15 Vedoucí práce: Mgr. Hana Wernerová. Trest smrti

Trest smrti Střední škola KNIH Ondřej Špiřík Školní rok 2014/15 Vedoucí práce: Mgr. Hana Wernerová

Maturitní práce 2014-15

Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval samostatně a že jsem v ní použil jen tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ 20. 2. 2015 ………………..


Poděkování Chtěl bych poděkovat své rodině a svým přátelům, kteří mě podporují po celou dobu studia a když to nejvíc potřebuji. Také paní Mgr. Wernerové, která mi pomohla a povzbudila mě.


Obsah Obsah.................................................................................................................................................. 3 Anotace .............................................................................................................................................. 4 Úvod ................................................................................................................................................... 5 1.

Představení trestu smrti .............................................................................................................. 6

2.

Historie trestu smrti .................................................................................................................... 7

3.

Historie v Československu a České republice ............................................................................ 9

4.

Formy popravy a smrtelné nástroje .......................................................................................... 10

5.

Kritika a přízeň ......................................................................................................................... 12

6.

Závěr ........................................................................................................................................ 15

7.

Zdroje ....................................................................................................................................... 16

8.

Přílohy ...................................................................................................................................... 17

3


Anotace Ve své maturitní práci se zabývám trestem smrti od jeho počátku až po jeho současnost. Nastiňuji průřez jeho historií až do dnešních dní. Dále se také zabývám způsoby poprav ve světě ať už těmi současnými či zrušenými. Jako poslední pojednávám o argumentech zastánců a odpůrců trestu smrti a morálností tohoto trestu.

In my graduation work, I´m dealing with the death penalty from its beginning to its present. I´m outlining the cross-section of its history until today. Furthermore, I´m also dealing with ways of executions in the world, whether those current or abandoned. The last one I´m deal with the arguments of proponents and opponents of the death penalty and the morality of the death penalty.

4


Úvod Snažit se neutrálně dívat na něco, co se vám nelíbí a na co máte svůj vyhraněný a osobní názor je podle mě dost těžké. Přesto se o to pokusím a budu psát tuto práci objektivně a budu se ji snažit příliš nezasáhnout svými názory. Většina lidí dnes stále častěji volá po obnovení trestu smrti. Mnohdy lidé slyší v médiích o nějakém zločinci, který zavraždil spoustu lidí nebo o pedofilovi, který ohrožuje malé děti. Hned po zhlédnutí takové zprávy začínají volat po řešení, které by bylo nejrychlejší a nejlevnější. Autor se v této práci snaží co nejobjektivněji popsat a vysvětlit skutečnosti a fakta, která se týkají trestu smrti. Když popravíte člověka, zbavíte se mnoha problémů, nemusíte ho ve vězení krmit a šatit, nemusíte platit strážce, a nejspíš si získáte i sympatie mnoha lidí. To hlavní je ale to, že se tím zbavujete odpovědnosti, už dál nechcete mít starosti s člověkem, který dělá problémy společnosti. Nechcete na něj vydávat peníze a další zdroje, jednodušší je ho prostě zabít. Lidé se vždy rozhodují spíš pro to, co je snadné a rychlé, než pro to, co je správné. Další skutečností je, že každý člověk má základní právo na život. Když jakéhokoliv člověka popravíte z jakéhokoliv důvodu, stáváte se vrahem. Jako poslední uvedu svůj pohled na trest smrti jako na nástroj moci. Ve středověku například o životě rozhodovali králové nebo šlechta. Jak potom kdo mohl vědět, které tresty jsou oprávněné, a které jsou nespravedlivé? Co když se králové takto jen mstili svým odpůrcům, jako například v období Velké francouzské revoluce? Ještě dnes jsou popravováni lidé kvůli svým politickým nebo náboženským důvodům. To je více než dostatek důvodů, proč se nenechat unést emocemi a rozhodovat spravedlivě a správně. Poslední věc, na kterou se sluší upozornit je ta, že trest smrti se může velice snadno stát nástrojem moci. Největšího zneužití trestu smrti došlo nejspíš během čarodějnických procesů ve středověku, a během politických procesů ve 20. století. Trest smrti je jako spoustu dalších věcí velká a složitá otázka a u takovýchto otázek lidstvu vždy déle trvalo, než pochopilo jejich smysl a jejich důsledky. Tuto práci jsem si vybral kvůli tématu, které je mi blízké a často se divím nad všelijakými pohnutky, vynálezy a způsoby lidstva. Také kvůli předmětu, do kterého spadá, protože právní nauka mě baví a chodím na ni rád. V neposlední řadě také kvůli Mgr. Wernerové, která se k nám chovala spíš jako ke známým než jako ke studentům.

