POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Attitude of the Society towards Death Penalty

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Sociálních studií a speciální pedagogiky

Katedra:

Studijní program: Sociální práce Penitenciární péče

Studijní obor (kombinace):

POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Attitude of the Society towards Death Penalty Bakalářská práce: 09-FP-KSS-4057

Autor:

Podpis:

Květa MANDÍKOVÁ (PEKÁRKOVÁ) Adresa: Benešova 179 471 52, Sloup v Čechách

Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Vacek, CSc.. Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

58

11

0

6

22

8 + 1 CD

V Liberci dne:

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne:

Květa Mandíková

Poděkování Děkuji vedoucímu práce Doc. Ing. Jiřímu Vackovi, CSc. za odborné vedení a za poskytnutí cenných rad a informací při zpracování bakalářské práce. Dále tímto děkuji své rodině, která mi vytvořila kvalitní zázemí jak pro celé studium na vysoké škole, tak na zpracování bakalářské práce.

Název bakalářské práce: Postoje společnosti k trestu smrti Název bakalářské práce: Attitude of the Society towards Death Penalty Die Stellungen der Gesellschaft zum Todesurteil Jméno a příjmení autora: Květa Mandíková Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2009/2010 Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Jiří Vacek, CSc.

Resumé Bakalářská práce se zabývá trestem smrti a názory populace na tento trest. Násilí ve společnosti neklesá, spíše naopak, a tresty za zvlášť závaţné trestné činy jsou nedostačující. Úvodní teoretická část je věnována trestu, jeho účelu a funkcím. Je popsána historie trestu smrti jak ve světě, tak i v České republice. Následně jsou uvedeny argumenty jak zastánců, tak i odpůrců trestu smrti. V praktické části jsou prezentovány výsledky provedeného dotazníkového šetření, které se zabývalo zjišťováním postojů respondentů k trestu smrti. Převaţující většina dotázaných respondentů si myslí, ţe by trest smrti měl existovat. Jejich nejčastějším argumentem je princip rovnocenné odplaty. Pro praxi je navrhováno opatření formou celospolečenské osvěty a apelování na negativa trestu smrti.

Klíčová slova: trest, funkce, účel, trest smrti, trestní právo, společnost, msta, historie, postoj, humanizace, zákon, trestný čin, názor, metoda, šetření, ţivot, diskuse, prevence, resocializace,

Summary: This bachelor thesis deals with the death penalty and public opinion on the penalty. Violence in society is not falling, but on the contrary has rather a rising trend, and penalties for particularly serious crimes are not sufficient. Introductory theoretical part deals with the punishment in its essence, its purpose and functions. Furthermore, the history of the death penalty not only in the world but also in the Czech Republic is described. Subsequently, arguments of both advocates and opponents of capital punishment are given. The practical part presents the results of the survey, which was supposed to determine attitudes towards the death penalty. Finally, it was found that most respondents surveyed believe that the death penalty is warranted. They often cited the argument that there must always be a fair, equivalent retribution for serious crimes. For practical purposes, the author proposes measures in the form of an awareness campaign throughout the whole society referring to negative aspects of the death penalty.

Key words: Penalty, function, purpose, capital punishment, criminal law, society, revenge, history,

attitude,

humanization,

law,

criminal

offence/crime,

investigation, life, discussion, prevention, rehabilitation

opinion,

method,

Die Zusammenfassung: Die Bakalararbeit beschäftigte sich mit dem Todesurteil und den Meinungen der Gesellschaft dazu. Die Gewalt in der Gesellschaft senkt nicht, eher umgekehrt, und die Strafen für besonders ernste Straftaten sind nicht ausreichend. Der Theorie-Einführungs-Teil wurde dem Todesurteil gewidmet, seiner Funktion und seinem Zweck. Die Geschichte des Todesurteils wurde hier beschrieben sowohl in der Tschechischen Republik, als auch in der Welt. Es folgten die Argumente der Fürsager und der Opponenten des Urteils. Im praktischen Teil wurden Ergebnisse durchführten Fragebogens präsentiert, der sich mit dem Verhalten der Respondenten zum Todesurteil beschäftigte. Am Ende der Arbeit wurde erforscht, dass die Mehrheit der befragten Respondenten denkt, dass der Todesurteil existieren sollte. Das häufigste Argument dafür ist das Prinzip der gleichwertigen Vergeltung. Für die Praxis wurde die Maßnahme der ganzgesellschaftlichen Aufklärung empfohlen und das Appellieren auf die Negativa des Todesurteils.

Das Schlüsselwörter: die Strafe, die Funktion, der Zweck, die Todesstrafe, das Strafrecht, die Gesellschaft, die Vergeltung, die Geschichte, die Stellung, die Hummanisierung, das Gesetz, die Straftat, die Meinung, die Methode, die Erkundung, das Leben, die Diskussion, die Prevenz, die Resozialisierung

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................. 10 1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ......................................................... 11 1.1 Trest ......................................................................................................................... 11 1.1.1 Účel trestu ......................................................................................................... 12 1.1.2 Funkce trestu .................................................................................................... 13 1.1.3 Teorie trestu ...................................................................................................... 14 1.2 Trest smrti ................................................................................................................ 16 1.2.1 Historie trestu smrti .......................................................................................... 17 1.2.2 Historie trestu smrti v ČR ................................................................................. 22 1.2.3 Postoje odpůrců trestu smrti ............................................................................. 26 1.2.4 Postoje příznivců trestu smrti ........................................................................... 28 1.2.5 Legislativa ........................................................................................................ 31 2 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 37 2.1. Cíl praktické části ................................................................................................... 37 2.2 Stanovení předpokladů ............................................................................................ 37 2.3 Prostředí šetření ....................................................................................................... 38 2.4 Pouţité metody ........................................................................................................ 40 2.5 Charakteristika zkoumaného vzorku ....................................................................... 40 2.6 Interpretace dat ........................................................................................................ 44 2.7 Shrnutí praktické části ............................................................................................. 51 3 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 53 4 NÁVRH OPATŘENÍ ................................................................................................... 54 5 PŘEDHLED POUŢITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ..................................... 56 6 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................... 58 9

ÚVOD

Bakalářská práce se bude zabývat trestem smrti a názory občanů k této problematice. Impulzem pro výběr tohoto tématu je skutečnost, ţe násilí ve společnosti neklesá, spíše naopak, a tresty za zvlášť závaţné trestné činy jsou dle názoru části populace nedostačující. Toto téma je v médiích opakovaně diskutováno. S časovými odstupy jsou prováděny výzkumy veřejného mínění s cílem zjistit názor lidí na existenci trestu smrti. I v naší demokratické společnosti je dle sociologických průzkumů stále dost lidí, kteří souhlasí s trestem smrti, a kteří by uvítali jeho znovuzavedení. Názory na tuto problematiku se různí nejen z hlediska společnosti, ale i konkrétních jedinců. Názory jedinců jsou ovlivněny jak osobní zkušeností, tak věkem, vzděláním a sociálním postavením ve společnosti. Neopomenutelný je zde i vliv mediální popularizace zvlášť závaţných trestných činů. Cílem bakalářské práce bude poskytnout stručný pohled na problematiku trestu smrti od jeho počátků aţ po současnost, a to jak v České republice, tak i ve světě. Postoj k trestu smrti bude prezentován na základě šetření a argumentů jak jeho příznivců, tak i odpůrců. Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části se bude autorka zabývat problematikou trestu obecně, jeho účelem a funkcí. Dále vymezí pojem trest smrti, jeho historii a vývoj ve světě a v České republice. V této části budou uvedeny argumenty zastánců i odpůrců trestu smrti. V závěru teoretické části budou uvedeny a porovnány zákonné normy, ve kterých byl tento trest právně zakotven a současně za jaké činy byl udělován. V praktické části se bakalářská práce bude zabývat názory respondentů dvou zvolených skupin na existenci trestu smrti. Zvolena byla skupina studentů střední školy a skupina seniorů z domova důchodců. Tyto názory a jejich zdůvodnění bude vyhodnoceno formou tabulek a grafů. Bakalářská práce bude doplněna přílohami, které pro konkrétní představu, dokreslují popisované téma.

10

1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU V úvodu teoretické části se autorka bude zabývat pojetím trestu ve společnosti. Trest musí mít svůj účel a funkci, aby společnost mohla potrestat své členy, kteří se provinili proti platným právním předpisům. Konkrétně se práce zaměří na jeden z nejzávaţnějších trestů - trest smrti. Bude popsán jeho historický vývoj jak ve světě, tak i v České republice. V této části budou uvedeny argumenty jak zastánců, tak i odpůrců trestu smrti. V závěru teoretické části budou uvedeny a porovnány zákonné normy, ve kterých byl tento trest právně zakotven a zároveň za jaké činy byl udělován.

1.1 Trest Jiţ odmalička rádi posloucháme pohádky a máme radost, kdyţ dobro zvítězí nad zlem a zlá čarodějnice nebo mazaný vlk je spravedlivě potrestán za své spáchané špatnosti. I jako dospělí milujeme filmy, ve kterých neohroţený hrdina nedá šanci darebákům a jiný konec neţ happy end neočekáváme. Stejně tak i v reálném světě se s trestem a trestáním setkáváme jiţ od raného dětství. Po určitém provinění má následovat trest, aby došlo k naplnění tří hlavních funkcí trestu z hlediska pedagogického|: - napravit škodu, - zabránit, aby se nesprávné chování neopakovalo, - zbavit viníka pocitu viny – mentálně hygienický předpoklad účinnosti trestu, který je mnohdy neoprávněně opomíjen. Koncept viny a trestu je jedním ze základních pilířů ţidovsko-křesťanského náboţenského a filozofického systému. Vychází z lidské přirozenosti, klasického hledání smyslu. Vina dává smysl utrpení a přináší moţnost odpuštění. Trest je velmi účinným nástrojem z hlediska mocenského. Ať uţ se jedná o zastrašování trestem světským nebo boţím, či o výčitky svědomí jako projev zvnitřnění norem. Trest má způsobit nepříjemné pocity a ty by měly propříště odradit od opakování toho, za co byl viník potrestán. Zdá se být tedy relativně jednoduchou výchovnou metodou.1

1

SCHONBERGER, Lena. O vině a trestu. Moje psychologie. 2009, roč. 4, č. 6, s. 44-47.

11

Dá se říci, ţe společnost je „jedna velká rodina“, která musí vytvořit určitý systém, jak reagovat na nedodrţování svých základních hodnot a norem, a tím zajistit bezpečnost svých členů, plynulý chod společnosti a její další vývoj. Instituce trestu se tak stává nedílnou součástí ţivota všech společností. „Trest je opatření státního donucení, ukládané jménem státu k tomu povolanými soudy v trestním řízení, jímţ se působí určitá újma za spáchaný trestný čin jeho pachateli, a které vyslovuje společenské odsouzení trestního činu a jeho pachatele“.2 1.1.1 Účel trestu „Účelem trestu je přispět ke kontrole zločinnosti, chránit společnost před trestnými činy, odvracet trestné činy směřující proti právům a svobodám občanů, zabraňovat pachatelům v další trestné činnosti, vychovávat je v řádné občany, napravit je a současně působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Samotný trest vţdy musí zůstat pouze prostředkem, jímţ se společnost brání proti páchání trestných činů“. Významnou součástí obranných mechanismů společnosti je specifický systém sankcí, reprezentovaný trestním právem. Trestní právo stanovuje nejzávaţnější sociálně deviantní chování, přiřazuje jim odpovídající sankce a stanovuje pravidla a podmínky jejich aplikace. V trestním právu jsou obsaţeny nejpodstatnější hodnoty společnosti chráněné státem. 3 Pohledy na trest a jeho úlohu ve společnosti byly a jsou určovány především úrovní právního vědomí, chápáním morálních a filozofických hodnot i celkovou politickou i ekonomickou situací. Účelem trestu má být nejen ochrana společnosti, ale i převýchova pachatele trestného činu a odstrašení ostatních potencionálních pachatelů.4 Účelem trestu je dle našeho trestního zákoníku: a) chránit společnost před pachateli trestných činů b) zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti c) vychovávat pachatele k tomu, aby vedl řádný ţivot d) působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

2

ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 24 3 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 26 4 KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s. 92

12

1.1.2 Funkce trestu

Funkce trestu se vyvinula od odplaty k nápravě. Odplata je zaměřena do minulosti a vztahuje se pouze k minulému činu, náprava je orientována na budoucnost pachatele i společnosti, jde tedy o naplnění spravedlnosti. Morální funkce trestu5 Dlouho přetrvával názor, ţe trest má také splnit svou morální funkci. Odpovídá vrozenému smyslu pro spravedlnost, který nás vede k odměňování dobra a trestání zla. Tato myšlenka je stará jako svět sám. Současné nazírání na funkci trestu vychází z pozitivistické filozofie. Tato filozofie odmítá spojovat v trestném činu výsledek volby mezi dobrem a zlem. Trestný čin je stejně jako všechny lidské činy určován endogenními a exogenními činiteli. V deterministickém pojetí není místo pro morální odpovědnost, a v důsledku toho ani pro vinu, která se má odpykat. Trest ztrácí jakékoliv morální zabarvení a stává se výrazem přirozené reakce lidské společnosti, která se brání zločinu. Moderní společnost má tři moţnosti obrany před zločinem: 

Vyloučení, izolace



Odstrašení, prevence,



Náprava, resocializace Vyloučení, izolace Základním předpokladem pro vyloučení pachatele ze společnosti je mínění, ţe ten,

kdo se dopustí zločinu jednou, dopustí se jej znovu. U pachatelů je tedy v podstatě vţdy předpokládaná recidiva. A vyloučení pachatele ze společnosti je de facto technickým omezením, které má pachateli zabránit v páchání dalších trestných činů. Zde je nutno připomenout, ţe absolutní vyloučení zločince je v podstatě moţné jen popravou. Ovšem v současné době je toto absolutní vyloučení povaţováno za nehumánní a nepřijatelné, a to především pro svou nevratnost. Historie trestu smrti je současně i historií soudním omylů.

