslední poprava 2. února 1989. Zrušení trestu smrti se stalo závazné a oficiální díky novelizaci legislativy týkající se této problematiky. Tento počin někteří kritikové pokládali za předčasný. Lidé se obávali nárůstu kriminality a nebo se někteří přikláněli ke zrušení trestu smrti jen na zkoušku. Chci tedy uvést novelizaci trestního zákona ze dne 2. května 1990, kterou lze považovat za rozhodující potvrzení zrušení trestu smrti v tehdejším Československu, dále pak vybrané články Listiny základních práv a svobod a Všeobecné deklarace lidských práv.

Praktikování legálních poprav však nepatří v některých státech minulosti. Nabízím přehled států, které buď zrušily nebo nezrušily absolutní trest. Podotýkám však, že v současnosti je spíše tendence států omezovat či zcela trest smrti vymýtit.

Hlavním stěžejním bodem této práce je zamyšlení se nad argumenty pro a proti absolutnímu trestu, jelikož jde o velmi těžké rozhodování, zda se přiklonit k zastáncům či k odpůrcům tohoto trestu. Jedná se totiž o život člověka.

4

„Trest smrti neboli nejvyšší trest, či také absolutní trest je trest, který předpokládá usmrcení (neboli popravu) odsouzeného člověka za trestný čin, za který je dle platného trestního práva možné tento trest uložit“1

2. Vina a trest 2.1.Účel trestu obecně Obecně jsou trestu přikládány různé funkce. Z dob nejstarších pochází zásada:,, Oko za oko, zub za zub.“ Trest funguje podle této zásady na principu odplaty. V minulosti směl člověk pronásledovat vraha, který zabil člena jeho rodiny. Pokládalo se to za spravedlivou formu pomsty. Jak lze vyčíst z historie trestu smrti, ne vždy odpovídal tento trest míře provinění. Absolutní trest se užíval i jako trest pro zloděje, kteří spáchali například drobnou krádež. V současnosti by se daný skutek pravděpodobně kvalifikoval jako přestupek. Daná záležitost by se řešila uložením pokuty. Trest by měl odpovídat závažnosti trestného činu.

Trest zastává také funkci odstrašení. Opět lze najít v minulosti případy trestu smrti, kdy se vykonával zejména jako výstraha pro ostatní zločince. Úkolem trestu má být dopad na morálku společnosti v pozitivním slova smyslu, neboť exemplární potrestání pachatele jistě neujde bystrému oku dalších zločinců. Zločinci si mezi sebou předávají zkušenosti nejen ohledně dalších možností porušování zákona, ale také ohledně možné sankce za spáchání daného zločinu. Trest určitě jistou dávku odstrašujícího efektu obsahuje.

Za úkol trestu lze také počítat izolaci odsouzeného pachatele od ostatní společnosti. Izolace zločince lze považovat za nutnou obranu společnosti, tedy pro bonum commune.

Náprava pachatele se zahrnuje též do funkcí trestu. Trest by měl obsahovat složku převýchovy odsouzeného pachatele. Přesvědčit pachatele během výkonu trestu, že se zločin nevyplácí. Pachateli se ukazuje lepší cesta, než je cesta

1

Trest smrti, 31.3.2008 (poslední editace), 3.4. 2008, URL http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti

5

zločinu. Převychovaný pachatel by měl být schopen se znovu začlenit do společnosti.

Trest má být i formou odškodnění oběti. Pachateli se ukládá trest, aby mohl dle svých možností nahradit škody způsobené trestným činem.

2.2. Hledání viny Pokud chceme někoho trestat, musíme nejdříve znát vinu. Podle právního systému můžeme bez větších problému stanovit objektivní vinu, horší pak to ale bude s vinou subjektivní, kterou pachatel nemusí pociťovat. Stanovení viny přísluší psychiatrickému znalci, který musí

brát v úvaha veškerá fakta, jak

polehčující, například genetické vrozené předpoklady, nebo částečná narušenost psychiky jedince, tak přitěžující, například známost k osobě, na které byl tento čin spáchán nebo připravenost. Z této analýzy poté tento znalec určuje objektivní vinu. Nemůže též opomenout vinu prostředí ve kterém pachatel žil. Po Druhé světové válce vystupuje též Karl Jaspers s teorií kolektivní viny, kterou aplikuje na vyrovnání se s vinou za oběti Druhé světové války. I když ve válce platí jiná pravidla, přisuzuje kolektivní vině, tudíž vinně celého společenství, velikou váhu. Objektivní vina je tedy jistým pravděpodobnostním odhadem viny. Určuje ji tedy i prostředí, ve kterém pachatel žil.

„Protože stanovit subjektivní právní odpovědnost za spáchaný zločin a tím i velikost provinění je velice obtížné a relativní, je tím zpochybněna oprávněnost pro vyřčení absolutního trestu“.2

Zajisté je těžké dožadovat se subjektivního obhájení vícenásobné vraždy. Pokud totiž pachatel svůj čin opakuje, jde o nenapravitelného recidivistu, kterého není možné postihnout jiným trestem, než celoživotním izolováním od všech lidí nebo druhým možným způsobem – smrtí. Končí pak vina a zločin se smrtí pachatele? Právě společnost nese dál následky této viny a smrtí pachatele vina nekončí.

2

Hamerský, M.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno,2001, str.53.

6

2.3. Použití trestu Známe-li tedy vinu, která vede k udělení spravedlivého trestu, musíme tedy najít trest odpovídající této vině. Do jaké míry bude spravedlivý trest smrti pro vícenásobného vraha? Spravedlivě nemůže dostat více trestů smrti. Tento trest je pro něj absolutním, ale nebude dostatečný z hlediska spravedlnosti. A je spravedlností v dnešní humánní době ,,oko za oko zub za zub,,? Není to jen řešení, které ulehčí společnosti? Pokud při tomto řešení může dojít k justičnímu omylu, pozbývá tento trest spravedlnosti a stává se nespravedlivým, i kdyby tomu docházelo jen zřídka. Po vykonání trestu smrti a případnému rozpoznání justičního omylu tedy nejen že nebylo učiněno spravedlnosti za dost, ale navíc vznikla nová nespravedlnost. Právo na život je přirozeným právem každého člověka. Pokud ale zločinec někoho zabije, dopouští se tedy porušení tohoto práva a nespravedlivého činu. Aby spravedlnosti bylo učiněno za dosti, musí následovat trest. Trest je naplněním spravedlnosti. Pokud by nedošlo k zločinu, nebyl by ani nutný trest, čili trest je jakousi odplatou, retribucí. Kategorický argument proti trestu smrti však neskýtá spravedlivou možnost trestu. Podle zastánců trestu smrti tedy musí být provedena retribuce jako kompenzace za újmy zločinu a stát může uplatnit tohoto práva i v případě, pokud by chtěl použít jako trest trest smrti, aby bylo dosaženo spravedlnosti.

7

3. Spory o trestu smrti „Když došlo v jednom americkém vězení ke vzpouře, zachytila televize setkání jednoho vězeňského černocha s matkou. Snímek proběhl veškerým tiskem a vyvolal vlnu sympatií k vězni. Redakce místního hlavního deníku bohužel dostala následujícího dne dopis jisté černošky, která psala, že tento vězeň znásilnil a zavraždil její osmiletou dceru. V onom dopise mj.stálo:,, Mě a mé dítě nikdo nelituje, soucit máte jen s vrahy.“3

Trest smrti vyvolává značnou řadu polemik. Trest smrti má jak své odpůrce, tak zastánce. A.) Zastánci trestu smrti uvádějí jako důvody pro tento trest především: •

Odstrašení dalších případných pachatelů

•

Zabránění recidivy

•

Odplata

•

Náklonnost veřejného mínění

•

Praktičnost

3.1. Odstrašení Argument, že trest smrti brání pachateli v opětovném páchání trestné činnosti a zároveň odrazuje od trestných činů i ostatní. Odstrašující účinek je jedním z hlavních argumentů zastánců trestu smrti. Do jisté míry může doopravdy fungovat, pokud za trestný čin následuje pokuta ve výši několika tisíc korun nebo 5 let vězení, zajisté bude mít 5 let vězení vyšší odstrašující účinek. Ovšem tato domněnka je doprovázena také logickou chybou. Většina pachatelů neplánuje své činy racionálně před jejich uskutečněním, nýbrž valná většina těchto činů je spáchána v afektu. Ti pachatelé, kteří plánují trestný čin předem, se nenechají zastrašit, jelikož věří, že nebudou dopadeni. Ti, kteří jednají v afektu, také nepomýšlí na odstrašující účinek, jelikož jejich chování je ovlivněno silnou emocionální reakcí a tudíž nejednají zcela racionálně. Pachatelé v této chvíli 3

Bocheński,J.M.: Stručný slovník filozofických pověr,2.vydání, Aeterna, Praha, 1993, str.125.

8

nevnímají následky svých činů, myslí v přítomnosti a nezabývají se budoucností. V mnohých situacích ještě doprovází čin pachatele vliv alkoholu nebo drog. V takové situaci nemůže být odstrašen následným trestem. Po spáchání trestního činu, například vraždy, pachatelům sice dochází rozsah jejích skutku, ale ten již neplní odstrašující funkci a navíc pachatel věří tomu, že nebude dopaden. Trest smrti může působit i negativním způsobem tehdy, kdy se veřejnost a politici zabývají řešením otázky trestu smrti a nezabývají se spíše potíráním zločinnosti. Důkazem funkčnosti odstrašovacího účinku trestu smrti by muselo být srovnání zemí, kde byl zrušen trest smrti a kde byl ponechán. Země se zrušeným trestem by musely vykazovat nárůst trestních činů, za které by tento trest před jeho zrušením hrozil. Stejně tak by muselo dojít k nárůstu trestních činů v zemi, která tento trest již zrušila.