5


1.

Představení trestu smrti Trest smrti, někdy se mu říká absolutní, nebo nejvyšší trest. Z historie je znám už

z dob prvních společenství, avšak podle definice je trest smrti státem schválený trest člověka za jeho delikt. A právě ve spojitosti se státy a soudy můžeme mluvit už o prvních kmenech a kastovních společnostech, kde bylo normální popravit otroka za to, že špatně odvedl svoji práci. O trestu smrti, jak jej známe dnes, můžeme mluvit až od vzniku prvních států. Nejstarší a poměrně známý zákoník je Chammurapiho zákoník, který pochází z doby kolem roku 1800 př. n. l. Objevují se v něm hesla typu „oko za oko“ nebo „zub za zub“. Ovšem jak jednou řekl Mahátma Gándhí: „Oko za oko a celé lidstvo bude slepé“. Konkrétně v článku 25 se hovoří o tom, že pokud v domě hoří a ten kdo ho hasí, z něj něco ukradne, má být rovnou hozen do stejného ohně. (1) V dnešní době má jakýkoliv trest především napravit člověka a vrátit ho do normální společnosti. V minulosti, měl trest hlavně odstrašit ostatní, aby nic takového nedělali. Trest smrti tehdy také nebyl ničím neobvyklým, pachatel ho mohl dostat za dnes běžné kriminální přečiny, za které se v současnosti rozdávají roky ve vězení. Dalo by se říci, že trest odpovídal zločinu, mnohdy byl i horší než samotný zločin. V orientálních zemích jako Čína nebo Indie, kde trest smrti existoval samozřejmě také, byl zajímavý přístup k ženám. Ty na rozdíl od Evropy trestu smrti unikly. Místo smrti byly většinou vyhnány nebo zotročeny. Zajímavé je i to že v těchto zemích byl trest smrti vnímán opravdu jako ten nejvyšší, oproti Evropě kde byl celkem běžný. Vysvětluji si to velkým vlivem církve a náboženství. V době středověku se s tresty smrti takříkajíc roztrhl pytel. Popravovalo se téměř za každý přestupek a nejtěžšími zločiny bylo kacířství a čarodějnictví. V tomto období měla obrovský vliv církev a pobožnost lidí. Církev dokonce svoji knihou Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) rozpoutala po celé Evropě doslova hon na nevinné ženy které byly obviněny z čarodějnictví a upáleny. Celkem takto bylo popraveno na 200 000 lidí. Nadměrné užívání trestu smrti došlo tak daleko, až se ve Velké Británii objevil zákon, který trestal smrtí například i za pochodování po ulici se špinavým obličejem. Oběti zločinů se pak přimlouvaly za zločince, aby nedostal nejvyšší trest. Začátkem 18. století se začíná společnost a nálady v ní měnit, s tím souvisí i nechuť k dalším smrtelným trestům. Lidé pochopili, že pokud bude trest stejný jako zločin, tak nikdy nedojde k nápravě. Účelem trestu už nemá být odstrašení, ale spíš náprava. Mohl za to i 6


humanitní proud v Evropě. Ve 20. století v důsledku dvou světových válek a desítkám milionů mrtvých lidí, a také s koncem monarchií a vznikem republik a demokracie, byl trest smrti zrušen ve většině zemí.