5

MEZNÍK, Jiří, KALVODOVÁ, Věra, KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně - Právnická fakulta, 1995. s. 4

13

Odstrašení, prevence Víra v účinnost odstrašení spočívá v domněnce, víře a pocitech. Není zcela jasné, zda účinek odstrašení záleţí na podmínkách výkonu trestu nebo představě, kterou si můţe potencionální pachatel udělat o riziku dopadení nebo odsouzení. Ať by byl výkon trestu odnětí svobody organizován velice přísně, šlo by o vyvolání strachu pachatele z pobytu ve vězení, nemělo by to pravděpodobně ţádoucí účinek. Je celá řada důkazů, ţe ani nejpřísnější potrestání a přísné vězeňské reţimy nesníţila ještě nikdy kriminalitu. Navíc je velmi diskutabilní a nehumánní nechat člověka trpět jen proto, aby došlo k odrazení dalších pachatelů. Většina novějších výzkumů potvrzuje, ţe nejde ani tak o tvrdost trestu, jako spíš o to, aby jeho výkon byl neodvratitelný. Náprava, resocializace Moderním, humánním, vědeckým zdůvodněním trestu jako společenské obrany je společenská potřeba uzpůsobit, resocializovat zločince tak, aby byl schopen se vyvarovat recidivy, dosáhnout u něj změny chování z asociálního na chování společensky akceptovatelné a ţádoucí. Během historického vývoje došlo k výraznému posunu od pojetí trestu jako pouhé sociální msty k zohledňování dalších funkcí, které by měl trest naplňovat. Jedná se především o individuální a generální prevenci páchání trestné činnosti prostřednictvím odstrašení, eliminaci nebezpečných pachatelů, nápravu, resocializaci a snahu o zařazení pachatelů zpět do společnosti. Zároveň je důleţité odstranění následků trestného činu – odškodnění oběti a úpravu narušených společenských vztahů. Tyto funkce trestání přispívají k naplňování hlavního účelu trestního práva, a to ochrany společnosti před trestnou činností. Prosazování těchto funkcí, byť i v menším rozsahu, nachází i v dnešní společnosti své uplatnění. Značný přínos má v současné době začleňování prvků restorativní justice do právních řádů jednotlivých států. „NULLUM CRIMEN SINE LEGE, NULLA POENA SINE LEGE“ = Není trestného činu bez zákona, není trestu bez zákona. Cesare Beccaria – O zločinech a trestech, 1764 1.1.3 Teorie trestu V průběhu historického vývoje se vytvořily určité teoretické koncepce účelu trestu nazývané jako teorie. Jedná se především o teorii absolutní, relativní a smíšenou. 14

Absolutní teorie trestu „Myslím, ţe absolutní trest je přiměřeným trestem pro kaţdého, kdo mi ublíţí, ale za jiných okolností ne.“ – F. Lee Bailey, 1977 Absolutní teorie neboli teorie taliační (z lat. Ius talionis – právo msty) pokládá za právní důvod trestu pouze samotný trestný čin. Jediným smyslem trestu je odplata. „Punitur, quia peccatum est – trestá se, protoţe bylo spácháno zlo“. Trest není namířen prvořadě k osobě pachatele, má účel sám o sobě, jde o vyhovění poţadavkům absolutní spravedlnosti. Trest by se měl podobat povaze provinění, trest by měl obsahovat tolik utrpení, bolesti, ztráty, kolik jí bylo způsobeno trestným činem. 6 Tuto teorii trestu zastávali především filozofové I. Kant a G.W. Hegel. Kant uvádí „trest je poţadavek spravedlivého rozumu a kategorický imperativ, který se nesmí řídit nějakým účelem mimo něj leţící a je ideálem spravedlnosti“. Podobně chápe spravedlivý trest Hegel – jako jedinou moţnou právní rehabilitaci zločince, povaţuje trest za negaci negace práva a tudíţ za potvrzení a obnovení práva. Cílem potrestání zločinu není odplata ani náprava, ale je vyhovění poţadavkům absolutní spravedlnosti.7 „Ti, kdo tvrdí, ţe absolutní trest je špatný, protoţe stát by na sebe neměl brát vinu za vraţdu, jsou úplně vedle. Protoţe kdyţ stát nezbaví ţivota ty, kdo vraţdí své bliţní, stává se pasivním spolupachatelem“. – Nettle Leef, 1975 Relativní teorie trestu Relativní teorie trestu na rozdíl od teorie absolutní spojuje s trestem určitý účel, v němţ nacházejí i právní důvod trestu. „Punitur, ne peccetur – trestá se, aby nebylo pácháno zlo“. Smyslem trestu je odstrašení, obava, polepšení. S tímto se pojí následující úvaha. Vina je psychicky nebo sociálně podmíněné abnormální chování, tedy v podstatě nemoc. Jiţ neplatí „vina vyţaduje trest“, ale nastupuje jiný imperativ „nemoc vyţaduje léčení“. V této teorii lze spatřovat zrod preventivních aktivit spojených s ukládáním trestu.8 Představitel teorie psychologického donucení, ze které relativní teorie čerpá, byl německý kriminalista P.J. Anselm von Feuerbach. Hrozba trestem měla vyvolat psychické zábrany v páchání trestných činů, kdeţto samotná aplikace trestu měla kaţdému zdůraznit, 6

KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s.7 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 25 8 KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s.7 7

15

ţe je tato pohrůţka míněna váţně. Mezi relativní teorie se řadí i teorie pozitivistického směru, resp. teorie speciální prevence, jehoţ představitelem byl F. Liszt, jenţ rozlišuje „tresty odstrašovací pro příleţitostné pachatele, tresty výchovné pro zločince ze zvyku, schopné nápravy a tresty zajišťovací pro nepolepšitelné zločince“.9 Smíšená teorie trestu Smíšená teorie se snaţí najít společnou myšlenku odplatné a účelové funkce trestu. Trest má trestným činům předcházet prostřednictvím generální prevence, zaměřené na potenciální pachatele, a zároveň působit speciální prevencí na pachatele trestného činu, o kterém se rozhoduje.

1.2 Trest smrti „Násilí

páchané státem se nazývá zákonem a násilí páchané jednotlivcem se nazývá

zločinem“. – Max Stirner Trest smrti je právoplatné zbavení ţivota (usmrcení), neboli poprava odsouzeného za spáchaný trestný čin. Trestu smrti se také říká „trest nejvyšší“ nebo „absolutní trest“. V dřívějších dobách se trestné činy, za které bylo moţno trest smrti uloţit, nazývaly hrdelní zločiny. Trest smrti je starý jako lidstvo samo. Zmiňují se o něm jiţ nejstarší dochované písemné památky. Vzhledem k nemoţnosti jakékoli nápravy po trestu smrti (definitivnosti) jde o trest velmi kontroverzní. Trest smrti je útokem na právo kaţdého člověka na ţivot. Problematika trestu smrti patří mezi oţehavá témata nejen v oblasti trestního práva a soudnictví, ale vyvolává diskuse plné emocí i v řadách široké veřejnosti. Otázka trestu smrti je jednou z nejzávaţnějších a nejdiskutovanějších na celém světě. Liší se v jednotlivých zemích v závislosti na jejich kulturním, historickém a společenském vývoji. Je takřka pravidlem, ţe většina autoritářských a diktátorských reţimů má trest smrti zaveden, a také ho hojně pouţívá. Ve svobodnějších reţimech, které jsou více orientovány na lidská práva, je spíše pravidlem, ţe trest smrti byl zrušen nebo se pouţívá jen výjimečně v souvislosti s nejtěţšími zločiny proti lidskosti, případně v dobách válečného stavu. 9

ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 26

16

1.2.1 Historie trestu smrti

Existence trestu smrti souvisí se vznikem prvních společenství. Nejstarším zachovaným zákoníkem je babylonský Chammurapiho zákoník, pocházející přibliţně z roku 1800 př. n. l. Je proslulý principem trestu typu „oko za oko, zub za zub“. Tento zákoník se stal předlohou pro pozdější kodexy, jak pro biblické zákony Ţidů, pro islámské právo šári’a či zákony starého Řecka i Říma, tak i pro středověké evropské právo. V těchto pramenech byla hlavním cílem trestu odplata, zneschopnění či odstrašení.10 Trest smrti byl udělován ve všech starověkých i středověkých státních zřízeních za mnoho rozličných zločinů a různilo se i jeho provedení. O trestu rozhodovaly dvorské soudy, v jejichţ čele stál panovník spolu s církevními a světskými šlechtici. Později však panovník přenesl svoji hrdelně právní pravomoc na královská města a pozemkové vrchnosti. Zhruba od konce 15. století se přesunul výkon spravedlnosti v evropských zemích do pravomoci světských úřadů. To ovšem neznamenalo, ţe by církev ztratila nad trestními procesy svůj vliv. Tribunály byly většinou smíšené, zasedali v nich i kněţí. V následující tabulce11 jsou uvedeny způsoby trestu smrti v průběhu jeho historie. Jakým způsobem byl odsouzenec popraven, záleţelo na tom, kde a kým byl odsouzen, a později také na tom, zdali náleţel ke stavu šlechtickému, či poddanskému.

10

Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW: . 11 Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW: .

17

Tabulka č. 1 – způsoby vykonávání trestu smrti v historii

Jednotlivé tresty často korespondovaly s druhem provinění: za ţhářství upálení, za rouhání vytrţení jazyka apod. Odsouzení bývali před samotným vykonáním trestu surově mučeni a jejich těla nebo části byly ponechány po nějakou dobu na veřejném místě pro odstrašující efekt. I samotná poprava se konala na místě veřejně přístupném, aby efekt odstrašení byl co největší. Popravy byly určitou společenskou událostí, které poutaly značnou pozornost veřejnosti. Diváci svými hlasitými projevy hodnotili umění kata.12 Zpočátku byl trest smrti osobní mstou, kdy zabití pachatele bylo činem odplaty a zárukou udrţení pořádku. S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta omezována. Trest začala vykonávat státní autorita za pomoci práva jako následek porušení zákona s cílem exemplárně potrestat pachatele a definitivně ho vyřadit ze společnosti. S vývojem lidské společnosti se pohled na trest a trestání postupně humanizoval.

12

LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. 296 s. ISBN 80-86621-09-X.

18

Za zmínku stojí příklad z americké kolonie New Haven, kde byl v letech 1642 aţ 1650 trest smrti vyţadován u 11 provinění. Většina z nich jiţ není v současných zákonech uvedena ani jako přečiny: -

kdo přímo, výslovně, bezboţně či opováţlivě popírá Boha a jeho atributy, bude popraven,

-

jestliţe muţ nebo ţena slehne se zvířetem v tělesném styku, budou popraveni a zvíře bude upáleno,

-

jestliţe muţ bude leţet s jiným muţem tak, jako leţí se ţenou, budou oba popraveni,

-

kdo unese nebo odvleče jiného muţe, bude popraven,

-

jestliţe dítě nebo děti, které dosáhly 16 let a které dostatečně chápou, uhodí svého vlastního otce nebo matku, pokud k tomu nebyli vyprovokováni nebo donuceni v zájmu sebeobrany před smrtí nebo zmrzačením ze strany řečeného otce a matky nebo jinak, a kdyţ je k tomu dostatek svědků, dítě nebo děti, které se takto proviní, budou popraveni.13 Poprvé byl trest smrti krátkodobě zrušen uţ v 1. století př. n. l. v antickém Římě

a v 8. století v Číně, jednalo se však jen o ojedinělou výjimku. Ve větším měřítku se myšlenka zrušení trestu smrti začala prosazovat aţ koncem 18. století v době osvícenství. Přispěli k tomu filozof Voltaire, právní reformátor Jeremy Bentham a zejména právník Cesare Beccaria, který v roce 1746 vydal na svou dobu převratné dílo Dei Delitti e Delle Pene (O zločinech a trestech). Ústřední myšlenkou tohoto díla bylo zavrţení trestu smrti. Domníval se, ţe trest smrti není dostatečně odstrašující a kriminálním činům nebrání a navrhl jej nahradit doţivotním otroctvím. Prvním státem, který zrušil trest smrti, se stalo Toskánsko v roce 1786 za panování pozdějšího habsburského císaře Leopolda II. V habsburské monarchii byl trest smrti krátkodobě zrušen za panování Josefa II.14 Proces odstraňování trestu smrti z trestních zákoníků jednotlivých zemí začal ve větším rozsahu v devatenáctém století. Roku 1846 zrušil trest smrti americký stát Michigan, v roce 1863 zrušila trest smrti Venezuela, v roce 1865 San Marino, v roce 1867

13

INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s. 14 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti. Dostupné z WWW: .

19

Portugalsko, Kostarika v roce 1877. Na přelomu tisíciletí zrušil trest smrti v roce 1906 Ekvádor a o rok později Uruguay, v roce 1910 Kolumbie.15 V průběhu 20. století došlo především s ohledem na dvě světové války a z důvodu konce vlády absolutistických monarchií ke změně pohledu na trest smrti. Svůj vliv projevilo i rostoucí dělnické hnutí. Od druhé světové války se téma trestu smrti začalo projednávat jak na úrovni Spojených národů, tak i na úrovni národních norem. Při sestavování norem bylo důleţité stanovit omezení a překáţky v souvislosti s trestem smrti a vytvořit záruky ochrany, které by státy s uzákoněným trestem smrti museli respektovat. Pro zrušení trestu smrti byl velkým přínosem vývoj mezinárodních dohod. Jednalo se především o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní dohodu o občanských a politických právech a Evropskou konvenci o ochraně lidských práv a základních svobod. „Boj za zrušení trestu smrti je součástí boje za lidská práva“. V roce 1948 vydaly Spojené národy Všeobecnou deklaraci lidských práv, ve které se členské státy zavázaly k tomu, ţe budou respektovat nezcizitelná práva člověka. S těmito právy se člověk rodí a ţádný stát nemá právo mu jej vzít. Mezi nezcizitelná práva patří i právo člověka na ţivot. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech přijatý roku 1966 na jedné straně připouští právní vynesení trestu smrti jako zásahu do práva na ţivot, ale na straně druhé apeluje na jeho omezení a snahu o jeho úplné zrušení. Vývoj v Evropě probíhal souběţně k vývoji ve Spojených národech. Evropská úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod přijatá v roce 1950 hájí právo kaţdého člověka na ţivot, ale trest smrti nezakazuje. Říká se v ní „Právo kaţdého na ţivot je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven ţivota kromě výkonu soudem uloţeného trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest“. Po roce 1950 zrušila trest smrti řada evropských zemí. V roce 1973 byl Radě Evropy předloţen návrh rezoluce, v níţ jsou členské státy vyzývány ke zrušení trestu smrti v mírových dobách a v roce1980 byla tato rezoluce Parlamentní schůzí Rady Evropy schválena. Stejné doporučení o zrušení trestu smrti bylo v roce 1985 přijato i do Evropské konvence o lidských právech.16

15

LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s. 12 16 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 55-62

20

V roce 2001 bylo podle statistik popraveno ve světě 3048 osob, z toho nejvíce v Číně (1781, v roce 2002 bylo z moci čínských úřadů zabito 2500 lidí), v Íránu (139) Saúdské Arábii (79) a v USA (66). Tyto země představují 90% všech známých poprav ve světě. Pozoruhodná je situace v USA, kde bylo od roku 1976, kdy byl znovu obnoven trest smrti, do roku 2005 popraveno 1000 osob. Právě před koncem roku 2005 byl popraven tisící občan USA, coţ znovu vyvolalo vlnu diskusí o smyslu nejvyššího trestu a o moţnosti justičních omylů. K tomuto počtu výrazně přispěl George W. Bush, který od roku 1995, kdy se stal guvernérem státu Texas, nechal popravit či nezabránil popravě 154 lidí. V roce 2002 čekalo v USA na popravu 3 718 lidí. Jen 13 států USA nemá trest smrti. V této souvislosti je ovšem třeba upozornit na skutečnost, ţe přístup Američanů je dán specifickým civilizačním vývojem; tamní obyvatelé mají podstatně jiný, historicky daný přístup k ochraně osobních práv a k účelu trestu, který je vskutku spíše odplatou, pomstou, má jakýsi ochranný společenský charakter. Naproti tomu evropská společenství se přiklánějí spíše k takovému pojetí trestu, jehoţ účelem je náprava a převýchova. Od roku 1973 do roku 2005 bylo propuštěno a osvobozeno od trestu smrti 122 nevinných lidí, protoţe skutečný vrah byl dopaden a justiční orgány uznaly omyl. Je tomu tak především díky moderní technice, především testům DNA a právníkům sdruţeným v občanské společnosti Nevina. Trest smrti je většinou ukládán lidem chudým, mentálně nemocným a rasovým, náboţenským a etnickým menšinám. Ti mají často v soudním systému menší moţnosti z nedostatku znalostí, důvěry nebo zejména financí, spojených s odvoláním a advokáty.17 Graf č. 1 – počty trestů smrti na celém světě v posledních letech18

