VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka Obor: Mezinárodní politika a diplomacie

Česko-tuniské bilaterální vztahy

Diplomová práce Autor: David Kopecký Vedoucí práce: JUDr. Zdeněk Matějka

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

David Kopecký

2

Chtěl bych poděkovat svému vedoucímu práce panu JUDr. Zdeňku Matějkovi za jeho přístup, podporu a odborné rady a konzultace, které mi při psaní diplomové práce poskytoval. Dále bych rád poděkoval bývalému českému velvyslanci v Tunisku Ing. Jaromíru Přívratskému a současnému tuniskému velvyslanci v České republice, panu Kamel Haj Sassimu. Rovněž děkuji zástupcům českých firem působících v Tunisku, konkrétně Dušanu Mejzrovi z firmy Ravak, Mgr. Karolíně Zemanové a Ing. Janu Paškovi z firmy Geosan a Mgr. Jaroslavu Šídovi ze společnosti Preciosa za ochotné sdílení jejich zkušeností z praxe.

3

Obsah OBSAH .............................................................................................................................................. 4 ÚVOD ................................................................................................................................................ 6 1

TUNISKO ................................................................................................................................. 9 1.1 DĚJINY TUNISKA ................................................................................................................. 9 1.2 SOUČASNÁ POLITICKÁ SITUACE V T UNISKU ........................................................................ 12 1.2.1 Prezident...................................................................................................................... 13 1.3 NÁBOŽENSTVÍ ................................................................................................................... 16 1.4 TUNISKÁ EKONOMIKA ....................................................................................................... 16 1.5 ZAHRANIČNÍ ORIENTACE TUNISKA ..................................................................................... 17 1.6 TUNISKO A EU .................................................................................................................. 19 1.7 ČLENSTVÍ V MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍCH .................................................................... 20

2

VZTAHY TUNISKA S ČESKOSLOVENSKEM................................................................... 21 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9

3

ČESKOSLOVENSKÁ POLITIKA VŮČI AFRICE ......................................................................... 21 INSTITUCE ČESKOSLOVENSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY .......................................................... 21 STÁTNÍ ORGÁNY ................................................................................................................ 22 VĚDECKÝ VÝZKUM AFRIKY ............................................................................................... 24 NEVLÁDNÍ ORGANIZACE .................................................................................................... 24 ČESKOSLOVENSKÁ PROPAGANDA ....................................................................................... 24 SSSR A AFRIKA ................................................................................................................ 25 KONZULTACE ZAHRANIČNÍ POLITIKY VŮČI AFRICE ............................................................. 26 VÝVOJ VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ ČESKOSLOVENSKA S T UNISKEM ........................................... 26

VZTAHY TUNISKA S ČESKOU REPUBLIKOU ................................................................ 32 3.1 POLITICKÉ VZTAHY ........................................................................................................... 32 3.1.1 Činnost tuniského velvyslanectví v ČR........................................................................... 32 3.2 EKONOMICKÉ VZTAHY TUNISKA S ČESKOU REPUBLIKOU .................................................... 34 3.2.1 Vzájemná obchodní výměna.......................................................................................... 34 3.2.2 Typologie vývozu a dovozu............................................................................................ 36 3.2.3 Služby - turistika........................................................................................................... 38 3.2.4 Podmínky pro investory ................................................................................................ 40 3.2.5 Podmínky pro uplatnění českého zboží podle MZV ........................................................ 41 3.3 KULTURNÍ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY A T UNISKA ............................................................. 42 3.4 SMLUVNÍ ZÁKLADNA ......................................................................................................... 43

4

ČESKÉ FIRMY V TUNISKU ................................................................................................ 44 4.1 RAVAK ............................................................................................................................. 45 4.1.1 Proniknutí Ravaku do Tuniska ...................................................................................... 46 4.1.2 Obchodní jednání s tuniskou stranou podle zkušeností Ravaku ...................................... 48 4.2 GEOSAN ............................................................................................................................ 49 4.2.1 Proniknutí firmy Geosan do Tuniska ............................................................................. 49 4.2.2 Popis projektu .............................................................................................................. 50 4.2.3 Realizace projektu z pohledu firmy Geosan ................................................................... 52 4.2.4 Subdodavatelé .............................................................................................................. 52 4.2.5 Obchodní jednání s tuniskou stranou podle zkušeností Geosanu .................................... 54 4.2.6 Srovnání Tuniska s dalšími arabskými zeměmi .............................................................. 54 4.2.7 Strategie firmy do budoucna ......................................................................................... 56 4.2.8 Doporučení českým firmám podle Geosanu................................................................... 56

