VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií
Návrh plánování nákladů ve středisku lisovna ve firmě Formplast Purkert, s.r.o. Bakalářská práce
Autor: Kateřina Mičkechová Vedoucí práce: Ing. Ondřej Žižlavský, Ph.D. Jihlava 2016
2
3
Anotace Účelem bakalářské práce je sestavit plán nákladů podniku Formplast Purkert, s. r. o. na rok 2016 pomocí regresní analýzy. Předmětem plánu budou pouze náklady ve středisku lisovna v Bystřeci, kde probíhá hlavní výroba. Regresní analýza bude provedena pouze pro hlavní složky nákladů. Nakonec bude provedeno srovnání plánovaných nákladů se skutečnými náklady za první dva měsíce roku.
Annotation Purpose of the bachelor´s work is to create a plan of costs for company Formplast Purkert, Ltd. on year 2016 by regression analysis. Subject of plan are costs of press shop in Bystřec where is main production. Regression analysis is provided only for main parts of costs, not for all of them. Finally there are compared planned costs and real costs in this year, but just for first two months.
Klíčová slova Plánování, náklady, regresní analýza, koeficient determinace, koeficient korelace.
Key words Planning, costs, regression analysis, coefficient of Determination, the correlation coefficient
4
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím uvedené literatura a podkladů, na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a vedením firmy.
V Králíkách dne 4. 5. 2016 …………….. Podpis 5
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce, Ing. Žižlavskému, PhD., za pomoc a připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat firmě Formplast Purkert s. r. o. za umožnění zpracování bakalářské práce v jejich firmě a ochotu, se kterou mi poskytovali všechny informace, které jsem potřebovala vědět. Nakonec bych chtěla poděkovat rodině za umožnění studia a příteli za podporu při něm.
6
Obsah 1
Teoretická východiska práce .................................................................................. 10 1.1
Controlling ....................................................................................................... 10
1.2
Plánování .......................................................................................................... 12
1.2.1
Rozdělení finančních plánů podle času .................................................... 13
1.2.2
Způsoby sestavování plánu ....................................................................... 14
1.2.3
Členění nákladů ........................................................................................ 15
1.3
2
Regresní analýza .............................................................................................. 16
1.3.1
Regresní analýza – základní pojmy .......................................................... 16
1.3.2
Cíle regresní analýzy ................................................................................ 17
1.3.3
Volba regresní funkce ............................................................................... 18
1.3.4
Kvalita regresní funkce ............................................................................. 19
Analýza problému a současné situace .................................................................... 21 2.1
Představení firmy ........................................ Chyba! Záložka není definována.
2.2
Celkové náklady .......................................... Chyba! Záložka není definována.
2.3
Spotřeba materiálu ...................................... Chyba! Záložka není definována.
2.4
Náklady spojené se zaměstnanci ................. Chyba! Záložka není definována.
2.5
Elektrická energie........................................ Chyba! Záložka není definována.
2.6
Porovnání plánu a skutečnosti..................... Chyba! Záložka není definována.
3
Vlastní návrhy řešení a jejich přínosy ................ Chyba! Záložka není definována.
4
Závěr .................................................................. Chyba! Záložka není definována. 4.1
Zdroje: ......................................................... Chyba! Záložka není definována.
4.2
Seznam obrázků, grafů a tabulek ................ Chyba! Záložka není definována.
7
Úvod Prostředí, ve kterém se podnik nachází, je velmi turbulentního charakteru, neustále se mění. Každý podnik by měl mít stanovený nějaký cíl, kterého by chtěl dosáhnout. K tomu by si měl utvořit plán, cestu, jak tohoto cíle dosáhnout. Pomocí něho pak může kontrolovat, zda vytyčeného cíle dosahuje. Velice moderním způsobem, jak tohoto dosáhnout je zavádění controllingu. Firmy zavádějí controlling z důvodu lepší přehlednosti o tom, co se děje a bude dít v podniku. V západních zemích je controlling více rozvinutý a podniky lépe vědí, jaké metody používat a jak je vyhodnocovat. Podstatnou částí controllingu je zaměření se na budoucnost podniku, klade se důraz na kvalitní plánování s tím, že se poté srovnají se skutečnými hodnotami a vyvodí se z toho závěry a možná opatření. Controlling uvádí několik metod plánování a rozpočtování, je na firmě, kterou metodu si vybere jako nejvhodnější. Jedna z metod, kterou je možné sestavit plán, se nazývá regresní analýza. Je to statisticko-matematická metoda. Její princip spočívá v odhadnutí hodnot na základě vstupních dat, se kterými mají odhadované hodnoty vysokou souvislost. Metodika bude popsána v teoretické části práce.