17

SÍGL, Miroslav . Co víme o smrti. 1. Praha : Epocha s.r.o., 2006. s. 348 Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW: . 18

21

Jak je patrné z následujícího článku, i v USA se postoj k trestu smrti mění. Počet poprav v USA prudce klesl – Washington19 Soudci v USA poslali v roce 2009 na smrt 106 lidí, coţ je nejméně od roku 1976, kdy v USA popravy opět zavedli. Jedním z hlavních důvodů jsou peníze. Popravy jsou prostě příliš drahé A také justiční omyly. Američané v posledních letech sledovali, jak testy DNA očistily jména 248 neprávem odsouzených. A 17 z nich dokonce uniklo trestu nejvyššímu. Pro srovnání, v roce 1994 ukončili popravčí ţivot 328 vězňů. A také klesá mnoţství států v USA, které ještě popravy vykonávají. V posledních dvou letech upustily od trestu smrti tři státy a čím dál více jich řeší, jestli stojí zato u něj zůstat. Nové Mexiko se letos stalo patnáctým státem, který od tohoto trestu ustoupil. V současné době čeká na vykonání trestu smrti 3 279 lidí v celých USA. V příloze č. 1 je graficky znázorněn stav trestu smrti v roce 2009 ve světovém měřítku. 10. říjen byl vyhlášen Světovým dnem proti trestu smrti. V roce 2009 se poselství zaměřilo na zrušení trestu smrti pro nezletilé pachatele, nebo ty, kteří spáchali trestný čin ve věku mladším 18 let.20

1.2.2 Historie trestu smrti v ČR

Stejně jako v jiných evropských zemích, tak i na historickém území českého státu, patřil trest smrti k poměrně běţně pouţívaným prostředkům trestního práva. Jiţ za dob husitské revoluce došlo k omezení udělování trestu smrti a zazněly názory na jeho úplné odstranění. K zrušení trestu smrti došlo na krátký čas aţ za vlády Josefa II. (1780-1790), který byl ovlivněn dílem Caesara Beccarii a dílem osvícenského učence Josefa Sonnenfelse (1733-1817). Tresty smrti byly v řádném řízení zrušeny úplně a byly ponechány jen pro řízení v případě výjimečného stavu, podle stanného práva. Nejvyšším trestem se od této

19

Počet poprav v USA letos prudce klesl. Mladá fronta DNES. 19.12.2009, roč. XX, č. 295, s. A5. Amnesty International [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Světový den proti trestu smrti – zastavte popravy nezletilých. Dostupné z WWW: . 20

22

chvíle mělo stát vězení, které bylo v dalších letech nahrazeno nucenými pracemi (odsouzení byli vyuţíváni k vlečení lodí po Dunaji). Po Josefově smrti byl absolutní trest opět zaveden a ukládal se na poměrně malý počet trestných činů: za dokonanou vraţdu, loupeţné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku kdy byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat, dále za vzbouření v době stanného práva a za ţhářství, pokud tím byla způsobena smrt člověka a pachatel mohl tuto skutečnost předvídat. Popravy se konaly na dvoře vrchního zemského soudu v Praze na Karlově náměstí, ale také v sídlech krajských soudů. Poslední veřejná poprava v Praze se konala roku 1866, v Čechách pak v Plzni roku 1871. Absolutní trest byl přes velké diskuse o této problematice zachován také v období prvního československého státu. Po jeho vzniku v roce 1918 zůstala v oblasti hmotného a procesního trestního práva zachována platnost všech existujících zemských a říšských zákonů. Trest smrti byl uplatňován velmi zřídka. Za první republiky (1918 - 1938) bylo k trestu smrti odsouzeno 433 lidí, vykonáno ovšem bylo ale jen 21 poprav (tento údaj se v různých zdrojích liší). Ostatním odsouzeným byla udělena milost. Takto nízký počet poprav v tomto období byl způsoben především tím, ţe první prezident Československa, Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci v letech 1918 - 1935) byl odpůrcem trestu smrti. V tomto období ukládaly soudy místo trestu smrti trest těţkého ţaláře, a to buď na doţivotní, nebo v trvání 15-30 let. V tomto období byl výkon trestu smrti prováděn oběšením. Jednalo se o méně humánní postup, neboť nebyla pouţita metoda dlouhého pádu a odsouzenci nebyl zlomen vaz, ale smrt nastala následkem udušení, coţ trvalo i několik minut.21 Výhrady k zachování trestu smrti se projevily roku 1923 v obsáhlé anketě, do které se zapojilo 350 představitelů veřejného ţivota – právníci, vědci, publicisté a umělci. Naději na zrušení trestu smrti překazila druhá světová válka, kdy naše země byla v područí nacistického Německa. Během okupace v letech 1939 aţ 1945 byl trest smrti často udělován. Nacisté měli problémy s převáţením českých odsouzenců k trestu smrti na území tehdejšího Německa. Sekyrárna v Dráţďanech nepostačovala stále narůstajícímu počtu odsouzených a doprava do vzdálenějších míst celý proces jenom zdrţovala a prodraţovala. Proto nacistické ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o zřízení sekyrárny

21

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti v Československu. Dostupné z WWW: .

23

v Praze na Pankráci. Provoz gilotiny byl zahájen 5. dubna 1943, kdy bylo vykonáno prvních pět poprav. Postupně jich přibývalo aţ na konečný počet 1079 osob. Poprava gilotinou byla podle nacistů rychlá, levná, spolehlivá a díky hluku, který ji provázel, i dostatečně odstrašující. Po druhé světové válce nastalo v Československu období tzv. retribuce. (retributio – vrácení, odplata). Podle Benešových dekretů bylo zvláštními mimořádnými soudy na krajské úrovni (tzv. lidové soudy) za válečné zločiny do roku 1948 odsouzeno k smrti více neţ 730 lidí (to je 60% z celkového počtu lidí popravených v letech 1918-1989). Velmi kruté rozsudky těchto soudů byly často motivovány touhou po pomstě. Jednalo se o nestandardní řešení problému, jak potrestat nacistické zločince, kolaboranty a zrádce. Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948) bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Přibliţně 50 % jich bylo německé národnosti, 35 % Čechů a Slováků a 15% jiných národností. Tragické období našich národních dějin tvoří politické procesy, které následovaly po únoru roku 1948 a rozsudky smrti, které z nich vzešly. Politická vraţda byla jedním z prostředků jak zlikvidovat politického protivníka a jak zastrašit společnost. Jejich cílem bylo upevnit narůstající komunistickou moc. Politickým procesům často předcházely rafinované a často dlouhou dobu připravované provokace Státní bezpečnosti, jejichţ cílem bylo vytipovat a zlikvidovat jakékoliv náznaky opozice vůči komunistickému reţimu. Následovaly kruté výslechy spojené s mučením, jejichţ účelem bylo vynutit si doznání, ačkoliv obvinění byla od počátku připravená a vykonstruovaná.

22

Na těchto procesech se

podíleli poradci ze Sovětského svazu. Za vlády prezidenta Klementa Gottwalda v letech 1948 - 1953 bylo popraveno 237 lidí, z toho 190 pro politické zločiny. Ve své funkci udělil prezident Gottwald milost pouze 17 lidem. Nejznámějším z popravených v politických procesech byla Milada Horáková, národně socialistická politička, oběšená v roce 1950 (Příloha č. 2). V procesu se Slánským a dalšími bývalými stranickými špičkami bylo popraveno 11 osob. V této době také mnoho lidí zemřelo v důsledku krutých podmínek ve věznicích a komunistických koncentračních táborech. V tomto případě se nejedná o trest smrti v pravém slova smyslu.

22

LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s.17-22

24

Za vlády prezidenta Antonína Zápotockého (1953 - 1957) bylo popraveno 94 lidí, za vlády Antonína Novotného v letech 1957 - 1968 osmdesát sedm lidí a za vlády Gustáva Husáka (1975 - 1989) třicet osm lidí.23 Do roku 1954 se popravovalo oběšením na venkovních prostranstvích. Šibenici vlastnila kaţdá krajská věznice. Trest vykonával jeden kat a dva pomocníci z řad občanů. Od roku 1954 došlo k centralizaci poprav do Prahy a osoby odsouzené k absolutnímu trestu bývaly eskortovány do Ústavu nápravných zařízení v Praze – Pankráci, kde byly umístěni ve zvláštním oddělení. Samotné popravy začaly být vykonávány ve zvláštní místnosti – popravčí cele na nově nainstalovaném zařízení, které bylo bez dřevěných součástek. Popravčí byl zařazen mezi občanské zaměstnance ministerstva vnitra.24 V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici, jeţ byla součástí Charty 77, ţádající zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku. Petice byla adresována Federálnímu shromáţdění a byla podepsána mnohými známými osobnostmi např. Václav Havel, Karel Kyncl, Jaroslav Seifert a další. Poslední poprava na území Česka byla vykonána 2. února 1989, kdy byl popraven Vladimír Lulek, poslední poprava na území Slovenska byla vykonána 8. června 1989 v Bratislavě, kdy byl usmrcen Štefan Svitek. Za dobu trvání Československa bylo k trestu smrti odsouzeno 1217 lidí (z toho 61% za retribuční trestné činy, 21 % za politické trestné činy a 18 % za kriminální trestné činy). Tyto údaje nezapočítávají období německé okupace. Příloha č. 3 uvádí přehled provedených poprav v Československu za období od 9.5.1945 do 31.12.1989 a za jaké trestné činy byl absolutní trest udělen. Mezi popravenými v tomto období byly i ţeny (Příloha č. 4) Dne 1. července 1990 zrušila Česká a federativní republika zákonem č. 175/1990 Sb. trest smrti. V roce 1991 byl také zakázán ústavně v Listině základních práv a svobod. Kromě ústavněprávního zákazu se Česká republika zavázala k nepouţívání trestu smrti ratifikací Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy v roce 1992.

23

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti v Československu. Dostupné z WWW: . 24 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s. 23-25

25

1.2.3 Postoje odpůrců trestu smrti

Argument o neodvolatelnosti „Není těţké oddělit duši od těla, ale není snadné vrátit ţivot do mrtvého těla“ – Mušarrif-udin, 1258 Odpůrci trestu smrti argumentují tím, ţe vţdy existuje moţnost popravy nevinného člověka. Mylné a chybné rozsudky provázejí trestní právo jiţ od jeho počátku. Skutečný počet justičních omylů není znám. Ze zkušenosti však víme, ţe k chybným rozsudkům dochází i v současnosti, takţe se dá předpokládat, ţe by k justičním omylům docházelo i nadále. Příloha č. 5 uvádí konkrétní případ justičního omylu, který se stal roku 1947 v Mandchestru. Argument justičního omylu25 v posledních letech nabírá výrazně na síle. Například revize rozsudků v USA při pouţití nových vědeckých metod, především analýzou DNA, prokázaly značný počet justičních omylů, případně vyvrátily jediné existující důkazy pro vinu odsouzených ve značném mnoţství případů, a to včetně takových, kde byli obţalovaní odsouzeni k trestu smrti. Argument o nehumánnosti a krutosti „Zabití lidské bytosti je tak děsivý, zhoubný a nenapravitelný čin, ţe na vraha se nedá dívat jinak neţ s hrůzou – i kdyby tím vrahem byl stát.“ – Henry Schwarzschild, Americký svaz pro občanské svobody, 1981 Odpůrci tvrdí, ţe se jedná o vraţdu na úrovni státu, který se dopouští stejného činu jako odsouzený. Trest smrti je „nemravný“. Stát nemá právo na ţivot svých občanů, spíše má povinnost jejich ţivoty ochraňovat. Proto je správné, aby byl trest smrti zrušen, případně aby nebyl obnoven. Argument o diskriminaci26 – tvrdí, ţe chudí a negramotní lidé nejsou schopni se dostatečně bránit v soudním procesu, jako tomu je v případě bohatých a mocných. Americký soudce Thurgood Marshall napsal: 25

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti v Československu. Dostupné z WWW: . 26 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506

26

„Je rovněţ evidentní, ţe břemeno absolutního trestu padá na chudé, negramotné a neprivilegované členy společnosti. Jsou to právě chudí a příslušníci menšin, kdo jsou nejméně schopni pozvednut hlas na protest proti absolutnímu trestu. Jejich neschopnost z nich dělá oběti sankce, před níţ unikají bohatší, lépe hájené a stejně vinné osoby. Pokud se bude absolutní sankce pouţívat jen proti ztraceným a opuštěným členům společnosti, zákonodárci se spokojí s udrţováním státu guo, protoţe změna by na tento problém upozornila a zvedl by se veřejný zájem. Nevědomost je zvěčněná, apatie se stává její společnicí, a tak jsme se dostali do dnešní situace. Provedené statistiky v roce 1988 v USA vypovídají o sociální charakteristice obyvatel cel smrti. Ze všech, kteří čekali na popravu, bylo 40 % černochů, převáţně chudých, kteří si nemohli dovolit soukromého advokáta a byli odkázáni na obhájce, jehoţ jim přidělil stát. Argument o ochraně systému trestní spravedlnosti - uvádí, ţe právě zákony o absolutním trestu jsou na překáţku spravedlivému výkonu spravedlnosti. Projednávání hrdelního zločinu s sebou přináší určité vzrušení a drama. Procesy bývají pečlivě sledovány médii. Výběr poroty trvá několik dnů. Kaţdá vznesená námitka či právní otázka vyţaduje rozsáhlou diskusi, protoţe případná chyba by měla nenapravitelné důsledky. Mezi známé české odpůrce trestu smrti patřil T.G. Masaryk. V rozhovoru s Karlem Čapkem Masaryk řekl27: „Těţká byla pro mne otázka trestu smrti;stálo mě mnoho nocí, kdyţ jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým kříţkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiku zločinů a zejména vraţd po celou dobu, ale nevidím, ţe by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraţdy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, ţe je odstrašující, ale ţe v něm je mravní expiace: vzít člověku ţivot je bezpráví tak strašlivé, ţe můţe být usmířeno jen výkupným stejně těţkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraţdou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při kaţdém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyţaduje. Ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, ţe trest smrti je ve shodě s metafyzickým uznáním hodnoty lidského ţivota. Věřím a čekám, ţe bude zrušen vzdělaností obyvatelstva, souhlasem nás všech.“ 27

FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 1999. s.

