VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
M e nt ál ní a n or e x i e a b u l i mi e u dě t í ve v ě ku 1 2 – 1 5 l e t Bakalářská práce
Autor: Králová Veronika Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2012
Anotace Bakalářská práce na téma Mentální anorexie a bulimie u dětí ve věku 12 – 15 let se v teoretické části zabývá poruchami příjmu potravy a to zejména mentální anorexií a bulimií, jejich popisem, rizikovými faktory pro vznik v dospívání, diagnostikou, léčbou a prevencí. Praktická část obsahuje výsledky anonymních dotazníků zaznamenané v tabulkách a grafech. Klíčová slova: mentální anorexie, mentální bulimie, dospívání
Annotation The thesis Anorexia nervosa and bulimia nervosa in children aged 12 to 15 years in the theoretical part deal with eating disorders, especially anorexia nervosa and bulimia nervosa, their description, risk factors for the development in adolescence, diagnosis, treatment and prevention of this. The practical part contains the results of anonymous questionnaires recorded in tables and graphs. Keywords: anorexia nervosa, bulimia nervosa, adolescence
Poděkování Děkuji vedoucí práce doc. PhDr. Ladě Cetlové PhD. za vedení práce, rady a cenné připomínky při tvorbě bakalářské práce, dále panu řediteli Základní školy Komenského v Pelhřimově, Mgr. Janu Skořepovi, který mi umožnil distribuci dotazníků žákům této školy.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a
jsem ji
samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................................7 1.1 Cíl práce ...............................................................................................................9 1.2 Pracovní hypotézy ................................................................................................9 2 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 10 2.1 Poruchy příjmu potravy ...................................................................................... 10 2.1.1 Historie poruch příjmu potravy ................................................................ 11 2.2 Mentální anorexie ............................................................................................... 12 2.2.1 Akutní mentální anorexie ........................................................................ 12 2.2.2 Chronická mentální anorexie ................................................................... 13 2.2.3 Rizikové faktory pro vznik mentální anorexie ..........................................13 2.2.4 Mentální anorexie a děti ..........................................................................15 2.2.5 Důsledky a nebezpečí mentální anorexie ................................................. 15 2.3 Mentální bulimie ................................................................................................ 16 2.3.1 Přejídání .................................................................................................. 16 2.3.2 Rizikové faktory přejídání ....................................................................... 17 2.3.3 Mentální bulimie a děti ............................................................................ 17 2.3.4 Důsledky a nebezpečí mentální bulimie ................................................... 18 2.4 Diagnostická kritéria mentální anorexie a bulimie .............................................. 18 2.4.1 Mentální anorexie .................................................................................... 18 2.4.2 Mentální bulimie ..................................................................................... 19 2.4.3 Atypické formy mentální anorexie a mentální bulimie ............................. 19 2.4.4 Hodnocení výživy organismu .................................................................. 19 2.5 Léčba ................................................................................................................. 21 2.5.1 Léčba mentální anorexie ..........................................................................22 2.5.2 Léčba mentální bulimie ...........................................................................23 2.5.3 Léčba stránky duševní ............................................................................. 23 2.6 Prevence poruch příjmu potravy ......................................................................... 25 3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 28 3.1 Metodika výzkumné práce .................................................................................. 28 3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí ......................................................... 28 3.3 Samotný výzkum ................................................................................................ 28 3.4 Výsledky výzkumu ............................................................................................. 29 3.5 Diskuse .............................................................................................................. 49 3.6 Doporučení pro praxi .......................................................................................... 51 3.7 Závěr .................................................................................................................. 52 Seznam použité literatury ......................................................................................... 53 Seznam tabulek ........................................................................................................ 55 Seznam grafů ...........................................................................................................56 Seznam obrázků ....................................................................................................... 57 Příloha A .................................................................................................................. 58 Příloha B .................................................................................................................. 62
1 ÚVOD Příjem potravy je jednou z nejzákladnějších potřeb člověka každého z nás. Sokrates kdysi řekl: „Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili“. Toto by si měl zapamatovat každý z nás, protože poslední dobou to pravdu spíše vypadá tak, že žijeme, abychom jedli. Mnoho lidí se kymácí mezi propastmi jedení a nejedení, vezměte si rychlá občerstvení, velké markety, kde je všeho dostatek za zaručeně nízkou cenu, a tak nakupujeme jako šílenci nepřeberná množství potravin a zejména pochutin, plné tuků, cukrů a výživovou hodnotou, kterou by tělo využilo, skoro žádnou, a na druhé straně prosklené vitríny obchodů s oblečením plné smějících se vyhublých figurín, lékárna s výlohou plnou reklamy na tablety na hubnutí, trafiku plnou časopisů překypujících až po okraj zaručenými dietami celebrit, televizní pořady plné modelek, panenky Barbie, po kterých touží každá malá holka a v neposlední řadě společnost. Když mají muži údajně rádi plnější tvary, proč módu, reklamu a společnost ovládl „kult hubenosti“? Hubený člověk je totiž automaticky společností brán jako úspěšný, chytrý, schopen sebeovládání, kdežto člověk tlustý je posuzován jako líný, hloupý a nešikovný, ten co nedokáže ničeho dosáhnout. A jsme jen krůček od poruchy příjmu potravy. Mnoho laiků si pod pojmem poruchy příjmu potravy vybaví mentální anorexii a bulimii, ale to není zdaleka vše. Existuje mnohem více poruch příjmu potravy, které dokážeme pojmenovat. A co v minulosti? Jdou s dobou ruku v ruce už řadu let i století, nebo se ukázali až v posledních letech? Poruchy příjmu potravy tu byly, jsou a budou. Vzpomeňme například na dobu starověku, středověku i antického Říma, kdy vyšší vrstvy společnosti zkonzumovaly jídlo, které následně vyzvracely, aby mohly jíst dál. Nebo císařovna Alžběta Bavorská, známá spíše jako princezna Sisi, která trpěla anorexií. A co třeba „krásná“ Twiggy? V 60. letech ovládla módu, reklamu i společnost svou extrémní hubeností a ve své podstatě odstartovala módu anorektických modelek. Nebo například Isabelle Caro, která anorexii také podlehla, rozloučila se se světem v 28 letech. A jmenovány mohou být další a další.
7
Poruchy příjmu potravy opravdu nejsou zábava, je to hazard se životem, ale to si bohužel většina mladých dívek a chlapců vůbec neuvědomuje. A když už nemoc propukne na plné obrátky, je už většinou pozdě, na tohle vzpomenout. Proto je nejdůležitější prevence, osvěta mezi mladými lidmi, vždyť právě oni jsou nejnáchylnější k těmto poruchám. Někdy stačí nemístné poznámky spolužáků či spolužaček, někoho z rodiny, špatné rodinné či přátelské vztahy, traumatické vzpomínky na dětství, snížené sebevědomí či přehlížení druhými, nebo „jen“ přílišné nároky společnosti, to vše spojené s dospíváním a porucha příjmu potravy je na světě. Nelze říci, co všechno ji může způsobit, každý člověk je jiný a jinak reaguje na vnitřní i vnější podněty, někteří například popisují začátek choroby jako touhu po vlastním tajemství před okolním světem. Ale každý z nás, zejména rodič dospívajícího dítěte či učitel, by se měl mít na pozoru. A právě proto, z důvodu závažnosti a aktuálnosti problému jsem si zvolila téma bakalářské práce Mentální anorexie a bulimie u dětí ve věku 12 až 15 let. Dle mého názoru je informovanost o poruchách příjmu potravy u dětí staršího školního věku často nízká a proto mým cílem bude tuto domněnku ověřit či vyvrátit pomocí dotazníkového šetření, které provedu na základní škole mezi žáky 6. až 9. tříd. Bakalářská práce je složena ze dvou hlavních částí, první teoretické, kde se zabývám hlavně popisem poruch příjmu potravy, rizikovými faktory, specifiky poruch v pubertálním věku, diagnostikou, léčbou a prevencí. Ve druhé, praktické části, se zabývám analýzou výsledků, které jsem získala od žáků druhého stupně základní školy pomocí
anonymních dotazníků. Jednotlivé výsledky jsou
zaznamenány do tabulek a grafů.
8
1.1 Cíl práce Cíl 1 Pomocí dotazníkového šetření zjistit, zda se s problematikou poruch příjmu potravy žáci již seznámili, pokud ano, tak v kterém ročníku. Cíl 2 Pomocí cílených dotazníků porovnat informovanost žáků dle pohlaví. Cíl 3 Zjistit, zda se s některou z poruch příjmu potravy již setkali.
1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1 Předpokládám, že většina žáků zkoumaného vzorku se s pojmy seznámila ve škole a spíše ve vyšších ročnících (8. a 9. ročník). Hypotéza 2 Myslím si, že dívky mají více informací než chlapci. Hypotéza 3 Domnívám se, že více jak 1/5 dotazovaných žáků nerozumí problematice příjmu potravy. Hypotéza 4 Očekávám, že většina žáků se s některou z poruch příjmu potravy vůbec nesetkala.
9
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy jsou typickou poruchou období dospívání. Asi nejznámějšími poruchami příjmu potravy mezi lidmi jsou mentální anorexie a bulimie, kterými se budu také nejvíce zabývat. Porucha příjmu potravy neboli také narušený vztah k jídlu může mít i jinou formu. Prof. Gerhard Leibold mezi poruchy řadí latentní a maniakální otylost. Latentní otylost se vyznačuje absolutním sebeovládáním u jídla, přesným vážením potravin a jejich kontrolou pomocí kalorických tabulek, propagování svého stravování jakožto nejzdravějšího způsobu stravování vůbec. Pro takového člověka není přípustné si dovolit ani sebemenší prohřešek, například kousek čokolády. Žije v jakémsi „korzetu“ svých jídelních návyků se strachem, aby se ručička na váze neposunula dál (Leibold, 1995). Maniakální otylost je na první pohled stejná jako běžná nadváha či obezita, ale na pohled druhý se od sebe liší. Pro maniakální otylost je typické abnormální chování při jídle. Pravidelné přejídání střídají neovladatelné záchvaty žravosti, které nejsou kompenzovány zvracením, jako u mentální bulimie. Tyto neovladatelné záchvaty jsou pacienty vnímány jako nebezpečné a ohrožující. Proto jsou často pacienty přičítány nějaké nemoci, která způsobuje všechny problémy spojené se stravováním a váhou, se kterou sami pacienti nemohou nic udělat (Leibold, 1995). I když se poruchy příjmu potravy od sebe liší, mentální anorexie a bulimie mají mnoho věcí společných. Touha po štíhlé postavě, strach ze zvýšení váhy, který často vede k milnému vnímaní vlastního těla a tak snižování energetického příjmu konzumací potravin chudých na energii i živiny a naopak zvyšování energetického výdeje nadměrným cvičením, často v nočních hodinách. Z důvodu snižování váhy nemocní užívají prostředky na hubnutí, projímadla či navozeně zvrací. Je známa také nadměrná záliba ve všem, co se jídla týká – recepty, stolování a podobně. Snaží se zhubnout, nebo alespoň nepřibrat (Krch, 2002).
