Barokní tvorba v Itálii

BAROKO Ideový základ: Protireformace (stala se nástrojem nových ideologických potřeb Římskokatolické církve proti reformaci 16. st.). Oslavuje církev a vysokou šlechtu. Vznik: Itálie, především v Římě Charakteristika: – –

– – –

Důraz na duchovní stránku, citovou vroucnost, spějící až k stavům vidin. V oblasti tvarů je příznačný tvarový výraz, jejich nadsázkou a umocněním je divák uváděn do stavů fantastických snových vidin (iluzionismus). Výtvarná díla získala ráz vypjaté vůle a silně procítěné duchovnosti – smělým tvarem a vířivým rytmem byly vyvolány představy dospívající až k hranici iluze. Ke zvýšení uměleckého účinku díla byla používaná perspektiva Snaha o umocnění dojmu – monumentalizace forem, vznešený patos, dynamika, okázalý přepych Nové pokrokové představy: mnohotvárnost, věčná proměnlivost světa, zájem o prostředí, okolí člověka, živelnost přírody.

Barokní tvorba v Itálii V Itálii se barokní tvorba zrodila v době vrcholné renesance v dílech Michelangelových (1475 – 1534) a Vignolových (Giacomo Vignola) byl významný italský architekt pozdního období renesance, po Michelangelově smrti vedl stavbu chrámu sv. Petra Jednoho z prvních architektů nové generace představuje Carlo Maderna (italský architekt raného baroka, činný v Římě, od roku 1603 vedoucí stavby chrámu sv. Petra). Jeho pokračovatelem, který stavbu dokončuje je znamenitý sochař Lorenzo Giovanini Bernini (italský sochař a architekt). Navrhl hlavní oltář v chrámu sv. Petra – podle jeho návrhu vyrostla nad oltářem fantastická stavba – 26 metrů vysoké bronzové sloupy s vinutými dříky nesou bohatý baldachýn. Je i tvůrcem vynikajícím způsobem řešených kolonád. Dynamické neboli radikální baroko –

nové pojetí vnitřního prostoru přináší Francesco Boromini – italský barokní architekt – jeho dílo ovlivňuje tvorbu Giovanni Santiniho a K. I. Dienzenhofera v Čechách, současník i umělecký odpůrce Berniniho.

–

Na základě složitých půdorysných vzorců formuje i složitou prostorovou soustavu, která znamená skutečný nástup dynamického směru

–

zprohýbané stěny

–

na sklonku 17. století vývoj architektury v Římě stagnuje, centrum dynamického baroka se posunuje na sever Itálie

–

v 70. létech 17. století v Turíně vyniká Guarino Guarini – předstihuje dokonce tvorbu Borominiho

Z Itálie se šíří baroko do celé Evropy. Radikální směr z Itálie přijímá především Rakousko, Bavorsko i České Země, střídmější větev klasicizující Francie, Německo a Anglie.

Směry ve vývoji baroka: 1. dynamický (radikální) barok –

hlavním znakem je dynamický princip – zdánlivé vyvolání pohybu, prostoru i tvarů

2. klasicizující barok –

čerpá své poučení z renesance a její myšlenky ještě dále a teoreticky rozvádí

Poznámka: Přes svou protichůdnou představu jsou oba směry zajedno ve vytváření mohutného prostoru, který má mocně působit na cit člověka.

České země v době barokní 1. raný barok –

církevní architektura –

–

Lutheránský kostel Nejsvětější Trojice na Malé Straně v Praze. Dnes Panny Marie Vítězné. Z roku 1611-13 a je ve slohu římského Vignolova klasicismu.

Světská architektura –

Matyášova brána Pražského hradu (1614) – přechod mezi prvním a druhým nádvořím

–

Valdštejnský palác – pro Albrechta z Valdštejna na Malé Straně. Má rozsáhlou zahradu s fontánami, plastikami a grottou = umělá jeskyně, a voliérou.

–

Loreta na Hradčanech – bohatě členitá architektura, je stupňována plastickou výzdobou.

Sochařství Adrien de Vries –

pracoval pro Rudolfa II. v duchu italského manýrismu, svou pozdní činnost přenesl do oblasti barokní tvorby

–

soubor bronzových sousoší a váz (zahradních) do Valdštejnské zahrady po roce 1620 - ty byly roku 1648 odvezeny Švédy a dosud nebyly vrácený

Matyáš Bernard Braun –

byl to Tyrolan, přijel do Prahy 1710 prodchnutý poznáním italské tvorby a zvláště Berninova římského iluzionismu

–

sousoší Karlova mostu - Sen Svaté Luitgardy - dílo skladebně bohaté, ucelené, v kameni přesvědčivě tlumočí chvějivý zákmit snu, plného slastné bolesti

–

Vrtvovská zahrada - sochy, vázy atd.