2.

Historie trestu smrti Není známo, a zřejmě se to už ani nedozvíme, kde trest smrti vznikl a jaká jeho forma

se začala používat jako první. Na začátku mělo jít hlavně o mstu zločinci za to, co udělal. První tresty se mohly zrodit tak, že když tlupa lidí ulovila mamuta, a nějaký jedinec chtěl ukrást část kořisti, mohl za to být potrestán, nicméně takovéto rozsudky se nedají počítat jako právní, a navíc nejsou nikde zaznamenané. Proto bych jako první tresty smrti, které byly zákonné, a jsou o nich záznamy, použil ty případy, kdy jedinci porušili zákon, nebo se zprotivili monarchovi či církvi. Zmiňuji pojem zprotivili, protože v minulosti měli vždy největší moc monarchové a církev a často se nemuseli nikomu zodpovídat. Proto nejspíš nikdy nebude jasné, jestli ti lidé, kteří byly popraveni z určitých důvodů, opravdu byli popraveni z těch důvodů. Například po nástupu katolické církve k moci v Evropě, by se dalo očekávat, že tento trest upadne do pozadí, stal se ale přesný opak. Trest smrti začala církev hojně využívat a to obzvláště brutálními způsoby, jako například rozčtvrcení, nabodnutí na kůl, upálení zaživa, lámání v kole. Je také otázkou, do kdy ještě šlo o spravedlivé tresty, a kdy už šlo pouze o boj o moc a upevňování pozic. Jedna velice zajímavá kapitola jsou kati, kteří vykonávali popravy. Jejich život byl velice osamělý a žili spíše na okraji společnosti. Měli svoje vyhraněné místo ve společnosti například v hospodách nebo v divadlech. Museli vést osamělý život, protože jim prakticky nic jiného nezbývalo, dotknout se kata mělo přinést neštěstí, protože to byl člověk, který měl být ve spojení se smrtí. Dokážeme si asi představit, co za lidi mohlo takovouto práci dělat – samotáři, podivíni, opravdu zvláštní lidé, kteří v takové práci museli vidět něco jiného než smrt, krev a bolest. V 18. a 19. století, se začala více rozšiřovat myšlenka humánnosti a trest smrti se začal pomalu zakazovat. První stát, který jej oficiálně zrušil, bylo Toskánsko v roce 1786. Bylo to za vlády Habsburka Leopolda II. Další Habsburkové jeho myšlenku nešířili, výjimkou byl

7


Josef II. kterému se podařilo v rámci humanistických myšlenek trest smrti zakázat, ale jen na určitou dobu. Také v Americe nezůstali pozadu. První stát, který zrušil trest smrti byl Michigan v roce 1846, za ním následovala Venezuela roku 1853. Portugalsko v roce 1867. Nutno ale poznamenat, že během Velké francouzské revoluce na konci 18. století byla vynalezena gilotina a popraveno několik set tisíc lidí. Jediný stát v současné Evropě, který dále provozuje trest smrti je Bělorusko, které je za tento zákon také často kritizováno ostatními demokratickými státy a vlastně celou Evropskou unií. Podle mého názoru, tyto země, a tím myslím země, které jsou buď pod diktaturou svého prezidenta či strany, jsou ve vývoji myšlení o takovýchto věcech mnoho let za zeměmi, které jsou považovány za rozvinuté. Historie nám říká, že obzvlášť země východní Evropy jsou zaostalé nejen v mentálním ale i v ekonomickém, kulturním a politickém vývoji. Tou historií mám na mysli to, že tyto země byly vždy ty, které se něčemu přizpůsobovaly, něco doháněly, nikdy to nebyly ony, kdo určoval směr nebo nějakým významným způsobem psal dějiny nebo činil změny. Úplně odlišnou kapitolou jsou podle mě takové země, kde se popravuje v podstatě jen z náboženských důvodů. Jsou to samozřejmě země blízkého východu ale už pomalu i některých afrických států, kde se islám pomalu ujímá. Islám je v současnosti jeden z největších světových problémů ať už kvůli právu šaría nebo kvůli Islámskému státu. Občas si Kladu otázku, jestli ti lidé, kteří řídí islámský stát dělají to, co dělají za účelem osobního prospěchu, nebo jestli těm hodnotám opravdu věří. Pro příklad, v některých islámských zemích, zvláště v těch kde vládne radikální forma islámu, například Irán nebo Kuwait, je znepokojující situace žen, které tady mohou být popraveny obzvlášť krutými způsoby jako je ukamenování. V jiných státech, hlavně těch afrických, panuje zase silný odpor vůči homosexuálům. V Ugandě, která se staví silně proti homosexualitě jako k věci která je proti přírodě – já tento názor nesdílím v žádném případě – hrozí člověku, kterému je podruhé prokázán homosexuální styk trest smrti. Před šesti sty lety připadalo všem divné a nesmyslné to, že by za oceánem mohla být pevnina, všichni si mysleli, že pokud se tudy vydají, dostanou se do pekla, postupně si na to ale všichni lidé zvykli. Myslím, že tak stejně to bude i s homosexualitou a trestem smrti. Bude to trvat dlouho, ale lidé si zvyknou a pochopí. Je to zvláštní, ale jim zase přijdou zvláštní věci, které běžně děláme my. 8


