Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky

Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statistické metody v ekonomii

Autor bakalářské práce: Darina Fedorová Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D.

STUDIE POTRATOVOSTI A VLIVŮ NA NI PŮSOBÍCÍCH

školní rok 2012/2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala.

V Praze dne 16.5.2013

………………………………. podpis

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala docentce Arltové za její nápady a připomínky k bakalářské práci a její trpělivost při jejím zpracování. Zároveň bych chtěla poděkovat své rodině, přátelům a všem, kteří mě při mém studiu podporovali.

Abstrakt Název práce: Studie potratovosti a vlivů na ni působících Autor: Darina Fedorová Katedra: Katedra statistiky a pravděpodobnosti Vedoucí práce: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D.

Tato práce podává celistvý pohled na vývoj potratovosti, definuje termín potrat jak z demografického hlediska, tak z hlediska právního. Je zde poukázáno na hlavní faktory, které ovlivňovaly vývoj tohoto ukazatele. Jedná se především o vývoj právních předpisů omezujících možnosti podstoupení potratu, změny společenské a sociální situace, výhody a nevýhody mateřství, které ovlivňovaly ženy při rozhodování, zda založit rodinu. V neposlední řadě měly na vývoj potratovosti vliv antikoncepční metody a jejich legalizace a dostupnost. Data pro tuto práci byla čerpána z databáze Českého statistického úřadu a dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Zkoumány jsou zde ukazatele popisující potratovost a jejich vývoj v dlouhodobém časovém horizontu. K identifikaci klíčových zlomů ve vývoji potratovosti je využit Chowův test stability.

Klíčová slova: potrat, potratovost, plod, historický pohled na umělé přerušení těhotenství, natalitní politika, antikoncepce, Chowův test

Abstract Title of thesis: Study of abortion and associated factors Author: Darina Fedorová Department: Department of Statistics and Probability Supervisor: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D.

The aim of this thesis is to summarize development of abortion in the Czech Republic and define the term of abortion from demographic as well as legal point of view. Main factors that influenced the development of this indicator are described. These factors are above all development of rules influencing the possibility to undergo the abortion, changes in political and social situation, advantages and disadvantages of starting a family. Factors with a significant influence on abortion rate were contraception methods and their legalization and availibility. Data for this thesis were provided by the Czech Statistical Office and Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic. Main indicators describing abortion are examined in a long-term period. Chow’s breakpoint test is used to identify main breakpoints in development of abortion rate.

Keywords: abortion, abortion rate, fetus, abortion in history, natal policy, contraception, Chow’s test

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 8 1

Prameny dat a vymezení pojmů ........................................................................ 10 1.1

Datové a informační zdroje ........................................................................ 10

1.2

Definice pojmů a popis základních ukazatelů ............................................ 11

1.2.1 Původní právní ustanovení a definice potratu ........................................ 11 1.2.2 Nová legislativní ustanovení .................................................................. 12 1.2.3 Druhy potratu.......................................................................................... 14 1.2.4 Ukazatele potratovosti ............................................................................ 15 2

Vývoj vlivů působících na potratovost .............................................................. 19 2.1

Historický vývoj pohledu na potrat ............................................................ 19

2.2

Vývoj porodnosti ........................................................................................ 21

2.3

Střední stav počtu žen v plodivém věku .................................................... 22

2.4

Kontracepční prostředky ............................................................................ 23

2.4.1 Formy antikoncepce ............................................................................... 24 2.5 3

Ženy užívající antikoncepční prostředky ................................................... 25

Aplikace a zhodnocení vývoje potratovosti ...................................................... 26 3.1

Vývoj ukazatelů potratovosti ..................................................................... 26

3.1.1 Absolutní počty všech těhotenství a podíl potratů podle druhu ............. 26 3.1.2 Specifické míry potratovosti................................................................... 30 3.1.3 Úhrnná a konečná potratovost ................................................................ 33 3.1.4 Index potratovosti ................................................................................... 36 3.2

Chowův test ................................................................................................ 37

3.3

Etapy ve vývoji potratovosti ...................................................................... 39

3.4

Historické a legislativní faktory ovlivňující potratovost ............................ 41

3.4.1 Chowův test – legislativní vlivy ............................................................. 42 3.5

Politické a sociální aspekty ovlivňující potratovost ................................... 44

3.6

Antikoncepce a podíl žen v plodivém věku ji užívajících ......................... 45

3.6.1 Chowův test – vývoj antikoncepce ......................................................... 46 Závěr ........................................................................................................................... 48 Literatura a zdroje ...................................................................................................... 50 Přílohy ........................................................................................................................ 52

Úvod Postoj vůči lidskému životu a právo na život je od pradávna zásadní otázkou fungování různých společenství. Názory na lidskou svobodu se liší stát od státu, kultura od kultury, náboženství od jiných vyznání. Mnohem ožehavějším a rozporybudícím tématem je však ochrana života ještě před narozením člověka. Kdy se utváří naše osobnost a kdy je vhodné přestat mluvit o embryu a začít uvažovat o lidské bytosti? Má již zárodek dítěte právo na život, který si zaslouží zákonnou ochranu? Postoje jednotlivých společností vůči tomuto tématu se velmi různí a s postupem času se názory na život před narozením a na jeho úmyslné ukončení vyvíjí. Z právního i demografického hlediska život začíná teprve narozením, z hlediska biologického je však za vznik života považován okamžik početí. S tím ruku v ruce se mění i zákonodárství té které země, která se rozhodla ošetřit potratovost a její otázku právní cestou. Tato práce má za cíl podat ucelený obraz stavu potratovosti v České republice. Poukázat na historický vývoj tohoto ukazatele a na postup ve změnách legislativy týkající se tohoto tématu. Důležitým faktorem, který ovlivňoval úroveň potratovosti, byla sociální situace v historii naší země. Měnily se pracovní podmínky žen s dětmi, délka mateřské dovolené i výše přídavků na děti. Na místě je také nutnost chápat a uvědomit si zásadní rozdíl mezi potratem a umělým přerušením těhotenství. Potratem lze rozumět jak samovolný potrat nebo ukončení mimoděložního těhotenství, tak umělé přerušení těhotenství na přání ženy nebo ze zdravotních důvodů. Český statistický úřad shromažďuje zvlášť data za jednotlivé druhy potratů. Z toho důvodu budou tyto statistiky chápány a posuzovány v této práci samostatně. Zachyceny a popsány zde budou důležité milníky ve vývoji prevence početí, legalizace antikoncepčních metod a jejich vliv na umělá přerušení těhotenství. Česká republika je do určité míry velmi liberální vůči otázce umělého přerušení těhotenství. Existují a jsou samozřejmě stanoveny limity pro tento krok, jako například nejzazší týden těhotenství, do kterého lze umělý potrat vykonat, nicméně je jen na rozhodnutí ženy – matky, zda potrat podstoupí či ne.

8

Bakalářská práce je rozdělena do tří hlavních částí. První kapitola popisuje zdroje dat, kterými jsou především databáze Českého statistického úřadu, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a Národní registr potratů. Důležitým pramenem informací je taktéž World Health Organisation – Světová zdravotnická organizace. Budou zde popsány hlavní legislativní úpravy závazné pro Českou republiku v její historii i aktuálně. Další část je věnována popisu a charakteristice jednotlivých ukazatelů definujících potratovost. Jedná se o definici potratu jako takového, vymezení pojmů hrubá

míra

potratovosti, obecná míra potratovosti či specifická míra potratovosti. Dále pak úhrnná a konečná potratovost a index potratovosti. Zásadní výhodou Českého statistického úřadu je fakt, že shromažďuje kvalitní data za potraty a umělá přerušení těhotenství podle různých charakteristik, jako je věk, rodinný stav ženy, vzdělání či počet živě narozených dětí nebo druh potratu. Následuje kapitola popisující vývoj vlivů působících na potratovost, která shrnuje historii legislativy upravující otázku potratů, poukazuje na metody moderní antikoncepce a jejich vliv na roli ve vývoji tohoto ukazatele. Přestože vždy existovala určitá omezení v rámci této otázky, jak ze strany státu, tak co se otázky dostupnosti různých forem prevence těhotenství týče, záviselo vždy až na názorovém postoji ženy samotné a na jejím rozhodnutí, zda hodlá interrupci podstoupit. S interrupcí mohou být spojeny kromě případných zdravotních komplikací i morální a náboženské otázky. Závěrečná kapitola se zaměřuje na aplikaci popsaných ukazatelů a jejich vývoj v čase. Zkoumána bude významnost jednotlivých faktorů majících vliv na vývoj potratovosti. Na úroveň potratovosti bude nahlíženo z různých pohledů. Rozlišen bude druh potratu, porovnávány a analyzovány budou specifické míry potratovosti podle věku ženy a vývoj užívání antikoncepce podle typu. Budou identifikovány zásadní změny ve vývoji potratovosti a jejich významnost testována za pomoci Chowova testu strukturálního zlomu, k jehož provedení bude využit program Eviews 7.

9

1 Prameny dat a vymezení pojmů V úvodní části budou nejprve vyjmenovány a popsány zdroje dat, které poslouží pro analýzu potratovosti a pro výpočet jednotlivých ukazatelů. Jedná se především o databázi a publikace Českého statistického úřadu, data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Národního registru potratů. Následně budou vymezeny hlavní právní předpisy upravující právo na umělý potrat a definovány základní pojmy týkající se statistik a analýzy potratovosti.

1.1 Datové a informační zdroje Český statistický úřad shromažďuje údaje o potratovosti v rámci publikací o obyvatelstvu a demografické ročenky. Dále poskytuje základní informace o potratovosti a jejím vývoji v České republice, vydává publikace o postavení České republiky v mezinárodním srovnání potratovosti. Potraty jsou rozděleny podle věku žen, rodinného stavu, druhu potratu a stáří plodu, dále pak například podle vzdělání a místa pobytu ženy nebo od roku 2005 i státní příslušnosti – jedná-li se o české občanky či cizinky s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Dostupné časové řady se pro jednotlivé ukazatele liší, potraty v ČR podle druhu jsou sledovány již od roku 1953, ukončení těhotenství podle způsobu, potraty a UPT podle věku žen jsou dostupné od roku 1958, další statistiky a ukazatele pak převážně až od roku 1990. Zdroje dat pro Demografické ročenky vydávané Českým statistickým úřadem poskytuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), který provádí sběr hlášení o potratech a jejich zpracování v rámci Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Tato hlášení jsou povinná a vstupním formulářem pro ně je „Žádost o umělé přerušení těhotenství (UPT), hlášení potratu a mimoděložního těhotenství“1. V rámci národních zdravotních registrů provozovaných ÚZIS ČR je od roku 2004 provozován i Národní registr potratů (NRPOT), jenž navazuje na Informační systém

1

V tomto hlášení se sledují základní informace o pacientce, její rodinný stav, příslušnost k EU, vzdělání, počet porodů, počet živě narozených dětí, počet dosavadních UPT, počet dosavadních samovolných potratů, druh potratu, zda se jedná o potrat ze zdravotních důvodů, stáří plodu v týdnech, u plodů nad 17 týdnů pak hmotnost a délka, a druh používané antikoncepce.

10

Potraty, který byl zřízen roku 1960. Povinnému hlášení podléhají všechny druhy potratů, kde statistickou jednotkou zjišťování je ukončení těhotenství, včetně mimoděložního. Eurostat jako hlavní statistický úřad Evropské unie s datem vzniku v roce 1953 má za cíl poskytovat statistiky za jednotlivé členské země na srovnatelné bázi. Údaje o potratovosti jsou velmi omezené, podle jednotlivých věkových skupin žen jsou data dostupná od roku 1960, nejedná se však o všechny země. Při vzájemném srovnávání dat dochází k chybám především z důvodu jiné definice potratu a faktu, že ne ve všech zemích je zavedena ohlašovací povinnost. Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation - WHO) vznikla roku 1948 a jejím hlavním cílem je vzájemná zdravotnická spolupráce mezi členskými státy, podpora úsilí v oblasti výzkumu a vyhlazování nemocí, a tím zlepšení kvality lidského života. WHO se zabývá potraty především z hlediska bezpečnosti, určuje pravidla a doporučení bezpečného potratu, přičemž spolupracuje s dalšími zdravotnickými organizacemi a instituty. Vydává publikace sumarizující potratovou situaci v jednotlivých částech světa a statistiky hodnotící úroveň potratovosti za jednotlivé státy. Stejně tak se snaží nalézt důvody potratů a špatného užívání antikoncepčních prostředků.

