VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Využití hiporehabilitace u pacientů s onemocněním schizofrenie
Bakalářská práce
Autor: Karolína Perlová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Knížková Jihlava 2013
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:
Karolína Perlová Ošetřovatelství Všeobecná sestra Využití hiporehabilitace u pacientů s onemocněním schizofrenie Zjistit, zdali hiporehabilitace zlepšuje psychický stav pacienta. Zjistit, zdali hiporehabilitace pomohla u pacienta projevit kladné emoce. Zmapovat, kolik času stráví pacient hiporehabilitací.
Mgr. Jaroslava Knížková vedoucí bakalářské práce
doc.PhDr. Lada Cetlová, PhD. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií
Anotace Bakalářská práce se zabývá využitím hiporehabilitace u pacientů s onemocněním schizofrenie, která je rozdělena na část teoretickou, praktickou, diskuzi a závěr. Teoretická
část
se
nejprve
věnuje
podstatě
práce
koně
v hiporehabilitaci.
Dále rozdělením na jednotlivá léčebná odvětví a vztahem mezi člověkem a koněm. Poslední kapitolou této části je samotné onemocnění schizofrenie. Praktická část je rozborem výsledků dotazníkového šetření cíleného na pacienty s onemocněním
schizofrenie.
Na
závěr
jsou
výsledky
kvantitativního
výzkumu
porovnány se stanovenými hypotézami a znázorněny do grafů.
Klíčová slova Zooterapie, kůň, využití, historie, hiporehabilitace, hipoterapie, schizofrenie.
Annotation The bachelor thesis deals with hiporehabilitation and its utilization by the patients with schizophrenia and this bachelor thesis is divided into the theoretical and practical part, discussion and summary. The theoretical part of the bachelor thesis deals with the role of horse in hipotherapy. Here are also described particular treatment branches and the relationship between man and horse. The last part of the chapter deals with disease of schizophrenia itself. The practical part is created by the analysis of the survey results, which were provided by the patients with schizophrenia. In summary are written the results of quantitative research, which are compared with established hypotheses and they are shown in the graphs.
Keywords Zootherapy, horse, utilization, history, hiporehabilitation, hipotherapy, schizophrenia.
Poděkování Především děkuji paní Mgr. Jaroslavě Knížkové za odborné vedení bakalářské práce, připomínky, rady, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 13. 5. 2013 ...................................................... Podpis
Motto: ,,Zlý sen zdál se mi podivný sen chtěla jsem se oběsit skočit ze střechy pozřít jed… nespala jsem tisíc a jednu noc pomlácená křečí svého těla přikartována na pavilonu neklidných elektrickými šoky zabíjeli moje vzpomínky bolest vnitřností děsivá rána beznaděje injekce…prášky prášky…injekce pomatení vztahující ruce po cigaretách já po věčném spánku beze snů pak mne odvedli… v přítmí stáje cítím vůni sena a koňského potu slyším údery kopyt probouzím se… přede mnou stojí krásný kůň jeho jméno Ariel znamená anděl přišel si pro mne aby mne zachránil ryzák s bílou lysinou zařehtal na pozdrav zadupal kopyty dotkl se pyskem mojí ruky která ho pohladila spolu jsme běželi rozkvetlou loukou hřívou odehnal děsivé sny bez bolesti s nadějí na jeho hřbetě odjíždím do ráje…“ M. S.,PL Bohnice (Černá Rynešová, 2011, str. 3)
Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 9 1.1 Cíle práce .............................................................................................................. 11 1.2 Pracovní hypotézy................................................................................................. 11 2 Teoretická část.............................................................................................................. 12 2.1 Zooterapie ............................................................................................................. 12 2.2 Význam působení koně a ostatních zvířat na lidskou psychiku............................ 12 2.3 Vztah ke koni ........................................................................................................ 12 2.4 Etiologie koně ....................................................................................................... 13 2.5 Kůň při terapii ....................................................................................................... 13 2.6 Hiporehabilitace .................................................................................................... 14 2.6.1 Stanovení léčebného postupu a cílů ............................................................... 14 2.6.2 Vývoj historie v ježdění na koni v léčebném oboru....................................... 14 2.6.3 Rozdělení hiporehabilitace............................................................................. 16 2.7 Odvětví hipoterapie............................................................................................... 17 2.7.1 Poloha v hipoterapii ....................................................................................... 17 2.7.2 Dělení podle působení.................................................................................... 19 2.8 Odvětví psychologického, pedagogického a psychoterapeutického ježdění ........ 20 2.8.1 Základní složky .............................................................................................. 20 2.8.2 Léčebný plán .................................................................................................. 23 2.9 Odvětví parajezdectví, rekreačního a rekondičního ježdění pro hendikepované a zdravotně oslabené ...................................................................................................... 23 2.9.1 Parajezdectví .................................................................................................. 24 2.9.2 Parawestern .................................................................................................... 24 2.10 Použití přirozeného způsobu práce v psychoterapii mezi koněm a člověkem ,,horsmanship“ ............................................................................................................ 24 2.10.1 Vztah mezi člověkem a koněm .................................................................... 25 2.10.2 Využití přirozeného partnerství v psychiatrické problematice..................... 25 2.11 Schizofrenie neboli rozštěp mysli ....................................................................... 26 2.11.1 Příčina onemocnění ...................................................................................... 27 2.11.2 Rozdělení běžných příznaků ........................................................................ 27 2.11.3 Klinické formy onemocnění......................................................................... 29
2.11.4 Průběh .......................................................................................................... 30 2.11.5 Diagnostika .................................................................................................. 31 2.11.6 Léčba ............................................................................................................ 32 3 Praktická část ............................................................................................................... 33 3.1 Metodika výzkumu ............................................................................................... 33 3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí........................................................... 33 3.3 Průběh a popis výzkumu ....................................................................................... 33 3.4 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 34 3.5 Diskuze.................................................................................................................. 55 4 Závěr ............................................................................................................................ 57 Seznam použité literatury................................................................................................ 59 Seznam příloh ................................................................................................................. 60 Seznam grafů................................................................................................................... 61
Úvod V současném životě může nastat situace, kdy člověk není schopen zvládat své psychosociální potřeby a je nucen vyhledat odbornou pomoc. Hiporehabilitace je jedním ze způsobů, jak zmírnit klientovi obtíže. Speciálně vzdělané osoby aplikují léčebný postup. Musí být jasně dáno, jaké metody se mohou praktikovat a pracovník jej realizuje na základě svého výcviku a vzdělání. Hiporehabilitace je moderní rehabilitační metoda s komplexním bio-psychosociálním působením na lidský organismus. Přenášením pohybu koňského hřbetu na lidské tělo dochází ke stimulaci centrálního nervového systému. Přejímání motoriky ovlivňuje svalový tonus a zdokonaluje pohyb člověka v prostoru. Aby se mohli klientovi věnovat příslušní odborníci, podle typu jeho postižení a aby tak terapie mohla dosahovat co nejlepších výsledků, rozdělila se tato komplexní metoda do dalších odvětví:
Hipoterapie – léčba pohybových poruch
Aktivity s využitím koní (AVK) – pro působení v oblasti pedagogiky a v sociálních službách
Psychoterapie prostřednictvím koní (PPK) – pro působení v oblasti psychoterapie
Parajezdectví
Hipoterapie využívá všechny stránky koně. Využití tělesné teploty, působí na ztuhlé svalstvo a má pozitivní vliv na psychiku. Používá se celkový pohyb, emoce, kontakt i prostor.
Kůň jde v kroku a je veden pasivně klientem, který je na koni různě
polohován a jištěn z obou stran asistentem a terapeutem. Terapii předepisuje lékař a terapeut zodpovídá za celý průběh terapie. Aktivity
s využitím
koní,
do
kterých
patří
skupiny
klientů
s psychiatrickým
onemocněním, dále děti i dospělí s mentálním postižením, s poruchami chování, lehkou mozkovou disfunkcí, lidé s logopedickými vadami, hyperaktivitou i poruchami učení. Na tyto skupiny klientů má hiporehabilitace významný psychologický dopad. Při správném vedení zvyšuje jízda na koni sebehodnocení klienta, navozuje relaxaci a nabízí možnost pro lepší komunikační podmínky. Při skupinové terapii se pak rozšiřuje tato možnost o interakci mezi jednotlivými členy terapeutické skupiny. 9
Hlavním
cílem
aktivit
s využitím
koní
je
podpora
sebedůvěry
skrze
cvičení
samostatnosti, rozvoj komunikace klienta vůči zvířeti i terapeutovi, tlumení agresivity a výchova ke kázni a odpovědnosti. Vedení této oblasti patří do rukou terapeutů – lékařů psychiatrů, psychologů, speciálních pedagogů a psychoterapeutů, kteří prošli kurzem pedagogicko – psychologického ježdění na koni. Psychoterapie prostřednictvím koní patří mezi metodu psychoterapie, která k terapii lidí se
specifickými
a
vzájemné
potřebami využívá
interakce
s
ním,
prostředí jezdecké provádějí
terapeuti
stáje, se
kontakt
speciálním
s koněm vzděláním
– psychoterapeut, psychiatr, psycholog, kteří prošli speciálním výcvikem. Parejezdectví je oblast hiporehabilitace, která umožňuje zdravotně handicapovaným jezdcům, po absolvování klasické hipoterapie jezdecký výcvik v různých oblastech jezdeckého sportu. Volba druhu výcviku závisí na individuálních možnostech každého klienta a jeho náročnost musí být vždy podřízena druhu a stupni postižení klienta. Tato práce je zaměřena na léčbu, kde hlavní roli odvádí kůň, který svým působením má kladný přínos pro terapii. Existuje velká škála onemocnění, na které působí pozitivně a přispívá k celkové léčbě. Moje práce je zaměřena na onemocnění schizofrenie, která patří k duševním poruchám. V rámci odborné praxe v psychiatrické léčebně jsem měla možnost se s hiporehabilitací setkat. Od první chvíle vím, že jde o práci, které bych se v budoucnosti chtěla věnovat. V prvních kapitolách své práce se zabývám zooterapií a jejím vlivem na psychiku člověka. Dále etiologii koně a jeho účast v terapii, samotné rozdělení hiporehabilitace a v neposlední řadě o schizofrenii jako duševní poruše. Schizofrenie patří do onemocnění zrovna ne lehko pochopitelných, má mnoho podob a u každého pacienta má jiný průběh. Proto jsem si vybrala spojení hiporeabilitace se schizofrenií, kde tato léčba může alespoň nějakým způsobem pomoci. Terapie může probíhat po patřičné terapii psychofarmaky a po odeznění akutní fáze onemocnění. Vymoženosti a některé náročné životní situace dnešní doby, dovádí schizofrenika k recidivám. Problémy, které se dějí ve světě, nenechávají pacienta v klidu, ale naopak v něm vzniká určité rozrušení a strach. Dalším závažným spouštěcím mechanismem mohou být negativní vztahy v rodině. 10
Pokud rodiče mají problém se závislostí nebo v domácnosti probíhá násilí, či se někdo z rodiny léčí s psychiatrickým onemocněním, může to být jeden z důvodu schizofrenie. Spojení koně a člověka patří od dějin k velkému dědictví. Kůň se podílel a podílí na vývoji lidské společnosti. Člověk se znovu a znovu vrací ke koni, který si získal úctu člověka víc než kterékoli jiné zvíře.