27

1.2.4

Postoje příznivců trestu smrti

„Kdyby byl trest smrti, zůstalo by naţivu více lidí“ – Nancy Reaganová, 1982 (503) Argument o odplatě – patří mezi nejčastější argumenty příznivců trestu smrti. Trestný čin se odčiní odpovídajícím trestem se stejným účinkem. Odplata ve smyslu vzájemného vyrovnání, to znamená „ţivot za ţivot“. Zabití zločince má demonstrovat spravedlnost, ţe společnost zločin odsoudila. Alt poznamenává, ţe se jedná o zvláštní situaci „kdy se velikost zločinu zabití člověka vyvaţuje zabitím člověka, kdy se posvátnost a nedotknutelnost lidského ţivota má dokazovat právě zničením lidského ţivota“.28 Zastánci tohoto argumentu tvrdí, ţe vrah, únosce a násilník si jako zvrhlá a opovrţeníhodná lidská bytost zaslouţí zemřít.29 Jedná se princip trestu „oko za oko, zub za zub“. Argument odstrašení – patří mezi další časté argumenty. Pachatele trestného činu je třeba zbavit ţivota, aby byli zastrašeni další potencionální pachatelé od spáchání stejného trestného činu. Proto se dříve popravy konaly na veřejných místech, aby účinek byl o to silnější. Tento argument se zpochybňuje tím, ţe většina vraţd je spáchána v afektu, pod vlivem alkoholu nebo drog nebo ze strachu před odhalením činu, tedy v případě, kdy se rozumu zmocní extrémní emoce. Člověk v takových situacích a stavech není schopen logicky uvaţovat. Trest smrti se také míjí účinkem u zločinů spáchaných lidmi s extrémně labilní psychikou nebo duševně postiţeným člověkem.30 Bylo zjištěno, ţe trest je účinným odstrašujícím prostředkem pro ty, kdo nemají predispozici k páchání trestné činnosti, je však pochybným odstrašujícím prostředkem pro ty, jeţ ke kriminalitě inklinují. Odstrašujícím účinkem trestu smrti se zabývala celá řada studií, které nejsou schopny prokázat, ţe trest smrti odstrašuje pachatele.31

BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 25 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506 30 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 16 31 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506 28

29

28

Ekonomický argument

32

-

ve prospěch trestu smrti hovoří to, ţe poprava je

mnohem levnější, neţ ţivit vězně po zbytek jeho ţivota ve vězení. Proti trestu smrti se však vţdy podává odvolání, a to bývá velmi drahé. Kaţdá kvantifikační expertiza ekonomického argumentu prokazuje, ţe kvůli dodatečným odvoláním a dalším procedurálním pojistkám, která ústava vyţaduje v hrdelních případech, vyjde trest smrti daňové poplatníky podstatně dráţ neţ doţivotní vězení. Argument o ochraně společnosti (pojistka) – trest smrti je nezbytný, aby se vrahovi zabránilo v dalších útocích na společnost. Proti této myšlence stojí názor, ţe stejného cíle lze dosáhnout i doţivotním vězením. Potvrdilo se, ţe u omilostněných vrahů se projevuje menší míra recidivismu, neţ u jiných pachatelů.33 Tímto trestem se provede nejlepší prevence, popravený zločinec bude zaručeně zneškodněn. Přijmutím účelu pojistky předpokládáme neomylnost lidských úsudků a rozsudků a neschopnost státu zajistit bezpečnost. Jde o určitý způsob předjímané sebeobrany, volí se tedy mezi smrtí vraha a jeho potenciální budoucí obětí. Chybí však jistota, ţe vrah v budoucnu ještě někoho zabije. Z hlediska etického se jeví tato myšlenka pojistky jako pochybná, neboť se na základě nedokonalosti lidského vědění a bytí přijímá legitimita trestu smrti. Opodstatněné by to bylo v tom případě, kdyby bylo nebezpečí recidiv příliš velké, coţ se ovšem ukázalo jako nepravdivé.34 Zásady humanity národního a mezinárodního práva zakazují popravovat duševně nemocné. Jako adekvátní moţnost, jak jim zabránit v opakování páchání deliktů, se jeví zavřít je do vězení nebo jiného, podobného zařízení. Pokud je tedy stát přesvědčen to tom, ţe můţe tímto opatřením ochránit společnost před „nemocnými“ recidivisty, proč by nemohla být tato moţnost přiměřená i pro „normální“ zločince. Dají se tím vyloučit justiční omyly.35 Trest smrti jako lidská oběť- ritualizace a sakralizace (získání posvátnosti) exekucí ukazuje na existenci charakteru oběti trestu smrti. V průběhu procesu se vyţadovalo zachovávání mlčení, aby si akt zachoval nápravnou sílu. V některých případech se 32

INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506 33 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.507 34 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 24 35 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 25

29

popravovaný koupal, oblékal do čistého. Připomíná to staré očistné rituály: „Člověk se musí zbavit pozemské nečistoty, aby byl hoden objevit se před boţstvem“. Dále se vyţaduje, aby odsouzenec šel na popravu ochotně a dobrovolně. Projevy odporu, protesty a tvrzení o nevině jsou zakázány. Za největší provinění se povaţuje pokus zločince o sebevraţdu. Tomuto chování zabraňují drobná ochranná opatření. Lidská oběť by byla k ničemu, pokud by její odchod nebyl spojen s dobrovolným a radostným obětováním se. Lidská oběť měla také ochránit společnost před hněvem bohů. Skutečný význam lidské oběti spočíval také v sociálně-psychologickém účinku. Poprava umoţňovala otevřít ventil všem úzkostem, pocitů viny a obecně všem pocitům nelibosti ve společnosti, které se stávaly neúnosnými. Při popravě se popustila uzda i všem potlačovaným a zakázaným agresivním pohnutkám existujícím v podvědomí lidí vůči členu společnosti za pomoci dovoleného a beztrestného způsobu. Tyto sociálně-psychologické potřeby jsou indicií jak za pomoci smrti „obětního beránka“ odstranit pocit kolektivní viny, strachu a úzkosti. Lidské oběti byly postupně potlačovány neochotou zabíjet, pokračující emancipací veřejného vědomí, avšak duševní potřeby, k uspokojení projekce viny, a obětním beránkovi, z lidí nevymizely.36 O tom, jak těţké je souhlasit nebo nesouhlasit s trestem smrti vypovídá následující ukázka z kníţky o toleranci známého českého cestovatele Jiřího Hanzelky, který procestoval takřka celý svět. Jste – takhle uprostřed Evropy na konci druhého tisíciletí, pro trest smrti?37 Na Vaši otázku neumím odpovědět prostým ano – ne. Myslím, ţe kaţdé lidské společenství má právo – a dokonce povinnost – chránit ţivoty svých členů. A nemá právo tolerovat jejich ohroţování. Kdyţ někdo zaviní smrt člověka náhodně, svou nedbalostí, lehkomyslností nebo v hnutí mysli, kdy není schopen kontrolovat své konání, společnost ho musí potrestat. Ale nemá právo brát mu ţivot. „Oko za oko“ není to, čím bychom se měli řídit takhle uprostřed Evropy na konci druhého tisíciletí. Kdyţ ale terorista zavraţdí s rozmyslem a podle dlouhodobého plánu nevinné lidi, kdyţ si podnikatel objedná vraţdu věřitele nebo konkurenta, kdyţ někdo vraţdí za peníze nebo pro kořist z loupeţe, kdyţ chorobný pedofil utýrá a zabije bezbranné dítě, udělá to 36 37

BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 31 HANZELKA, Jiří. O toleranci. 1. vyd. Liberec : PRIMUS, 1999. s. 14

30

znovu, kdykoli se mu to hodí, pokud mu v tom společnost nezabrání jednou provţdy. V takových případech nejde o trest, ale o rozhodnou obranu ohroţených lidí. Myslím, ţe právě tudy vede neodvolatelná hranice tolerance lidského společenství. Mám pocit, ţe humanistické snaţení nás staví před volbu: koho chránit? Zločince, nebo jeho potenciální oběť? Obojí nelze, jedno vylučuje druhé. Musíme mít odvahu zvolit, protoţe zvolit musíme, nemáme-li připravit o ţivot další nevinné lidi. Dovolte mi k trestu smrti poznámku. Za první republiky, jak známo, v Československu absolutní trest existoval. A diskutovalo se, má-li být zachován nebo ne. Karel Čapek řekl v kruhu svých přátel: Myslím, že trest smrti by měl být zrušen už také z toho důvodu, že být katem není zaměstnání pro člověka. K tomu skoro nemám co dodat. Je známo ţe TGM probděl nejednu noc, kdyţ měl neodvolatelně rozhodnout o ţivotě nebo smrti odsouzence. Rozsudek smrti podepsal, teprve kdyţ si byl jist, ţe tím chrání ţivot proti smrti. Víme, jak by se Karel Čapek díval na trest smrti, kdyby s námi proţil i zbývající dvě třetiny dvacátého věku? Kdyby byl nucen protrpět ještě šedesát let stupňovaného násilí a nevídané brutalizace vztahů mezi lidmi a národy? Kdyby byl musel s námi oţelet desítky milionů obětí druhé světové války a další desítky milionů mrtvých v koncentračních a likvidačních táborech černých a rudých a všelijak asijsky kropenatých diktatur.

1.2.5 Legislativa Právní kodexy se formulovaly uţ se vznikem prvních států. V zákoně je poprvé trest smrti uvedený v babylonském Chammurabiho zákoníku z 18. století př. n. l., který kodifikoval 25 hrdelních zločinů. Zde poprvé hovoříme o trestu smrti jako o institutu, který je schválen státem. První odkaz na boţské oprávnění popravy najdeme v Bibli: „Kdokoli by vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho: neboť k obrazu svému učinil Bůh člověka.“38 Přičemţ jedno z přikázání bible praví – nezabiješ, ovšem je zde míněno bezdůvodné zabití nevinného člověka. Dále v této části autorka uvede důleţité právní předpisy týkající se trestu smrti v období rakouské monarchie, v jejímţ područí se nacházela i dnešní Česká republika. Pro 38

LYONS, Lewis. Historie trestu : Justiční tresty od dávných dob po současnost. s.155

31

tuto kapitolu bylo čerpáno z knih Zločin a trest a Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně vydal roku 1787 Josef II. Feudální tresty jako bití, vypalování cejchů, pranýř zůstaly zachovány. Vznikla však zásada úměrnosti mezi společenskou nebezpečností deliktu a přísností trestu. Především byl zrušen trest smrti v řádném řízení, pouţit mohl být jen ve výjimečných případech. Po Josefově smrti byl dekretem z 2. ledna 1795 absolutní trest opět zaveden, a to pro velezradu nebo pokus o ni. V roce 1803 byl v monarchii kromě Uher zaveden Západohaličský trestní zákoník, který vyšel česky ve Vídni roku 1804 pod názvem Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těţkými policejními přestupky. Delikty byly rozděleny na zločiny a přestupky. Zločiny se trestaly buď smrtí (oběšením) nebo ţalářem. Ukončila dlouhou éru krutých feudálních trestů a stala se základem pro moderní principy trestního práva a řízení. Jejím přepracováním vznikl v roce 1852 nový trestní zákoník - Zákon 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který rozlišuje zločiny, přečiny a přestupky. Pro příklad jsou uvedeny vybrané paragrafy: § 12 Hlavní druhy zločinů Trestem zločinů jest smrt zločincova nebo přidrţení ho v ţaláři. § 13 Způsob trestu smrti Trest smrti vykonává se provazem. § 73 Vzbouření Dojde-li to při srocení z jakéhokoliv podnětu povstalém vzpurnosti proti napomenutí, které bylo od úřadu napřed učiněno, a spojením prostředků skutečně násilných tak daleko, ţe ku zjednání pokoje a pořádku uţíti třeba moci mimořádné, pak jest tu vzbouření, a dopouští se toho zločinu kaţdý, kdo se takého srocení zúčastnit. § 74 Trest a) při stanném právu: Nastane-li potřeba učiniti vzbouření přítrţ stanným právem, jest předepsán trest smrti podle ustanovení v zákoně o řízení trestním obsaţených.

32

b) Mimo stanné právo: Mimo případ stanného práva odsouzeni buďtéţ pobuřovatelé a náčelníci k trestu těţkého ţaláře od deseti aţ do dvaceti let, a jeli úklad velmi zlomyslný a nebezpečný, doţivotně. Ostatní spoluviníci potrestáni buďtéţ však zlomyslnost a účastenství větší, od pěti a do deseti let. § 136 Trest vraţdy dokonané a) Na pachatele, zjednatele a přímého účastníka. Pro kaţdou vraţdu dokonanou má nejen vrah sám, nýbrţ i ten, kdo ho snad k ní zjednal nebo při samém vykonání vraţdy ruku svou vztáhl anebo způsobem činným spolupůsobil, potrestán býti smrtí. § 141 Trest na loupeţné zabití Jednali-li se při podnikání loupeţe s člověkem nějakým tak násilně, ţe z toho nastala jeho smrt, mají pro zabití všichni, kdoţ k usmrcení spolupůsobili, potrestáni býti smrtí. § 166 Ţhářství Zločinu ţhářství se dopustí ten, kdo něco předsevezme, z čehoţ podle jeho úkladu na cizí majetnosti poţár vzejíti má, byť i oheň nebyl vyšel, nebo ţádné škody nebyl způsobil. § 167 Trest Trest na to vyměřen buď podle následujícího rozdílu: a) kdyţ oheň vzešel a člověk nějaký, jak to ţhář předvídati mohl, přišel tím o ţivot; anebo kdyţ oheň způsoben byl zvláštním srocením, jeţ směřovalo ku plenění, tresce se to smrtí b) kdyţ pachatel vícekrát neţ jednou, buď na téţe věci, nebo na věcech rozličných oheň zaloţil, a oheň i jen jednou vzešel; nebo c) kdyţ oheň vzešel a pohořelému z toho povstala znamenitá škoda; téţ i d) kdyţ pachatel vícekrát neţ jednou, ale po kaţdé bez účinku oheň zakládal, potrestán budiţ těţkým ţalářem doţivotním; Trestní zákon doplnily časem další právní normy. Trest smrti se tedy ukládal za zločiny velezrady, veřejného násilí zlomyslným uškozením na cizím majetku, zlomyslným činěním nebo opominutím za okolností zvlášť nebezpečných, za zločiny dokonané vraţdy, loupeţné vraţdy a ţhářství. V této době se trest smrti prováděl oběšením, v době stanného právo přicházelo v úvahu zastřelení.

33

Tyto výše uvedené delikty, za které se ukládal trest smrti, byly zákonem č.134/1885 rozšířeny o delikt: „zúmyslné nebezpečí pro majetek, zdraví nebo ţivot jiného pouţitím třeskavých látek jako prostředků trhacích, byla-li tím způsobena smrt některého člověka a mohl být tento výsledek pachatelem předvídán“. Po vzniku samostatného Československa zůstal základem trestního práva rakouský trestní zákoník č. 117/1852, přizpůsobený republikánskému zřízení, který časem doplnily další právní předpisy reagující na aktuální potřeby státu. Zákon č. 91/1934 Sb. z. a n. o ukládání trestu smrti a o doţivotních trestech Národní shromáţdění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1- 1) Namísto trestu smrti uvedeného v zákoně uloţí soud trest těţkého ţaláře (káznice) doţivotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závaţné, ţe by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. § 3 – 1) Byl-li obviněný uznán vinným zločinem, na který zákon stanoví trest smrti, budiţ v řízení před soudy porotními po závěrečných řečech stran k otázce trestu a před tím neţ se porotní soudní sbor odebéře k poradě o rozsudku, konáno společné tajné sečtení porotního soudního sboru s porotou za přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto sedění je kaţdý porotce oprávněn, nikoliv však povinen, vysloviti se o tom, jaký trest by měl býti uloţen obviněnému, a uvést důvody svého mínění. Projevy porotců buďtéţ zapsány do poradního protokolu. § 7 – 1) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodl, ţe odsouzenému milost neudílí. V době okupace v letech 1939 – 1945 působily v českých zemích dva právní systémy – německý a protektorátní. Protektorátní trestní právo ovlivnil německý trestní zákoník, ale také rozhodnutí říšské vlády a říšského protektora. Trestní sazby byly velmi přísné a i za nedbalostní delikty následoval v mnoho případech trest smrti. Dekret presidenta republiky č. 16/1945, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (retribuční dekret). Tento dekret rozdělil nepromlčitelné trestné činy na zločiny proti státu, osobám, majetku a udavačství. Trestní sazby byly vysoké, od 5-20 let, po doţivotní těţký ţalář aţ po trest smrti.