„V roce 1962 byla na popud Spojených národů vypracována a zveřejněna první zpráva o účincích zrušení trestu smrti na určitou kategorii zločinů. Souhrnně se v ní uvádí : „Veškeré dosažitelné informace, zdá se, potvrzují, že zrušení skutečně nikde nevedlo k tomu, že by počet zločinů, které již nejsou trestány smrtí, nějak prokazatelně stoupl.“4

3.2. Zabránění recidivy Trest smrti vylučuje možnost úniku z vězení. V dnešní době je únik z vězení takřka nemožný, ovšem tato možnost se nevylučuje. Jde spíše o preventivní účinek, popravou dosáhneme zneškodnění jakékoliv další možné hrozby. Myslím si, že tento argument je zcela nesprávný. Zabránit recidivě je nutností, ale je bezpodmínečně nutné odsouzení k smrti? Nepoukazuje tato akce spíše na neschopnost státních věznic a jejich bezpečnost? Naopak vězení napomáhají vyvrátit justiční omyly a v neposlední řadě umožňují nápravu a uvědomění si viny trestaného. Pokud bude popravený usmrcen, bude mu odepřena možnost nápravy a jak již bylo řečeno, tak jedna z funkcí trestu je náprava pachatele. Jinou otázkou je ovšem, zda věznice plní tuto nápravnou funkci. Zda je správné, aby měl pachatel na cele možnost sledovat televizi, mohl si vybírat z nabídky jídel a samostatně se rozhodovat, jestli chce

4

Bestová, C.C: Trest smrti v německo-českém porovnání, 1.vydání, Dolněk, Brno, 1996, str.17.

9

pracovat nebo ne. Zákon by měl lépe stanovit, za jaké zločiny udělovat výjimečný trest, pokud totiž udělí trest odnětí svobody na doživotí a po letech odsouzeného podmínečně propustí, nastává hrozba recidivy. Podle mě by vícenásobní vrazi a nevyléčitelně nemocní lidé s psychopatickými sklony a deviacemi neměli dostat možnost podmínečného propuštění. Tento trest je sice je sice velkým zásahem do svobody člověka, ale rozhodně mírnější, než případný vykonaný trest smrti.

3.3. Odplata je snaha společnosti pomstít zločin a dostát tak zadostiučinění. Odplata je retribucí, kdy odsouzenému činíme nějakou nepříjemnost za to, že i on někoho poškodil. V některých případech brutálních vražd nebo znásilnění, nebo dopadení drogového dealera se touha po odplatě stane jediným tíženým řešením. Ovšem život odsouzeného již život oběti nevrátí a rčení oko za oko je také v dnešním právnictví překonaná záležitost. Těžko bychom takhle mohli trestat například znásilnění, drogovému dealerovi by odveta ,,oko za oko a zub za zub,, také nepřinesla

spravedlivý trest. Tato odveta ve smyslu vzájemného vyrovnání

v případě tělesného trestného činu je ještě pochopitelná, i když se má právě smrtí potrestat nedotknutelnost lidského těla, jak ale odůvodnit použití trestu smrti při mravních deliktech? Zajisté musí být použito spravedlivého trestu, ale odplata smrtí nic neřeší, jelikož postrádá jednu z funkcí trestu, nápravnou. Je odebrána svoboda změnit své smýšlení, přijít na hrůzu svých činů a kát se. Primárním smyslem trestu je též kompenzace oběti. Odplata přináší člověku uspokojení jeho potřeby pomsty a tím i zjevného zadostiučinění, ovšem dá se tato reakce nazvat kompenzací? Kompenzací smrti oběti trestem smrtí pro viníka? Odplata se stává společenskou funkcí, při níž je těžké sledovat logiku odplaty a slouží v praxi jako oběť určitého počtu vrahů, abychom této společenské potřeby dosáhli.

„Jestliže společnost uznává, že nemusejí zemřít všichni k smrti odsouzení (a fakta hovoří o tom, že všechny společnosti tuto skutkovou podstatu uznávají), pak se ptáme, podle jakých kritérií mají být vybráni ti, kteří mají být popraveni. Neexistuje žádný stát, který v tom může zaručit nějakou spravedlnost.“5

5

Bestová,C.C: Trest smrti v německo-českém porovnání,1 vydání, Doplněk, Brno, 1996, str.27.

10

V minulosti

byla

odplata

jednou

z nejvyužívanějších způsobu dosáhnutí

zadostiučinění. Její následky ovšem dokazují nesmyslnost jejího použití. Vzájemné vyvražďování rodin za účelem odplaty například na Sicilském poloostrově ukazuje na brutalitu tohoto smýšlení, která nepřináší žádné pozitivní výsledky, ale další nespravedlnost, zlo a utrpení. Osobně považuji odplatu za nefungující odčinění jakéhokoliv zločinu, ale přitom chápu pohnutky lidí k tomuto činu. 16tiletá holka byla brutálně zavražděna svým blízkým kamarádem, z kterého se vyklubal sexuální deviant. Starší bratr se rozhodl svou sestru pomstít - napadl obviněného muže sekerou. Muž přežil a bratr zabité byl odsouzen na 5 let za pokus o vraždu.

3.4. Náklonnost veřejného mínění Jaký mají lidé postoj k trestu smrti /údaje v procentech/ :

ROK

PRO

PROTI

1992

85

15

1995

81

19

1997

74

26

1999

78

22

2001

72

28

2003

67

33

2005

66

27

Průzkum CVVM z května 2005, odpovídalo 1067 lidí starších 15 let.Mladá Fronta Dnes, 6. října 2005 7% odpovědělo, že neví6

Z tabulky je patrná zvyšující se tendence k odmítání trestu smrti. I tak je patrná převaha lidí, kteří jsou pro trest smrti. Pokaždé, když dojde k obzvláště brutálnímu trestnému činu (například vražda Michala Velíška, který byl zavražděn, když se na 6

Trest smrti:je možné ho znovu obnovit?, 6.1O.2005, 12.2.2008, URLhttp://www.langer.cz/public/clanky.php?cid=408

11

procházce se svou malou dcerkou zastal mladé ženy, jež byla ohrožována zbraní delikventem), zvedne se vlna otázek, zda by neměl být trest smrti obnoven.

3.5. Praktičnost Dalším důvodem pro trest smrti mohou být náklady na pobyt vězně ve vězení. Tento důvod sice nespadá do etické roviny přemýšlení nad trestem, při kterém člověk buď má či nemá přijít o život, ale je jedním z častých argumentů. Věznění odsouzených na doživotí je

nákladné: výdaje na obhájce, policejní

přešetřování a nová a nová soudní stání, ovšem při odsouzení člověka na smrt dochází ještě k závěrečnému soudu, který musí veškerá fakta znovu prověřit a zhodnotit a tyto soudy zahrnují nemalé částky. Věznice skýtají možnost odsouzeným sledovat televizi, vybírat si z různých druhů jídla, navštěvovat posilovnu a v neposlední řadě být navštěvován. Právě proto se neustále debatuje o tom, jaké by měly být podmínky pro pobyt ve vězení, jestli není stát příliš shovívavý ve vybavení věznic apod. Zastánci trestu smrti také tvrdí, že popravením odsouzeného se zamezí další hrozbě společnosti. Odsouzený může totiž být nadále hrozbou společnosti tím, že může být nebezpečný jak pro dozorčí personál věznic, tak i pro spoluvězně, jelikož vyšší trest již dostat nemůže a tudíž ,,nemá co ztratit,,. Dále může být hrozbou po případném propuštění….je to z práva kdy kde…nebo může mít přátelé, kteří ho budou chtít osvobodit, nebo vyměnit například za rukojmí. V neposlední řadě pak zdařený pokus o útěk. Tyto situace se sice stávají zřídka kdy, v lidech ovšem vzbuzují obavu a náklonnost pro přímé odsouzení k smrti. Na druhé straně ovšem vězení může alespoň do jisté míry napravit justiční omyly.

B.) Odpůrci trestu smrti uvádějí jako důvody pro tento trest především: •

Nemorálnost trestu smrti

•

Úcta k životu a právo na život

•

Hrozba justičního omylu

•

Politické zneužívání trestu smrti a možná diskriminace

•

Akt msty

•

Neprůkaznost odstrašujícího účinku trestu smrti

•

Vysoké finanční náklady na výkon trestu smrti 12

3.6. Nemorálnost trestu smrti Odpůrci trestu smrti tvrdí, že popravu nelze použít k tomu, aby se odsoudilo zabití, samotný akt popravy je totiž zabitím. Systém trestní spravedlnosti se stane nástrojem pomsty. Žádný systém doposud neprokázal schopnost konzistentně a spravedlivě ve všem případech určovat, kdo by měl žít a kdo zemřít. Jak posoudit, kdo má zemřít a kdo ne, když každá vražda je vraždou jinou a ojedinělou a má jiné důvody a jiné naplnění? Proto odpůrci trestu požadují zrušení trestu bez výjimky. Vedle neúčelnosti trestu smrti je proto vyzdvihována její nemorálnost. Například Jonas se ptá:,,Když souhlasíte s tím, že nemáme právo za žádných okolností člověka zmrzačit, uříznout mu například jazyk, vypíchnout oko, nebo useknout ruce či nohy, jak si lze zdůvodnit, že mu usekáváme hlavu?“7

Není možné aplikovat trest smrti na duševně nemocné. Tito těžce psychicky postižení lidé musí být celoživotně zavření do vězení nebo zařízení, které je připraveno s nimi zacházet a znemožnit jejich útěk. Otázka bezpečného rozpoznání duševní nemoci je dalším sporným bodem debaty. Například Charles Singleton, který V Americe v roce 1979 zabil prodavače, je duševně nemocný paranoidní schizofrenik. V roce 2001 byl u něj zamítnut trest smrti kvůli jeho nemoci. O dva roky později však federální odvolací soud rozhodl, že „Singleton smí být popraven, protože když bere léky, je normální a zdravý. Tím vzniklo pro Singletona a jeho právníky obrovské morální dilema: buď si bude Singleton brát prášky dobrovolně a bude popraven, anebo prášky odmítne a bude moci dál žít, pouze ale ve stavu psychózy“8. Toto etické dilema, zda léčit odsouzeného na smrt a po úspěšné léčbě jej popravit, nebo jej nechat na doživotí zavřeného bez léčby mě šokuje. Pokud tento pachatel vykonal svůj čin v době, kdy trpěl paranoidní schizofrenií, měl by být uznán vinným z vraždy ovšem jako paranoidní schizofrenik. Další léčba, pokud je možná a úspěšná, je přece morální povinností a základem humánního jednání. Pokud se pachatel přeci jen vyléčí, nemůže být trestán smrtí, když v době svého zločinu prokazoval známky těžkého psychického onemocnění.