4

4.3 PRECIOSA.......................................................................................................................... 57 4.3.1 Tuniský trh ................................................................................................................... 58 4.3.2 Zkušenosti s obchodním jednáním v Tunisku ................................................................. 59 4.3.3 Právní pohled............................................................................................................... 60 4.3.4 Potenciál tuniského trhu ............................................................................................... 61 4.4 FIRMA PSJ A.S................................................................................................................... 61 ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 63 SEZNAM LITERATURY............................................................................................................... 65 SEZNAM PŘÍLOH:........................................................................................................................ 71 PŘÍLOHY: ...................................................................................................................................... 71

5

Úvod Mezinárodní diplomacie je v současné době uskutečňována jednak formou bilaterálních vztahů mezi státy a jednak formou multilaterální diplomacie. Bilaterální vztahy mezi jednotlivými státy byly vždy v historii základním prvkem mezinárodní politiky a jejich prostřednictvím je dodnes uskutečňována většina diplomacie – např. vyměňování diplomatických zástupců mezi dvěma státy, mezistátní smlouvy nebo vzájemné státní návštěvy. Alternativou k bilaterálním vztahům jsou vztahy multilaterální, které se v současné mezinárodní politice stále více prosazují. Rozkvět multilateralismu na úkor bilateralismu je zřetelně vidět po první světové válce v souvislosti se založením Společnosti národů. Předchozí systém produkující převážně bilaterální dohody přitom začal být mnohými považován za neefektivní a neschopný zabránit válečným konfliktům. Bylo všeobecně shledáno, že bilaterální diplomacie je účinnějším nástrojem pro hegemony, kteří chtějí jednat z pozice moci a ne formou dosažení společného konsensu. Jako následek nedokonalé bilaterální diplomacie byla často hodnocena i velká hospodářská krize v 30. letech. Po druhé světové válce se pak intenzita multilaterálních vztahů začala značně zvyšovat pod záštitou mezinárodních organizací jako OSN, WTO nebo NATO, uzavírány byly také multilaterální ekonomické dohody, jako např. GATT. Přes tento trend zůstává role bilaterální diplomacie i v současném světě nezastupitelná a v podstatě klíčová. Bilaterální diplomacie je oproti multilaterální flexibilnější a dosažení kompromisu zde není tak obtížným úkolem. Bilaterální diplomacie je také neustále velmi významná pro Českou republiku jakožto člena Evropské Unie. Ve své diplomové práci se pokusím provést analýzu bilaterálních vztahů na konkrétním případě dvou zemí – České republiky a Tuniska. Jde tedy o vzájemné vztahy členské země Evropské Unie a rozvojové arabské země. Je evidentní, že Tunisko nepatří k zemím, na které se Česká republika ve své zahraniční politice primárně orientuje, vzájemné česko-tuniské vztahy také z tohoto důvodu nebývají zkoumány příliš do hloubky. Přesto, v souvislosti se základní ideologií diplomacie, zkoumání vztahů i se zeměmi menšího vlivu na domácí stát může být značně přínosné. Hlavním cílem této práce je proto detailní poznání a porozumění vztahu České republiky k Tunisku a zodpovězení zásadních otázek souvisejících s tímto vztahem. Jaké byly vzájemné vztahy obou zemí v minulosti a jaké jsou dnes, v čem lze 6

