VÝTVARNÁ TVORBA JAKO NENÁPADNÝ POMOCNÍK V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA Před třemi lety jsem začala výtvarně pracovat s dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí. V této době jsem nevěděla, že využívám prvky artefiletiky. Věděla jsem pouze, že výtvarná tvorba je jednou z nejpřirozenějších lidských činností a práce s dětmi se stala mou velikou zálibou. Nyní se věnuji artefiletické činnosti s nejrůznějšími skupinami potřebných. Často se setkávám s dětmi z různého kulturního prostředí. Za ten čas s nimi strávený jsem získala mnoho dovedností, některé také po nevydařeném setkání. Artefiletika si své místo v pomáhajících profesích teprve buduje, její poslání je pro mnoho odborníků stále neznáme. Ambicí mého výtvarného tvoření i tohoto článku je představit artefiletiku jako možnost, jak výtvarné aktivity využít ku prospěchu člověka. Umění má mnoho podob. Chtěla bych na následujících řádcích seznámit čtenáře s rozvojovou a terapeutickou formou umění. V artefiletice není možné hovořit o univerzálních návodech, jedná se o velmi živý a proměnlivý proces. Každý klient vnáší do uměleckého setkání kousek sebe, není možné si předem připravit přesnou strukturu. O to zajímavější může práce být. Důvodem je také to, že je cíleně pracováno s náhodou, překvapením a zážitkem. Více podob umění Umění je jedním ze způsobů, jak si pamatovat krásné, ale pomíjivé okamžiky a zážitky. Díky umění je lidská zkušenost trvalá a představuje kroniku dostupnou ve chvíli, kdy ji potřebujeme. Umění je jak zdrojem naděje, tak zármutku. Lze říci, že nám umění připomíná, jak nezastupitelné místo v životě utrpení má, a jak nedílnou součást lidského života tvoří životní tragédie. Mnoho uměleckých směrů nás nechává nahlédnout do nejtajnějších oblastí ze života umělců. Příkladem může být známý norský malíř Edvard Munch.
Munchovy obrazy vyjadřují nevšední pocity úzkosti a osamění.
Umění dokáže zachytit naše kvality a v různých formách nám je stavět před oči, aby nám pomohlo vyrovnat se s našimi nedostatky a nasměrovat nás využití našeho potenciálu.
V tomto slova smyslu nám umění pomáhá najít rovnováhu a kompenzovat naše povahové rysy. Skrze výtvarné aktivity získáváme škálu zkušeností jiných lidí, které nás mohou inspirovat. Umění nabádá, abychom nezůstávali slepí vůči věcem, které nás obklopují. Zásadní význam umělce je v jeho úkolu umění sdílet s ostatními lidmi. Umění nás obklopuje a inspiruje a artefiletika přináší další a nový způsob, jak tvořivé činnosti využívat k osobnostnímu rozvoji. Výtvarné projevy nás provázejí celým životem. Krásné věci můžeme také vytvářet anebo můžeme pouze vnímat již vytvořené. Co vnímáme jako krásné? Co je vlastně umění? Umění není luxusem, ale denní potřebou každého z nás, protože odpovídá na základní otázky. Jeho význam se zdaleka neskrývá pouze v galeriích. Dětské kresby, grafity, umění primitivních národů, to vše je jeho součástí a může nás mnoho naučit. Když se uměním zabýváme, můžeme sledovat jak osobnostní růst autora, tak i vývoj mnoha jednotlivých kultur. Snad každý z nás si jako malé dítě maloval či kreslil. U některých jedinců se tato schopnost pohledu na svět začala vytrácet. Možným důvodem může být i pojetí výtvarné výchovy a její cíl naučit nás kreslit správně. Výtvarný projev je společně s pohybem nejpřirozenější lidskou činností, kterou více či méně provozujeme každý den. Artefiletika
předpokládá umění všude kolem nás. Umění je samou svou podstatou hluboce zakotveno v životě všedních dnů a každodenně nás obklopuje. Lidé mají často tendenci specifikovat umění jen na malířství, nesmíme ale zapomínat také na architekturu či hudbu a podobně. Chyba je tvrdit, že umění mohou porozumět jen profesionálové. Každý člověk může být uměním zaujat, toto oslovení bývá náhlé, nezávisí na věku, pohlaví i sociálním postavení. Jedná se o velmi silný zážitek. Umění může být také prostředkem ventilace emocí, sublimace a vnitřní očisty. Sublimace je proces, kdy jsou nepříjemné emoce nahrazeny jinou činností, například sportovní či výtvarnou. Co je artefiletika? Artefiletika je výchovně vzdělávací pojetí založené na expresivní činnosti, při které je snahou, aby byl intelektový rozvoj úzce spjatý s rozvojem emočním a sociálním. Artefiletika poskytuje klientům prostor k vyjádření vlastní životní zkušenosti, poznatků, přání a citů skrze výtvarný projev a také dramatických, hudebních či tanečních aktivit. Je nástrojem pro lepší formulaci přání, potřeb, názorů. Výchovu se snaží přiblížit právě osobnímu prožitku a nabízí příležitost poučit se z výtvarného umění.