1.2 Definice pojmů a popis základních ukazatelů Definice potratu a potratovosti se v průběhu času měnily. Potrat může být chápán jako „těhotenství ukončené vypuzením nebo vynětím plodu v době od početí do okamžiku, kdy je plod schopen minimální dobu existovat mimo tělo matky, a to i za pomoci přístrojů, jako jsou inkubátory apod., zhruba před 28. týdnem těhotenství.“ Kalibová, Pavlík, Vodáková [13]

1.2.1 Původní právní ustanovení a definice potratu Do března 2012 včetně platil v České republice zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a s ním i vyhláška MZ ČSR č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, která obsahovala základní definice potratu.

11

Podle zmíněné vyhlášky se: [1]

potratem rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž:

a) plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů, b) plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, c) z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice.

[2]

potratem rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů (Zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Vyhláška MZ ČSR č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství).

Data dostupná v demografické ročence Českého statistického úřadu končí rokem 2011, kdy stále platila původní ustanovení. Z toho důvodu tato práce stále uvažuje právě zmíněné definice. [19]

1.2.2 Nová legislativní ustanovení Od 1.4.2012 vstoupil v platnost zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, kterým se zákon 20/1966, a tím i vyhláška 11/1988 ruší. Podle § 82, odst. 2 se: Plodem po potratu rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice. Světové zdravotnické shromáždění přijalo definice umožňující mezinárodní srovnávání statistik. Mezinárodní klasifikace nemocí - Instrukční příručka [18] uvádí definici fetálního úmrtí (mrtvě narozeného plodu), kde: Fetální úmrtí je úmrtí plodu, které nastalo před úplným vypuzením nebo vynětím z těla matčina − bez ohledu na délku těhotenství. Úmrtí je prokázáno tím, že po oddělení

12

z těla matčina plod nedýchá, ani neprojevuje jinou známku života jako je srdeční činnost, pulzace pupečníku, nebo nesporný pohyb kosterních svalů. „Z českých legislativních norem vyplývá povinnost hlásit všechny druhy potratů, čímž se Česká republika řadí na přední místo ve světě z hlediska úplnosti jejich registrace.“ Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. Podle Listu o prohlídce zemřelého, resp. pokynů k vyplnění tohoto listu, jehož obsah je uveden ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky, se potratem rozumí: [1]

spontánní potrat, to je ukončení těhotenství, kdy je embryo nebo plod neprojevující známky života samovolně vypuzen nebo vyjmut z dělohy a jeho hmotnost je nižší než 500g, a pokud ji nelze zjistit, je-li těhotenství kratší než 22 týdnů (méně než 22+0),

[2]

umělé přerušení těhotenství provedené podle zákona upravujícího umělé přerušení těhotenství (Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství),

[3]

ukončení mimoděložního těhotenství,

[4]

případ, kdy z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice a jsou histologicky prokázány zbytky po potratu.

Podle bodu [1] se oproti dřívější definici snižuje hmotnostní hranice potratu z 1000 g na 500 g, tudíž veškerá fetální úmrtí s hmotností do 500 g se považují za potraty, a zároveň se ruší tzv. “živé potraty“. Roubíček uvádí definici živého potratu, kdy „živým potratem nazýváme situaci, kdy narozené dítě vykazovalo známky života, nicméně vážilo méně než 500 g a zemřelo do 24 hodin od porodu.“ [1] Veškerá fetální úmrtí s hmotností 500 g a vyšší by se pak měla označovat za mrtvě narozené děti. [6] Mrtvě narozeným dítětem se podle výše zmíněného listu rozumí: Plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po dvacátém druhém dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě.

13

Pro mezinárodní srovnání je pro Českou republiku závazné Nařízení Komise (EU) č. 328/2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008, o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde o statistiky příčin smrti. [6] Zde jsou uvedena kritéria pro sběr údajů za následující skupiny: [1]

porodní váha od 500 g do 999 g, nebo při nedostupnosti údaje gestační stáří od 22 do 27 ukončených týdnů, nebo při nedostupnosti obou těchto údajů délka od 25 do 34 cm a

[2]

porodní váha 1 000 g nebo vyšší, nebo při nedostupnosti údaje gestační stáří více než 27 ukončených týdnů, nebo při nedostupnosti obou těchto údajů délka nejméně 35 cm

1.2.3 Druhy potratu Podle původní vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb. může být těhotenství ukončeno dvěma způsoby, a sice porodem či potratem. V prvním případě může jít o živě narozené dítě, v horší variantě pak o mrtvě narozené dítě. Mrtvě narozené děti jsou sledovány ve statistikách mrtvorodosti. Potratovost je označována za prenatální úmrtnost a sleduje se ve formě úmrtnostních tabulek. [13] Tyto statistiky zahrnují plody starší 28 týdnů, které se považují za životaschopné, ať už jsou zralé či nezralé. Ukončením těhotenství trvajícího déle než těchto 28 týdnů je porod živého či mrtvého dítěte. Potratem nazýváme situaci, kdy dojde k vypuzení nebo vynětí plodu v období kratším než 28 týdnů. Takovéto přerušení těhotenství jak pak zahrnuto do statistik potratovosti. Výjimku tvoří takový případ, kdy sice bylo těhotenství kratší než 28 týdnů, ale kdy vypuzený plod jeví známky života jako je dýchání, tep či pohyby plodu. Pak je tento plod živě narozeným dítětem, jestliže je jeho porodní hmotnost vyšší než 500 g, nebo pokud je porodní hmotnost nižší, čeká se 24 hodin, zda-li plod přežije. Nepřežije-li, stane se takzvaným živým potratem. České statistiky rozlišují pět základních druhů potratu [19]. Jedná se o potrat: [1]

samovolný neboli spontánní – jde o vypuzení plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství, které není vyvoláno úmyslně.

14

[2]

miniinterrupce - jde o umělé ukončení těhotenství prováděné vakuovou aspirací. Tato metoda je pro ženu šetrnější a lze ji provést v raném stádiu těhotenství, tj. do sedmého týdne u prvorodičky a do osmého týdne u druhorodičky.

[3]

jiné legální UPT – zavedené či indukované legální ukončení těhotenství způsobené úmyslným vnějším zásahem, a to jinou metodou než miniinterrupcí do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství. Po uplynutí 12 týdnů těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života. Nepatří sem ukončení mimoděložního těhotenství.

[4]

ostatní potraty – jde o potrat, který si žena přivodila sama nebo potrat provedený či iniciovaný nedovoleně jinou osobou - jedná se převážně o tzv. kriminální potraty.

[5]

mimoděložní těhotenství - umělé ukončení mimoděložního těhotenství. Vzniká při uhnízdění oplodněného vajíčka mimo dělohu, většinou ve vejcovodu, popř. též ve vaječníku či dutině břišní.

1.2.4 Ukazatele potratovosti „Potratovost jako demografický proces se váže k oběma zásadním procesům lidské reprodukce, porodnosti a úmrtnosti, a vyjadřuje reprodukční ztrátu.“ Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. „Jedná se o speciální typ úmrtnosti, a to úmrtnost plodu v době od koncepce do takového vývojového stádia, než se plod považuje za dítě.“ Kalibová, Pavlík, Vodáková [13]. Pro analýzu potratovosti na srovnatelné bázi se zavádí níže popsané ukazatele. Nedílnou součástí jejich výpočtu je údaj o absolutním počtu obyvatel a počtu žen, neboť je pro srovnatelné statistiky nezbytné znát věkovou a pohlavní strukturu obyvatelstva a na tu zkoumaný ukazatel přepočítat. Mezi nejzákladnější ukazatele patří hrubé míry, díky kterým je možné zkoumanou demografickou událost přepočítat vzhledem ke střednímu stavu obyvatel. Hrubá míra potratovosti (hmpo) je základní ukazatel vyjadřující počet potratů na 1000 obyvatel středního stavu. Pro jeho výpočet je tedy potřeba znát data o celkovém obyvatelstvu.

15

Hrubá míra potratovosti se vypočte podle vzorce: ( )

(1.1)

kde

A – celkový počet potratů za sledované období P – střední stav obyvatelstva za sledované období

Nicméně potraty se častěji vztahují pouze k počtu žen v populaci, přesněji potom k počtu žen v reprodukčním věku. Hranice pro tento věk se mohou mírně lišit podle použité literatury či srovnávané krajiny. V České republice se za ženu v reprodukčním věku považuje žena ve věkovém rozmezí 15 až 49 let. Případy, kdy se narodí dítě ženě mimo tento věkový interval jsou pouze ojedinělé, nicméně i tyto jsou započteny do souhrnů Českého statistického úřadu.

Ukazatelem uvažujícím počet potratů na 1000 žen fertilního (plodivého) věku je obecná míra potratovosti (ompo), která se vypočte následovně: (

)

(1.2)

kde

A – celkový počet potratů za sledované období – střední stav žen v plodivém věku za sledované období

Obdobně může být definována obecná míra umělé potratovosti, kdy v čitateli zlomku bude celkový počet potratů nahrazen celkovým počtem uměle přerušených těhotenství. Stejná logika platí i pro obecnou míru samovolné potratovosti.

16

Pro podrobnější pohled na danou problematiku skrze kratší věkové intervaly se zavádí ukazatel specifické míry potratovosti (pox). Tento ukazatel umožňuje charakterizovat potratovost v jednotlivých věkových intervalech a následné srovnání úrovně potratovosti v těchto skupinách. Ukazatel specifické míry potratovosti tedy vyjadřuje počet potratů na 1000 žen v určeném věkovém intervalu:

((

)

)

(1.3)

kde

A – celkový počet potratů za sledované období – střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu

h – šířka věkového intervalu

Úhrnná potratovost (úpo) udává hypotetický průměrný počet potratů připadající na jednu ženu v době skončení reprodukčního období za předpokladu, že by specifické míry potratovosti zůstaly trvale neměnné.2 [20] Úhrnná potratovost tedy vyjadřuje součet jednotlivých měr potratovosti na jednu ženu v reprodukčním období: ((

)

)

(1.4)

kde

A – celkový počet potratů za sledované období – střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu


2

Úhrnná umělá potratovost a úhrnná samovolná potratovost je definována analogicky počtem umělých přerušení těhotenství.

17

Sečteme-li kumulativně jednotlivé věkově specifické míry potratovosti žen určité věkové skupny, získáme ukazatel nazývaný konečná potratovost.

Ukazatelem s důležitou vypovídající hodnotou je index potratovosti (ipo), který poukazuje na vývoj počtu potratů dané kategorie (všech, umělých, samovolných) v závislosti na počtu narozených dětí (všech, živě), se kterými potratovost úzce souvisí. Může být specifikován podle věku nebo rodinného stavu ženy. [20] Tento index vyjadřuje poměr počtu potratů na 100 živě narozených dětí. (

)

kde

A – celkový počet potratů za sledované období – počet živě narozených dětí

18

(1.5)

2 Vývoj vlivů působících na potratovost Mezi hlavní faktory působící na potratovost patří především historický vývoj legislativy a politické situace, společenské klima, individuální vlivy jako náboženství, vzdělání nebo ekonomická situace rodiny. Dále pak povědomí o antikoncepčních přípravcích a jejich dostupnost, a v neposlední řadě reprodukční zdraví populace a vývoj medicíny v oblasti provedení potratu samotného. [8] Kromě těchto faktorů, závislých především na sociální a politické situaci, ovlivňují vývoj potratovosti beze sporu demografické faktory, a sice počet žen v plodivém věku za dané období a počet narozených dětí. S příchodem moderních antikoncepčních metod pak můžeme také zkoumat závislost počtu potratů na počtu žen pravidelně užívajících kontracepční přípravky.