pozorovat rozdíly? Které hlavní faktory v obou zemích ovlivňují vzájemné vztahy? Jaké byly motivy udržování vzájemných vztahů před rokem 1989 ve srovnání s devadesátými lety a s dneškem? Mohou být vzájemné vztahy obou zemí zlepšeny, popř. zintenzivněny? V které oblasti je možné vzájemné vztahy zlepšovat a jakou formou, kde jsou nedostatky? Jak lze podpořit pronikání českých podnikatelů do Tuniska? Existují pro české firmy v Tunisku výraznější obchodní příležitosti a v kterém hospodářském odvětví? Odborné literatury zabývající se česko-tuniskými vztahy není mnoho. Kromě vztahů Československa s dalšími arabskými zeměmi je i historie československo-tuniských vztahů před rokem 1989 poměrně uceleně prezentována v knihách Petra Zídka Československo a Blízký východ v letech 1948-1989 a Československo a francouzská Afrika v letech 1948-1968. Literatura zabývající se podobným způsobem touto problematikou po roce 1989 však chybí. Pro teoretickou část své práce jsem se proto snažil využít jednak fakta prezentovaná v aktuálních i starších

dokumentech

Ministerstva zahraničí České republiky, odborné české i zahraniční články a odbornou literaturu zabývající se Tuniskem jako takovým. Přínos mé práce by měl spočívat ve spojení všech poznatků o historii i současném stavu česko – tuniských vztahů do jednoho celku, především však v propojení teorie s reálnými zkušenostmi firem i politických činitelů z praxe. V první části mé práce se zabývám čistě Tuniskem, představím tuto zemi v její rozsáhlé historii a analyzuji také současný stav, její politický systém a celkovou politickou orientaci země, vliv náboženství na místní politiku, momentální ekonomickou situaci v zemi nebo účast země v mezinárodních organizacích a vztah Tuniska k EU, jakožto většího celku, jehož je Česká republika součástí. Ve druhé části se pak budu zabývat vztahem Československa s Tuniskem ve všech jeho souvislostech, zjistím, jakým způsobem se utvářela československá zahraniční politika vůči Tunisku i Africe obecně, budu se také zabývat vlivem Sovětského svazu na formování československé zahraniční politiky v tomto období. Třetí část se zaměřuje na česko-tuniské vztahy od roku 1989 do současnosti. Tuto kapitolu jsem rozdělil na vzájemné vztahy politické, kde se zabývám agendou tuniského velvyslanectví v České republice, dále vztahy ekonomické, zde budu zjišťovat konkrétní situaci ve vývozu českého zboží i dovozu tuniského zboží do 7

Česka, zjistím investiční podmínky v Tunisku i všeobecné předpoklady pro uplatnění českého zboží na místním trhu. Zaměřím se přitom také na sektor služeb, především turistický ruch v Tunisku. Další částí jsou vztahy kulturní a kapitolu zakončím objasněním smluvního rámce vzájemných vztahů Ve snaze obohatit teorii o konkrétní případy a zkušenosti z praxe se v hlavní části této práce zabývám případovými studiemi konkrétních českých firem, kterým se na tuniský trh skutečně podařilo proniknout. Jde o firmu Ravak a.s. obchodující s vybavením koupelen a koupelnovou technikou, firmy Geosan a.s. a PSJ a.s. podnikající ve stavebnictví a firmu Preciosa dodávající do Tuniska lustry a svítidla. Tyto firmy zahrnují celé spektrum různých podnikatelských činností. Jelikož jde o různá odvětví podnikání, mohou být zkušenosti těchto firem do jisté míry odlišné. Jejich cenné zkušenosti každopádně mohou posloužit jako určitý klíč a ponaučení pro další české firmy, které by měly zájem na tuniský trh proniknout. Hlavní záměr této části je analyzovat jak úskalí, tak i výhody tuniského trhu pro české podnikatele na konkrétních případech.