Stejně jako při arteterapii mohou být artefiletické aktivity používány jako podpůrný prostředek k verbálnímu vyjádření jedince. Teoretická východiska artefiletiky mají svůj základ v arteterapii, která využívá výtvarné a tvořivé aktivity k terapeutickému a následně léčebnému působení. Artefiletika si však neklade za cíl léčit jednotlivce či skupiny. Má spíše funkci rozvojovou, preventivní, poznávací a slouží k posílení vztahů ve skupině i zlepšení komunikace. Artefiletika podporuje kladný vztah ke vzdělávání a vytváří nenásilné hranice, které jsou důležité pro pochopení fungování norem ve společnosti. Prostřednictvím tvořivých aktivit můžeme v lidech upevňovat normy, vytvářet zájem o svět kolem sebe a vzbudit zvědavost v poznávání jinakostí. V každém člověku dřímá tvořivý potenciál, který pokud rozvíjíme, nalezneme potřebu růstu a osobnostního rozvoje. Důležitý je návrat k zážitku, což nazýváme reflexí. V reflektivním dialogu si klienti postupně všímají shod ve své tvorbě a mezi sebou o nich diskutují. Hledají společné motivy, barvy, souvislosti, ale také prožitky, které jsou východiskem pro další přemýšlení a pro poznávání kultury. Krása artefiletických setkání tkví v jedinečné interpretaci každého člena. Základem artefiletiky je tedy sdílení zážitku z umělecké činnosti. Pro sdílení je nutné vytvořit vhodný prostor, který bude přívětivý k nejrůznějším názorům, postojím a pohledům.
Výtvarné techniky jako např. kresba, malba, modelování, grafika, koláž a další se používají především proto, aby usnadnily klientům vyjádření jejich pocitů.
Shodné a rozdílné prvky arteterapie a artefiletiky Arteterapie v širším smyslu znamená léčbu uměním, včetně hudby, poezie, prózy, divadla, tance a výtvarného umění. V užším slova smyslu se jedná o léčbu výtvarným uměním. Arteterapie je jedním z psychoterapeutických postupů, výtvarný projev je vnímán jako léčebný prostředek. Během výtvarného vyjadřování dochází k mimovolnému slučování vědomých a nevědomých tendencí. Nejdůležitější je proces tvorby a následná diskuze. Výsledek není primárním zájmem, důležité je celé tvoření. Pro všechny své klady je arteterapie velmi výhodný pomocníkem při práci s lidmi, kteří nemají možnosti nám své problémy sdělit běžnou formou. Rozlišit můžeme arteterapii na aktivní a pasivní terapii. Jedná se o vyvolání zájmu o dějiny umění, besedy o umění, návštěvy galerií, výstav či hovoření o kráse. Přičemž aktivní terapie je již samotná výtvarná činnost, která může být spojena s dalšími metodami, například s muzikoterapií, tancem či divadlem. Arteterapii lze aplikovat formou individuální, rodinné či skupinové terapie. Arteterapie má velmi široké uplatnění. Artefiletika se lehce dotýká psychoterapie, těžiště má však ve výchově a jejím cílem je dojít k souladu s přírodou a smyslu konkrétního lidského života. Výchova může být poznáním a zároveň terapií duše. Ovšem není možné zaměňovat artefiletiku s terapií. Arteterapie vychází z psychoterapie, zatímco artefiletika má své základy v pedagogice. Arteterapie se využívá k pochopení a následnému zvládání problému a ve chvíli, kdy dojde k jeho odstranění, končí. Artefiletický proces nikdy nekončí, protože člověk má schopnost neustále se rozvíjet. Délka terapeutického procesu záleží na závažnosti problému a také na tom, jak je klientem přijímána. Arteterapie i artefiletika mohou probíhat individuálně i skupinově, i artefiletika může probíhat individuálně, ale při výuce ve škole se nepoužívá. Z vymezení obou oborů vyplývá jejich využití. Arteterapie může probíhat ve zdravotnických zařízeních, ve výchovných ústavech, v psychologických poradnách apod. Artefiletiku můžeme praktikovat ve vzdělávacích a výchovně vzdělávacích institucích, v sociálních službách, ve volnočasových zařízeních. Artefiletika
a
arteterapie
nepoužívají
shodný
výrazový
slovník.
Zatímco
arteterapeutický slovník je velmi podobný psychologickému a psychoterapeutickému, artefiletika operuje s pojmy jako prekoncept, koncept, prop, výrazová hra. Zajisté najdeme výrazy, které oba obory shodně využívají a v jejich terminologii se objevují. Mezi ně patří výrazy, jako je umění, výtvarný projev, výtvarná tvorba, výtvarná technika či materiál a mnoho dalších.
Artefiletika využívá akčních a nevšedních metod a nových neobvyklých technik, opírá se o znalost současného umění a také postmodernistických technik jako je frotáž, muchláž, landart nebo bodyart. Proto se pedagog musí orientovat v jak současném umění tak i v dějinách výtvarné kultury. Arteterapie by neměla mít ohraničenou dobu trvání, záleží hlavně na tom, jak závažný je problém, se kterým člověk přišel. Pokud v arteterapii vyvstane problematické téma, nemůže k ukončení dojít bez „ošetření“. Nikdy se nedá dopředu odhadnout, jak bude klient reagovat na techniku a celkovou terapii. Mělo by se pokračovat tak dlouho, dokud je to pro klienta příjemné, a neskončit moc brzy, aniž by klient řekl nebo vyjádřil všechny své pocity. Nicméně i terapie by měla mít své hranice, aby nebyla pro klienta trestem. Tvořivost je přirozená každému člověku, je však nutné ji podporovat a rozvíjet. Každý člověk má potřebu něco vytvářet a po sobě zanechat. Z tohoto vycházejí arteterapie i artefiletika. Využívají výtvarnou tvorbu jako prostředek k vyjádření. Neusilují ale o dokonalost výsledného produktu činnosti nebo o jeho uměleckou hodnotu. Díky výše zmíněnému je arteterapie i artefiletika nenásilnou formou práce s dětmi i dospělými. Oba dva
směry by měla doprovázet zábava a uvolnění, to je hlavní předností výtvarného projevu. O konkrétních artefiletických technikách a jejich využití se budete moci více dočíst v dalším článku.