2.1 Historický vývoj pohledu na potrat První zmínky o vyvolaných potratech pocházejí již z dávných dob. Šlo však většinou o nebezpečné pokusy pomocí zaříkávání, šamanských rituálů a hlavně užívání rostlin a hub s vysokým obsahem hormonů. Ve starověku se touto tématikou zabývali Hippokratovi žáci, kteří umělé potraty odsuzovali. Středověk přinesl spíše kuriózní návrhy vyvolání potratu, jako zavádění kořene slézu či masírování břicha. Tyto praktiky se objevovaly především v islámském světě. V křesťanské Evropě byly jakékoli praktiky úmyslného potratu zakázány a přísně trestány. Potraty byly ve většině zemí zakázány až do první světové války, zemí, která jako první povolila umělé přerušení těhotenství na žádost, byla SSSR v roce 1923. [13] Omezíme-li se na novodobou historii České republiky, potažmo Československa, bude zkoumána legislativa počínaje obdobím vzniku Československa, rokem 1918. Po tomto roce platil původní trestní zákon Rakouska-Uherska č. 117 z roku 1852, o vyhnání plodu. Úmyslné zapříčinění nepřežití plodu se považovalo za zločin, jehož trestem bylo zpravidla vězení v trvání od 1 do 5 let. Stíhána měla být především matka, případně při spoluvině otec. Přísněji byl souzen lékař či mnohem častěji „andělíčkář“, který zákrok provedl. Jedinou výjimkou, kdy tento úkon nebyl trestný, byla ochrana života ženy. [1]

19

Zmíněný zákon platil až do roku 1950, kdy byl do trestního zákoníku přidán paragraf 218, o usmrcení lidského plodu. Potrat od této chvíle však nebyl trestán pouze v případě souhlasu matky a dvou lékařů, kteří potvrdili, že by donošení dítěte vážně ohrozilo život matky nebo jeden z rodičů trpěl vážnou dědičnou chorobou. [1] V následujícím období se národní legislativa v otázce ukončení těhotenství přibližovala sovětskému modelu. V roce 1957, s působností od roku 1958, byl přijat zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. V tomto období neexistovala v Československu v podstatě žádná moderní forma antikoncepce, a tímto zákonem byly interrupce de facto legalizovány. Na žádost ženy i ze sociálních důvodů mohl být proveden potrat do 12. týdne těhotenství ve speciálním zdravotnickém zařízení, a to po udělení souhlasu potratové komise, která měla prozkoumat závažnost důvodů potratu. Naprostou většinu žádostí však tato komise schválila. Od roku 1987, kdy vstoupil v platnost zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, byly zrušeny potratové komise a rozhodnutí o ukončení těhotenství náleželo pouze ženě samotné. Interrupci mohla podstoupit bez udání důvodů do 12. týdne těhotenství po předložení písemné žádosti. Po této době bylo možné podstoupit interrupci ze zdravotních důvodů a to do 22. týdne těhotenství. Interrupce se považovala za tzv. formu antikoncepce „ex-post“. U žen mladších 16 let byl k provedení zákroku nutný souhlas rodičů nebo zákonného zástupce, ve věku mezi 16 a 18 lety byl zákrok prováděn bez souhlasu, o provedení interrupce však byli rodiče či zákonní zástupci informováni dodatečně. Toto „uvolnění“ legislativy v otázce ukončení těhotenství se setkalo s velkou vlnou nevole, a to především ze strany českých katolíků. Byly sepisovány petice pro zrušení tohoto zákona, které se však obešly bez odezvy. Dodnes jsou navrhovány změny v zákonodárství a požadovány přísnější podmínky podstoupení potratu. „Současná legislativa a zdravotní politika v ČR je plně v souladu s rezolucí Evropského parlamentu 2001/2128, ve které se zdůrazňuje, že interrupce nemá být prosazována jako metoda plánovaného rodičovství. V ČR je realizována taková zdravotní politika, která vede ke snižování počtu interrupcí a prevenci nechtěných těhotenství prostřednictvím poradenství a služeb plánovaného rodičovství.“ Kocourková [14]

20

Stejné podmínky podstoupení potratu platí i v současnosti. Novým zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování se pouze upravují zavedené definice.

2.2 Vývoj porodnosti Porodnost je jedním ze základních faktorů majících vliv na pohyb obyvatelstva. Úroveň porodnosti (natality) závisí na plodivosti (fekunditě), která je definována jako schopnost muže a ženy rodit děti. Jedná se tedy o potenciální možnost mít děti ve smyslu biologickém. O přirozené plodnosti mluvíme v případě, kdy páry nepraktikují žádnou z forem antikoncepce. Opakem plodnosti je infekundita, též sterilita, která znamená neplodnost, tudíž skutečnou fyziologickou neschopnost počít dítě. Třetím ukazatelem, který je třeba rozlišovat, je plodivost (fertilita), která vyjadřuje, kolik dětí se narodí na 1000 žen v plodivém věku. Infertilita jako opak k plodivosti neznamená pouze fyziologickou neplodnost (infekunditu), jedná se o bezdětnost, která však může být vyvolána záměrnou regulací plodnosti. [1] Porodem chápeme opuštění matčina těla dítětem, může jít o porod jednoduchý či vícečetný. Porodem končí těhotenství delší než 28 týdnů, kdy se narodí živé nebo mrtvé dítě. Dítě je živě narozené v případě, že jeví známky života neboli vitality, kterými chápeme dýchání, tep či pohyby plodu. Zralé dítě vykazuje alespoň jeden ze znaků – porodní váha alespoň 2500 g a porodní délka minimálně 48 cm. Při definování měr porodnosti se setkáváme s obdobnými ukazateli jako u potratovosti. Pro úplnost jsou níže stručně definovány základní charakteristiky porodnosti. Hrubá míra porodnosti (hmp) vyjadřuje počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu v daném období: (

)

kde

NV – počet živě narozených dětí za sledované období P – střední stav obyvatelstva za sledované období

21

(2.1)

Zaměříme-li se pouze na ženskou část obyvatelstva, ke které se porody vztahují, mluvíme o plodnosti. Obecná míra plodnosti (f) říká, kolik se živě narodí dětí na 1000 žen v reprodukčním věku: (

)

(2.2)

kde

NV – počet živě narozených dětí za sledované období – střední stav žen v reprodukčním věku za sledované období Budeme-li chtít podrobněji analyzovat plodnost pro například jednoleté či pětileté věkové intervaly, využijeme specifické míry plodnosti (fx): ((

)

)

(2.3)

kde – počet živě narozených dětí x-letým ženám za sledované období – střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu


2.3 Střední stav počtu žen v plodivém věku Data ve výpočtech se vztahují ke střednímu stavu žen nebo konkrétněji ke střednímu stavu žen v jednotlivých věkových intervalech reprodukčního období. Střední stav obyvatel (žen v plodivém věku) je počet obyvatel v okamžiku, který byl zvolen středem sledovaného období. Zpravidla se tento okamžik volí jako půlnoc z 30.6. na 1.7. v daném kalendářním roce, který se pak udává jako stav k 1.7. roku t. Počet potratů bez pochyby závisí na počtu žen v plodivém věku v daném období. Jednotlivé ukazatele budou proto přepočteny na odpovídající míry potratovosti vzhledem ke střednímu stavu žen. Zároveň bude zkoumána závislost vývoje počtu potratů na vývoji počtu žen v pětiletých věkových intervalech plodivého období.

22

2.4 Kontracepční prostředky K hlavním vlivům, které působily na úroveň potratovosti, patří informovanost o metodách regulace plodnosti a dostupnost účinných antikoncepčních prostředků. Roubíček uvádí následující definici: „Antikoncepce (též kontracepce) jsou opatření, která mají zabránit početí jako následku pohlavního styku (kromě sterilizace, resp. někdy i vyjma stálé či dočasné sexuální abstinence). Mezi antikoncepční metody se sice nepočítají indukované potraty (UPT), sterilizace ani úplná sexuální abstinence, ale formou regulace plodnosti nesporně jsou. V primitivních populacích je metodou regulace plodnosti i infanticida (tj. zabíjení dětí).“ [1] Stejně jako první pokusy o potraty, i nejstarší antikoncepce má kořeny již v dobách dávno před počátkem letopočtu. Nejčastěji se jednalo o různé výplachy pochvy, například roztok z citronové šťávy a mahagonových lusků, které mají prokazatelně vliv na znehybnění spermií. Byly používány různé zábranné metody a praktikovány i chirurgické zákroky. Ve starověku se používaly různé směsi pro vytvoření jakéhosi pesaru, který zabraňoval početí. Mezi antikoncepční metody bez prokázaného účinku patřilo vykuřování pochvy před souloží v Egyptě, zaříkávání v Indii, speciální pánevní gymnastika či přípravky polykané ústy. Kromě výplachů se jako účinná metoda jevila i přerušovaná soulož. S příchodem středověku se objevují mnohé další pokusy o praktikování metod zabraňujících početí. Variaci různých mastí a roztoků přinesl islámský svět, naopak v Evropě byly jakékoli formy antikoncepce považovány za hřích proti přirozenému koloběhu života. Nicméně se objevil jakýsi návlek na penis, který měl však prvotně chránit před onemocněním syfilidou, účinnou metodou byl i pás cudnosti. Za zmínku stojí používání prvních kondomů, které byly vyrobeny z želvoviny v Japonsku, odkud údajně pochází i kondom gumový. Postupem času se začaly kromě kondomů objevovat i gumové kloboučky, které se nasazovaly na čípek. [9] První moderní antikoncepční přípravek vznikl v roce 1956, jednalo se o hormonální kontraceptivum Enovid, které bylo schváleno k používání v roce 1959. Na českém trhu se

23

objevil v roce 1965 přípravek Antigest, ke konci 60. let pak v rychlém sledu přicházely další přípravky a pilulky. V roce 1967 navíc přišlo na trh nitroděložní tělísko. Na přelomu 70. a 80. let se začaly objevovat poplašné zprávy o nepříznivých účincích nitroděložních tělísek a poté i hormonální antikoncepce, jako o původcích a podporovatelích vzniku zánětlivých nemocí v případě nitroděložního tělíska a infarktů a vzniku nádorů v případě antikoncepčních pilulek. Obé bylo vyvráceno, dokonce byl prokázán příznivý účinek pilulky, která před rakovinami dělohy, vaječníku či tlustého střeva chrání. Nicméně důsledkem těchto zpráv byl dočasný příklon k bariérovým metodám antikoncepce a nárůst počtu potratů. „Po roce 1989 se staly dostupné účinné a bezpečné antikoncepční prostředky a tím byly vytvořeny podmínky pro účinnější plánování rodiny.“ Kocourková [14]. V 90. letech se objevila panika z možnosti nakažení virem HIV. Účinnou obranou se jevil prezervativ, který opravdu brání přenosu pohlavních nemocí, nicméně jeho spolehlivost co se početí týče je mnohonásobně nižší, než u antikoncepční pilulky. Ve stejné době byly zveřejněny další poplašné zprávy o vzniku tromboembolických nemocí. Antikoncepční pilulky opravdu zvyšovaly riziko těchto nemocí, však jen na 2-3 násobek a navíc převážně u žen k těmto chorobám náchylným. Výsledkem těchto událostí byl opět pokles užívání hormonální antikoncepce a zmírnění poklesu potratovosti, která do tohoto okamžiku krátkodobě prudce klesala. V současnosti jsou na tuzemském trhu dostupné nejrůznější formy antikoncepce. Jedná se především přibližně o 50 druhů hormonálních pilulek nebo náplastí, v neposlední řadě také o nitroděložní tělíska. [4]

2.4.1 Formy antikoncepce Rozdělení metod zabraňujících početí se v mnoha literaturách různí. Může jít o antikoncepci hormonální či bariérovou, přirozenou či chemickou. Někdy spadá antikoncepce hormonální do skupiny chemické. Účinnost či spolehlivost antikoncepce vyjadřuje tzv. Pearlův index, který udává počet těhotenství na 100 žen užívajících daný typ antikoncepce během jednoho roku. Do skupiny přirozených metod antikoncepce se řadí kojení, Oginova-Knausova metoda plodných a neplodných dnů a přerušovaná soulož. Zabránit početí v době kojení je