7

Hamerský,M.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001, str.85. Život s psyhózou, anebo trest smrti? 12.2.2003,13.3.2008, URL http://www.blisty.cz/2003/2/13/art12861.html

8

13

Nejen tento případ rozdmýchává oheň debat nad odsuzováním k trestu smrti psychicky nemocných pachatelů. Trest smrti nesmí být vykonán taktéž na těhotných ženách a nezletilých. Mezinárodními úmluvami je dáno, že nesmí být popraven nikdo, kdo byl v době spáchání zločinu mladší 18 let, přičemž Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech, Americká úmluva o lidských právech i Úmluva o právech dítěte trest smrti pro nezletilé zcela vylučují. Více než 100 zemí, jejichž právní řád pracuje s trestem smrti, vylučuje z výkonu nejvyššího trestu mladistvé, tudíž ty, kterým nebylo v době spáchání trestu 18 let. Bohužel i v této době se samozřejmě najdou ti, kteří tento fakt neakceptují. Od roku 1990 došlo k vykonání trestu smrti na mladistvých v 9 zemích – Jemen, Pákistán, USA, Čína, Demokratická republika Kongo, Írán, Nigérie, Saudská Arábie a Súdán. Přitom v USA a Jemenu bylo zabito víc nezletilých, než ve zbývajících zemích, dokud tyto popravy dětí nebyly v USA roku 2005 zakázány. I Írán se „chlubí“ děsivou bilancí – od roku 1990 19 zabitých děti, přičemž komise OSN za práva dítěte právě Írán urgovala za zrušení poprav nezletilých a aby zrušil trest smrti pro ty, kterým nebylo 18 let v době spáchání zločinu.

3.7. Úcta k životu a právo na život Argumentace proti trestu smrti se objevila již v humanismu, větší debaty ovšem přinesla druhá polovina 20.století.

„Protože právo na život patří k základním a nezcizitelným lidským právům, je trest smrti popřením tohoto základního práva.“9

Právo na život a tudíž popření trestu smrti obsahuje Listina základních práv a svobod (viz.příloha) a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které tvoří právní základ napadnutelnosti oprávnění trestu smrti. Diskuze o trestu smrti nezůstává jen ve výměně názorů, ale provází ji různé aktivity některých mimovládních organizací. Například Amnesty International je nezávislé celosvětové hnutí se sídlem v Londýně, které hraje významnou roli v mezinárodní ochraně lidských práv. Staví se proti mučení a užívání trestu smrti bez výjimky.

9

Hamerský,M.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001, str.55.

14

Amnesty International apeluje na všechny krajiny, ve kterých trest smrti stále platí, aby zastavily všechny popravy a zrušily trest smrti zákonem.

3.8. Hrozba justičního omylu Pro mě jeden ze základních argumentů proč ne trest smrti. Pokud by existovalo i nepatrné procento zmanipulovatelnosti a chyb v soudních procesech, je

lepší

volbou živit vrahy ve vězeních než zabít nevinného. Protože pokud existuje pravděpodobnost, že bude odsouzený nevinný, pak je trest smrti principiálně nevhodný, jelikož jeho spravedlnost je napadnutelná jak z právního tak i etického hlediska. Musíme si totiž uvědomit, jakou cenu má jeden lidský život. Cena za náklady za doživotní žalář odsouzených, by v našem vědomí neměla přesáhnout cenu života nespravedlivě odsouzeného jedince. Trestní řízení nemusí být vždy dokonalé, neboť jej vedou lidé a i ti mohou být omylní. Proto spravedlnost soudu nebude nikdy dokonalá. I samotné testy DNA nemusí být vždy stoprocentně spolehlivým důkazem. DNA soudní znalci odebírají z organických částic vzorků obžalovaného a z místa činu, ze zbrani, z těla oběti…,ovšem test DNA je důkazem přítomnosti DNA obžalovaného, ale nemusí být důkazem jeho trestního činu. I zde může dojít k omylu, či dokonce záměrnému odsouzení nevinného člověka.

3.9. Politické zneužívání trestu smrti a možná diskriminace Trest smrti je v mnohých krajinách (např.: v arabském světě a Středním východě) používán jako nástroj politických represí na umlčení politických oponentů. Legitimita není odvozována od výsledků voleb, ale naopak věří, že jakýkoliv projev opozice, který provází podpora lidu, může vést k ohrožení stability celého vládního systému. Trest smrti je proto používán k zastrašování politických odpůrců a intelektuálů. Soud i rozsudek neprobíhá podle práva, často se odsouzený nemůže dostatečně obhájit, nebo chybí přítomnost nezávislé osoby. Při politickém zneužívání dochází k popírání základních práv člověka a tento nespravedlivý proces je tudíž existenčně nepřijatelný. Viz Politické procesy str. 34.

15

Navíc může docházet k diskriminaci většinou náboženských nebo etnických minorit. Znevýhodnění jsou také chudí lidé, kteří si nemohou dovolit nechat se zastupovat ,,lepším,, právníkem. Například v Chicagu došlo k jednomu z nejmarkantnějších případů, kdy se policie snažila vyřešit vraždu mladého páru co nejrychleji a to za každou cenu. De facto poslala 2 mladé černé Američany na smrt a 2 na dlouhé roky do vězení. 4 mladíci měli přepadnout mladý bělošský pár na benzinové pumpě, odvléknout je, dívku znásilnit a poté oba zabít. Den poté byli na základě anonymního telefonátu zatčeni 4, již výše zmiňovaní američtí černoši. Rozsudek byl nezvratný – 2 tresty smrti, 2 dlouholetá vězení. Celý zločin měla vidět kamarádka páru, která se však po půl roce zhroutila a přiznala, že ke křivé výpovědi byla pod vyhrůžkami donucena policií.

3.10. Akt msty Pokud je zabráněno v recidivě odsouzeného - tedy zabráněno dalším zločinům, proč tedy dochází k ,,odplatě,, trestem smrti? Na tuto otázku odpůrci trestu smrti odpovídají, že se jedná o akt msty. Člověku nehrozí od odsouzeného žádné násilí a přece chce na něm vykonat rozsudek, který, pokud se jedná o trest smrti, není trestem, ale obyčejným aktem msty. Poprava má bohužel jen společenskou funkci, protože pokud například 15 pachatelů spáchá stejný zločin a pouze jeden z nich bude dopaden, usvědčen a odsouzen k trestu smrti, nebude tento trest nikdy spravedlivý, dokud nebude dopadeno a odsouzeno zbylých 14 pachatelů. Dochází tak k uspokojení společnosti na jednom odsouzeném, ale tento trest nemůže být nikdy spravedlivý, pokud odsouzený nese trest i za ostatní, kteří dopadeni nebyli. Nemyslím si, že mstou můžeme dosáhnout zadostiučinění. I kdyby mi teroristé zabili celou rodinu, nedokážu si představit, že bych požadoval jejich smrt. Samozřejmě bych byl pro celoživotní tvrdý žalář, ale další smrt by mi nemohla vrátit život mých blízkých a byla by pro mě tudíž bezcenná. Tato pomsta by jen dokazovala, že společnost prokazuje úctu k lidskému životu tím, že někoho o jeho život připraví.

16

3.11. Neprůkaznost odstrašujícího účinku trestu smrti Jedním z nejpádnějších důvodů odpůrců trestu smrti je neprůkaznost odstrašujícího účinku tohoto trestu. Nikdy totiž nebyla vyhotovena taková studia, která by prokázala jeho účinnost. Můžeme sice spekulovat, proč za určitou dobu po zrušení trestu smrti dochází k vyššímu počtu kriminálních činů, než před zrušením, ale důkazem nemohou být samotná čísla. Vždy musíme znát okolnosti trestního činu, v jaké politické a sociální situaci k činu došlo, zkrátka jaké vnější vlivy v době po zrušení trestu panovaly. K úvaze se též nabízí myšlenka, jestli by dostatečným odstrašujícím účinkem nebyl doživotní žalář. Myslím si, že spousta pachatelů odsouzených na doživotní trest by si po uvědomění si svých činů přála raději trest smrti.

3.12. Vysoké finanční náklady na výkon trestu smrti Zastánci trestu smrti často apelují na ekonomické nevýhody pro držení odsouzených ve vězení. Protože pobyt odsouzeného za mřížemi se může prodloužit i na několik desítek let. V USA se vypočítalo, že průměrný soud s trestem smrti přijde daňové poplatníky jako na dvojnásobek celoživotního věznění jedné osoby. Navíc z mrtvého odsouzeného stát již opravdu nebude mít nic, pokud pomineme veškerou etickou hodnotu života a zaměříme se vyloženě na ekonomickou stránku věci. Pokud zákony dovolují, aby odsouzení mohli být pracovně činnými, nevidím žádnou překážku, proč odsouzené nezaměstnat jakoukoliv činností, za kterou mohou dostávat plat a odvádět z něj peníze státu. V této situaci bude zajisté naplnění trestu větší, než při popravě. V rámci možností, při zdravotní způsobilosti, by práce ve vězeni měla být povinnou záležitostí. Nastává totiž problém, když je vězeň omilostněn a puštěn na svobodu s placením jeho ze zákona ustanovených pojištění.

17

4.Chápání trestu smrti v kontextu historie V dějinách lidstva nebyl trest smrti vždy nejhorším a už vůbec ne absolutním trestem. Například v raném středověku bylo největším trestem vyhnanství. Pokud by se dotyčný opět objevil v místech, odkud byl vyhnán, byl by popraven. Ostudu a zákaz vstupu na určité území dnes člověk nebere tak závažně jako trest smrti. Právě proto je důležité zamyslet se nad chápáním smrti. Až do pozdního středověku lidé věřili v posmrtný život a tudíž trest smrti nebyl konečným absolutním trestem. Pokud se odsouzenému umožnilo vyzpovídat se ze svých hříchů, mohl být se smrtí více smířen. V dnešní době, kdy převážná část lidí v posmrtný život nevěří nebo o něm pochybuje, je nutné se jinak dívat i na trest smrti. Tento trest se stává již trestem absolutním.

