VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Hepatitida B a zdravotnický personál

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Hepatitida B a zdravotnický personál bakalářská práce

Autor: Marie Řezníčková Vedoucí práce: Mgr. Jitka Meixnerová Jihlava 2011

COPYRIGHT © 2011 Marie Řezníčková

Anotace Tato práce ukazuje na problematiku onemocnění hepatitidou B a moţnosti přenosu ve zdravotnickém zařízení. Informuje o správném postupu při ošetření úrazu zdravotnického pracovníka biologickým materiálem pacienta. Teoretická část pojednává o hepatitidě B, úklidu zdravotnického zařízení a správném postupu ošetření úrazu zdravotnického personálu, při kterém došlo do kontaktu s biologickým materiálem druhé osoby. Praktická část se zabývá zpracováním výsledků vlastního výzkumu ze čtyř zdravotnických zařízení, zda jejich postupy v praxi jsou totoţné a sjednocené s platnou vyhláškou ministerstva zdravotnictví, či naopak jsou v některých oblastech rezervy. Klíčová slova: Hepatitida B, úklid ve zdravotnickém zařízení, pracovní úraz, biologický materiál

Annotation This work focuses on problems connected with the hepatitis B ailment and possibilities of hepatitis transfer in a medical facility. It presents the correct procedure when treating injury

among healthcare staff caused by biological material from a patient.

A theoretical part deals with hepatitis B, medical facility cleaning and the correct procedure when treating healthcare staff injuries caused by contact with biological material from another person. A practical part

deals with processing the results

obtained in four medical facilities through the author´s own research and examines whether their practical procedures are identical and in compliance with The Ministry of Health Regulation in force or , on the contrary, there are reserves in some areas. Key words: Hepatitis B, cleaning in the clinic, occupational injury, biological material

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Jitce Meixnerové za její vedení a poskytnutý čas, který mi věnovala při zpracování této bakalářské práce, MUDr. Haně Pavlasové za její odborné rady, konzultace a poskytnutí materiálů a pracovníkům Krajské hygienické stanice v Jihlavě a Třebíči. Děkuji také Mgr. Ondřeji Bachrovi za cenné rady a pomoc při konzultování některých problémů, všem respondentům, bez kterých by tato práce nevznikla a mé rodině za podporu během studia.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 25. 5. 2011

…………………………….

Obsah 1

2

Úvod.......................................................................................................................... 9 1.1

Cíle práce ......................................................................................................... 11

1.2

Pracovní hypotézy ............................................................................................ 11

Teoretická část ........................................................................................................ 12 2.1

Anatomie jater .................................................................................................. 12

2.1.1

Stavba jater ............................................................................................... 12

2.1.2

Poloha jater ............................................................................................... 12

2.1.3

Členění jater .............................................................................................. 12

2.1.4

Průtok krve játry ....................................................................................... 12

2.2

Fyziologie jater................................................................................................. 13

2.2.1

Metabolismus sacharidů ........................................................................... 13

2.2.2

Metabolismus lipidů ................................................................................. 13

2.2.3

Metabolismus proteinů ............................................................................. 13

2.2.4

Metabolismus steroidů .............................................................................. 13

2.3

Hepatitidy ......................................................................................................... 14

2.3.1

Historie hepatitid....................................................................................... 14

2.3.2

Typy hepatitid ........................................................................................... 15

2.4

Hepatitida B ..................................................................................................... 17

2.4.1

Akutní forma ............................................................................................. 17

2.4.2

Chronická forma ....................................................................................... 17

2.4.3

Obecné charakteristiky hepatitidy B ......................................................... 18

2.5

Úklid ve zdravotnických zařízeních ................................................................. 27

2.5.1

Podlahy ..................................................................................................... 27

2.5.2

Plochy a předměty .................................................................................... 28

2.6

Úrazy zdravotnického personálu ...................................................................... 31

2.6.1

Pracovní úraz ............................................................................................ 31

2.6.2 Postup po mimořádné expozici zdravotníka biologickým materiálem pacientů při poranění a kontaminace kůţe a sliznic ............................................... 31 2.6.3 3

Hlášení pracovního úrazu ......................................................................... 32

Praktická část .......................................................................................................... 35 3.1

Metodika sběru dat ........................................................................................... 35

3.2

Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 37

3.2.1

Jste očkovaná proti hepatitidě B? ............................................................. 37

3.2.2

Máte strach, ţe se na pracovišti hepatitidou B nakazíte? ......................... 38

3.2.3

Necháváte si pravidelně testovat krev na hepatitidu B? ........................... 39

3.2.4

Jaká je moţnost nákazy hepatitidou B na pracovišti?............................... 41

3.2.5

Vyskytla se někdy na vašem pracovišti u pacienta hepatitida B?............. 42

3.2.6

Při běţném ošetření pacienta s hepatitidou B jste postupovala? .............. 43

3.2.7

Jaký máte zavedený způsob likvidace biologického materiálu z plochy? 45

3.2.8

Jak často býváte proškoleni BOZP? ......................................................... 47

3.2.9

Máte na pracovišti standard na odběr krve? ............................................. 48

3.2.10

Jakým způsobem odebíráte krev? ............................................................. 49

3.2.11

Berete si na práci s biologickým materiálem rukavice? ........................... 51

3.2.12

Máte na pracovišti standard, jak postupovat při úrazu? ............................ 52

3.2.13

Přišla jste do kontaktu s biologickým materiálem pacienta úrazem? ....... 53

3.2.14

Nahlásila jste kaţdý takovýto úraz?.......................................................... 55

3.2.15 Řídila jste se při ošetření úrazu postupem podle standardu nebo jiného postupu zavedeného na pracovišti?......................................................................... 56 3.2.16

Jak přesně jste si ošetřila místo poranění? ................................................ 57

3.2.17

Byly dotyčnému pacientovi provedeny odběry na hepatitidu B? ............. 57

3.2.18

Kdyţ jste se zranila, byly Vám provedeny krevní odběry na hepatitidu typu B? ...................................................................................................... 58

3.3 4

Diskuze............................................................................................................. 59

Závěr ....................................................................................................................... 61

Seznam pouţité literatury ............................................................................................... 63

Seznam příloh A Očkovací kalendář B Souhlas s dotazníkovým šetřením v nemocnici Pelhřimov C Souhlas s dotazníkovým šetřením na poliklinice Třešť D Souhlas s dotazníkovým šetřením na Domě zdraví ve Velkém Meziříčí E Dotazník

1 Úvod Hepatitida B je virové onemocnění, způsobené virem DNA, který postihuje jaterní tkáň. Spadá do zákonem povinného hlášení a evidování nemocí a její léčba probíhá na infekčním oddělení. (Husa, 2005). Onemocnění se vyskytuje stále častěji u mladých lidí po celém světě. Léčba nemoci je velice nákladná a zatěţuje státní pokladny, proto by stále největší důraz měl být kladen na prevenci a s tím spojené očkování všech zdravotníků. Nyní jiţ zákon stanovuje očkování všech dětí narozených od roku 2001 a zároveň očkování dvanáctiletých, kteří ještě očkováni nebyli. (Beneš, 2009). Zdravotníci patří do vysoce rizikové skupiny, a proto prevence a dodrţování postupů stanovených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR nebo standardů na pracovišti, které z vyhlášky vychází, patří mezi základní opatření. (Krekulová, 2002). Tuto práci jsem si vybrala, protoţe mě zajímá, jak si zdravotní sestry v nemocnicích a ambulancích chrání svoje zdraví, protoţe i přes povinnost očkování zdravotnického personálu proti hepatitidě B jsou stále mezi námi ti, kteří očkováni nejsou. Také mne dále zajímalo toto onemocnění z pohledu zdravotníka, protoţe v sociálně slabších vrstvách narůstá incidence této nemoci, převáţně kvůli sdílení injekčních stříkaček u narkomanů. Celosvětová prevalence se pohybuje ve stovkách miliónů nakaţených. A jelikoţ se zdravotní sestra kaţdodenně setkává s lidmi z různých vrstev, můţe kaţdý kontakt s pacientem představovat jisté riziko nákazy. Práce je rozdělena do 3 částí. Teoretické části, praktické části a diskuze. Teoretická část se zabývá onemocněním jaterní tkáně virovými hepatitidami, s podrobnějším rozpracovávám virové hepatitidy B (původce, zdroj, epidemiologie, způsob přenosu, inkubační doba, příznaky, diagnostika, léčba, prognóza a prevence). Další dvě podkapitoly se věnují přímo akutnímu a chronickému stádiu hepatitidy B. Tato část pokračuje kapitolou zaměřenou na postup při úklidu ve zdravotnických zařízeních (podlahy, plochy a předměty). Poslední kapitola této části je věnována úrazům zdravotnického personálu, jejich ošetření a postupu hlášení. Praktická část je kapitolou nejdůleţitější, jelikoţ jsou v ní zveřejněny samotné výsledky dotazníkového šetření, které probíhalo ve dvou nemocnicích (Mostiště, Pelhřimov) a v ambulancích odborných lékařů v Třešti a ve Velkém Meziříčí. Dotazníky byly 9

rozdány všeobecným sestrám, porodním asistentkám, zdravotnickým záchranářům vykonávajícím praxi v těchto zařízeních. První část dotazníku se týkala všech 105 respondentů. Dotazovala se jich na výskyt hepatitidy B na jejich pracovištích, dodrţování postupů uvedených ve standardech a ve vyhlášce a také na počet zranění kontaminovanou pomůckou biologickým materiálem pacienta. Pokud se respondent nezranil, nebo úraz nehlásil, dotazník pro něho skončil. Druhá část dotazníku se týkala 39 respondentů, kteří úraz nahlásili. Byly v ní kladeny otázky o hlášení úrazu a přesném postupu při jeho ošetření. Dotazník končí otázkami, zda se odebírala krev dotyčnému respondentovi i pacientovi, jehoţ pomůckou se zranil. Diskuze obsahuje vlastní vyhodnocení 5 hypotéz, které byly zvoleny před tvorbou dotazníku, a poznatky o skutečnostech z praxe. Do příloh byl zařazen očkovací kalendář platný od listopadu 2010, podle něhoţ se nyní provádí očkování v celé České republice. V textu práce je označen jako příloha A. V příloze B je uveřejněný souhlas z Okresní nemocnice Pelhřimov, v příloze C z Polikliniky Třešť s.r.o., a v příloze D je souhlas z Dům zdraví Velkém Meziříčí s.r.o. Příloha E je dotazník, který byl rozdán respondentům, na jehoţ podkladě vznikla praktická část.

10

1.1 Cíle práce Pro praktickou část jsem si stanovila jeden hlavní cíl a jeden podcíl. Hlavním cílem mojí práce je zhodnotit prevenci přenosu hepatitidy B ve zdravotnických zařízeních. Tomuto cíli je věnována první část dotazníku, na kterou odpovídalo všech 105 respondentů z nemocnic a ambulancí. Podcílem je zmapovat dodrţování pravidel postupu při ošetření úrazu zdravotnického pracovníka v souvislosti s hepatitidou B. Podcíli je věnovaná druhá část dotazníku, ve které uţ odpovídali pouze ti respondenti, kteří přišli do styku s biologickým materiálem úrazem a tento úraz nahlásili. Na tuto část dotazníku odpovídalo pouze 39 respondentů.

1.2 Pracovní hypotézy Pro dotazníkové šetření, jsem si zvolila následující 4 hypotézy. 1. Více neţ tři čtvrtiny respondentů z kaţdého zdravotnického zařízení ošetřovaly pacienta s hepatitidou B. 2. Více neţ polovina zdravotnického personálu dodrţují postupy stanovené vyhláškou/standardem. 3. Více neţ čtvrtina respondentů z kaţdého zdravotnického zařízení přišla úrazem do přímého kontaktu s biologickým materiálem pacienta. 4. Více

neţ

čtvrtina

zraněných

respondentů

nahlásila

úraz

předměty

kontaminovanými biologickým materiálem pacienta. 5. Více neţ čtvrtina zraněných respondentů neošetřila úraz biologickým materiálem pacienta dostatečně.

11

2 Teoretická část 2.1 Anatomie jater 2.1.1 Stavba jater Játra (hepar) patří mezi největší a nejtěţší orgán lidského těla, který má hmotnost kolem 1,5 kg. Jaterní buňky (hepatocyty) jsou základní stavební a funkční jednotkou jater. Jsou polyedrické a sestavené do trámců jaterních buněk. Ty se paprsčitě sbíhají k v. centralis a naléhají na tzv. sinusoidy. Vedle hepatocytů jsou u vnějších okrajů jaterních trámců přítomny perisinusoidové buňky, které nejsou tak často zastoupeny. Produkují růstový faktor, umoţňuje rychlou regeneraci jater. (Číhák, 2002).

2.1.2 Poloha jater Játra se nacházejí pod pravou klenbou brániční a dolním okrajem nepřesahují ţeberní oblouk. Povrch jater je krytý lesklým peritoneem (aţ na úzký pruh, který přirůstá k bránici, a v místě jaterní branky). (Rokyta, 2003).

2.1.3 Členění jater Játra jsou rozdělena na 4 laloky – pravý (lobus dexter), levý (lobus sinister), čtverhranný (lobus quadratus) a lalok dolní duté ţíly (lobus caudatus). Všechny čtyři laloky se sbíhají na spodní ploše a tvoří rýhy ve tvaru písmene H. Jaterní branka (porta hepatis), jeţ je svírána mezi laloky, je místo, kde vstupuje jaterní tepna s vrátnicovou ţílou a kde odstupují ţlučové cesty. (Rokyta, 2003).

2.1.4 Průtok krve játry V jaterním oběhu krve jsou přítomny dvě dominantní sloţky: a) Funkční – v. portae přivádí do jater krev obohacenou látkami, která se v ní dále zpracovává. b) Nutritivní – tepna a. hepatica propria má za úkol přivést do jater kyslík. Regulace průtoku v játrech se uskutečňuje v nejmenších cévách. (Číhák, 2002).

12

2.2 Fyziologie jater Hlavním úkolem jater je přeměna cukrů, tuků a bílkovin. Jaterní buňky mají celou škálu enzymů, které plní jednotlivé úkoly. Játra syntetizují tuky ve formě lipoproteinů a z krve získávají mastné kyseliny. Kolem 50 % lipoproteinů se vrací zpět do krevního řečiště. Jednou z funkcí jater je také moţnost vytvářet tuky z cukrů a bílkovin pokud jich má tělo nadbytek. Tyto látky se po té uloţí jako energetická rezerva. (Kaňková, 2009).

2.2.1 Metabolismus sacharidů Glukóza je hlavní molekulou při přeměně sacharidů. Ostatní sacharidy se přeměňují podobným způsobem. Sacharidy jsou důleţitým zdrojem energie a zároveň tvoří podstatnou sloţku glykopeptidů, glykoproteinů a glykolipidů. Obíhající glukóza v těle vystačí mozku zhruba na 3 hodiny, po aktivaci glykogenolýzy v játrech se tato doba prodlouţí na dvojnásobek. (Langmeier, 2009).