1.1 Cíle práce
Cíl 1: Zjistit, zdali hiporehabilitace zlepšuje psychický stav pacienta. Cíl 2: Zjistit, zdali hiporehabilitace pomohla u pacienta projevit kladné emoce. Cíl 3: Zmapovat kolik času stráví pacient hiporehabilitací.
1.2 Pracovní hypotézy
Hypotéza 1: Více jak polovině pacientům hiporehabilitace přinesla kladné výsledky v jejich léčbě. Hypotéza 2: U více jak poloviny pacientů došlo k projevení pozitivních emocí. Hypotéza 3: Pacient týdně 2-3 hodiny stráví na hipoterapii.
11
2 Teoretická část 2.1 Zooterapie Patří mezi významný obor, ve kterém hlavní roli zaujímají zvířata. Jde o léčebné spojení mezi člověkem a zvířetem. Terapie pomocí zvířat se objevuje všude tam, kde jí schválí lékař.
Můžeme
se
s ní setkat
v domovech
pro
seniory,
dětských domovech,
psychiatrických zařízení a v jiných léčebnách. Je dokázáno, že delší čas strávený se zvířaty navozuje celkový pozitivní stav jak po stránce duševní a sociální, tak i po fyzické stránce. I malé zvířátko má v sobě mnoho energie, kterou přenáší na člověka. Mezi zvířata, která přispívají k léčbě, řadíme například: kočky (felinoterapie), psy (canisterapie), rybičky, hlodavce a koně (hiporehabilitace). (Černá Rynešová, 2011)
2.2 Význam působení koně a ostatních zvířat na lidskou psychiku Při prvním kontaktu člověka a koně se projevují emoce, které nejsou řízené rozumem. Vznikají spontánně bez ohledu na okolí a situaci. Člověk může zareagovat pozitivně, ale i negativně, kde místo radosti, nadšení a zvědavosti nastane strach nebo dokonce i odpor. Většinou jsou pocity kladné a v prvním okamžiku nastává radost a spokojenost. Zato kůň reaguje instinktivně podle chování osoby. Komunikuje pomocí těla a zvuků. Může ustupovat, přibližovat se, házet hlavou, řehtat, frkat apod. Největším přínosem do života mívají děti, které se musí naučit obstarávání a jednání s koněm. Odrazí se jim to pak v jejich dospělém životě. Je vhodné podporovat vztah mezi dětmi a všemi zvířaty. Prohlubovat jejich city a snahu pečovat o ně. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.3 Vztah ke koni Pro vzájemný vztah je důležité uznání z obou stran, nezaložené na hrubé síle nebo na dojmu úzkosti. Kůň patří mezi chytrá zvířata, když vycítí strach nebo nejistotu, pokouší se vyhýbat práci, kterou po něm daná osoba vyžaduje. I přes to, že kůň váží půl tuny, nesmí se jím člověk nechat ovládat. Kůň by měl s ochotou a radostí plnit úkoly pro svého pána. V životě většinou nic nejde napoprvé, proto nesmíme být nároční při práci s koněm. Důležitost pochvaly je tady na místě. Časem se naučí chápat chování člověka a pozná, 12
zda udělal chybu nebo správnou věc. Majitel by měl znát základní potřeby svého koně, aby uskutečnil jeho nároky. Tím se upevní vztah mezi nimi. (Vogel, 1996)
2.4 Etiologie koně V přírodě žijí koně ve stádech a hřebec je jejich vůdce. Ve dvou letech odchází do skupiny mladých hřebců. Dosažením věku kolem 5 let si vytvoří své stádo, ve kterém jsou hříbata a klisny vybojované od jiného hřebce. Při souboji může dojít ke zranění nebo smrti jednoho z nich. Hřebec přes den spí pouze hodinu, protože musí chránit stádo. Dalším z jeho úkolů je oplodňovat klisny. Hlavní klisna udržuje pořádek ve stádě, málokdy soubojem, ale spíš napomenutím. Nejdříve klisna pohrozí pohledem, sklopí uši, vycení zuby, a pokud ani jeden z těchto kroků nepomůže, teprve kousne nebo kopne. Pokud jedinec neuposlechne,
je vyhnán mimo
stádo
a smí se vrátit po omluvě, například
přežvykováním a sklopením hlavy. Největším trestem pro samotného koně je vyhoštění. Samotný kůň v přírodě se stává lehko zranitelný. Je odjakživa kořistí a pro jeho přežití je nejlepší útěk před predátorem. Pokud je zahnán do úzkých, začne se bránit kousáním, uskakováním a kopáním. Vyjádřit své pocity kůň umí velice dobře. Jelikož nedokáže mluvit, vyjadřuje se zvuky jako je kvičení, řehtání či ržaní. Nejvíce však komunikuje svým tělem a chováním. Je symbolem elegance a rychlosti. Představuje svobodu a sílu. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.5 Kůň při terapii Terapeutický kůň je vycvičen, aby mu nevadil jakýkoliv kontakt s klienty na vozíčku nebo s berlemi a hyperaktivními klienty. Proto už od začátku musí být mezi koněm a trenérem jasně vytyčené podmínky a úkoly, aby kůň věděl, jak se má chovat. Patří mezi učenlivá a trpělivá zvířata, která se snaží splnit daný úkol. Mezi sebou mají stanovená jasná pravidla. Například při prohřešku hříběte jej klisna nejprve upozorní pohledem. Pokud pohled nestačí, přidá sklopení uší a naznačí kousnutí, jestliže hříbě neuposlechne, následuje kousnutí jako trest. Tímto dává hříběti šanci na odchod. Člověk by při výcviku neměl použít jako první bič, i když kůň nesplnil úkol. Než ho použije, musí použít jednotlivá upozornění. Ne každý kůň je tolerantní a mohl by na použití biče zareagovat třeba kopnutím. (Velemínský a kolektiv, 2007) 13
Koně je důležité posuzovat podle temperamentu a charakteru. Zevnějšek koně je posuzován až na druhém místě. Kůň má charakter ochotně se podřídit člověku a jím k požadovaným výkonům. Tento charakter je důležitý pro práci v hipoterapii, kde je kůň ochotný čekat, než klient nasedne a zvyklý pracovat při projevech některých klientů. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
2.6 Hiporehabilitace Pojem hiporehabilitace je složené ze dvou slov. Z řečtiny hippie = kůň a z latiny re-habilitis = znovu schopný. Kůň patří mezi příjemný způsob léčby pro pacienta nebo může v terapii pouze asistovat. (Hollý, Hornáček, 2005)
2.6.1 Stanovení léčebného postupu a cílů Člověk je bio-psycho-sociální-bytost a má své potřeby, na které kůň působí. Důležitý prvek, který se v terapii používá, je trojdimenzionální pohyb, ve kterém je jedinec nevyvážený. Vyplývá z pohybu ve třech rovinách. Při pohybu hřbetu nahoru se zároveň hýbe do stran, dopředu a dozadu. Pohyb koně se přenáší na klienta, který se s tímto pohybem může sjednotit a tak vzniká cílená léčba. Pro pohyb je nezbytná silná a stabilní tělesná konstrukce. Jestliže chceme, aby klient chodil, musí mít nejprve pevný sed a
držení těla.
Centrálním řízením a zpětnou cestou z periférií vzniká pohyb.
Důležitost emocí je nepostradatelná pro léčbu. Většina klientů si koně zamiluje a tím si uchovají důležité podněty. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.6.2 Vývoj historie v ježdění na koni v léčebném oboru 2.6.2.1 Zmínka o historii koně Z minulosti jsou známi dva předci koně. První, který byl snadno zlikvidován člověkem, se nazýval Evropský tarpan a druhý byl asijský kůň převalský, který naštěstí nebyl vyhuben. Už v třetihorách před 55 milióny lety žil malý prapředek koně eohippus v amerických pralesech. Kůň sloužil jako potrava pro člověka před 40-60 tisíci lety v době kamenné. Člověk vyhloubil veliké prohlubně, naháněl koně na okraj skály, kde byli nuceni skočit dolů a posléze umírali pod rukama člověka. Dlouho jej využívali jako potravu pro nezbytné přežití. 14
Domestikovaní koně obohatili lidský způsob života. První zmínka o domestikaci koně zazněla před 4 000 lety z Číny a střední Asie. Byli využíváni jako dopravní prostředek k pohybování do míst, které by člověk pěšky neabsolvoval. Člověk zužitkoval celé stádo pro chov, pro mléko, kůži a maso. Využívala se jeho síla pro práci na polích a v lese. Dále byl hojně využit v boji a při sportu. Kůň ovlivňoval život člověka i po psychické stránce. Jedním z příkladů může být pohřbívání koní se svými jezdci nebo znázorňování důležitých postav na koni. V mytologii měl kůň velké zastoupení a byl znázorňován takřka u každého z bohů. (Hollý, Hornáček, 2005) 2.6.2.2 Člověk při jízdě na koni První zápisky z 5. stol. př. n. l. sepsal lékař Hippokrat. Od římského lékaře Galena jsou dochovány lékařské rady o léčebné jízdě na koni z 2. stol. př. n. l. Francis Fuller vydal v roce 1750 monografii Medicina gymnastika. V tělesném cvičení upřednostňuje jízdu na koni: správné dávkování, vhodného koně a dodržování doby ježdění. Osobní lékař Marie Terezie Gerard van Swieten přišel s teorií, že jízda na koni pomáhá procvičit celé tělo, má pozitivní vliv na orgány a zlepšení kvality spánku. V této době jezdili především muži, takže jim jízda na koni přinášela fyzickou zdatnost. Jelikož ženy jezdily v bočném sedu a byly oblečeny v korzetu, neměla jízda vliv na vnitřní orgány. Proto tato jízda přinášela pouze psychickou radost z pohybu. Lipský profesor Samuel T.Quellmaz (1647-1759) vymyslel pojem trojdimenzionální kmity, kde jako první objevil pohyb jezdce. Měl snahu vynalézt stroj, který by byl podobný živému koni - tzv. Reitmaschine. J.W.Gothe přišel s teorií, že jezdec s koněm při jízdě k sobě přilnou tak, že se nedá říci kdo koho ovlivňuje. V dnešní době je to podstata hipoterapie. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.6.2.3 20. století a léčebné ježdění na koni Jízda na koni je považována za léčebný prostředek pro většinu nemocí. Je doporučena jako relaxace při těžké a dlouhé práci. T.G.Masaryk jezdil v pokročilém věku na koni z důvodu procvičení celého těla. Koně byli využíváni po první světové válce jako možnost rehabilitace pro zraněné vojáky.