4.1.Různé názory na trest smrti Trest smrti a jeho zrušení nebyly tématem diskuze až konce 18. století, ale například v 1. století v antickém Římě a v 8. století v Číně byl krátkodobě zrušen. Již v 16. století se ustupovalo od trestů fyzických a přecházelo se k odnětí svobody. K používání trestu smrti výhradně za hrdelní zločiny docházelo ovšem až v humanismu. K nejvýznamnějším představitelům humanismu a rodícího se odporu proti absolutismu byl Voltaire. V osvícenství roku 1746 přišel italský právník Cesare Beccaria, s převratným dílem ,,Dei Delitti e Delle Pene,, (O zločinech a trestech). Popírá možnost trestu smrti, jelikož člověk sám nemá právo vzít si život, tak i stát není oprávněn jej někomu brát. Dalším argumentem proti trestu smrti je fakt, že není tak působivý jako celoživotní odnětí svobody. V celoživotním žaláři si člověk lépe uvědomí své chyby a délkou pobytu v žaláři vzrůstá působivost tohoto trestu. S touto myšlenkou souhlasím, ovšem Beccaria dalšími myšlenkami zrovna neprokazuje humanitního ducha. Například byl pro ponechání trestu pro státníky a politické excesy. Prosazoval myšlenku, že trest smrti má být zrušen, ovšem proto, že je málo efektivní, byl pro nahrazení trestu smrti. Tento spis ovlivnil i Josefa II a syny Marie Terezie, ti sice trest smrti zrušili, ale jen krátkodobě. Odpůrcem trestu smrti byl i německý psycholog Mittermaier. Podle něj trest smrti může být vystřídán celoživotním žalářem, protože je stejnou pojistkou 18

proti recidivě. Výbornou myšlenkou je pak, že tam, kde je možnost udělení trestu smrti se často uděluje milost, tudíž klesá obava z postihu a může se tím i zvyšovat kriminalita. Na straně druhé stáli i někteří církevní představitelé, trest smrti právně církev popřela až v roce 1969. Například Huchzermeyer obhajoval trest smrti, neboť podle něj jeho zrušení je jen špatně chápána humanita. Huchzermeyer vidí v trestu smrti způsob, jak vrátit zákonu pevnost a respekt, čili nápravu zákonu, ovšem nevidí nápravu člověka.

19

5. Druhy trestu smrti Stále používané tresty smrti

„V období od roku 2000 jsou na světě popravy prováděny těmito způsoby:

Setnutí hlavy (Saúdská Arábie, Irák) Elektrické křeslo (USA) Oběšení (Egypt, Írán, Japonsko, Jordánsko, Pákistán, Singapur a další) Smrtící injekce (Čína, Guatemala, Filipíny, Thajsko, USA) Zastřelení (Bělorusko, Čína, Somálsko, Tchajwan, Uzbekistán, Vietnam a další) Ukamenování (Afghánistán, Írán) Ubodání (Somálsko).“10

5.1. Ubití Důtky, latinsky ,,flagra“, se užívaly k bičování, jež sloužilo nejen jako vedlejší trest, ale i jako trest hrdelní končící smrtí potrestaného. Důtky se vyráběly z býčí kůže, ze svázaných provázků nebo byly zakončené olověnými kuličkami či ovčími kůstkami. Bičování bylo v zaznamenáno například v Rusku, v Číně, v Itálii nebo v Egyptě.

Dnes se používá bití jako zákonný trest v Singapuru, kde hrozí zhruba za třicet deliktů, například pokus o vraždu, ozbrojený útok, znásilnění, tajné přistěhovalectví a obchod s drogami. Vyměřuje se většinou čtyřiadvacet ran obuškem.

5.2. Ukamenování U kamenování se sice potrestaný mohl pohybovat, ale byl zavřen v ohradě. Někdy zas byl přivázán ke kůlu či ke kříži. Jindy byl až po krk zahrabán

10

Nejvíc

lidí

loni

popravila

Čína,15.4.2008,

15.4.2008,

URL

http://www.ct24.cz/svet/12015-amnesty-internacional-nejvic-lidi-loni-popravilacina 20

v zemi. Pro odsouzence tedy nebyla možnost útěku. Tuto exekuci mohli provádět příbuzní, přátelé oběti či odsouzeného, nebo dokonce přihlížející veřejnost. Podstata kamenování spočívá v tom, že každý účastník hází kameny, dokud viník nezemře. V současnosti je tento trest oficiálním trestem v Íránu, v Mauretánii, v Afghánistánu, v Pákistánu, v Súdánu, v Jemenu, v Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech.

5.3. Pověšení Tento způsob usmrcení byl nejrozšířenějším způsobem popravy. Tak často se užíval možná díky jeho úspornosti, jednoduchosti a snadnosti. Oběšení představovalo většinou pro viníky ponížení. K věšení se užívá šibenice. Obvykle ji tvoří jedno svislé a jedno vodorovné břevno, které je užší a kratší. To je umístěno na vrcholku svislého břevna a zde se přivazuje provaz. U hromadných poprav šibenici často tvořila dvě svislá břevna spojená vodorovným břevnem, na které se přivazují provazy. Existují tři druhy postupu oběšení.

Při prvním se odsouzenec postaví na vyvýšenou oporu – židli, stůl, koně, vozík, žebřík – a kat mu dá okolo krku provaz přivázaný k šibenici. Pak mu vezme oporu pod nohama. Při druhé metodě se kolem krku uváže provaz, ten se protáhne kladkou, která pak umožní tahem za provaz zdvihnout obžalovaného do výšky. Zločinec je tak vytažen, místo aby jeho tělo padalo dolů. Třetí postup vyžaduje příslušné vybavení, tedy šibenici o určité výšce a propadlo. Tělo padá volným pádem, provaz se napne, což způsobí zlomení krčních obratlů.

5.4. Stětí Princip stětí spočívá v přeseknutí krku odsouzeného, a tedy v oddělení hlavy od trupu. Protože pro člověka je hlava velmi důležitým orgánem, tak po jejím odseknutí nastává smrt okamžitě. A která ,,železa“ se používala při tomto způsobu popravy? Byly to především meč, šavle či sekyra. U některých národů v Asii a v Orientě mečem nesráželi hlavu jednou ranou, ale používali ho spíše jako pilu. V Evropě stětí nebylo nikdy spojeno s mučením.

21

5.5. Zastřelení Podle mnoha historiků je poprava střelnými zbraněmi jen náhradou za luk a šípy. Původně se zastřelení provádělo pomocí arkebuz, což byly nemotorné střelné zbraně období renesance, které musely být opřeny o přenosnou trojnožku. Později se střílelo z mušket, které patřily k lehčím zbraním. Protože tyto zbraně nebývaly příliš přesné, první výstřel viníka většinou jen zranil. Postupně se také začalo využívat vojenských pušek, děl či samopalů. Zpočátku se poprava zastřelením týkala pouze vojáků, ale postupem času se usmrcovali tímto způsobem i civilisté. Narozdíl od věšení patřilo zastřelení ke vznešeným způsobům smrti.

U zastřelení se většinou musely splnit dva požadavky: přesný výstřel a snadný cíl. Popravčí obvykle mířili na srdce a odsouzený se přivazoval ke kůlu. Pravidla zastřelení se stát od států liší.

Pokud si myslíte, že popravu zastřelením provádí jen nelegálně teroristi nebo vrazi, mýlíte se. V současné době je tento trest smrti obsažen v zákonících osmdesáti šesti států.

5.6. Usmrcení plynem Myšlenka, že by se odsouzenci mohli popravovat plynem, se zrodila z pokusů prováděných s bojovými plyny a jejich použitím z první světové války a z účinků chemických jedů na člověka. Odsouzenec je umístěn do neprodyšně uzavřené komory a přinucen dýchat smrtelné jedovaté výpary. Z pokusů vyplynulo, že se začne používat kyanid, protože patří k těkavým jedům, které mají největší účinnost.

Kyanid paralyzuje činnost dýchacích enzymů, které obstarávají přenos kyslíku z krve do tělesných buněk. Buňky bez přístupu kyslíku ihned začínají odumírat. Nastávají křeče

a stahování svalů. Zástava srdce nastává obvykle po

mozkové smrti.

Plynová komora je většinou natřená zelenou barvou. Tvoří ji ocelová kabina osmiúhelníkového tvaru s kupolí, do které se vchází oválnými dveřmi. Ty 22

se pak neprodyšně uzavírají. Většina plynových komor byla konstruována pro popravu dvou odsouzenců současně, proto se uvnitř nachází dvě sedadla s popruhy. Aby byl odsouzenec mezi zelenými výpary smrtícího plynu dobře vidět, je oblečen obvykle do bílé košile a modrých kalhot. Musí mít bosé nohy a nesmí mít spodní prádlo. Plynové komoře se začalo říkat ,,akvárium“, protože díky proskleným otvorům mohli vnější pozorovatelé sledovat celou popravu.

V některých státech si musí viník křeslo ,,vyzkoušet“ večer před popravou, jestli pro ně není příliš těžký. Poslední záchranou odsouzeného se stává milost od guvernéra. Nedaleko plynové komory totiž čeká ředitel věznice u nástěnného telefonu, zda se v poslední minutě poprava zruší.

Plyn později zneužili nacisté v koncentračních táborech. Plynu tenkrát padlo za oběť bezmála dva a půl milionu lidí.

5.7. Elektrické křeslo Vynález elektrického proudu v 19. století vedl k tomu, že společnost i tento vědecký objev využila k usmrcování odsouzenců. Odsouzený sedí na křesle a na hlavě má přilbu, do které se díky měděné kontaktní destičce dostane elektrický proud o síle 1900 až 2500 voltů. Vnitřní strana přilby je vyložena vrstvou přírodní houby. Destička i houba se namáčejí do slané vody, aby se zajistila lepší vodivost. Je oblečen do oděvu šitém na míru, který se skládá ze spodků a bavlněného svetru. Oděv se stahuje okolo těla a na stehnech je elastický. Popravy se zúčastňuje ředitel věznice, vězeňský úředník., elektrikář, lékař, státní činitelé, novináři, právní zástupce odsouzence a osoby určené odsouzeným.

Tento způsob popravy se legálně praktikuje ve čtrnácti amerických státech (v roce 1992 – Alabama, Conecticut, Florida, Georgie, Indiana, Kentucky, Louisiana, Nebraska, Ohio, Pensylvánie, Jižní Karolína, Tennessee, Vermont a Virginie).

23

5.8. Smrtící injekce Vpravení smrtící injekce do těla odsouzence se pokládá za takzvanou ,,pokojnou“ smrt. Smrt se dostavuje rychle, bezbolestně. K tomuto způsobu popravy je také třeba méně financí než u předchozích dvou. Princip spočívá v intravenózním vpravení jedné nebo dvou smrtelných dávek injekcí. V injekci se nachází kombinace barbiturátů s paralyzujícími chemickými látkami. Obdobného postupu se využívá v nemocnici při celkové anestezii, dávka pro odsouzence je však smrtelná. Složky roztoku způsobují postupně ztrátu vědomí, ochablost svalstva, přerušení dýchání a poté následuje srdeční zástava.

24

6. Trest smrti v současnosti z celosvětového pohledu V následujícím textu jsem se zaměřil na vykonávání trestu smrti ve světě. V současnosti existují státy, kde se ještě stále praktikuje tento absolutní trest. V každé zemi se však činy, za které hrozí smrt, mohou lišit. Také způsob popravy není ve všech státech prováděn stejně.