8

1 Tunisko 1.1 Dějiny Tuniska Tunisko je zemí, jejíž historie sahá do hlubokého starověku a ve svých dějinách bylo ovlivněno několika různými kulturami, kdy každá z těchto kultur zanechala v zemi svůj charakteristický otisk. Původní obyvatelé na území severní Afriky a Tuniska byli Berbeři. Za první významný zlom v dějinách Tuniska lze označit příchod Féničanů okolo roku 1100 př. n. l., kteří připluli z Tyru na území dnešního Libanonu a zakládali kupecké osady po území celého Středomoří.1 Zásadní význam získalo postupem času město Kartágo2, které se stalo dominantním centrem celé říše. Féničané, známí svými námořnickými schopnostmi, dokázali z Kartága vytvořit starověkou námořní obchodní velmoc, a tak Kartágo již v 7. století př. n. l. kontrolovalo obchod v celém Středomoří, ovládalo velké oblasti v severní Africe, jižním Španělsku a patřily mu kolonie na Sicílii, Sardinii, Maltě a Baleárských ostrovech. Silná pozice Kartága se stala trnem v oku nově se rozvíjejícího impéria – starověkého Říma a vzájemná rivalita nakonec vyústila ve dlouhotrvající Punské války mezi těmito mocnostmi. První válka vypukla roku 264 př. n. l., trvala 20 let a jednalo se především o bitvu námořní. Římané měli ze začátku slabší pozici proti technicky velmi vyspělým lodím Kartága, v průběhu války se jim však podařilo zkopírovat model kartaginské lodi, což jim poskytlo potřebnou námořní převahu pro vítězství. Druhá punská válka se v dějinách proslavila slavným tažením generála Hannibala na Řím dlouhou cestou přes Pyreneje a Alpy. Přes dvě drtivé porážky se Římu nakonec podařilo sestavit novou armádu, roku 202 př. n. l. byl Hannibal poražen a vyhlášen mír s tím, že Kartágo, kromě placení vysokých reparací Římu, také ztratilo své provincie ve Španělsku a Římu muselo nakonec odevzdat i své válečné loďstvo. Třetí a poslední punská válka trvala tři roky a vedla k definitivnímu zničení Kartága, město bylo vypáleno, půda posypána solí a přeživší obyvatelstvo bylo prodáno do otroctví. Římané ve své nové kolonii na dobytém území však brzy pochopili strategickou nutnost Kartágo obnovit. Také pod římskou nadvládou pokračoval rozkvět této oblasti, sever Tuniska byl označován za obilnici Říma a 1

Tunisko.cz: http://www.tunis.cz/content/p%C5%99%C3%ADchod-f%C3%A9ni%C4%8Dan%C5%AFbudov%C3%A1n%C3%AD-kart%C3%A1ga, (staženo: 28. 2. 2010) 2

Livius organisation, articles on acient history: http://www.livius.org/cao-caz/carthage/carthage.html, (staženo 28. 2. 2010)

9

v období od čtvrtého století n. l. zde bylo přijato křesťanství jako oficiální náboženství. 3 Římská nadvláda nad severní Afrikou byla ukončena vpádem kmene Vandalů po roce 430 n. l., kteří postupně ovládli celé území Středozemního moře od Tuniska až po Libyi a založili zde své nezávislé království. Vandalové se ovšem museli potýkat s četnými povstáními berberských kmenů a nakonec byli vytlačeni Byzantskou říší pod vládou císaře Justiniána roku 533 n. l. Vláda Byzantské říše však trvala také pouze 150 let. Historicky zlomovým bodem se stal vpád Arabů v 7. století. Těm se podařilo s kmeny Berberů asimilovat, v čemž spočíval jejich největší úspěch. Berbeři poté postupně převzali od Arabů islám a část jejich kultury. Arabské dynastie v čele celé říše se střídaly, Tunisko bylo dobyto za vlády Umajjovců, kteří sídlili v Damašku, jakožto centru celé říše. Dynastie Abbásovců pak přesunula centrum moci do Bagdádu, zatímco v Tunisku se odštěpila samostatná dynastie Aghlabovců a učinila hlavním centrem říše tuniské město Kairouan a hospodářské centrum bylo vytvářeno v městě Soussa. Město Tunis se stal centrem říše za vlády dynastie Hafsidovců. Toto období se vyznačuje relativní prosperitou Tuniska, kdy země odolávala jak křížovým výpravám, tak i ostatním nepřátelským útokům. Osmanští Turci se poprvé pokusili o invazi do Tuniska roku 1534, jejich snahy byly ovšem odraženy za pomoci Španělska. Španělé si svou pomocí Tunisku zajistili nad zemí kontrolu, ale již roku 1574 se Turkům podařilo Tunis definitivně získat pro sebe. Tureckou nadvládu v Tunisku pak zajišťovali političtí hodnostáři určení sultánem a postupně se zde vyvinula nová monarchie Huseinů. V průběhu 16. a 17. století se Tunisko stalo útočištěm středomořských pirátů, přičemž dynastie Huseina Ibn Alího, která se těšila značné nezávislosti na Turecku, toho dokázala obratně využít pro svou prosperitu. Na počátku 19. století se Tunisko ocitlo ve výrazných finančních problémech, vládnoucí bejové byli u francouzské vlády značně zadluženi. Toho Francie obratně využila a svůj vliv v Tunisku vystupňovala. Faktem ovšem také je, že na získání 3