15
Hipoterapie se rozšířila v letech 1950-1960 jako terapie pro nemocné s poliomyelitidou anterior acuta (dětská obrna). Jezdkyně Lis Hartelová, která byla částečně ochrnuta na obě dolní končetiny, vyhrála dvakrát po sobě druhé místo v drezuře na olympijských hrách s koněm Jubilee. Tímto dala naději ostatním nemocným. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
2.6.3 Rozdělení hiporehabilitace V naší zemi je hiporehabilitace dělená do tří složek: 1) hipoterapie 2) psychologické, pedagogické a psychoterapeutické ježdění 3) parajezdectví, jenž obsahuje rekondiční a rekreační ježdění handicapovaných. (Černá Rynešová, 2011)
,,Schéma ve kterém je znázorněn okruh hipoterapie (modifikováno podle Heipertze)“ (Hollý, Hornáček, 2005, str. 17)
16
2.7 Odvětví hipoterapie Hipoterapie využívá veškeré stránky koně. Využití tělesné teploty koně má vliv na ztuhlé svalstvo a pozitivní vliv na psychiku. Používá se celkový pohyb, emoce, kontakt i prostor.
Kůň je veden v kroku. Pacient je na koni různě polohován a jištěn z obou
stran asistentem a terapeutem. Terapii předepisuje lékař a terapeut zodpovídá za celý průběh terapie. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) Jde o terapeutickou techniku, kde klient vede koně zcela pasivně. U této techniky se využívá naprostá přirozenost koňského chodu, jemuž se klient ustavičně adaptuje. Hipoterapie se zaměřuje na rehabilitaci po fyzické stránce. Vychází z balančního cvičení a ze zásad neurofyziologické Vojtovy techniky, která je stavěná na motorickém vývoji. Terapii předepisuje lékař a je vedena fyzioterapeutem. Na začátku je vytvořen individuální plán s danými cíly pro kteréhokoli jedince. Léčba na koni se odvíjí od celkového stavu jedince a jeho zkušeností s jízdou. Z této skutečnosti vyplývá i počet osob, pohybující se kolem samotného klienta. Standardní počet bývá okolo 2 až 4 zaměstnanců. Docházení na terapii je 2-3x za týden po dobu 2 až 3 měsíců. Léčba se uplatňuje u roztroušené sklerózy, dětské mozkové obrny a defekty pohybového aparátu. Pomáhá ke snížení svalového tonu, zdokonalení koordinace, kladně působí na psychiku a motoriku. (Černá Rynešová, 2011)
2.7.1 Poloha v hipoterapii Dříve byla poloha pro terapii pouze v sedu. Dnes je tomu už jinak a provádí se poloha na břiše pro úpravu svalového napětí. Klient leží po směru jízdy a vlivem gravitace se uvolňuje ztuhlost svalstva. Základní poloha je sed, který se nazývá balanční. Během pohybu udržuje klientovu rovnováhu. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.7.1.1 Poloha pytel (indián) Pro některé osoby je jediná možná poloha na břiše přes hřbet koně. V této poloze je vyloučený přenos impulzů bipedální lokomoce. Při terapii lze sledovat patologické postavení šíje. Umožňuje uvolnění bederní části zad. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
17
2.7.1.2 Poloha vleže na břiše proti směru jízdy s oporou o záď koně Pacient leží proti směru jízdy a končetiny visí podél plecí. Tato poloha může být provedena, pokud pacient dosahuje primárního vzpřímení. Využívá se v hipoterapii dětí. Klient zaujímá polohu hlavy ležící na uchu a končetiny visí podél koně. Toto je jediná poloha na koni, kde pacient nemusí mít helmu. V horizontále dochází k simulaci vzoru bipedální lokomoce. Efekt této polohy je velice kladný na držení hlavy. Má příznivý vliv na peristaltiku a vyprazdňovaní. Pro terapii musí být vybrán vhodný kůň s dostatečně širokou zádí. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.7.1.3 Poloha obrácený sed Klient je posazen proti směru jízdy a zapírá se rukama do koňské zádi. Sed je proveden, pokud klient zvládne fyziologické vzpřímení. Je možné toto ježdění kombinovat s lehem na břiše, vzpřímením a přetočením do obráceného sedu. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.7.1.4 Poloha leh na břiše po směru jízdy Poloha provedena po směru jízdy vsedě, kde se pacient předkloní a horní končetiny mu visí podél krku. Tuto polohu řadíme mezi první krok, než se klient vzpřímeně posadí do sedla. Používá se jako relaxační metoda. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.7.1.5 Poloha vsedě s držením Pacient sedí obkročmo vzpřímeně a drží se madel. Klient pro uskutečnění této polohy musí být pohybově zdatný. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) 2.7.1.6 Asistovaný sed Na koňském hřbetě sedí terapeut a klient, který může sedět za madly nebo před nimi. Vhodný pro děti s dětskou mozkovou obrnou, se zrakovou vadou a u paraplegiků. Terapeut má bezprostřední kontakt s klientem. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
18
2.7.1.7 Korekce polohy Je prováděna terapeutem, který provádí změny přes relaxační polohu ke stimulaci svalů. Dochází k uvolnění křečí, zápěstí a prstů. Kůň si sám nastaví korekci tím, že si klienta posadí do jemu příjemnější polohy. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
2.7.2 Dělení podle působení Terapie působí souhrnně na více systémů. Je dělena na jednotlivé složky: specifické, nespecifické a psychosociální. Specifické složky jsou ty, na které působí chod a chování koně. Při chůzi vytváří trojdimenzionální pohyb, který je převáděn na pacienta. Koňský krok je ojedinělý a nelze jej nahradit. Lze provádět hnutí do strany dopředu, ale i dozadu. Klient na koni je posazen vzpřímeně a tím zabrání špatnému držení těla. Vysílání pravidelných změn má vliv na dechovou soustavu, pánev, tělo a na vědomí klienta. (Hollý, Hornáček, 2005) Nespecifické složky jsou používány i u ostatních senzomotorických postupů. Zde se užívá: Taktilní kožní stimulace – využití přímého kontaktu se srstí, je vhodné jezdit bez sedla. Působení tepla – teplota koně je kolem 38° C. Zmírňuje napětí svalového tonu. Cvičení proti odporu – zde se využívá pravidelný pohyb koně z jeho hřbetu vlivem zemské přitažlivosti. Obranná reakce proti pádu – při pohybu těla klienta na koni se procvičuje obranný reflex podpůrný i vzpřimovací. Labyrintové reflexy – hlavní roli zde má umístění hlavy. Klient zaujímá ležící polohu na břiše přes koňský hřbet. V této poloze se klient zcela uvolní. Hluboké krční posturální reflexy – mají vliv na umístění hlavy, ohýbání a natažení paže. Bederní hluboké posturální reflexy – zesilují rychlost stažení natahovačů nohou a předsunutí kyčle. Na jedoucím koni je pánev v neustálém pohybu.
19
Vytahování zkrácených tkání – závisí na zemské přitažlivosti a váze části těla při pravidelném pohybu zvířete. Zde se mění poloha. Uvědomování si proprioceptivních vzruchů při emotivním prožívání pohybu na koni – jízda na koni spouští limbický systém, jenž působí na city a svalovou ztuhlost. Má vliv na práh bolesti a na ukládání vjemů do paměti. Po psychické stránce má kladný vliv na sebejistotu a na sebeuvědomění. Při hipoterapii dochází ke změně citů, odstraňuje negativní stavy, například: strach, pochybnosti, nervozitu.
Dokáže
zmírnit
agresivní
a
hyperaktivní
chování.
Přináší
dojem
odpovědnosti, prospěšnosti a odstraňuje bariéry v dorozumívání. (Hollý, Hornáček, 2005)
2.8 Odvětví psychologického, pedagogického a psychoterapeutického ježdění Pro rozsáhlost této problematiky je od roku 2009 v naší zemi rozlišena do dvou oblastí. Aktivity v pedagogice a v sociálních službách (AVK) a psychoterapie pomocí koní (PPK), která do roku 2011 byla pod pojmem (TVKPP) terapeutické využití koně pomocí psychologických prostředků. PPK je technika, která je plně využívána u jedinců s psychiatrickým onemocněním. Klient buď zaujímá místo na koni nebo pracuje s koněm ze země. Jsou různé metody pro užití terapie s koněm, například vodění na vodítku, na lonži, práce ve volnosti nebo jízda na koni. Cílem léčby je posílení sebejistoty klienta, regulování nadměrného sebevědomí, učení odpovědnosti a zmírnění agrese. (Černá Rynešová, 2011)
2.8.1 Základní složky V dnešní době je hiporehabilitace vnímána nejen jako metoda fyzioterapie, ale především kladně působí na jedince po tělesné, psychické a sociální stránce. (Velemínský a kolektiv, 2007)
1) tělesná - součást, která se nepostradatelně doplňuje s hipoterapií - normalizace svalového napětí
20
- souznění pohybu - zdokonalení rovnováhy - uspořádání chůze - oslabení patologických návyků - usnadnění vytváření nových pohybových návyků - korekce svalové dysbalance - korekce symetrie pohybu - zdokonalování adaptace na veškeré stimuly - energetické zvyšování - zvyšování odvahy -růst osobnosti (Velemínský a kolektiv, 2007)
2) psychická - zde se nejvíce uplatňuje terapie. Zejména po stránce emoční, edukativní a ve vztazích. - stránka emoční - při kontaktu s koněm dává klient najevo emoce, které může schopný terapeut použít k terapii. - edukativní stránka - každého klienta je potřeba podpořit, protože kontakt s koněm může pro někoho znamenat velký strach a na samotnou jízdu potřebuje dostatek odvahy. - vztah - bývá velice složitý a u lidí s onemocněním psychiky je narušen velmi snadno. Vztahová přeměna je zátěží pro okolí, na které má záporný vliv. Nejčastěji na rodinu, příbuzné a přátelé. Do rozšířenějšího kruhu spadá škola, sportovní aktivity, kolektiv vrstevníků atd. Takové dítě často vyrušuje, odmítá poslouchat dospělé, chová se agresivně a má ničivý dopad na všechno kolem sebe. U zletilého bývá případ obtížnější. 21
Daná osoba může propadnout jakékoli závislosti a dostat se do stavu, ve kterém se pokouší o sebevraždu. Pokud osoba, která se chová nepřiměřeně, vstoupí do kontaktu s koněm, je ihned upozorněna jak se má chovat. Kůň je chytré a inteligentní zvíře a pozná nevhodné chování. Svůj nesouhlas vyjádří pohledem, sklopením uší, celkovým postojem, stisknutím zubů a dokonce i kopnutím. Osoba je tímto přinucena se chovat jiným způsobem. (Velemínský a kolektiv, 2007)