„Během roku 1997 bylo popraveno nejméně 2375 odsouzených ve 40 zemích světa. 3707 osob bylo odsouzeno k trestu smrti v 69 zemích. K největšímu počtu poprav došlo v Číně (1644), Íránu, Saúdské Arábii (122) a USA (74). Tyto čtyři země pokrývají 84% všech poprav provedených v roce 1997 ve všech zemích.“11

Provádění statistik týkajících se počtu provedených poprav není nejjednodušší, protože některé státy udržují tato čísla v tajnosti. Informační embargo tedy nedovoluje proniknout do vnitřních záležitostí dané země. Statistiky tak většinou jsou neúplné. Na druhé straně jiné státy zas popravy zrušily. Zrušení trestu smrti se vztahuje buď na všechny trestné činy, nebo pouze na ,,obvyklé trestné činy“. A co se pod pojmem ,,obvyklé“ skrývá? Anglický termín ,,ordinary crimes“, tedy ,,obvyklé zločiny“, znamená například vraždy, hospodářskou kriminalitu apod. Ve státě, který zrušil hrdelní trest za ,,obvyklé zločiny“, uděluje trest smrti pouze za mimořádné trestné činy, které jsou spáchány za výjimečných okolností, například v době války.

6.1. Státy, které zcela zrušily trest smrti Pro představu, kde se již popravy oficiálně nekonají, uvádím seznam zemí a rok, ve kterém došlo ke zrušení absolutního trestu:

11

Monestier,M.: Historie trestu smrti, 3.vydání,Rybka Publisher, Praha, 1998, str.400.

25

Andorra 1990

Kanada 1998

Nový Zéland 1989

Angola 1992

Kapverdy 1981

Panama - viz Kiribati

Austrálie 1985

Kiribati od získání

Paraguay 1992

Ázerbájdžán 1998

nezávislosti r.1979

Polsko 1997

Belgie 1996

Kolumbie 1910

Portugalsko 1976

Bulharsko 1998

Kostarika 1877

Rakousko 1968

Česká rep. 1990

Lichtejnštensko 1987

Rumunsko 1989

Dánsko 1978

Lotyšsko 1998

Řecko 1993

Dominikánská rep. 1966

Lucembursko 1979

San Marino 1865

Ekvádor 1906

Maďarsko 1990

Slovenská rep. 1990

Estonsko 1998

Makedonie 1979

Slovinsko 1989

Finsko 1972

Marshalovy ostrovy 1979

Svatý Tomáš a Princův

Francie 1981

Mikronésie - viz Kiribati

ostrov 1990

Gruzie 1997

Mauricius 1985

Šalamounovy ost. 1979

Guinea-Bissau 1993

Moldavsko 1995

Tuvalu - viz Kiribati

Haiti 1987

Monako 1962

Španělsko 1995

Honduras 1956

Mosambik 1990

Švédsko 1972

Hong-Kong 1993

Namibie 1990

Švýcarsko 1992

Chorvatsko 1990

Německo 1987

Uruguay 1907

Irsko 1990

Nepál 1997

Vanuatu 1981

Island 1928

Nikaragua 1979

Vatikán 1969

Itálie 1994

Nizozemsko 1982

Venezuela 1863

Kambodža 1989

Norsko 1979

6.2. Státy, které zrušily trest smrti pouze pro ,,obvyklé zločiny” Seznam obsahuje země a rok, kdy došlo ke zrušení hrdelního trestu za ,,obvyklé trestné činy“:

Argentina 1984

Cookovy Ostrovy 1979

Mexiko 1957

Bolívie 1997

Fidži 1979

Peru 1979

Bosna a

Izrael 1954

Salvador 1983

Hercegovina 1997

Jihoafrická rep. 1995

Seychely 1976

Brazílie 1979

Kypr 1983

Velká Británie 1973

Malta 1971 26

6.3. Státy, které trest smrti nezrušily Jmenovitý seznam devadesáti států, ve kterých stále může být pachatel odsouzen k trestu smrti, by byl velmi obsáhlý. Z obecného pohledu se v každé z těchto zemích vykonává hrdelní trest za jiné trestné činy, někde za vraždu (Čína), ozbrojenou loupež (Džibuti), vzpoura (Botswana), zločiny proti bezpečnosti státu (Bahrajn), špionáž (Argentina), rabování, terorismus (Albánie), únos (Arménie), držení střelné zbraně (Chile), obchodování s alkoholem (Afghánistán), cizoložství (Afghánistán), znásilnění (Korejská republika), žhářství (Alžírsko), travičství (Čad), pirátství (Bahamy), zpronevěra veřejných prostředků (Guinea), ničení budov (Guinea), nelegální vývoz uměleckých děl (Čína), požadování výkupného (Tchaj-Wan), falešné svědectví (Súdán), opuštění dítěte (Egypt), obchod s drogami (Barma), vyvolávání chaosu (Kambodža), jinde ale i za vlastnictví lidského

masa

(Svazijsko),

kanibalismus

(Burundi),

pašování

plodů

hřebíčkovníku (Tanzanie), čarodějnictví a magii (Benin), rouhání (Írán), znečišťování vody a ovzduší (Jemen), vydržování veřejného domu (Súdán).

27

7. Trest smrti v trestním právu českých zemí 7.1. Český stát za feudalismu Rozhodování ve věcech trestních příslušelo od poloviny 13. století zemskému soudu. V procesech se uplatňovalo obyčejové nebo nálezové právo. Obyčejové právo bylo nepsané

a navazovalo na obyčeje předstátní společnosti.

Patří sem například krevní msta. Nálezové právo znamenalo, že soudce mohl podle vlastní úvahy nalézat právo. Jeho rozhodnutí pak dalo vznik nové normě (tzv. obecný nález). Ta potom byla závazná v obdobných případech pro další rozhodnutí soudu.

Trest smrti se prováděl stětím, upálením, šibenicí či zahrabáním za živa. U trestů existoval symbolismus například za zradu (pachatel slibuje současně věrnost i zrazuje - rozpolcená osobnost) hrozilo rozčtvrcení. Rozvíjelo se také vrchnostenské soudnictví nad poddanými, které bylo často i hrdelní.

7.2. Český stavovský stát V tomto období je významné vydání Vladislavského zřízení zemského roku 1500. Nadále však platily právní obyčeje a nálezy. Další Zemská zřízení byla vydána v letech 1530, 1549 a 1564. Zde se regulovalo například právní postavení řečníků, kteří zastupovali obžalované za peníze. Za porušení pravidel mohl hrozit řečníkovi dokonce i trest smrti. Soudnictví bylo v českém stavovském státě organizováno velmi složitě. Podle příslušnosti k jednotlivým stavovským skupinám a sociálním vrstvám se rozlišovalo, u kterého soudu bude proces veden.

V českém stavovském státě se stíhaly zejména náboženské delikty (kacířství, rouhání, čarodějnictví). Trest smrti hrozil taky koncem 15. století každému, kdo by obvinil soudce nebo zemské úředníky z protiprávního jednání a své obvinění nedokázal.

28

Pavel Kristián z Kolína sepsal zákoník ,,Práva městská království českého“ v roce 1579. Zde najdeme pasáže o trestu smrti. Zákoník platil i v 18. století. Trest smrti se využíval velmi často a prováděl různými způsoby (způsob usmrcení dále v závorkách). Uděloval se za krádež (oběšení), za vraždu (stětí), za

čarodějnictví a žhářství (upálení za živa, u ženy – zahrabání za živa), za usmrcení novorozeněte (probodnutí srdce zahroceným kůlem), za násilné smilstvo (lámání kolem), za úkladnou vraždu (vláčení ulicemi a lámání kolem). Za sebevraždu mohl být trest vykonán i na mrtvém.

7.3. Český stát v období feudálního absolutismu V období feudálního absolutismu se stíhalo trestem smrti podle Obnoveného zřízení zemského i mnoho deliktů politické povahy, především urážku panovníka (crimen laese majestatis). V popředí je tedy ochrana krále.

V roce 1707 byl vydán hrdelní řád Josefa I. Obsahoval například určení a kompetence hrdelních soudů. Hrdelní soudy si ze svých prostředků měly taky vydržovat kata, který se staral o popraviště a pranýř. Hrdelní řád však měl pouze podpůrný charakter,

a proto neodstranil ještě staré právní normy.

V roce 1768 po vydání hrdelního řádu Marie Terezie se hlavním důkazním prostředkem stala tortura. Ta znamenala mučení obžalovaného za účelem dosažení jeho přiznání, které se považovalo za ,,korunu důkazů“. Obžalovaný se považoval za vinného, pokud se mu nepodařilo prokázat nevinu. Tereziánský zákoník určil přesná pravidla užívání tortury, její stupně, technické podmínky a dobu, po kterou směl být vyslýchaný trápen. Tortura byla přípustná jen u těžkých zločinů, které byly trestány smrtí, aby snad s ní spojené utrpení nebylo těžší než vlastní trest. Užívání tortury se zakázalo v roce 1776. Přispěl k tomu také vliv spisu ,,O odstranění tortury“ od učence Josefa Sonnenfelse (r. 1775).

Trest smrti se prováděl způsobem stejným jako v období českého stavovského státu. Mezi nejtěžší zločiny patřily zejména delikty proti Bohu a panovníkovi. Řád ponechával rozsáhlý prostor pro libovůli soudců, neboť se připouštělo stíhání deliktů sine lege. To dovolovalo, aby v zákoně neuvedená 29

jednání, ale pro svou zvláštní ,,zlosynnost a pohoršlivost“ nebezpečná, byla rovněž stíhána. Začínalo se také omezovat trestání za čarodějnictví. Poslední čarodějnický proces se konal v českých zemích v roce 1756.

Roku 1787 vydal Josef II. Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně. Josefa II. ovlivnil spis italského filosofa a profesora práv na universitě v Miláně Ceasara Beccaria ,,O zločinech a trestech“. Předností josefínského zákoníku byla jeho technická dokonalost, stručnost a úplnost. Rozlišovalo se také, zda je přísnost trestu úměrná společenské nebezpečnosti trestného činu. Tresty měly sloužit hlavně k převýchově pachatele. K tomuto účelu se však používaly zejména kruté tělesné tresty. Tresty smrti byly ponechány jen pro řízení v případě výjimečného stavu podle stanného práva. Výslovně se zavádí i trestnost pokusu. Vypočítávají se zde také přesně přitěžující a polehčující okolnosti.