8
Cíle práce, metody a postupy zpracování Hlavním cílem práce je sestavit plán nákladů a výkonů ve středisku lisovna ve firmě Formplast Purkert, s. r. o. na rok 2016. Firmu jsem si vybrala, protože sídlí v blízkém okolí mého bydliště a byla mi zde poskytnuta dlouhodobá praxe. Téma bylo zvoleno konzultací s finančním ředitelem tak, aby vyhovovalo zájmu na obou stranách. Plán bude rozčleněn na čtyři části, a to na: •
plán celkových nákladů a výkonů,
•
plán spotřeby materiálu,
•
plán nákladů na elektrickou energii,
•
plán nákladů na zaměstnance.
Plán bude tvořen pomocí regresní analýzy. Vstupní data tvoří celkové náklady (dále CN), náklady na spotřebu materiálu, součet nákladů, které souvisejí se zaměstnanci a náklady na elektrickou energii a hodnoty výkonů. Hodnoty jsou dostupné za každý měsíc v roce 2014 a 2015. Pro každou část plánu (kromě výkonů) bude zvlášť zpracována regresní analýza a k ní příslušná regresní funkce, určen koeficient determinace a koeficient korelace. Plán výkonů bude tvořen z plánu vedení firmy zvednout výkony na rok 2016 o 14 %. Hodnoty těchto plánovaných výkonů budou dosazeny do každé regresní funkce a tím budou vypočteny hodnoty plánovaných nákladů zvlášť pro každou část. Po sestavení plánu budou jeho hodnoty porovnány se skutečnými hodnotami za první dva měsíce roku. Budou sloužit pro vyhodnocení vhodnosti použití metody regresní analýzy pro plánování.
9
1
Teoretická východiska práce
1.1
Controlling
Pojem controlling se k nám dostal z USA. Pojem jako takový svádí k překladu kontrola, kontrolovat. To je ovšem pouze jeden pohled controllingu. Jeho podstata, která ho činí inovační, je pohled do budoucna. Překlad „kontrola“ není tedy úplně správný, controlling spíše znamená vést, řídit, dohlížet. Z těch důležitějších funkcí controllingu jsou plánování, kontrola a koordinace a informační podpora. (Freiberg, 1996) Vývoj controllingu Controlling se začal vyvíjet na přelomu 19. a 20. století v USA. V jeho počátcích byla náplň práce controllerů mnohem méně rozsáhlá než v dnešní podobě, spočívala pouze ve spravování finančních záležitostí. Větší rozvoj nastal v 50. a 60. letech 20. Století. V této době už měli controlleři na starost sestavování plánů, jejich vyhodnocení a nápravu případných nesrovnalostí mezi plánem a skutečností, dále správa daňových záležitostí, řízení nákladů, tvorba metodiky účetnictví – principy, analytika, apod. V 70. letech se funkce přesouvá na pozici finančního manažera, kde se do povinností přidává i rozhodování o zdrojích získávání kapitálu, hodnocení a poradenství. Do západní Evropy přišel controlling až po 2. světové válce v souvislosti s obnovou a rozvojem hospodářství. Jeho uplatnění se začalo rozvíjet v období hospodářské krize v 70. letech, kdy zavádění controllingu pomáhalo firmám se s nastalou situací vyrovnat. Prvním podnikem v České republice, kde se dají najít náznaky controllingu, byl podnik Tomáše Bati. Kvůli válce a následnému odříznutí od západní Evropy kvůli komunistickému režimu se controlling opět objevuje až v 90. letech. (Mikovcová, 2007) Úlohy a nástroje controllingu Pokud podnik chce praktikovat controlling, musí si jasně vymezit, jaké úlohy mají být vykonávány. Mezi ty nejběžnější patří: (Freiberg, 1996) a) plánování a rozpočtování, b) nákladové účetnictví, c) finanční účetnictví, d) vytváření zpráv a informačních systémů, 10
e) běžné a speciální analýzy a kontrola, f) organizace a správa. Mikovcová (2007) rozděluje metody controllingu na metody: •
kvalitativního charakteru. Tyto metody zkoumají vnitřní a vnější vlivy ovlivňující budoucnost podniku. Pomocí nich si pak podnik stanoví podnikovou strategii. Mezi hlavní metody patří SWOT analýza, PESTEL analýza, Brainstorming, Delfská metoda,…
•
kvantitativního charakteru.