3) sociální - používá se při skupinové terapii. Zde účinkují: - ergoterapie - výchozí zásada je zde využití práce ve stáji, péče o koně a jeho příprava na vyjížďku. - činitel soutěživosti - pokud klient zažije špatný zážitek, může přijít o kladný vztah se zvířetem a ztratit zájem. Terapeut by měl nalézt správnou cestu k motivaci a tímto provádět úspěšnou terapii. - integrační činitel - ve skupině si každá osoba s handicapem může vytvořit totožnou pozici jako ostatní. - faktory skupinové léčby - se neustále rozvijí. Hlavními faktory jsou například: zpětná vazba, citová opora, podpora od ostatních členů skupiny atd. (Velemínský a kolektiv, 2007)
4) terciálně preventivní - je možné, že během terapie klient (nejčastěji nemocný pro závislost) přilne ke koni a bude se chtít této zálibě věnovat i nadále po ukončení léčby. Touto cestou se klientovi zjednoduší i jeho soukromý život a má větší možnost všechno lépe zvládnout. (Velemínský a kolektiv, 2007)
22
2.8.2 Léčebný plán Každý klient musí být na začátku léčení psychologicky vyšetřen. Poté je stanoven individuální léčebný plán s jasně danými cíly. A) Animoterapeutický úvod je začátkem pro každou terapii se zvířetem. Pacient je obeznámen se vším, co je nezbytně nutné. Bezpečnostní předpisy v prostorách stáje, seznámení se zvířaty a celková starost o ně. U dětí se zapojují i rodiče, kteří své dítě doprovází během terapie. B) Dále následuje přímý kontakt. S koněm se napřed seznámíme ze země, kde na něj mluvíme a dotýkáme se jej. Jestliže stav pacienta umožní, aby si sám nachystal koně, necháme jej, aby tak učinil. Samozřejmě vše pod dozorem terapeuta. Nachystaného koně si klient dovede k nástupní rampě, kde na koně pomalu a zlehka nasedne. Terapie může probíhat i ze země. Pacient zkouší různými pokyny a vlastním vystupováním ovládat koně. C) Tento bod je založen na individuálním plánu a diagnóze pacienta. Zde se zlepšuje způsobilost pacientova stavu za pomoci koně, který může být v pohybu nebo v klidu a mohou se na něm provádět různá cvičení atd. V prostorách stáje se ke klientům přistupuje jako k osobě, která má zájem o trénink, nikoliv jako k nemocnému. D) Poslední složkou je společná komunikace mezi sebou, kde jsou rozebírány dojmy, emoce a veškeré pocity, které zažili při práci s koněm. Klienti rádi využívají prostor pro možnost projevu. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.9 Odvětví parajezdectví, rekreačního a rekondičního ježdění pro hendikepované a zdravotně oslabené Tato oblast se liší od ostatních tím, že je kůň aktivně veden klientem. Jedinec s oslabením se učí vést koně za pomoci speciálních prostředků, může se i zúčastnit závodů. Pro některé z handicapovaných je jízda na koni jediným sportem. Nejprve klienti začínají s hipoterapii a poté přecházejí do parajezdectví. V parajezdectví si klienti zdokonalují fyzickou formu. Mají motivaci se lépe smířit se svým postižením. (Černá Rynešová, 2011)
23
2.9.1 Parajezdectví Patří mezi sporty, kde se sjednotí lidé jak zdraví, tak lidé s handicapem. Parajezdectví vyvádí z omylu o jednoduchosti. Paradrezura je jedním z důkazů a zároveň patří mezi nejrozšířenější obory v České republice. Klasifikátor zhodnotí stav jezdce a poté ho zařadí do kategorie. Kontroluje rozsah pohyblivosti kloubů, rovnováhu, poškození smyslů atd. Jezdci s handicapem mají příležitost užívat některé pomůcky jako je bičík, westernové sedlo atd. U klientů se zrakovou vadou se užívají hlasové nástroje, které hlásí písmena. Patří sem i disciplína paravozatajství, které se v ČR speciálně nikdo nezaobírá. Naopak paravoltiž, která se jezdí jedině v kroku, je známější a má své skupiny: - lehký handicap (hyperaktivita, skoliózy, lehká mozková dysfunkce aj.) - mentální handicap - tělesný handicap (obvykle DMO) (Velemínský a kolektiv, 2007, str. 231)
2.9.2 Parawestern Patří mezi specifické sporty, které se u nás pomalu vyvíjí. Jedna z disciplín se nazývá Trail, kde se jede na přesnost a pro pacienty není tolik náročná. Musí pilovat jednotlivé úkoly, jako je například projetí brankou. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.10 Použití přirozeného způsobu práce v psychoterapii mezi koněm a člověkem ,,horsmanship“
,,K zlepšení chování problémového koně potřebujeme vědět jediné - změnit se musíme my, ne náš kůň.“ (Velemínský a kolektiv, 2007, str. 252) Z této myšlenky vyplývá, že jednáme s koněm podle jeho přirozenosti. Člověk i kůň jsou osobnosti, které musí mít kousek od toho druhého, aby chápal jeho jednání. Pro koně je člověk predátor, ale v přirozeném vztahu se musí stát silným zvířetem. Důležitý je rovnovážný stav mezi vcítěním se do druhého a temperamentem. (Velemínský a kolektiv, 2007). 24
Pat Parelli a jeho program - Sedm her patří mezi nejznámější. Základním principem je myšlení zvířete, které je lovené. K těmto hrám se požívá lano, které slouží ke komunikaci. Kůň by měl chtít trávit čas se svým majitelem. V první řadě je důležité být v klidu a dát koni dostatek času a prostoru. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.10.1 Vztah mezi člověkem a koněm Kůň je velice citlivý a vnímavý. Je schopen vycítit lidský úmysl, jak už verbální tak neverbální. Kůň žije ve stádech, kde ví, kdo je dominantní a kdo podřízený. Při prvním kontaktu si kůň udělá o člověku obrázek a podle toho se k němu tak chová. Každá osoba si musí pozici u koně vybojovat sama. Člověk musí být při práci s koněm trpělivý a empatický. Je důležité dát koni pocit klidu a bezpečí. Respekt musí být v rovnováze, pokud se bude člověk chovat příliš nadřazeně, tak tím respekt nezíská. Naopak málo respektu může vyvrcholit tím, že kůň bude člověku tzv. šlapat na nohy. Je li problém s koněm, musí se řešit ze země. Člověk se nesmí chovat jako predátor a kůň jako lovená zvěř. Přátelská hra se používá k navázání kontaktu. Člověk se dotýká koně celou plochou ruky, aniž by kůň dával najevo svojí nelibost, jako je např. švihání ocasem nebo stříhání ušima. Dikobrazí hra se provádí pomocí tlaku, aby se nasměroval určitým směrem. Důležité při nastupování a odstupování od nástupní rampy. Sedm her neboli program Pata Parelliho provádí sama klisna s hříbětem. Učí hříbě chodit dopředu, dozadu a do stran. Používá od jednoduchého postrčení až po bolestivé kousnutí. Jo-jo hra učí koně pohybu vpřed i vzad za pomocí pouhé ruky na základě důvěry. Kruhová hra: kůň musí udržovat stejný rytmus a rychlost do té doby, než se změní úloha. Ve stranové hře se musí pohybovat stejně na obě strany. Prostorová hra učí koně se nebát malých prostorů nebo přecházení přes mostky. (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010)
2.10.2 Využití přirozeného partnerství v psychiatrické problematice Zde se využívá přirozenosti koně. V přítomnosti koně se v člověku projevují emoce, které nejsou jinak navenek vidět. Kůň je pro člověka zrcadlo, které si nenechá nic líbit, ale zároveň se naše pocity přenášejí. Pokud chceme, aby nám věřil, tak nejprve musíme věřit sami v sebe. Komunikace probíhá ve formě řeči těla. Důležitost postoje, výrazu a chování. 25
Kůň je sám sebou v každé situaci, zato člověk má mnoho tváří, ve kterých se může ztratit a psychicky oslabit. Jedním z příkladů je dvojná zpětná vazba, kde člověk se nějak chová a mluví jinak. Taková výchova se v dospělosti může projevit schizofrenií. Zpětná vazba je součástí terapie, proto je velmi vhodná pro klienty s výchovou dvojné zpětné vazby. Naučí se, že jasná činnost má i svojí odpověď. Kůň je léčitel po všech stránkách, jak duševní tak i tělesné. Klient může nerespektovat lidi kolem sebe, rodinu,
terapeuta,
své
dojmy,
ale
musí
respektovat
500
kilogramové
zvíře
a své emoce, které se projevují díky němu. (Velemínský a kolektiv, 2007)
2.11 Schizofrenie neboli rozštěp mysli ,,Psychiatři ji nazývají chorobou chorob. Je záhadná, má nespočet podob, může dřímat v každém z nás a propuknout třeba jen vykouřením marihuanové cigarety.“ (Kholová, 2013, str. 18) Nemoc schizofrenie je stále častější a má diagnostikovaný 1% výskyt v populaci. Rozvíjí se mnohdy v pozdní adolescenci v 16-18 letech a rané dospělosti 25 -35 roků. Pro diagnostiku jsou důležité projevy symptomů a jejich trvání nejméně měsíc. (Pavlovský a kolektiv, 2009) Schizofrenie
patří
mezi
duševní
a
chronické
onemocnění,
které
vedou
k nesrozumitelnému chování a jednání. Jedná se o psychotickou poruchu. Narušení charakteru a souvislosti k realitě dochází kvůli psychóze. Na základě této skutečnosti nemůže nemocný vykonávat běžné činnosti ve svém životě. Psychopatologické zvraty, jako jsou defekty v myšlení, jednání, poškození vnímání a bludy, patří mezi stěžejní známky. Příznaky jsou nespecifické. Jedná se o vyjádření či vyrovnání oslabené funkce psychiky. Je možný výskyt i u osob, které se nikdy neléčily na psychiatrii a byly vnímány jako zdravé. Lidé s tímto onemocněním neumí odlišit zásadní věc od nedůležité. V této chvíli dochází k úbytku schopnosti rozhodování a nastává nemožnost orientace v životě. Patří mezi onemocnění, jenž má mnoho proměn. (Raboch, Zvolský et al., 2001)
26
Je to onemocnění, lišící se od ostatních tím, že každý průběh nemoci je jiný. Nenajdou se dva pacienti, kteří by prošli stejnou formou průběhu onemocnění. Jinak postup a princip nemoci bývá u každého podobný, avšak jedinec, který má příznaky, které jsou pro každého pacienta odlišné a ojedinělé. Onemocnění má prolínavou souvislost mezi povahou choroby a osobností postiženého jedince. Pro její rozdílnost je nesnadné stanovit okamžitou diagnózu. Pojem rozštěpení mysli a osobnosti svědčí o porušení chápání, citů, vůle, paměti. Později může nastat stav poškození,
kdy
prvky
osobnosti pomalu
slábnou
a stávají se nedokonalými.
(Kučerová, 2010)
2.11.1 Příčina onemocnění V první řadě jde o onemocnění, které začíná zvýšenou produkcí neurotransmiterů v mozku. Nazýváme jej dopamin. Naopak další sféry v centru mohou postrádat dopamin.