10
2.1.1 Historie poruch příjmu potravy Určité formy poruch příjmu potravy jsou popisovány od starověku. Už před naším letopočtem se o nich zmiňuje Hippokrates, označuje je pojmem asthia. Našeho letopočtu, ve 2. století, Galén poprvé užívá označení anorexie, kterou podle literatury mohla trpět princezna Margareta Maďarská. Anglický lékař, Richard Morton, v 17. století popisuje tzv. nervové úbytě, nervové opotřebení způsobené emocionálními a fyzickými vlivy. Na začátku 19. století je anorexie rozdělena francouzským lékařem Flaury Imbertem na anorexii gastrickou, která představuje poruchu trávení a anorexii nervovou, při které mozek nevysílá signály hladu a chuti k jídlu. Ve druhé polovině 19. století jsou popisovány dívky, které zarputile odmítají jíst i po několika týdnech, kdy už jsou vyhublé na kost a snažení se okolí o zlepšení příjmu potravy je propleteno sítí lží, důmyslných lstí, jak jídlo nepozřít, a odporem jak k jídlu, tak ke svému tělu. Jedná se tedy o chorobu na psychogenním podkladě, která se týká především žen a mladých dívek. Je pro ni typické velké snížení hmotnosti, zácpa, neklid a ztráta menstruace. Český profesor Otakar Janota, přednášející o mentální anorexii, chorobu nejen popisuje, přikládá k výkladu i kazuistiky pacientek. Termín anorexie, který symbolizuje spíše nechutenství, než odmítání jídla z důvodu strachu z tloušťky a touhu po vyhublosti je nahrazen termínem mentální anorexie. Roku 1983 je u nás jako první ve střední a východní Evropě založena „Jednotka specializované péče pro nemocné trpící poruchami příjmu potravy na psychogenním podkladu“. Poruchy příjmu potravy se tak dostávají do podvědomí nejen lékařů, ale i laické veřejnosti. Oproti mentální anorexii není o mentální bulimii v literatuře mnoho zmínek. Charakteristické znaky bulimie, přejídání se a následné zvracení, jsou známy už od antického Říma, kdy se vyšší vrstvy společnosti při společenských událostech přejídaly a následně potravu vyzvracely, aby mohly konzumovat dál. Seneka před naším letopočtem toto obžerství popsal slovy: „Lidé jedí, aby zvraceli, a zvracejí, aby jedli“. V dávné minulosti bylo toto obžerství oblíbené mezi společenskou elitou, známé na poutích a panských dvorech, kde extrémní jedlíci bavili okolí. Termín bolimos byl nejprve vykládán jako zlý démon, který je symbolem velkého hladu, později symbolizoval tak velký hlad, že by člověk snědl vola. Až v 50. letech 20. století se začíná o záchvatech jedení a následném zvracení mluvit jako o součásti mentální anorexie.
11
Gerald Russel, britský psychiatr, poprvé užil termín bulimia nervosa a vysvětlil ho jako strach z tloušťky zapříčiněný neovladatelným pocitem přejíst se. Přejedení je tak kompenzováno vyvoláním zvracení nebo používáním projímadel nebo obojím (Papežová et al., 2010).
2.2 Mentální anorexie Pro mentální anorexii je typické zejména úmyslné snižování tělesné hmotnosti. Anorektičky nechtějí jíst ne proto, že nemají chuť, jak říkají, ale aby nepřibraly. To většina popírá. Zájem o vše spojené s jídlem, například o recepty, vaření je často zvýšený. Občas se můžeme setkat i s tím, že jídlo vloží do úst, rozkousají a vyplivnou nebo si jen představují, jak asi chutná. Vyhýbání se jídlu, nadměrné cvičení či navozené zvracení způsobí snížení tělesné hmotnosti, které pacienti vidí jako svůj úspěch a to je motivuje k pokračování (Krch, 2002).
2.2.1 Akutní mentální anorexie Akutní (pubertální) mentální anorexie se vyskytuje hlavně u mladých dívek v pubertálním věku. Rychlý váhový úbytek, který je pro ni charakteristický, je spouštěčem závažných tělesných poruch, které bez včasného zásahu mohou končit smrtí. Snaha dívek co nejvíce zhubnout se neustále stupňuje, každý kilogram berou jako osobní úspěch a motivaci k pokračování. Doprovází ji zvýšená aktivita, nejen při cvičení, doma, ale i ve škole prokazují vynikající výsledky. Přehnaná péče o druhé pomáhá odvést pozornost od vlastních potřeb a cítí se tak „nad věcí“. Nezřídka si kladou vysoké cíle a vlastní tělesné signály jako hlad, bolest, vyčerpanost, tím odsunují do ústraní. Nástup tělesných následků záleží na délce tohoto chování. Vnímavá rodina pozná úbytek hmotnosti brzy, ale často uplyne hodně času, než rodiče zjistí, že není něco v pořádku a musí začít hubenost dcery řešit. Mezi tělesné následky patří úpadek sil, poruchy zažívání a látkové přeměny, srdečně oběhové potíže, vynechání menstruace. Své místo zaujímají i psychické následky, zejména sociální izolace, deprese, pocit viny až sebevražedné myšlenky. Pokud rodina nezasáhne a přehnaná aktivita nemocných se včas nezastaví, dojde k úplnému vyčerpání a zhroucení, které může zachovat trvalé následky nebo končit
12
smrtí. Při včasném zásahu rodiny a lékařů se dívky mohou vrátit k normálnímu stravování. Na místě je ústavní léčba, kde je dospívající dívka neustále pod kontrolou, učí se znovu normálně jíst, mít ráda své tělo. Velkou roli zde hraje podpora rodiny. Akutní forma se může přehoupnout do formy chronické (Leibold, 1995).
2.2.2 Chronická mentální anorexie Do chronické mentální anorexie přechází asi třetina pacientů s akutní mentální anorexií. V této fázi již pacienti souhlasí s tím, že musí konzumovat alespoň minimum jídla, přikloní se k poznání, že bez jídla to nejde, ale své tělesné potřeby neuspokojí. Akceptují svou tělesnou hmotnost, která je sice pod hranicí normálu, ale neohrožuje život. Tuto hmotnost se snaží bezpodmínečně, pokud možno přesně, udržet. U jídla jsou na sebe přísní. Množství potravin, které snědí, kontrolují pomocí váhy, kalorických tabulek a upřednostňují jídla bez tuku, cukru, s nízkým obsahem kalorií. Překročení dovoleného denního příjmu potravy cítí jako selhání, doprovázené pocity viny a zahanbení. Často se tedy uchýlí k navozenému zvracení. Ne však po předchozím přejedení, jak tomu bývá u bulimie, ale proto, že snědli třeba jen o pár soust více, než si naplánovali. Zvracení či zneužívání projímadel vnímají jako odporné, ale nemohou jednat jinak. I když chronická mentální anorexie bezprostředně neohrožuje život, postupně poškozuje zdraví. Nedostatek vitamínů, minerálních látek, stopových prvků vede ke snížené obranyschopnosti, snížení koncentrace, únavě, snížení výkonnosti a nervozitě. Nezřídka se objevuje poškození zažívání, látkové přeměny, oběhového systému (Leibold, 1995).
2.2.3 Rizikové faktory pro vznik mentální anorexie Rizikové faktory jsou rozděleny na psychosociální, osobnostní, situační, rodinné a kulturní. Psychosociální rizikové faktory Do této skupiny je zařazeno pohlaví, protože ženy onemocní poruchou příjmu potravy asi 10krát častěji než muži, etnický původ, protože mentální anorexie
13
a bulimie je považována za nemoc „bílých“ dívek, samozřejmě věk, kde nejrizikovější oblastí je dospívání. Osobnostní rizikové faktory Každý z nás chce být více či méně dokonalý. Studie dokazují, že poruchou příjmu potravy častěji onemocní
dívky,
které
jsou
zvyklé
být
nejlepší,
mají
perfekcionistické rysy. Jedná se o dívky, které mají výborný školní prospěch, mají nadání pro sport, hudbu či umění, jejich pokojíček je vždy uklizený, účes perfektní, oblečení moderní a čisté. Proto když se rozhodnou zhubnout, i v tom musí být nejlepší. Ještě vyšší riziko pro vznik poruchy je tam, kde se vyskytují nejen perfekcionistické rysy, ale i nízké sebevědomí a nespokojenost s vlastním tělem. Svou roli zde hraje i genetika. Vyšší pravděpodobnost mají dívky, jejichž matky či jiní členové rodiny trpí nebo trpěly poruchou příjmu potravy. Situační a rodinné faktory Tato skupina faktorů je mezi veřejností asi nejznámější. Když dívka přestane jíst, každý si pomyslí: „Co se jí stalo, že nechce jíst?“ Smutné vzpomínky, špatné vztahy v rodině, nutnost odloučení a přizpůsobení se jiné skupině, například při přestěhování či trauma prožité v dětství se mohou navenek projevit právě poruchou příjmu potravy. Mezi špatné vztahy v rodině můžeme zařadit nejen nezájem rodičů o pocity a přání dítěte, ale i naprostý opak, kdy jsou rodiče k dítěti přehnaně kritičtí, žádají po něm velké výkony, ať už ve škole, při sportu či v osobním životě, kdy se musí na žádost rodičů chovat „dospěle“, i když jsou ještě dětmi. Také přehlížení rodiči a neustálé vyzdvihování sourozence může nechat v podvědomí silný negativní zážitek. Když je příčinou trauma, asi nejčastěji se mluví o týrání, šikaně a znásilnění. Kulturní rizikové faktory Faktory všude kolem nás, asi tak by se je dalo stručně charakterizovat. Patří sem média, plná štíhlých modelek, hereček, zaručených diet a prostředků na hubnutí. Móda, která je prezentovaná ve velikosti XS a společnost, která bez protestu přijala názor: „Tlustá, znamená k ničemu, jen hubený člověk může být krásný, úspěšný a uznávaný“ (Papežová et al., 2010).