Trest smrti byl obnoven dekretem z roku 1795 znova po smrti Josefa II. Uděloval se za velezradu nebo za pokus o ni.

Roku 1803 vydán trestní zákoník Zákon o zločinech a těžkých policejních přestupcích. První část zákoníku pojednávala o zločinech, druhá o přestupcích. Zákoník ovlivnil vývoj trestního práva u nás až do roku 1949. Trest smrti se dále prováděl pouze oběšením.

7.4. České země za kapitalismu V roce 1852 byl novelizován trestní zákoník z roku 1803. Nazýval se Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích. Nyní pojednával jen o právu hmotném (procesní bylo ve zvláštní úpravě) a zlikvidoval některé feudální přežitky. Trest smrti hrozil pachateli za zločin pozdvižení a vzbouření při stanném právu, za útok na život císaře nebo za zločin veřejného násilí, za dokonanou vraždu, loupežné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku či žhářství, pokud byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat.

30

7.5. Československá republika Ačkoli probíhalo mnoho diskusí o zrušení absolutního trestu, tak byl dále udělován

i v období prvního československého státu. Na území českých

zemí zůstal v platnosti rakouský trestní zákon z roku 1852. V tomto období měly díky zákonu č. 91/1934 soudy oprávnění, uložit místo trestu smrti trest těžkého žaláře (káznice), buď doživotního nebo dočasného v trvání od 15 do 30 let, když byly polehčující okolnosti natolik závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. Absolutní trest se stal v tomto období spíše formální záležitostí a mnoho udělených trestů smrti byla zrušena milostí prezidenta republiky.

„První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk patřil k odpůrcům trestu smrti. Neviděl v tomto trestu žádné účinky pro zmenšení zločinnosti. Masaryk však musel podepsat během svého funkčního období několik rozsudků smrti pod tlakem veřejného mínění, ale udělil také více než 400 milostí. Masaryk se svěřil Karlu Čapkovi: ,,…Těžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě to mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiku zločinů a zejména vražd po celou dobu, ale nevidím, že by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že je v něm mravní expiace; vzít člověku život je bezpráví tak strašlivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraždou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při každém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje; ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, že trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského života. Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech.“12

12

Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, str.13.

31

7.6. Protektorát Čechy a Morava Doba okupace znamenala silný kontrast s prvorepublikovou érou masarykovského humanismu. Po 15. březnu 1939 se prudce zvýšil počet popravených. K popravám se využívala pankrácká věznice, která ukrývala tak zvanou sekyrárnu. Zde se popravovalo gilotinou. V letech 1943 až 1945 se ocitlo pod gilotinou 1079 osob. Německý soud odsuzoval k trestu smrti za politické a hospodářské delikty, za kriminální činy. Pankrácká sekyrárna v Praze byla zřízena nacistickým ministerstvem spravedlnosti. A z jakého důvodu? Během druhé světové války nacisté zjistili, že sekyrárna v Drážďanech už není schopna zajistit stínání stále narůstajícího počtu odsouzených a převážení do sekyráren ve Vídni, Mnichově a Berlíně by celý proces ,,prodražovalo a zdržovalo“. Popravy českých odsouzenců se začaly tedy provádět v Praze.

Každý den na Pankráci probíhal většinou podle stále stejného programu. V půl deváté ráno přečetl státní zástupce jména lidí, na kteří měli skončit pod gilotinou. Odsouzení byli předvedeni dozorcem v poutech před státního zástupce. „Ten jim sdělil standardní formuli: ,,Ve jménu vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“13 Pak mohl odsouzenec napsat svůj poslední dopis v přípravné cele s rukama vpředu spoutanýma. Před gilotinu nastoupil ve spodním prádle a se zakrytýma očima. Lehl si na lavici a dal hlavu do prohlubně. Potom se strašným rachotem dopadla sekyra na krk odsouzeného. Úder byl slyšet v celém okolí, protože břit gilotiny vážil 80 kilogramů. Tělo i s oddělenou hlavou bylo poté umístěno do neohoblované truhly.Truhly se svážely do strašnického krematoria. Příslušníci gestapa hlídali, aby truhly nikdo neprohlížel. Těla byla v noci zpopelněna. Za jeden den tímto způsobem přišlo o život čtyři až šest českých vlastenců.

A jaký konec čekal pankráckou sekyru? V noci 30. dubna 1945 byla sekyra rozebrána a shozena z několika míst Karlova mostu do Vltavy. Na dně řeky však nezůstala a dnes je vystavena v pankráckém památníku.

13

Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, str.14.

32

7.7. Poválečné období Zvláštní část poválečného československého soudnictví tvoří tzv. retribuce (z latinského retributio – oplátka, odplat, vrácení). Prostřednictvím tzv. mimořádných lidových soudů se začal řešit problém, jak potrestat nacistické zločince. Zákonným podkladem pro činnost těchto soudů se stal Dekret prezidenta republiky č. 16 z roku 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. ,,velký retribuční dekret“). Protože byl mimořádně uplatněn princip retroaktivity (retroaktivita = zpětné působení právní normy před dobu než nabyla účinnosti), měly se trestat zločiny spáchané v době zvýšeného ohrožení státu, tedy v období od 21.května 1938 do 31. prosince 1946. Tzv. ,,Benešovy dekrety“ nevydával prezident, ale kromě prvního dekretu vždycky jen na návrh vlády, která se o jednotlivých dekretech usnášela a předkládala mu je k vyhlášení. 28. března 1946 byly všechny dekrety, včetně ústavních dekretů, schváleny a prohlášeny za zákony.

Mimořádné lidové soudy se zřizovaly v sídlech krajských soudů v českých zemích. Když bylo třeba, mohl senát tohoto soudu zasedat taky v kterémkoliv místě soudního obvodu. Celé řízení proti obžalovanému nesmělo trvat déle než tři týdny, jinak se věc předávala řádnému soudu. Řízení probíhalo veřejně a ústně. Obžalovaný si směl zvolit sám obhájce nebo požádat soud, aby mu byl obhájce zajištěn. Pokud svého práva nevyužil, přidělil mu soud obhájce z moci úřední. Trest smrti se prováděl většinou do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Odsouzený mohl vyslovit prosbu, aby se tato lhůta prodloužila o další hodinu. Dvouhodinová lhůta se mohla také prodloužit, ne však nad 24 hodin, když se Mimořádný lidový soud rozhodl, že poprava se vykoná veřejně. Pojem kontumace znamenal, že se řízení obžalovaného konalo v jeho nepřítomnosti. V tomto případě měl být trest smrti vykonán do 24 hodin po dopadení odsouzeného.

„Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948) bylo jimi odsouzeno více než 33 000 osob. Z toho přibližně 50 % odsouzených bylo německé národnosti, 35 % bylo Čechů a Slováků a 15 % jiných

33

národností, většinou maďarské. Mimořádné lidové soudy vynesly, kromě mnoha trestů dlouholetého odnětí svobody, také více než 730 rozsudků smrti.“14

Retribuční soudnictví se velmi zneužívalo k likvidaci nepohodlných osob, k vyřizování osobních účtů nebo často docházelo k přehmatům. Toto soudnictví dokonale využila Komunistická strana Československa, protože každý kdo obdržel obsílku k soudu, ztratil volební práva. V celé republice bylo zbaveno práva volit asi 250 až 300 tisíc voličů. I tato skutečnost napomohla komunistům k vítězství ve volbách v květnu 1946.

7.8. Politické procesy Po komunistickém puči v únoru roku 1948 začaly na příkaz Moskvy politické procesy. Konec 40. let a první polovina 50. let sloužily politické vraždy především k fyzické likvidaci politických protivníků a k zastrašení společnosti. Popravovali se dokonce i vysocí funkcionáři samotné komunistické strany.

Roku 1950 byl vydán nový trestní zákon, ve kterém byl obsažen i trest smrti. Ten se vykonává oběšením a v době zvýšeného ohrožení státu i zastřelením. Ukládal se za politické i nepolitické trestné činy (např. vražda). V souhrnu mohl soud uložit absolutní trest až v dvaceti pěti případech. U mnohých trestných činů byl trest smrti jedinou možnou sankcí bez další alternativy. A jak se vykonávaly popravy? Věšelo se na oprátku, která se zavěsila na kladku připevněnou na vztyčeném prkně. Odsouzený si při pověšení nestrhl vaz, pouze se pověsil. Bohužel mnozí popravení zemřeli na následky udušení. Časové rozmezí předsmrtné agónie se pohybovalo kolem osmi až čtrnácti minut. Tento druh šibenici vlastnila každá krajská věznice a popravovalo se do roku 1954 na venkovních prostranstvích. Kat vykonával popravu spolu se dvěma pomocníky, kteří pocházeli z řad občanů. Už před rokem 1954 došlo k oficiální centralizaci poprav do Prahy. Odsouzení k trestu smrti se shromažďovali do Ústavu nápravných zařízení v Praze. Zde v Pankráci měli vyhrazeno zvláštní oddělení.

14

Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, str.17.

34

Den před popravou směl odsouzený psát dopisy příbuzným nebo známým, na požádání byl předváděn k návštěvám, také ho mohl navštívit kněz. Nádvoří ústavu, kde se nacházelo popravčí zařízení, bylo ozářené silnými reflektory. Popravy se zúčastnil zástupce generálního prokurátora, předseda senátu a prokurátor, kteří případ projednávali, zapisovatel, náčelník ústavu, lékař ministerstva vnitra a kněz, pokud o něj odsouzený žádal.

Když lékař konstatoval smrt, tělo se sejmulo ze šibenice. Poté se uložilo do rakve a odvezlo se na prosekturu k pitvě. Tělesné ostatky se odvážely do společného hrobu na hřbitově v Ďáblicích nebo byly utajeně zpopelněny a zlikvidovány.

„Tento způsob výkonu trestu smrti se dostal do víru kritiky ze strany vysokých představitelů vlády a ministerstva vnitra. Zpráva pro jednání politického sekretariátu konajícího se dne 21. dubna 1954 konstatuje, že,,…široký okruh osob se seznamuje s výkonem absolutních trestů. Především osvětlování nádvoří je viditelné ze sousedních obytných domů, vězňové ve vězeňské nemocnici, která je v blízkosti ( popraviště ) mohou někdy sluchem sledovat výkon trestu, široký okruh příbuzných přichází do ústavu, vyhotovují se úřední listiny pro prosekturu a hřbitovní správu … Tím se vážně ohrožuje ochrana státního tajemství.“15

Od roku 1954 se zařadil popravčí do stavu občanských zaměstnanců ministerstva vnitra – Správy nápravných zařízení. Nově instalované popravčí zařízení bylo bez dřevených součástek a odpadlo dvojí vyhlašování trestu smrti a dlouhé čekání odsouzeného na provedení popravy. Skutečnost, že se žádost o milost zamítá a rozsudek bude vykonán, se totiž sdělovalo těsně před exekucí.