2.2.2 Metabolismus lipidů Tuková výměna se uskutečňuje v celém organismu, avšak nejvíce v játrech. Probíhá zde biosyntéza cholesterolu a také se zde mohou přetvářet lipidy na sacharidy pro větší zásobu glykogenu. Pokud je glykogenu nadbytek, je moţnost přeměny aminokyselin a glukózy na lipidy, které se ukládají ve tkáních. Dále se také v játrech vychytávají a vznikají plasmatické lipoproteiny. (Rokyta, 2008).

2.2.3 Metabolismus proteinů Přeměna proteinů, především anabolismus proteinů, se takřka neprovádí v jiné tkáni neţ v jaterní.

Veškeré

plazmatické

bílkoviny,

které

se

zde

vytvoří

(kromě

imunoglobulinů), se účastní kaskády krevního sráţení a také se zde mohou transaminacemi vytvořit různé druhy aminokyselin. Proteiny se při hladovění přeměňují na glukózu a při přebytku na lipidy. (Rokyta, 2008).

2.2.4 Metabolismus steroidů Cholesterol tvořící se v játrech je základem pro tvorbu steroidních hormonů, které se zde také inaktivují. (Rokyta, 2008). 13

2.3 Hepatitidy Virové infekce nebo toxické látky způsobují poškození jater, v organizmu se vytvoří zánět, který můţe být akutní nebo chronický. (Kaňková, 2009). Akutní hepatitida je ve většině případů virového původu, kde příznaky obvykle trvají 4 aţ 6 týdnů. Typické příznaky tohoto onemocnění jsou únava, nauzea, slabost, nechutenství, ikterus a horečka. U malého procenta nakaţených touto nemocí dochází k úmrtí vinnou značného poškození jaterních buněk. (Kaňková, 2009). Zánětlivé onemocnění jater, jehoţ doba trvání přesahuje šest měsíců, nazýváme chronickou hepatitidou. Základem účinné léčby je rozpoznání chronické fáze nemoci a jejího typu. (Horák, 1999). Hepatitida poléková můţe probíhat obdobně jako hepatitida virová, pouze zde není přítomnost původce infekčního onemocnění. (Kaňková, 2009). Riziko hepatitidy tkví v tom, ţe nemoc můţe být roky nerozpoznána a nakaţený člověk můţe být nejen pro druhé zdrojem infekce, ale nemoc se můţe v jeho organismu skrytě rozvíjet a diagnostikována můţe být aţ ve stadiu cirhózy jaterní nebo rakoviny jater. (Lukáš, 2005).

2.3.1 Historie hepatitid Různé hepatitidy provázejí lidstvo uţ od počátku věků. První prokazatelný záznam, který by mohl odpovídat této nemoci, je popsán samotným Hippokratem, jenţ toto onemocnění zaznamenal mezi mladší populací. Není pochyb, ţe toto onemocnění se rozšiřovalo převáţně v obdobích válek. A to nejen mezi vojáky samotnými (vojenské tábory neměly kanalizaci, a hygiena zde téměř neexistovala), tak i ve městech kudy armády procházely. (Hencl, 1986). V druhé polovině 19. století se R. L. K. Virchow domníval, ţe ţloutenka je zánětlivá katarální obstrukce, která je zapříčiněna mikrobiální nákazou ve střevě, a ta se dále dostává do ţlučových cest, kde zapříčiňuje cholangitis a následně k uzávěru ţlučovodu. Tato hypotéza se ukázala jako mylná, kdyţ S. P. Botkin asi o dvacet let později popsal katarální ţloutenku pouze jako příznak infekčního onemocnění a dále detailněji rozpracoval. (Hencl, 1986).

14

Hepatitidy se rozšířily zvláště za 2. světové války, kdy se touto nemocí nakazili vojáci ze všech bojujících států. Tato nemoc se šířila jak mezi vojáky, tak i mezi běţnou populací a nakazilo se kolem deseti milionů lidí. (Hencl, 1986). Sérové hepatitidy byly zaznamenány u námořníků, kdy se nakazili injekčními stříkačkami při očkování proti neštovicím. Doba od nákazy po propuknutí příznaků byla od pár týdnů aţ po šest měsíců. Díky různě dlouhé inkubační době rozeznal Salander dva druhy ţloutenek. (Hencl, 1986). Za 2. světové války byly popsány epidemie ţloutenek také v Československu, kdy zdravotnický personál byl převáţně zaměřen na infekční obraz onemocnění. V polovině 20. století byly vydány pokyny pro lékaře ministerstvem zdravotnictví o povinném hlášení a léčení nemocných hepatitidou. Další výzkumy a statistiky o výskytu hepatitid na našem území vedli lékaři Červenka a Raška. (Hencl, 1986).

2.3.2 Typy hepatitid Mezi základní typy virových hepatitid patří A, B, C, D, E, F, G. Hepatitida A. Tento typ hepatitidy bývá také označován jako „nemoc špinavých rukou“. Původcem tohoto typu je heparnavirus. (Beran, 2006) Přenos tohoto viru je fekálně orální-cestou, poněvadţ se virus ve velkém mnoţství vylučuje se stolicí. Rozmezí inkubační doby je mezi čtrnácti aţ padesáti dny. (Lukáš, 2005). Hepatitida B. Bývá způsobena hepadnavirem. Cesta přenosu tohoto viru je krví a tělesnými sekrety. Inkubační doba u tohoto typu se pohybuje od 30 do 180 dnů. (Beran, 2006). Hepatitida C. Původce u tohoto typu je hepacivirus, který se přenáší tělesnými sekrety a krví. Patnáct aţ sto osmdesát dnů je inkubační doba tohoto typu onemocnění. (Beran, 2006). Hepatitida D. Bývá způsobena defektním RNA virem HDV, Delta agens a jeho přenos je krví a tělesnými sekrety. Tento virus se ale můţe rozmnoţovat pouze v přítomnosti HBV. Inkubační doba se pohybuje od třiceti do sto osmdesáti dnů, jako u typu B. (Beran, 2006).

15

Hepatitida E. Tato hepatitida je způsobena hepevirusem, který se šíří fekálně-orální cestou, především pak v znečištěné vodě. Doba od nákazy po propuknutí příznaků je u typu E patnáct aţ šedesát dnů. (Beran, 2006). Hepatitida F. Hepatitida F postrádá klinickou důleţitost. (Lukáš, 2005). Hepatitida G. Virus tohoto typu hepatitidy je krevní cestou, především transfuzemi, proto bývá nazývána také jako „potransfuzní hepatitida.“ Můţe dojít k chronické infekci nikoli však ke chronické hepatitidě. (Lukáš, 2005).

16

2.4 Hepatitida B Roku 1965 se podařilo Blumbergovi a jeho kolektivu popsat antigen, jenţ byl nalezen v krvi u dvou pacientů trpících hemofilií, kterým byly opakovaně podávány transfúze. Jelikoţ byla tato protilátka nalezena u původního Australana, byl pojmenován australský antigen. Australský antigen za pár let byl objeven u nemocných s hepatitidou způsobenou viry. Blumberg za objev Australského antigenu získal Nobelovu cenu. (Beneš 2009).

2.4.1 Akutní forma Jde o infekci jaterní tkáně, která u většiny nemocných končí uzdravením. Asi u 1 % nemocných však dochází k fulminantnímu průběhu, který u většiny nemocných končí selháním jater a smrtí. Akutní forma onemocnění je diagnostikována na základě serologického průkazu HBsAg a IgM anti-HBc, biochemického vyšetření a klinických známek. (Stránský, 2001). Tato forma nemoci trvá od jednoho do šesti týdnů, ale v tomto období můţe nastat zvrat do fulminantního nebo protrahovaného stádia. Kolem 30 % nemocných bývá hospitalizováno s ikterem na oddělení infekčních nemocí. Aţ u 70 % pacientů proběhne nemoc pouze pod obrazem nespecifických příznaků, jako latentní infekce, dokud se virus nevyloučí a tělo si proti němu nenastřádá dostatečné mnoţství anti-HBs protilátek a u bez ikterického průběhu anti-HBc. (Stránský, 2001). Akutní

forma

končí

úplným

uzdravením

nebo

přechodem

do

chronicity.

(Krekulová, 2002).

2.4.2 Chronická forma Chronická forma hepatitidy B je označována jako virový zánět jaterní tkáně, která trvá minimálně 6 měsíců s moţností jejího přestupu do cirhózy nebo jiţ s cirhózou vzniklou. (Horák, 1999). Přechod z akutního do chronického stádia nastává asi u 10 % případů nakaţených, ve větší míře u muţů. (Šafránková, 2006). Zvláště je ale přechod do chronicity častý u inaparentního průběhu hepatitidy B a u malých dětí, které nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém a perinatálně prodělali akvírovanou VHB. (Krekulová, 2002). 17

U pozitivních osob s útlumem virové replikace HBsAg můţe nastat útlum z příčin: Koinfekce s virem hepatitidy D – mnoţství HBV DNA v séru je velmi nízká. Dá se zjistit pouze vyšetřením PCR. (Husa, 2005). Koinfekce s virem hepatitidy C – vzájemné působení mezi HBV a HCV nejsou moc známé. (Husa, 2005). Inaktivní nosičství HBsAg – tzv.“Zdravý nosič HBsAg“ nemocný je roky zdráv bez zjevných příznaků. Přesto zde existuje šance aktivace virové replikace. Nosič má v sobě přítomny pozitivní HBsAg a zároveň anti-HB (HBeAg je negativní). Problém je, ţe běţně pouţívanými metodami nejsme v séru HBV DNA zjistit. Ani pomocí PCR nelze 100 % zjistit HBV DNA. ALT je většinou v pořádku a histologický nález je většinou v normálu. Do tohoto stavu dojde buď spontánně (nastává to asi u 10–20 % chronických pacientů), či po antivirové terapii. Virová infekce se můţe kdykoliv na určitý podmět opět spustit. (Husa, 2005). Střídání fází aktivní replikace a klidu – jde o klasický nález infekce s HBeAg-minus mutantním virem. (Husa, 2005). Okultní infekce virem hepatitidy B – u nakaţeného nelze detekovat HBsAg v séru. Mají zjistitelné protilátky anti-BHc či antiHBs, ale jsou moţné i případy i zcela za absence známek nakaţení HBV v séru. Přesto můţeme nalézt přítomnost HBV DNA v játrech. Význam okultní infekce není zatím prokázán. (Husa, 2005).

2.4.3 Obecné charakteristiky hepatitidy B Původce hepatitidy B Původcem je DNA virus, který se řadí mezi hepadnaviry. Průměr tohoto viru je pouhých 42 nanometrů. Genom DNA viru tvoří 4 geny, které jsou označovány písmeny S, C, P, X a jsou částečně překryty. (Horák, 1999). HBsAg koluje v séru jako protein vázaný na viru, ale také jako sférická nebo tubulární částice. Sférické a tubulární částice v krvi převládají, nejsou sami o sobě infekční, a tedy přítomnost HBsAg v séru nemusí znamenat replikaci viru. (Stránský, 2001).

18

Zdroj nákazy Pacient v akutní nebo chronické fázi hepatitidy je zdrojem a nebezpečím pro ostatní osoby. (Beneš, 2009). Epidemiologie Virovým onemocněním hepatitidy typu B je postiţeno kolem 350−400 miliónů osob. To tvoří takřka 5 % celosvětové populace (touto nemocí je nakaţeno více lidí neţ např. virem HIV). (Langmeier, 2009). Hlavní rozšíření je v zemích třetího světa (můţeme zde nalézt paralelu s HIV), kde se nachází přes 3/4 nakaţených. Jedná se převáţně o oblast subsaharské Afriky, jiţní Asie, Tichomoří, Středního východu. Ovšem tato nemoc zaţívá novou „renesanci“ i ve východní Evropě, převáţně na Ukrajině a v ruské federaci. (Langmeier, 2009). Virus Hepatitidy B je klasifikován do 8 genotypů (A – H). Kaţdý z těchto genotypů kopíruje jinou oblast A – Severní Amerika, severní Evropa a Indie. B a C − Asie, D – jiţní Evropa, E – západní a jiţní Afrika, F – Jiţní a Střední Amerika, G – Evropa a Severní Amerika. Tyto genotypy se ovšem neustále vyvíjí a podléhají mutacím. Dnes sou hlavně rozšířeny genotypy B, C, E a F. (Langmeier, 2009). V České republice za rok 2010 přibylo 244 případů akutní formy hepatitidy B a 130 případů formy chronické. Z tohoto počtu byly zjištěni na Vysočině 4 pacienti v akutní fázi a 7 ve fázi chronické. (www.szu.cz). Způsob přenosu K přenosu můţe dojít parenterální cestou přes tělní tekutiny (krev, sperma, poševní sekret, moč, sliny, slzy a mateřské mléko). Vysokým rizikem je nechráněný pohlavní kontakt s nakaţenou osobou, sdílení hygienických pomůcek a půjčování jehel při intravenózní aplikaci drog mezi narkomany, ale také pohození těchto pouţitých jehel na místa, kde s nimi mohou přijít do kontaktu malé děti a jejich doprovod. Dále také můţe nastat přenos vertikální, tzn. z matky na plod. (Krekulová, 2002). Pomocí screeningovýho vyšetření u dárců krve, se v České republice podařilo sníţit riziko přenosu hepatitidy B přes krevní transfúzi. (Beneš, 2009).

19

Přenos u zdravotnického personálu probíhá převáţně parenterální cestou. Jde o poranění nástrojem, který je kontaminovaný biologickým materiálem infikované osoby. Další způsob přenosu je moţný přes sliznici a patrně i přes kůţi. (Krekulová, 2002). Kvůli těmto rizikům přenosu je u zdravotníků na stanovených odděleních povinná vakcinace proti HBV. U ostatních zdravotních pracovníků je vakcinace doporučena. (Vyhláška č. 537/2006 Sb., § 9 odst. 1). Přenos na hemodializačním oddělení se výrazně sníţil po zavedení povinného očkování proti HBV. Přenos na těchto jednotkách bývá přes hemodialyzační přístroje. U pacientů léčených hemodialýzou je niţší imunitní odpověď. (Krekulová, 2002). Inkubační doba Doba od přenosu do objevení se prvního příznaku je charakterizována od 30 do 180 dnů. Zpravidla však bývá v průměru 60−90 dnů. (Krekulová, 2002). Klinické příznaky Onemocnění můţe probíhat skrytě bez akutního stádia, kdy jsou symptomy nespecifické. Nemocný bývá unavený, má sníţenou výkonnost, pociťuje nechutenství a také můţe ztrácet na hmotnosti. Zrádnost tohoto stádia tkví v tom, ţe nemocný je silně infekční a riziko nákazy druhých je vysoké a je zde i vyšší přestup nemoci do chronického stádia. (Krekulová, 2002). Počáteční příznaky nemoci probíhají pod obrazem chřipky, jako jsou pocity na zvracení, sníţená chuť k jídlu aţ nechutenství, zvracení, únava, malátnost, zvýšená teplota, bolesti kloubů a podobně. Pacienti také udávají tlakovou bolest podţebří vpravo. (Krekulová, 2002). Preikterická fáze, která trvá 3−7 dní, je charakterizovaná zvýšenou teplotou, bolestivostí kloubů a ţaludeční nevolností. Také zde bývá přítomna koţní fáze vyráţka. Jakmile pacient zeţloutne, tyto symptomy zmizí. (Stránský, 2001). Ikterická fáze trvá v průměru 2−3 týdny, ale můţe přetrvávat aţ několik měsíců. V tomto období se nechutenství a únava stupňuje. Někteří pacienti dokonce udávají pruritus kůţe, acholickou stolici a úbytek na váze, který můţe činit aţ 10 kg. (Stránský, 2001).