14
2.2.4 Mentální anorexie a děti U dětí je mnoho aspektů, díky kterým je organismus ve vývinu náchylnější, a proto je nutné vyhledat odbornou pomoc neprodleně při zjištění choroby. Nástup dehydratace a zdravotních obtíží je rychlejší díky menším tukovým rezervám, omezení příjmu potravy vede rychleji k výrazné vyhublosti, může zastavit růst a sexuální zrání, na domluvy a snahu vykrmit reagují odporem, nenávistí, agresivitou nebo se chovají jako malé děti, nechápu, proč by se měli léčit, problémy dítěte často vedou k vyhrocení konfliktů v rodině, rodiče se navzájem obviňují, cítí se provinile a ustupují před konflikty s dítětem. Dítě se stává centrem pozornosti, sourozenci zůstávají v pozadí, dítě se tedy začne soustředit jen na sebe, své pocity, běžné aktivity ho nenaplňují radostí. Do léčby je třeba zapojit rodiče, aby zajistili kontrolu nad příjmem stravy a tekutin. Dítě je ve věku, kdy se formuje jeho osobnost, vztah a představy o okolním světě, formují se vztahy mezi vrstevníky, vytváří si sociální návyky. Proto je vhodnější ústavní léčba, kde se setká s ostatními pacienty, než jednostranná zkušenost, kdy se pozornost všech upne na jeho osobu. Mentální anorexie začíná často před 10. rokem (Krch, 2002).
2.2.5 Důsledky a nebezpečí mentální anorexie Anorektičky, obhajující svůj způsob stravování tím, že být hodně hubená je mnohem zdravější než nadváha, si neuvědomují hrozbu zdravotních komplikací, které s sebou vyhublost přináší (Krch, 2002). Zvýšená citlivost na chlad, šupinatá kůže, zácpa, změny krevního obrazu a kostní dřeně, ztráta menstruace, odvápnění kostí, nevolnosti, tvorba žaludečních vředů v důsledku zvýšeného působení žaludečních šťáv, závratě a poruchy vědomí, zvýšená hladina cholesterolu v krvi, slabost, nespavost, přecitlivělost na světlo a zvuky a oslabení obranyschopnosti organismu. U mentální anorexie, stejně jako u mentální bulimie, dochází k zneužívání projímadel a diuretik (léky na snížení tělesných tekutin) a ke zvracení. Mají pomoci z těla odstranit i to malé množství jídla, které snědli. V obou případech, na první pohled nenápadným, ale vážným následkem je narušení rovnováhy tělesných tekutin a solí, které zatěžuje srdce a ledviny. Může vyvolat nepravidelnost srdečního tepu, křeče, závratě až ztrátu
15
vědomí. Na lécích se snadno vypěstuje závislost a ve velkých dávkách mohou narušit střevní stěnu. Mentální anorexie narušuje nejen psychickou pohodu, ale celý osobní a společenský život. Nedostatečný příjem potravy, spojený s usilovným energetickým výdejem tělo vyčerpává. Myšlenky na jídlo postupně přechází v křečovitou sebekontrolu. Zaobírání se sama sebou, vyhýbání se jiným lidem, neustálé myšlenky na jídlo a stále chudý energetický příjem vyústí v unavenou apatii. Problematické psychické vlastnosti, z důvodu kterých jsou odlišní od druhých, jsou důsledkem anorexie. Ustoupí, když se podaří získat kontrolu nad normálním příjmem potravy. Hladovění, trvající delší dobu, doprovázené tělesným i psychickým strádáním, může končit smrtí (Krch, 2002).
2.3 Mentální bulimie Mentální bulimie často kráčí takzvaně „ruku v ruce“ s mentální anorexií. Ačkoli jsou to dvě samostatné jednotky, často na sebe navazují v krátkém čase. Mají společnou nadměrnou pozornost ke svému vzhledu, tělesné hmotnosti. Její hlavní myšlenkou je, stejně jako u anorexie, hlavně nepřibrat. Anorektičkám se to daří, protože jsou zvyklé na hlad a tělo, které nemá dostatek živin, hubne. Bulimičky, které po určité době začnou jíst více než by sami chtěly, hledají jakoukoli možnost, jak se hrozících kil navíc rychle zbavit. Častou volbou je zvracení požitého jídla, užívání projímadel, diety a cvičení. Po několika pokusech se z drastického zacházení se svým tělem stane návyk. Takové zacházení s tělem vede k záchvatům přejídání velmi rychle (Krch, 2003).
2.3.1 Přejídání Přejedení jako takové je velmi nespecifický pojem. Každý z nás se někdy přejedl. Sníst více, než bychom chtěli, patří do normálního života. Přejedeni se můžeme cítit i po snědení normálního množství potravy, na kterou nejsme zvyklí. Přejedením u mentální bulimie se rozumí snědení velkého množství jídla, často v nezvyklých kombinacích, sladké zajídat slaným a podobně. Při záchvatu přejídání jsou bulimičky schopné zkonzumovat i několikanásobné množství normálního
16
energetického denního příjmu, kdy velmi často ztrácí kontrolu nad svým chováním. Někdy může být spouštěčem i dieta, při které se konzumuje jen ovoce či zelenina. Tělo má hlad, a tak se množství dá počítat často na kila. Když však kilogramy ovoce a zeleniny dojdou nebo přestanou chutnat, vytahaný žaludek si žádá náhradu stejného množství jiných potravin. Průběh přejídání se u každé bulimičky může lišit. Některá bulimička když začne jíst, jí do té doby, dokud může nebo než jde zvracet. Některá však může jíst před lidmi málo, přejídá se jen v určitou denní dobu a bez přítomnosti jiných. Nejčastěji se přejídají večer, kdy je tělo unavené a hladové za celý den. Své obrovské nákupy tak pečlivě schovávají a netrpělivě čekají, až nastane čas a budou moci všechno sníst a pak vyzvracet. Bulimičky jsou schopné v záchvatu konzumovat například i samotné máslo či mouku, což se normálně stravujícím lidem zdá nemožné. Nejčastějšími důvody tohoto jednání jsou hlad a zvyk (Krch, 2003).
2.3.2 Rizikové faktory přejídání Rizikovými faktory rozumíme situace, které s jídlem souvisí. Někdy ani nemusíme mít hlad, ale přesto tělo touží po jídle. Ženy uvádějí, že se musí přejíst, když jsou osamělé, smutné či je naštve někdo blízký. Nejde zde ani o chuť či hlad, ale o nějakou mimořádnou příčinu. Důvodem mohou být i poznámky ostatních na způsob stravování, komentáře k zevnějšku a k porci jídla, která je oproti porcím ostatních větší. Tyto faktory jsou více vázané na dívky a ženy, které častěji drží diety. Těm nestačí sníst obvyklou porci jídla pro zlepšení nálady, musí se přejíst. Po přejedení se snaží jídlo z těla dostat zvracením, užíváním projímadel a cvičením. S podněty, které spouští přejídání by se měl člověk naučit pracovat, předcházet jim a naučit se na ně reagovat jiným způsobem, než přejedením. Přejídání vede ke zvýšení váhy, to ke smutné náladě, opět k přejídání a tento kolotoč se musí každý snažit zastavit (Krch, 2003).
2.3.3 Mentální bulimie a děti Mentální bulimie se u dětí vyskytuje vzácněji, před 14. rokem jsou více postiženi chlapci, dívky až po 14. roce věku a déle. U dětí tuto poruchu ale může
17
vyvolat nedostatek rodičovské péče, zneužívání, alkoholismus a obezita v rodině nebo nepříjemná událost (Papežová, 2002).
2.3.4 Důsledky a nebezpečí mentální bulimie Každé nenormální zacházení s tělem představuje ohrožení zdraví. Při přejídání je časté nadýmání, zácpa, průjem a pocity nevolnosti, ale bulimie může mít daleko horší následky, způsobené nedostatečnou výživou. Zvýšená kazivost zubů, zranění krku a jícnu od prstů, kterými se vyvolává dávící reflex, opuchlý a kulatý obličej, následkem otoku slinných žláz pod čelistí, to jsou následky vyvolávaného zvracení. Dále citlivost na chlad, slabost, poruchy spánku, zažloutlá a praskající pleť, poruchy menstruačního cyklu i u normálně vážících bulimiček, křehké kosti, z důvodu jejich odvápnění, oslabení imunity. Nedostatek živin má důsledek i pro játra, která tak nemohou vytvářet dostatek tělesných bílkovin a vznikají otoky. Vedle tělesných následků nesmíme opomenout psychické obtíže, se kterými se osoba trpící bulimií setkává každý den. Každý den se točí kolem jídla, hmotnosti, vzhledu a ostatní není důležité. Je velmi obtížné nalézt jiné téma k rozhovoru než tyto. Bulimici jsou egocentričtí (zajímají se o svou osobu), sebelítostiví, depresivní, bez zájmu, mají nízké sebevědomí. Postupně se začínají vyhýbat kamarádům a blízkým, domnívají se, že si s nimi nemají co říct, jsou mezi lidmi podráždění (Krch, 2003). Při zvládnutí situace, dodržování pravidelného denního stravovacího režimu a uklidnění, se následky bulimie po čase vytrácejí (Krch, 2003).
2.4 Diagnostická kritéria mentální anorexie a bulimie 2.4.1 Mentální anorexie Mezi diagnostická kritéria u dětí řadíme úmyslný úbytek tělesné hmotnosti, neustálé kontrolování hmotnosti a postavy a nepřiměřené hodnocení vlastního těla. U hodnocení stavu je důležité, aby měl posuzující lékař informace o předchozím vývoji. Už na první pohled je patrná nízká hmotnost, slabá vrstva podkožního tuku,
18
nedostatek svalové hmoty, studené končetiny, jemné vlasy, tělo je porostlé jemnými chloupky (Papežová et al., 2010).
2.4.2 Mentální bulimie Opakující se epizody přejídání, nepřiměřená a nadměrná kontrola zevnějšku a tělesné hmotnosti, vyvolávání zvracení, zneužívání projímadel, diuretik, opakující se hladovky spojené se cvičením a nereálné sebehodnocení, to vše řadíme mezi diagnostická kritéria (Krch, 2002). Můžeme pozorovat citlivost na chlad, únavu, zažloutlou praskající pleť, řídké lámající se vlasy, zvýšenou kazivost zubů, ranky od zubů na kloubech prstů ruky od vyvolávání zvracení, opuchlý obličej (Krch, 2003).
2.4.3 Atypické formy mentální anorexie a mentální bulimie S těmito formami se setkáváme zejména v primární péči, protože právě pediatři jsou ti, kteří znají každého svého malého pacienta. Ví, jak se jedinec vyvíjí, zve na preventivní prohlídky, kde komunikuje i s rodiči dítěte a vede dokumentaci o tělesných proporcích dítěte. U atypických forem jsou přítomné symptomy onemocnění, ale v mírném stupni. Chybí jeden, někdy i více specifických rysů choroby. Léčba je však stejná jako u plně rozvinuté nemoci. Nemocní s touto formou představují přibližně 6,5 – 36 % z těch nemocných, kteří sami či za pomoci rodiny vyhledají léčbu a aktivně spolupracují na zlepšení stavu (Papežová, 2005).