Je hlavní složkou při projevech nálad a přívětivých emocí. Přesná příčina
není známá, ale vyskytují se činitelé, kteří svým působením přispívají k začátku nemoci. Patří mezi onemocnění, které zatěžují jak samotného trpícího člověka, tak i jeho rodinu a kamarády. Cítí se jako na houpačce, kdy prožívá střídavě hodnotné a nehodnotné chvíle. Symptomy dělíme na tři odvětví. Pozitivní symptomy se projevují předmětem, který není skutečný. Například: pociťuje, spatřuje, naslouchá něčemu, co není skutečné nebo vidí bludy a má pocit, že je někým pronásledován. Druhým symptomem jsou negativní projevy člověka, který je unavený, apatický, vyhýbá se společnosti, jeho city jsou poddajné, je nepříliš motivován a odpoutává se od příbuzných. Třetím symptomem jsou příznaky kognitivní, u kterých nemocný nedovede ukončit větu a neuspořádaně myslí. (Rodney Elgie et al., 2004)
2.11.2 Rozdělení běžných příznaků Halucinace – neboli defekty vnímání. Jedinec může vnímat postavy k němu hovořící, které normální člověk nevidí ani neslyší.
Může mít halucinace v podobě dotyků, kdy
pociťuje nežádoucí podněty, které nedokáže vysvětlit. Při poškození mysli naslouchá jednotvárnému projevu, který pokládá za vlastní přesvědčení.
27
Paranoidita – neboli defekt myšlení. Je přesvědčený o změně prostředí, ve kterém žije. Má pocit, že okolí včetně lidí se chovají jinak než dosud. Začíná být vztahovačný a nemoc se může rozvinout do intenzity bludu. Bludy – Jedinec si je jistý, že daná záležitost je skutečná i když tomu tak nemůže být. Je veden svými bludy a dokonce plní jejich rozkazy. Bludy jsou různého druhu například: žárlivosti, pronásledování, obtěžování, smyšlené choroby, ale paranoidní blud bývá nejčastější. Inkoherentní řeč – patří k defektu myšlení. Jedinec hovoří pochopitelnou řečí, ale neudává normální význam. Vychudlé
myšlení -
Pacient používá jednoduchá slova a často je opakuje.
Úzkosti, anxieta – patří mezi defekty cítění. U schizofrenie se vyskytuje poměrně často a vede k suicidálním pokusům. Je podobná depresivnímu prožívání. (Kučerová, 2010) Emoční plochost – Jedinec se uzavírá, prochází zármutkem, je necitlivý, neodpovědný. Jde o celkově chudý projev v rámci emocí. Někdy nemusíme nacházet souvislost mezi posunky, výrazem v obličeji a mluvenému projevu. Ztráta vazby k ostatním lidem, prostředí a životu. (Dörner, Plog, 1999) Emoční nepřiměřenost – Jedinec se baví věcmi, které jsou pro druhého zármutkem. Mluví o smrti, uvažuje o suicidálních pokusech, kterým se směje. Apatie – Jedinec nemá o nic zájem, hledí do prázdna. Abulie, hypobulie – Pacient není chopen zvládat své základní potřeby, je unavený a nemá zájem se léčit. Agresivita vůči okolí – Zde může dojít k napadení blízké osoby. Je nebezpečný sám sobě i svému okolí. Porucha identity osobnosti – Jedinec žije v domnění, že je jiná osoba či věc než doopravdy je.
28
Psychomotorický neklid – Jedná se o přílišnou činnost, která nemá žádnou podstatu. Nezvládne zůstat chvilku na jednom místě bez aktivity. (Kučerová, 2010)
2.11.3 Klinické formy onemocnění 2.11.3.1 Simplexní schizofrenie (F20.6) Patří mezi méně běžné, avšak přesto je velmi vážná. Projevuje se změnou chování s poklesem vůle, pacient je nevšímavý, nedbalý, nezajímá se o běžné denní aktivity a má problémy s city. Většinou končí jako schizofrenie reziduální s poškozením. (Raboch, Zvolský et al., 2001) 2.11.3.2 Paranoidní schizofrenie (F20.0) Tento typ schizofrenie přísluší mezi nejčastější formy a zahrnuje zvláště halucinace, které jsou spíše sluchové podoby. Dalším příznakem mohou být bludy. se uspořádáním a akutním vývojem nemoci. a pronásledující.
Odlišují
Bludy jsou spíše velikášské, vztahovačné
Zde ovlivňují myšlenky a pacientovo procítění. (Raboch, Zvolský
et al., 2001) Typ, který začíná a probíhá rychle, má nedokonalé projevy bludů. Naopak u typu s pomalým rozvinutím symptomů bývají halucinace dokonalejší a pevnější. Povaha člověka se postupně přizpůsobuje bludům a halucinacím, které prožívá. Pacient bývá často depresivní nebo apatický. Může být jimi ovládán a dojít až k agresi nebo suicidálním pokusům. (Dušek, Večeřová - Procházková, 2010) 2.11.3.3 Hebefrenní schizofrenie (F20.1) Celkový projev této formy je postupný a souvislý. Nemoc je častá v období mentálního vývinu s nápadnými pubertálními rysy. (Dušek, Večeřová - Procházková, 2010) Projevuje se nevhodným chováním v určitých situacích. Takřka neposedí chvilku na jednom místě.
Chování je stereotypní, projev je afektovaný, neužitečně přemýšlí,
celkový projev je neadekvátní. (Raboch, Zvolský et al., 2001)
29
2.11.3.4 Katatonní schizofrenie (F20.2) Zde hlavní roli hraje defekt psychomotoriky, který se projevuje nepokojem, rozrušením nebo na druhou stranu úplnou strnulostí či oslabením hybnosti.
Trup zůstává
v nastavené pozici a při pasivním pohnutí nastává hypertonus. Pacient zaujímá afektované postavení a je negativistický. (Dörner, Plog, 1999) 2.11.3.5 Nediferencovaná schizofrenie (F20.3) Má celkové rysy schizofrenického onemocnění, ale nemá stejné příznaky jako hlavní typy schizofrenie. Nesouhlasí s rysy, které jsou typické pro postschizofrenní depresi či schizofrenii reziduální. (Dušek, Večeřová - Procházková, 2010)
2.11.3.6 Reziduální schizofrenie (F20.5) Zde trvají nepříznivé symptomy onemocnění kolem jednoho roku, patří mezi chronické formy. Tento stav setrvává i po skončení akutních symptomů. Nepatří sem stav deprese, demence, mozkové poruchy ani strach z dlouhodobé hospitalizace. (Praško et al., 2011)
2.11.3.7 Postschizofrenní deprese (F20.4) V dnešní době je poměrně běžná, protože po skončení příznaků trvá stav deprese. Nemocný člověk prodělal obvyklé příznaky u poruchy psychiky během jednoho roku. Mohou dosud probíhat některé symptomy nemoci. Příznaky deprese přetrvávají 14 dnů. (Dušek, Večeřová - Procházková, 2010)
2.11.4 Průběh ,,Schizofrenie je cena, kterou lidstvo platí za vývoj řeči.“ (Tůma, 1999, str. 19) Vyskytuje se už v období dospívání s postupujícími prodromálními známkami nemoci. Člověk s onemocněním má podobné příznaky pubertálního vývoje, proto se nemoc diagnostikuje obtížně. Příbuzní si všímají jedinečnosti osoby, ale nepřikládají k tomu velký význam, čekají na pominutí jednání.
30
Mezi příznaky předcházející nemoc patří: defekt v soustředění, špatné spaní, nejasné bolesti hlavy, zad a únava. Nastává období, kdy nemocný chodí k praktickému lékaři kvůli únavě. Po dlouhé době beze změny je rodina neklidná a mají snahu chování řešit. Všímají si, že dotyčný se zhoršil ve vzdělání, nechodí do práce, nemá žádné záliby a je uzavřený sám do sebe. Dalším krokem nastává přeměna jedince, který se zaměřuje na podrobnosti, zbytečnosti, mění návyky ve stravování a v ošacení. Je podrážděný, vztahovačný, úzkostlivý, neklidný a časem se objevují bludy a halucinace. Choroba postupuje v atacích. Po vzplanutí nemoci nastává období klidu a poté zase relaps. Začíná po zatěžující stresové situaci nebo na základě svého onemocnění. V tomto okamžiku se předepisují psychofarmaka. Jestliže je nemocný nebezpečný sobě i svému okolí nebo se nezmírňují symptomy, je nutná hospitalizace v psychiatrické léčebně. (Doubek et al., 2008)
2.11.5 Diagnostika Základem je zjistit osobní stránku pacienta, zdali není porušená. Probíhá za neustálého sledování klienta a rozebírání jeho života. Významné jsou symptomy, např.: vkládání nebo odebírání myšlenek, na základě nich se stanoví diagnóza. Je hodnoceno, jestliže má pacient halucinace nebo bludy. Hlas, který se projeví jako halucinace, interpretuje jeho jednání a nabádá jej. Nápovědou k diagnóze může být laxnost, neochota pomáhat v domácnosti, nezájem o oběžné denní aktivity. Pacient se snadno stane agresivním, má neúměrné pocity a ke všemu se staví negativně. Trvání symptomů musí být nejméně 31 dnů. Pokud se příznaky podchytí ze začátku a začne se s terapií, je větší pravděpodobnost kvalitnější prognózy a zkrácení veškeré doby hospitalizace. (Raboch, Zvolský et al., 2001) Vývoj onemocnění nejprve bývá v atacích a poté následuje přechodné vymizení příznaků (stav remise). Může trvat poškození, které je buď stálé (stacionární) nebo postupující. Složitější vývoj je dlouhodobě trvající stav bez jakéhokoliv vylepšení. (Pavlovský a kolektiv, 2009)
31
2.11.6 Léčba Jak u průběhu onemocnění, tak i u léčby se jedná o individuální záležitost. Pro klienta znamená vhodně zvolená léčba vyšší kvalitu života. Léčba se může uskutečnit ve formě hospitalizace nebo ambulantně. Lékař musí uvážit, zdali je nutná hospitalizace nebo postačí ambulantní péče. Ošetřování lze rozčlenit do více zaměření, která spolu vzájemně souvisejí. Rozdělení na tři principy terapie podle M.Bleulera. První z nich je zmírnit úzkost, další je začlenit klienta do malé skupiny a poslední formou je zatížení úměrnou dávkou zodpovědnosti. (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006) Léčba farmaky je hlavní pro terapii psychóz. Podávání léčiv by mělo být pozvolné s menšími dávkami. Dávky se zvyšují postupně, pokud nejsou zjištěny výsledky, které by mohly být pro pacienta nežádoucí. (Seifertová et al., 2008) Odbourává se psychické napětí a sledují se psychotické symptomy. Léky jsou zvoleny podle rozvinutí a vývoji onemocnění. Lékař musí vysvětlit užívání léku, jejich účinek a možnost vedlejších účinků. Antipsychotické léky jsou vhodné na zvládání chování a prožívání. Léky jako jsou risperidon, ziprasidon, olanzapin, zotepin, quetiapin, řadíme do 2. generace antipsychotik. Na rozdíl od 1. generace nemají tolik nežádoucích výsledků. Nezbytné je znát, že léky účinkují nejdříve za několik dnů až týdnů. Antipsychotika se mohou změnit po 3 až 4 týdnech. Psychofarmaka se užívají po prvním záchvatu nemoci 2 roky a při formě chronické se mohou brát celý život. (Marková, Venglářová, Babiaková, 2006) Další léčbou je elektrokonvulzivní terapie, rozhodně nepatří mezi první vhodnou léčbu, jestliže to není katatonní forma, nebo pokus o sebevraždu. Důležitá je i sociální terapie a psychoterapie. (Malá, Pavlovský, 2002)
32
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Metodika bakalářské práce je na základě kvantitativního výzkumu. Sběr údajů proběhl pomocí anonymních dotazníků vlastní tvorby. Dotazník byl sestaven z 18 otázek (14 uzavřených a 4 polootevřené). Na začátku dotazníku jsou otázky ohledně pohlaví, věku a města, ve kterém jsou pacienti hospitalizováni pro statistické zpracování. Otázky jsem sestavovala v návaznosti na určené cíle a hypotézy. Ze všech dotazníků jsem posoudila
celkově
všechny
odpovědi
a
zjistila,
zdali
pacienti
s onemocněním
schizofrenie se cítí lépe a projevují pozitivní emoce po absolvování hiporehabilitace.