–

cykly soch při špitále a zámku v Kuksu pro Antonína Šporka (cyklus neřestí a ctností)

–

v nedalekém Betlémě sochy poustevníků

–

zápas den s nocí - sousoší v královské zahradě, ve kterém v křivkách a vzestupné spirále skloubil v mistrném vznosu 2 mohutná těla. hořejší den ukazuje symbolickým gestem vítězící moc světla

–

nad Braunův iluzionismus a dušezpytný naturalizmus česká barokní plastika už nepokročila dále

Ferdinand Maxmilián Brokoff –

představuje realistický proud

–

sousoší Karlova mostu: Svatý František Xaverský (skladebně pevnější a přehlednější oproti Braunovi)

–

sochařská výzdoba morového Mariánského sloupu na Hradčanech (práce se počítá k vrcholným dílům našeho baroka)

František Platzer –

s Brokoffem a Braunem vytváří trojici nejslavnějších sochařů našeho baroka

–

sochařská výzdoba chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně

–

oltáře ve strahovském klášterním chrámě

–

výzdoba zámku a parku v Dobříši

Barokní malířství Nástěnná malba –

v těsné spolupráci s architekturou a sochařstvím

–

pomáhá dotvořit k vrcholnému účinu společné dílo

–

malba spoluvytvářela prostor (iluzivní perspektiva)

Karel Škréta Šotonovský ze Závořic –

jako náboženský emigrant odešel z Prahy do Sas, později poznal malířství římské i severoitalské.

–

Díla: –

podobizna řezače drahokamů Dyonicia Miseroniho a jeho rodiny (vynikající kompozice)

–

podobizna Marie Maxmiliány ze Štemberka

–

obraz Ignáce Vitanovského z Vlčkovic

Václav Hollar –

jako náboženský emigrant odešel do Frankfurtu nad Mohanem, pak do Kolína, usadil se v Londýně. Proslulý český rytec a hlavně grafik

–

na 4000 grafických listů.

–

vytvořil veliký pohled na Prahu

Petr Brandl –

2. největší představitel českého barokního malířství

–

Hlavním oborem jeho tvorby byla malba oltářních obrazů.

–

Dílo: –

Uzdravení slepého Tobiáše

–

soubor sedmi oltářních obrazů v Břevnově

–

Sen proroka Eliáše

–

Simeon s Ježíškem

Jan Kupecký –

slavný malíř českého původu

–

vyrostl na Slovensku

–

pracoval ve Vídni, v Itálii, v Norimberku

–

vynikl jako portrétista evropské úrovně

–

Dílo: –

vlastní portrét malíře pracujícího na podobizně manželky

Václav Vavřinec Reiner –

Zápas Gigantů na klenbě Kaňkova schodiště Černínského paláce

Jan Lukáš Kracker –

freska na klenbě hlavní lodi kostela Sv. Mikuláše na Malé Straně rozvírá v duchu barevného iluzionismu prostor dynamické chrámové architektury závratné vidině vzdušných dálek.

Pozn. Norbert Grunt –

charakteristickým malířem Rokoka, poznal benátskou krajinomalbu a Francouzské rokokové krajinářství.

–

Dílo: –

římská ruina s pánem a venkovanem.

Rokoko Architektura –

u nás nebylo mnoho vytvořeno, pro opožděný nástup i pro blízké vítězství nového empírového klasicismu.

–

často však docházelo k rokokové úpravě zámeckých interiérů.

Sochařství –

podobná situace jako v architektuře + vynález porcelánu znamenal pro drobnou plastiku nové pole působnosti"

Malířství –

projevil se odklon od monumentální malby

–

nádech nasládlé galantnosti a hravé společenské elegance

–

polohy vyhrocené, přejemnělé erotiky

–

povrchová uhlazenost formy

–

vyumělkovanost obsahu, sklon k dvojsmyslnému náznaku

–

namísto velkých pláten drobnomalba, velká úloha portrétu

–

malovalo se na plechu, ale i slonovině atd.

–

Měkké zachycení ovzduší, tvárná modelace objemů, vystižení atmosféry, barev ve volných prostranstvích = základ, z něhož mohl vyrůst moderní impresionismus

–

vynález porcelánu znamenal pro drobnou plastiku a drobnomalbu nové pole působnosti