24

možné maximálně do šestého měsíce a je potřeba dodržovat maximální dobu mezi kojeními, která je během dne 4 hodiny, v noci pak 6 hodin, žena zároveň nesmí menstruovat. [15] Hodnota Pearlova indexu při této metodě je přibližně 3. Metoda plodných a neplodných dnů je založena na předpokladu pravidelného cyklu menstrauce, chce-li žena tento způsob praktikovat, měla by společně s tím sledovat i další fyziologické znaky svého těla. PI tohoto způsobu je 3-5. Pearlův index při přerušované souloži, kdy muž ejakuluje mimo tělo ženy, se pohybuje mezi 15-20. Nejužívanější bariérovou metodou je kondom, jehož PI je asi 5 a hlavní výhodou je zabránění přenosu pohlavních chorob. Mezi ženské bariérové druhy antikoncepce patří například pesar či chemické přípravky poškozující spermie – spermicidy. Při správné aplikaci je PI přibližně 3. Dalším způsobem nehormonální antikoncepce může být nitroděložní tělísko, které zavádí lékař na dobu až 5 let. Jde o velice spolehlivou metodu antikoncepce, jejíž PI dosahuje hodnot nižších než 1. Gestagenní antikoncepce využívá hormonu žlutého tělíska, který působí na vnitřní hlen, který je tímto účinkem vazký a neprostupný, s PI 1-2. Jeden z nejnižších indexů PI s hodnotou asi 0,02 mají podkožní implantáty s účinností až 3 roky. Antikoncepční injekce mají hodnotu PI dokonce ještě nižší na úrovni 0,01. Asi nejpoužívanější formou antikoncepce je však užívání pilulek, kdy při přesném dodržování doby užití nabývá Pearlův index hodnot 0,1-0,2. [15][10]

2.5 Ženy užívající antikoncepční prostředky S příchodem moderních antikoncepčních prostředků se rozšiřují preventivní formy zabránění početí a množství potratů, jakožto antikoncepční metody ex-post, ubývá. Data o počtu žen užívajících antikoncepci shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky. Rozlišuje také užité metody podle nitroděložní a hormonální antikoncepce u žen, které podstoupily indukovaný potrat zkoumá formu používané antikoncepce. Na vývoji počtu žen, které se rozhodly pro nějakou formu antikoncepce, jistě počet potratů závisí.

25

3 Aplikace a zhodnocení vývoje potratovosti Cílem empirické části je aplikovat definované ukazatele a indikovat popsané faktory, které měly nezanedbatelný vliv na vývoj potratovosti. Budou zde identifikovány hlavní milníky legislativních změn, během kterých se měnily zákony a právo na potrat. Vysvětlujícím faktorem vývoje počtu potratů se jeví i politická situace, která ovlivňuje sociální stránku rodiny a finanční možnost mít více dětí. Křivky potratovosti budou sledovány a porovnávány v závislosti na vývoji počtu žen a poměru žen užívajících antikoncepci na celkovém počtu žen v plodivém věku. Jako statistika, která ukazuje, zda v určitém okamžiku opravdu došlo k výrazné změně ve vývoji sledovaného jevu, bude použit Chowův test.

3.1 Vývoj ukazatelů potratovosti Následující podkapitoly shrnují dlouhodobý vývoj absolutních počtů potratů celkově i podle druhu a oproti tomu i dlouhodobý vývoj počtu živě narozených dětí. Míry potratovosti vypočtené podle vzorců definovaných v první kapitole jsou znázorněny v příslušných grafech. Počty potratů úzce souvisí se způsoby, jakými je v zemi omezována plodnost, s propagací a dostupností antikoncepčních prostředků a s celkovým populačním klimatem. [13]

3.1.1 Absolutní počty všech těhotenství a podíl potratů podle druhu Graf 1 zachycuje vývoj počtu potratů a živě narozených dětí v absolutních počtech v letech 1958–2011. Je patrné, že tyto dva ukazatele se vzájemně ovlivňují, a to především do konce 80. let, tedy v tom období, kdy dostupnost a povědomí o moderních formách antikoncepce zabraňující početí byly velmi omezené. Roste-li v tomto období počet živě narozených dětí, ubývá potratů a naopak. Za celé sledované období absolutní počet potratů nikdy nepřekročil absolutní počet živě narozených, nicméně v letech 1988–1990 se tyto statistiky velmi přiblížily a setkaly se téměř u hranice 130 tisíc. Od tohoto okamžiku jak potratů, tak živě narozených každoročně ubývá až do roku 2000, kdy počet živě narozených začíná opět pozvolna růst do roku

26

2008, kdy se vývoj opětovně stáčí směrem dolů. Počty potratů nicméně od 90. let neustále klesají. Graf 1 - Vývoj počtu potratů a živě narozených dětí v letech 1958–2011

Počet potratů / živě narozených

200 000 175 000 150 000 125 000 100 000 75 000 50 000 25 000 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0

Potraty

Živě narození

rok

Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování

Graf 2 níže znázorňuje podíl potratů podle druhu na celkovém počtu potratů. Křivka UPT kopíruje křivku celkového počtu potratů sníženou o počet potratů samovolných a ostatních, jejichž křivky nevykazují takové rozdíly ve vývoji, jako právě křivka UPT. Umělá přerušení těhotenství jsou ovlivňována sociálními, politickými a lékařskými faktory v oblasti zájmu o prevenci početí. Vývoj podílu samovolných potratů na celkovém počtu potratů je velmi kolísavý, nicméně od 90. let se neustále zvyšuje. V roce 2004 podíl samovolných potratů překročil hranici 30 %, v roce 2011, za který jsou dostupné poslední statistiky, dosáhla jeho hodnota 35,1 %. Tento nárůst je způsoben především poklesem počtu indukovaných potratů. Na rozdíl však od UPT, kdy je počet přerušení těhotenství na žádost ovlivnitelný do velké míry již zmíněnými sociálními a politickými faktory, vývoj počtu samovolných potratů jen mírně závisí na vývoji v oblasti medicíny, díky kterému se snižuje riziko potratu. Samovolné potraty se nejčastěji vyskytují u žen bezdětných či jednodětných, závisí také na délce těhotenství. „Samovolná potratovost je determinována biologickými vlastnostmi

27

organismu a její úroveň odráží zdravotní stav žen v reprodukčním věku.“ Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. Samovolné potraty mohou být zapříčiněny špatným životním prostředím, stylem a životosprávou. Oproti pokrokům v medicíně stojí i fakt, že ženy odsouvají těhotenství do vyššího věku, ve kterém je riziko samovolného potratu vyšší. Za biologicky nejvhodnější dobu pro početí se považuje věk v rozmezí 20–30 let, nejplodnější jsou pak ženy do 25 roku stáří. Dosáhne-li žena věku 35 let její naděje na oplodnění se rapidně snižuje a přináší s sebou větší riziko komplikací během těhotenství. Někteří lékaři uvádějí, že po dosažení 35 let ženě zabere početí dvakrát déle než ženám ve věku 30 let a mladším, po dosažení 40 let pak již čtyřikrát déle. [10] Trend posledních let je však ten, že se hledí v prvé řadě na psychickou, emocionální a především finanční možnost založit rodinu. Od 90. let je znatelný i podíl potratů v kategorii ostatní. Je to způsobeno tím, že od roku 1987 je do statistik zahrnuto také mimoděložní těhotenství, které je, až na výjimku během let 1988–1991, kdy bylo součástí statistik samovolných potratů, zahrnuto do potratů ostatních. Graf 2 - Podíl potratů podle druhu na celkovém počtu potratů v letech 1958–2011

100% 90% 80%

Počet potratů

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0%

UPT

samovolné


28

ostatní

rok

Graf 3 zachycuje vývoj celkového počtu všech těhotenství rozdělený podle potratů, živě narozených dětí a mrtvě narozených dětí v letech 1958–2011. Počet mrtvě narozených dětí je však minimální a pro výpočet charakteristik potratovosti téměř zanedbatelný. Největší počet všech těhotenství byl sledován v roce 1974, který je považován za rok „baby-boomu“. Celkový počet všech těhotenství dosáhl téměř 274 tisíc. Naopak rokem s nejnižším počtem všech těhotenství byl rok 2001, kdy tato hodnota oproti maximálnímu počtu klesla na polovinu. Bylo zaznamenáno pouze 136 tisíc těhotenství.

250

40% 35%

200

30% 25%

150

20% 100

15% 10%

50

5% 0

Podíl na celkovém počtu těhotenství

45%

0% 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

Počet těhotenství podle způsobu ukončení (tis.)

Graf 3 - Všechna těhotenství a vývoj podílu potratů podle druhu na těchto těhotenstvích v letech 1958–2011

rok

Potraty

Živě narození

Mrtvě narození

UPT / všechna těhotenství

samovolné / všechna těhotenství

ostatní / všechna těhotenství


Křivka podílu UPT na celkovém počtu těhotenství odpovídá celkovému vývoji počtu potratů, nicméně u ní pozorujeme více výkyvů. Maximální hodnoty tento podíl dosáhl v roce 1989 (43,7 %), kdy bylo provedeno téměř 112 tisíc umělých potratů, minimální byl tento podíl o dvacet let později v roce 2010 (15,3 %), kdy bylo provedeno už jen 24 tisíc umělých potratů. Vývoj podílu samovolných potratů jak na živě narozených dětech, tak na celkovém počtu těhotenství je v čase víceméně vyrovnaný. Dlouhodobý průměr podílu samovolných

29

potratů na živě narozených dětech se pohybuje kolem hranice 12 %. Průměrná hodnota tohoto podílu na celkovém počtu všech těhotenství kolísá okolo 7,6 %. Nejmenší podíl vykazují potraty ostatní, do nichž jsou započítány potraty mimoděložní, které tvoří většinu této kategorie. Podíl potratů ostatních na celkovém počtu těhotenství se pohybuje okolo hodnoty 0,8 %.

3.1.2 Specifické míry potratovosti Pro účely analýzy a shody souhrnných dat s dílčími daty podle věku, budou potraty žen mladších 15 let přičteny do skupiny žen ve věku 15–19 let a stejně tak potraty žen ve věku nad 50 let budou přičteny do skupiny žen ve věku 45–49 let. Graf 4 zobrazuje specifické míry celkové potratovosti v pětiletých věkových intervalech, obecnou míru potratovosti a průměrný věk ženy v okamžiku podstoupení potratu v letech 1958–2011. Graf 4 - Specifické míry potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958–2011

100

33,5 33,0

80 32,5

70 60

32,0 Věk

Specifické míry potratovosti

90

50 31,5

40 30

31,0

20 30,5

10

30,0 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0

rok

15-19

20-24

25-29

30-34

35-39

40-44

45-49

ompo

průměrný věk při potratu


30

V dlouhodobém hledisku věkový interval, ve kterém ženy nejčastěji podstupovaly interrupci, byl 25–29 let, následovala skupina žen ve věku 20–24 let a skupina žen 30–34 letých, které mají nejvyšší specifickou míru potratovosti v posledních pěti letech. Následuje skupina žen 35–39 letých, jejichž potratovost byla z dlouhodobého pohledu podprůměrná, ale od 90. let se přibližuje úrovni potratovosti výše popsaných skupin. Skupinami s podprůměrnými specifickými mírami potratovosti jsou ženy 15–19 leté, jejichž úroveň potratovosti se v posledním desetiletí drží pod hranicí 10 potratů na 1000 žen v daném věkovém intervalu, dále skupina žen 40–44 letých, jejichž úroveň potratovosti je zhruba na stejné úrovni jako u nejmladších žen. Nejnižší specifickou míru potratovosti mají ženy ve věku 45–49 let, tato míra se pohybuje kolem 1 potratu na 1000 žen této věkové skupiny. Průměrná hodnota obecné míry potratovosti pro ženy v plodivém věku 15–49 let dosáhla maxima v roce 1988, kdy na 1000 žen v plodivém věku připadalo 51,14 potratů. Od tohoto okamžiku se úroveň potratovosti snižuje. Minima dosáhla v roce 2010, hodnota tohoto ukazatele byla 15,48. Průměrný věk, ve kterém ženy podstupují interrupci se od roku 1965, kdy dosáhl svého minima, mírně zvyšuje. Za sledované období se tento průměrný věk pohyboval v intervalu mezi 31,3 a 33,2 lety, tohoto maxima dosáhl v roce 2011.

Specifické míry umělé potratovosti zachycuje graf 5. Vývoj a pořadí je velmi podobné vývoji celkové specifické potratovosti. Nejvyšších hodnot dosahuje tento ukazatel u žen ve věkovém intervalu 25–29 let, naopak nejnižší hodnoty jsou pozorovány u žen ve věku 45–49 let. Obecná míra umělé potratovosti dosáhla svých extrémů ve stejných letech jako celková obecná míra potratovosti. V roce 1988 byla ve svém maximu 45 UPT na 1000 žen v plodivém věku, v roce 2010 naopak dosáhla minimální hodnoty 9,46 UPT na 1000 žen v plodivém věku.