3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí Respondenti mého šetření byli hospitalizovaní pacienti s onemocněním schizofrenie z psychiatrické léčebny Bohnice Praha, Kosmonos a z Havlíčkova Brodu. Zvláštní podmínky
nebyly
stanoveny.
Mezi
respondenty
bylo
rozdáno
105
dotazníků.
Ke zpracování se mi vrátilo 100 dotazníků. Návratnost byla z celkového počtu 95,2%.
3.3 Průběh a popis výzkumu K potvrzení stanovených cílů a hypotéz své bakalářské práce jsem použila dotazník své vlastní tvorby. Srozumitelnost otázek a úpravu stanovenou v dotazníku jsem si ověřila na
vzorku
deseti
respondentů.
Po
zhodnocení jsem udělala
některé
úpravy
v odpovědích. Poté jsem dotazníky rozposlala do jednotlivých psychiatrických léčeben. Celková doba sběru informací a hodnocení dat trvala od února do dubna 2013. Každou otázku jsem vyhodnotila, vytvořila k ní graf a slovně okomentovala.
33
3.4 Výsledky výzkumu Pohlaví respondentů
Graf 1 Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 100 (100%) respondentů, bylo 57% mužů a 43% žen.
34
Věk respondentů
Věk 39% 40%
Relativní četnost
35%
33%
30% 25%
17%
20% 15%
8%
10%
3%
5% 0%
Méně než 30 let
30 - 40 let 40 - 50 let 50 - 60 let
Více než 60 let
Graf 2 Věk responde ntů
Zde je znázorněna věková hranice respondentů, z nichž 39% je ve věku 40 - 50 let. Druhou skupinou s 33% jsou ve věku méně než 30. Dalších 17% je ve věkové kategorii 30 - 40 let. 8% respondentů má věk 50 – 60 let. Nejméně respondentů s 3% bylo ve věkové kategorii více jak 60 let.
35
V jakém městě se nachází léčebné zařízení, ve kterém jste hospitalizován/a?
Graf 3 Města hospitalizovaných pacientů
Největší počet dotazníků byl z psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod se 40%, po 30% bylo z psychiatrické léčebny Kosmonosy a Bohnice Praha.
36
Otázka č. 1 Jaké jste měl/a pocity při setkání s koněm v terapii? (Zde může být více odpovědí.)
Pocity při setkání s koněm
Relativní četnost
60%
56%
50%
35%
40% 30%
20%
8% 10%
1%
0%
Radost
Strach
Úzkost
Respekt
Graf 4 Pocity při setkání s koněm
Tato otázka nabízela možnost více odpovědí. Nejčastější pocit při setkání s koněm u 56% respondentů je radost. Následující odpověď je pocit respektu, který má 35%. Dalším pocitem je u 8% strach a pouhé 1% zaujímá pocit úzkosti.
37
Otázka č. 2 Pomohl Vám kontakt s koněm alespoň na chvíli zapomenout na Vaše starosti?
Graf 5 Kontakt s koněm
V této otázce jsem chtěla zjistit, zdali respondenti jsou schopni zapomenout na svoje starosti. Z 93% jsou schopni nepřemýšlet alespoň na chvilku nad svými problémy. I přes kontakt s koněm 7% respondentů nezapomene na své starosti. Pokud odpověděli ano, měli možnost popsat, jak se cítili. Následující pocity: ,,Velmi dobře, plná očekávání, báječně, výborně, šťastně, krásně, úžasně, spokojeně, příjemně, jako na rozhledně v pohodě,“… Pro mě byla důležitá odpověď : ,,V jiném světě (cítím se zodpovědněji).“
38
Otázka č. 3 Pociťujete zmírnění Vašich příznaků při práci s koněm?
Graf 6 Zmírnění příznaků při práci s koněm
Z celkového počtu respondentů 52% často pociťuje zmírnění příznaků při práci s koněm. 31% má vždy zmírnění příznaků jejich nemoci. 12% uvádí občasné zmírnění. Zbylých 5% nikdy nepociťuje zmírnění symptomů.
39
Otázka č. 4 Má pro vás kůň důležitý význam?
Graf 7 Důležitost významu koně
Na otázku ,,Má pro Vás kůň důležitý význam?“ Odpovědělo, 42% respondentů vždy. 34% považuje koně za často významného. Pro 15% má kůň význam pouze občas a 9% nikdy nepovažuje koně za důležitého.
40
Otázka č. 5 Měl/a jste negativní pocity a špatnou náladu při práci s koněm?
Negativní pocity při práci s koněm 56%
Relativní četnost
60% 50%
37%
40% 30% 20% 10%
2%
5%
0%
Vždy
Často
Občas
Nikdy
Graf 8 Negativní pocity při práci s koněm
Negativní pocity a špatnou náladu nikdy nepociťuje 56% respondentů. Občasné negativní pocity se špatnou náladou má 37% respondentů, 5% má často nepříznivou náladu a pouhé 2% mají vždy negativní a špatné emoce při práci s koněm.
41
Otázka č. 6 Uklidňuje Vás přítomnost koně?
Pocit klidu při přítomnosti koně
Relativní četnost
60%
52%
50% 40%
32%
30%
15%
20%
10%
1%
0%
Vždy
Často
Občas
Nikdy
Graf 9 Pocit klidu při přítomnosti koně
Na otázku ,,Uklidňuje Vás přítomnost koně?“ Odpovědělo 52% respondentů, že často pociťují klid v přítomnosti koně. Jako druhá odpověď s 32% je, že vždy kůň na člověka působí klidně. 15% respondentů občas uklidní společnost koně. Pro 1% nikdy kůň nepůsobí klidně.
42
Otázka č. 7 Těšíte se a chodíte rád/a na hipoterapii?
Graf 10 Hipoterapie
Graf číslo 10 zjišťuje, zda respondenti rádi docházejí na hipoterapii. Většina, což je 51% odpověděla, že vždy ráda dochází na léčbu pomocí koně. 35% respondentů chodí často se zálibou na hipoterapii. Pouhé 2% se netěší.
43
Otázka č. 8 Při možnosti výběru velikosti koně k terapii byste si vybral/a?
Relativní četnost
Velikost koně 91% 81% 71% 61% 51% 41% 31% 21% 11% 1%
32%
Poník
35%
Větší kůň
33%
Oba
Graf 11Velikost koně
Odpovědi na otázku číslo 8 jsou velice vyrovnané. Největší zájem s 35% je o většího koně. 33% respondentů by si vybrali k hipoterapii jak velkého koně, tak i poníka. Z uvedeného výběru si 32% respondentů zvolili jako společníka k léčbě poníka. Zde jsem uvedla možnost rozepsání proč tak zvolili. Odpovědi byli následující: ,,Většího koně, protože jsem muž, líbí se mi, baví mě na něm jízda, větší je lepší, z výšky se kouká lépe, chci mít u něho respekt“… u výběru poníka ,,Je malinkatý, bojím se velkých koní, cítím se jistější, malý je na mazlení“. U možnosti oba, odpověděli: ,,Každý je jiný, mám rád koně.“
44
Otázka č. 9 Jste spokojen/á ve společnosti hiporehabilitačních pracovníků?
Graf 12 Pracovníci v hiporehabilitaci
V uvedené otázce jsem zjišťovala, zda respondenti jsou spokojeni ve společnosti hiporehabilitačních pracovníků. Většina 58% je velmi spokojená, 33% jsou spíše spokojeni, 8% respondentů zaujímá postoj spíše nespokojení a 1 % vyjadřuje určitou nespokojenost ve spolupráci s hiporehabilitačními pracovníky.
45
Otázka č. 10 Líbí se Vám prostředí, ve kterém hiporehabilitace probíhá?
Graf 13 Prostředí
Graf číslo 13 zjišťuje, zda se respondentům líbí v prostředí, kde probíhá léčba. 82% respondentů odpovídá kladně. Zbylým 18% je vyloženě jedno, v jakém prostředí léčba probíhá.
46
Otázka č. 11 Jak často docházíte na hipoterapii?
Graf 14 Docházení na léčbu
Výzkumem zjišťuji, jak často respondenti dochází na hipoterapii. 56% odpovědělo, že 2x v týdnu a 39% respondentů 1x týdně. Zbylých 5% navštěvuje léčbu výhradně 1x do měsíce.
47
Otázka č. 12 Kolik času strávíte na hipoterapii?
Doba strávená v hipoterapii 55%
Relativní četnost
60% 50%
41%
40%
30% 20% 10%
4%
0%
20 - 40 minut
40 - 60 minut
Více jak 60 minut
Graf 15 Doba strávená v hipoterapii
Zde odpovědi ukazují, kolik času respondenti stráví na hipoterapii. Celých 55% uvedlo možnost 40 – 60 minut. Na hipoterapii o více jak 60ti minutách dochází 41% respondentů. Zbylé 4% stráví na hipoterapii 20 – 40 minut.
48
Otázka č. 13 Má vaše terapie i teoretickou část?
Graf 16 Teorie v hipoterapii
Z výsledku vyplývá, že součástí léčby je i teoretická část. K ní se kladně vyjádřilo 86% respondentů. 14% uvádí, že jejich léčba nemá teoretickou část. Pokud odpověděli, že ano má jejich terapie teorii. Otevřená otázka zněla: ,,Pokud ano, co jste se dozvěděl/a?“ Odpovědi byly následující ,,Vše o koních, třeba čím se koně krmí, části sedla, uzdy, vše o práci s koněm, z čeho se skládá postroj, čištění a ovládání koně, bezpečnost práce.“
49
Otázka č. 14 Vadí Vám práce s koněm v chladném počasí?