Pokud bychom se měli podívat na žebříček zemí podle popravených lidí za rok, zjistili bychom, že na prvním místě, což není nijak zvlášť překvapivé, se umístí Čina, která popravila více lidí než celý zbytek světa dohromady. Asi je jasno, z jakého důvodu. Více překvapivé je ale to, že hned na druhém místě se umístily Spojené státy americké, tedy země, která navenek vystupuje jako největší a nejsvobodnější demokracie, která se tváří, jak chce každému být bratrem. Nutno ale podotknout, že trest smrti je v USA praktikován jen v některých státech. Když se podíváme na země, kde se trest smrti doposud uděluje, zjistíme také, že USA se v tomto ohledu řadí mezi většinou zaostalé a nedemokratické státy, což je minimálně zvláštní.

3.

Historie v Československu a České republice Začnu rokem 1918, protože před tímto rokem byly české země pod správou Rakouska-

Uherska a řídily se jejich právy. Po roce 1918 byl trest smrti zachován z dob R-U. Trest smrti byl ale uplatňován jen v malém měřítku také proto, že prezident Masaryk byl silně proti. Právo trestat smrtí je právo hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní – budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a převychování – i jasnější poznání kriminální odpovědnosti. (3) Od r. 1920 se používal nový trestný zákon, který říkal, že se smí popravovat pouze při stanném právu, nebo v případě doživotně odsouzeného, který svůj delikt opakoval. Od r. 1918 do r. 1933 bylo popraveno pouze 9 lidí, což je v celosvětovém měřítku málo. Ve 40. a 50. letech se trest smrti začal využívat daleko hojněji. Nejdříve ve spojitosti s okupací nacisty, kteří popravovali nepohodlné lidi a odpůrce režimu. Celkem tak popravili na 1 000 lidí. Po okupaci se zase popravovali kolaboranti, a lidé, kteří spolupracovali s nacisty.

9


50. léta se samozřejmě nesla ve znamení vykonstruovaných politických procesů, které měly za úkol zbavit režim nepohodlných lidí. Ze začátku se používala metoda uškrcení, takže odsouzený víc trpěl, protože se mohl i několik minut škrtit na provaze, až od r. 1955 se začala používat metoda, která mohla způsobit okamžitou smrt zlomením vazu. Nejznámější případy jsou samozřejmě Milada Horáková, nebo Rudolf Slánský. V r. 1990 byl trest smrti na našem území zrušen a v roce 1991 dokonce ústavně zakázán. To tedy znamená, že aby mohl být na území české republiky vynesen rozsudek smrti, musela by být změněna Ústava České republiky. Poslední poprava na našem území měla proběhnout v prosinci 1989, Jiří Vocásek ale nakonec dostal „jen“ doživotní trest.