2.4.4 Hodnocení výživy organismu Pro základní hodnocení výživy používáme BMI a percentilové grafy. BMI (Body mass index) neboli index tělesné hmotnosti, je vhodné používat u dospívajících a dospělých osob. Vyjadřuje poměr tělesné váhy a výšky. Percentilové grafy hodnotí stejné parametry jako BMI, ale jsou vhodné pro používání u dětí (Strnadelová, Zerzán, 2010).
19
Tabulka 1: Výpočet BMI
hmotnost (kg) výška (m)
Tabulka 2: Hodnocení pomocí Body mass index (Papežová et al., 2010, str. 182)
BMI < 18,5 Kachexie (abnormálně nízká hmotnost) BMI 18,5 - 20 Podvýživa BMI 20 – 25 Normální výživa BMI 25 – 30 Nadváha BMI > 30 Obezita BMI > 40 Morbidní obezita
Obrázek 1: Percentilový graf dívky 3 – 14,5 let (Mlčoch, 2010)
20
Obrázek 2: Percentilový graf chlapci 3 - 15 let (Mlčoch, 2010)
Tabulka 3: Hodnocení pomocí percentilových grafů (Papežová et al., 2010, str. 136)
Pod 3.percentil Dystrofie Pod 10.percentil Hypotrofie Ztráta menstruace 10. - 20. percentil Podváha 20. - 80. percentil Atrofie Nad 80. percentil Nadváha Nad 85. percentil Obezita
Dystrofií se rozumí porucha výživy orgánu nebo tkáně. Hypotrofie je zmenšení velikosti orgánu nebo tkáně. Atrofie je normální velikost orgánu nebo tkáně (Kolektiv autorů, 2007).
2.5 Léčba Pro úspěšné zvládnutí léčby je důležité vytvoření terapeutického vztahu mezi terapeutickým týmem a pacientem, určit si společně cíle, kterých je třeba dosáhnout. Hodně pacientek přichází k lékaři jen z důvodu nátlaku rodiny, jejich přístup k léčbě je negativní. Terapeut se musí v první řadě pokusit vyslechnout, informovat o nebezpečnosti poruch příjmu potravy a snažit se motivovat k léčbě, vytvořit takové cíle, které budou schůdné pro obě strany (Papežová et al., 2010). 21
2.5.1 Léčba mentální anorexie Terapeutickým cílem léčby je navození normální váhy, která povede k obnově reprodukčních funkcí, normálnímu tělesnému vzrůstu a sexuálního vývoje u dětí a adolescentů, odstranění důsledků podvýživy, změna myšlení a postoje k příjmu potravy, zabránit další demineralizaci kostí, edukovat o zásadách zdravé výživy, nebezpečí diet a hladovky. Pokud nedojde ke ztotožnění se změnou postoje k jídlu, má léčba většinou jen krátkodobý efekt a dochází ke znovupropuknutí nemoci (Papežová et al., 2010). Léčba je ambulantní, formou docházení na prohlídky ke specialistovi, kde se frekvence návštěv odvíjí od původní váhy pacienta, rychlosti přibírání na váze dle plánu lékaře a účasti samotného pacienta a jeho okolí na léčbě. Ústavní léčba probíhá na specializovaných odděleních nebo v institucích specializovaných na poruchy příjmu potravy. Cílem léčby je normalizovat váhu tak, aby odpovídala výšce a věku pacienta. S nutricionistou (lékař, odborník na výživu) musí spolupracovat psycholog nebo psychiatr. S
týmem specialistů však musí
bezpodmínečně spolupracovat sám pacient nebo jeho blízké okolí, které zkontroluje, zda příjem potravy a tekutin probíhá podle doporučení lékaře. U těžkých forem je nutná hospitalizace pacientů a podávání umělé výživy. Pokud pacient trpí poruchami zažívacího traktu nebo srdečně oběhového systému, léčbu si řídí daný specialista. Pokud docházelo k pravidelnému zneužívání léků, je důležitá detoxikace organismu. Chronické užívání často vyžaduje odvykací kůru na klinice kombinovanou s léčbou mentální anorexie (Leibold, 1995). Vedle léčby tělesného stavu a psychoterapie se jako pomocná terapie používají farmaka. Antidepresiva, neuroleptika, anxiolytika, vitaminy, přípravky železa a léky podporující chuť k jídlu (Zámečníková, 2003). Antidepresiva jsou léky vedoucí k úpravě špatné nálady, snižují pocit beznaděje, smutku, apatie a strachu. Neuroleptika jsou léky na zklidnění. Anxiolitika jsou léky odstraňující úzkost, strach, psychickou tenzi a napětí (Kocinová, 2003).
22
2.5.2 Léčba mentální bulimie Cílem je naučit tolerovat optimální váhu pro dosažení emoční a celkové stability organismu, snažit se minimalizovat držení diet, přejídání a zvracení, dodržovat pravidelný režim s pestrou stravou a optimální tělesnou zátěží. Kromě léčby následků mentální bulimie je důležité zaměřit se na osobní problémy. Při závislosti na lécích a jiných návykových látkách léčit závislost (Papežová et al., 2010). Léčba mentální bulimie je založena zejména na psychoterapii. Stěžejní je pochopit, proč problém vznikl, jaké hrozí nebezpečí při neléčení stavu a snaha problém vyřešit a změnit dosavadní chování. Pacient sám se musí snažit dodržovat stravovací režim, nekontrolovat tělesnou hmotnost, vyhýbat se nadměrné námaze, častým pohledům do zrcadla. Pokud jde o akutní stav, hospitalizace ve specializovaném zařízení pod dohledem odborníků je nutná. Prvotní je úprava vnitřního prostředí pomocí infuzních roztoků. Využívá se i farmakologická léčba, zejména antidepresiva, antiemetika a nově i inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (Navrátilová, 2000). Antiemetika jsou léčiva proti zvracení psychického i somatického původu (Kocinová, 2003).
2.5.3 Léčba stránky duševní Psychoterapie má na starost rozvíjet osobnost a najít vlastní identitu, naučit se akceptovat své tělo, kontrolovat své emoce, zlepšit rodinnou situaci, změnit hodnocení sama samotné, které bylo zúžené jen na tělesnou hmotnost a postavu a najít způsob, jak zvládat stres a řešit problémy. Je známo mnoho postupů léčby duševní stránky, proto je při výběru postupu nezbytné zhodnotit fázi onemocnění, výsledky předchozí léčby, motivaci k léčbě, úroveň schopnosti spolupracovat, zralost osobnosti a působení rodiny v léčbě. Postupy se během léčby podle stavu kdykoli mohou změnit. Při akutní fázi, kdy je nutná akutní realimentace, je účinnost psychoterapie těžká. Podvýživa vede ke snížení koncentrace, apatii, zúžení myšlení jen na jídlo a to psychoterapii v akutní fázi omezuje. Nesmí se nic zanedbat, proto se nejprve klade důraz na zvládnutí
23
akutní realimentace a poté až na psychoterapii. Při časném zařazení psychoterapie ji pacienti často zneužijí. Při zařazení do skupinové terapie si například vyměňují techniky, jak skrýt jídlo, jak předstírat nárůst váhy a tím ji zneužívají (Papežová et al., 2010). Psychoedukace Metoda se užívá u všech ostatních metod léčby, spočívá v poučení pacienta a jeho rodiny o povaze nemoci, následcích hladovění, držení diet a možnostech léčby. Není na místě poučení formou ukázky extrémních případů osob trpících poruchou příjmu potravy, je to nejen neúčinné, ale i neetické. Motivační terapie Pro motivační terapii je stěžejní shoda cílů terapeuta a pacienta. Je relativně krátká, protože podle studií je účinná v malých „dávkách“. Osoby s poruchou příjmu potravy mají málokdy vlastní motivaci k léčbě, chtějí spíše okolí dokázat, že jejich obavy jsou zbytečné. Motivačně terapeut na pacienta působí, když pochopí význam nemoci pro pacienta, vyjadřuje přijetí klienta, přizpůsobuje terapii momentálnímu stavu motivace, reakcí vede k vyjádření myšlenek pro motivaci důležitých a zdůrazňuje možnost svobodné volby. Když ale terapeut nadměrně konfrontuje výpověď pacienta, snaží se pacientovi ukázat, že jen on ví, co má pacient dělat, pacienta spíše demotivuje. Kognitivně – analytická terapie Účinnost terapie je založena na používání dopisů, v kterých terapeut pacientovi shrnuje a vysvětluje vývoj problému s jídlem na základě předchozích společných sezení a snaží se hledat cestu ke zvládnutí problému. Interpersonální psychoterapie Terapie byla původně vyvinuta pro léčbu depresí, nevztahuje se přímo na potíže s jídlem. Dělí se na dvě fáze, kdy zpočátku se identifikují vztahové problémy, které mají vztah k nemoci, v další fázi je uzavřena terapeutická smlouva o řešení mezilidských problémů a v konečné fázi dochází k vyřešení problému a tedy ukončení terapie. Dialektická behaviorální terapie Používaná nejvíce v Anglii, dříve jen u chronicky sebevražedných pacientů. U žen s psychogenním přejídáním se předpokládá, že přejídání má pro ně stejný význam
24
jako sebepoškozování, tedy přináší na krátkou dobu úlevu od nepříjemných situací. Učí se tedy zabavit, regulovat emoce a zvládat stres. Kognitivně – behaviorální terapie Nové formy kognitivně – behaviorální terapie se orientují nejen na patologii jídelního chování a myšlení, ale i na motivaci, vztah mezi pacientem a terapeutem, vztahy mezi lidmi a emoční reakce na stres. Terapie je vhodná pro pacienta s osobnostními problémy a speciálními potřebami, danými věkem, kulturou a podobně. Expozice se zabráněním odpovědi Pacient je spolu s terapeutem vystaven jídlu, kterým se často přejídá a po kterém pravidelně zvrací. Terapeut pomáhá pacientovi zvládat nutkání se vyzvracet a tím se pomalu snižuje počet zvracení a snaha o snižování hmotnosti. Rodinná terapie a poradenství Rodinná je vhodná pro děti a adolescenty, párová pro dospělé pacienty a rodiče nezletilých pacientů, kdy pomáhá řešit partnerské problémy. Nově se objevují i terapie několika rodin ve skupině společně. Svépomocné skupiny Jsou vedené odborníky nebo laiky, které podporují pacienty s poruchou příjmu potravy a jejich rodiny, zabývají se prevencí, výchovou ke zdravému způsobu stravování a nebezpečím držení diet a hladovky. Nové technologie Vývoj terapeutických postupů jde neustále dopředu, začíná se uplatňovat internetové poradenství, psychoterapie formou chatu, posílání sms, on-line svépomocné programy a podobně. Pacienti je přijímají velmi dobře, mají okamžitou zpětnou vazbu (Papežová et al., 2010).