20

Za rekonvalescentní fázi se povaţuje stav, kdy ikterus začíná ustupovat a nemocnému se vrací chuť k jídlu. (Stránský, 2001). Diagnostika Stanovení diagnózy a její potvrzení bývá provedeno imunochemickým vyšetřením. HBsAg bývá nalezeno v krvi jiţ 4−6 týdnů od nákazy a pokud jde o běţný průběh, virus přestane být v těle přítomen po třech měsících. Po uplynutí této lhůty si organismus začne vytvářet vlastní protilátky anti-HBs. Pokud se jedná o formu akutní hepatitidy B, je zde také přítomnost anti-HBc ve skupině IgM. HBeAg je k nalezení v séru jen po přechodnou dobu v akutní fázi, pokud ale přetrvává déle jak 10 týdnů, hrozí akutní nebezpečí vzniku chronické infekce. HBcAg nelze zjistit z krevního řečiště, nýbrţ pouze v hepatocytech. Zjistitelné jsou jen anti-HBc protilátky. HBV-DNA, jenţ je přítomen

v séru,

je

nejspolehlivějším

indikátorem

virové

replikace.

(Beneš, 2009). Anti-HBe protilátky jsou důleţitým ukazatelem, ţe dojde k úplnému uzdravení nemocného. Ukazují nízkou infekciozitu v séru nemocného. (Sherlock, 2002). Pokud markery replikace HBsAg, HBeAg a HBV DNA jsou v séru přítomny déle neţ 6 měsíců, v této fázi hovoříme o přechodu do chronického stadia onemocnění. (Beneš, 2009). Pokud nastane fáze fulminantní hepatitidy, zvyšuje se titr antigenů anti-HBs a anti-HBe a virová replikace je na ústupu. HBsAg je detekován v malém mnoţství titru nebo jeho přítomnost nelze určit vůbec. Zjištění akutní fáze se zakládá pouze na výskytu protilátek IgM anti-HBc .(Beneš, 2009). Protilátky anti-HBs

signalizují

konec onemocnění

a imunitu pro pacienta.

(Beneš, 2009). Dojde-li stav nemocných osob do fáze aktivní virové replikace je rozlišení chronické a akutní hepatitidy velmi obtíţné. Důvodem je, ţe v séru jsou pozitivní i protilátky anti-HBc IgM. O těchto látkách se myslelo, ţe jsou nejspolehlivějším ukazatelem akutní infekce HBV. Důleţitým faktem bylo, ţe titry jsou u chronické hepatitidy niţší neţ u akutní formy. Avšak určení mnoţství těchto protilátek není pro naprostou většinu lékařů pouţitelné v praxi. Pokud jsou neustále přítomny pozitivní

21

sloţky HBeAg a HBV DNA, elevace ALT a jsou přítomny zánětlivé, postupem času se přidávající fibrotické změny v jaterní histologii. Takovýto stav je velmi nepříznivý, protoţe se časem můţe díky vysoké aktivitě vyvinout cirhóza jater a to uţ v horizontu několika málo let. (Husa, 2005). Léčba Hospitalizace. V České republice je povinná hospitalizace nemocných osob v akutním stádiu nemoci nebo při podezření na tuto nemoc. Pacienti jsou hospitalizováni na infekčních odděleních. Isolace těchto pacientů je sporná a to z důvodu přechodu z akutního stadia do chronického, čímţ zůstávají rizikovými osobami nadále a v některých případech i po celý ţivot. (Husa, 2000). Po skončení hospitalizace je nemocný dále sledován v hepatologických ambulancích. U nemocných bez komplikací trvá sledování rok, pokud přejde nemoc do stadia chronického, bývá sledován dlouhodobě aţ celoţivotně. Sledují se pravidelně serologické výsledky biochemického a virologického vyšetření jaterní tkáně. (Husa, 2005). Dieta. Akutní hepatitida bývá projevována nechutenstvím, proto se doporučuje dieta, která co nejvíce pacientovi vyhovuje. Většinou jde o náhradu tuků za cukry. (Husa, 2005). V případě chronické hepatitidy je důleţité, aby výţiva byla plnohodnotná a rozmanitá, záleţí však na snášenlivosti pacienta. Teprve aţ dekompenzovaná jaterní cirhóza vyţaduje úpravu diety s cílem omezení bílkovin. (Husa, 2005). Dieta spočívá v úplné abstinenci alkoholu po dobu akutní fáze a minimálně šest měsíců po navrácení hodnot do fyziologické hodnoty. V chronické fázi můţe být zákaz alkoholu aţ celoţivotně. Opatření abstinence alkoholu je velice důleţité, protoţe narušuje průběh nemoci a napomáhá přechodu z akutní fáze do chronické a následně cirhózy jater. Dále je třeba vyvarovat se hepatotoxických léků v medikaci nemocného, i kdyţ občas je to velmi náročné. (Husa, 2005). Režimová opatření. V akutním stádiu je velice důleţité, aby se nemocný zklidnil fyzicky i psychycky. Pokud nemocný přestane předčasně dodrţovat klidový reţim v domácím prostředí po předchozí hospitalizaci, můţe dojít k relapsu hepatitidy. 22

Při něm dochází ke zhoršení krevních výsledků a v některých případech i znovu objevení se příznaků. Vede také k opakovaným hospitalizacím v nemocnici. Nemocný je tedy edukován, aby začal s lehkým stupněm tělesného pohybu aţ tři měsíce od ustoupení příznaků a vrácení jaterních enzymů do fyziologických hodnot. (Husa, 2005). V chronickém stádiu se tempo pohybové aktivity přizpůsobuje nemocnému. Důleţité je zahájení postupného, avšak velmi pomalého stupňování zátěţe. Nemocnému je zakázán profesionální sport, avšak kondiční sport je naopak vhodný pro zlepšení vytrvalosti a stavu psychiky. (Husa, 2005). Pohlavní styk nemá ţádný vliv na průběh onemocnění. Je ale nutno vzít v potaz, ţe je zde vysoké riziko přenosu onemocnění na partnera. (Husa, 2005). Léčba akutní formy. Do této léčby patří dieta a reţimová opatření (zastoupené především fyzickým klidem). Podávají se hepatoprotektiva a vitamíny, i kdyţ neţ terapeutický účinek mají účinek spíše psychologického rázu. (Beneš, 2009). Pokud se pacient nachází v těţkém stavu s hrozícím jaterním selháním, bývá indikován lamivudin. Pokud nemocný trpí nechutenstvím či není schopen přijímat stravu per os, nahradí se strava enterální za parenterální pomocí výţivných vaků obsahujících glukózu, vitamíny převáţně skupiny B, aminokyseliny a esenciální tuky. (Beneš, 2009). Fulminantní hepatitida je závaţný stav, který ve většině případů končí jaterním selháním a vyţaduje následnou transplantací jater. Tato fáze onemocnění se vyznačuje vysokou úmrtností, a proto bývají pacienti hospitalizováni na specializovaných pracovištích, zajišťující péči 24 hodin denně. Dle zhodnocení lékaře se mohou v této fázi podávat kortikosteroidy. (Beneš, 2009). Léčba chronické formy. Před zahájením léčby by měly být dodrţeny následující poţadavky: -

infekce by měla přesahovat dobu šesti měsíců

-

měla by být potvrzena virová replikace

-

přítomna biochemická nebo morfologická činnost či postupující fibróza jater

(Beneš, 2009). 23

Mezi nejvíce účinnou léčbu patří pegylovaný interferon α-2a, který by tudíţ měl být podán jako první varianta léku u chronického stadia při HBeAg pozitivní i negativní formě. Aplikace tohoto léku je subkutánně 1 za týden po 48 týdnů. Lze také pouţít standartní interferon-α, který je méně účinný a podává se 3x týdně subkutánně 4−6 měsíců. Doporučená léčba interferonem u formy HBeAg-negativní bývá kolem 1 roku. (Beneš, 2009). Lamivudin se podává aţ tehdy, pokud je interferon kontraindikován nebo neúčinný. Léčba tímto medikamentem by měla trvat minimálně rok a při formě HBeAg-pozitivní do sérokonverze HBeAg/anti-HBe. Nevýhodou je vznikem HBV mutant, které sniţují účinek léků aţ o 70 % po 4 letech uţívání. (Beneš, 2009). Adefovir se podává spolu s lamivudinem při vzniku mutací nebo je moţnost náhrady lamivudinu za entecavir (je zde ale riziko vzniku sekundární rezistence na tento přípravek). Pro adenovir jsou platné stejné podmínky doby léčby jako pro lamivudin. Za jeho přednost se povaţuje pozdější vznik a menší výskyt rezistentních mutací. (Beneš, 2009). Transplantace jater bývá volena v pokročilé cirhóze jaterní, fulminantní hepatitidy a při hepatocelulárním karcinomu. (Beneš, 2009). Prognóza Akutní hepatitida ve většině případů končí úplným uzdravením nemocného. Můţe, ale vést k jaternímu selhání, coţ je stav ohroţující na ţivotě. Asi u 1 % pacientů skončí stav nemocného jako fulminantní hepatitida. Jde o závaţný stav, kdy dochází k jaternímu selhání, jehoţ léčba je těţce zvládnutelná. Zvládne-li nemocný akutní formu, dochází většinou k celkové sérokonverzi a následnému vyléčení. Jaterní selhání u fulminantní hepatitidy spadá do indikací k akutní transplantaci jater. Přibliţně u 5 % přestoupí nemoc do chronického stadia, kdy za tento stav označujeme přetrvávání pozitivní HBsAg déle neţ půl roku. Nemocní v chronickém stadiu můţe zemřít na cirhózu jaterní, nebo méně častější hepatocelulární karcinom. (Krekulová, 2002).

24

Prevence Účinnou obranou proti hepatitidě B je aktivní nebo pasivní imunizací. (Beneš, 2009). Aktivní imunizace patří od roku 2001 do povinného očkování v rámci očkovacího kalendáře platného v celé České republice, viz příloha1. Do roku 2006 se podávala ve 3 dávkách, od roku 2007 v rámci hexavakcíny ve 4 dávkách. Zároveň probíhá očkování 12 letých dětí, které dosud nebyly očkovány. Těm se podává vakcína ve 3 dávkách. Program bude probíhat do doby, neţ doroste první ročník dětí očkovaných v kojeneckém věku do věku 12 let. Pokud matka v těhotenství onemocněla hepatitidou B nebo ji prodělala v minulosti a zůstala nosičkou viru, je třeba oočkovat dítě do 24 hodin po porodu 1dávkou očkovací látky. Lidé nastupující do ústavů sociální péče, zařazeni do chronické hemodialýzy, se očkují také. (Göpfertová, 2006). Personálu pracujícímu ve zdravotnickém zařízení na pracovišti s vyšším rizikem nákazy hepatitidou B ukládá zákon povinnost očkování také. Týká se to oddělení chirurgie, interny (lůţkové i provádějící invazivní výkony), ODN, hemodialýzy, ARO, JIP a infekčního oddělení. Dále se to týká personálu pracujícího v laboratořích s biologickým materiálem, na transfuzních stanicích, v patologicko-anatomických ústavech, na stomatologii, soudním lékařství, psychiatrii, pracovištích zdravotnické záchranné sluţby, v domovech pro seniory, domovy pro lidi se zdravotním postiţením, domovy se zvláštním reţimem, v azylových domech, pracovníci vězeňské a justiční stráţe a nízkoprahových programů pro uţivatele drog. Také studenti zdravotních škol, lékařských fakult, škol připravujících studenty pro povolání v sociální oblasti podléhají povinnosti očkování. Výše uvedené skupiny pokud uţ byli očkovaní nebo prodělali hepatitidu B a mají v krvi specifické protilátky, uţ očkováni nebývají. Vstup na rizikové pracoviště je moţný nejdříve po absolvování druhé vakcíny. (Göpfertová, 2006). Očkování je doporučeno osobám ţijícím ve společné domácnosti s pacienty s chronickým stadiem hepatitidy B i pacientům v transplantačním programu, osobám s chronickým onemocněním jater, narkomanům, promiskuitním osobám, ale také lidem, kteří cestují. (Göpfertová, 2006). Pasivní imunizace, která obsahuje specifický imunoglobulin, bývá podávána narozeným dětem, jejichţ matky jsou HBsAg pozitivní. Aplikace pasivní imunizace je provedena hned po porodu. Také se aplikuje u nemocných, kteří jsou hemodialyzováni akutně

25

nebo při úrazu nástrojem, který je kontaminovaný biologickým materiálem pacienta pozitivního HBsAg. Rovněţ se provádí imunizace po znásilnění nebo záměrném poškození zdravé osoby HBsAg pozitivní osobou. Se specifickým imunoglobulinem se zároveň podává očkovací látka proti HBV. (Beneš, 2009). Preventivní opatření by měla vést nejen k ochraně zdravotníků při vykonávání jejich zaměstnání, ale k ochraně celého obyvatelstva. Jde o dodrţování hygienickoepidemiologického reţimu ve zdravotnických i nezdravotnických zařízeních, očkovat nejen na pozicích, kde je to uloţeno vyhláškou, ale i tam kde je to doporučeno. Vyšetřovat dárcovské orgány, tkáně a biologický materiál a nosiče HBsAg z těchto programů vyloučit. Vyšetřit těhotné ţeny při prvním zjištění gravidity a dále ve 3. trimestru. Vyměňovat pouţité jehly a injekční stříkačky od narkomanů za čisté a snaţit se zabránit, aby je nechávali pohozené volně, kde mohou způsobit někomu úraz. (Göpfertová, 2006).

26

2.5 Úklid ve zdravotnických zařízeních 2.5.1 Podlahy Úklid podlahy ve zdravotnických zařízeních se provádí na vlhko, z důvodu zamezení víření prachových částic. Hlavním důvodem úklidu na vlhko je zamezení rozvíření prachu,

kvůli

výskytu

mikroorganismů,

které

se

v něm

vyskytují.

(Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 1). Proškolený personál zaměstnaný zdravotnickým zařízením, nebo úklidovou firmou provádí úklid podle schválených směrnic. Velké plochy uklízí a dezinfikuje za pomoci mycích mašin, vysavačů, nebo jen pomocí dvou kbelíků se ţdímačem, přičemţ jeden obsahuje dezinfekční prostředek a druhý pouze vodu. Místo hadru je třeba pouţívat mopy, které se na konci pracovní směny dají na vyprání. Poté jsou opět připraveny k pouţití. Čistící dezinfekční roztoky musí odstraňovat všechny nečistoty z podlah a nesmí ničit dané materiály. (Šrámová, 2001). Koncentrace a expirační doba (doba působení) jsou uvedeny výrobcem na kaţdém obalu dezinfekčního prostředku. Dezinfekční prostředky se ředí čistou vodou a při jejich ředění je třeba být velice obezřetný, aby byl prostředek naředěn o správné koncentraci, jelikoţ při niţší koncentraci je účinek nedostatečný a u vyšší koncentrace můţe dojít k poškození ploch a také narůstají náklady za odvedenou práci. (Šrámová, 2001). Úklid se probíhá ve dvou fázích. Začíná se mechanickou očistou a po té se teprve dezinfikuje. Jiné je to v případě, ţe má dezinfekční prostředek také čistící účinek, to pak probíhá očista a dezinfekce zároveň. Pokud ale došlo ke kontaminaci podlahy krví nebo jiným biologickým materiálem, přichází na řadu prvně dezinfekce a potom teprve mechanická očista. (Šrámová, 2001). Je třeba naředit takové mnoţství dezinfekčního roztoku, které ošetří celou plochu v plné míře. Počítá se, ţe s 10 litry naředěné dezinfekce omyjeme plochu o 30 – 50 m2. (Šrámová, 2001).

27

Frekvence úklidu je dána povahou pracoviště: Pracoviště, kde probíhají invazivní výkony (operační a zákrokové sály), bývají dezinfikovány

virucidní

dezinfekcí

před

a

po

samotném

výkonu.

(Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 2). Místnosti pro odběr biologického materiálu, jednotky intenzivní péče, dialyzační oddělení, laboratoře, novorozenecká a pediatrická oddělení bývají dezinfikovány třikrát za den prostředky ničící viry. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 2). Zbylé prostory zdravotnického zařízení se uklízí vlhkým způsobem a pouze v případech vyhlášení

epidemiologického

reţimu

se

přidává

dezinfekční

prostředek.

(Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 2). Plocha znečištěná biologickým materiálem musí být uklizena dle přesného postupu, který upravuje vyhláška. Provede se dekontaminace zasaţené plochy přiloţením mulu, který obsahuje dezinfekční prostředek, popřípadě absorpčními granulemi. Po jeho expozici se provede očista plochy obvyklým způsobem. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 4).

2.5.2 Plochy a předměty V kaţdém zdravotnickém zařízení je nezbytně nutné dbát na čistotu veškerých ploch a předmětů a to hlavně pomocí dezinfekce a běţně pouţívaných detergentů (čisticích prostředků). Zvláště nutné je dezinfikovat předměty, s kterými se dostává do styku jak zdravotnický personál, tak pacienti. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 2). Jejich četnost je dána převáţně charakterem oddělení a zdravotnickou péčí, která je na typu oddělení poskytována. Kaţdé pracoviště má své specifické vybavení, ale především se jedná o nábytek, okna, kliky, stěny, osvětlení, hygienická zařízení, pomůcky k ošetřování nemocných apod. Jsou známé případy, kdy se kvůli nedostatečným hygienickým podmínkám a zanedbání dezinfekce nakazily i větší skupiny pacientů. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 3). Plochy se nejčastěji dezinfikují a čistí omýváním, postřikem aerosolem, či pěnou. Postupy omývání a dezinfekce nejčastěji upravují interní předpisy, které má kaţdé

28

oddělení. Jsou zde velmi často uvedené i čisticí prostředky a typy dezinfekcí, které jsou vhodné a mohou se pouţívat. (Šrámová, 2001). U zdravotnických předmětů se jedná převáţně o to, z jakého materiálu je určený zdravotnický předmět vyroben. Jiný postup je samozřejmě u předmětu, který je vyroben ze skla, keramiky, kovu neţ u předmětu z pryţe, či plastu. Předměty ze dřeva, buničiny, textilu jsou velmi často určeny k přímé likvidaci. Maximální čas, jenţ je určen mezi shromáţděním a likvidací tohoto materiálu je 72 hodin v zimním období a 48 hodin v období, kdy se vyskytují vyšší teploty. Teplota pro skladování infekčního a anatomického odpadu nesmí překročit 3 aţ 8 °C. Vysoce infekční odpad (potřísněné obvazy, pouţité injekční stříkačky aj.) likvidujeme za pomocí certifikovaného technologického zařízení. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 5). U všech ploch a materiálů se pouţívá virucidní prostředek ještě před vlastním čištěním, aby se zamezilo přenosu nebo rozšíření moţných virů. (Vyhláška č. 195/2005 Sb., § 10 odst. 3). Ošetřovatelská jednotka (sesterna, nemocniční pokoje, kuchyně, jídelny, hygienické zařízení apod.) a ambulantní zařízení musí být vybaveno snadno omyvatelným a dezinfikovatelným vybavením (převáţně se jedná o nábytek a sociální zařízení). Kaţdé oddělní má přidělené vlastní úklidové pomůcky a prostředky. (Šrámová, 2001). Je důleţité vyčlenit zvláštní úklidové pomůcky na WC, v koupelnách a úklidových místnostech a zvláště koupelny a toalety dezinfikovat a čistit denně. Také zde se nacházejí u předmětů části, kterým je nutno věnovat zvýšenou pozornost – výlevky, madla, splachovadla atd. Zvláště důleţité je věnovat zvýšenou pozornost vyplachování a dezinfekci podloţních mís a močových lahví. Tyto předměty představují bezesporu největší riziko vzniku biologického aerosolu. Dnes jsou ale oddělení na tuto práci vybavena vyplachovacími myčkami. (Šrámová, 2001). Na toaletách musí být v pravidelných intervalech doplňován toaletní papír, mýdlo a ubrousky. Vhodné jsou i bezdotykové baterie, popřípadě automatické vysoušeče rukou. Kartáče a štětky se mohou vyuţívat pouze k účelu čištění WC a po jejich pouţití se musí umístit do dezinfekčního roztoku, který musí být v pravidelných intervalech obměňován. U sprch a koupelen se nedoporučují rohoţe, jelikoţ je u nich sloţitá a časově náročná údrţba. (Šrámová, 2001). 29

Souhrnná

opatření

pro

údrţbu

oddělení,

která

by

měla

být

dodrţována

ve zdravotnických zařízeních: -

mít vypracované standarty a dezinfekční opatření pro běţný chod oddělení

-

brát v úvahu moţnou nesnášenlivost jednotlivých materiálů a podlah s čistícími a dezinfekčními přípravky

-

při čištění a dezinfekci pouţívat prostředky způsobem, který je uveden výrobcem

-

mít připravenou dostatečnou zásobu těchto přípravků

-

nemíchat různé typy přípravků, a rovněţ dlouhodobě nepouţívat pouze jeden typ, kvůli moţnosti vzniku odolnosti bakterií na dané přípravky

-

předměty u nichţ je potencionální šance, ţe se po dezinfekci dostanou do kontaktu s jídlem či sliznicí pacienta, je třeba omýt pitnou vodou

-

provádět pravidelné i namátkové kontroly ošetřených ploch a předmětů

-

zajistit důkladnou cirkulaci vzduchu

-

oddělení

s imobilními

pacienty

dovybavit

automaty

na

vyplachování

a dezinfekci, popř. podloţními mísami a močovými lahvemi na jedno pouţití -

mít pomůcky a techniku v dobře udrţovaném a pouţitelném stavu

(Šrámová, 2001).

30

2.6 Úrazy zdravotnického personálu 2.6.1 Pracovní úraz Pracovní úraz je jakékoli poškození zdraví nebo smrt, které pracovníkovi bylo způsobeno při plnění jeho pracovních povinností nebo v přímém kontaktu s nimi neočekávaně a násilně. Mezi pracovní úrazy také patří úraz jiné osoby, která pobývá na pracovišti veřejně nedostupném s vědomím majitele. (Zákoník práce č. 262/2006 Sb.).

2.6.2 Postup po mimořádné expozici zdravotníka biologickým materiálem pacientů při poranění a kontaminace kůže a sliznic Přesný postup ošetření úrazu upravuje metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví. Kaţdý zaměstnanec na pracovišti by měl mít přístup k tomuto metodickému pokynu nebo standardům, které si dělá příslušné zdravotnické zařízení samo podle platných vyhlášek a metodických pokynů stanovených ministerstvem zdravotnictví z důvodu, ţe zdravotnický personál je trvale vystaven nebezpečí vzniku úrazu, dojde-li ke kontaktu pracovníka s biologickým materiálem pacienta. (Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 2). Souhrn činností a opatření proti hepatitidám po mimořádné expozici pracovníka ve zdravotnickém zařízení krví pacientů: Je třeba, aby rána několik minut krvácela. Po té 10 minut pečlivě vymývat mýdlem nebo jiným čisticím prostředkem (detergentem) a vydezinfikovat roztokem, který má virucidní účinek. U malých zranění, která nekrvácí, je třeba krvácení vyvolat, nebo začít rovnou s vymývání. (Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 2). Je-li známý pacient, jehoţ biologickému materiálu byl poraněný zdravotník exponován, provede se zdravotníkovi i pacientovi odběr krve na průkaz virových hepatitid (VHA, VHB, VHC). Odebraná krev se posílá na vyhodnocení do biochemické laboratoře. Vyjde-li některý výsledek vyšetření pozitivně, je nutné, aby poraněný pracovník

31

nebo jeho

nadřízený oznámil

výsledek

na

příslušnou

Krajskou

hygienickou

stanici (KHS), kde na protiepidemickém odboru oznámí další opatření. (Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 2). Pokud se pracovník zranil o nástroj od neznámého pacienta, je nutné ohlásit úraz bezprostředně na KHS, která rozhodne o dalších prováděných hygienickoepidemiologických opatřeních. (Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 2). Opatření KHS. Z hygieny jsou pracovníkovi nařízeny karanténní opatření v době trvání 180 dnů. Během této doby se mu odebírá krev na vyšetření diagnostických markerů VHB, vyšetření aktivity aminotransferáz a ověření imunity vůči VHB okamţitě po zranění, dále 90 a 150 dní od úrazu. Krev odebraná ihned po zranění se vyšetřuje na HBsAg, anti HBc total, anti HBc IgM, anti HBs a jaterní soubor. Za 90 a 150 dní se provede vyšetření krve na HBsAg a jaterní soubor. Dle stavu imunity se provede aktivní a popř. pasivní imunoprofilaxe. (Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 2). Všechny parenterální úrazy a kontakty s biologickým materiálem je nutno ihned ohlásit svému nadřízenému, aby mohly být učiněny další nezbytné postupy. Nadřízený také prošetří, za jakých okolností došlo k vystavení se biologickému materiálu, všechny podrobnosti o úrazu zaznamená do knihy úrazů a zajistí postupy, které by mohly zamezit

dalšímu

opakování

mimořádné

expozice

u

ostatního

personálu.

(Metodický pokyn č. MZDR 36368/2007 čl. 5 odst. 3).

2.6.3 Hlášení pracovního úrazu Zaměstnavatel má povinnosti vést přesnou evidenci o úrazech, které se na pracovišti přihodí.

Záznamy

úrazů

jsou

vedeny

v elektronické

nebo

tištěné

podobě.

(Nařízení vlády 201/2010 Sb., §2 odst. 1). Evidence musí mít tyto náleţitosti: -

jméno, příjmení

-

den a přesný čas, kdy k danému úrazu došlo

-

místo, kde se úraz stal 32

-

při jaké práci k úrazu došlo

-

počet odpracovaných hodin do vzniku úrazu

-

mnoţství zraněných osob

-

typ úrazu

-

zdroj úrazu

-

důvod úrazu

-

počet a jména lidí, kteří byli úrazu přítomni

(Nařízení vlády 201/2010 Sb., §2 odst. 1). Postiţený neprodleně ohlásí svůj úraz nejbliţšímu vedoucímu pracovníkovi, pokud mu to ovšem charakter zranění dovolí. Vedoucí pracovník v co nejkratším termínu vyplní záznam o zranění a okamţitě jej předá referentovi BOZP a zdravotnickému zařízení, kde se úraz stal. Vyvstanou-li další skutečnosti, které nám změní náhled na úraz, musí se příslušný dokument opravit a opětovně zaslat příslušným organizacím. (Nařízení vlády 201/2010 Sb., § 4 odst. 1). Zaměstnavatel má povinnost ohlásit úraz bezprostředně: Policii ČR, pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují, ţe byl v souvislosti s úrazem spáchán jakýkoli trestní čin. (Nařízení vlády 201/2010 Sb., § 4 odst. 1). Odborové organizaci a oblastnímu inspektorátu BOZP, pokud se úraz vyskytl u pracovníka, jenţ spadá pod jeho kontrolní působnost, a to v případě, je-li postiţený hospitalizován více neţ 5 dnů nebo pokud lze odhadem povahy zranění tuto délku hospitalizace předpokládat. (Nařízení vlády 201/2010 Sb., § 4 odst. 1). Zdravotní pojišťovně, u níţ je zraněný pojištěn, dále organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které má zaměstnanec uzavřenou pojistku pro případ pracovního úrazu nebo odpovědnosti za škodu. (Nařízení vlády 201/2010 Sb., § 4 odst. 1).

33

Při smrtelném úrazu je okamţitá povinnost nahlásit úraz Policii ČR, oblastnímu inspektorátu BOZP, báňskému úřadu, došlo-li k úrazu na pracovišti, které podléhá dozoru tohoto úřadu, příslušné zdravotní pojišťovně a organizační jednotce pojišťovny, u níţ má dotyčný uzavřenou pojistku pro případ úrazu nebo odpovědnosti za škodu. (Nařízení vlády 201/2010 Sb., § 4 odst. 2).