Graf 17 Počasí
Tyto odpovědi ukazují, jak vadí respondentům práce v chladném počasí. 46% nevadí pracovat s koněm za chladného počasí. 38% už vadí práce v chladném počasí. Zbylým 16% je jedno v jakém počasí vykonávají práci s koněm.
50
Otázka č. 15 Jaká je Vaše nejčastější činnost při terapii s koněm? (Zde může být více odpovědí).
Nejčastější činnost při hipoterapii 30% 30%
Relativní četnost
25% 25%
18%
20% 15%
11%
10% 10%
7%
5% 0%
Hlazení koně
Hřebelcování koně
Čištění kopyt
Popisování Práce kolem Přímý kontakt části těla koně koně ( kydání s koněm (jízda hnoje, dávání v sedle) vody…)
Graf 18 Nejčastější činnost při hipoterapii
V této otázce jsem zjišťovala, kterou aktivitu po případně aktivity respondenti provádějí nejčastěji. U 30% respondentů je nejčastější činností hlazení koně. Následuje přímý kontakt s koněm, který absolvuje 25% respondentů. 18% uvádí jako nejčastější aktivitu hřebelcování. Zastání práce kolem koně jako je kydání hnoje, obstarávání vody a mnohé další je nejčastější aktivitou u 11% respondentů. Dalších 10% se účastní čištění kopyt. U 7% je nejčastější činnost aktivní popisování části těla koně.
51
Otázka č. 16 Měl/a jste možnost se při terapii svést na koni?
Graf 19 Možnost jízdy na koni
Graf 19 znázorňuje, zda se respondenti měli možnost svést na koni. Z výzkumu vyplývá, že 89% tuto příležitost mělo. Následovala otázka: ,,Pokud ano, využil/a jste této nabídky?“ Z celkového počtu respondentů, kteří měli možnost jízdy na koni, pouze dva odpověděli, že nechtějí. 11% respondentů možnost jízdy na koni nemělo.
52
Otázka č. 17 Jak se cítíte po hipoterapii?
Graf 20 Pocity po hipoterapii
Zde odpovědi ukazují, jaké měli respondenti pocity po absolvování hipoterapie. Nejčastěji se cítili spokojeně a to celých 51% respondentů. Další 23% se cítilo vesele, 15% respondentů po absolvování hipoterapie se cítilo nadšeně a zbylých 12% pociťovalo únavu.
53
Otázka č. 18 Měl/a byste zájem, po ukončení hospitalizace navštěvovat některé zařízení s koňmi?
Graf 21Trvalý zájem o koně
Na otázku ,,Měl/a byste zájem, po ukončení hospitalizace navštěvovat některá zařízení s koňmi?“
Odpovědělo
65%
respondentů
ano,
chtěli
by
nadále
pokračovat
v navštěvování koní. 35% respondentů po ukončení hospitalizace, nemá zájem se nadále věnovat koním.
54
3.5 Diskuze Výzkum byl zpracován na základě dotazníkového šetření v psychiatrických léčebnách Havlíčkův Brod 40%, Bohnice Praha 30% a Kosmonosy 30%. Na dotazníky odpovědělo přesných 100 respondentů, z nichž bylo 57% mužů a 43% žen, kteří byli hospitalizováni s onemocněním schizofrenie. Z toho bylo 33% ve věkové kategorii méně než 30 let, 17% ve věku 30 – 40 let, 39% ve věku 50- 60let, 8% ve věkovém rozmezí 50 – 60 let, 3% ve věkové kategorii více jak 60 let. Pavlovský a kolektiv uvádí
ve
své
literatuře,
že
onemocnění
schizofrenie
se
rozvíjí
v pozdní
adolescenci 16 - 18 letech a rané dospělosti 25 - 35 roků života. Hypotéza číslo1 Více jak polovině pacientům hiporehabilitace přinesla kladné výsledky v jejich léčbě. K této hypotéze se vztahují otázky s čísly 2, 3, 4 a 6. Výzkum první hypotézu potvrdil a výsledek dotazníkového šetření prokázal, hned v otázce číslo 2. 93% pacientům kůň pomohl na chvilku zapomenout na jejich starosti a pomáhá jim tak ke kladným výsledkům léčby. Otázka číslo 3 zjišťuje, zda došlo k zmírnění příznaků onemocnění při práci s koněm. 52%
pacientům
kůň
často
pomáhá
zmírnit
jejich
příznaky.
Vyhodnocení otázky číslo 4 ukazuje, zda má kůň pro pacienta důležitý význam. Odpovědí vždy potvrdilo potřebu začlenění hipoterapie do léčebného plánu u 42% pacientů. Otázka číslo 6 poukázala, zda přítomnost koně uklidňuje duševní stav pacienta. 52%
pacientům
často
pomáhá
uklidnit
pouhá
přítomnost
koně.
Po vyhodnocení všech otázek vztahující se k hypotéze číslo 1 jsem dospěla k závěru, že u více jak poloviny pacientů je kůň jeden z mála podmětů, který dokáže ovlivnit člověka. U více jak poloviny pacientů kůň často pomohl zmírnit příznaky onemocnění a navodit pocit klidu. Pro polovinu respondentů má kůň důležitý význam. Hypotéza číslo 1 se potvrdila.
55
Hypotéza číslo 2 U více jak poloviny pacientů došlo k projevení pozitivních emocí. K této hypotéze patřily otázky s číslem 1, 5 a 17. Otázka s číslem 1 hodnotila pocity při setkání s koněm v terapii. Celých 56% pacientů projevuje uspokojivý pocit radosti. Vyhodnocením otázky čísla 5 jsem zjišťovala, zda mají pacienti negativní pocity a špatnou náladu při práci s koněm. Krásných 56% pacientů nikdy nemá špatnou náladu a negativní emoce při práci s koněm. Otázka číslo 17 odhaluje, jak se pacient cítí po hipoterapii. Po absolvování hipoterapie se 51% pacientů cítí spokojeně. Po vyhodnocení těchto tří otázek jsem došla k závěru, že emoce pacientů jsou kladné. Hypotéza číslo 2 se potvrdila.
Hypotéza číslo 3 Pacient týdně 2-3 hodiny stráví na hipoterapii. K této hypotéze se vztahují otázky s číslem 11 a 12. Otázka číslo 11 zjišťuje, jak často pacient dochází na hipoterapii. 56% pacientů nejčastěji dochází na terapii 2x týdně. Otázka číslo 12 zkoumá, kolik času stráví pacient na hipoterapii.
Nejdelší doba
strávená na hipoterapii je u 55% v podobě 40 -60 minut. Hypotéza číslo 3 se potvrdila jen částečně.
56
4 Závěr Bakalářská práce se zabývala využitím hiporehabilitace u pacientů s onemocněním schizofrenie. V teoretické části jsem se věnovala podstatou práce koně v hiporehabilitaci. Dále rozdělením na jednotlivá léčebná odvětví a vztahem mezi člověkem a koněm. Poslední kapitolou této části je onemocnění schizofrenie. Zde jsem se dozvěděla, jak důležitou roli hraje kůň v léčbě a o samotné problematice onemocnění schizofrenie. Získala jsem informace o příčině, průběhu nemoci, projevech příznaků a možnostech léčby. Tyto poznatky jsem získala z literatury. Nejvíce mě zaujala kazuistika. Od začátku až do konce čtení jednotlivých příběhů jsem si říkala, jak takovým životem může někdo žít. Jak je možné, že někteří jedinci vidí, slyší a dokonce i cítí osobu či předměty které neexistují. Řídí se jejich hlasem a komunikují s nimi. Působilo to jako výborně napsané sci-fi. Jenže to nebylo žádné sci-fi, ale životy nemocných lidí, kteří žijí ve stejném světě jako ostatní. V této situaci je důležitá role rodiny. Pokud rodina pomáhá a přizpůsobí svůj život takovému jedinci, má možnost se se situací lépe vypořádat a docílit tak, kvalitnějšího výsledku léčby. Hlavním cílem mé práce bylo zjistit, zdali hiporehabilitace zlepšuje psychický stav pacienta. Druhým cílem bylo zjistit, zdali hiporehabilitace pomáhá u pacienta projevit kladné emoce. Třetím cílem bylo zmapovat, kolik času stráví pacient hiporehabilitací. Z těchto cílů vycházejí napsané hypotézy, které jsem si stanovila. Pro potvrzení či vyvrácení hypotéz jsem sestavila dotazník vlastní konstrukce, který se skládal z 18 otázek. Pouhé čtyři otázky byly polootevřené. Zde mohli pacienti vyjádřit své pocity, a co se v hipoterapii dozvěděli. Odpovědi jsou vypsány pod jednotlivými grafy. Většina odpovědí se shodovala. Mě osobně nejvíce potěšili odpovědi od muže, kterému je méně než 30 let a je hospitalizovaný v psychiatrické léčebně Kosmonosy. U otázky zda mu kontakt s koněm pomohl alespoň na chvilku zapomenout na jeho starosti odpověděl: ,,Byl jsem v jiném světě, cítil jsem se zodpovědněji.“ U možnosti výběru velikosti koně si zvolil většího. Na otázku proč, odpověděl: ,,Chci z něho mít respekt.“ Jak jste se cítil po hypoterapii: ,,Měl jsem možnost odklonit se od reálného života.“ Za všechny tyto odpovědi jsem byla ráda a potvrdilo se mi, že léčba pomocí koně hraje důležitou roli u lidí s onemocněním schizofrenie.
57
Zhodnocení hypotézy číslo 1: Více jak polovině pacientům hiporehabilitace přinesla kladné
výsledky
v jejich
léčbě.
Potvrzení
této
hypotézy
proběhlo
v otázkách
a v následných odpovědí respondentů. U více jak poloviny pacientů pomohl kontakt a práce s koněm přispět k zlepšení výsledků jejich léčby. Při práci s koněm 93% respondentů zapomnělo na svoje celodenní starosti a trápení. Pro jejich potlačení se nejčastěji používá farmakologická terapie. Potvrdilo se ale, že hiporehabilitace je nedílnou součástí léčby, která může proběhnout až po zvládnutí akutního stavu psychofarmaky.
Projevy příznaků se postupně zlepšovali u 52%, stejný počet
respondentů uklidňuje i přítomnost koně. Na hipoterapii vždy rádo dochází 51% a často 35% respondentů. Hypotéza číslo 1 se potvrdila. Vyhodnocení hypotézy číslo 2: U více jak poloviny pacientů došlo k projevu pozitivních emocí. Zde odpovědělo 56% respondentů, kteří měli možnost se setkat s koněm, že jejich nejsilnějším pocitem byla radost. U otázky, zda mají negativní pocity a špatnou náladu při práci s koněm odpovědělo 56%, že se nikdy necítí nepříznivě nebo, že by byli pesimističtí. Po skončení hodiny hipoterapie se 51% respondentů cítí spokojeně. Hypotéza číslo 2 se potvrdila. Posouzení hypotézy číslo 3: Pacient stráví týdně 2-3 hodiny na hipoterapii. Zde jsem výzkumem zjišťovala, jak často respondenti dochází na hipoterapii. Nejvíce pacientů, což je 56%, navštěvuje léčbu s pomocí koně 2 x týdně. Zde stráví kolem 40 - 60 minut. Hypotéza číslo 3 se potvrdila jen částečně.