4.

Formy popravy a smrtelné nástroje Je mi záhadou, proč lidé byli vždy ochotni utrácet obrovské sumy peněz, a strávit

většinu své existence vymýšlením co nejlepších, nejrychlejších a nejefektivnějších způsobů, jak se navzájem vyhladit, místo toho aby všechen ten čas a prostředky věnovali radši způsobu, jak vyléčit různé nemoci nebo jak zlepšit životní podmínky a posunout se ve své existenci dál. Připomíná mi to jakýsi začarovaný kruh, ze kterého nejsme schopni se dostat. „Odpovědí na sílu je síla, výplodem války je další válka, smrt přináší pouze smrt. K přerušení tohoto začarovaného kruhu musí člověk dělat víc než jen bezmyšlenkovitě jednat bez jakýchkoliv pochyb.“ (4) Většina popravných nástrojů byla vynalezena samozřejmě tak, aby odsouzenému způsobila co největší bolest a utrpení, a donutila ho, aby trpěl až do konce života. Trestem je tedy odplata, bolest za bolest, smrt za smrt. Lidé se tedy řídili spíš jejich aktuálními emocemi a nedá se říct, že rozsudek byl spravedlivý a nezaujatý. Dnes jsou tresty udělovány podle toho, jak stanoví zákony, zkrátka podle nějakého systému, který je nutné respektovat. To také samozřejmě znamená, že o trestu nerozhoduje král, šlechtic nebo neomezený vůdce země, ale soud, který se řídí zákony. Některé další způsoby popravy vznikly celkem kuriózně. Například taková gilotina vznikla během Velké francouzské revoluce, kdy bylo souzeno a odsouzeno na popraviště kolem 300 000 lidí. Katové, kteří prováděli popravy, odmítli dále provádět popravy, protože nesouhlasili s rozsudky. A tak lidé vymysleli gilotinu – primitivní stroj na popravy, který neodmlouvá. Takový je hlavní rozdíl mezi lidmi a stroji, člověk může přemýšlet a odporovat,

10


na rozdíl od stroje, který udělá přesně to, co mu řeknete, bez námitek, bez přemýšlení. Chtěl bych citovat Jeana Paula Marata, který během Velké francouzské revoluce vydával prorevoluční noviny a který jednou prohlásil „Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém už násilí nebude třeba“ (2). Kdybychom se tímto heslem měli řídit, celá lidská historie by bylo jedno násilí za druhým a hledání právě toho režimu, ve kterém násilí není třeba. Rád bych také poznamenal, že Velká francouzská revoluce byla jakási předzvěst toho, co přišlo po ní. Tehdy si lidé poprvé uvědomili, jak velkou moc mohou mít, jakou slávu a přízeň mohou získat. Když se zamyslím, všechny velké genocidy a masové popravy ve jménu víry či ideologie, byly většinou lidí té doby uznávány jako správná a legální věc. Ať už jde o upalování čarodějnic a kacířů, nebo vraždění odpůrců revoluce během Velké francouzské revoluce, nebo genocida židů během nacistického režimu kdy uznávám, že většina lidí tyto činy neschvalovala, ale hodně bylo těch kteří ano, nebo tomu jen přihlíželi a nic neudělali. Skončit bychom mohli dnešní dobou, kdy jsou ročně popraveny stovky lidí kvůli nejrůznějším a nejbanálnějším důvodům ať už politické či náboženské přesvědčení, nebo sexuální orientace. Lze konstatovat, že lidé prostě mají v sobě jakési potěšení z bolesti jiných a dokud budou existovat lidé, bude existovat i trest smrti. Je to možná zbytek zvířete v nás, který nám říká, že čím míň bude ostatních, tím větší máme šanci, že přežijeme. Nedokážu si představit, co by se muselo stát, aby se lidé přestali nenávidět a vraždit, musel by to být významný posun v našem vývoji, něco jako druhá evoluce ale tentokrát ne evoluce co se týče vývoje fyzického těla, ale mentálního a psychického vývoje. Jeden z nejznámějších způsobů trestu je elektrické křeslo. Tento způsob se začal používat v USA na konci 19. století. Jediný stát kromě USA kde se křeslo používalo, byly Filipíny. V některých státech USA se používá dodnes. Osobně se divím, že myšlenka popravy elektrickým proudem se objevila až tak pozdě. Způsob popravy je celkem prostý, je znám i z filmů, literatury nebo médií. Začíná se připoutáním odsouzence na dřevěnou židli, poté jsou mu na hlavu a ruce umístěny elektrody se slanou vodou. Následuje vpouštění dávek střídavého proudu do vězně Doba a napětí se může lišit, závisí na váze a výšce. V každém státě se také provádí trochu jinak. Pokud je vězeň silný jedinec a jeho srdce stále bije, může poprava trvat delší dobu. Smrt nastává zástavou srdce a celkovou paralýzou respiračního systému. Poprava bývá doprovázena zvracením, krvácením z očí či úst, někdy mohou oči i vypadnout, zápachem, kouřem a někdy 11