Úkolem
těchto
metod je
vyjádření
plánu
v konkrétních číslech. Jsou to metody statisticko-matematického charakteru. Patří mezi ně časové řady, kauzální metody, či predikční modely, jako regresní a korelační analýza. Protože regresní a korelační analýza bude hlavní náplní praktické části této práce, bude jí věnovaná pozornost ve zvláštní kapitole. Vývojové stupně controllingu Podle Freiberga existují tři základní vývojové stupně: 1. controlling, který se zaměřuje na dodržování vnějších a vnitřních norem, jako jsou předpisy, směrnice, atd. 2. controlling, který kontroluje hospodárnost a provádí její analýzu 3. controlling, který se orientuje na systémy plánování, kontroly, regulace podnikových aktivit. Finanční controlling (Freiberg) Hlavním cílem finančního controllingu je zajištění likvidity podniku. Toho lze dosáhnout s použitím kvalitních controllingových nástrojů. Mezi hlavní funkce finančního controllingu patří: -
získávání finanční zdrojů
-
správa finanční zdrojů
-
užití finančních zdrojů
11
Každá z těchto funkcí je součástí: -
fází plánování: v této fázi převažují analytické činnosti, kde se získávají relevantní informace o minulosti, díky nimž lze prognózovat budoucí vývoj
-
fází realizace: obsahuje činnosti nezbytné pro realizaci plánu
-
fází kontroly: v této fázi se zkontroluje plán se skutečností, zjistí se odchylky, jejich příčina a navrhne se opatření
Tato práce je zaměřená především na fázi plánování nákladů, proto se v teoretické části dále bude zabývat plánováním, náklady a hlavně metodikou regresní analýzy.
1.2
Plánování
Cílem finančního plánování je stanovit si finanční cíle, směr podniku a také si stanovit, jakými prostředky bude dosaženo stanovených cílů. Dle Kislingerové (2007) by mělo vytvářet předpoklad pro zajištění finančního zdraví a dlouhodobé stability podniku. Informace pro finanční plánování podnik získává hlavně z interních zdrojů, tzn. především informace vzaté z podnikového účetnictví, ale i ze zdrojů externích. Finanční plán je tvořen zpravidla na jeden rok, je možné vytvořit i výhled na tři roky dopředu. Roční plán se následně rozděluje na jednotlivé měsíce. Aby byl plán efektivní, je nutné splnit tři požadavky: 1. Prognózování – jiným slovem předvídání se soustředí na situace, které nastanou s největší pravděpodobností. Na základě současné situace se snaží odhadnout budoucí vývoj. Využívá expertní metody, metody, které jsou založeny na zkoumání probíhajícího trendu v dané oblasti a ekonometrické metody. Výsledkem prognózování je prognóza, na rozdíl od konečného plánu je prognóza nezávislá na přáních managementu, ale vypracovávají se v různých variantách, ze kterých pak management vybere. (Mikovcová, 2007), 2. Nalezení optimálního finančního plánu – z vybraných prognóz / variant vybere management tu nejvíce vyhovující, zkonkretizují cíle a upřesní, jakými cestami bude plánu dosaženo. 3. Aktualizace finančního plánu – V průběhu plnění plánu by mělo být zkontrolováno, zda je plán plněn, nebo se skutečnost zásadně mění. Je třeba provést kontrolu a vysvětlit případné odchylky. Nemusí být řešeny 12