15

Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, str.19.

35

7.9. Trest smrti v českých zemích od roku 1956 až po současnost Novelizací trestního zákona v roce 1956 se zrušily některé skutkové podstaty trestných činů, za které byl zákonem č. 86/1950 Sb. udělován trest smrti. Zrušil se také trest odnětí svobody na doživotí a nahradil se trestem odnětí svobody na 25 let.

Zavedla se povinnost přezkoumání každého rozsudku, kterým byl uložen absolutní trest. Také se určilo, jakým způsobem se bude odsouzenému oznamovat, že výkon trestu má být vykonán a kdo všechno se bude účastnit exekuce. Co se týká politických poprav, tak poslední byla vykonána v roce 1960.

V roce 1961 se díky trestnímu zákonu č. 140/1961 Sb. stal trest smrti trestem výjimečným a fakultativním. Počet skutkových podstat, za něž bylo možno udělit absolutní trest, sice narostl na 33, ale jeho udělení je možné jen za trestný čin, u kterého to zákon ve zvláštní části dovoluje. Trest smrti se ukládal, když spáchaný trestný čin měl vysoký stupeň nebezpečnosti a zároveň uložení tohoto trestu vyžadovala účinná ochrana společnosti nebo absence naděje, že lze na pachatele působit výchovně trestem odnětí svobody.

Novela trestního zákona č. 45/1973 stanovila uložení výjimečného trestu odnětí svobody od 15 do 25 let místo trestu smrti, když soud shledá takový trest ke splnění účelu za dostatečný. Tato úprava platila až do roku 1990.

Poslední poprava v Československu se konala 2. února 1989. Tehdy byl v pankrácké věznici pověšen pětinásobný vrah.

36

8. Legislativa týkající se trestu smrti v České republice Zrušení trestu smrti po roce 1989 se mohlo stát závazné a oficiální pouze novelizací legislativy týkající se této problematiky. Tento počin řada kritiků pokládala za předčasný. Někteří se obávali nárůstu kriminality a přikláněli se ke zrušení trestu smrti jen na zkoušku.

V současnosti nelze opětovně zavést trest smrti pouhou novelizací trestního zákona. Česká republika je vázána mezinárodními dohodami a podle čl.10 Ústavy České republiky: ,,ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.“16

8.1. Novelizace trestního zákona Zákon 140/1961 Sb.(trestní zákon) byl novelizován dne 2. května 1990. Tuto novelizaci lze považovat za rozhodující potvrzení zrušení trestu smrti v tehdejším Československu. Trestní zákon v § 29 před rokem 1990 umožňoval soudu uložit výjimečný trest – trest smrti. Z následujícího výňatku zákona vyplývá, že trest smrti se ruší a je nahrazen mimořádným trestem odnětí svobody od 15 do 25 let, resp. na doživotí: „Zákon č. 140/1961 Sb. Ve znění novely č. 175/1990 Sb. ze dne 2. května 1990 (vybraný paragraf): § 29 Výjimečný trest. (1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 , nebo který při trestním činu 16

Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních práv, 3.vydání, Aries, Ostava, 1992, str.9.

37

vlastizrady (§ 91), teroru podle

§ 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení

podle § 179 odst. 3 nebo genocida (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.“17

8.2. Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb.obsahuje články, týkající se trestu smrti: „Hlava druhá Oddíl první Základní lidská práva a svobody Článek 5 Každý je způsobilý mít práva. Článek 6 (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušení práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Článek 7 (1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“18

17

Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, 1. příloha. 18 Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních práv, 3.vydání, Aries, Ostava, 1992, str.67-68.

38

8.3. Mezinárodní konvence týkající se zrušení trestu smrti Po druhé světové válce se začíná diskutovat na téma trest smrti, které se projednává nejen na úrovni národní v katalogu norem, ale také toto téma proniká na úroveň Spojených národů. Prioritou při sestavování norem mělo být formulování omezení a překážky v souvislosti s trestem smrti a vypracování záruky ochrany, které by měly státy s uzákoněným trestem smrti respektovat. Postupem času sem přibyl další podstatný prvek: vývoj dohod o skutečném zrušení trestu smrti.V následujících blocích předkládám nástroje pro zajištění lidských práv a zrušení trestu smrti na úrovni OSN a na evropské úrovni.

39

9. Na úrovni Organizace spojených národů 9.1.Všeobecná deklarace lidských práv Spojené národy vydaly v prosinci roku 1948 jednohlasně Všeobecnou deklaraci lidských práv. Tento dokument byl reakcí na zkušenosti se státním totalitarismem a fašismem, s hrůzným rozsahem brutality a teroru za druhé světové války i s jejími následky. Cílem bylo zabránit tomu, aby se opakovala situace z druhé světové války, kdy se některý stát stává tak velmi autoritativním, že si může dovolit dělat s lidmi cokoliv.

Členské státy se zavázaly k tomu, že budou ctít nezcizitelná práva člověka. Za tato práva se považují práva, s nimiž se každý člověk narodí. Tato práva nejsou žádným privilegiem, které by stát mohl člověku udělit nebo odebrat. Lidská práva se stala mantinely pro právo státu uplatňovat sankce.

Široce pojatá pravidla Všeobecné deklarace lidských práv týkající se trestu smrti, aniž by ho výslovně zmiňovala, se stala předchůdcem pozdějšího vývoje. Zde se zejména hájilo právo člověka na život: „Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 5 Nikdo nesmí být podrobován mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.“19

Kromě všeobecného zákazu diskriminace v čl. 2 Všeobecné deklarace lidských práv a zásady rovnosti v čl. 7 obsahují články 9, 10 a 11 ustanovení vztahující se na trest smrti: „Článek 2 1. Každý je oprávněn ke všem právům a svobodám, jež stanoví tato deklarace, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 19

Flégl, V.: Člověk a lidská práva, 1.vydání, Spektrum, Praha, 1990, str.2O.

40

2. Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního, nebo mezinárodního postavení zemí nebo území, k nimž osoba přísluší, ať jde o zemi nebo o území nezávislé, poručenské, nesamosprávné nebo podrobené jinému omezení suverenity. Článek 7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozdílu. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakéhokoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti jakémukoli podněcování k takové diskriminaci.

Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn. Článek 10 Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu.

Článek 11 1. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly dány veškeré záruky nutné pro jeho obhajobu. 2. Nikdo nesmí být odsouzen pro nějaký čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestný činem. Rovněž nesmí být uložen trest vyšší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.“20

Tyto články se vztahují na nárok na právní ochranu, na řádné soudní projednání a presumpci neviny a zásadu. Otázka trestu smrti byla Všeobecnou deklarací lidských práv otevřena.

20

Flégl, V.: Člověk a lidská práva, 1.vydání, Spektrum, Praha, 1990, str.20.

41

9.2. Mezinárodní konvence Valné shromáždění Organizace spojených národů přijala dne 19. prosince 1966 dva pakty O občanských a politických právech (dále jen MPOPP) a O ekonomických, sociálních a kulturních právech.

Do MPOPP uznává trest smrti za určité zločiny ve státech, ve kterých tento trest nebyl zrušen (čl. 6 odst. 2). Absolutní trest se vykonává jen po řádném soudním projednání a na základě právoplatného rozsudku. Platí také zákaz zpětného působení. Vcelku však je cílem MPOPP omezení a obecné zrušení trestu smrti (čl. 6 odst. 6). Lze také odvodit zákaz jeho opětovného zavedení (čl. 6 odst.2): „Článek 6 1. Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven života. 2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nejtěžší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia. Tento trest může být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 3. Jestliže zbavení života znamená zločin genocidia, rozumí se, že nic v tomto článku neopravňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl převzat na základě ustanovení. 4. Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo žádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ženách. 6. Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli státem, účastníkem tohoto Paktu.“21

21

Flégl, V.: Člověk a lidská práva, 1.vydání, Spektrum, Praha, 1990, str.37.

42

Pro dohled nad dodržováním MPOPP byl zřízen Výbor pro lidská práva. V případě stížnosti na některý stát však musejí kompetentnost tohoto Výboru uznat oba státy zúčastněné na projednávání stížnosti.

Byla také schválena Opční smlouva, ve které je zakotvena i možnost individuální stížnosti. Předpokladem však je, aby stát či jednotlivec při uplatňování stížnosti, vyčerpal vnitrostátní právní nástroje. Výbor nezasedá veřejně a rozhodnutí má charakter doporučující, nikoli závazný. Na rovině Organizace spojených národů možnost opravdové individuální stížnosti zatím neexistuje, ale je zakotvena v Evropské konvenci o lidských právech.

MPOPP spolu s Opční smlouvou vstoupil v platnost dne 23. března 1976. Nepodařilo se však dosáhnout toho, aby MPOPP byl ratifikován všemi členskými státy.

43

10. Na evropské úrovni 10.1. Evropská konvence V Evropě byla přijata už v roce 1950 Evropská úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen EULP). Článek 2 odst. 1 EULP sice hájí právo každého člověka na život, ale trest smrti nezakazuje: „Článek 2 1. Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné při: a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené c) zákonně uskutečněné akce za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. Zakazuje se však mučení nebo nelidské či ponižující trestání či zacházení. Trest smrti byl zrušen podle článku 1 věty 1 Protokolu č. 6 k Úmluvě. Každý ze smluvních států je zavázán vyškrtnout trest smrti ze svých zákoníků. Členské státy Rady Evropy podepsaly v Římě 4. listopadu 1950 Protokol č. 6 a dohodly se na následujícím: Článek 1 – Zákaz trestu smrti Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven.“22 Protokol č. 6 vešel v českých zemích v platnost 1. 4. 1992.

22

Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky 2.díl : Práva s svobody, 2.vydání, Linde, Praha, 2002, str. 1164.