se může jedinec i vznítit. Jestli a do jaké míry je tento způsob popravy bolestivý, můžeme jen hádat, ale vzhledem ke krvácení a dalším věcem příjemný rozhodně nebude. Tento způsob zabití je barbarský ale také složitý, vynalezený tak, aby způsobil bolest, bylo by ho možné řadit tak do doby před sto lety, ale určitě ne dnes. I prase má příjemnější smrt, když ho farmář zabíjí pro maso. Prostě se střelí do hlavy, je mrtvé dřív než stihne něco postřehnout. Druhá světová válka také přinesla spoustu zajímavých a originálních způsobů popravy člověka. Ať už obyčejná poprava formou zastřelení přímo na bojišti bez spravedlivého soudu a bez soudu obecně. Přes nasazení plynu jako zbraně hromadného zabíjení taktéž bez soudu a bez prokázání viny. A skončit můžeme těmi nejrůznějšími a nejkrutějšími například udušení zplodinami z motorů, nebo zabití vyhladověním, žizní a těžkou prací.

5.

Kritika a přízeň Většina společnosti je dnes v moderní době bohužel pro obnovení trestu smrti. Je

špatně, že u většiny lidí převládá názor, že zabití člověka je správná věc. Na druhou stranu ale nelze ignorovat argumenty této většiny lidí. Jako nejčastější argumenty slyšíme to, že je to jediný spravedlivý trest pro vrahy, kteří vzali život někomu jinému. Další argument je pak například to, že trestní zákon české republiky není dostatečně přísný. Na mysli mám samozřejmě nejvyšší možný trest, což je v České republice doživotí, které si v současnosti odpykává pouze pár jedinců z celé země. Alternativou by mohl být například systém, který platí v USA a dalších zemích kde se tresty za všechny zločiny sčítají, a provinilec tak může být odsouzen klidně i na 120 let, na rozdíl od České republiky, kde platí trest za nejtěžší zločin. Nemůže se tak stát ani to, že by byl odsouzený po odpykání poloviny trestu propuštěn. Velmi častým argumentem také bývá to, že věznění člověka stojí spoustu peněz, času a místa, kdežto zabít ho, je levnější a rychlejší. Argumentem odpůrců bývá fakt, že po vykonání rozsudku smrti, nelze vzít rozsudek zpět. Což je znepokojující, obzvláště v případě, že by se důležitý důkaz nebo svědek mohl najít až po vykonání rozsudku. Z tohoto důvodu ve většině zemí nejdříve stráví odsouzený i 15 let ve vězení, a až poté je rozsudek vykonán. To ale také není zcela uskopojující, protože například s pokrokem technologií, které pomáhají řešit trestné činy, jako je registr otisků prstů se může stát, že se zjistí nevina odsouzeného a vina někoho jiného, ovšem když je už odsouzený popravený? Jak se zachovat? Říct promiňte, naše vina, omlouváme se, že jsme