a vysvětlovány všechny odchylky, žádný plán se nikdy nebude stoprocentně rovnat skutečnosti, řešení malých odchylek by stálo víc, než odchylka samotná. Za malou odchylku se dá považovat odchylka do 5 %. Vyšší odchylky by už měly projít přezkoumáním, z jakého důvodu se vyskytly a vytvořit nápravné opatření, aby k nim nadále nedocházelo. (Mikovcová, 2007)
1.2.1 Rozdělení finančních plánů podle času Základní rozdělení finančních plánu je na krátkodobý a dlouhodobý plán. Krátkodobý plán je zpravidla do jednoho roku a méně (čtvrtletní, měsíční, apod.). Dlouhodobý plán je sestavován na 5 let, některé firmy plánují i na delší období, ale to už nejsou informace tak přesné, dobře odhadnutelné. Krátkodobý finanční plán Krátkodobý plán rozšiřuje stanoviska dlouhodobého plánu a zajišťuje jeho splnění. Patří do něj: •
plánování výnosů, nákladů a zisku, tj. plánovanou výsledovku (zpravidla roční),
•
roční plán cash flow,
•
plánování aktiv a pasiv, tj. roční plánovou rozvahu
•
rozpočty peněžních příjmů a výdajů (rozpracování až do denních rozpočtů)
Úkolem krátkodobého finančního plánu je naplánovat krátkodobá aktiva a pasiva s přihlédnutím na využití kapacit. Hlavním nástrojem je rozpočet příjmů a výdajů. Dlouhodobý finanční plán Oproti krátkodobému plánu, který se zaměřuje hlavně na příjmy a výdaje, se dlouhodobý finanční plán zaměřuje hlavně na plánování nákladů, tržeb. Z plánu nákladů a tržeb se dá snadno zjistit plánovaný zisk před zdaněním i po zdanění. Dlouhodobý finanční plán se týká hlavně: •
plánu tržeb,
•
plánu příjmů a výdajů, tedy plánovaného Cashflow,
•
plánované rozvahy,
•
plánu výnosů a nákladů, apod. 13
1.2.2 Způsoby sestavování plánu Plány se mohou sestavovat na různých úrovních, je pouze na daném podniku, jaký způsob si zvolí. •
Plánování ze shora-dolů (top-down). V tomto případě management sestaví návrh plánu a postupuje ho do nižších úrovní. Tam je plán konkretizován. Výhody tohoto systému spočívají v tom, že jsou zachovány původní podnikové cíle, nevýhodou může být nedostatek posouzení z ohledu realizovatelnosti plánu. (Mikovcová, 2007)
•
Plánování zespoda nahoru (bottom-up). Zde se postupuje obráceně, než v předchozím případě. Plán začíná od nejnižších plánovacích úrovní, přesouvá se k nadřízeným úrovním, které plán doplňují a koordinují a posouvají opět výš. Výhodou je, že plán tvoří lidé nejblíže výrobnímu procesu, tudíž mají reálné a včasné představy o možnostech a kapacitě výroby. Nevýhodou, že se nemusí řídit dlouhodobými strategickými cíli. (Mikovcová, 2007)
•
Obousměrné plánování. Tento způsob spojuje obě předchozí metody. Začíná u vrcholového vedení, které sestaví předběžný plán. Od něj se pak odvíjejí další dílčí plány. Tyto dílčí plány postupují do nižších úrovní, kde se posuzuje, jak moc jsou tyto plány reálné a jsou dále upravovány. Poté jde zpět ke schválení managementu. Tento proces se opakuje do té doby, než dojde mezi úrovněmi ke vzájemné shodě. Konečný plán je potom zavazující pro všechny úrovně. Výhodou je, že každá z úrovní v podniku může přispět k tomu, jak se bude podnik vyvíjet, mít pocit zadostiučinění. Nevýhodou je velká časová náročnost této metody. (Mikovcová, 2007)
Těžištěm přípravy finančního plánu jsou tržby. Tvoří se jako první prvek plánu. Mezi metody prognózování patří jak matematicko-statistické metody, tak i metody vyplývající z marketingových průzkumů. Statistické metody však vycházejí pouze z minulých údajů podniku. Ty jsou také důležité, může to dát firmě náhled, jak se zhruba bude daná proměnná vyvíjet. (Mikovcová, 2007)