2.6 Prevence poruch příjmu potravy Vliv médií na mladou generaci stále roste a není to jen zásluha televizních pořadů, ale i všude dosažitelného internetu. Vytvořit tak účinný program pro prevenci je stále složitější. Výzkumy ukazují, že výskyt poruch příjmu potravy u nás stále roste, na rozdíl od ostatních evropských států. U prevence užívání drog,
25
alkoholu většina lidí připustí, že jejich užívání je škodlivé, pro děti velmi nebezpečné, u prevence poruch příjmu potravy však tomu tak není. Společnost přijala teorii, že štíhlost a krása je spojena s úspěšností, a proto někdy dává dietám racionální význam. Zvýšený zájem o zdravou výživu, nespokojenost se svým zevnějškem, což jsou rizikové faktory pro vznik poruchy, často využívají média pro propagaci svých „zdravých“ produktů, které dodají „energii na celý den“. I když zákon reklamy matoucí spotřebitele zakazuje, je těžké tomu zabránit. Odborníci při prevenci chtějí informovat, dokázat nebezpečnost poruch příjmu potravy, zatímco média se snaží zaujmout za jakoukoliv cenu. Jejich často šokující a emočně vyhrocené informace, například smrt modelky na anorexii, mají však krátkodobý efekt pro prevenci (Papežová et al., 2010). Prevence je nezbytnou součástí odborné péče, má být přizpůsobena zralosti populace, ve které se prevence provádí, a prostředí, které může být rizikové. Techniky prevence je nutné měnit, používat nové technologie pro lepší přístup mezi mladou generaci. Zabývat se prevencí je úkol odborníků na poruchy příjmu potravy, pedagogů i rodičů. Cílem prevence je snížit osvojování si ideálu štíhlosti, být spokojen s vlastním tělem a pochopit zdravý jídelní režim (Papežová et al., 2010). Všechny preventivní programy by měly mít společné cíle. Zvýšit sebevědomí, přijmout své tělo takové, jaké je, prohloubit znalosti o poruchách příjmu potravy, chápat změny v pubertě, upravit jídelní návyky a minimalizovat držení diet, pracovat s medii, eliminovat posměch vrstevníků a využití strategií hodnotících zvládání zátěže. Příkladem preventivní kampaně jsou i pravidla, která navrhla Americká akademie pro poruchy příjmu potravy roku 2006 všem módním tvůrcům a agenturám. Doporučuje, aby nebyly do módního průmyslu přijímány modelky s hodnotami BMI pod 18 a přijímat dívky až od 16 let, kdy mezi 16 až 18 lety je minimální hranice BMI 17,4 pro dívky a 17,7 pro chlapce (Machová, Kubátová, 2009). Isabelle Caro, žena, která strávila s anorexií polovinu svého života, se rozhodla světu ukázat, kam až může touha po štíhlé postavě dojít. Oliviero Toscani, italský fotograf ji vyfotil nahou a její fotografie byly pak hlavním zdrojem boje proti anorexii pomocí preventivního programu „No anorexia“. Její vyzáblé tělo bylo nejen na billboardech, ale i v televizi a časopisech. Nechtěla si prožít svou mediální slávu, ale ukázat mladým dívkám a ženám jak je nebezpečné si s poruchami příjmu
26
potravy něco začít. I když se opravdu chtěla vyléčit a začít vést normální život, její tělo jí to nedovolilo. Zemřela v 28 letech. Bohužel, účinek této kampaně byl pouze krátkodobý (Caro, 2011). „Prevence nezahrnuje pouze boj proti vzniku zvyšujících se nároků, reklam a mediálních komerčních kampaní, ale také v předávání pozitivních hodnot mladé generaci, které ovlivní pozitivnější sebehodnocení a orientaci na životní hodnoty, které nejsou založené na zevnějšku a rychle získaném bohatství“ (Papežová et al., 2010, str. 313).
27
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumné práce Cílem bakalářské práce bylo zjistit informovanost dětí o mentální anorexii a bulimii u dětí ve věku 12 až 15 let, porovnat informovanost podle pohlaví a odhalit, zda se s informacemi o poruchách či přímo s poruchami setkali. Chtěla jsem také získat informace o tom, ve kterém ročníku se s informacemi dostávají do kontaktu a jakou cestou. K získání informací jsem využila anonymní dotazníky, cíleně sestavené pro danou věkovou skupinu. Dotazníky jsem rozdala na Základní škole Komenského v Pelhřimově, celkem bylo rozdáno 100 dotazníků. Dotazník je přiložen v příloze A.
3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí Cílovou skupinou byli žáci základní školy ve věku 12 až 15 let. Poměr pohlaví respondentů je rovnoměrné. Dotazníky vyhodnotilo 50 dívek a 50 chlapců. Základní škola Komenského v Pelhřimově je zaměřená na výuku anglického a německého jazyka od prvního stupně.
3.3 Samotný výzkum Výzkum probíhal na základní škole 7. února 2012. Dotazníky byly rozdány před sportovním programem, určeným pro všechny ročníky v místní tělocvičně za předem domluvených podmínek s ředitelem této školy. Souhlas s provedením výzkumu je přiložen v příloze B. Respondenti byli poučeni, jakým způsobem dotazník vyplnit a všichni byli seznámeni s tím, k jakému účelu bude dotazník sloužit. Respondenti i učitelé této školy byli velmi vstřícní.
28
3.4 Výsledky výzkumu Vyhodnocení otázky 1 „Kolik je Ti let?“, otázky 2 „Jsi chlapec nebo dívka?“ Tabulka 4: Věk a pohlaví
Věk 12 let 13 let 14 let 15 let ∑
Chlapci 10 15 10 15 50
% 20 30 20 30 100
Dívky 15 10 15 10 50
% 30 20 30 20 100
Graf 1: Věk a pohlaví
Z 50 ti chlapců bylo 10 (20 %) chlapců dvanáctiletých, 15 (30 %) chlapců třináctiletých, 10 (20 %) chlapců čtrnáctiletých a 15 (30 %) chlapců patnáctiletých. Z 50 ti dívek bylo 15 (30 %) dívek dvanáctiletých, 10 (20 %) dívek třináctiletých, 15 (30 %) dívek čtrnáctiletých a 10 (20 %) dívek patnáctiletých. Celkový počet chlapců a dívek byl rovnoměrný.
29
Vyhodnocení otázky 3 „Do které chodíš třídy?“ Tabulka 5: Třída
Třída 6. třída 7. třída 8. třída 9. třída ∑
Chlapci 9 16 3 22 50
% 18 32 6 44 100
Dívky 9 11 13 17 50
% 18 22 26 34 100
Graf 2: Třída
V tabulce 5 a grafu 2 je znázorněno, do jaké třídy chodí kolik chlapců a kolik dívek zkoumaného vzorku. Z 50 ti chlapců chodí 9 (18 %) chlapců do 6. třídy, 16 (32 %) do 7. třídy, 3 (6 %) do 8. třídy a 22 (44 %) do 9. třídy. Z celkového počtu dívek navštěvuje 9 (18 %) dívek 6. třídu, 11 (22 %) dívek 7. třídu, 13 (26 %) dívek 8. třídu a 17 (34 %) dívek 9. třídu. Největší počet respondentů navštěvuje 9. třídu základní školy.
30
Vyhodnocení otázky 4 „Už jsi někdy slyšel/a o poruchách příjmu potravy?“ Tabulka 6: Vědomí o poruchách příjmu potravy
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 39 11 50
% 78 22 100
Dívky 45 5 50
% 90 10 100
Graf 3: Vědomí o poruchách příjmu potravy
Z 50 ti chlapců odpovědělo kladně 39 (78 %) chlapců, záporně 11 (22 %)chlapců. Z 50 ti dívek odpovědělo 45 (90 %) dívek ano, 5 (10 %) dívek ne. Zde hodnotím kladně, že více jak ¾ respondentů obou pohlaví již mají alespoň minimální povědomí o poruchách příjmu potravy.
31
Vyhodnocení otázky 5 „Která onemocnění by si do poruch příjmu potravy zařadil/a? Napiš dle svého uvážení.“ Tabulka 7: Onemocnění patřící do poruch příjmu potravy
Odpovědi Anorexie Bulimie Anorexie a bulimie Jiné Neuvedeno ∑
Chlapci 13 0
% 26 0
Dívky 17 2
% 34 4
14 10 13 50
28 20 26 100
19 5 7 50
38 10 14 100
Graf 4: Onemocnění patřící do poruch příjmu potravy
Z 50 ti chlapců zařadilo mezi poruchy příjmu potravy anorexii 13 (26 %) chlapců, bulimii žádný chlapec, anorexii a bulimii 14 (28 %) chlapců, jiné onemocnění uvedlo 10 (20 %) chlapců a 13 (26 %) chlapců neuvedlo žádné. Z dívek zařadilo mezi poruchy příjmu potravy anorexii 17 (34 %) dívek, bulimii 2 (4 %) dívky, anorexii a bulimii 19 (38 %) dívek, jiné onemocnění uvedlo 5 (10 %) dívek a žádné onemocnění neuvedlo 7 (14 %) dívek.
32
Respondenti o anorexii slyšeli více než o bulimii. Můžeme také hodnotit, že více chlapců než dívek uvedlo jiné onemocnění nebo neuvedlo žádné. Dívky tedy mají větší povědomí o onemocněních, které se do poruch příjmu potravy řadí, než chlapci. Vyhodnocení otázky 6 „Znáš pojmy mentální anorexie a bulimie?“ Tabulka 8: Pojmy mentální anorexie a bulimie
Odpovědi Znám oba Znám pojem anorexie Znám pojem bulimie Neznám ∑
Chlapci 19
% 38
Dívky 27
% 54
16
32
8
16
1 14 50
2 28 100
1 14 50
2 28 100
Graf 5: Pojmy mentální anorexie a bulimie
Z celkového počtu chlapců odpovědělo 19 (38 %) chlapců, že zná oba pojmy, 16 (32 %) chlapců zná pouze pojem mentální anorexie, 1 (2 %) chlapec zná pouze pojem mentální bulimie a 14 (28 %) chlapců uvedlo, že nezná žádný z nich. Z celkového počtu dívek zná oba pojmy 27 (54 %) dívek, pouze pojem mentální anorexie zná 8 (16 %) dívek, pouze pojem mentální bulimie zná 1 (2 %) dívka a 14 (28 %) dívek uvedlo, že nezná pojem žádný.