31

Graf 5 - Specifické míry indukované potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958-2011

90

Specifické míry umělé potratovosti

80 70 60 50 40 30 20 10 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0

15-19

20-24

25-29

30-34

35-39

40-44

45-49

omUPT

rok


Míry UPT podle věku u mladších žen zpravidla prudce rostly a následně od věku 35 let pozvolna klesaly. Do 90. let byla největší intenzita umělé potratovosti sledována u žen ve věku 20–30 let s vrcholem uprostřed toho intervalu. Od tohoto období se míry UPT podle věku vyrovnávají a rozdílnost umělé potratovosti není tak znatelná, viz graf 6. Graf 6 - Míry umělé potratovosti podle věku v letech 1958–2008

90 80 70

Míra UPT

60 50 40 30 20 10 0 15-19 1958

20-24 1968

25-29

30-34

1978

1988


32

35-39 1998

40-44 2008

45-49 věkový interval

Vývoj specifických měr samovolné potratovosti se od indukovaných potratů značně odlišuje, neboť nelze předpokládat, že by tato statistika závisela na stejných vlivech jako UPT. Křivky měr samovolné potratovosti spíše vzdáleně připomínají křivku plodnosti. Jsou zde patrné výkyvy v období silných ročníků, i poklesy související s poklesem plodnosti. Zajímavý je vývoj specifické míry samovolné potratovosti žen ve věku 20–24 let. Do poloviny 90. let bylo zaznamenáno nejvíce samovolných potratů právě u těchto žen, nicméně od tohoto okamžiku je nejvíce samovolných potratů sledováno u starších věkových skupin, konkrétně pak u žen mezi 25–34 lety, zvyšuje se i specifická míra potratovosti u žen 35–39 letých. Tento nárůst je způsoben především oddalováním těhotenství do vyššího věku, ve kterém je riziko samovolného potratu vyšší, než u mladších žen. Graf 7 - Specifické míry samovolné potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958–2011

Specifické míry samovolné potratovosti

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0

rok

15-19

20-24

25-29

30-34

35-39

40-44

45-49

om samovol. potr.


3.1.3 Úhrnná a konečná potratovost Graf 8 zobrazuje úhrnné míry potratovosti celkové, umělé a samovolné. Úhrnná potratovost vyjadřuje celkový počet potratů, který by připadnul na jednu ženu za předpokladu, že by míry potratovosti podle věku v daném kalendářním roce zůstaly po celou dobu jejího reprodukčního období neměnné a pokud by byla úmrtnost žen v reprodukčním věku nulová. [5]

33

Křivky úhrnné potratovosti opět kopírují křivky obecných měr potratovosti. Nejvyšší hodnoty nabýval tento ukazatel v roce 1988, kdy na jednu ženu připadalo 1,81 potratů, z čehož bylo 1,58 indukovaných. Následně se hodnoty úhrnné potratovosti snižují, mírné navýšení v posledním desetiletí je pozorovatelné u úhrnné míry samovolné potratovosti. Jak již bylo zmíněno v kapitole výše, jedná se o důsledek oddalování těhotenství do vyššího věku, kdy se riziko samovolného potratu i přes lékařské pokroky zvyšuje. Trend oddalování věku prvního těhotenství je dáván do souvislosti s prodlužováním délky studia a touhou po kariérním růstu před okamžikem založení rodiny. Graf 8 - Úhrnná míra potratovosti podle druhu potratu v letech 1958–2011

2,0 1,8 Úhrnná míra potratovosti

1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0,0

úpo celkem

úhrnná míra UPT

úhrnná míra samovol. potr.

rok


Ukazatele konečné indukované potratovosti pro jednotlivé (pětileté) generace žen narozených v poválečném období zachycuje graf 9. Tento ukazatel vzniká kumulací jednotlivých věkově specifických měr umělé potratovosti žen dané generace. Celé své plodivé období již prožily ženy narozené do generace let 1959–60, u nichž jsou v grafu 9 znázorněny dokončené křivky konečné umělé potratovosti. U těchto generací lze pozorovat nárůst sledovaného ukazatele u žen mladších generací, což je způsobeno především tím, v jakém období života byly ovlivněny zmíněnými změnami legislativních a sociálních podmínek, které působily na jejich reprodukční chování. Úrovně

34

umělé potratovosti, která byla pro generaci žen 1949–50 konečná, dosáhly ženy z generace o deset let mladší již ve věku okolo 36 let. Hodnota ukazatele konečné indukované potratovosti se u žen těchto nejstarších generací pohybuje okolo jedné interrupce na jednu ženu. Nejvíce ovlivněny změnami v legislativě byly ženy z generace 1964–65, které vstupovaly do reprodukčního období na počátku 80. let. Konečná potratovost žen ve věkových intervalech 20–24 a 25–29 let, je pro tuto generaci nejvyšší. Jako hlavní příčina tohoto vývoje se nabízí úplná legalizace interrupce na přání ženy bez udání důvodů v roce 1987. I u těchto žen lze odhadovat konečná umělá potratovost na úrovni průměrně jedné interrupce na jednu ženu po ukončení fertilního věku. S příchodem mladších generací žen do plodivého věku se ukazatel konečné míry indukované potratovosti v jednotlivých věkových intervalech snižuje. Svědčí to především o změně chování těchto žen a lepším přístupu k využívání antikoncepce, především pak té hormonální. Lze předpokládat, že maxima konečné umělé potratovosti již dosáhly ženy z generace 1959–60 a že hodnota tohoto ukazatele se bude i nadále snižovat. [7] Graf 9 - Kumulace věkově specifických měr umělé potratovosti podle věkového intervalu a generace narození

Kumulativní konečná míra potratovosti

1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 15-19

20-24 1949-50 1964-65 1979-80

25-29

30-34 1954-55 1969-70 1984-85


35

35-39 1959-60 1974-75 1989-90

40-44

45-49 věkový interval

3.1.4 Index potratovosti Index potratovosti je definován jako podíl počtu potratů k počtu živě narozených. Obdobně jsou definovány i indexy umělé a samovolné potratovosti. Graf 10 opět potvrzuje domněnku, že počty potratů a živě narozených se do konce 80. let vzájemně ovlivňují. Při zkoumání křivky indexu umělé potratovosti lze konstatovat, že v obdobích růstu potratovosti a poklesu porodnosti, roste index UPT mnohem výrazněji, než obecná míra umělé potratovosti, a naopak. Maximální hodnoty (97 UPT na 100 živě narozených) tento ukazatel nabyl v roce 1989. Od 90. let index UPT klesá až na drobné výkyvy v obdobích prudkých poklesů porodnosti. Doposud nejnižší hodnota (21 UPT na 100 živě narozených) byla evidována v roce 2010. Index samovolné potratovosti je po celé sledované období velmi vyrovnaný a pohybuje se na hranici 12 samovolných potratů na 100 živě narozených dětí. V posledním desetiletí hodnota tohoto ukazatele jen mírně roste.

200

90

180

80

160

70

140

60

120

50

100

40

80

30

60

20

40

10

20

0

0 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

Index potratovosti

100

Počet potratů

Živě narození

ipo


36

index UPT

rok index samovol. potr.

Počet těhotenství podle způsobu ukončení (tis.)

Graf 10 - Indexy potratovosti v letech 1958–2011

3.2 Chowův test Chowův3 test stability (strukturálního zlomu) slouží ke hledání časových okamžiků, ve kterých dochází ke zlomu ve vývoji sledovaného ukazatele. K tomuto účelu využívá F-test, kterým zjišťuje, zda je k popsání modelu vhodná jediná regresní funkce nebo zda model lépe vystihují dvě regresní funkce pro oddělená pozorování. Proloží-li se pozorované body jedinou spojnicí trendu, regresní přímka je pak definována jako: (3.1) kde – hodnoty závisle proměnné – konstanta, souřadnice průsečíku regresní funkce s osou y – regresní parametr, směrnice regresní přímky – hodnoty nezávisle proměnné – náhodná složka, reziduum

V případě, kdy jsou pozorování oddělena, se modely regresních přímek vyjádří zvlášť jako: (3.2) a (3.3)

První model bude použit před zlomem, který nastává v čase t, druhý model pak po tomto časovém okamžiku. Jsou-li si parametry dílčích modelů rovny, tzn. , pak je pro znázornění vývoje trendu těchto modelů postačující jediná přímka.

a

Chowův test ověřuje, zda jsou pozorování lépe vysvětlena jedinou regresní přímkou nebo dvěmi oddělenými.

3

Profesor Gregory C. Chow se narodil r. 1929, vystudoval Cornell University a University of Chicago. Působil jako profesor například na MIT či Princeton University. Je uznávaným ekonomem, vydává ekonomicky zaměřené publikace a nejvíce se proslavil svým výzkumem a Chow testem.

37

Pro test o shodě parametrů se používá F-test s testovou hypotézou rovnosti parametrů oproti oboustranným alternativám: , . Testové kritérium F-testu se vypočte jako:

(3.4)

kde – součet reziduálních čtverců celkového modelu – součty reziduálních čtverců dílčích modelů – počet parametrů modelu – počet pozorování Kritický obor F-testu je definován jako interval: {

}

kde – kvantil rozdělení F s

stupni volnosti.

Interpretace výsledků Chow testu se odvíjí od hodnoty testového kritéria F-testu, u které je sledováno, zda se nachází v kritickém oboru nebo v oboru přijetí. Na základě toho je rozhodnuto, zda je vývoj v jednotlivých obdobích popsán pomocí zvolené regresní funkce a jejích parametrů, či nikoli. Ke stejnému závěru dospívá i p-hodnota testu, která udává, na jaké minimální hladině významnosti se testová hypotéza zamítá. Je-li p-hodnota nižší, než zvolená hladina významnosti, testovou hypotézu zamítáme a naopak. Při hledání bodu zlomu se porovnávají výsledky Chow testu u dvou časových okamžiků. Zlom nastává v tom okamžiku, ve kterém je p-hodnota nižší. [11][12]

38

3.3 Etapy ve vývoji potratovosti V následujícím grafu jsou zachyceny hlavní milníky ve vývoji ukazatelů porodnosti a potratovosti. Tyto letopočty zachycují časové okamžiky, kdy docházelo k politickým a sociálním změnám, vývoji v legislativě potratových zákonů a v neposlední řadě ke zvýšení dostupnosti a povědomí o antikoncepčních přípravcích. Graf 11 - Vývoj obecné míry potratovosti a plodnosti, letopočty klíčových změn ve vývoji

80

Obecná míra potratovost / porodnosti

70 60 50 1962

1970

1987

1975

1993

40 30

1958

1965

20 10

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010

0 ompo

f

rok


Mezi plodností a potratovostí existoval až do konce 80. let inverzní vztah. [17] Hlavními etapami, během kterých docházelo k zásadním zvratům ve vývoji potratovosti jsou období: 1958–1961 Od roku 1958 jsou legalizovány interrupce do 12. týdne těhotenství na žádost a po souhlasu potratové komise. Interrupce byly prováděny bezplatně a z důvodu neexistence preventivní formy antikoncepce se jevily jako jediné řešení nechtěného těhotenství. Počet UPT na přelomu 50. a 60. let výrazně roste a tento prudký nárůst se projevil v poklesu úrovně realizované plodnosti žen. [3] 1962–1964 V tomto období byla přijata pronatalitní opatření, mezi něž patřilo například prodlužování mateřské dovolené nebo zvýšení přídavků na dítě, snížení cen dětského