14
1.2.3 Členění nákladů Pokud plánujeme náklady, přirozeně je nějak členíme, abychom měli podrobnější přehled, kde a jak vznikají. Náklady se člení na náklady: (Lazar, 2012) druhové – ve druhovém členění se náklady člení podle toho, z jakého ekonomického zdroje jsou. Třídí se v účtové osnově, v páté účtové třídě, účelové – členění nákladů podle toho, za jakým účelem byly náklady vynaloženy, jsou •
po linii výkonů – náklady se přiřadí podle toho, ke kterému výkonu patří,
•
po linii útvarů – přiřazení nákladů ke středisku / útvaru, ke kterému se vztahují,
kapacitní členění – třídí náklady na fixní a variabilní. Variabilní náklady se mění spolu s objemem výroby, fixní zůstávají stejné, mění se pouze náhle, skokově. externí – tyto náklady vstupují do podniku z vnějšího okolí interní – opak externích, vznikají spotřebou vlastních výkonů. Další členění nákladů z hlediska jejich účtování: prvotní – to jsou náklady převzaté z finančního účetnictví, druhotné – náklady, které vznikají ze styku s ostatními středisky ve firmě Pro kalkulační potřeby se používá členění na přímé a nepřímé náklady: přímé – můžeme je přiřadit ke konkrétnímu výkonu, např. spotřebu materiálu ke konkrétnímu výrobku, mzdové náklady pracovníků, kteří se podílí na výrobě, apod. nepřímé – souvisí s několika výkony, nelze je přiřadit k určitému výkonu. Je to například spotřeba energie, mzdy vedení podniku. K jednotlivým výkonům se přiřazují pomocí zvolené rozvrhové základny. Ještě podrobnější členěním je: jednicové náklady – stanoví se podle podnikem stanovených norem spotřeby, vyvolává je konkrétní jednice výkonu režijní náklady – nemění se podle úměrně s počtem provedených výkonů, ale souvisí s technologickým procesem jako celkem. Stejně jako u nepřímých nákladů, nelze je přiřadit k určitému výkonu. 15
1.3
Regresní analýza
Jednou z uplatňovaných statistických metod pro vytvoření plánu je regresní a korelační analýza. Spočívá ve vyjádření závislosti mezi dvěma, nebo i více jevy. Pokud je souvislost (neboli korelace) vysoká, lze za takovýchto podmínek vytvořit odhad budoucích hodnot. Mezi ostatní používané statistické metody jsou časové řady. Abychom mohli zpracovat jakoukoliv statistickou analýzu, potřebujeme k tomu získat údaje. Nashromážděná data se nazývají statistickým souborem. Údaje potřebné k vytvoření jakékoliv analýzy můžeme získat následujícími způsoby: •
údaje byly získány pozorování, za podmínky, že statistický soubor byl časově, věcně i prostorově vymezen,
•
údaje byly též získány pozorováním, ale jen určité statistické jednotky v n časových okamžicích, nebo intervalech,
•
údaje byly získány opakováním jednoho pokusu za stejných nebo skoro stejných podmínek. (Hindls a kol., 2006)
Údaje jsou zpracovány v podobě tabulek a grafů. Grafy jsou rychlým a přehledným způsobem, jak se zorientovat ve velkém množství dat a umět z nich vyvodit závěry. Mezi druhy grafů patří spojnicové a sloupkové grafy, bodové grafy, výsečové grafy a krabičkové grafy. Spojnicové grafy vyjadřují nějaký průběh. Bodové grafy slouží ke znázornění závislostí. Výsečové grafy vyjadřují strukturu. Je znázorněn pomocí kruhu, který je rozdělený na jednotlivé výseče znázorňující počet, procento, apod. jednotlivých znaků. Krabičkový graf znázorňuje extrémní hodnoty souboru a kvartilů. (Hindls, a kol., 2006)