58
Seznam použité literatury
1. ČERNÁ
RYNEŠOVÁ,
Petra.
Když
kůň
léčí
duši,
aneb
metodika
hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním. Pardubice: Direkte, s.r.o, 2011. ISBN 978-80-260-2897-0 2. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a psychoterapie. Praha 7: Grada, 1999. ISBN 80-7169-628-5. 3. DOUBEK, Pavel, Ján PRAŠKO, Erik HERMAN a Jaromír HONS. Psychóza v životě - život v psychóze: Příručka pro pacienty trpící psychózou a jejich rodina. Praha 4: Maxdorf, 2008. ISBN 978-80-7345-156-1. 4. DUŠEK, Karel a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha 7: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-1620-6. 5. HOLLÝ, Karol a Karol HORNÁČEK. Hipoterapie: Léčba pomocí koně. Ostrava: Montanex, a.s., 2005. ISBN 80-7225-190-2 6. JISKROVÁ,
Iva,
Hiporehabilitace.
Vladimíra Medlova
CASKOVÁ
a
Tereza
DVOŘÁKOVÁ.
univerzita v Brně: Ediční středisko
Medlovy
univerzity v Brně, 2010. ISBN 978-80-7375-390-0. 7. KHOLOVÁ, Linda. Jsem schizofrenik a žiju mezi vámi. In Instinkt. ISSN 12 13774X, 2013, XII, č. 14, s. 18-23. 8. KUČEROVÁ, Hana. Schizofrenie v kazuistikách. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2045-6. 9. MALÁ, Eva a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie: Učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-700-0. 10. MARKOVÁ,
Eva,
Martina
VENGLÁŘOVÁ
a
Mira
BABIAKOVÁ.
Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1151-6. 59
11. PAVLOVSKÝ, Pavel et al. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada Publishing, 2009, 232 s. ISBN 978-80-247-2618-2. 12. PRAŠKO, Ján, Klára LÁTALOVÁ, Anežka TICHÁČKOVÁ a STÁRKOVÁ L. Klinická psychiatrie. Praha: Tigis, 2011. ISBN 978-80-87323-00-7. 13. RABOCH, J et al. Psychiatrie. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-140-8. 14. RODNEY, E et al. Objevte cestu, jak jít dál: Podpora a rady pro každého, koho postihla schizofrenie. Praha 4: Tigis, spol. s.r.o., 2004. ISBN 80-903750-2-2. 15. SEIFERTOVÁ, Dagmar, Ján PRAŠKO, Jiří HORÁČEK a Cyril HÖSCHL. Postupy v léčbě psychiatrických poruch. Praha 2: MEDICAL TRIBUNE CZ, s. r. o., 2008. ISBN 80-86694-07-0. 16. TŮMA, Ivan. Schizofrenie a kognitivní funkce. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1999. ISBN 80-85121-55-7. 17. VELEMÍNSKÝ, Miloš et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: DONA s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7322-109-6. 18. VOGEL, Colin. Já a kůň: Velká kniha péče o koně. Praha 4: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-081-9.
Seznam příloh Příloha 1 Termíny používané v hiporehabilitaci Příloha 2 Dotazník Příloha 3 Potvrzení o dotazníkovém šetření Příloha 4 Výroční zpráva 2012
60
Seznam grafů Graf 1 Pohlaví respondentů............................................................................................. 34 Graf 2 Věk respondentů .................................................................................................. 35 Graf 3 Města hospitalizovaných pacientů ....................................................................... 36 Graf 4 Pocity při setkání s koněm ................................................................................... 37 Graf 5 Kontakt s koněm .................................................................................................. 38 Graf 6 Zmírnění příznaků při práci s koněm................................................................... 39 Graf 7 Důležitost významu koně .................................................................................... 40 Graf 8 Negativní pocity při práci s koněm...................................................................... 41 Graf 9 Pocit klidu při přítomnosti koně .......................................................................... 42 Graf 10 Hipoterapie ........................................................................................................ 43 Graf 11Velikost koně....................................................................................................... 44 Graf 12 Pracovníci v hiporehabilitaci ............................................................................. 45 Graf 13 Prostředí ............................................................................................................. 46 Graf 14 Docházení na léčbu............................................................................................ 47 Graf 15 Doba strávená v hipoterapii ............................................................................... 48 Graf 16 Teorie v hipoterapii ............................................................................................ 49 Graf 17 Počasí ................................................................................................................. 50 Graf 18 Nejčastější činnost při hipoterapii ..................................................................... 51 Graf 19 Možnost jízdy n koni ......................................................................................... 52 Graf 20 Pocity po hipoterapii.......................................................................................... 53 Graf 21Trvalý zájem o koně ........................................................................................... 54
61
Příloha 1 Termíny používané v hiporehabilitaci Aktivity s využitím koní (AVK) je využití koní v pedagogické a sociální oblasti v prostředí stáje a těsným kontaktem s koněm. Asistent je proškolený člověk, který napomáhá terapeutovi v jednotlivých jezdeckých lekcích. Cvičitel jezdectví pro parasport je trenér parasportovců se speciálním vzděláním. Cvičitel
koní
pro
hiporehabilitaci
je
osoba
připravující
koně
pro
účely
hiporehabilitace. Hiporehabilitace (HR) je nadřazený název pro veškeré aktivity, kde člověk se zdravotním postižením (handicapem)
či se speciálními potřebami je v kontaktu
s koněm. Je zde snaha o obnovu ztracené funkce. Hiporehabilitační kůň je speciálně vybraný kůň a vycvičený pro hiporehabilitační účely. Hipoterapie (HT) je podřazený název hiporehabilitace a je to forma fyzioterapie. Metoda zahrnující léčebný pohyb koně. Vycházející impulzy vedou do centrální nervové soustavy (CNS) klienta pomocí koňského hřbetu. Na tento pohyb se klient adaptuje. Tím dojde ke zmírnění příznaku onemocnění. Terapeuti napomáhají při neurofyziologické a psychomotorické léčbě. Musí mít speciální vzdělání a výcvik. Klasifikátor handicapu má právo hodnotit parasportovce a rozdělit je do tříd. Provádějící osoba musí být fyzioterapeut nebo lékař. Lonžér je člen ČJF starší 18 let, který má lonžovací zkoušku. Parajezdectví se účastní jezdec s handicapem, který vyžaduje speciální pomůcky a způsob ježdění na koni, vedení koně a může se účastnit sportovních soutěží. Paradrezura je drezura s předem danými úlohami na drezurním obdélníku. Speciálně upraveno pro jezdce s handicapem. (Jiskrová, Casková, Dvořáková 2010)
Paraparkur je skoková disciplína pro jezdce se zdravotním postižením. Jezdí se v páru. Paravoltiž je cvičení na neosedlaném koni, pouze za pomocí madel a dečky. Kůň je vedený v kroku na lonži. Sestavu tvoří jednotlivec, dvojce nebo skupina. Paravozatajství
je pro osoby se zdravotním handicapem a pod odborným dozorem
ovládají koně v zápřeži. Parawestern je přizpůsobený pro osoby s handicapem, které jezdí westernové disciplíny.
Řídí se pravidly WRC (Western Riding Club). (Jiskrová, Casková,
Dvořáková 2010) Psychoterapie pomocí koní (PPK) je technika, která je plně využívána u jedinců s psychiatrickým
onemocněním.
Základem
je
vzájemné
působení
koně,
klienta
a terapeuta. (Černá Rynešová, 2011) Vodič koně je proškolená osoba, která při jezdecké lekci vede koně. (Jiskrová, Casková, Dvořáková 2010)
Příloha 2 Dotazník Vážený pane, vážená paní, jmenuji se Karolína Perlová, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava, katedry zdravotnických studií, oboru Všeobecná sestra. Ráda bych se na Vás obrátila s prosbou o vyplnění dotazníku pro moji bakalářskou práci, která se zabývá využitím hiporehabilitační léčby v oblasti onemocnění schizofrenie. Dotazník a údaje v něm vyplněné, budou určeny pouze k účelům bakalářské práce. Dotazník je anonymní. Předem děkuji za ochotné vyplnění dotazníku. Karolína Perlová
Vaše pohlaví? Muž Žena Do jaké věkové kategorie patříte? Méně než 30 let 30 – 40 let 40 – 50 let 50 – 60 let Více než 60 let V jakém městě se nachází léčebné zařízení, ve kterém jste hospitalizován/a? Havlíčkův Brod Kosmonosy Praha 1. Jaké jste měl/a pocity při setkání s koněm v terapii? (Zde může být více odpovědí.) Radost Strach Úzkost Respekt
2. Pomohl Vám kontakt s koněm alespoň na chvíli zapomenout na Vaše starosti? Ano Ne Pokud ano. Jak jste se cítil/a? ................................. 3. Pociťujete zmírnění Vašich příznaků při práci s koněm? Vždy Často Občas Nikdy 4. Má pro Vás Kůň důležitý význam? Vždy Často Občas Nikdy 5. Měl/a jste negativní pocity a špatnou náladu při práci s koněm? Vždy Často Občas Nikdy
6. Uklidňuje Vás přítomnost koně? Vždy Často Občas Nikdy
13. Má Vaše terapie i teoretickou část? Ano Ne Pokud ano, co jste se dozvěděl/a? ……………………………
7. Těšíte se a chodíte rád/a na hipoterapii? Vždy Často Občas Nikdy
14. Vadí vám práce s koněm v chladném počasí? Ano Ne Jakékoliv počasí mi nevadí
8. Při možnosti výběru velikosti koně k terapii byste si vybral /a? Poníka Většího koně Oba Proč?...................
15. Jaká je Vaše nejčastější činnost při terapii s koněm? (Zde může být více odpovědí.) Hlazení koně Hřebelcování koně Čištění kopyt Popisování časti těla koně Práce kolem koně (kydání hnoje, dávání vody…) přímý kontakt s koněm (jízda v sedle)
9. Jste spokojen/á ve společnosti hiporehabilitačních pracovníků? Velmi spokojená Spíše spokojená Spíše nespokojená Určitě nespokojená 10. Líbí se Vám prostředí, ve kterém hiporehabilitace probíhá? Ano Ne Je mi to jedno 11. Jak často docházíte na hipoterapii? 1x do měsíce 1x týdně 2x týdně 12. Kolik času strávíte na hipoterapii? 20-40 minut 40-60 minut Více jak 60 minut
16. Měl/a jste možnost se při terapie svést na koni? Ano Ne Pokud ano. Využil/a jste této možnosti? ……………………………. 17. Jak se cítíte po hipoterapii? Vesele Nadšeně Spokojeně Unaveně
18. Měl/a byste zájem, po ukončení hospitalizace navštěvovat některé zařízení s koňmi? Ano Ne
Příloha 3
Příloha 4