39

oblečení a zdarma učební pomůcky pro děti. Výsledkem bylo v krátkodobé perspektivě zvýšení porodnosti a oproti tomu snížení potratovosti, neboť došlo i k zpřísnění postoje k interrupcím. 1965–1969 V důsledku společensko-ekonomické krize se vývoj obou zkoumaných měr opět otáčí. Viditelný je prudký pokles porodnosti, nárůst potratovosti je jen pozvolný. 1970–1974 V roce 1969 byla prodloužena délka mateřské dovolené z jednoho na dva roky, výše porodného se zvýšila na 1000 Kčs v roce 1968, od roku 1971 pak 2000 Kčs. Byly zvýšeny přídavky na druhé a třetí dítě. K těmto faktorům se přidalo i to, že do plodivého věku se dostaly ženy narozené v silných ročnících poválečného období. Nejvíce dětí se narodilo v roce 1974, který je příznačně označován za rok „baby-boomu“. Snížení počtu interrupcí bylo následkem těchto změn příznivých mateřství. 1975–1986 Od roku 1975 vykazuje časová řada porodnosti dlouhodobý pokles, oproti kterému opět stoupá míra potratovosti. Porodnost klesá až do poloviny 90. let, kdy rodily ženy silných ročníků 70. let. 1987–1992 Roku 1987 nabyl účinnosti zákon, který umožňoval ženám potrat bez udání důvodů a bez souhlasu potratové komise. V této době byl navíc zaveden nový, šetrnější způsob potratu, tzv. miniinterrupce. Důsledkem toho byl prudký nárůst počtu potratů a míra potratovosti se velmi těsně přiblížila míře klesající porodnosti. V přepočtu na jednu ženu se počet ukončených těhotenství v roce 1988 zvýšil oproti roku 1958 z 3,3 na hodnotu 3,8 v důsledku nárůstu počtu interrupcí. [3] Nicméně po tomto nárůstu počtu potratů opět ubývá, roku 1992 byl navíc za provedení interrupce z jiného než zdravotního důvodu zaveden poplatek. 1993–2011 V druhé polovině 90. let do plodivého věku přišly ženy narozené během silných ročníků 70. let. Roste počet narozených dětí a s tím i míra plodnosti. Míra potratovosti se nadále snižuje, jen její počáteční prudký pokles se poněkud zmírnil. [1] Hlavní důvod tohoto poklesu je přisuzován růstu procenta žen, které užívají nějakou z forem preventivní

40

antikoncepce. Vznikají také poradny v prevenci nechtěných těhotenství a služby plánovaného rodičovství. Graf 12 - Zlomy vy vývoji trendu obecné míry umělé potratovosti

50 45 40

Obecná míra UPT

35 30 25 20 15 10 5 2010

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1988 1990 1992 1994 1996

1986

1978 1980 1982 1984

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

1960

1958

0 rok Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování

Hlavní tendence vývoje v jednotlivých etapách jsou zobrazeny v grafu 12. Přerušovaná čára znázorňuje dlouhodobý trend vývoje potratovosti v letech 1958–2011, kolísání v jednotlivých etapách jsou zachycena dílčími přímkami, u kterých dochází ke změnám ve vývoji v bodech zlomů. Tyto zlomy budou v následujících kapitolách testovány pomocí zmíněného Chow testu.

3.4 Historické a legislativní faktory ovlivňující potratovost Okamžiky, ve kterých došlo k zásadním změnám v potratových zákonech, byl rok 1957, kdy byly s účinností od roku 1958 umělé potraty legalizovány po souhlasu potratové komise, a rok 1986, po němž platil zákon, který umožňoval potrat na přání těhotné ženy. Údaje o potratech česká statistika eviduje od roku 1958. Graf 13 zachycuje vývoj obecných měr plodnosti a potratovosti, svislá čára v roce 1987 představuje hranici, kdy bylo UPT povoleno na žádost. Na přelomu let 1986 a 1987 je předpokládán zlom ve vývoji obecné míry potratovosti, který je doložen pomocí Chow testu.

41

3.4.1 Chowův test – legislativní vlivy Graf 13 znázorňuje vývoj obecné míry potratovosti a obecné míry porodnosti v detailu v letech 1975–1993.

80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993

ompo / f

Graf 13 - Obecné míry potratovosti a porodnosti ve zlomu v roce 1987

ompo

f

rok


Výsledky Chow testu jsou znázorněny v tabulkách 1 a 2 níže. Testováno bylo období mezi roky 1975 a 1993, kdy obecná míra umělé potratovosti po svém útlumu během silných ročníků „Husákových dětí“ opět nejdříve mírně rostla. Zlomem ve vývoji je pak předpokládán rok 1987, kdy byly uvolněny potratové zákony a potratovost stoupla velmi prudce. Svého vrcholu dosáhla obecná míra potratovosti v roce 1988, kdy na 1000 žen v plodivém věku připadlo 51,1 potratů. Pro srovnání v tomtéž roce činila hodnota ukazatele obecné míry plodnosti 52,4. V testovaném období 1975–1993 byla hlavní změnou ve faktorech ovlivňující potratovost legalizace potratů na žádost v roce 1987. Chow test potvrzuje, že bodem zlomu ve vývoji byl opravdu rok 1987, neboť p-hodnota testu v tomto roce je nižší, než p-hodnota v roce 1986. Prokázalo se tedy, že legislativní změny opravdu měly zásadní vliv na charakter vývoje potratovosti. V období 1975–1986 obecná míra UPT stoupala téměř lineárně, tudíž trend tohoto období může být zachycen přímkou. Po přelomu v roce 1987 obecná míra UPT klesá, je tedy výhodnější původně zvolené období rozdělit na dvě

42

„podobdobí“ charakterizované dvěmi odlišnými funkcemi, kde první z nich je období mezi lety 1975–1986 a druhé po bodu zlomu 1987–1993. Tabulka 1 - Chowův test pro rok 1986 Chow Breakpoint Test: 1986 Null Hypothesis: No breaks at specified breakpoints Varying regressors: All equation variables Equation Sample: 1975 1993

F-statistic

7,207177

Prob. F(2,15)

0,0064

Log likelihood ratio

12,79522

Prob. Chi-Square(2)

0,0017

Wald Statistic

14,41435

Prob. Chi-Square(2)

0,0007

Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování Eviews

Tabulka 2 - Chowův test pro rok 1987 Chow Breakpoint Test: 1987 Null Hypothesis: No breaks at specified breakpoints Varying regressors: All equation variables Equation Sample: 1975 1993

F-statistic

46,08025

Prob. F(2,15)

0,0000


37,35927

Prob. Chi-Square(2)

0,0000

92,1605

Prob. Chi-Square(2)

0,0000

Wald Statistic


43

3.5 Politické a sociální aspekty ovlivňující potratovost Období mezi lety 1958–1986 bylo charakterizováno častými změnami v politické, ekonomické i sociální situaci. Z grafu 14 jsou tyto změny, které jsou již výše popsány v jednotlivých etapách, patrné. V detailu jsou zde zachyceny jednotlivé milníky politických a sociálních změn. Tyto krátkodobé změny a výkyvy v chování společnosti jsou jen stěží charakterizovatelné pomocí vhodné regresní funkce. Chowův test je tudíž pro toto období nevypovídající, protože vstupní časové řady, ve kterých se vyskytují popsané zlomy jsou pro toto testování příliš krátké. Spojí-li se jednotlivé dílčí časové řady do delších, pak jsou p-hodnoty jednotlivých testů příliš nízké a nevypovídající.

ompo Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování

44

f

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

1960

80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 1958

ompo / f

Graf 14 - Obecné míry potratovosti a porodnosti ve zlomu v letech 1962, 1965, 1970 a 1975

rok

3.6 Antikoncepce a podíl žen v plodivém věku ji užívajících Antikoncepci je přisuzován hlavní podíl na poklesu míry potratovosti od počátku 90. let. Procento žen, které užívají některou z forem antikoncepce se během 90. let a na přelomu tisíciletí prudce zvyšovalo. Tento vývoj zachycuje graf 15.

% žen s nitroděložní ant.

% žen s hormonální ant.

ompo

ompo

2010

2008

2006

2004

2002

2000

1998

0 1996

0% 1994

10

1992

10%

1990

20

1988

20%

1986

30

1984

30%

1982

40

1980

40%

1978

50

1976

50%

1974

60

1972

60%

1970

% žen užívajících antikoncepci

Graf 15 - Vývoj % žen užívajících antikoncepci v letech 1970–2011

rok

Zdroj: data ÚZIS, vlastní zpracování

Data za ženy užívající antikoncepci jsou sledována od roku 1970. Během 70. a 80. let byla jako hlavní forma využívána antikoncepce nitroděložní, během 80. let ji užívalo více než 15 % žen fertilního věku. Toto procento od poloviny 90. let pozvolna klesá a stále více žen dává přednost antikoncepci hormonální. Během posledních patnácti let se úroveň používání nitroděložní antikoncepce ustálila na hranici 7 %. Zatímco v první polovině sledovaného období procento žen s hormonální antikoncepcí jen pozvolna rostlo a v roce 1992 ji užívalo jen necelých 6 % žen, počínaje rokem 1993 je jeho nárůst velmi rychlý. Výrazný pokles úrovně potratovosti je spjat s prudkým nárůstem podílu žen s antikoncepcí. Hlavními příčinami těchto zvratů se jeví jak rozšíření nabídky hormonálních pilulek, tak především již zmíněné zavedení poplatku za provedení potratu na žádost. V roce 2005 již více než polovina žen v plodivém věku využívala nějakou formu antikoncepce, většina z nich užívala hormonální pilulky. V posledních pěti letech se

45

úroveň užívání antikoncepce ustálila na hranici 54 %, z nichž ve 47 % se jedná o antikoncepci hormonální. V grafu 15 je na přelomu 80. a 90. let viditelný pokles procenta žen praktikujících nějakou prevenci proti početí. Tento pokles může být zdůvodňován uvolněním potratových zákonů a zároveň rozšířením poplašných zpráv informujících o škodlivosti antikoncepce nitroděložní i hormonální a obavami z jejich nepříznivých účinků (viz kapitola 2.4.1). Tento pokles nebyl kompenzován ani častějším používáním kondomu. Přestože byla v době liberalizace potratových zákonů antikoncepce ženám poskytována zdarma na předpis, úroveň potratovosti výrazně rostla a až do počátku 90. let byla nejvíce využívanou metodou kontroly početí přerušovaná soulož. [3]

3.6.1 Chowův test – vývoj antikoncepce Graf 16 v detailu zachycuje vývoj obecných měr potratovosti a porodnosti v období od začátku 90. let. Je zde patrný pokles již od počátku posledního desetiletí minulého století, zlom a zároveň prudký pokles nastává v roce 1993.

ompo Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování

46

f

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 1987

ompo / f

Graf 16 - Obecné míry potratovosti a porodnosti ve zlomu v roce 1993

rok

Tabulka 3 - Chowův test pro rok 1992 Chow Breakpoint Test: 1992 Null Hypothesis: No breaks at specified breakpoints Varying regressors: All equation variables Equation Sample: 1987 2000 F-statistic

4.109425

Prob. F(2,10)

0.0498


8.398204

Prob. Chi-Square(2)

0.0150

Wald Statistic

8.218850

Prob. Chi-Square(2)

0.0164


Tabulka 4 - Chowův test pro rok 1993 Chow Breakpoint Test: 1993 Null Hypothesis: No breaks at specified breakpoints Varying regressors: All equation variables Equation Sample: 1987 2000 F-statistic

22.94427

Prob. F(2,10)

0.0002


24.09084

Prob. Chi-Square(2)

0.0000

Wald Statistic

45.88854

Prob. Chi-Square(2)

0.0000


Pro účely Chowova testu byla časová řada omezena na období mezi roky 1987 a 2000. Pro rok 1992 vychází p-hodnota rovna 0,0498, viz tabulka 3 níže. P-hodnota pro rok 1993 se již téměř rovná nule, je tedy nižší než hodnota v roce předchozím. Testová hypotéza se zamítá a bylo statisticky prokázáno, že v roce 1993 nastává zlom ve vývoji potratovosti.