34

Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky ukládal trest smrti za trestné činy proti státu, konkrétně za velezradu a vyzvědačství v době branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky a dále za trestné činy proti vnitřní bezpečnosti státu – vraţdy nebo úmyslné zabití ústavních činitelů. Trestní zákon č. 86/1950 Sb. nahradil trestní zákon z roku 1852 a zrušen byl k 1.1.1962. Novelizován byl zákony č. 63/1956 Sb. a 68/1957 Sb. § 18 Druhy trestů 1) Hlavními tresty jsou: a) trest smrti b) odnětí svobody c) nápravné opatření § 29 Trest smrti 1) Trest smrti se vykoná oběšením, v době zvýšeného ohroţen vlasti můţe být vykonán zastřelením. 2) Místo trestu smrti stanoveného v zákoně uloţí soud trest odnětí svobody na doţivotí nebo na 15-25 let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele neb k závaţnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný. 3) Těhotné ţeně nelze uloţit trest smrti. Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon § 29 Výjimečný trest 1) Trest smrti můţe soud uloţit jen za trestný čin, u něhoţ to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, ţe stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zavrţeníhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku mimořádné mimořádně vysoký a a) uloţení trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, nebo b) není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody do patnácti let. 2) Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, můţe soud uloţit trest smrti za podmínky, ţe takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroţeny bojové akce nebo zvýšenou měrou ohroţena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.

35

3) Místo trestu smrti můţe soud uloţit trest odnětí svobody nad patnáct aţ do dvaceti pěti let, jestliţe povaţuje takový trest ke splnění účelu trestu za dostatečný. 4) Trest smrti nelze uloţit těhotné ţeně ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku. § 30 1) Vedle trestu smrti lze uloţit pouze trest propadnutí majetku. 2) Trest smrti se vykoná oběšením, za branné pohotovosti státu můţe být vykonán zastřelením. § 179 Obecné ohroţení 1) Kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, ţe způsobí poţár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo kdo obecné nebezpečí zvýší anebo ztíţí jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody na tři léta aţ osm let. 3) Odnětím svobody na dvanáct aţ patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu. § 219 Vraţda Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset aţ patnáct let nebo trestem smrti. Dále bylo moţno uloţit trest smrti za trestné činy vojenské např. porušování povinností sluţby při obraně vzdušného prostoru, zbabělost před nepřítelem, nesplnění bojového úkolu, vydání bojových prostředků nepříteli. Dne 1. července 1990 zrušila Česká a slovenská federativní republika zákonem č.175/1990 Sb. trest smrti, a připojila se tak do té doby ke čtyřiceti státům, které odstranily tento způsob trestu.

36

2 PRAKTICKÁ ČÁST Autorka se bude v praktické části bakalářské práce zabývat výsledkem šetření z dotazníků, zda respondenti souhlasí s trestem smrti nebo ne a jaké jsou jejich důvody pro toto rozhodnutí. Dílčím cílem praktické části bakalářské práce bude zjistit, zda se liší názor starší generace od mladší. Respondenti jsou rozděleni do dvou skupin – studenti střední školy a senioři. Pro toto šetření byli osloveni respondenti ze Střední školy sluţeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu a klienti Domova důchodců ve Sloupu v Čechách. Respondenti byli posuzováni podle několika základních hledisek. Za prvé podle pohlaví, dále dle věku, dosaţeného vzdělání a místa pobytu. Jako základní metoda byl pouţit dotazníky, ve kterých respondenti vyjádřili svůj názor na trest smrti. Dále uvedli i argumenty, které je k tomuto přesvědčení vedly. Jako další metoda byl zvláště u skupiny seniorů pouţit rozhovor. Ten byl pouţit zvláště u seniorů, kteří mají problémy s písemným vyjádřením a svůj názor mohou lépe vyjádřit verbálně.

2.1. Cíl praktické části Cílem praktické části bakalářské práce bude pomocí dotazníkového šetření analyzovat názor respondentů na existenci trestu smrti.

2.2 Stanovení předpokladů Předpoklad č. 1 Lze předpokládat, ţe většina respondentů nebude s existencí trestu smrti souhlasit. Předpoklad č. 2 Lze předpokládat, ţe názor dvou generací na trest smrti bude rozdílný. Předpoklad č. 3 Lze předpokládat, ţe názory lidí z vesnic a menších obcí budou rozdílné od názorů lidí z velkých měst. 37

2.3 Prostředí šetření Domov důchodců Sloup v Čechách Domov se nachází v barokním zámku ve Sloupu v Čechách (dříve majetek hraběcího roku Kinských), který je nově upraven pro kvalitní a poklidný ţivot seniorů se specifickými potřebami. Zařízení disponuje od začátku roku 2007 pouze jedno a dvoulůţkovými pokoji se základním moderním vybavením (postel, skříň, stůl, křeslo, noční stolek). Kapacita zařízení je 80 lůţek (60 domov pro seniory, 20 domov se zvláštním reţimem), péče je poskytována 24 hodin denně. Jedná se o příspěvkovou organizaci, jehoţ zřizovatelem je Liberecký kraj. Klienti domova důchodců jsou rozděleni do 5 skupin - oddělení B (alkoholici), D (klienti trpící Alzheimerovou chorobou), E, F, G. Kaţdé oddělení má své vlastní zázemí, i potřebnou sociální a zdravotní péči. Cílové skupiny uţivatelů: Domov pro seniory

-

občané, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního nebo plného invalidního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, jeţ jim nemůţe být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou sluţbou nebo jinými sluţbami sociální péče,

-

občané z Libereckého kraje; občany z jiných regionů přijímáme v případě, ţe zde mají sociální kontakty nebo příbuzenské vazby,

-

občané, jejichţ nepříznivý zdravotní stav omezuje převáţně či úplně jejich schopnost sebeobsluhy a vyţadují pravidelnou pomoc při hlavních, nebo všech ţivotních úkonech; téţ jsou přijímáni občané s pohybovým omezením, či zcela imobilní klienti,

-

občané s psychiatrickou diagnózou, jejichţ stav je stabilizovaný a kteří neohroţují sebe ani své okolí,

-

přijímáni jsou téţ senioři postiţení Alzheimerovou chorobou nebo jinými typy demence, jejichţ stav je stabilizovaný a kteří vyţadují zvýšenou péči na oddělení zvláštní ošetřovatelské péče

38

Domov se zvláštním režimem – oddělení B

Muţi od 50 let věku v plném invalidním nebo starobním důchodu v nepříznivé sociální situaci, trpící alkoholismem a takovými psychickými poruchami, které neomezují klienta v dodrţování „Pravidel bydlení“. Klienti, kteří nejsou a nebyli závislí na drogách mimo alkoholu. Klienti, kteří se léčili, nebo léčí z alkoholismu a jsou odhodláni pracovat se svojí závislostí v souvislosti s individuálním plánem a smlouvou o poskytování sluţby. Klienti, kteří nejsou odkázáni při své mobilitě na pomoc druhé osoby. Klienti, kteří potřebují v rámci zlepšení svého stavu vykonávat samoobsluţné aktivity a pracovní terapii. Střední škola služeb a cestovního ruchu Varnsdorf Střední škola sluţeb a cestovního ruchu Varnsdorf, se sídlem Bratislavská 2166, Varnsdorf, je příspěvková organizace, která je řízena radou Ústeckého kraje ze dne 28.11.2001. Škola nabízí 

střední odborné studium, např. obor kuchař – číšník, kadeřnice, rekondiční a sportovní masér, krejčí,



střední odborné studium s maturitou, obor – kosmetické sluţby, podnikání, hotelnictví (lázeňství a wellness, řízení hotelového provozu), cestovní ruch (průvodce CR, management CR, turistické sluţby), ekonomika a podnikání (mezinárodní obchod, podniková ekonomika, pojišťovnictví a bankovnictví), veřejnosprávní činnost (sociální sluţby, státní správa), informatika v ekonomice (podnikatelská sféra, státní správa), bezpečnostně právní činnost, modelářství a návrhářství oděvů,



speciální školství – kuchařské práce, stavební práce, práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních (pečovatelské práce),



vysokoškolské studium ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem nabízí obor doplňkové pedagogické studium, sociálně pedagogická asistence, a s Vysokou školou obchodní studium v Praze obor cestovní ruch,



rekvalifikační kurzy – podnikání a účetnictví, zaučený zedník, kadeřnice, zaučená šička, údrţba budov, pracovník v sociálních sluţbách, obsluha osobního počítače, hospodyňka, kosmetické sluţby, hotelnictví a turismus.

39

Škola má tři dislokovaná pracoviště. Disponuje moderně vybavenými učebnami pro teoretickou i praktickou výuku. Škola se svými ţáky pořádá módní přehlídky, gastronomické akce, soutěţe a výstavy, sportovní akce, jezdí na exkurze a výlety. V současné době studuje na této škole v denním i dálkovém studiu cca 1100 studentů. Jejich vzdělání zajišťuje 106 pedagogů. V tomto počtu jsou započítáni i učitelé odborných výcviků.

2.4 Použité metody Při vypracování praktické části byla pouţita metoda dotazníku (Příloha č. 6,7). V tomto případě se jednalo o dva typy dotazníků, neboť šetření probíhalo u dvou skupin – studenti, senioři. Dotazník určený seniorům byl v úvodní části rozšířen o údaje týkající se osobních údajů – dosaţené vzdělání, vykonávaná profese. Cílem bakalářské práce bylo zjistit názor respondentů na trest smrti. Z tohoto důvodu se první otázka soustředila na názor, zda má trest smrti existovat a následující otázky vyplynuly dle odpovědi na první otázku. Druhá otázka se týkala argumentu pro souhlasný postoj k trestu smrti – proč má existovat trest smrti a třetí otázka byla určena pro nesouhlasné stanovisko – proč nemá existovat trest smrti. Jako další metoda byl pouţit rozhovor, který volně vyplynul při vyplňování dotazníku a diskusi o trestu smrti a jeho cílem bylo zjistit, čím je ovlivněn názor respondentů na trest smrti. Nejednalo se o řízený rozhovor. Metodou pro získání dat pro výzkum bylo dotazování, technikou sběru dat byl vlastní dotazník a rozhovor. Při práci se seniory byl většinou zvolen individuální přístup a vyplňování dotazníků probíhalo v soukromí respondenta. Na rozdíl od studentů, kteří dotazníky vyplňovali hromadně ve třídě za přítomnosti pedagoga. Poté následovala diskuse na téma trestu smrti, kde studenti prezentovali a obhajovali své názory.

2.5 Charakteristika zkoumaného vzorku Výzkumný vzorek tvořily dvě odlišné skupiny respondentů. Jednalo se o skupinu studentů střední školy a skupinu seniorů. Šetření probíhalo v měsících leden a únor roku 2010.

40

Studenti Studenti byli vybráni ze Střední školy sluţeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu. Jednalo se o studenty tří studijních oborů – maturitní obor cestovní ruch, maturitní obor informatika, učební obor kosmetička. Jednalo se o studenty ve věku od 16 – 20 let. Výše uvedení respondenti pocházejí z různých společenských vrstev. Nejedná se tedy o názorově jednolitou skupinu, respondenti se liší jak rodinným prostředím, tak sociálním zázemím. Senioři Respondenti z řad seniorů byli vybráni z Domova důchodců Sloup v Čechách, neboť toto zařízení se nachází v místě bydliště autorky, která zde při studiu vykonávala ve třetím ročníku studia odbornou praxi. Čtrnáct respondentů z domova důchodců tvořili klienti oddělení B, kde se nachází protialkoholní skupina se zvláštním reţimem určená pro muţe od 50 let v plném invalidním nebo starobním důchodu, kteří mají zájem pracovat na své závislosti na alkoholu. Jedenáct respondentů bylo z řad klientů domova pro seniory. 5 respondentů bylo osloveno z řad pedagogických učitelů Střední školy sluţeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu. Šetření bylo provedeno u 30-ti respondentů z kaţdé skupiny. Tabulka č. 2 – rozloţení respondentů dle pohlaví a skupiny Muži Ženy Celkem četnost % četnost % Studenti 30 7 23% 23 77% Senioři 30 21 70% 9 30% Celkem 28 32 60 47% 53% Graf č. 2 – zastoupení respondentů dle pohlaví a skupiny

25 20 15 Muži četnost 10

Ženy četnost

5 Ženy četnost 0

Muži četnost Studenti

Senioři

41

Tabulka č. 2 ukazuje poměr zastoupení muţů a ţen ve zkoumaném vzorku respondentů. Celkově se jednalo o zastoupení 47 % muţů a 53 % ţen. Jak je zřejmé z grafu č. 2 u seniorů byl větší počet muţů - 70% (tj. 21 z 30), naopak u studentů převaţovaly ţeny – 77% (23 z 30). Větší počet muţů u seniorů byl zapříčiněn tím, ţe mezi respondenty byli klienti oddělení B, kam jsou umísťováni pouze muţi. Větší zastoupení ţen u skupiny studentů vyplývá ze zvoleného studijního oboru – cestovní ruch, kosmetička, který studují především ţeny. Celkový věkový průměr všech respondentů je bezpředmětný, neboť výzkum byl zaměřen na dvě specifické věkové skupiny. Průměrný věk studentů byl 18,03 roku, průměrný věk seniorů byl 66,90 roku. Mezi seniory byly i tři muţi, kteří nedosáhli 60-ti let věku. Jednalo se o klienty domova se zvláštním reţimem (oddělení B – alkoholici), neboť kritériem pro přijetí na toto oddělení je muţ starší 50 let. Tabulka č. 3 – místo původu respondentů Celkem VM SM M V 30 Studenti 0% 37% 40% 23% 30 Senioři 3% 40% 27% 30% Celkem 2% 38% 33% 27% 60 Legenda č. 1 – VM = velké město, SM = střední město, M = městečko, V = vesnice

Tabulka č. 3 podává podrobný přehled o procentuelním zastoupení místa původu respondentů jak celkově, tak i dle jednotlivých skupin. Nejvíce studentů z výzkumného vzorku pochází z městečka, nejvíce seniorů pochází ze středního města. Graf č. 3 – místo původu respondentů 45% 40% 35% 30%

VM

25% 20%

SM

23

M

20

15%

16

10% 5%

1

0%

Legenda 2 – VM = velké město, SM = střední město, M = městečko, V= vesnice

42

V

Graf č. 3 prezentuje celkový přehled míst, odkud respondenti pocházejí. Nejvíce respondentů pochází ze středního města (23), dále z městečka (20) a z vesnice (16). Pouze jeden respondent pochází z velkého města. Většina respondentů zkoumaného vzorku pochází ze středního města. Je to z větší části dáno tím, ţe Domov důchodců Sloup v Čechách má spádovou oblast Liberecký kraj, kde se v podstatě kromě Liberce velká města nevyskytují. Ve své většině jde o občany, kteří zde proţili větší část svého ţivota. Pouze jeden respondent pochází z velkého města. Jde o pana Svobodu, který se přistěhoval za svou manţelkou do jejího bydliště a po její smrti byl umístěn v Domově důchodců ve Sloupu v Čechách. Totéţ je charakteristické i pro skupinu studentů. Většina jich pochází ze středního města nebo městečka. Dosah školy kopíruje Liberecký a Ústecký kraj. Graf č. 4 – přehled dosaţeného vzdělání seniorů

4 13%

8 27%

7 23%

základní četn.

so četn. 11 37%

sm četn. vš četn.