33
Dívky mají více informací ohledně pojmů mentální anorexie a bulimie, než chlapci. Je však také patrné, že ve zkoumaném vzorku byl stejný počet chlapců a dívek, kteří neznali pojem žádný. Vyhodnocení otázky 7 „Označ, kde jsi se s pojmy setkal/a“ Tabulka 9: Setkání se s pojmy
Odpovědi Ve škole Doma Na internetu Od kamarádů ∑
Chlapci 22 7 17
% 44 14 34
Dívky 20 8 18
% 40 16 36
4 50
8 100
4 50
8 100
Graf 6: Setkání se s pojmy
Z celkového počtu chlapců se s pojmy setkalo 22 (44 %) chlapců ve škole, 7 (14 %) chlapců doma, 17 (34 %) chlapců na internetu a 4 (8 %) chlapci od kamarádů. Z 50 ti dívek se 20 (40 %) dívek setkalo s pojmy ve škole, 8 (16 %) dívek doma, 18 (36 %) dívek na internetu a 4 (8 %) dívky od kamarádů. Nejvíce respondentů se tedy setkalo s pojmy ve škole. Je patrné, že internet je v této generaci velmi rozšířen, což vzhledem k vysokému počtu respondentů, kteří se s pojmy setkali právě na internetu, hodnotím kladně.
34
Vyhodnocení otázky 8 „Pokud jsi v otázce č. 7 označil/a možnost ve škole, odpověz na tuto otázku, pokud jsi označil/a možnost doma, na internetu nebo od kamarádů, tuto otázku vynechej: Ve které třídě jsi se s pojmy setkal/a?“ Tabulka 10: Třída seznámení se s pojmy
Ve škole 1. - 3. ročník 4. - 5. ročník 6. - 7. ročník 8. - 9. ročník ∑
Chlapci 0 3 11 8 22
% 0 13,6 50 36,4 100
Dívky 0 4 13 3 20
% 0 20 65 15 100
Graf 7: Třída seznámení se s pojmy
Z 22 chlapců, kteří v otázce č. 7 označili možnost ve škole, se žádný chlapec neseznámil s pojmy v 1. – 3. třídě, 3 (13,6 %) chlapci se s pojmy seznámili ve 4. – 5. třídě, 11 (50 %) chlapců se s nimi seznámilo v 6. – 7. třídě a 8 (36,4 %) chlapců uvedlo, že se s pojmy seznámili v 8. – 9. třídě. Z 20 ti dívek, které v otázce č. 7 označily možnost ve škole, se žádná z nich neseznámila s pojmy v 1. – 3. třídě, 4 (20 %) dívky se s pojmy seznámily ve 4. – 5. třídě, 13 (65 %) dívek se s nimi seznámily v 6. – 7. třídě a 3 (15 %) dívky uvedly, že se s pojmy seznámily v 8. – 9. třídě. Nejvíce informací získali respondenti v 6. – 7. třídě.
35
Vyhodnocení otázky 9 „Koho poruchy příjmu potravy postihují více?“ Tabulka 11: Koho více postihují
Odpovědi Ženy Muže ∑
Chlapci 45 5 50
% 90 10 100
Dívky 46 4 50
% 92 8 100
Graf 8: Koho více postihují
Z celkového počtu chlapců 45 (90 %) chlapců odpovědělo, že poruchy příjmu potravy postihují více ženy, 5 (10 %) chlapců odpovědělo, že postihují více muže. Z celkového počtu dívek 46 (92 %) dívek odpovědělo, že tyto poruchy postihují více ženy, 4 (8 %) dívky odpověděly, že postihují více muže. Je zřejmé, že v tomto pohledu mají respondenti jasno. Více jak 90 % z nich odpovědělo, že poruchy příjmu potravy postihují více ženy. Je prokázáno, že až 10 krát častěji.
36
Vyhodnocení otázky 10 „Jaký věk je nejrizikovější pro vznik mentální anorexie a mentální bulimie?“ Tabulka 12: Nejrizikovější věk pro vznik
Odpovědi 5 - 10 let 11 - 20 let 21 - 30 let ∑
Chlapci 4 40 6 50
% 8 80 12 100
Dívky 0 49 1 50
% 0 98 2 100
Graf 9: Nejrizikovější věk pro vznik
Z celkového počtu chlapců 4 (8 %) chlapci odpověděli, že nejrizikovější věk pro vznik mentální anorexie a mentální bulimie je 5 – 10 let, 40 (80 %) chlapců si myslí, že nejrizikovější věk je v rozmezí 11 – 20 let a 6 (12 %) chlapců si myslí, že nejrizikovějším věkem je období 21 – 30 let. Žádná (0 %) dívka z celkového počtu neodpověděla, že nejrizikovějším věkem pro vznik je 5 – 10 let, 49 (98 %) dívek odpovědělo, že nejrizikovějším věkem pro vznik mentální anorexie a bulimie je 11 – 20 let a 1 (2 %) dívka odpověděla, že nejrizikovějším věkem je období 21 – 30 let. Pozitivně hodnotím informovanost chlapců i dívek, avšak jak můžeme vidět, je zde patrná větší informovanost dívek, než chlapců.
37
Vyhodnocení otázky 11 „Týkají se v dnešní době poruchy příjmu potravy většího množství mužů než dříve?“ Tabulka 13: Poruchy příjmu potravy a muži
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 22 28 50
% 44 56 100
Dívky 35 15 50
% 70 30 100
Graf 10: Poruchy příjmu potravy a muži
Z celkového počtu chlapců odpovědělo 22 (44 %) chlapců ano, 28 (56 %) chlapců odpovědělo ne. Z celkového počtu dívek odpovědělo 35 (70 %) dívek ano, 15(30 %) dívek ne. Chlapci a dívky nepreferují stejnou odpověď. Většina chlapců se domnívá, že poruchy příjmu potravy v současné době nepostihují muže více než v minulosti, naopak dívky se přiklánějí k názoru, že v současnosti jsou muži postiženi těmito poruchami více než minulosti.
38
Vyhodnocení otázky 12 „Má mentální anorexie a bulimie souvislost s poruchami psychiky?“ Tabulka 14: Poruchy příjmu potravy a psychika
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 42 8 50
% 84 16 100
Dívky 44 6 50
% 88 12 100
Graf 11: Poruchy příjmu potravy a psychika
Z 50 ti chlapců odpovědělo 42 (84 %) chlapců, že ano a 8 (16%) chlapců, že ne. Z celkového počtu dívek odpovědělo 44 (88 %) dívek ano a 6 (12 %) chlapců odpovědělo, že ne. Na první pohled je zřejmé, že většina dívek i chlapců ví, že poruchy příjmu potravy mají spojitost s poruchami psychiky.
39
Vyhodnocení otázky 13 „Mohou na sebe mentální anorexie a bulimie navazovat?“ Tabulka 15: Návaznost anorexie a bulimie
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 34 16 50
% 68 32 100
Dívky 34 16 50
% 68 32 100
Graf 12: Návaznost anorexie a bulimie
Z celkového počtu chlapců odpovědělo 34 (68 %) chlapců, že ano a 16 (32 %) chlapců, že ne. Ze stejného počtu dívek odpovědělo 34 (68 %) dívek ano a 16 (32 %) ne. Chlapci i dívky odpověděli stejnoměrně, že mentální anorexie a bulimie na sebe mohou navazovat.
40
Vyhodnocení otázky 14 „Jak si vysvětluješ mentální anorexii?“ Tabulka 16: Charakteristika mentální anorexie
Odpovědi Držení diet a velké množství sportovních aktivit Přehnaná sebekritičnost sebe sama, snaha být co nejštíhlejší Konzumace velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení Vyhýbání se konzumaci jakéhokoli jídla ∑
Chlapci
%
Dívky
%
5
10
7
14
24
48
21
42
6
12
8
16
15 50
30 100
14 50
28 100
Graf 13: Charakteristika mentální anorexie
Z celkového množství chlapců si 5 (10 %) chlapců vysvětluje mentální anorexii jako držení diet a velké množství sportovních aktivit. 24 (48 %) chlapců si mentální anorexii vysvětluje jako přehnanou sebekritičnost sebe sama, snahu být co nejštíhlejší. 6 (12 %) chlapců si pojem vysvětluje jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení. 15 (30 %) chlapců si pojem vysvětluje jako vyhýbání se konzumaci jakéhokoli jídla. Z 50 ti dívek si mentální anorexii 7 (14 %) dívek vysvětluje jako držení diet a velké množství sportovních aktivit, 21 (42 %) dívek jako přehnanou sebekritičnost sebe sama, snahu být co nejštíhlejší, 8 41
(16 %) dívek si pojem vysvětluje jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení a 14 (28 %) dívek odpovědělo, že si mentální anorexii vysvětlují jako vyhýbání se konzumaci jakéhokoli jídla. Ačkoli v dotazníku bylo zapsáno, že je možné zaškrtnout i více odpovědí, všichni respondenti zaškrtli pouze jednu. Nejvíce chlapců i dívek si pojem vysvětlují jako přehnanou sebekritičnost sebe sama a snahu být co nejštíhlejší. Malá část respondentů si pojmy mentální anorexie a bulimie zkomponovala dohromady a uvedla, že si mentální anorexii vysvětluje jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení. Vyhodnocení otázky 15 „Jak si vysvětluješ mentální bulimii?“ Tabulka 17: Charakteristika mentální bulimie
Odpovědi Držení diet a velké množství sportovních aktivit Konzumace velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení Konzumace velkého množství jídla bez zvracení ∑
Chlapci
%
Dívky
%
4
8
4
8
37
74
38
76
9 50
18 100
8 50
16 100
Graf 14: Charakteristika mentální bulimie
42
Z 50 ti chlapců si mentální bulimii 4 (8 %) chlapci vysvětlují jako držení diet a velké množství sportovních aktivit, 37 (74 %) chlapců pojem chápe jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení a 9 (18 %) chlapců uvedlo, že si pojem vysvětlují jako konzumaci velkého množství jídla bez zvracení. Z celkového počtu dívek 4 (8 %) dívky uvedly, že si pojem vysvětlují jako držení diet a velké množství sportovních aktivit, 38 (76 %) pojem chápe jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení a 8 (16 %) dívek pojem chápe jako konzumaci velkého množství jídla bez zvracení. Stejně jako u otázky č. 14 označili respondenti jednu odpověď. Většina respondentů chápe pojem mentální bulimie jako konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení. Vyhodnocení otázky 16 „Znáš příznaky mentální anorexie?“ Tabulka 18: Znalost příznaků anorexie
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 12 38 50
% 24 76 100
Dívky 19 31 50
% 38 62 100
Graf 15: Znalost příznaků anorexie
Z celkového počtu chlapců 12 (24 %) chlapců odpovědělo ano a 38 (76 %) chlapců odpovědělo ne. Z 50 ti dívek odpovědělo 19 (38 %) dívek ano a 31 (62 %) dívek ne.