12


vám popravily otce? Nejspíš nejzásadnějším argumentem proti bývá ten, že každý má právo na život, trest smrti je tedy jen jakási státem povolená, moralizovaná vražda. Méně známý argument je ten, který říká, že trest smrti je jen obyčejná msta. Lidé si prostě přejí vidět zločince trpět stejně, jako trpěla jeho oběť. Dalším důležitým argumentem, bývá odvolávání se na to, že ještě žádné studie nikdy neprokázali, že by trest smrti měl jakýkoli odstrašující účinek, jak by také mohl, když dítěti něco zakážete, jen ho tím navedete, aby to udělalo. Dokážu pochopit trest smrti, jako trest za velice těžký přečin a tím přečinem mám na mysli vlastizradu, vyhlášení války, válečné zločiny, zkrátka něco co silně ohrožuje světovou stabilitu a současné rozložení světa. Jako příklad mohu uvést Adolfa Hitlera, kdyby byl po porážce uvězněn existovalo by velké riziko toho, že uteče a bude své zlo šířit znovu.. Chápu to, že lidé bývají po nějakém přečinu, natož pak po válce, naštvaní a chtějí odplatu, chtějí vidět toho, kdo to utrpení způsobil také trpět a myslí si, že tím bude spravedlnosti učiněno za dost. Dost pravděpodobně se ale pletou, právě toto je ta lidská povaha, která ze zločinců dělá to, kým jsou, a když takový budou všichni… Člověk se musí dokázat oprostit od svých momentálních emocí a pocitů a řídit se rozumem. Kdyby se i policisté drželi svých emocí, tak by se provinilec často ani nemusel dostat k soudu živý. Jeden z hlavních argumentů odpůrců je ten, že trest smrti se může velice snadno stát nástrojem moci, útlaku a veřejného strachu. Mohl bych začít Velkou francouzskou revolucí, kde se lidé gilotiny báli snad víc než čehokoliv jiného. Od té doby bylo pořád dostatek případů, kde byl nejvyšší trest použit pro zastrašení lidí, upevnění pozice nebo ochranu socialistického lidu. Asi nejznámější případy u nás budou z období okupace nacisty, kdy nacisté a jejich spolupracovníci popravovali politické odpůrce, inteligenci, partyzány nebo zrádce. Nebyly to nijak obrovské počty lidí, ale je jasné, že všichni tito lidé měli společnou nenávist nebo minimálně odpor či nesouhlas s nacistickým režimem. Další temné období našich dějin, když přeskočím poválečné období, kde zase probíhal hon na lidi, kteří spolupracovali s nacisty nebo je nějak podporovali, jsou vykonstruované politické procesy v 50. letech. Tyto procesy v žádném případě neměly žádné racionální důvody a rozhodně nebyly spravedlivé. Šlo o obyčejné zbavování odpůrců režimu a nepohodlných lidí. Jako příklad můžeme uvést popravu Milady Horákové, která byla popravena v podstatě jen za svoji politickou orientaci a nesouhlas s režimem. Proti ní ale byly předloženy důkazy o spolupráci a podpoře nacistického režimu, tedy to co v té době lidé 13


chtěli slyšet a s takovouto popravou by určitě souhlasili. Další příklad, tentokrát se týká upevňování pozice a moci, je příklad Rudolfa Slánského, který se zprotivil samotnému Klementu Gottwaldovi a podle některých zdrojů si jeho odstranění přálo i sovětské vedení v Moskvě. Co mě na tom zaráží je dlouholeté přátelství Slánského a Gottwalda. Pomáhal mu rozšiřovat komunistickou ideologii po ČSR. Jako poslední bych rád uvedl, že oba dva jmenovaní byli popraveni metodou vytažení provazem nahoru, tím pádem se dlouhé minuty kroutili na provaze, než se udusili, místo toho aby se pod nimi propadla podlaha a jim se zlomil vaz. Je celkem ironie, že Slánský byl popraven na stejném místě a možná i stejným provazem jako Milada Horáková.