1.3.1 Regresní analýza – základní pojmy Cílem regresní analýzy je hledání, zkoumání a hodnocení příčinných závislostí mezi dvěma a více statistickými proměnnými. Příčinná souvislost (závislost) znamená, že vznik jednoho prvku vyvolá vznik prvků druhého. Rozlišují se tzv. pevné a volné závislosti. Pevná závislost znamená, že výskyt jednoho jevu má za následek výskyt jevu jiného. Závislost se v tomto případě rovná 1, tedy je to 100 % pravděpodobné. S pevnou závislostí se v praxi vůbec nesetkáme, pouze v oblasti teoretické. V případě volné závislosti výskyt jednoho jevu pouze ovlivňuje výskyt jevu druhého. 16
Zde se závislost pohybuje někde mezi 0 a 1. Kdyby závislost byla 0, znamenalo by to, že na sobě zkoumané jevy nejsou vůbec závislé. (Hindls a kol., 2006) Než vůbec začneme provádět regresní či korelační analýzu, je nutné nejprve ujasnit, zda je závislost jednostranná, či oboustranná. Jednostrannou závislostí se zabývá regresní analýza, oboustrannou korelační analýza. Jednostrannou se myslí případ, kdy proti sobě stojí nezávislá – vysvětlující proměnná (x) a závislá – vysvětlovaná proměnná (y). Vysvětlující proměnná určuje příčinu, vysvětlovaná pak následek. Zajímáme se tedy o to, jaké jsou změny vysvětlované proměnné (y), když se změní vysvětlující proměnná (x). Oboustrannými závislostmi (nebo také vzájemnými) se, jak již bylo řečeno, zabývá korelační analýza. Ta neklade takový důraz na zkoumání veličin, ale spíše na to, jak velká nebo malá je souvislost mezi příčinou a následkem. (Hindls a kol., 2006)
1.3.2 Cíle regresní analýzy Hindls (2006) říká že: „Úkolem regresní a korelační analýzy je matematický popis systematických okolností, které provázejí statistické závislosti.“ To znamená najít takovou matematickou funkci, která co nejlépe vystihuje charakter závislosti a co možná nejdůvěrněji zobrazovala průběh změn závislé proměnné na nezávislé. Tato funkce se nazývá regresní funkcí. S průběhem závislosti souvisí i intenzita závislosti. Následující obrázky – bodové grafy, zachycují příklady průběhu a intenzity závislosti: (zdroj: Hindls a kol., 2006)
Obrázek 1: A - lineární průběh
Obrázek 2: B - nezávislý průběh
Obrázek 3: C - parabolický průběh
Na každém z obrázku si můžeme představit lineární vyrovnávající čáru, podle které potom budeme určovat, zda jsou údaje na sobě závislé, či nikoliv. Na obrázku A vidíme, že body jsou velmi těsně, pravidelně u sebe a „jdou“ všechny jedním směrem kolem pomyslné čáry. Z toho vyplývá, že mají na sobě těsnou závislost. Oproti tomu 17
na obr. B jsou body od sebe vychýlené, nemají souvislý průběh, nejsou ani lineární, ani z nich nelze poznat jiný než lineární průběh. Nejsou na sobě závislé, a pokud bysme po provedení výpočtu zjistili, že přece jen ano, bude to jistě velmi nízká závislost. Na obr. C jsou body velmi těsně u sebe a vykazují jasný průběh ve tvaru paraboly. Jejich průběh je sice jiný než lineární, ale to vůbec není chybou. Protože bylo řečeno, že cílem je najít funkci, která nejlépe vystihuje průběh. V případě zvolení jiné funkce, by výsledky provedené regresní analýzy byly chybné.