Legenda ke grafu č. 3 – so = střední odborné, sm = střední s maturitou, vš = vysokoškolské

Výše uvedený graf č. 4 ukazuje podíl vzdělání seniorů. Největší skupinou jsou respondenti se středním odborným vzděláním. Je to zřejmě důsledek toho, ţe v době kdy získávali vzdělání, bylo celorepublikově preferováno takzvané učňovské školství. S většinou absolventů tohoto vzdělání bylo počítáno do výroby, do továren, atp. V podstatě se jednalo o „tvorbu dobrých řemeslníků“. Druhou největší skupinou jsou lidé, kteří mají pouze vzdělání základní, tzn., ţe absolvovali pouze povinnou školní docházku. Je to tedy skupina s nejniţším vzděláním. Z této skupiny se rekrutuje většina respondentů z oddělení se zvláštním reţimem v domově důchodců. Třetí největší skupinou byli lidé, kteří dosáhli 43

maturitního vzdělání. Dnes bychom řekli úplné střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Lidé s tímto vzděláním (např. průmyslová škola) byli většinou vyuţívání jako tzv. středně technické kádry. Dosaţení středoškolského studia bylo předpokladem pro studium na vysoké škole. Vysokoškolského studia dosáhla nejmenší část respondentů. Jednalo se o ještě pracující pedagogy - důchodce, kteří jsou zaměstnanci na plný či částečný úvazek ve škole, na které bylo prováděno šetření k otázce trestu smrti. V souhrnu lze tedy konstatovat, ţe v uvedeném vzorku respondentů byly převáţně zastoupeny dělnické a jim příbuzné profese. Dosaţenému vzdělání odpovídají i celoţivotně vykonávaná zaměstnání respondentů. Jednalo se například o skláře, řidiče, zámečníky, obráběče kovů, mistry, zemědělské pracovníky, účetní a pomocné dělníky.

2.6 Interpretace dat Tabulka č. 4 – přehled odpovědí na 1. otázku „Má či nemá existovat v ČR trest smrti?“ celkem Studenti senioři četnost % četnost % četnost % 24 40% rozhodně má 15 50% 9 30% 21 35% spíše má 12 40% 9 30% 9 15% spíše nemá 2 7% 7 23% 5 8% rozhodně nemá 1 3% 4 13% 1 2% nevím 0 0% 1 3% Celkem 30 100% 30 100% 60 100%

Jak vyplývá z uvedené tabulky č. 4, celkem se pro trest smrti vyjádřilo 75% respondentů. V tomto údaji jsou zahrnuty v součtu odpovědi na otázku „rozhodně má“ a „spíše má“. Tyto odpovědi byly sloučeny z důvodu zjednodušení a ozřejmění výsledku. Jde o součet obou hlavním skupin respondentů tj. studentů a seniorů. Překvapivé bylo zjištění, ţe existenci trestu smrti schvaluje větší procento studentů neţ seniorů. Dalo by se předpokládat, ţe právě mladí lidé budou mnohem více nakloněni určitému sociálnímu a humanistickému cítění a nebudou vyţadovat ve své převáţné většině absolutní trest. Naopak senioři, kteří prošli obdobím totalitních reţimů a byli spíše vychováni k určité nesmiřitelnosti, se ukázali jako lidé, kteří trest smrti schvalují procentuelně méně neţ studenti. Jde zřejmě o důsledek jejich negativních zkušeností s jiţ zmíněnými totalitními reţimy a odráţí strach z moţnosti zneuţití státní moci. Mnohem menší skupina respondentů jak z řad studentů, tak i seniorů preferuje zákaz výkonu a existence trestu smrti. Dále z výsledků vyplývá, ţe názory dvou generací se liší. Zatímco ve skupině studentů souhlasí s trestem smrti 90 % příslušníků mladé generace, mezi seniory dosáhl 44

tento názor pouze 60 %. Z tohoto ale současně vyplývá, ţe obě skupiny většinově trest smrti schvalují. V reálných číslech s trestem smrti nesouhlasí pouze 3 studenti, zatímco ve skupině seniorů s trestem smrti nesouhlasí 11dotázaných. Graf č. 5 – přehled odpovědí na 1. otázku „Má či nemá existovat v ČR trest smrti?“ 25

20 rozhodně má 24

15

spíše má spíše nemá

21 10

rozhodně nemá

nevím 9

5

5

1

0

Graf č. 5 znázorňuje četnost jednotlivých odpovědí na první otázku. Graf č. 6 - porovnání odpovědí studentů a seniorů na 1. otázku 16

15

14 12 12

10

9

9

8

7

Studenti

6

senioři

4 4 2 2

1

1 0

0 rozhodně má

spíše má

spíše nemá

rozhodně nemá

nevím

Graf č. 6 porovnává výsledky odpovědí na první otázku mezi skupinami studentů a seniorů. Je zde vidět procentuelní rozdíl v názorech obou skupin. Jak jiţ bylo výše 45

uvedeno, studenti mnohem více preferují razantnější a tvrdší přístup při trestání závaţných trestných činů neţ senioři. Jeden respondent z řad seniorů se k dané problematice nevyjádřil s tím, ţe ho daná problematika nezajímá. Tabulka č. 5 – četnost a poměr souhlasných argumentů pro trest smrti celkem Studenti Senioři četnost % četnost % četnost % 11 24% adekvátní trest 7 26% 4 22% zabránění opakování 5 11% činu 3 11% 2 11% 5 11% prevence zločinnosti 2 7% 3 17% 15 33% smrt za smrt 10 37% 5 28% 6 13% ochrana společnosti 3 11% 3 17% 3 7% ekonomické hledisko 2 7% 1 6% 0 0% jiný názor 0 0% 0 0% Celkem 27 100% 18 100% 45 100%

Tabulka č. 5 ukazuje poměr a četnost jednotlivých zdůvodnění souhlasu s trestem smrti. Z tabulky vyplývá, ţe u obou skupin převaţuje názor, ţe za způsobenou smrt, je adekvátním trestem zase jenom smrt pachatele (33%). Je nutné si uvědomit, ţe zde nehovoříme o zabití, ale o skutečně závaţných trestných činech např. vraţdy. Na druhém místě převaţuje argument adekvátního trestu za zvlášť závaţné trestné činy (24%). Dalšími argumenty u obou skupin respondentů byly ochrana společnosti (13%), prevence zločinnosti (11%) a zabránění opakování trestných činů (11%). Respondenti se ztotoţňovali s předloţenými argumenty a jiné názory neuvedli. Graf č. 7 – četnost souhlasných argumentů pro trest smrti 16 14 adekvátní trest

12

zabránění opakování činu

15

10

8

prevence zločinosti

11

smrt za smrt ochranna společnosti

6 4 2

0

ekonomické hledisko 5

5

6

jiný názor 3 0

46

Graf č. 7 přehledně znázorňuje výše uvedené závěry vyplývající z tabulky č. 4 Graf č. 8 – porovnání souhlasných argumentů mezi dvěmi skupinami 12 10 10 8

7

6

5

4 4

3

3 2

3 3

2

2

2

Studenti 1 0 0

Senioři

0

Graf č. 8 znázorňuje poměr souhlasných argumentů mezi dvěma skupinami respondentů. Jak jiţ bylo výše konstatováno, převaţuje argument smrt za smrt, dále adekvátní trest, prevence zločinnosti, ochrana společnosti, zabránění opakování činu a v neposlední řadě respondenti argumentují ekonomickým hlediskem. Tabulka č. 6 – poměr a četnost záporných argumentů trestu smrti u obou skupin celkem Studenti Senioři četnost % četnost % četnost % 7 50% justiční omyl 1 33% 6 55% 1 7% nehumánní 1 33% 0 0% 4 29% dostačují jiné tresty 1 33% 3 27% 0 0% zastaralost trestu 0 0% 0 0% 1 7% nemá vliv na kriminalitu 0 0% 1 9% 1 7% jiný názor 0 0% 1 9% Celkem 3 100% 11 100% 14 100%

Tabulka č. 6 znázorňuje poměr a četnost jednotlivých nesouhlasných argumentů s trestem smrti. Znázorněny jsou celkové výsledky respondentní skupiny, ale i výsledky v jednotlivých skupinách. V obou skupinách byl nejčastěji uváděn argument moţnosti justičního omylu. 47

Jeden respondent se neztotoţnil s předloţenými argumenty proti trestu smrti a uvedl jiný názor, ţe trestem smrti se nic nevyřeší. Graf č. 9 – četnost zastoupení záporných argumentů proti trest smrti 7 6 justiční omyl

5

nehumánní

7 4

dostačují jiné tresty

3

zastaralost trestu 4

nemá vliv na kriminalitu

2 1

1

1

jiný názor 1

0 0

Graf č. 9 zobrazuje četnost zastoupení záporných argumentů proti trestu smrti v celkovém přehledu. Graf č. 10 – porovnání záporných argumentů mezi dvěmi skupinami 7 6 6 5 4 3 3 2

Studenti 1

1

1

1

1

1 0

0 0

0

48

0

0

Senioři

Graf č. 10 zobrazuje porovnání záporných argumentů proti trest smrti mezi studenty a seniory. U studentů je ve stejném poměru zastoupen argument justičního omylu, nehumánního trestu a dostatečnost jiných trestů. U seniorů je s velkou převahou zastoupen argument existujícího rizika justičního omylu. Dále respondenti argumentují, ţe jako trest postačují jiné tresty neţ trest smrti. Zastoupen je zde i argument o tom, ţe trest smrti nemá vliv na kriminalitu ve společnosti. Během rozhovoru se seniory při vyplňování dotazníku a diskusí mezi studenty bylo zjištěno, ţe jejich názor na trest smrti vychází pouze z jejich vlastního přesvědčení. Ţádný z respondentů neměl osobní zkušenosti z blízkého okolí s tímto trestem. Právě sekundární oběti trestného činu bývají radikálními zastánci trestu smrti a ve smrti pachatele vidí spravedlivou odplatu za ztrátu blízké osoby, se kterou se jen velmi těţko vyrovnávají. Názor na trest smrti je dán rozumovou úrovní kaţdého jedince, která je ovlivněna vzděláním, sociálním prostředím, ve kterém ţije. Velký vliv na názor lidí mají i média, jejichţ informacemi je člověk neustále obklopen. Centrum pro výzkum veřejného mínění39 provedlo v květnu 2009 opakovaný výzkum s cílem zjistit, zda lidé souhlasí s existencí trestu smrti či nikoliv (příloha č. 8). Z výsledků je patrné, ţe s trestem smrti souhlasilo 62% dotázaných respondentů. Dále bylo provedeno porovnání výsledků výzkumů k existenci trestu smrti za období od listopadu 1992 do října 2009.

39

KUNŠTÁT, Daniel . Centrum pro výzkum veřejného mínění [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Postoje občanů k trestu smrti. Dostupné z WWW: .

49

Graf č. 11 – přehled výsledků výzkumů za období 1992-2009

Z grafu č. 11 vyplývá, ţe nejvíce příznivců trestu smrti bylo v letech 1992 a 1994, a to 76% dotázaných respondentů. V průběhu devadesátých let tento podíl klesal a svého minima dosáhl v 2002, kdy s existencí absolutního trestu souhlasilo 56% oslovených lidí. V posledních letech zastává názor, ţe by měl trest smrti existovat, zhruba 62 % občanů ČR. Ačkoliv s trestem smrti souhlasila v daném období vţdy nadpoloviční většina dotázaných, počet odpůrců roste. Ze 13% v roce 1992 stoupl počet aţ na 31% v roce 2009. Zároveň klesl počet lidí, kteří k tomuto tématu nezaujali ţádné stanovisko, tzn., ţe odpovídali „nevím“. Nejvíce jich bylo v roce 2002, nejméně v roce 2008. Výsledky provedeného šetření v rámci bakalářské práce víceméně korespondují se závěry výzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění. Vţdy souhlasila nadpoloviční většina dotázaných respondentů z řad občanů ČR s trestem smrti. Výsledky šetření autorky se nejvíce přiblíţily výsledkům Centra pro výzkum veřejného mínění z let 1992 a 1994, kdy s trestem smrti souhlasilo 76% dotázaných.

50

2.7 Shrnutí praktické části V praktické části provedla autorka na základě analýzy dotazníků šetření ke zjištění názoru respondentů k existenci trestu smrti a jejich argumenty pro jejich rozhodnutí. Pro účel šetření byli vybráni respondenti zastupující dvě věkové kategorie. Zkoumaný vzorek tvořila skupina studentů Střední školy sluţeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu a klienti Domova důchodců ve Sloupu v Čechách. Zkoumaný vzorek se skládal z 60 dotazníků – 30 ze skupiny studentů a 30 ze skupiny seniorů.

Byla představena obě zařízení, jejich

dislokace a účel, pro který byly zřízeny. Dále byla provedena charakteristika zkoumaného vzorku. Většina studentů byli ţáci čtyřletého studijního oboru s maturitou – jednalo se o obor cestovní ruch a obor informatika. Vzorek seniorů se skládal z klientů oddělení se zvláštním reţimem domova důchodců a klientů domova důchodců. Část respondentů z řad seniorů tvořili pedagogové v důchodovém věku s vysokoškolským vzděláním ze Střední školy sluţeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu. Získané údaje byly z důvodů přehlednosti uspořádány do tabulek a pro lepší názornost zobrazeny v grafech. Celkem se šetření zúčastnilo více ţen neţ muţů (poměr 32:28). Jinak tomu bylo ve skupině seniorů, kde převaţovali muţi (70 %), coţ bylo dáno tím, ţe část oslovených respondentů z domova důchodců byli klienti oddělení se zvláštním reţimem, kde pobývají pouze muţi. U skupiny studentů převládal počet ţen (77%), coţ bylo ovlivněno studijním oborem, kde šetření probíhalo. Jednalo se o studijní obor cestovní ruch, informatika a kosmetička. Jedná se o obory, o které je větší zájem ze strany dívek neţ chlapců. Průměrný věk respondentů činil u skupiny studentů 18,06 roků, u seniorů 66,9 roků. Celkový průměrný věk nebyl pro neúčelnost zjišťován. Většina respondentů pocházela ze středního města a městečka, při součtu 71 %. Pouze jediný respondent pocházel z velkého města. Dosaţené vzdělání bylo zjišťováno pouze u skupiny seniorů. Nejčastěji byli zastoupeni respondenti s dosaţeným středním odborným vzděláním (37%), dále se základním vzděláním (27%). Vysokoškolského vzdělání dosáhlo 13% respondentů tj. 4 lidé. 51

Šetřením bylo zjištěno, ţe většina dotázaných respondentů souhlasí s existencí trestu smrti a povaţují jej za spravedlivý trest za spáchání zvlášť závaţných trestných činů. 75% respondentů souhlasilo s trestem smrti, 23% respondentů nesouhlasilo s tímto trestem a 2% tvořila odpověď jednoho respondenta, který se k otázce nedokázal vyjádřit. U skupiny studentů souhlasilo s trestem smrti 90 % dotázaných, u seniorů 60 % respondentů. Jako souhlasný argument pro existenci trestu smrti respondenti uvádějí odplatu „smrt za smrt“, adekvátní trest za zvlášť závaţné trestné činy a ochranu společnosti. Odpůrci trestu smrti argumentovali především moţností justičního omylu a tím, ţe ostatní tresty jsou dostačující. Bylo zjištěno, ţe názor respondentů vychází z vlastního přesvědčení, nejedná se o osobní zkušenost. Na závěr bude autorka prezentovat data ve vztahu ke stanoveným předpokladům. Předpoklad č. 1 - Lze předpokládat, ţe většina respondentů nebude s existencí trestu smrti souhlasit. Tento předpoklad se neprokázal. Naopak z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe s trestem smrti souhlasí většina respondentů, konkrétně 75%. Předpoklad č. 2 - Lze předpokládat, ţe názor dvou generací na trest smrti bude rozdílný. Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe názory dvou generací se různí, ale přesto u obou skupin nadpoloviční většina s trestem smrti souhlasila. Předpoklad č. 3 - Lze předpokládat, ţe názory lidí z vesnic a menších obcí bude rozdílný od názorů lidí z velkých měst. Tento předpoklad nebylo moţno ověřit, neboť pouze jeden respondent pocházel z velkého města.