14


6.

Závěr Na závěr bych rád zopakoval hlavní myšlenku tohoto díla, tedy zdůraznit a poukázat

na trest smrti jako na věc, která rozděluje a nejspíš ještě dlouho bude společnost rozdělovat. Trest smrti je věc, které nějakým způsobem skončila, nebo končí doba slávy a největší popularity. Lidstvo se s každou generací mění a dospívá, dospěje úplně až věci jako popravy a vraždy nebudou. Na jednu stranu, vidím toto řešení něčího provinění jako velmi nešťastné, barbarské a nesmyslné, je to obyčejná pomsta, vražda schválená státem, žádná vražda by neměla být schválená státem, když stát neschválí zabití bratra, tak jak může schválit zabití sestry, která ho zabila? Na druhou stranu, vidím i argumenty té většiny, která je pro trest smrti, například velmi mírný systém trestů v České republice nebo samozřejmě touhu po pomstě, po potrestání. Neopomenutelný není ani argument, že je to rychlejší, snadnější a levnější cesta než někoho držet desítky let ve vězení a živit ho.

15


7. Zdroje Citace 1. www.stream.cz. Stream. [Online] Seznam. [Citace: 15. únor 2014.] http://www.stream.cz/slavnedny/10001362-den-kdy-byl-popraven-ludvik-xvi. 2. HRC. Background report rada pro světová práva. [Dokument] Praha : HRC, 2010. 3. Wikuquote. Wikimedia. [Online] [Citace: 15. únor 2014.] http://cs.wikiquote.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk. 4. GLUCHOVSKIJ, Dmitrij Aleksejevič. Metro 2033. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 469 s. ISBN 9788024226248.

Publikace Amnesty International. Amnesty [online]. 2012 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/z695/trest-smrti-v-roce-2011-popravuje-mene-zemi-zato-s-vetsiintenzitou LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004. ISBN 80-735-2021-4. GLUCHOVSKIJ, Dmitrij Aleksejevič. Metro 2033. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 469 s. ISBN 9788024226248. SCHREIBER, Hermann. Trest smrti v dějinách lidstva. Praha: Naše vojsko, 2008, 166 s., 32 s. obr. příl. ISBN 978-802-0609-755.

Student summit. Student summit [online]. 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.studentsummit.cz/data/1258284348700BRG_HRC_Trest_smrti.pdf Trest smrti ve světě. Lidská práva.cz [online]. 2011 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz/student/vsechna-temata/interaktivni-mapy/mapa-trestu-smrti-vesvete WALLER, Martin. Absolutní trest. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2006, 407 s. ISBN 80-7303310-0.

16


8.

Přílohy

Obr. č. 1. Mapa trestů smrti ve světě z roku 2008. Červená barva znázorňuje aktivní používání trestu smrti, Oranžová znamená, že země má uzákoněný trest smrti a používá jej za speciální okolnosti, zelená znamená, že země mají trest smrti v praxi zrušený a modré jsou země, kde je trest smrti zrušený a nepoužívá se (1)

Obr. č. 2. Elektrické křeslo, které se používalo a dodnes používa k usmrcení jen v USA a Filipínách (2)

17


Obr. č. 3. Moderní plynová komora, která se dříve používala jako hromadné popraviště pro miliony židů, později sloužila také pro popravení zločinců. (3)

(1) Death penalty. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Death_Penalty_World_Map.svg

(2) Electric chair. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Electric_chair.jpg (3) Gas chamber. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gaschamber.jpg

Datum a místo dokončení práce: Podpis autora:

18

15 Vedoucí práce: Mgr. Hana Wernerová. Trest smrti

Recommend Documents