43
Většina respondentů nezná příznaky mentální anorexie. Vyhodnocení otázky 17 „Pokud jsi v otázce č. 16 zaškrtl/a ano, odpověz. Pokud ne, tuto otázku vynechej: Vyjmenuj příznaky, které znáš.“ Tabulka 19: Vyjmenuj příznaky anorexie
Odpovědi Neuvedeno Nejí Vypadávání vlasů, hubnutí Vyhublost Připadá si obézní ∑
Chlapci 3 2
% 25 16,7
Dívky 2 8
% 10,5 42,1
1 5 1 12
8,35 41,6 8,35 100
5 3 1 19
26,3 15,8 5,3 100
Graf 16: Vyjmenuj příznaky anorexie
Z 12 ti chlapců 3 (25 %) chlapci neuvedli žádné příznaky, 2 (16,7 %) chlapci uvedli jako hlavní příznak nejedení, 1 (8,4 %) chlapec uvedl vypadávání vlasů a hubnutí, 5 (41,6 %) chlapců uvedlo vyhublost a 1 (8,4 %) chlapec uvedl, že dotyčný/á si myslí, že je obézní. Z 19 ti dívek 2 (10,5 %) dívky neuvedly žádné příznaky, 8 (42,1 %) dívek uvedlo, že dotyčný/á nejí, 5 (26,3 %) dívek napsalo vypadávání vlasů a hubnutí, 3 (15,8 %) dívky uvedly vyhublost a 1 (5,3 %) dívka odpověděla, že dotyčný/á si připadá obézní.
44
Na otázku č. 17 odpovídali respondenti, kteří u otázky č. 16 označili odpověď ano, formou volné odpovědi. Většina dívek uvedla jako příznak nejedení. Nejvíce chlapců napsalo, že příznakem mentální anorexie je vyhublost. Všechny volné odpovědi byli adekvátní a stejného charakteru. Vyhodnocení otázky 18 „Znáš někoho, kdo trpí/trpěl poruchou příjmu potravy?“ Tabulka 20: Poruchy příjmu potravy kolem nás
Odpovědi Někdo z rodiny Kamarád/ka Neznám ∑
Chlapci 2 3 45 50
% 4 6 90 100
Dívky 2 8 40 50
% 4 16 80 100
Graf 17: Poruchy příjmu potravy kolem nás
Z celkového počtu chlapců uvedli 2 (4 %) chlapci, že poruchou příjmu potravy trpí nebo trpěl někdo z rodiny, 3 (6 %) chlapci uvedli, že poruchou příjmu potravy trpí/trpěl kamarád nebo kamarádka a 45 (90 %) dívek nezná nikoho kolem sebe, kdo by trpěl poruchou příjmu potravy. Z 50 ti dívek 2 (4 %) dívky uvedly, že poruchou příjmu potravy trpí/trpěl někdo z rodiny, 8 (16 %) dívek označilo odpověď
45
kamarád/ka a 40 (80 %) dívek nezná ve svém okolí nikoho, kdo by trpěl poruchou příjmu potravy. Většina respondentů nezná nikoho ve svém okolí, kdo by trpěl poruchou příjmu potravy. Vyhodnocení otázky 19 „Vyskytovaly se tyto poruchy i v minulosti?“ Tabulka 21: Poruchy příjmu potravy v minulosti
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 27 23 50
% 54 46 100
Dívky 32 18 50
% 64 36 100
Graf 18: Poruchy příjmu potravy v minulosti
Z celkového počtu chlapců odpovědělo 27 (54 %) chlapců ano a 23 (46 %) chlapců odpovědělo ne. Z celkového počtu dívek odpovědělo 32 (64 %) dívek ano a 18 (36 %) dívek odpovědělo ne. U chlapců není velký rozdíl mezi počtem odpovědí ano a počtem odpovědí ne. U dívek je zřetelné, že se spíše přiklánějí k možnosti ano.
46
Vyhodnocení otázky 20 „Absolvoval/a jsi již někdy přednášku o poruchách příjmu potravy?“ Tabulka 22: Absolvování přednášky
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 10 40 50
% 20 80 100
Dívky 12 38 50
% 24 76 100
Graf 19: Absolvování přednášky
Z 50 ti chlapců odpovědělo 10 (20 %) chlapců ano a 40 (80 %) chlapců odpovědělo ne. Z celkového počtu dívek odpovědělo 12 (24 %) dívek ano a 38 (76 %) dívek odpovědělo ne. Většina respondentů neabsolvovala přednášku o poruchách příjmu potravy, proto v otázkách týkajících se pojmů, příznaků a podobně nebyly odpovědi jednotné.
47
Vyhodnocení otázky 21 „Myslíš si, že je důležité poruchy příjmu potravy znát a něco o nich vědět?“ Tabulka 23: Důležitost informací
Odpovědi Ano Ne ∑
Chlapci 48 2 50
% 96 4 100
Dívky 50 0 50
% 100 0 100
Graf 20: Důležitost informací
Z celkového počtu chlapců odpovědělo 48 (96 %) chlapců ano a pouze 2 (4 %) chlapci odpověděli ne. Všech 50 (100 %) dívek odpovědělo ano. Většina chlapců a absolutní většina dívek ví, že informovanost o poruchách příjmu potravy je důležitá.
48
3.5 Diskuse Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit informovanost dětí ve věku 12 – 15 let o mentální anorexii a bulimii. Mimo to mne také zajímalo, zda mají více informací dívky nebo chlapci, kde se k informacím dostali, pokud ve škole, tak v jakém ročníku a také, zda se vůbec s poruchami příjmu potravy již setkali. Hypotéza 1 „Předpokládám, že většina žáků zkoumaného vzorku se s pojmy seznámila ve škole a spíše ve vyšších ročnících (8. – 9. ročník)“, byla podložena otázkami 7 a 8. Moje domněnka se potvrdila jen z části. Děti se skutečně nejčastěji s pojmy seznámili ve škole. Další, pro mne překvapivě hojně zastoupená možnost, byla internet a na dalším místě doma a od kamarádů. S pojmy se ale podle mého úsudku neseznámili až ve vyšších ročnících, ale spíše již v 6. – 7. ročníku. To je ale pozitivní zpráva, protože s těmito pojmy by se podle mého měli seznamovat co nejdříve. Hypotéza 2 „Myslím si, že dívky mají více informací než chlapci“ byla podložena otázkami 1, 2, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 21. Tato hypotéza se mi potvrdila, skutečně v uvedených otázkách odpovídaly správněji dívky, ale rozdíl nebyl tak velký, jak jsem očekávala. To hodnotím velmi kladně. Poruchy příjmu potravy jsou rozšířené nejen mezi dívkami a proto je důležité, aby měli informace chlapci i dívky stejné. Hypotéza 3 „Domnívám se, že více jak 1/5 dotazovaných žáků nerozumí problematice poruch příjmu potravy“ byla podložena otázkami 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 21. Tato hypotéza se mi potvrdila také jen z části. Byly otázky, na které respondenti odpovídali správně, z části správně a nesprávně. Nelze tedy říci, že by více jak 1/5 dotazovaných problematice nerozuměla. Výsledek bych shrnula jako nedostatek informací v určitých oblastech problematiky u určité skupiny respondentů. Hypotéza 4 „Očekávám, že většina žáků se s některou z poruch příjmu potravy nesetkala“, plní význam dvou hypotéz dohromady. Ve významu setkání se s poruchami příjmu potravy jako s pojmy, byla tato hypotéza podložena hlavně otázkami 4 a 20. Většina chlapců i dívek o poruchách příjmu potravy někdy slyšela a přednášku o poruchách příjmu potravy dle odpovědí absolvovalo jen malé množství chlapců i dívek. Hypotéza se mi v tomto významu tedy nepotvrdila. Ve 49
významu druhém, a sice zda se s poruchami příjmu potravy setkali ve svém okolí, byla tato hypotéza podložena otázkou 18. Většina dětí se s poruchami příjmu potravy ve svém okolí nesetkala, ale dle mého názoru celkem vysoké procento dětí (z chlapců i dívek 4 %) odpovědělo, že zná někoho z rodiny a vysoké procento (z chlapců 6 % a z dívek 16 %) odpovědělo, že zná kamaráda nebo kamarádku, který/á trpí nebo trpěl/a nějakou z poruch příjmu potravy.
50
3.6 Doporučení pro praxi Dle výsledků zhodnocených v praktické části práce je zřejmé, že povědomí o poruchách příjmu potravy mají všichni, ale ne zcela sjednocené a přesné. Informace se k nim dostávají v období označovaném jako nejkritičtější pro vznik poruch příjmu potravy, tedy v 6. – 7. třídě. Myslím si, že toto období je pro seznámení se s pojmy vhodné z důvodu aktuálnosti nebezpečí vzniku poruch v tomto věku. Při hodnocení odpovědí na otázku 20 „Absolvoval/a jsi již někdy přednášku o poruchách příjmu potravy?“ mne překvapilo, že jen malá část respondentů přednášku absolvovala. Proto bych tedy doporučila podávat informace žákům v 6. – 7. třídě formou přednášky, která se bude poruchami příjmu potravy zabývat komplexně a snažit se žáky aktivně zapojit do problematiky. Vždyť každé dítě si z přednášky odnese více informací, když si je do paměti zaryje nenásilnou a zábavnou formou, než když musí sedět tiše v lavici a poslouchat. A když se dozví, co všechno se může z prvotní nenápadné diety stát, určitě si držení hladovky a provádění ostatních „hloupostí“, patřících k poruchám příjmu potravy, rozmyslí. Procento žáků, které odpovědělo, že zná někoho kolem sebe s poruchou příjmu potravy, nutí k zamyšlení se nad tím, proč se tak děje. Myslím si, že kdyby více fungovala prevence a osvěta problému v tomto věku, jistě by byl počet osob trpících poruch příjmu potravy a těch, kteří jsou ještě tzv. „krok od propasti“ menší.
51
3.7 Závěr Bakalářská práce na téma „Mentální anorexie a bulimie u dětí ve věku 12 – 15 let“ přinesla mnoho poznatků. Jejím cílem bylo zjistit znalosti žáků základních škol o mentální anorexii a bulimii. Dále porovnat znalosti žáků dle pohlaví, zjistit, zda se s problematikou poruch příjmu potravy již seznámili, pokud ano, tak v kterém ročníku a také, zda se s některou z poruch již setkali. Z těchto cílů jsem si stanovila své hypotézy, na jejichž základě jsem vytvořila cílený dotazník, abych si své hypotézy potvrdila nebo vyvrátila. Abych mohla porovnávat znalosti žáků, je důležitá také znalost teorie. Teoretická část je koncipována jako soubor poznatků o poruchách příjmu potravy nejen obecně, ale i se vztahem k cílové věkové skupině, kterou jsem si pro svou práci určila. Dotazník, který respondenti vyplňovali, byl anonymní a vytvořený tak, aby byl výstižný. Všechny cíle, které jsem si na začátku vytyčila, byly splněny. Mé doporučení, které vyplývá z výzkumné části práce, jsem již popsala v předchozí kapitole.