34

3 Praktická část 3.1 Metodika sběru dat Pro bakalářskou práci „Hepatitida B a zdravotnický personál“ byla pouţita metoda dotazníkového šetření,

které bylo

zaměřeno na kontakt zdravotních sester

v nemocnicích a na poliklinikách s hepatitidou B, postup při výkonech dle standardů a platné vyhlášky. Dotazník, viz příloha E, obsahoval 18 uzavřených otázek a 1 podotázku. Byl rozdělen do 2 částí. První část dotazníku obsahovala 14 uzavřených otázek. Po otázku číslo 13 odpovídali všichni respondenti. Na otázku číslo 14 uţ jen ti, kterým se stal pracovní úraz. Pokud se dotazovaným ţádný úraz nestal, nebo jej nenahlásili, nepokračovali na další otázky. Otázky od čísla 15 jiţ patřily do druhé části. Byly zaměřeny na zdravotnické pracovníky, kteří přišli úrazem do kontaktu s biologickým materiálem pacienta. Obsahoval 3 otázky, z toho jednu otevřenou. Byly poloţeny pro zjištění hlášení úrazu, popis přesného postupu ošetření, zda se pacientovi a zraněnému pracovníkovi provedly odběry krve na zjištění rizika přenosu infekčního onemocnění parenterální cestou. Dotazník byl určený všeobecným sestrám, zdravotnickým záchranářům a porodním asistentkám,

pracujících

na

interním

a chirurgickém

oddělení

včetně

JIP

Nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích a na oddělení ARO, interní a chirurgické JIP v pelhřimovské nemocnici. Dále probíhal výzkum v soukromých ambulancích včetně Polikliniky v Třešti s.r.o., a v odborných ambulancích na Dům zdraví Velké Meziříčí s.r.o. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 105 (100 %) zdravotnických pracovníků, kteří byli vybráni záměrně. 54 (51 %) jich pracovalo v nemocničních zařízeních a to v Okresní nemocnici Pelhřimov a v Nemocnici sv. Zdislavy v Mostištích. Zbylých 51 (49 %) pracovníků pracovalo ve Velkém Meziříčí na Domě Zdraví a dále na poliklinice a soukromých ambulancích v Třešti.

35

Průzkum probíhal v termínu od 31. ledna do 11. února 2011 ve zdravotnických zařízeních v Pelhřimově a ve Velkém Meziříčí. Od 7. března do 25. března 2011 probíhal průzkum v ambulancích v Třešti. Naposled byly dotazníky rozdány v nemocnici v Mostištích a to v období od 28. března do 15. dubna 2011. Souhlas s dotazníkovým šetřením ve zdravotnickém zařízení, viz příloha 2. Do zdravotnických zařízení bylo osobně rozdáno 112 dotazníků (do kaţdého zařízení 28) a z tohoto počtu jich bylo navráceno 105 (94 %). Z Mostišť bylo vráceno zpět všech 28 dotazníků (100 %), z Pelhřimova 26 (93 %), 25 (89 %) z Třeště a 26 (93 %) z Velkého Meziříčí. Z těchto výše popsaných údajů vidíme, ţe počet dotazníků je v rovnováze přibliţně 25 % na kaţdé zařízení. Otázky jsou vyhodnoceny podle měst zdravotnického zařízení. Čísla v tabulce, ve sloupci „Počet“, udávají absolutní hodnoty respondentů, kteří označili příslušnou odpověď. Ve sloupci „Počet (%)“ je počet respondentů v relativních hodnotách. Na druhou část dotazníku odpovídalo 39 (37 %) respondentů ze 105 (100 %). Pro další vyhodnocení je 39 respondentů bráno jako celek, tedy 100 %. Z 39 (100 %) respondentů bylo 8 (21 %) z Mostišť, 12 (31 %) z Pelhřimova, 11 (28 %) z Třeště a 8 (21 %) z Velkého Meziříčí. Otevřenou otázku, ve které se ţádá po respondentovi, aby vlastními slovy popsal přesný postup, jak ošetřil svůj úraz, odpovědělo 20 (51 %) respondentů. Otázky v této části dotazníku uţ nejsou hodnoceny podle města respondentů, ale respondenti jsou hodnoceni jako celek.

36

3.2 Vlastní výsledky výzkumu 3.2.1 Jste očkovaná proti hepatitidě B? Tabulka 1: Počet očkovaných proti hepatitidě B (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Počet Počet (%)

Pelhřimov Počet Počet (%)

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Ano

27

96,43

26

100,00

20

80,00

25

96,15

B. Ne

1

3,57

0

0,00

5

20,00

1

3,85

Celkem

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

27

26

25 20

A. Ano B. Ne 5 1 Mostiště

1

0 Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 1: Počet očkovaných proti hepatitidě B (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka je zaměřena na ochranu zdravotnického personálu očkování proti nákaze virem hepatitidy B. Ve Vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem je přesně stanoveno, na kterých odděleních musí být zdravotnický pracovník očkovaný, u zbylých pracovníků je očkování doporučené nikoli povinné. Z nemocnice v Mostiších zaškrtlo v dotazníku z 28 respondentů (100 %), 27 (96 %) odpověď „ano“ a odpověď „ne“ pouze 1 (4 %) respondent. Z pelhřimovské nemocnice uvedlo všech 26 (100 %) respondentů odpověď „ano“. Z 25 (100 %) respondentů

37

ze soukromých ambulancí v Třešti označilo 20 (80 %) respondentů odpověď „ano“ a 5 (20 %) respondentů odpověď „ne“. Na poliklinice ve Velkém Meziříčí z 26 (100 %) respondentů vypovědělo 25 (96 %), ţe jsou očkováni, a 1 (4 %) respondent přiznal, ţe očkovaný není. Výsledek odpovědi je překvapující. Jak můţeme vidět z tabulky 1, stále chybí očkování i u pracovníků v nemocnici, kde v případě pracoviště tohoto respondenta je očkování povinné. Dojde-li k úrazu, je velké nebezpečí přenosu nemoci krevní cestou.

3.2.2 Máte strach, že se na pracovišti hepatitidou B nakazíte? Tabulka 2: Strach z nákazy hepatitidou B na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Počet Počet (%)

Pelhřimov Počet Počet (%)

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Ano

18

64,26

14

53,9

7

28,00

11

42,35

B. Ne

10

35,74

12

46,1

18

72,00

15

57,65

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

Celkem

20

18

18

18 16 14 12

15

14 12

11

10

10

A. Ano 7

8

B. Ne

6 4 2 0 Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 2: Strach z nákazy hepatitidou B na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, do jaké míry je mezi zdravotnickými zaměstnanci rozšířena obava z nákazy z této nemoci a jak moc se cítí být na pracovišti ohroţeni.

38

18 (64 %) respondentů z Mostišť označilo odpověď „ano“ a 10 (36 %) jich odpovědělo „ne“. V Pelhřimově odpovědělo 14 (54 %) respondentů „ano“ a 12 (46 %) respondentů, ţe se nákazy nebojí. V Třešti se rizika nákazy bojí 7 (28 %) respondentů a 18 (72 %) uvedlo, ţe strach nemá. Ve Velkém Meziříčí se obává 11 (42 %) respondentů a 15 (58 %) respondentů uvedlo odpověď „ne“. Největší strach z rizika nákazy na pracovišti má personál pracující v nemocnici Pelhřimov, kde se obává nákazy přes 50 % respondentů a to i při 100% očkování respondentů. Tyto výsledky jsou patrné z obrázku 2.

3.2.3 Necháváte si pravidelně testovat krev na hepatitidu B? Tabulka 3: Pravidelné testy krve na hepatitidu B (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Počet Počet (%)

Pelhřimov Počet Počet (%)

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Ne

24

85,68

26

100,00

18

72,00

22

84,70

B. 1x za rok

0

0,00

0

0,00

3

12,00

1

3,85

C. 1x za 2 roky

0

0,00

0

0,00

4

16,00

0

0,00

D. 1x za 3 roky

4

14,32

0

0,00

0

0,00

1

3,85

E. 1x za 4 roky F. Jen při kontaktu s podezřelou osobou Celkem

0

0,00

0

0,00

0

0,00

1

3,85

0

0,00

0

0,00

0

0,00

1

3,85

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

39

28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

26 24 22

A. Ne B. 1x za rok

18

C. 1x za 2 roky D. 1x za 3 roky 4

3

00 00

00000

Mostiště

Pelhřimov

4 000

Třešť

1 111 0 Velké Meziříčí

E. 1x za 4 roky F. Jen při kontaktu s podezřelou osobou

Obrázek 3: Pravidelné testy krve na hepatitidu B (zdroj: vlastní výpočty)

V této otázce byl úkol zjistit, zda si zaměstnanci nechávají testovat krev na hepatitidu B, kdyţ respondenti uvádí obavu z nákazy. Odběr markerů HBV mají zaměstnanci hrazený 1x za 5 let v rámci preventivní prohlídky od zaměstnavatele. V přídě podezření je lepší si vyšetření uhradit sám a nemuset ţít v obavách z moţné nákazy. V nemocnici v Mostištích uvedlo 24 (86 %) respondentů, ţe si nenechávají testovat krev. 4 (14 %) respondenti označili odpověď „1x za 3 roky“. Zbylé odpovědi ţádný z těchto respondentů neoznačil. V Pelhřimově 26 (100 %) respondentů uvedlo v dotazníku odpověď „ne“. Z Třeště označilo odpověď „ne“ 18 (72 %) respondentů, 3 (12 %) odpověď „1x za rok“ a 4 (16 %) odpověď „1x za 2 roky“. Ve Velkém Meziříčí označili respondenti odpovědi následovně: 22 (85 %) respondentů „ne“, 1 (4 %) respondent „1x za rok“, 1 (4 %) respondent „1x za 3 roky“, 1 (4 %) respondent „1x za 4 roky“ a 1 (4 %) respondent uvedl, ţe se nechává testovat pouze po kontaktu s nemocným HBV. I přes strach pracovníků z nákazy si krev nechává testovat jen velmi nízký počet respondentů, především z ambulancí, jak vyplývá z obrázku 3.

40

3.2.4 Jaká je možnost nákazy hepatitidou B na pracovišti? Tabulka 4: Moţnost nákazy hepatitidou B na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Pelhřimov Počet Počet Počet Počet (%) (%) A. Píchnutím o pouţitou jehlu B. Poraněním se o čistý nástroj C. Kontaktem přes sliznici D. Poraněním se o kontaminovaný nástroj E. Nedodrţením hygienickoepidemického reţimu

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

27

96,15

26

100,00

25

100,00

26

100,00

0

0,00

0

0,00

1

4,00

0

0,00

2

7,14

5

19,25

8

36,00

10

38,50

9

32,13

2

7,70

15

60,00

23

88,55

7

24,99

6

23,10

10

40,00

14

53,90

Cílem této otázky bylo zjistit povědomí zdravotníků o moţnostech přenosu hepatitidou B, a tedy zda si pracovníci plně uvědomují všechna rizika nákazy. Všechny odpovědi vyjma odpovědi „poraněním se o čistý nástroj“ ukazují moţný přenos hepatitidy B, při vykonávání jejich povolání, a proto by měly být označeny jako správná odpověď. Kaţdý respondent mohl označit více odpovědí, a tím tedy mohl být u kaţdé odpovědi počet respondentů 100 %. V nemocnici v Mostištích označilo 27 (97 %) respondentů odpověď A, 2 (7 %) odpověď C, 9 (32 %) respondentů odpověď D a 7 (25 %) odpověď E. Odpověď B neoznačil ţádný z respondentů. V Pelhřimově uvedlo odpověď A 26 (100 %) respondentů, odpověď C 5 (19 %), odpověď D 6 (23 %) a odpověď E 2 (8 %) respondenti. Odpověď B neoznačil ţádný respondent z Pelhřimova. V Třešti uvedlo 25 (100 %) odpověď A, odpověď B 1 (4 %), odpověď C 8 (36 %), odpověď D 15 (60 %) a odpověď E označilo 10 (40 %) respondentů. Ve Velkém Meziříčí uvedlo 26 (100 %) respondentů odpověď A, odpověď B, odpověď C 10 (39 %), odpověď D 23 (89 %) a odpověď E 14 (54 %). Odpověď B neuvedl ţádný z respondentů. Z tabulky 4 je patrné, ţe neznalost o moţnosti nákazy hepatitidy B na pracovišti mezi zdravotnickým personálem stále přetrvává.

41

3.2.5 Vyskytla se někdy na vašem pracovišti u pacienta hepatitida B? Tabulka 5: Výskyt hepatitidy B na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Počet Počet (%)

Pelhřimov Počet Počet (%)

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Ano

24

85,71

25

96,15

24

96,00

19

73,15

B. Ne C. Nejsem si vědoma Celkem

3

10,72

1

3,85

1

4,00

4

15,30

1

3,57

0

0,00

0

0,00

3

11,55

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

25

24

24 19

A. Ano B. Ne C. Nejsem si vědoma 4

3 1 Mostiště

1

0

Pelhřimov

1

3

0

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 4: Výskyt hepatitidy B na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

V otázce č. 5 bylo cílem zjistit, zda se zdravotní personál prokazatelně dostal za dobu své práce ve zdravotním zařízení do kontaktu s osobou, která byla prokazatelně nakaţena hepatitidou B. V Mostištích odpovědělo 28 (100 %) dotázaných následovně: 24 (86 %) označilo odpověď „ano“, 3 (11 %) odpověď „ne“ a 1 (4 %) uvedl, ţe si není vědom. Z Pelhřimova uvedlo 25 (96 %) dotázaných, ţe se na jejich pracovišti tato nemoc vyskytla a pouze 1 (4 %) respondent se s touto nemocí nesetkal. 25 (100 %) dotázaných z Třeště odpovědělo v dotazníkovém šetření, ţe se hepatitida B na jejich pracovišti vyskytla a 1 (4 %) dotázaný uvedl, ţe se s ní nesetkal. Ve Velkém Meziříčí 42

se nemoc vyskytla na pracovišti u 19 (73 %) dotázaných, u 4 (15 %) dotázaných se na pracovišti neobjevila a 3 (12 %) si toho není vědomo. Z kaţdého města se alespoň 2/3 zdravotníků setkali s pacientem nakaţeným hepatitidou B na svém pracovišti, coţ ukazuje důleţitost očkování a ochranných pomůcek, viz obrázek 4.