History of Western Civilisation, The Punic Wars: http://www.boisestate.edu/courses/westciv/punicwar/, (staženo: 1. 3. 2010)

10

Tuniska měla zájem i Itálie, zde však rozhodl také vliv Velké Británie, která tyto italské ambice nepodpořila. Přes veškeré snahy ubránit se kolonizaci, spočívající v zavádění reforem nebo přijetí nové ústavy, se invazi Francie nepodařilo zabránit a tak roku 1881 Tunisko přišlo o svou nezávislost a byl vytvořen francouzský protektorát. Evropa tímto způsobem získala v podobě Tuniska levný zdroj nerostných surovin. Na druhou stranu, pozitivním prvkem pro Tunisko bylo vybudování nové infrastruktury, hlavně přístavů a silniční i železniční sítě. Země byla značně modernizována a jako pozitivní jev lze hodnotit i to, že se zde podařilo vybudovat poměrně stabilní a vzdělanou vrstvu střední třídy, což je v jiných arabských zemích spíše výjimkou. Podle tradičního vzoru francouzské kolonizace byl v Tunisku implementován klasický systém francouzské správy, školství, popř. kultury (viz. např. také systém budování kulturních domů či sportovišť v každém menším městě). Jako přímý efekt francouzské okupace se přesto v Tunisku začínají formovat odbojové skupiny, roku 1920 je založena vlastenecká strana Destour, v níž se brzy zviditelňuje mladý právník Habíb Bourgiba. Ten v roce 1934 zakládá novou stranu NeoDestour, jejímž hlavním cílem se stala nezávislost země. V reakci na to byl Bourgiba Francouzi na čas odsouzen a uvězněn a strana byla zakázána. V průběhu druhé světové války se stalo Tunisko dějištěm tvrdého boje spojenců s italskou armádou, přičemž spojencům se roku 1943 podařilo zřídit v zemi strategické nástupiště pro invazi do jižní Itálie. Tuniské vojenské jednotky přitom sloužily ve válce jako součást francouzské armády.4 Po válce v Tunisku pokračuje fungování francouzského protektorátu, tlak hnutí za nezávislost se však stupňuje, jsou organizovány stávky, sabotáže i atentáty. Bourgiba podporuje tento vývoj ze svého exilu v Egyptě. Veškeré tyto snahy nakonec vyústily v to, že Tunisku byla roku 1956 udělena nezávislost a stalo se konstituční monarchií; v čele státu stál stále tuniský bej. Již o rok později byl však tuniský bej svržen (a to i přes jeho podporu protifrancouzského odboje), byla vyhlášena republika a Habíb Bourgiba byl zvolen prvním prezidentem. Bodem rozporu byly nadále francouzské armádní jednotky na tuniské základně v Bizertě, které byly využívány ve válce proti Alžírsku. Definitivně odešly francouzské jednotky z Tuniska až po vyjednávání v OSN roku 1963. 4