47

Závěr Tato práce měla za úkol definovat termín potrat a potratovost, ukazatele s těmito jevy spojené a najít a popsat vlivy hlavních faktorů, které na úroveň potratovosti působí. Nejprve byly shrnuty právní předpisy vymezující umělé přerušení těhotenství, kdy a za jakých podmínek bylo a je možné umělé přerušení těhotenství podstoupit. Legislativa České republiky je v této otázce velmi liberální, žena má právo na potrat na vlastní žádost bez udání důvodů do 12. týdne těhotenství, ze zdravotních důvodů pak do 24. týdne těhotenství. Druhy potratů, které sleduje Český statistický úřad, jsou UPT, samovolné potraty a potraty ostatní, do kterých spadají i mimoděložní těhotenství. Popsány byly hlavní příčiny změn ve vývoji úrovně potratovosti. Jednalo se v prvé řadě o změny legislativní, které postupně uvolňovaly zákony o podstoupení potratu až do dnešní podoby. Prvním zásadním milníkem ve vývoji potratovosti byl rok 1958, kdy po schválení potratové komise mohla žena podstoupit potrat i z jiných než zdravotních důvodů. Další významná změny přišla o téměř 30 let později v roce 1987, kdy byly potratové komise zrušeny a umělá přerušení těhotenství de facto povolena na žádost. Jediným omezením zůstává týden od početí, do kterého lze tento úkon provést. V průběhu 60. až 80. let se měnila především sociální situace v otázkách podpory rodinného života. Bylo zavedeno porodné, prodlužována délka mateřské dovolené, finančně podporovány souvislosti s výchovou dětí spojené. V důsledku těchto opatření se zvyšovala porodnost a míra potratovosti naopak klesala. Oproti obdobím propopulační politiky stálo období ekonomické krize, během kterého se vývoj obou sledovaných měr otáčí. Od 90. let se rychle rozšiřovaly moderní formy antikoncepce a postoj žen v plodivém věku vůči těmto opatřením zabraňujícím početí se příznivě vyvíjel. Během posledního desetiletí již více než polovina žen fertilního věku praktikuje nějakou formu antikoncepce. Tento fakt je považován za hlavní příčinu klesající úrovně potratovosti. Pomocí ukazatele úhrnné potratovosti byla zkoumána úroveň potratovosti v letech 1958–2011. Nejvyšší hodnoty nabyl tento ukazatel v roce 1988, kdy v úhrnu na jednu ženu připadalo 1,8 potratů a od tohoto okamžiku tato statistika nadále klesá.

48

Podle konečné míry indukované potratovosti byly charakterizovány skupiny žen podle věku a generace narození. Lze předpokládat, že nejvyšší konečné míry indukované potratovosti již dosáhly ženy z generace narozených v letech 1959–1960, kdy na jednu ženu za celé její plodivé období připadlo 1,033 potratů, a že i hodnota tohoto ukazatele bude v budoucnu klesat. Index potratovosti jakožto míra, která vyjadřuje poměr počtu potratů na počtu živě narozených, dosahovala svých maxim stejně jako předešlé ukazatele na konci 80. let. Přestože se opět jedná o ukazatel s klesající tendencí, možné výkyvy lze předpokládat v obdobích s klesající mírou porodnosti. Poslední mírné zvýšení indexu potratovosti bylo sledováno v roce 2011. Hlavním přínosem této práce bylo charakterizování úrovně potratovosti v posledních více než padesáti letech. Byly nalezeny a zkoumány hlavní souvislosti s vývojem tohoto ukazatele spojené. Pro zkoumání klíčových změn ve vývoji potratovosti byl využit Chowův test strukturálního zlomu. Pomocí tohoto testu byla zkoumána významnost uvolnění potratových zákonů v roce 1987. V tomto roce byl předpokládán zásadní zlom ve vývoji míry umělé potratovosti způsobený legislativním faktorem. Za pomoci Chowova testu bylo tedy prokázáno, že legislativní změny mají statisticky významný podíl na vývoji tohoto ukazatele. Kromě legislativních změn byla prostřednictvím Chowova testu zkoumána i významnost vlivu zvýšení nabídky kontracepčních přípravků. Za zlomové období byl předpokládán rok 1993, i v tomto roce byl prokázán významný zlom, od kterého míra obecné potratovosti nadále klesá. Za pomoci zmíněných ukazatelů a testů byla míra potratovosti podrobně zkoumána v dlouhodobém časovém hledisku. Jedná se o statistiku s klesající tendencí, u které je předpokládán i nadále se snižující vliv na vývoj populace.

49

Literatura a zdroje [1] AKKL ČR. rok neudán. Asociace kolegií katolických lékařů České republiky. Právo na život a potratové zákonodárství. [Online] [cit. 2013-03-28] Dostupné z WWW: . [2] Arltová, M. Langhamrová, J. 2009. Analýza vztahů časových řad porodnosti a sňatečnosti v České republice v letech 1960-2007. In: Politická ekonomie, 2009, č. 4, s. 495-508. Praha: VŠE, 2009. [Online] [cit. 2013-04-25] Dostupné z WWW: . [3] Burcin, B., Fialová, L., Rychtaříková, J. a kol. Demografická situace České republiky. Proměny a kontexty 1993-2008. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. 238 s. ISBN 978-80-7419-024-7. [4] Čepický, P. 2004. Historie antikoncepce. [Online] [cit. 2013-04-02] Dostupné z WWW: . [5] ČSÚ. Český statistický úřad. 2012. Metodické vysvětlivky. [Online] [cit. 2013-04-15] Dostupné z WWW: . [6] Demografický informační portál. 2012. ANALÝZA: Definice související s ukončením těhotenství. [Online] [cit. 2013-03-10] Dostupné z WWW: . [7] Demografický informační portál. 2005. ANALÝZA: Obrat ve vývoji umělé potratovosti. [Online] [cit. 2013-04-10] Dostupné z WWW: . [8] Demografický informační portál. rok neudán. Potratovost. [Online] [cit. 2013-0315] Dostupné z WWW: . [9] Dologh, P. rok neudán. Historie antikoncepce. [Online] [cit. 2013-04-02] Dostupné z WWW: . [10] Hnutí pro život ČR. 2010. Antikoncepce. Co potřebujete vědět ... ale nikdo o tom nemluví. Praha: Hnutí pro život v ČR. 32 s. [Online] [cit. 2013-04-03] Dostupné z WWW: . [11] Chow, G. Tests of Equality Between Sets of Coefficients in Two Linear Regressions. Econometrica, 1960. [12] Chowův test strukturální stability. [Online] [cit. 2013-5-1]. Dostupné z WWW: < http://www.docstoc.com/docs/22021578/Chow-Test-for-Structural-Stability>.

50

[13] Kalibová, K., Pavlík, Z. a Vodáková, A. Demografie (nejen) pro demografy. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 241 s. Sociologické pojmosloví, sv. 2. ISBN 978-80-7419-012-4. [14] Kocourková, J. 2007. Potratovost. In: Fialová, L. Populační vývoj České republiky 2001-2006. s. 39-44. Praha: DemoArt, 2007. 114 s. ISBN 978-80-86561-77-6. [15] Pfizer. rok neudán. Antikoncepční metody. [Online] [cit. 2013-04-03] Dostupné z WWW: . [16] Roubíček, V. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4. [17] Šalamounová, P., Šamanová, G. 2004. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR v.v.i. Vývoj úrovně potratovosti v České republice od konce osmdesátých let do současnosti. [Online] [cit. 2013-04-01]. Dostupné z WWW: . [18] ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistik ČR. 1996. Mezinárodní klasifikace nemocí. Instrukční příručka. [Online] [cit. 2013-03-24] Dostupné z WWW: . ISBN 80-901856-49. [19] ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistik ČR. 2012. Potraty 2011. [Online] [cit. 2013-03-23] Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7280-979-0. [20] ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistik ČR. 2012. Zdravotnická ročenka České republiky. [Online] [cit. 2013-03-28] Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7472-024-6.

[21] Český statistický úřad. ČSÚ. [Online] Dostupné z WWW: <www.czso.cz>. [22] Evropský statistický úřad. Eurostat. [Online] Dostupné z WWW: [23] Ústav zdravotnických informací a statistiky. ÚZIS. [Online] Dostupné z WWW: . [24] World Health Organisation. WHO. [Online] Dostupné z WWW: .

51

Přílohy Příloha č. 1: Tab. 1 Potraty podle druhu, živě narození, střední stav žen v plodivém věku a příslušné obecné míry v letech 1958-2011

Rok

Potraty

1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992

67 643 79 269 85 213 87 362 83 565 71 677 70 888 76 341 83 316 86 731 89 089 91 088 89 509 86 452 84 821 76 986 78 130 76 342 77 908 81 656 83 915 83 624 86 503 89 373 91 531 92 033 96 638 99 357 99 452 126 690 129 349 126 507 126 055 120 050 109 281

UPT 49 035 61 914 67 550 70 062 66 031 51 470 51 524 58 554 65 818 69 850 72 488 74 263 71 893 68 652 65 079 55 898 56 969 55 511 56 889 61 114 63 904 64 505 68 930 71 574 74 531 75 037 79 534 83 042 83 564 109 626 113 730 111 683 111 268 106 042 94 180

samovolné 18 161 17 087 17 471 17 207 17 462 20 124 19 304 17 747 17 466 16 853 16 582 16 810 17 597 17 789 19 733 21 079 21 145 20 812 20 998 20 531 20 005 19 111 17 561 17 774 16 990 16 989 17 070 16 281 15 873 15 228 15 450 14 805 14 772 13 985 13 401

ostatní 447 268 192 93 72 83 60 40 32 28 19 15 19 11 9 9 16 19 21 11 6 8 12 25 10 7 34 34 15 1 836 169 19 15 23 1 700

52

Živě narození 141 762 128 982 128 879 131 019 133 557 148 840 154 420 147 438 141 162 138 448 137 437 143 165 147 865 154 180 163 661 181 750 194 215 191 776 187 378 181 763 178 901 172 112 153 801 144 438 141 738 137 431 136 941 135 881 133 356 130 921 132 667 128 356 130 564 129 354 121 705

Střední stav žen 15-49 2 235 143 2 236 848 2 238 414 2 233 224 2 250 320 2 267 933 2 283 352 2 307 598 2 348 038 2 394 485 2 441 326 2 474 842 2 459 252 2 458 469 2 457 952 2 452 906 2 446 024 2 435 921 2 428 019 2 423 656 2 424 580 2 430 946 2 435 437 2 429 295 2 431 178 2 436 205 2 445 979 2 459 586 2 477 791 2 501 531 2 529 458 2 562 592 2 594 107 2 605 248 2 629 303

ompo 30,26 35,44 38,07 39,12 37,13 31,60 31,05 33,08 35,48 36,22 36,49 36,81 36,40 35,16 34,51 31,39 31,94 31,34 32,09 33,69 34,61 34,40 35,52 36,79 37,65 37,78 39,51 40,40 40,14 50,64 51,14 49,37 48,59 46,08 41,56

f 63,42 57,66 57,58 58,67 59,35 65,63 67,63 63,89 60,12 57,82 56,30 57,85 60,13 62,71 66,58 74,10 79,40 78,73 77,17 75,00 73,79 70,80 63,15 59,46 58,30 56,41 55,99 55,25 53,82 52,34 52,45 50,09 50,33 49,65 46,29

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Potraty 85 445 67 434 61 590 59 962 56 973 55 654 52 103 47 370 45 057 43 743 42 304 41 324 40 023 39 959 40 917 41 446 40 528 39 273 38 864

UPT 70 634 54 836 49 531 48 086 45 022 42 959 39 382 34 623 32 528 31 142 29 298 27 574 26 453 25 352 25 414 25 760 24 636 23 998 24 055

samovolné 13 228 11 109 10 571 10 296 10 392 11 128 11 173 11 300 11 116 11 256 11 660 12 402 12 245 13 326 14 102 14 273 14 629 13 981 13 637

ostatní 1 583 1 489 1 488 1 580 1 559 1 567 1 548 1 447 1 413 1 345 1 346 1 348 1 325 1 281 1 401 1 413 1 263 1 294 1 172


53

Živě narození 121 025 106 579 96 097 90 446 90 657 90 535 89 471 90 910 90 715 92 786 93 685 97 664 102 211 105 831 114 632 119 570 118 348 117 153 108 673

Střední stav žen 15-49 2 647 784 2 659 357 2 666 201 2 658 882 2 642 181 2 625 594 2 609 889 2 595 195 2 568 283 2 548 024 2 534 915 2 525 684 2 519 440 2 516 411 2 519 711 2 535 688 2 541 780 2 537 262 2 501 062

ompo 32,27 25,36 23,10 22,55 21,56 21,20 19,96 18,25 17,54 17,17 16,69 16,36 15,89 15,88 16,24 16,35 15,94 15,48 15,54

f 45,71 40,08 36,04 34,02 34,31 34,48 34,28 35,03 35,32 36,41 36,96 38,67 40,57 42,06 45,49 47,15 46,56 46,17 43,45