3.2.6 Při běžném ošetření pacienta s hepatitidou B jste postupovala? Tabulka 6: Postup při ošetření pacienta s hepatitidou B (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

A. Bez ochranných pomůcek B. Při manipulaci s pacientem jsem měla rukavice C. Zvolila jsem bariérový přístup D. Neošetřovala jsem Celkem

24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

0

0,00

0

0,00

3

12,00

5

17,85

19

67,83

17

65,45

21

84,00

14

53,90

5

17,85

8

30,70

0

0,00

7

36,05

4

14,32

1

3,85

1

4,00

0

0,00

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

21 A. Bez ochranných pomůcek

19 17 14

8 5

7

Mostiště

C. Zvolila jsem bariérový přístup

5

4

0

B. Při manipulaci s pacientem jsem měla rukavice

3 0

1

Pelhřimov

0 Třešť

1

0

D. Neošetřovala jsem

Velké Meziříčí

Obrázek 5: Postup při ošetření pacienta s hepatitidou B (zdroj: vlastní výpočty)

43

Tato otázka navazuje na předchozí otázku. Zjišťuje, jak pracovníci postupovali při ošetření nemocného při tomto onemocněním. Správná odpověď byla: vyuţití bariérového přístupu, nebo ošetření tohoto pacienta v rukavicích. Ošetřování v rukavicích je velice důleţité z hlediska přenosu nákazy a jako prevence přenosu stačí pouze ochranná pomůcka. V Mostištích ošetřovalo pacienta s hepatitidou B 19 (68 %) respondentů v rukavicích, 5 (18 %) jich zvolilo bariérový přístup a 4 (14 %) neošetřovali. 17 (65 %) respondentů z pelhřimovské nemocnice ošetřovalo pacienta s tímto onemocněním v rukavicích, 8 (31 %) zvolilo bariérový přístup a 1 (4 %) takového pacienta neošetřoval. V Třešti ošetřovali 3 (12 %) respondenti takového pacienta bez ochranných pomůcek, tedy i bez rukavic, rukavice při ošetření mělo 21 (82 %) respondentů a 1 (4 %) neošetřoval. Ve Velkém Meziříčí 5 (18 %) respondentů přiznalo, ţe ošetřovali takového pacienta bez ochranných pomůcek, 14 (54 %) respondentů při manipulaci mělo rukavice a 7 (36 %) zvolilo bariérový přístup. Bez zvláštního opatření ošetřovali 3 (12 %) respondenti pacienta v Třešti a 5 (18 %) respondentů ve Velkém Meziříčí, tedy pouze v ambulancích. Obrázek 5 ukazuje, ţe ochranné pomůcky jsou na pracovištích dostupné a přes 92 % respondentů jich vyuţívá. Je nutno uvést, ţe ti respondenti, kteří ochranné pomůcky nepouţívají, jedinci v ambulancích v Třešti a ve Velkém Meziříčí, mohou poškodit hlavně sami sebe. Zvláště, jsou-li mezi nimi jedinci neočkovaní.

44

3.2.7 Jaký máte zavedený způsob likvidace biologického materiálu z plochy? Tabulka 7: Zavedený způsob likvidace biologického materiálu (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

A. Vytřením plochy vodou se saponátem 1 B. 2

C. D. Vytřením vodou se Savem Celkem

28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

0

0,00

0

0,00

1

4,00

0

0,00

23

82,14

25

96,15

11

44,00

9

34,55

5

17,86

1

3,85

13

52,00

15

57,75

0

0,00

0

0,00

0

0,00

2

7,70

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

25 23 A. Vytřením plochy vodou se saponátem

15 13 11

B.1 9

C.2

5 0

0

0

1

0

Mostiště Pelhřimov

2

1

0 Třešť

0

D. Vytřením plochy vodou se Savem

Velké Meziříčí

Obrázek 6: Zavedený způsob likvidace biologického materiálu (zdroj: vlastní výpočty)

1

Přiloţí se čtverec buničiny s dezinfekčním prostředkem na biologický materiál, počká se dle expoziční doby přípravku a poté se vytře vodou s dezinfekčním prostředkem

2

Setřít buničitou vatou a pak vytřít vodou s dezinfekčním prostředkem

45

Tato otázka byla poloţena z důvodu zjištění, zda pracovníci znají přesné postupy likvidace biologického materiálu z ploch a zda dané postupy dodrţují. Tyto postupy jsou upraveny vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR. Kaţdá expoziční doba bývá uvedena na originálním obalu dezinfekčního přípravku. V Mostištích uvedlo 23 (82 %) dotázaných, ţe likvidují biologický materiál z plochy čtvercem s dezinfekcí, počkají po dobu expozice přípravku a vytřou vodou s dezinfekcí. 5 (18 %) dotázaných setře biologický materiál vatou a vytřou plochu vodou s dezinfekčním přípravkem. V Pelhřimově označilo způsob likvidace pomocí čtverce s dezinfekcí, vyčkání dle doby expozice a poté vytření vodou s dezinfekčním prostředkem 25 (96 %) dotázaných. Pouze 1 (4 %) dotázaný odpověděl, ţe likvidaci biologického materiálu provádí setřením plochy buničitou vatou a vytřením dezinfekčním přípravkem. Pouze 1 (4 %) dotázaný z Třeště označil způsob likvidace vytřením plochy vodou se saponátem. 11 (44 %) odpovědělo, ţe likvidují pomocí čtverce s dezinfekcí, počkají po dobu expozice a plochu vytřou vodou s dezinfekcí a 13 (52 %) dotázaných likviduje tento materiál z plochy setřením buničitou vatou a omytím vodou s dezinfekcí. Ve Velkém Meziříčí 9 (35 %) dotázaných přiloţí čtverec s dezinfekcí, dle příslušné expoziční doby jej nechá přiloţený působit a poté se omyje plochy vodou s dezinfekčním prostředkem. 15 (58 %) dotázaných setře plochu vatou a vytře vodou s dezinfekčním přípravkem a 2 dotázaní uvádějí, ţe materiál z plochy likvidují vytřením vodou, ve které je přípravek Savo. Z obrázku 6 vyplývá, ţe necelých 65 % likviduje biologický materiál z plochy předepsaným způsobem dle vyhlášky, coţ je číslo nízké, kdyţ vezmeme v úvahu riziko nozokomiálních infekcí.

46

3.2.8 Jak často býváte proškoleni BOZP? Tabulka 8: Četnost proškolení BOZP (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

A. Nebýváme

1

3,57

0

0,00

5

20,00

0

0,00

B. Jednou za rok

27

96,43

26

100,00

18

72,00

26

100,00

C. 1 x za 2 roky

0

0,00

0

0,00

2

8,00

0

0,00

D. 1 x za 3 roky

0

0,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

Celkem

30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

27

26

26

18 A. Nebýváme B. Jednou za rok C. 1 x za 2 roky D. 1 x za 3 roky

5 1

2 0

Mostiště

0

0

Pelhřimov

0 Třešť

0

Velké Meziříčí

Obrázek 7: Četnost proškolení BOZP (zdroj: vlastní výpočty)

Tato otázka byla poloţena pro zjištění, zda zaměstnavatel dodrţuje povinnost školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) stanovené zákonem. Je velice důleţité, aby zaměstnanci věděli, co mají dělat při mimořádných situacích, které mohou kvůli nevědomosti vést aţ k ohroţení ţivota. Z mostišťské nemocnice přiznal 1 (4 %) dotázaný, ţe proškolen BOZP nebývá, 27 (96 %) dotázaných označilo odpověď „1x za rok“. Všech 26 (100 %) dotázaných z Pelhřimova odpovědělo, ţe bývají proškoleni pravidelně 1x za rok. 5 (20 %) dotázaných z Třeště

47

odpovědělo, ţe proškoleni BOZP nebývají, 18 (72 %) jich bývá proškoleno 1x za rok a 2 (8 %) dotázaní bývají školeni 1x za 2 roky. Ve Velkém Meziříčí bývají všichni dotázaní proškoleni pravidelně kaţdý rok. Ne všichni zaměstnavatelé dodrţují zákon a pravidelně jednou za rok své zaměstnance neproškolují o mimořádných postupech a rizicích na pracovišti jak uvádí obrázek 7.

3.2.9 Máte na pracovišti standard na odběr krve? Tabulka 9: Dostupnost standardu na odběr krve (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

A. Ano

28

100,00

26

100,00

18

72,00

25

96,15

B. Ne

0

0,00

0

0,00

7

28,00

1

3,85

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

Celkem

30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

28 26

25

A. Ano B. Ne

0 Mostiště

0 Pelhřimov

1 Velké Meziříčí

Obrázek 8: Dostupnost standardu na odběr krve (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 9 byla začleněna do dotazníku, aby zjistila informace o dostupnosti sjednocených postupů v uvedených zdravotnických zařízeních. Standardy jsou normy pro poskytování zdravotní péče, sjednocují postupy při výkonech na daném pracovišti. Jsou to aktualizované a sjednocené postupy pro všechny pracoviště v celém 48

zdravotnickém zařízení. Kaţdé zdravotnické zařízení má svoji verzi, která by měla být v souladu s aktuální vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR. V Mostištích odpovědělo všech 28 (100 %) respondentů, ţe na svém pracovišti mají standard na odběr krve. V Pelhřimově označilo také všech 26 (100 %) respondentů odpověď „ano“. V Třešti označilo odpověď „ano“ 18 (72 %) respondentů a zbylých 7 (28 %) uvedlo, ţe standard nemají. Ve Velkém Meziříčí 25 (96 %) respondentů uvedlo odpověď „ano“ a zbylý 1 (4 %) respondent označil odpověď „ne“. Z obrázku 8 vyplývá, ţe téměř všichni respondenti mají na pracovišti dostupnost standardů a v případě potřeby mohou do nich nahlédnout. Metodická srozumitelnost standardů je přínosem v situacích, kdy zdravotnický personál si potřebuje ověřit správnost postupu a nemá čas studovat legislativu.

3.2.10 Jakým způsobem odebíráte krev? Tabulka 10: Způsob odběru krve (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Jehlou a stříkačkou B. Uzavřeným systémem C. Oběma způsoby

3

10,71

0

0,00

16

64,00

18

69,23

19

67,83

25

96,15

5

20,00

2

7,70

6

21,42

1

3,85

3

12,00

6

23,07

D. Neodebíráme

0

0,00

0

0,00

1

4,00

0

0,00

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

Celkem

49

28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

25 19

18 16 A. Jehlou a stříkačkou B. Uzavřeným systémem 6

5

3

3 0

0

Mostiště

1

1

0

Pelhřimov

C. Oběma způsoby

6

Třešť

D. Neodebíráme

2 0 Velké Meziříčí

Obrázek 9: Způsob odběru krve (zdroj: vlastní výpočty)

Tato otázka byla poloţena pro zjištění bezpečnosti zdravotnického pracovníka při manipulaci s biologickým materiálem. Při odběru uzavřeným systémem krev vtéká rovnou do zkumavky, kdeţto u odběru přes jehlu a stříkačku přichází pracovník s krví pacienta do přímého kontaktu, a proto je důleţité, aby při odběru pouţíval jednorázové rukavice. V Mostištích odebírají 3 (11 %) dotázaní krev jehlou a injekční stříkačkou, uzavřeným systémem 19 (68 %) a oběma způsoby 6 (21 %) dotázaných. Odpověď D neuvedl ţádný z dotázaných. 25 (96 %) dotázaných z Pelhřimova odebírá krev uzavřeným systémem a pouhý 1 (4 %) dotázaný odebírá krev oběma způsoby. V Třešti odebírá krev jehlou a injekční stříkačkou 16 (64 %) dotázaných, 5 (20 %) odebírá přes uzavřený systém, 3 (12 %) oběma způsoby a 1 (4 %) na svém pracovišti krev neodebírá vůbec. 18 (69 %) dotázaných ve Velkém Meziříčí označilo v dotazníku odpověď „jehlou a injekční stříkačkou“, 2 (8 %) odpověděli „uzavřeným systémem“ a 6 (23 %) dotázaných odebírá oběma způsoby. Odpověď „neodebíráme“ neoznačil ţádný z dotázaných. Z tabulky 10 vyplývá, ţe v současnosti pracovníci odebírají krev převáţně uzavřeným systémem. Tato metoda je upřednostňována v nemocnicích. I přes výhodu jsou však pracovníci, kteří zůstanou věrni jehle a injekční stříkačce. Důvodem je návyk nebo nedostupnost

uzavřeného

systému

na pracovišti.

Tato metoda

převaţuje

v ambulancích. 50

3.2.11 Berete si na práci s biologickým materiálem rukavice? Tabulka 11: Četnost pouţívání rukavic při práci (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

Počet

Počet (%)

A. Ano vţdy

19

67,86

18

69,30

9

36,00

7

26,95

B. Spíše ano

5

17,86

8

30,70

10

40,00

13

50,00

C. Spíše ne

4

14,28

0

0,00

6

24,00

6

23,05

D. Nikdy

0

0,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

Celkem

20

19

18

18 16 13

14 12 10

9

8

8 6

5

A. Ano vždy

10

B. Spíše ano 6

7

6

C. Spíše ne D. Nikdy

4

4 2

0

0 Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 10: Četnost pouţívání rukavic při práci (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka navazuje na předešlou otázku, aby rozšířila informaci, zda zdravotnický personál dodrţuje bezpečnostní pokyny a s tím spojenou ochranu svého zdraví. V Mostištích si vţdy bere na práci s biologickým materiálem rukavice 19 (68 %) dotázaných, spíše si bere rukavice 5 (18 %) dotázaných a spíše si neberou rukavice 4 (14 %) dotázaní. Poslední odpověď, tedy ţe si rukavice nikdy neberou, neoznačil ve svém dotazníku nikdo z Mostišť. V Pelhřimově označilo odpověď, ţe si na práci s biologickým materiálem berou vţdy rukavice 18 (69 %) dotázaných a spíše si bere rukavice 8 (31 %) dotázaných. V Třešti 9 (36 %) dotázaných uvádí, ţe si bere rukavice 51

na kaţdou práci s biologickým materiálem, odpověď „spíše ano“ uvedlo 10 (40 %) dotázaných a spíše si nebere rukavice 6 (24 %) dotázaných. 7 (27 %) dotázaných ve Velkém Meziříčí označilo odpověď „ano vţdy“, 13 (50 %) odpovědělo „ spíše ano“ a 6 (23 %) dotázaných odpovědělo „spíše ne“. Většina dotázaných, jak uvádí tabulka 11, v kaţdém z vyjmenovaných zdravotnických zařízení při práci s biologickým materiálem spíše pouţívá pomůcky. 1/3 je nepouţívá vůbec, coţ je v rozporu s metodickým pokynem s Ministerstva zdravotnictví ČR. Větším rizikem je však ohroţení vlastního zdraví.

3.2.12 Máte na pracovišti standard, jak postupovat při úrazu? Tabulka 12: Vybavenost pracoviště standardem pro postup při úrazu (zdroj: vlastní výpočty)

Mostiště Počet Počet (%)

Pelhřimov Počet Počet (%)

Třešť Počet Počet (%)

Velké Meziříčí Počet Počet (%)

A. Ano

28

100,00

26

100,00

19

76,00

26

100,00

B. Ne

0

0,00

0

0,00

6

24,00

0

0,00

Celkem

28

100,00

26

100,00

25

100,00

26

100,00

30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

28 26

26

19 A. Ano B. Ne 6 0 Mostiště

0 Pelhřimov

0 Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 11: Vybavenost pracoviště standardem pro postup při úrazu (zdroj: vlastní výpočty)

52

Dotaz na dostupnost standardu o postupu při úrazu by měl být součástí kaţdého pracoviště. Jde zde především o bezpečnost zdravotnického pracovníka, který utrpěl úraz a můţe minimalizovat rizika přenosu nákazy onemocnění, pokud je zvolen správný postup při ošetření. Z Mostišť uvedlo všech 28 (100 %) respondentů, ţe standardy na pracovišti mají. Odpověď „ano“ označilo i všech 26 (100 %) respondentů z Pelhřimova. V Třešti má standard na pracovišti 19 (76 %) respondentů a zbylých 6 (24 %) respondentů udává, ţe jim tento dokument na pracovišti chybí. Ve Velkém Meziříčí všech 26 (100 %) respondentů označilo také odpověď „ano“. Údaje z obrázku 11 vypovídají o tom, ţe na 3 pracovištích je všem tento standard dostupný a personál je o nich informovaný. Jsou důleţité a zvláště v nemocnicích, kde je větší šance dostat se do kontaktu s potencionálním nosičem, a to nejen hepatitidy B. Přesto je zaráţející, ţe ne všichni pracovníci z ambulancí v Třešti tento standard mají.