52

3 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala nejen trestem smrti, jeho historickým vývojem jak ve světě, tak i v České republice, ale především postojem společnosti k tomuto trestu. Jejím cílem bylo přiblíţit velmi diskutovanou problematiku spojenou s trestem smrti a rovněţ zjistit názor vybrané skupiny respondentů na existencí trestu smrti. Práce byla rozdělena na dvě části. V první, teoretické části práce, se autorka nejdříve zabývala trestem obecně, jeho účelem, funkcí. Byly zmíněny základní teorie trestu, které se během vývoje utvořily. Dále se autorka zaměřila na trest smrti. Cílem teoretické části bylo poskytnout ucelený pohled na problematiku trestu smrti od jeho historických počátků aţ do současnosti, a to nejenom ve světě, ale i v České republice. V této části byly dále uvedeny argumenty jak zastánců trestu smrti, tak i jeho odpůrců. Cílem praktické části bylo za pomoci dotazníkového šetření zjistit názor respondentů na existenci trestu smrti. Šetření bylo zaměřeno na dvě věkové skupiny studenti a senioři. Výsledky šetření mezi oběma skupina byly porovnány. Bylo provedeno ověření stanovených předpokladů. Z dotazníkového šetření v počtu šedesát dotazníků (30 v kaţdé skupině) bylo zjištěno, ţe 75% dotázaných respondentů souhlasí s existencí trestu smrti. Názory studentů a seniorů se mírně liší, a to tak, ţe senioři poţadují trest smrti v menší míře neţ studenti. Dále byly v praktické části zjišťovány argumenty „pro“ a „proti“ trestu smrti. Nejčastějším argumentem pro trest smrti byla odplata „smrt za smrt“. Odpůrci trestu smrti uvedly jako nejčastější argument moţnost justičního omylu. Šetřením bylo zjištěno, ţe názor respondentů na trest smrti je z části ovlivňováno jejich sociálním prostředím, vzděláním, ţivotními zkušenostmi. Nezanedbatelný je také vliv médií, která ve velké míře prezentují zvláště závaţné trestné činy a vytvářejí tak negativní postoj obyvatelstva k jejich pachatelům. V návrhu opatření doporučuje autorka prohloubit a zpopularizovat celospolečenskou osvětu, která by měla upozornit na negativní dopady trestu smrti na společnost s akcentem na jeho nehumánnost, neefektivitu a neposlední řadě i ekonomickou náročnost.

53

4 NÁVRH OPATŘENÍ Faktory, ovlivňující v Česku postoj veřejnosti k trestu smrti jsou různé. Lze konstatovat nízkou úroveň právního vědomí a deformované chápání morálních a etických hodnot. Je zde dlouholetá tradice vynášení a vykonávání rozsudku trestu smrti. Postoj veřejnosti je ovlivněn vysokým nárůstem násilné kriminality. Je paradoxem, ţe zrušení trestu smrti usnesením parlamentu ze dne 1. července 1990 posílilo ve společnosti touhu po jeho zavedení. Dá se tedy říci, ţe kladný postoj k trestu smrti je v široké veřejnosti hluboce zakořeněn. Z toho ovšem vyplývá, ţe stát při rozhodování o této zásadní otázce nemůţe respektovat názor veřejnosti. Dochází tedy k určitému rozevření pomyslných nůţek mezi potřebami státu a míněním obyvatelstva. Zde vzniká prostor pro cílené ovlivnění společnosti ţádoucím směrem – tj. docílit toho, aby převáţná část jejich členů trest smrti začala odmítat. Tohoto poţadavku lze nejlépe docílit širokou osvětou obyvatelstva. Zde je třeba vhodnou formou vytrvale a trpělivě obyvatelstvu vysvětlovat, nehumánnost trestu smrti, zdůraznit faktory, které vedou k ovlivnění mínění jednotlivých skupin obyvatelstva a dále ukazovat na známých případech moţnost justičního omylu. Justiční omyly jsou co do názornosti při působení na obyvatelstvo velmi vděčné téma. Dá se prakticky ukázat na příkladech, které se skutečně staly, ţe i přes vyspělý právní systém můţe k takovým případům dojít, a také k nim dochází. Nevratnost vykonaného rozsudku smrti a tedy nemoţnost napravení spáchané křivdy na údajném pachateli a jeho rodině je velmi silným argumentem pro zrušení trestu smrti. Osvěta by se měla týkat hlavně sdělovacích prostředků, které na negativním postoji k trestu smrti mají svou nezpochybnitelnou vinu. Z důvodů atraktivity a prodejnosti svých informací se zaměřují takřka výhradně na popularizaci trestných činů, u kterých je zřejmé, ţe je společnost odsuzuje. Jde samozřejmě o popularizaci trestných činů několikanásobných vraţd, zabití a zneuţívání dětí, starých a bezmocných lidí atp. Stát by měl docílit toho, aby osvěta působila kladně. To znamená, aby se stát zaměřil na informace o nehumánnosti trestu smrti, o tom, ţe se vlastně jedná o působení na nejniţší lidské pudy, a ţe člověk 21. století by měl zohledňovat ne princip oko za oko, zub za zub, ale naopak by měl upřednostnit humánní přístup, který je ostatně trendem ve většině zemí Evropy. Ta od trestu smrti odstoupil jak z důvodu humanity, tak i z důvodu jeho negativních aspektů. Osvětu je třeba cílit na různé věkové skupiny. Nelze předpokládat radikální změnu myšlení u věkově starších skupin obyvatelstva. Starší lidé 54

bez ohledu na vzdělání jiţ mají své názory vytvořeny a jsou většinou méně přístupni k jejich změnám. Je třeba zaměřit osvětovou činnost zvláště na mladší skupiny obyvatelstva. Ta by jiţ měla začít na základních školách. Tato problematika by měla být začleněna do osnov občanské nauky. Průřezově by měla prostupovat celým vzdělávacím procesem mladého člověka. Témata jako trest smrti v mezinárodním kontextu, mezinárodní statistiky, druhy výkonu trestu a vědecké výzkumy o odstrašujícím účinku trestu smrti. Byly by vysvětlovány politické, morální a filozofické aspekty trestu smrti a jeho trestně právní alternativy. Mladí lidé jsou mnohem přístupnější k humanitnímu cítění. V neposlední řadě díky svým malým ţivotním zkušenostem jsou ochotni o daném tématu více přemýšlet a přijmout argumenty protistrany. Je jím také bliţší prosazování lidských práv a svobod. Pokud by tato problematika byla řešena komplexně, např. formou jiţ zmíněné občanské nauky, byl by zde velmi široký prostor pro ţádoucí změnu názoru na trest smrti.

55

5 PŘEDHLED POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ BESTOVÁ, Cornelie C. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. 178 s. ISBN 80-85765-56-X. ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její moţnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 244 s. ISBN 978-80-7380-138-0. FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 1999. 463 s. ISBN 80-86182-91-6.. HANZELKA, Jiří. O toleranci. 1. vyd. Liberec : PRIMUS, 1999. 46 s. ISBN 80-85625-98-9. INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. 796 s. ISBN 80-85605-30-9. KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doţivotí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. 92 s. ISBN 80-210-1197-1. LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. 296 s. ISBN 80-86621-09-X. LYONS, Lewis. Historie trestu : Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. vyd., 2004. 190 s. ISBN 80-7352-021-4. MEZNÍK, Jiří, KALVODOVÁ, Věra, KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně - Právnická fakulta, 1995. 75 s. ISBN 80-210-1248-X. NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné I. obecná část. 3. vyd. Praha : Kodex, 1996. SÍGL, Miroslav . Co víme o smrti. 1. Praha : Epocha s.r.o., 2006. 416 s. ISBN 80-87027-11-6. UHLÍK, Jan. Historie věznění a vězeňství v Čechách: Osudy význačných vězněných osobností, proţité ve významných dobách zemí českých, viděné se zřetelem k vývoji českého vězeňství. 1. vyd. Praha : Institut vzdělávání Vězeňské sluţby ČR, studijní materiál 2006. 319 s.

56

Časopisy: SCHONBERGER, Lena. O vině a trestu. Moje psychologie. 2009, roč. 4, č. 6, s. 4447. Internetové zdroje: Amnesty International [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Světový den proti trestu smrti – zastavte popravy nezletilých. Dostupné z WWW: . Domov důchodců Sloup v Čechách [online]. 2003 [cit. 2010-03-15]. Základní informace. Dostupné z WWW: . JUDR. JEDLIČKA, Jaroslav. Muzeum policie [online]. 2009 [cit. 2010-03-22]. Olga Hepnarová. Dostupné z WWW: . KUNŠTÁT, Daniel. Centrum pro výzkum veřejného mínění [online]. 2009 [cit. 2010-0404]. Postoje občanů k trestu smrti. Dostupné z WWW: . Praţský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW: . Střední škola sluţeb a cestovního ruchu [online]. 2001 [cit. 2010-03-22]. Dostupné z WWW: . Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti v Československu. Dostupné z WWW: . Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti. Dostupné z WWW: .

Noviny: Počet poprav v USA letos prudce klesl. Mladá fronta DNES. 19.12.2009, roč. XX, č. 295, s. A5.

57

6 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Trest smrti ve světě Příloha č. 2 – Proces s Miladou Horákovou Příloha č. 3 – Tresty smrti v Československu od 9. 5. 1945 do 31. 12. 1989 Příloha č. 4 – Olga Hebnarová Příloha č. 5 – Případ Rowland Příloha č. 6 – Dotazník pro studenty Příloha č. 7 – Dotazník pro seniory Příloha č. 8 – Postoj občanů k trestu smrti

58

Příloha č. 1

TREST SMRTI VE SVĚTĚ

Trest smrti ve světě (2009): zrušen pro všechny delikty zrušen pro zločiny nespáchané za speciálních okolností (válečný stav) zrušen v praxi uplatňován za některé trestné činy

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti. Dostupné z WWW: .

I

Příloha č. 2 Proces s Miladou Horákovou Proces s Miladou Horákovou patří nesporně mezi ty justiční vraţdy, na které se nezapomíná. Představme si jeho hlavní aktérku. Narodila se 25. prosince 1901 v Praze a po studiu práv pracovala v Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Roku 1929 vstoupila do Čs. národně socialistické strany a po boku E. Plamínkové působila také v ţenském hnutí. V letech německé okupace se stala odbojářkou (Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme), po několikaletém „pobytu „ na Pankráci a v Terezíně byla odsouzena k osmiletému vězení. Po válce se prosadila do ústředního výboru své strany, byla zvolena poslankyní Národního shromáţdění, stála v čele Rady čs. ţen, zastávala funkci místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů. V roce 1948 se po pokusu ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny o sebevraţdu a tragickém skonu Jana Masaryka vzdává bez zdůvodnění poslaneckého mandátu a odchází do ústraní. Chápe, ţe sama rozjetý komunistický vlak nezastaví. O emigraci neuvaţuje, domnívá se, ţe časem přece jen demokracie opět zvítězí. Schází se s přáteli a politickými partnery, diskutuje s nimi o aktuální situaci. V září byla však zatčena, jejímu manţelu Bohuslavu Horákovi se podařilo emigrovat. Naši vyšetřovatelé ve spolupráci se sovětskými poradci připravili monstrproces s „vedením záškodnického spiknutí Horáková a spol.“. Pod zkratku „a spol.“ náleţeli JUDr. Josef Nestával, JUDr. Jiří Hejda, Františka Zemínová, František Přeučil, Jan Buchal, Antonie Kleinerová, JUDr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra, JUDr. Zdeněk Peška, Vojtěch Dundr, JUDr. Bedřich Hostička a JUD. Jiří Kříţek. S Miladou Horákovou to byla tedy skupiny třinácti lidí. Paradoxem jistě je, ţe se někteří spolu seznámili teprve těsně před soudem. Dne 31. května 1950 byl zahájen v soudní budově na Pankráci proces podle sovětského vzoru. Měl obrovskou publicitu, přenášel jej rozhlas, podrobné zprávy přinášel denní tisk, komunistická strana neúnavně organizovala podpisy několika tisíc rezolucí s poţadavkem těch nejpřísnějších trestů. Ty byly ostatně jiţ připraveny. Ţaloba vinila skupinu Milady Horákové vesměs z velezrady a z vyzvědačství. Proces trval celkem devět dní, po obţalovaných přišli na řadu svědci, dokazování listinným a jiným materiálem, posléze dostali slovo znalci z bezpečnosti a zpravodajství. Osmého června vyhlásil Státní

II

soud rozsudky. Čtyři tresty smrti, čtyřikrát trest těţkého ţaláře na doţivotí, ostatní si měli pobýt ve vězení 15-28 let. Všichni se odvolali, avšak marně. Odsouzení k trestu smrti poţádali o milost. Tu Klement Gottwald u třech případů okamţitě zamítl, u Milady Horákové přece jen zaváhal. Intervenovaly za ni významné organizace z řady evropských i zámořských měst, jednotlivců jmenujme alespoň A. Einsteina, B. Rusella, W. Churchila. Prezident ovšem zaváhal jen chvilku. Dne 27. června 1950 byl na pankrácké šibenici nejprve popraven Záviš Kalandra, pak následovali Oldřich Pecl a Jan Buchal. Po nich šla smrti vstříc Milada Horáková. Umírala se slovy: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluj tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám, přeji vám to, přeji vám…“ Dopovědět nestihla. Ve snaze ukázat šíři záškodnického spiknutí bylo vykonstruováno pětatřicet následných procesů, na lavici obţalovaných zasedlo 639 osob. Státní soud vynesl deset trestů smrti, 48 trestů těţkého ţaláře na doţivotí, součet dalších trestů ve vězení činil 7830 let.

FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 1999. s. 403 - 405

III

Příloha č. 3

Tresty smrti v Československu od 9. 5. 1945 do 31. 12. 1989 Rok 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 celkem

vražda

podle retribuč. dekretů

2

98 361 258 20 1

8 6 4 9 21 13 6 8 5 13 6 6 6 10 7 7 4 8 4

velezrada

souběh velezrady a vyzvěd.

souběh velezrady a vraždy

ostatní trestné činy 1 3

11 18 26 9 9 4 2

8 23 16 28 5 4 4

3 10 10 16 11 4 3

1 3 2 1

2 1

2 1 1

1

1 5 3 1 5 1 1 3 4

1

2 3 1 5 3 1 2 194

739

83

90

IV

57

13

celkem 98 361 261 23 31 58 59 64 47 25 15 8 7 16 8 7 6 10 7 7 4 8 4 0 0 0 1 5 3 1 5 1 0 1 4 4 0 2 3 1 5 3 1 0 2 1176

Příloha č. 4

Olga Hepnarová Narozena 30. 6. 1951 - popravena 12. 3. 1975 v Praze

Olga Hepnarová úmyslně najela 10. července 1973 nákladním autem Praga RN na tramvajové nástupiště s úmyslem usmrtit co nejvíce lidí. Následkem jejího činu zemřelo 8 lidí a dalších 11 bylo těţce zraněno. Byla popravena dne 12. března 1975. "Váţení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti případnému zneváţení mého činu, také jako poukázání na to, ţe jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy... Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí. Budu souzena a potrestána". (Z dopisu O. Hepnarové ze dne 7. 7. 1973) O tři dny později odeslala Olga Hepnarová dopis redakcím Svobodného slova a Mladého světa. Téhoţ dne svůj slib také splnila. Kolem 13.45 hod. vjela vypůjčeným nákladním automobilem v Praze 7 na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové), na úsek chodníku před domem č. 9., slouţící jako stanice tramvaje. V té době čekalo na tramvaj přibliţně 25 lidí. Jen shodou náhod nebyl počet obětí mnohem vyšší. Motivem jejího jednání byla nenávist ke společnosti. Rozsáhlým vyšetřováním byla vyloučena verze o selhání řidičky nebo vozidla, stejně jako motiv politický. Hepnarová pocházela z dobře situované rodiny. Její otec byl bankovní úředník, matka zubní lékařka. V základní škole se výborně učila. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím. Pak následovaly potíţe s navázáním jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Jak uvedla, celý svět se jí stal nepřítelem. V červnu 1964 se pokusila o sebevraţdu léky. Rok se léčila v psychiatrické léčebně. "Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné. A protoţe společnost je tak velký suverén, ţe není schopna sama sebe obslouţit, bývá někdy souzena soukromě... Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím." (Z dopisu O. Hepnarové ze dne 7. 7. 1973) Hepnarová jednala chladnokrevně a promyšleně. Kdyţ přijela k místu, kde chtěla spáchat svůj čin, zjistila, ţe ve stanici stojí tramvaj a nebyl tu pro její záměr dostatečný počet lidí. Proto místem pouze projela. O několik minut později se vrátila a svůj záměr dokončila. "Nepřekáţely zde ţádná auta ani tramvaje, cesta byla zkrátka volná. V tom okamţiku jsem se rozhodla, ţe právě teď to provedu. Strhla jsem řízení doprava na chodník, zde jsem V

řízení vyrovnala a jela jsem po chodníku, vjela jsem do hloučku lidí a přejíţděla je." (z výpovědi obviněné) Přestoţe měla Hepnarová velmi zkušeného obhájce, vůbec s ním během přípravného řízení a soudu nespolupracovala. Nelitovala svého činu, prohlašovala se za duševně normální, u soudu se snaţila přednést řeč své obţaloby vůči společnosti. "Jestliţe má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec má to svědomí ničit společnost." "Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky". "Po činu u mě nastalo určité uvolnění a spokojenost, ţe se mi plánovaný akt msty vydařil." (Výňatky z výpovědi obviněné) Dne6. dubna 1974 uznal Městský soud v Praze Olgu Hepnarovou vinnou z osminásobné vraţdy podle paragrafu 219 a odsoudil ji k trestu smrti. Hepnarová rozsudek přijala. Z podnětu její matky bylo provedeno odvolací řízení u Nejvyššího soudu ČSR, který rozsudek potvrdil. Vzhledem k absolutnímu trestu musel celý případ přezkoumat Nejvyšší soud ČSSR. Soud překvalifikoval jednání Olgy Hepnarové z trestného činu vraţdy podle § 219 trestního zákona na trestný čin obecného ohroţení podle § 179 trestního zákona. Gustáv Husák, který v té době zastupoval prezidenta republiky Ludvíka Svobodu, zamítl 3. března 1975 ţádost matky Olgy Hepnarové o milost pro její dceru. "Trestu smrti se nebojím a přijímám ho..." (Slova Olgy Hepnerové po vynesení rozsudku, která několikrát zopakovala). Olga Hepnarová byla popravena 12. března 1975 v praţské věznici na Pankráci. Z popravy měla šílený strach. Kladla fyzický odpor a nakonec musela být na popraviště dovlečena. "Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objíţděla Štrosmajerák, aţ tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, ţe si dodala kuráţ a napálila do nich dodávkou. Neţ jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, ţe mi toto mé řemeslo zhnusila. Proto jsem proti trestu smrti." (slova kata, který popravoval O. Hepnarovou, tak jak je zachytil B. Hrabal

Citace: JUDR. JEDLIČKA, Jaroslav. Muzeum policie [online]. 2009 [cit. 2010-03-22]. Olga Hepnarová. Dostupné z WWW: .

VI

Příloha č. 5 Případ Rowland Dne 17. února 1947 byl v Manchestru oběšen Walter Graham Rowland, obviněný z toho, ţe v noci z 19. na 20. října 1946 utloukl kladivem jemu známou prostitutku Olive Balchinovou. Rowland trval aţ do posledního momentu na své nevině a vyslovil také ve svém důstojném závěrečném slovu před soudem i ve svých dopisech na rozloučenou přání, aby byla jednoho dne jeho nevina prokázána. Toto přání splnil Silverman jasnou a věcnou analýzou tohoto případu. Rowlandowa obţaloba se opírala hlavně o tři, jak se později ukázalo, velmi vágní výpovědi svědků, které si odporovaly i mezi sebou navzájem. Pan MacDonald vypovídal, ţe dne 19. Října odpoledne prodal Rowlandovi smrtící zbraň, tedy kladivo. Rowlanda označil za tmavovlasého člověka v bílé košili s bílým límečkem. Druhá svědkyně, paní Copleyová, uvedla, ţe v kritický den mezi 10. a 11. hodinou obsluhovala Rowlanda, oběť a ještě jednu další ţenu. Pan Mercer, třetí svědek, tvrdil, ţe potkal Rowlanda kolem půlnoci na rohu ulice v blízkosti místa vraţdy, kdyţ se tento bavil s obětí. Všichni tři svědkové tvrdošíjně trvali na své identifikaci Rowlanda. Jejich výpovědi však vůbec nejsou nenapadnutelné. Před konfrontací s Rollandem podávali všichni tři svědkové rozdílné popisy jeho osoby. Popisy se shodovaly v jediném, ţe je Rowland tmavovlasý. Po konfrontaci museli připustit, ţe je Rowland blonďák. Vysvětlovali to tím, ţe musel mít Rowland v kritický den vlasy natřené brilantinou. To však bylo nenapadnutelně odmítnuto. Rowlandova matka, která uvedla, ţe Rowland nikdy pomádu na vlasy nepouţíval. Pan Macdonald popisoval Rowlanda jak člověka velmi bledého, s úzkým obličejem. Číšnice uváděla, ţe to byl muţ svěţího vzhledu, pan Mercer popisoval Rowlanda jako člověka s plným, kulatým obličejem. Stejně tak se lišily popisy Rowlandovy košile, kterou měl na sobě a balíčku, který nesl. Podrobné šetření tedy ukázalo, ţe o výpovědích tří svědků značně pochybovat. Odborný posudek, který měl prokázat Rowlandovu přítomnost na místě činu, nakonec hovořil spíš v jeho prospěch. Ředitel Ústavu soudního lékařství v Prestonu uvedl, ţe na Rowlandově vestě byly nalezeny šedé vlasy, které byly stejné konzistence jako vlasy oběti. Dále nalezl na Rowlandově kapesníku malou stopu krve a stopu krve na jeho botách, jakoţ i cihelný prach v jeho kalhotových záloţkách, který se shodoval s cihelným prachem na rumišti, na němţ došlo k vraţdě. Tyto vědecké detaily udělaly na porotce dojem. Při kříţovém výslechu však ředitel institutu uznal, ţe nalezený cihelný prach můţe pocházet prakticky z libovolného pozemku a nalezené vlasy mohly pocházet z jiného setkání Rowlanda s obětí. Stopa krve na Rowlandově kapesníku pocházela z holení, které mu dopřál ve vězení jeden policista, coţ také policie potvrdila. Otázkou tedy je, proč to bylo vzato mezi přitěţující důkazy. Stopa krve na botě se ukázala být příliš malou na to, aby se vůbec dala analyzovat. Rowland se v minulosti dopustil v návalu temperamentu vraţdy, o níţ byla policie informována. Byl odsouzen, ale byla mu udělena milost, a bojoval pak ve válce.

VII

Rowlandova situace byla od začátku obtíţná, neboť se s obětí znal. Nejvíce si přitíţil Rowland tím, ţe přiznal motiv, který by k zabití Olive Balchinové měl. Měl na ni vztek pro údajné nakaţení pohlavní chorobou a jeho výpověď byla plná netajené a nezkrotné nenávisti. Pokusy obhajoby nezůstaly bez úspěchu. Nepřímo se podařilo dokázat, ţe se Rowland pohyboval kolem půl jedenácté v noc vraţdy v penzionu Wellington, nikoliv v lokálu, v němţ udávala svědkyně Copleyová, ţe ho spolu s obětí obsluhovala. Pan Beaumont, ředitel penzionu, svědčil o tom, ţe se s Rowlandem potkal v noc vraţdy v penzionu jiţ určitou dobu před půlnocí a ţe z penzionu uţ neodešel. Tato výpověď byla potvrzena zápisem do knihy hostů. Na základě tohoto důkazního materiálu měla porota vynést svůj rozsudek. Po dvouhodinovém radění vynesla rozsudek: vinen! Je otázkou, zda lze výrok o vině porotě na základě tří nezávislých svědků a jednoznačného motivu opravdu vytýkat. Ty drobné nesrovnalosti ve svědeckých výpovědích snadno zapadnou do spousty dojmů, které porotce ovlivňují. Zatím bylo jen konstatováno, ţe byl Rowland odsouzen bez dostatečného dokázání viny. Z toho se nedá odvodit to, ţe se stal Rowlan obětí justiční vraţdy, i kdyţ zde je silné podezření. Od vynesení rozsudku smrti dne 16. prosince 1946 však došlo k takovým událostem, které jeho nevinu prokázaly takřka s jistotou. Dne 22. ledna 1947 podal David John Ware písemné doznání, ţe spáchal vraţdu Olive Palchonové on. Kdyţ byl Ware dotazován Rowlandovými advokáty, byl schopen uvést takové detaily, jako např. jak vypadal pan MacDonald, kde se nachází jeho obchod, kolik kladivo stálo. Přesto byl Rowland právoplatně odsouzen, a je otázkou, zda by toto doznání bylo mohlo přimět příslušné instance k tomu, aby vykonání rozsudku zabránily. Pro Rowlanda bylo osudné, ţe se soud mylně domníval, ţe by vynesením rozsudku o zproštění viny Rowlanda musel dokázat výrok o vině Warea. Přitom by zproštění viny Rowlanda bylo jen znamenalo, ţe má soud o jeho vině pochybnosti, a nikoliv, ţe je přesvědčen o vině Wareově. Zodpovědnost za popravu nebo omilostnění Rowlanda nakonec skončila na ministru vnitra, který dal dne 21. února pokyn k přešetření Wareova doznání a objasnění, zda existuje oprávněná pochybnost o právoplatnosti Rowlandova odsouzení. Jiţ o čtyři dny později byl předloţen výsledek v takové podobě, ţe nebyl ţádný důvod domnívat se, ţe by došlo k mylnému rozsudku. Na jeho základě nebyl Rowland omilostněn, ale byl popraven. Je evidentní, ţe toto neudělení milosti bylo objektivně mylným rozhodnutím a ţe i zde zvítězil formalismus, který nezničil nespravedlnost, ale nevinu.

BESTOVÁ, Cornelie C. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 49-55 VIII

Příloha č. 6

DOTAZNÍK KE ZJIŠTĚNÍ POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Váţení, obracím se na Vás s ţádostí o spolupráci na výzkumu v rámci mé bakalářské práce na téma „Postoje společnosti k trestu smrti“. V České republice byl trest smrti zrušen v roce 1993. Úkolem mého výzkumu je zjistit postoje českých občanů k trestu smrti, zda souhlasí s jeho zrušením, nebo by ho raději znovu zavedli. Veškeré Vámi poskytnuté údaje budou pouţity pouze pro potřeby bakalářské práce. Děkuji Vám za spolupráci Označte kříţkem vaši volbu, u kaţdé otázky pouze jednu: Pohlaví: ţena muţ Věk: ……………. Odkud pocházím: velké město střední město městečko vesnice _________________________________________________________________________ _ 1. Má či nemá podle Vás v České republice existovat trest smrti? rozhodně má existovat spíše má existovat spíše nemá existovat rozhodně nemá existovat nevím 2. Proč má podle Vašeho názoru existovat trest smrti? je to adekvátní trest za zvlášť závaţné zločiny má zabránit opakování činu – nenapravitelnost pachatele výstraha - prevence zločinnosti smrt za smrt neboli princip „oko za oko, zub za zub“ ochrana společnosti – sníţení kriminality ekonomické hledisko - věznění je nákladné jiný názor ……………………………………………………………………… 3. Proč nemá podle Vašeho názoru existovat trest smrti? moţnost justičního omylu, zneuţití, nevratnost rozhodnutí není to humánní, nemáme právo zabíjet jiné tresty jsou dostačující, doţivotí je horší trest byl by to krok zpět, zastaralé, nemoderní na kriminalitu to nemá vliv, zločince to neodradí jiný názor …………………………………………………………………. Děkuji za Vaši ochotu.

IX

Příloha č. 7

DOTAZNÍK KE ZJIŠTĚNÍ POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Váţení, obracím se na Vás s ţádostí o spolupráci na výzkumu v rámci mé bakalářské práce na téma „Postoje společnosti k trestu smrti“. V České republice byl trest smrti zrušen v roce 1990. Úkolem mého výzkumu je zjistit postoje českých občanů k trestu smrti, zda souhlasí s jeho zrušením, nebo by jej raději znovu zavedli a z jakých důvodů. Veškeré Vámi poskytnuté údaje budou pouţity pouze pro potřeby bakalářské práce. Děkuji Vám za ochotu a za spolupráci.

Označte prosím kříţkem Vaši volbu, u kaţdé otázky pouze jednu: Pohlaví: ţena muţ Věk: ……………. Odkud pocházím: velké město střední město městečko vesnice Dosaţené vzdělání: základní střední odborné střední s maturitou vysokoškolské Dřívější vykonávaná profese: …………………………………………………………….. _________________________________________________________________________ __ 2. Má či nemá podle Vás v České republice existovat trest smrti? rozhodně má existovat spíše má existovat spíše nemá existovat rozhodně nemá existovat nevím 2. Proč má podle Vašeho názoru existovat trest smrti? je to adekvátní trest za zvlášť závaţné zločiny má zabránit opakování činu – nenapravitelnost pachatele výstraha - prevence zločinnosti smrt za smrt neboli princip „oko za oko, zub za zub“ ochrana společnosti – sníţení kriminality ekonomické hledisko - věznění je nákladné jiný názor ……………………………………………………………………… X

3. Proč nemá podle Vašeho názoru existovat trest smrti? moţnost justičního omylu, zneuţití, nevratnost rozhodnutí není to humánní, nemáme právo zabíjet jiné tresty jsou dostačující, doţivotí je horší trest byl by to krok zpět, zastaralé, nemoderní na kriminalitu to nemá vliv, zločince to neodradí jiný názor …………………………………………………………………. Děkuji za Vaši ochotu.

XI

Příloha č. 8

XII

XIII

XIV

XV