Perkins, Kenneth: History of Modern Tunisia, University of South Carolina

11

Habíb Bourgiba byl ještě roku 1975 prostřednictvím Národního shromáždění jmenován doživotně prezidentem. Za jeho vlády došlo k oddělení státu od náboženství, ženy získaly plnou emancipaci (a to doslova a ve všech ohledech) a zlepšilo se vzdělání. V období vlády Bourgiby docházelo v Tunisku stále ke značné evropeizaci země, Tunisko se však ocitlo opět ve finančních potížích, načež po konzultacích s Mezinárodním měnovým fondem probíhá výrazná liberalizace tuniského trhu. Pokus o nastartování ekonomiky ale nebyl příliš úspěšný, naopak dochází ke zhroucení trhu s potravinami a země je postižena hladomorem. V tomto období také logicky rostou obavy z možné islámské revoluce, jakožto odpověď na selhávající politiku evropeizace i liberalizace. Libyjský vůdce Kaddáfí přitom přichází s ideou vytvoření unie Tuniska s Libyí a později podporuje revoluční hnutí zformované na jihu Tuniska, povstání však bylo Bourgibou tvrdě potlačeno. Roku 1987 byl Bourgiba z lékařského hlediska označen za neschopného dále vládnout a byl zbaven moci, novým prezidentem se pak stal Zine el- Abidine Ben Ali, který v původní Bourgibově vládě působil jako ministr vnitra. Tento způsob převzetí moci bývá označován jako „medical coup“5. Ben Ali se následně stal prezidentem a byl zvolen i na všechna další volební období. V podstatě se mu obratně povedlo vyvést zemi z ekonomické i politické krize. Bourgiba zemřel v politické izolaci roku 2000.

1.2 Současná politická situace v Tunisku Tunisko je autoritativním prezidentským režimem. Bývá také označováno za policejní stát a často kritizováno nevládními organizacemi, jako např. Amnesty International. Podle časopisu The Economict bylo Tunisko na základě měření tzv. Demokratického indexu zařazeno až na 141. místo z celkem 161 zemí.6

V zásadě má Tunisko

republikánský prezidentský systém s dvoukomorovým parlamentem – Poslanecká sněmovna (Chambre des Députés, předseda Fouad M´Bazaa) a Sněmovna poradců (Chambre des Conseillers). Parlament má v současné době 189 poslanců. Drtivou většinu křesel (152, tj. 80%) má v parlamentu RCD (Rassemblement Constitutionel 5

NYTimes: http://www.nytimes.com/1987/11/07/world/a-coup-is-reported-intunisia.html?pagewanted=1 (staženo.: 5. 3. 2010) 6

The Economist: http://a330.g.akamai.net/7/330/25828/20081021185552/graphics.eiu.com/PDF/Democracy%20Index %202008.pdf (staženo: 7. 3. 2010)

12

Démocratique - Demokratické ústavní sdružení). Poslanecký mandát je pětiletý.7 Prezident jmenuje předsedu vlády a vládní kabinet. Tuniský politický systém je sice pluralitní, ale v praxi politické scéně zcela dominuje právě strana RCD současného prezidenta Ben Aliho. Opoziční strany mají minimální vliv, přestože od roku 1998 platí systém, kdy ústavně zaregistrované strany mají v parlamentu zaručeno minimálně 20% křesel, a to bez ohledu na jejich volební výsledek. Nevládní politické strany, které získaly roku 2004 zastoupení v parlamentu, byly: Hnutí socialistických demokratů (MDS), Strana lidové jednoty (PUP), Unionistický demokratický svaz (UDU), Ettajdid Al-tadždíd - Demokratická iniciativa, Liberálně sociální strana (PSL). Politické strany v Tunisku nesmí být vytvořeny na rasovém základě. Vládní strana RCD navazuje na tradici strany Destour, transformované ve stranu NeoDestour v roce 1934. V říjnu 1964 byl název změněn na Parti Socialiste Destourien

(PSD)

-

Destúrovskou

socialistickou

stranou.

Současný

název

Rassemblement Constitutionnel Démocratique přijal ústřední výbor PSD dne 27. 2. 1988.8 V Tunisku existují také místní asociace zabývající se ochranou lidských práv. Jsou to: La ligue Tunisienne de Défense des Droits de l´Homme (ustavena 7.5.1977), L´Association Tunisienne de Défense des Droits de l´Homme et des Libertés Publiques (5.5.1987) a Section tunisienne d´Amnesty International (12.4.1988).