3.2.13 Přišla jste do kontaktu s biologickým materiálem pacienta úrazem? (píchnutí jehlou, poranění nástrojem, stříknutí materiálu do oka…) Tabulka 13: Počet úrazů respondenta na pracovišti (zdroj: vlastní výpočty)

A. 1x B. 2x C. 3x D. 4x E. 5x F. Ne Celkem

Mostiště Počet Počet (%) 5 17,85 5 17,85 2 7,14 0 0,00 0 0,00 16 57,16 28 100,00

Pelhřimov Počet Počet (%) 8 30,80 4 15,40 2 7,70 0 0,00 1 3,85 11 42,25 26 100,00

Třešť Počet Počet (%) 6 24,00 8 32,00 2 8,00 2 8,00 1 4,00 6 24,00 25 100,00

Velké Meziříčí Počet Počet (%) 8 30,75 2 7,70 2 7,70 0 0,00 1 3,85 13 50,00 26 100,00

53

18

16

16 13

14

B. 2x

10

8

8

8 6 4 2

A. 1x

11

12

8

6

5 5

C. 3x

6

D. 4x E. 5x

4 2

2 0 0

0

1

2 2

F. Ne

2 2

1

0

1

0 Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 12: Počet úrazů respondenta na pracovišti (zdroj vlastní výpočty)

Otázka č. 13 byla v dotazníku poloţena pro zmapování moţnosti přenosu nákazy hepatitidy B a dalších onemocnění, které se mohou přenášet krevní cestou a kontaktem se sliznicí, na pracovišti. Dotázaní, kteří v této otázce uvedli odpověď „ne“, uţ dále v dotazníku nepokračovali. Na odpověď navazovala podotázka „Pokud ano, kolikrát?“, která zjišťovala přesný počet úrazů dotyčného pracovníka. V nemocnici v Mostištích odpovědělo „ne“ 16 (57 %) dotázaných. 5 (18 %) dotázaným se stal jeden úraz, dva úrazy se staly také dalším 5 (42 %) dotázaným a tři úrazy se staly 2 (17 %) dotázaným. V Pelhřimově nebylo zraněno 11 (42 %) dotázaných. Jeden úraz se stal 8 (31 %) dotázaným, dva úrazy si na pracovišti přivodili 4 (15 %) dotázaní, 2 dotázaní se na pracovišti poranili 3x a 1 (4 %) dotázanému se přihodil úraz 5x. V Třešti se ani jednou neporanilo 6 (24 %) dotázaných. Jeden úraz se přihodil 6 (24 %) dotázaným, 8 (32 %) dotázaných uvedlo, ţe se jim stal úraz 2x, 2 (8 %) dotázaní se poranili 3x, další 2 (8 %) 4x a 1 (4 %) z dotázaných 5x.Ve Velkém Meziříčí 13 (50 %) dotázaných uvedlo, ţe se ani jednou nezranili. Jeden úraz se přihodil 8 (31 %) dotázaným, dva úrazy utrpěli 2 (8 %), tři úrazy také 2 (8 %) dotázaní a 5 úrazů si přivodil 1 (4 %) dotázaný. Nejvíce úrazů se stalo pracovníkům v Třešti, kde se úraz stal kolem 75 % zdravotnických pracovníků. Na zbylých pracovištích se stal úraz v průměru

54

kolem 50 % dotázaných. Z tabulky 13 je patrné, ţe tato čísla mohou znamenat vysoké riziko nákazy parenterálně přenosného onemocnění, jakým je bezpochyby hepatitida B, ale i další.

3.2.14 Nahlásila jste každý takovýto úraz? Tabulka 14: Ohlášení pracovního úrazu (zdroj: vlastní výpočty)

A. Ano B. Jen kdyţ mi tekla krev C. Ţádný jsem nehlásila Celkem

Mostiště Počet Počet (%) 6 49,80 2 16,60

Pelhřimov Počet Počet (%) 12 79,90 0 0,00

Třešť Počet Počet (%) 8 42,10 3 15,80

Velké Meziříčí Počet Počet (%) 8 61,54 0 0,00

4

33,60

3

20,10

8

42,10

5

38,46

12

100,00

15

100,00

19

100,00

13

100,00

14 12 12 10 8

8

8

8 A. Ano

6 6

5 4

4

3

B. Jen když mi tekla krev C. Žádný jsem nehlásila

3

2 2 0

0

0 Mostiště

Pelhřimov

Třešť

Velké Meziříčí

Obrázek 13: Ohlášení pracovního úrazu (zdroj: vlastní výpočty)

Předmětem otázky je zjistit, kolik těchto pracovních úrazů je nahlášeno. Kaţdý úraz je důleţité bezpodmínečně hlásit, neboť je nutné pokládat kaţdého pacienta za infekčního, protoţe o infekci dosud nemusí vědět, nebo se k tomu pouze nepřizná. Respondenti, kteří úraz neohlásili, jiţ na další otázky neodpovídali.

55

Na tuto otázku odpovídalo jiţ pouze 59 (56 %) respondentů. Jsou to ti respondenti, kteří označili v předchozí otázce odpověď ano. Z Mostišť uvedlo 6 (50 %) respondentů, ţe nahlásili veškerý takovýto pracovní úraz. 2 (17 %) respondenti hlásili úraz jen v případě, ţe jim tekla krev. 4 (34 %) respondenti nehlásili úraz vůbec. V Pelhřimově 12 (80 %) respondentů nahlásilo kaţdý pracovní úraz a 3 (20 %) respondenti nehlásili úraz ţádný. Na třešťské poliklinice ohlásilo kaţdý úraz 8 (42 %) respondentů, 3 (16 %) oznámili úraz jen v případě, ţe jim tekla krev a 8 (42 %) respondentů neohlásilo ţádný úraz. 8 (62 %) respondentů z Velkého Meziříčí ohlásilo kaţdý pracovní úraz a 5 (38 %) respondentů neohlásilo úraz ţádný. Z obrázku 13 vyplývá, ţe 20 respondentů neohlásilo ţádný svůj pracovní úraz a tím se vystavili riziku moţnosti přenosu infekčního i neinfekčního onemocnění přenosné parenterální cestou. Riziku se ale vystavili i ti respondenti, kteří hlásili úraz pouze v případě, ţe jim tekla krev z poraněného místa.

3.2.15 Řídila jste se při ošetření úrazu postupem podle standardu nebo jiného postupu zavedeného na pracovišti? Tabulka 15: Zvolený postup při ošetření (zdroj: vlastní výpočty)

Počet

Počet (%)

A. Ano, řídila jsem se standardem

39

100,00

B. Řídila jsem se jiným postupem

0

0,00

B. Neřídila jsem se

0

0,00

39

100,00

Celkem

Zde bylo cílem zjistit, podle čeho pracovníci postupovali při ošetření úrazu biologickým materiálem, či zda vůbec postupovali podle nějakého postupu, který je stanoven vyhláškou nebo zákonem a dá se tak předpokládat, ţe rizika se tímto postupem co nejvíce minimalizují. Všech 39 (100 %) respondentů označilo odpověď, ţe se při ošetření řídili standardem. Z tabulky 15 je zřejmé, ţe všichni respondenti ošetřili úraz podle standardu.

56

3.2.16 Jak přesně jste si ošetřila místo poranění? Otázka č. 16 souvisí s předchozí otázkou. Jejím cílem bylo zjistit, skutečný postup ošetření úrazu, který respondent zvolil. Otázka byla zvolena otevřená, aby respondent mohl popsat přesný postup a nebyl omezen stanoveným výběrem. 6 (30 %) respondentů uvedlo, ţe úraz ošetřili 5 minut pod tekoucí vodou, vydezinfikovali místo poranění a poté přelepili náplastí. 4 (20 %) respondenti popsali postup, ţe ránu nechali asi 5 minut krvácet, potom 10 minut vymývali mýdlem, místo vpichu vydezinfikovali a sterilně překryli, 3 (15 %) respondenti z rány vymačkali co nejvíce krve a vydezinfikovali. 7 (35 %) respondentů ošetřilo ránu pouze dezinfekcí. K otázce se vyjádřilo 20 (100 %) respondentů.

3.2.17 Byly dotyčnému pacientovi provedeny odběry na hepatitidu B? Tabulka 16: Odběry na hepatitidu B provedené pacientovi (zdroj: vlastní výpočty)

Počet

Počet (%)

A. Ano

20

51,28

B. Ne

19

48,72

39

100,00

Celkem

Touto otázkou mělo být zjištěno, zda se po úrazu zdravotníka, byl-li pacient známý, odebírala dotyčnému pacientovi krev na vyšetření HBsAg. Toto vyšetření by se mělo provádět u kaţdého pacienta, s jehoţ biologickým materiálem přišel pracovník úrazem do kontaktu, kvůli rychlejší diagnostice a zahájení případné léčby zdravotníka. Z celkového počtu 39 (100 %) respondentů, jich 20 (51 %) označilo odpověď, ţe se pacientovi krev na průkaz hepatitidy b v organismu odebrala a 19 (49 %) respondentů uvedlo odpověď „ne“. Z tabulky 16 je zřejmé, ţe polovina pacientů, s jejichţ biologickým materiálem přišel zdravotník úrazem do přímého kontaktu, nebylo vyšetřeno, jak je stanoveno.

57

3.2.18 Když jste se zranila, byly Vám provedeny krevní odběry na hepatitidu typu B? Tabulka 17: Provedené odběry na hepatitidu B zdravotnímu pracovníkovi (zdroj: vlastní výpočty)

Počet

Počet (%)

A. Ano

29

74,36

B. Ne

10

25,64

39

100,00

Celkem

Otázka č. 18 navazuje na předchozí zjištění, kdy byla pozornost zaměřena na pacienta. V této otázce se pozornost obrací na pracovníka, kterému se úraz stal a mělo být zjištěno dodrţování postupu dle platných nařízení pro ochranu zdravotnického personálu. Z celkového počtu 39 (100 %) dotázaných, jich 29 (74 %) označilo odpověď „ano“ a 10 (26 %) odpověď „ne“. Z tabulky 17 vyplývá, ţe 1/3 zdravotnických pracovníků byla vystavena moţnosti rizika přenosu tohoto onemocnění v důsledku nedbalosti nedodrţením předpisů.

58

3.3 Diskuze Hypotéza č. 1 Více neţ tři čtvrtiny respondentů z kaţdého zdravotnického zařízení ošetřovaly pacienta s hepatitidou B. K této hypotéze se vztahují otázky číslo 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Byla potvrzena ve zdravotnických zařízeních v Mostištích, Pelhřimově a Třešti výsledkem nad 75 %. Ve Velkém Meziříčí se setkalo s hepatitidou 73 % respondentů, tedy necelá takřka 75 %. Můţe to být zapříčiněno tím, ţe ve Velkém Meziříčí jsou v mnoha ambulancích sestry po dvou, kdy jedna ošetřuje pacienta a druhá se zabývá administrativou, tím je tedy moţné, ţe druhá sestra pacienta neošetřovala. Z důvodu vysokého výskytu hepatitidy B na pracovišti, je výhodou být očkovaný, i kdyţ to na některém pracovišti není povinné. Dále je třeba znát všechny moţnosti přenosu této nemoci a dodrţovat všechna opatření, které mají význam ochrany zdravotnického personálu. Potvrzena částečně. Hypotéza č. 2 Více

neţ

polovina

zdravotnického

personálu

dodrţují

postupy

stanovené

vyhláškou/standardem. K hypotéze se vztahují otázky číslo 7, 8, 9, 10 a 11. Hypotéza byla potvrzena v nemocnicích, v ambulancích nebyly potvrzeny odběry uzavřeným systémem a braní rukavic na kaţdý odběr. Ostatní otázky byly ve všech zařízeních splněny alespoň na poţadovaný počet. V nemocnicích je kladen větší důraz na dodrţování postupů podle stanovených předpisů neţ v ambulancích, kde zdravotnický personál postupuje s větší benevolencí k dodrţování daných předpisů. Audity a akreditace nemocničních zařízení, kontrolou

dodrţování

hygienicko-epidemiologických

opatření

zvyšují

úroveň

poskytované péče. Potvrzena částečně.

59

Hypotéza č. 3 Více neţ čtvrtina respondentů z kaţdého zdravotnického zařízení přišla úrazem do přímého kontaktu s biologickým materiálem pacienta. K hypotéze se vztahují otázky č. 12 a 13. Byla potvrzena ve všech 4 zdravotnických zařízeních. Můţe to být způsobeno neopatrností pracovníka nebo nešťastnou náhodou. Potvrdila se hypotéza, ţe zdravotník pracující s biologickým materiálem pacienta je v rizikové skupině a k úrazům v praxi dochází. Důleţité však je, aby tento úraz byl nahlášen a dobře ošetřen, na coţ navazují zbylé 2 hypotézy. Potvrzena. Hypotéza č. 4 Více neţ čtvrtina zraněných respondentů nahlásila úraz předměty kontaminovanými biologickým materiálem pacienta. Potvrzena. Hypotéza je spjata s otázkou č. 14 a potvrzuje, ţe více jak 1/4 respondentů nahlásila kaţdý úraz. Je třeba, aby si ostatní zranění pracovníci vzali příklad z této skupiny respondentů a svůj úraz nebagatelizovali. Opomíjením moţných rizik vystavují moţnosti nákaze nejen sebe, ale i své kolegy a ošetřované pacienty. Hypotéza č. 5 Více neţ čtvrtina zraněných respondentů neošetřila úraz biologickým materiálem pacienta dostatečně. Tato hypotéza je spjatá s otázkami č. 15, 16, 17, 18. Všichni respondenti uvedli, ţe postupovali při ošetření podle standardu. Otázka 16 však ukázala, ţe respondenti nedodrţeli postup stanovený vyhláškou a některé úkony zkrátili nebo vůbec neprovedli. I v tomto případě se vystavují nebezpečí při nedodrţení stanovených předpisů. Postup uvedený ve vyhlášce je zpracovaný odborníky i ověřený praxí a upravovat si ho do svých podmínek není tou správnou volbou. Potvrzena.