Příloha č. 2: Tab. 2 Potraty podle věkových skupin žen v plodivém věku v letech 1958-2011 Rok 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997

Počet potratů 67 643 79 269 85 213 87 362 83 565 71 677 70 888 76 341 83 316 86 731 89 089 91 088 89 509 86 452 84 821 76 986 78 130 76 342 77 908 81 656 83 915 83 624 86 503 89 373 91 531 92 033 96 638 99 357 99 452 126 690 129 349 126 507 126 055 120 050 109 281 85 445 67 434 61 590 59 962 56 973

15-19

20-24

25-29

30-34

35-39

8 589 8 460 8 280 7 124 7 011 6 747 6 291 5 832 5 596 5 912 6 313 7 094 7 444 7 906 8 533 8 565 8 737 11 292 11 856 11 327 12 448 12 978 12 983 10 734 8 086 6 505 6 099 5 301

26 809 25 551 24 296 20 712 21 152 20 425 20 693 20 652 20 732 20 035 20 097 19 941 19 617 19 517 21 421 22 861 23 862 32 265 32 846 31 579 31 098 29 316 26 773 20 873 17 055 15 975 15 776 14 985

23 176 23 050 23 943 21 880 22 352 21 810 22 318 23 793 23 903 23 658 24 656 25 102 25 317 24 791 24 811 24 679 23 291 29 119 29 715 30 535 31 381 29 668 27 078 20 347 15 696 14 224 14 112 13 856

15 295 14 906 14 627 14 461 15 163 15 312 16 162 18 205 19 912 19 701 20 490 21 465 21 808 21 428 22 474 22 750 22 482 27 783 27 817 26 134 24 617 22 558 19 819 15 265 12 255 12 118 12 019 11 509

11 213 10 054 9 468 8 720 8 634 8 459 8 914 9 699 10 229 10 826 11 423 12 025 13 321 14 080 14 632 15 313 15 637 19 003 19 491 19 293 19 046 17 921 15 701 12 247 9 366 8 307 7 549 7 241

54

40-44 4 132 4 132 3 928 3 804 3 551 3 334 3 227 3 198 3 262 3 223 3 308 3 487 3 754 4 020 4 478 4 863 5 076 6 682 7 103 7 081 6 903 7 056 6 353 5 466 4 508 4 053 3 983 3 644

45-49 295 299 279 285 267 255 303 277 281 269 216 259 270 291 289 326 367 546 521 558 562 553 574 513 468 408 424 437

Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Počet potratů 55 654 52 103 47 370 45 057 43 743 42 304 41 324 40 023 39 959 40 917 41 446 40 528 39 273 38 864

15-19 5 203 4 397 3 655 3 438 3 377 3 187 3 012 2 997 2 832 2 907 3 023 2 807 2 505 2 383

20-24

25-29

30-34

14 118 12 714 10 863 9 656 9 063 8 011 7 345 6 775 6 526 6 713 6 726 6 317 6 080 6 176

14 095 13 790 13 108 13 051 12 623 12 293 11 695 10 915 10 330 10 167 9 714 9 276 8 601 8 392

11 140 10 365 9 623 9 319 9 288 9 598 10 040 10 372 10 777 11 512 11 806 11 459 10 865 10 561


55

35-39 7 038 7 129 6 822 6 545 6 497 6 292 6 292 6 062 6 469 6 638 7 172 7 560 8 124 8 186

40-44 3 628 3 318 2 943 2 682 2 573 2 617 2 647 2 651 2 749 2 733 2 739 2 820 2 785 2 884

45-49 432 390 356 366 322 306 293 251 276 247 266 289 313 282

Příloha č. 3: Tab. 3 Úhrnná míra potratovosti a index potratovosti podle druhu potratu v letech 1958-2011

Rok 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996

úpo celkem 1,02 1,23 1,33 1,37 1,30 1,11 1,08 1,16 1,25 1,26 1,29 1,30 1,27 1,22 1,18 1,06 1,07 1,03 1,05 1,09 1,12 1,11 1,15 1,20 1,24 1,25 1,32 1,36 1,37 1,76 1,81 1,78 1,77 1,69 1,53 1,18 0,93 0,84 0,81

úhrnná míra UPT 0,74 0,96 1,05 1,10 1,03 0,80 0,79 0,89 0,99 1,01 1,05 1,06 1,03 0,98 0,91 0,78 0,79 0,76 0,77 0,82 0,85 0,86 0,92 0,96 1,00 1,01 1,08 1,13 1,15 1,52 1,58 1,56 1,55 1,48 1,32 0,98 0,75 0,68 0,65

úhrnná míra samovolné potratovosti 0,28 0,27 0,28 0,27 0,28 0,31 0,30 0,27 0,26 0,24 0,23 0,23 0,24 0,24 0,26 0,28 0,28 0,27 0,28 0,27 0,27 0,26 0,24 0,24 0,24 0,24 0,24 0,23 0,22 0,22 0,22 0,21 0,21 0,20 0,19 0,18 0,15 0,14 0,14

56

ipo 47,72 61,46 66,12 66,68 62,57 48,16 45,91 51,78 59,02 62,65 64,82 63,62 60,53 56,07 51,83 42,36 40,23 39,81 41,58 44,92 46,91 48,59 56,24 61,88 64,58 66,97 70,57 73,12 74,58 96,77 97,50 98,56 96,55 92,81 89,79 70,60 63,27 64,09 66,30

index UPT 34,59 48,00 52,41 53,47 49,44 34,58 33,37 39,71 46,63 50,45 52,74 51,87 48,62 44,53 39,76 30,76 29,33 28,95 30,36 33,62 35,72 37,48 44,82 49,55 52,58 54,60 58,08 61,11 62,66 83,73 85,73 87,01 85,22 81,98 77,38 58,36 51,45 51,54 53,17

index samovolné potratovosti 12,81 13,25 13,56 13,13 13,07 13,52 12,50 12,04 12,37 12,17 12,07 11,74 11,90 11,54 12,06 11,60 10,89 10,85 11,21 11,30 11,18 11,10 11,42 12,31 11,99 12,36 12,47 11,98 11,90 11,63 11,65 11,53 11,31 10,81 11,01 10,93 10,42 11,00 11,38

Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

úpo celkem 0,77 0,75 0,70 0,63 0,60 0,58 0,56 0,55 0,53 0,53 0,54 0,54 0,53 0,51 0,52

úhrnná míra UPT 0,61 0,58 0,53 0,47 0,44 0,42 0,39 0,37 0,35 0,34 0,34 0,34 0,33 0,32 0,32

úhrnná míra samovolné potratovosti 0,14 0,15 0,15 0,15 0,14 0,15 0,15 0,16 0,16 0,17 0,18 0,18 0,19 0,18 0,18


57

ipo 62,84 61,47 58,23 52,11 49,67 47,14 45,16 42,31 39,16 37,76 35,69 34,66 34,24 33,52 35,76

index UPT 49,66 47,45 44,02 38,08 35,86 33,56 31,27 28,23 25,88 23,96 22,17 21,54 20,82 20,48 22,14

index samovolné potratovosti 11,46 12,29 12,49 12,43 12,25 12,13 12,45 12,70 11,98 12,59 12,30 11,94 12,36 11,93 12,55

Příloha č. 4: Tab. 4 Ženy užívající antikoncepci podle druhu v letech 1971-2011 Rok 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Střední stav žen Střední stav žen s 15-49 antikoncepcí 2 458 469 2 457 952 2 452 906 2 446 024 2 435 921 2 428 019 2 423 656 2 424 580 2 430 946 2 435 437 2 429 295 2 431 178 2 436 205 2 445 979 2 459 586 2 477 791 2 501 531 2 529 458 2 562 592 2 594 107 2 605 248 2 629 303 2 647 784 2 659 357 2 666 201 2 658 882 2 642 181 2 625 594 2 609 889 2 595 195 2 568 283 2 548 024 2 534 915 2 525 684 2 519 440 2 516 411 2 519 711 2 535 688 2 541 780 2 537 262 2 501 062

% žen s antikoncepcí

109 602 121 309 205 414 308 512 361 228 396 478 411 438 432 247 454 984 479 866 505 158 523 692 527 572 527 424 530 190 531 172 522 175 503 176 478 291 458 664 446 490 457 252 540 333 627 036 686 285 752 740 811 961 877 159 944 517 992 796 1 046 917 1 111 737 1 167 184 1 234 361 1 278 927 1 325 021 1 374 391 1 376 934 1 364 426 1 351 688 1 330 975


58

4,5% 4,9% 8,4% 12,6% 14,8% 16,3% 17,0% 17,8% 18,7% 19,7% 20,8% 21,5% 21,7% 21,6% 21,6% 21,4% 20,9% 19,9% 18,7% 17,7% 17,1% 17,4% 20,4% 23,6% 25,7% 28,3% 30,7% 33,4% 36,2% 38,3% 40,8% 43,6% 46,0% 48,9% 50,8% 52,7% 54,5% 54,3% 53,7% 53,3% 53,2%

% žen s nitroděložní ant. 3,0% 3,1% 5,3% 8,2% 9,2% 9,7% 10,1% 10,7% 11,3% 12,0% 13,2% 14,5% 15,2% 15,6% 15,9% 16,0% 15,8% 15,1% 14,1% 13,3% 12,4% 11,4% 10,8% 9,3% 7,9% 7,6% 7,5% 7,4% 7,4% 7,2% 7,0% 6,8% 6,6% 6,7% 6,5% 6,5% 6,7% 6,5% 6,6% 6,7% 6,8%

% žen s hormonální ant. 1,4% 1,8% 3,1% 4,4% 5,5% 6,5% 6,7% 6,9% 7,2% 7,5% 7,4% 6,9% 6,3% 5,8% 5,5% 5,3% 4,9% 4,6% 4,4% 4,2% 4,5% 5,7% 9,3% 14,0% 17,8% 20,7% 23,3% 26,0% 28,8% 31,0% 33,8% 36,9% 39,4% 42,2% 44,2% 46,1% 47,9% 47,8% 47,1% 46,6% 46,4%

Příloha č. 5: Tab. 5-7 Kumulace věkově specifických měr potratovosti podle věkového intervalu a generace narození

Tabulka 5 - Kumulace věkově specifických měr potratovosti podle věkového intervalu a generace narození

Věk 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49

1949-50 1954-55 1959-60 1964-65 0,090 0,101 0,092 0,110 0,370 0,363 0,399 0,531 0,643 0,682 0,817 0,898 0,899 1,008 1,104 1,067 1,112 1,199 1,218 1,162 1,185 1,247 1,259 1,202 1,190 1,251 1,263

Generace 1969-70 1974-75 1979-80 1984-85 1989-90 0,145 0,132 0,071 0,051 0,046 0,502 0,302 0,186 0,148 0,699 0,447 0,312 0,834 0,574 0,928


Tabulka 6 - Kumulace věkově specifických měr umělé potratovosti podle věkového intervalu a generace narození

Věk 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49

Generace 1949-50 1954-55 1959-60 1964-65 1969-70 1974-75 1979-80 1984-85 1989-90 0,068 0,075 0,062 0,080 0,118 0,109 0,058 0,042 0,038 0,265 0,248 0,285 0,421 0,408 0,234 0,140 0,111 0,470 0,508 0,646 0,736 0,556 0,325 0,209 0,691 0,802 0,902 0,873 0,651 0,398 0,885 0,974 0,998 0,945 0,713 0,952 1,016 1,030 0,973 0,956 1,019 1,033


Tabulka 7 - Kumulace věkově specifických měr samovolné potratovosti podle věkového intervalu a generace narození

Věk 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49

Generace 1949-50 1954-55 1959-60 1964-65 1969-70 1974-75 1979-80 1984-85 1989-90 0,022 0,026 0,031 0,030 0,027 0,023 0,012 0,008 0,008 0,105 0,116 0,113 0,108 0,092 0,063 0,043 0,034 0,173 0,174 0,169 0,156 0,134 0,111 0,095 0,208 0,206 0,197 0,182 0,168 0,160 0,226 0,221 0,212 0,202 0,197 0,232 0,227 0,220 0,214 0,233 0,228 0,221


59

Vysoká škola ekonomická v Praze

Recommend Documents