44

10.2. Na úrovni Evropské Unie Ani v jednom z členských států Evropské Unie a nebo Rady Evropy není povolen trest smrti, právě jeho zrušení je jednou ze základních podmínek vstupu do těchto společenství. Od roku 1997 v žádné členské zemi nebyl trest smrti vykonán. Všechny státy Evropské Unie ratifikovaly protokol 6 evropské úmluvy o lidských právech, který bezpodmínečně ruší trest smrti v době míru. Protokol 13 téže úmluvy ruší trest smrti za jakýchkoli okolností. Podepsalo jej 27 států, ale 5 jej ještě neratifikovalo – Francie, Itálie, Lotyšsko, Polsko a Španělsko. Polsko dokonce jako jediný stát vetovalo den proti trestu smrti, který dne 19.června 2007 určila Rada ministrů a Komise Evropského parlamentu a který připadl na 10.října. Evropská Unie letos upozornila na fakt, že jen za rok 2006 bylo v 55 zemích světa vykonáno 3 800 rozsudků smrti… Evropský parlament při příležitosti dne proti trestu smrti (10.říjen) pozval 5 bulharských zdravotních sester a palestinského doktora, kteří byli v Libyi odsouzeni k trestu smrti za to, že prý úmyslně nakazili virem HIV více než 400 dětí. Byli vězněni od roku 1999 a v červenci loňského roku osvobozeni po usilovných diplomatických jednáních.

45

11. Závěr V minulosti se trest smrti pokládal za spravedlivou formu potrestání za různé druhy činů škodících společnosti. Dříve se uděloval tento absolutní trest za mnoho činů, které by v dnešní době byly sankciovány zcela odlišným způsobem. Pod rukou kata se ocitali lidé nemajetní i bohatí, drobní zloději i zákeřní vrahové. Popravy se konaly po celém světě. Popravovali se však i lidé nespravedlivě odsouzení. Absolutní forma trestu se také zneužívala k likvidaci odpůrců různých politických režimů.

Paralelně s hrdelním trestem vzniklo povolání kata. Ten ve svých rukou dřímal neskutečnou moc. Směl brát lidem to nejcennější, co mají. Zbavoval odsouzence života. Pouhým máchnutím sekyry, meče, puštěním plynu do plynové komory, zmáčknutím spouště zbraně, odejmutím opory pod nohama odsouzence na šibenici, spuštěním elektrického proudu do elektrického křesla nebo vpravením smrtící injekce do žil, se stal kat tím, kdo zajistil odchod člověka na onen svět. Katovské řemeslo bylo jistě

psychicky náročné. Snad lze aplikovat

psychologickou teorii sociálních rolí. Kat totiž nemusel hrát jen roli kata, ale mohl být na druhou stranu láskyplným otcem, vzorným manželem, nebo mohl vykonávat i jiné povolání. Někteří kati považovali katovské řemeslo za povinnost. Soud si žádá, aby byla vykonána spravedlnost. Kat se stává pověřencem z davu, aby očistil bezúhonnou společnost od zločinců. Někteří popravčí dokonce vynalézali stále nové a pomalejší nástroje k usmrcení odsouzenců.

V současnosti je ve světě tendence, aby trest smrti byl rychlý, bezbolestný a ,,humánní,,. Snahy států směřují k tomu, aby se vůbec hrdelní trest neprováděl. Devadesát států stále vykonává trest smrti. Ne všude se poprava odvíjí v duchu humánnosti, což by v civilizované společnosti nemělo být.

A co justiční omyly? K těm dochází nejvíce ve Spojených státech. Zde totiž hraje velkou roli systém porotních soudů. V soudní síni nastává souboj státních zástupců a obhájců, kteří zde projevují svou dovednost působit na city porotců, své umění řečnictví a herecký um. Porotci jsou často ovlivněni popisem strašného zločinu, takže pokládají za morální povinnost, tento zločin potrestat. Mnohdy obvinění však padne na nevinného. Omyl člověka nikdy vyloučit 46

nemůžeme, ale lze učinit opatření, která mohou riziko justičních omylů minimalizovat. Možnost justičního omylu je jedním z nejdůležitějších aspektů, proč jsem proti trestu smrti. Smrt byť jednoho nevinně odsouzeného člověka pokládám za nespravedlivost, pokud je tato možnost omylu, není možné vykonávat trest smrti.

Žádná studia stoprocentně neprokázala odstrašující účinek trestu smrti. Kauzalita mezi zeměmi, které zrušily trest smrti a jejich kriminalitou a mezi zeměmi, které stále mají trest smrti a jejich kriminalitou neexistuje. Záleží na mnoho aspektech, na vyspělosti země, jejích ekonomických i sociálních podmínkách, na vývoji této země, zkrátka na celé řadě faktorů. Není proto možné odhalit vztah mezi trestní činností a zrušením či ponecháním, popř. zavedením trestu smrti. Proto argumentace zastánců trestu smrti s odstrašujícím účinkem není opodstatněná a její ve společnosti zakořeněná úloha by měla být co nejvíce diskutována, aby došlo k poklesu procenta lidí, kteří jsou pro trest smrti.

A konečně třetí pilíř mého postoje proti trestu smrti tvoří fakt, že člověk má právo na život a nemá právo život druhým brát. Pokud se takto někdo zachová jsem pro trest odnětí svobody, během kterého si člověk sám může uvědomit své činy a pikat za ně a ne pro trest smrti, který sám o sobě není trestem, jelikož neobsahuje žádnou možnost nápravy. Toto právo na život je obsaženo ve všech uvedených přiložených dokumentech, protože jej pokládám za základní kámen lidské společnosti.

47

12. Přílohy: Č.1.:

„Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti Štrasburk, 28.IV.1983

Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále .Úmluva.), berouce v úvahu, že vývoj, k němuž došlo v některých členských státech Rady Evropy, vyjadřuje všeobecnou tendenci ve prospěch zrušení trestu smrti, dohodly se na následujícím: Článek 1 . Zrušení trestu smrti Trest smrti se ruší. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 . Trest smrti v době války Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest smí být uložen pouze v případech předvídaných zákonem a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. Článek 3 . Zákaz odstoupení Od ustanovení tohoto protokolu nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy. Článek 4 . Zákaz výhrad K ustanovením tohoto protokolu není přípustná žádná výhrada podle článku 57 Úmluvy. Článek 5 . Územní působnost 1 Každý stát může při podpisu nebo uložení listin o ratifikace, přijetí nebo schválení určit jedno nebo více území, na která se tento protokol bude 48

vztahovat. 2 Každý stát může kdykoliv později prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit provádění tohoto protokolu na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení. Protokol vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost první den měsíce, který následuje po datu přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem. 3 Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců smí být odvoláno pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabývá účinnosti první den měsíce, který následuje po datu přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.“23

23

Úmluva o ochraně lidských práv, PDF, URL http://www.echr.coe.inf/NR/rdonlyres/82E3CE1F-5D3D-46EB-8C134F3262F9E20B/0/CzechTch%C3%A8que.pdf

49

Č.2.:

Vykonané tresty smrti v Československu od 9. 5. 1945 do 31. 12. 1989 Rok 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Celkem

Podle Vražda retribučních dekretů 98 361 2 258 20 8 1 6 4 9 21 13 6 8 5 13 1 6 6 6 10 7 7 4 8 4

Souběh Za velezrady a velezradu vyzvědačství

Souběh Ostatní velezrady trestné a vraždy činy

1 3 11 18 26 9 9 4 2

8 23 16 28 5 4 4

3 10 10 16 11 4 3

1 3 2 1

2 2 1 1

1

1 5 3 1 5 1 1 3 4

1

2 3 1 5 3 1 2 194

739

83

90

57

13

Celkem 98 361 261 23 31 58 59 64 47 25 15 8 7 16 8 7 6 10 7 7 4 8 4 0 0 0 1 5 3 1 5 1 0 1 4 5 0 2 3 1 5 3 1 0 2 1176

50

13. Seznam použité literatury 1. Ariés, P.: Dějiny smrti I., 1.vydání, Argo, Praha, 2000. 2. Ariés, P.: Dějiny smrti II., 1.vydání, Argo, Praha, 2000. 3. Bestová, C.C.: Trest smrti v česko-německém porovnání, 1.vydání, Doplněk, Brno, 1996. 4. Bocheński, J.M.: Stručný slovník filozofických pověr, 1.vydání, Aeterna, Praha, 1993. 5. Camus, A.: Mýtus o Sisyfovi, 1.vydání, Svoboda, Praha, 1995. 6. Foucalt, M.: Dohlížet a trestat, 1.vydání, Dauphin, Praha, 2000. 7. Flégl, V.: Člověk a lidská práva, 1.vydání, Spektrum, Praha, 1990 8. Hamerský, M.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001. 9. Monestier, M.: Historie trestu smrti, 3.vydání, Rybka Publisher, Praha, 1998. 10. Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních lidských práv, 3.vydání, Aries, Ostrava, 1992. 11. Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu PČR, Praha, 2000. 12. Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky 2.díl : Práva a svobody, 2.vydání, Linde, Praha, 2002.

Seznam citované literatury 1. Bestová, C.C.: Trest smrti v česko-německém porovnání, 1.vydání, Doplněk, Brno, 1996. 2. Bocheński, J.M.: Stručný slovník filozofických pověr, 1.vydání, Aeterna, Praha, 1993. 3. Flégl, V.: Člověk a lidská práva, 1.vydání, Spektrum, Praha, 1990. 4. Hamerský, M.: Přijatelnost trestu smrti, 1.vydání, Bachant, Brno, 2001. 5. Monestier, M.: Historie trestu smrti, 3.vydání, Rybka Publisher, Praha, 1998. 6. Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních lidských práv, 3.vydání, Aries, Ostrava, 1992. 51

7. Liška, O. a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání, Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu PČR, Praha, 2000. 8. Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky 2.díl : Práva a svobody, 2.vydání, Linde, Praha, 2002.

On-line zdroje 1. www.bbc.co.uk 2. www.mvcr.cz 3. http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/clanek/v-lisabonu-sekonala-konference-pro-celosvetove-zruseni-trestu-smrti 4. http://sodalitium.signaly.cz/0710/doporucena-literatura-trest-smrti 5. www.ec.evropa.eu/news/external-relations/076020_1_cs.html 6. www.europarl.europa.eu 7. www.europarl.cz/Articles/1786-eu.kritika-trestu-smrti-v-texasu-aspx 8. www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1356 9. www.zahranicni.ihned.cz/c1-22642770-osn-schvalilo-moratorium-natrest-smrti

Citované on-line zdroje 1. www.wikipedia.cz /http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti. 2. http://www.blisty.cz/2003/2/13/art12861.html. 3. http://www.amnesty.cz/zpravy/Trest-smrti-ve-svete-2006-zaznamenano1591-poprav/.

52