1.3.3 Volba regresní funkce Volba regresní funkce je to nejdůležitější při provádění regresní analýzy. Závisí na tom správnost budoucích odhadů. Existují 3 možnosti, jak vybrat tu nejvhodnější regresní funkce. Nelze říct, která z nich je nejlepší. Ideální je kombinace všech metod, to může být ovšem časově nákladnější. (Hindls a kol., 2006) Základem při výběru regresní funkce jsou věcně ekonomická kritéria. Tato metoda spočívá v analýze vztahů mezi jednotlivými veličinami, které by spolu měly souviset. Rozhodnutí o tom, jaká regresní funkce má být zvolena podle existující ekonomické teorie. (Hindls a kol., 2006) Pokud nelze stanovit typ regresní funkce podle ekonomických kritérií, je možné ji rozpoznat podle tvaru bodů. Použijeme tedy grafickou metodu. Zkoumáme průběh závislosti znázorněný v bodovém diagramu, kde body tvoří dvojice každého x a k němu příslušného y. Podle toho, jaký průběh body mají, se snažíme rozpoznat, o jaký typ regresní funkce jde. Zda se podobá přímce, parabole, či logaritmické funkci, apod. Po prozkoumání vybereme tu, která na to nejvhodněji padne. (Hindls a kol., 2006) Třetí metodou jsou matematicko-statistická kritéria. Volí regresní funkci čistě na základě rozboru číselných údajů, nezkoumají už ekonomickou souvislost. (Hindls a kol., 2006) V praktické části bude použit k výběru regresní funkce Microsoft Office Excel, který sám spočítá vhodnost jednotlivých regresních funkcí, není tedy nutné se v teorii zabývat výpočetním postupem regresních funkcí.
18
Typy regresních funkcí Typů regresních funkcí existuje velmi mnoho, ne všechny se však v praxi používají. Budou uvedeny pouze ty, které se vyskytují v praktické části práce. •
Přímková regrese
Přímková regrese je nejjednodušším a nejčastěji používaným typem regresní funkce. Tvarem funkce je přímka a je psaná ve tvaru: (Hindls a kol., 2006) η= β0+β1x. •
Logaritmická regrese
Přímková regrese je sice nejjednodušší, ale v mnoha případech si s ní nevystačíme, jen málokdy body dvou proměnných vykazují takový průběh. Zápis logaritmické funkce: (Hindls a kol., 2006) η= β0+β1ln x
1.3.4 Kvalita regresní funkce Neméně důležitým úkolem při provádění regresní analýzy je posouzení její kvality, jak moc je vhodná pro daný účel. Zjišťujeme sílu neboli intenzitu závislosti. Čím více je intenzita silnější, tím lepší je použití regresní funkce. V tomto případě jsou body v bodovém diagramu umístěny těsně kolem vyrovnávající regrese, odhad regresní funkce bude potom vhodný k použití. V opačném případě jsou body rozmístěny vzdáleně a nerovnoměrně od vyrovnávající regresní funkce. Závislost je potom slabá a použití regresní funkce k plánování nevhodné. Posuzování závislosti neprobíhá pouze vizuálně. Slouží k tomu dva indexy. Koeficient determinace a korelační koeficient. Koeficient determinace Tento koeficient se značí R2 a určuje, kolik procent dokáže regresní funkce odhadnout. Např. při koeficientu determinace R2 = 0,756 dokáže regresní funkce odhadnout 75,6 %, zbytek, 24,4 % zůstává neodhadnuté, vzniká z toho potom odchylka.
19
Korelační koeficient Korelační koeficient se značí R, je to tedy odmocnina z koeficientu determinace. Jeho hodnota nabývá od 0 do 1. 1 značí 100% závislost (což je nepravděpodobné), 0 potom absolutní nezávislost. Z toho vyplývá, že čím blíže k 1 (tedy k 100 %), tím jsou hodnoty na sobě více závislé a bude platit výrok, pokud se hodnota jedné (nezávislé) proměnné změní, změní se i závislá proměnná, a to v podobném stylu.
20
2
Analýza problému a současné situace
Z důvodu citlivých firemních údajů je celá praktická část nedostupná veřejnosti. Obsahuje informace o plánovaných nákladech, které si podnik nepřeje zveřejnit.
21