52
Seznam použité literatury CARO, I. Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii. Praha: XYZ, 2011. ISBN 978-80-7388-573-1. Dětská anorexie a bulimie (příčiny, klinické projevy a léčba)[online]. Praha: 2. lékařská
fakulta,
2002
[cit.
2012-03-11].
Dostupné
z:
http://http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art789 KOCINOVÁ, S., ŠTERBÁKOVÁ, Z. Přehled nejužívanějších léčiv. 4. aktualizované vydání. Praha: Informatorium, 2003. ISBN 80-7333-012-1. KOLEKTIV AUTORŮ. Výkladový ošetřovatelský slovník. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2240-5. KRCH, F., D. Mentální anorexie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-598-9. KRCH, F., D. Bulimie: Jak bojovat s přejídáním. 2. doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0527-3. LEIBOLD, G. Mentální anorexie: Příčiny, průběh a nové léčebné metody. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. ISBN 97880-247-2715-8. MLČOCH, Z. Růst, výška a hmotnost dítěte - růstové tabulky, percentilové grafy. MUDr. Zbyněk Mlčoch: na našem webu najdete všechno… a ještě něco navíc [online]. [cit.
2012-03-13].
Dostupné
z:
http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/rust-vyska-ahmotnost-ditete-rustove-tabulky-percentilove-grafy NAVRÁTILOVÁ, M. Klinická výživa v psychiatrii. Praha: Maxdorf, 2000. ISBN 8085912-33-3. PAPEŽOVÁ, H. Nové terapeutické přístupy na 3. mezinárodní a mezioborové konferenci o PPP. Psychiatrie pro praxi. 2001, roč. 2001, č. 4, s. 177-8. PAPEŽOVÁ, H. Spektrum poruch příjmu potravy: Interdisciplinární přístup. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2425-6. Poruchy příjmu potravy. Zdravotnické noviny: postgraduální medicína [online]. 2005, roč. 2005, č. 5 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualnimedicina-priloha/poruchy-prijmu-potravy-272929
53
STRNADELOVÁ, V., ZERZÁN, J. Radost ze zdravých dětí: Preventivní i léčebná strava pro celou rodinu. 2. vyd. Praha: ANAG, 2010. ISBN 9788072636204. ZÁMEČNÍKOVÁ, R. Farmakoterapie u mentální anorexie. Sekce PPP: Sekce poruchy příjmu potravy při České psychiatrické společnosti JEP [online]. 263 - 266 [cit. 201203-14]. Dostupné z: http://www.sekceppp.eu/doc/060300.pdf
54
Seznam tabulek Tabulka 1: Výpočet BMI .......................................................................................... 20 Tabulka 2: Hodnocení pomocí Body mass index ...................................................... 20 Tabulka 3: Hodnocení pomocí percentilových grafů ................................................. 21 Tabulka 4: Věk a pohlaví ......................................................................................... 29 Tabulka 5: Třída ....................................................................................................... 30 Tabulka 6: Vědomí o poruchách příjmu potravy ....................................................... 31 Tabulka 7: Onemocnění patřící do poruch příjmu potravy ........................................ 32 Tabulka 8: Pojmy mentální anorexie a bulimie ......................................................... 33 Tabulka 9: Setkání se s pojmy .................................................................................. 34 Tabulka 10: Třída seznámení se s pojmy .................................................................. 35 Tabulka 11: Koho více postihují ............................................................................... 36 Tabulka 12: Nejrizikovější věk pro vznik ................................................................. 37 Tabulka 13: Poruchy příjmu potravy a muži ............................................................. 38 Tabulka 14: Poruchy příjmu potravy a psychika ....................................................... 39 Tabulka 15: Návaznost anorexie a bulimie ............................................................... 40 Tabulka 16: Charakteristika mentální anorexie ......................................................... 41 Tabulka 17: Charakteristika mentální bulimie .......................................................... 42 Tabulka 18: Znalost příznaků anorexie ..................................................................... 43 Tabulka 19: Vyjmenuj příznaky anorexie ................................................................. 44 Tabulka 20: Poruchy příjmu potravy kolem nás ........................................................ 45 Tabulka 21: Poruchy příjmu potravy v minulosti ...................................................... 46 Tabulka 22: Absolvování přednášky ......................................................................... 47 Tabulka 23: Důležitost informací ............................................................................. 48
55
Seznam grafů Graf 1: Věk a pohlaví ............................................................................................... 29 Graf 2: Třída ............................................................................................................ 30 Graf 3: Vědomí o poruchách příjmu potravy ............................................................ 31 Graf 4: Onemocnění patřící do poruch příjmu potravy .............................................. 32 Graf 5: Pojmy mentální anorexie a bulimie............................................................... 33 Graf 6: Setkání se s pojmy........................................................................................ 34 Graf 7: Třída seznámení se s pojmy..........................................................................35 Graf 8: Koho více postihují ...................................................................................... 36 Graf 9: Nejrizikovější věk pro vznik ......................................................................... 37 Graf 10: Poruchy příjmu potravy a muži ................................................................... 38 Graf 11: Poruchy příjmu potravy a psychika ............................................................. 39 Graf 12: Návaznost anorexie a bulimie ..................................................................... 40 Graf 13: Charakteristika mentální anorexie............................................................... 41 Graf 14: Charakteristika mentální bulimie ................................................................ 42 Graf 15: Znalost příznaků anorexie...........................................................................43 Graf 16: Vyjmenuj příznaky anorexie ....................................................................... 44 Graf 17: Poruchy příjmu potravy kolem nás ............................................................. 45 Graf 18: Poruchy příjmu potravy v minulosti............................................................ 46 Graf 19: Absolvování přednášky .............................................................................. 47 Graf 20: Důležitost informací ................................................................................... 48
56
Seznam obrázků Obrázek 1: Percentilový graf dívky 3 – 14,5 let ....................................................... 20 Obrázek 2: Percentilový graf chlapci 3 - 15 let ........................................................ 21
57
Příloha A Ahoj, jmenuji se Králová Veronika a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava, oboru Všeobecná sestra. Právě se Ti dostal do rukou dotazník, který je součástí mé bakalářské práce. Dotazník je anonymní (nebude nikdo, ani já, znát tvé jméno) a bude sloužit pouze k vypracování bakalářské práce na téma Mentální anorexie a bulimie u dětí ve věku 12 až 15 let. Dotazník se skládá z 21 otázek. V dotazníku zaškrtni vždy jen jednu odpověď, není-li v závorce za otázkou napsáno jinak. Předem Ti děkuji za pečlivé přečtení otázek a pravdivé odpovědi. 1.
Kolik je Ti let?
□
12
□
13
□
14
□
15
2.
Jsi chlapec nebo dívka?
□
Chlapec
□
Dívka
□ 3.
Do které chodíš třídy?
□
6. třída
□
7. třída
□
8. třída
□
9. třída
4.
Už jsi někdy slyšel/a o poruchách příjmu potravy?
□
Ano
□
Ne
58
5.
Která onemocnění by si do poruch příjmu potravy zařadil/a? Napiš dle svého uvážení:
…………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………….
6.
Znáš pojmy mentální anorexie a mentální bulimie?
□
Znám oba
□
Znám jeden z nich
□
Neznám
7.
Označ, kde jsi se s pojmy setkal/a:
□
Ve škole
□
Doma
□
Na internetu
□
Od kamarádů
8.
Pokud jsi v otázce číslo 7 označil/a možnost ve škole, odpověz na tuto otázku, pokud
Který: ………………………………………….
jsi označil/a možnost doma, na internetu nebo od kamarádů, tuto otázku vynechej: Ve které třídě jsi se s pojmy setkal/a? □
1. – 3. třída
□
4. – 5. třída
□
6. – 7. třída
□
8. – 9. třída
9.
Koho poruchy příjmu potravy postihují více?
□
Ženy
□
Muže
10.
Jaký věk je nejrizikovější pro vznik mentální anorexie a mentální bulimie?
□
5– 10 let
□
11 – 20 let
□
21 – 30 let
11.
Týkají se v dnešní době poruchy příjmu potravy většího množství mužů než dříve?
□
Ano
□
Ne
59
12.
Má mentální anorexie a bulimie souvislost s poruchami psychiky?
□
Ano
□
Ne
13.
Mohou na sebe mentální anorexie a bulimie navazovat?
□
Ano
□
Ne
14.
Jak si vysvětluješ mentální anorexii? (můžeš zaškrtnout i více odpovědí)
□
Držení diet a velké množství sportovních aktivit
□
Přehnaná sebekritičnost sebe sama, snaha být co nejštíhlejší
□
Konzumace velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení
□
Vyhýbání se konzumaci jakéhokoli jídla
15.
Jak si vysvětluješ mentální bulimii? (můžeš zaškrtnout i více odpovědí)
□
Držení diet a velké množství sportovních aktivit
□
Konzumace velkého množství jídla v krátkém čase a jeho brzké vyzvracení
□
Konzumace velkého množství jídla bez zvracení
16.
Znáš příznaky mentální anorexie?
□
Ano
□
Ne
17.
Pokud jsi v otázce č. 16 zaškrtl/a ano, odpověz. Pokud ne, tuto otázku vynechej:
Vyjmenuj příznaky, které znáš:
………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 18.
Znáš někoho, kdo trpí/trpěl poruchou příjmu potravy?
□
Někdo z rodiny
□
Kamarád/ka
□
Neznám
19.
Vyskytovaly se tyto poruchy i v minulosti?
□
Ano
□
Ne
60
20.
Absolvoval/a jsi již někdy přednášku o poruchách příjmu potravy?
□
Ano
□
Ne
21.
Myslíš si, že je důležité poruchy příjmu potravy znát a něco o nich vědět?
□
Ano
□
Ne
61
Příloha B V Pelhřimově 2. 2. 2012
Souhlas s provedením výzkumu Výzkum, prováděný na Základní škole Komenského v Pelhřimově, bude sloužit pouze ke zpracování bakalářské práce na téma Mentální anorexie a bulimie u dětí ve věku 12 – 15 let. Cílem práce je zhodnotit informovanost dětí v tomto věku o mentální anorexii a bulimii. Výzkum bude proveden pomocí anonymních dotazníků rozdaných dětem této věkové skupiny. Distribuce dotazníků byla odsouhlasena ředitelstvím této školy, které zná jejich účel.
62