60

4 Závěr Hepatitida B je závaţné onemocnění způsobené virem DNA, který je přítomný v tělních tekutinách a jimi se také přenáší. Onemocnění můţe skončit úplným vyhojením, nebo v opačném případě smrtí zapříčiněnou komplikacemi. Těmi mohou být v akutní fázi rozvoj fulminantní hepatitidy, nebo přechod z akutní do chronické fáze, kdy můţe dále pokračovat cirhózou, ba i dokonce karcinomem jater. Jedinou moţností, jak tomuto onemocnění předcházet, je očkování a dodrţování hygienicko-epidemiologických zásad ustanovených vyhláškami ve zdravotnických zařízeních. V úvodu teoretické části jsem se zabývala virovými hepatitidami. Blíţe jsem rozvedla onemocnění hepatitidou B, kterou se tato práce zabývá. V další kapitole jsem popsala správný postup při úklidu podlah, ploch i předmětů a jejich způsob likvidace při potřísnění biologickým materiálem. Poslední kapitolu teoretické části jsem věnovala ošetření a hlášení pracovních úrazů. Cílem praktické části bylo zhodnotit prevenci přenosu hepatitidy B ve zdravotnických zařízeních a zmapovat prevenci dodrţování pravidel postupu při ošetření úrazu zdravotnického pracovníka v souvislosti s hepatitidou B. Naplněním cílů bylo zanalyzovat skutečný stav dané problematiky. Pomocí dotazníkového šetření byl splněn první cíl, na který odpovědělo 105 (100 %) respondentů. Druhý cíl byl zodpovězen 39 (100 %) respondenty. V rámci denní rutiny a přetíţenosti zdravotnického personálu se často zapomíná na opatrnost, i kdyţ znalosti, informace a rizika jsou všeobecně známé. Práce upozorňuje na některé nedostatky v postupech zamezení přenosu hepatitidy B na pracovišti. O tom vypovídá i zjištění z provedeného výzkumu. Ne všichni respondenti znají veškeré moţnosti přenosu hepatitidy B na pracovišti, dodrţují předepsaný způsob likvidace biologického materiálu z plochy, bývají dostatečně proškoleni z BOZP, pouţívají rukavice při odběru krve a jsou důslední při nahlašování pracovních úrazů včetně jejich ošetření. Vzhledem k výsledkům bych doporučila vedoucím pracovníkům proškolit personál o moţných přenosech hepatitidy B, dodrţování hygienicko-epidemiologických zásad stanovených zákonem vyhláškami Ministerstva zdravotnictví ČR.

61

Neočkovaným jedincům očkování, byť jsou na pracovištích, kde je pouze doporučeno. Očkování patří mezi důleţité preventivní opatření a můţe zabránit riziku rozvinutí infekce po kontaktu s biologickým materiálem infikované osoby. Je třeba, aby nadřízení více kontrolovali dodrţování hygienicko-epidemiologických zásad postupu při likvidaci biologického materiálu z plochy, zvláště dodrţení dezinfekce a její expoziční doby. Bezpečnost na pracovišti u svých podřízených a tím sniţovali riziko kontaktu s biologickým materiálem úrazem. Zdravotnický personál by měl být důkladně proškolen o moţných rizicích a důsledcích úrazu a tím být motivován kaţdý úraz nahlásit, především kvůli vlastní bezpečnosti. Zdravotnická zařízení by měly zainventovat do uzavřených systémů na odběr krve a proškolit na něj sestry, aby daly tomuto systému přednost před jehlou a injekční stříkačkou. Tato práce by měla motivovat vedoucí pracovníky v neustálém proškolování zaměstnanců, aby jim naučené teoretické znalosti vstoupily do povědomí při jejich kaţdodenních činnostech a přetíţenost na pracovišti by neměla ovlivnit dodrţování hygienicko-epidemiologických zásad.

62

Seznam použité literatury BENEŠ, J. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1. BERAN, J., et al. Základy cestovního lékařství. 1. vyd. Praha : Galén, 2006. 288 s. ISBN 80-7262-435-0. BLUMBERG, B.S. Hepatitis B : the hunt for a killer virus. 1st pr. Princeton : Princeton University Press, 2003. 264 s. ISBN 0-691-11623-7. Česko. Metodický pokyn. In Věstník MZČR. 2008, částka 2, s. 4-11. Česko. Nařízení vlády ze dne 31. května 2010. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2010, částka 67/2010 Sb., s. 2266-2269. Česko. Vyhláška ze dne 18. května 2005. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2005, částka 71/2005 Sb., s. 3814-3836. Česko. Vyhláška ze dne 29. listopadu 2006. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2006, 174/2006 Sb., s. 7282-7287 . Česko. Zákoník práce ze dne 21. dubna 2006. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2006, částka 84/2006 , s. 3146-3241. ČÍHÁK, R. Anatomie 2. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X. GÖPFERTOVÁ, D.; PAZDIORA, P.; DÁŇKOVÁ, J. Epidemiologie : (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vyd. Praha : Karolinum, 2006. 299 s. ISBN 80-246-1232-1. HENCL, J. ; HAZUKA, V.; PEČENKOVÁ, I. Virové hepatitidy. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1986. 134 s. HORÁK, J.; STŘÍTESKÝ, J. Chronické hepatitidy. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. 192 s. ISBN 80-7169-775-3. HUSA, P.; HUSOVÁ, L. Léčba virových hepatitid. 1. vyd. Praha : Triton, 2000. 131 s. ISBN 80-7254-157-9.

HUSA, P. Virové hepatitidy. 1. vyd. Praha : Galén, 2005. 247 s. ISBN 80-7262-304-4. KAŇKOVÁ, K., et al. Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 165 s. ISBN 978-80-210-4923-9. KREKULOVÁ, L.; ŘEHÁK, V. Virové hepatitidy : prevence, diagnostika a léčba. 2. vyd. Praha : Triton, 2002. 167 s. ISBN 80-7254-218-4. LANGMEIER, M., et al. Základy lékařské fyziologie . 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0. LUKÁŠ, K., et al. Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 288 s. ISBN 80-247-1283-0. ROKYTA, R., et al. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2. vyd. Praha : ISV, 2008. 426 s. ISBN 80-86642-47-X. ROKYTA, R.; MAREŠOVÁ, D.; TURKOVÁ, Z. Somatologie pro SZŠ a VZŠ. 2. vyd. Praha : Erolex Bohemia, 2003. 264 s. ISBN 80-86432-49-1. SHERLOCK, S.; DOOLEY, J. Diseases of the liver and biliary system. 11th ed. Oxford : Blackwell Science, 2002. 285-303 s. ISBN 0-632-05582-0. Spojená akreditační komise . Národní akreditační standardy pro nemocnice [online]. 2. vyd. Praha : Tigis, 2009 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-903750-6-2. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008 [cit. 2011-05-20]. Očkovací kalendář. Dostupné z WWW: . STRÁNSKÝ, J. Virová hepatitida B a její klinický význam. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. 204 s. ISBN 80-247-0243-6. ŠAFRÁNOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2006. 284 s. ISBN 978-80-247-1148-5. ŠPIČÁK, J., et al. Novinky v gastroenterologii a hepatologii. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 444 s. ISBN 978-80-247-1783-8.

ŠRÁMOVÁ, H., et al. Nozokomiální nákazy II. Praha : Maxdorf, 2001. 303 s. ISBN 80-85912-25-2. Www.szu.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-09]. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001-2010 - absolutně. Dostupné z WWW:.

5

Seznam příloh

A

Očkovací kalendář

B

Souhlas s dotazníkovým šetřením v nemocnici Pelhřimov

C

Souhlas s dotazníkovým šetřením na poliklinice Třešť

D

Souhlas s dotazníkovým šetřením na Domě zdraví ve Velkém Meziříčí

E

Dotazník

Příloha A

Očkovací kalendář

Tabulka 18: Očkovací kalendář (zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008 [cit. 2011-05-20]. Očkovací kalendář. Dostupné z WWW: .) OČKOVACÍ KALENDÁŘ platný v ČR (od 1.11.2010) - obecná verze Rok

Měsíc

Týden

Očkování proti Záškrtu, tetanu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu b, virové hepatitidě typu B a dětské přenosné obrně (DTaP-HBV-IPV+Hib) 5)

Spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR)

1-2

1

3-4 5-6

2

7-8 9-10

3

11-12

1

13-14

4

15-16 17-18

5

19-20

od 9. týdne; 1. dávka DTaP-IPV-HBV+Hib min. 1 měsíc od předešlé dávky; 2. dávka DTaP-IPV-HBV+Hib po min. 1 měsíci od předešlé dávky; 3. dávka DTaP-IPV-HBV+Hib

6-8 9-12 13-14 15-16 2

17-18

Minimálně 6 měsíců od podání 3. dávky nejpozději do 18. měsíce života; 4. dávka DTaP-IPV-HBV+Hib

od 15. měsíce, 1. dávka

19-20 21-22

21.-25. měsíc, 2. dávka 4)

23-24 3-4 5-6

v 5 letech (A); 5. dávka DTaP 1)

7-8 9-10

v 10 letech (B); 5. dávka IPV + 6. dávka Tdap

11-12

ve 12 letech (C), HBV imunizace 3 dávkami 2)

13-14

ve 14 letech (D), 6. dávka T 6)

15-24 25-26

v 25 letech (E), 7. dávka T 3)

1) podává se vakcína pouze proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli 2) očkování proti virové hepatitidě typu B se provádí pouze u dětí, které nebyly v minulosti očkovány; podávají se tři dávky ve schématu 0.,1. ,6. měsíc 3) tetanová vakcína se následně podává každých 10-15 let, jako tzv. posilující očkování 4) druhou dávku vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je podle nové vyhlášky možné podat I později (bez omezení), dlouhodobé odkládání druhé dávky není vhodné z důvodu snížení protektivního účinku zejména u příušnicové vakcíny 5) D – vakcína proti záškrtu, d - vakcína proti záškrtu starších dětí nebo dospělých osob, T – vakcína proti tetanu, aP – acelulární pertussová vakcína, ap - acelulární pertussová vakcína určena pro starší děti a dospělé osoby, HBV – vakcína proti virové hepatitidě typu B, IPV – inaktivované vakcína proti dětské přenosné obrně, Hib – vakcína proti nákazám Haemophilus influenzae typu b 6) Samotná tetanická vakcína se podává jen těm dětem, které nebyly očkovány v 10 letech vakcínou Tdap (A) od dovršení 5. roku do dovršení 6. roku (B) od dovršení 10. roku do dovršení 11. roku (C) od dovršení 12. roku do dovršení 13. roku (D) od dovršení 14. roku do dovršení 15. roku (platí jen pro děti neočkované Tdap v 10 letech) (E) od dovršení 25. roku do dovršení 26. roku (platí jen pro dospělé očkované Tdap v 10 letech)

Příloha B

Souhlas s dotazníkovým šetřením v nemocnici Pelhřimov

Příloha C

Souhlas s dotazníkovým šetřením na poliklinice Třešť

Příloha D

Souhlas s dotazníkovým šetřením na Domě zdraví ve Velkém Meziříčí

Příloha E

Dotazník

Dobrý den. Jmenuji se Marie Řezníčková a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor všeobecná sestra. Ráda bych Vás touto cestou poţádala o vyplnění dotazníku, jehoţ odpovědi budou pouţity ke zpracování bakalářské práce na téma: „Hepatitida B a zdravotnický personál“. Dotazník je anonymní. Prosím, přečtěte si pečlivě otázky a pravdivě zakrouţkujte vţdy jednu odpověď. U odpovědí, kde se nachází tečky, vypište odpověď vlastními slovy. Děkuji za ochotu a spolupráci. Kde pracujete a) Nemocnice

b) Ambulance

Město a) Mostiště

b) Pelhřimov

c) Třešť

d) Velké Meziříčí

1. Jste očkovaná proti hepatitidě B? a) Ano

b) Ne

2. Máte strach, že se na pracovišti hepatitidou B nakazíte? a) Ano

b) Ne

3. Necháváte si pravidelně testovat krev na hepatitidu B? a) ne

b) 1x za rok

c) 1x za 2 roky

d) 1x za 3 roky

e) 1x za 4 roky

f) Po kontaktu s nemocným HBV

4. Jaká je možnost nákazy hepatitidou B na pracovišti? (můţete označit více odpovědí) a) Píchnutím o pouţitou jehlu b) Poraněním se o čistý nástroj c) Kontaktem přes sliznici

d) Poraněním se o kontaminovaný nástroj

e) Nedodrţením hygienicko-epidemiologického reţimu 5. Vyskytla se někdy na vašem pracovišti u pacienta hepatitida B? a) Ano c) Nejsem si vědoma

b) Ne

6. Při běžném ošetření pacienta s hepatitidou B jste postupovala? a) Bez ochranných pomůcek

b) Při manipulaci s pacientem jsem měla rukavice

c) Zvolila jsem bariérový přístup

d) Neošetřovala jsem

7. Jaký máte zavedený způsob likvidace biologického materiálu z plochy? a) Vytřením plochy vodou se saponátem b) Přiloţí se čtverec buničiny s dezinfekčním prostředkem na biologický materiál, počká se dle expoziční doby přípravku a poté se vytře vodou s dezinfekčním prostředkem c) Setřít buničitou vatou a pak vytřít vodou s dezinfekčním prostředkem d) Vytřením plochy vodou se Savem 8. Jak často býváte proškolováni o BOZP? a) Nebýváme

b) 1x za 1 rok

c) 1x za 2 roky

d) 1x za 3 roky

9. Máte na pracovišti standard na odběr krve? a) Ano

b) Ne

10. Jakým způsobem odebíráte krev? a) Jehlou a injekční stříkačkou

b) Uzavřeným systémem

c) Oběma způsoby

d) Neodebíráme

11. Berete si na práci s biologickým materiálem rukavice? a) Ano, vţdy

b) Spíše ano

c) Spíše ne

d) Nikdy

12. Máte na pracovišti standard, jak postupovat při úrazu? a) Ano

b) Ne

13. Přišla jste do kontaktu s biologickým materiálem pacienta úrazem? (píchnutí jehlou, poranění nástrojem, stříknutí materiálu do oka…) a) Ano Pokud ano, kolikrát? ……………………

b) Ne

14. Nahlásila jste každý takovýto úraz? a) Ano

b) Jen, kdyţ mi tekla krev

c) Ţádný jsem nehlásila

Pokud jste se nezranila nebo jste úraz nehlásila, dotazník pro Vás končí. Děkuji za vyplnění.

15. Řídila jste se při ošetření úrazu postupem podle standardu nebo jiného postupu zavedeného na pracovišti? a) Ano, řídila jsem se standardem

b) Řídila jsem se jiným postupem

c) Neřídila jsem se 16. Jak přesně jste si ošetřila místo poranění? (napište prosím přesný postup) …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… 17. Byly dotyčnému pacientovi provedeny odběry na hepatitidu B? a) Ano

b) Ne

18. Když jste se zranila, byly Vám provedeny krevní odběry na hepatitidu typu B? a) Ano

Děkuji za vyplnění.

b) Ne