1.2.1 Prezident Tuniský prezident je vybaven rozsáhlými osobními pravomocemi. Při výkonu své funkce se opírá nejen o svou stranu RCD, ale i o široký a kvalitně propracovaný systém bezpečnostních složek. Prezident mj. schvaluje mezistátní smlouvy, vyhlašuje válku a sjednává mír se souhlasem Parlamentu, má právo udělovat milosti, vyhlašuje referenda k důležitým projektům zákonů, jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh další členy vládního kabinetu, předsedá zasedání vládního kabinetu, odvolává vládu 7

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/politika/vnitropoliticka_charakteristika. html (staženo: 7. 3. 2010) 8

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/politika/vnitropoliticka_charakteristika. html, (staženo: 10. 3. 2010)

13

nebo některého z členů vládního kabinetu, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na návrh předsedy vlády, schvaluje ústavní zákony, má právo vracet návrhy zákonů zpět do Parlamentu k dalšímu projednání. V případě, že Parlament opětovně schválí takovýto zákon 2/3 většinou, zákon je přijat a je vyhlášen ve Sbírce zákonů.9 Prezidentova strana RCD čítá více než 2 miliony členů a bývá přítomna ve většině státních institucí. Aktuální politika vládnoucí strany bývá označována za pragmatickou. Zvláštností je, že v tuniském parlamentu je zastoupeno asi 20% žen, což je pro jakoukoliv jinou arabskou zemi zcela nebývalé. Tuniské soudnictví bývá kritizováno pro nedostatek nestrannosti, soudci jsou např. jmenováni přímo ministrem spravedlnosti. V Tunisku je značná část hospodářství rozdělena mezi několik málo vlivných rodin, jako např. rodina Trabelsi, která je v příbuzenském svazku s rodinou Ben Aliho. S určitou nadsázkou je na tuniské hospodářství někdy nahlíženo jako na rodinný podnik Bena Aliho a lidí kolem něj. Výhodou toho je, že tato „rodina“ se snaží tento svůj „podnik“ dostatečně opečovávat a má tedy zájem na tom, aby tuniské hospodářství jako celek prosperovalo. Na druhou stranu zde existuje relativně solidní stupeň transparentnosti, např. pěti- nebo desetileté vládní ekonomické plány, které bývají průběžně kontrolovány. Také přijímací řízení pro nové pracovníky do státní správy (jakožto jednoho z nejlukrativnějších a nejprestižnějších povolání) bývá důvěryhodné, jména uchazečů i vybraných kandidátů bývají veřejně publikována. V Tunisku vládne cenzura, včetně silné cenzury internetu, kterou kritizovala i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, když Tunisko označila společně s Čínou za země, kde je tato forma cenzury nejrozšířenější. Oficiální místa se hájí argumentem, že usilují o zabránění šíření pornografie, popř. radikálního islamismu. I přesto popularita internetu i počet uživatelů neustále vzrůstá a cenzura bývá obcházena, např. pomocí využívání satelitů. K dalším znakům represivního režimu lze přičíst fakt, že otevřená kritika vládnoucího režimu není tolerována, potlačovány jsou také veřejné protesty či demonstrace. Kritice byl podroben průběh prezidentských voleb v říjnu 2009, ke kterým nebyli připuštěni nezávislí pozorovatelé, problematická byla i předvolební kampaň, kdy 9

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/politika/vnitropoliticka_charakteristika. html, (staženo: 10. 3. 2010)

14

nejkritičtějšímu opozičnímu kandidátovi nebylo povoleno vyvěšovat jeho plakáty nebo svolávat shromáždění.10

Podle organizace Commitee to protect journalists bylo

v tuniském tisku 97% prostoru určeno pro propagaci stávajícího prezidenta.11

Ve

volbách opět vyhrál s drtivou většinou 89,6% prezident Ben Ali.12 Ben Ali je tedy v podstatě osvícený diktátor, jeho politika ovšem v mnohém efektivně funguje a zvládá také poskytovat společnosti potřebné zázemí. Střední vrstva dnes v Tunisku čítá zhruba 70-80%, až 90% obyvatel má vlastní bydlení (byť by šlo jen o velmi skromný příbytek), státní zdravotnictví je zadarmo (opět na rozdíl od mnoha arabských zemí), všichni zaměstnanci mají sociální pojištění. Tunisko nedisponuje žádným výrazným podílem nerostných surovin, síla ekonomiky je tedy soustředěna do jiných oborů. Na rozdíl od Alžírska či Libye zde není ani velké procento nájemných pracovníků z cizích zemí. Momentálně se vláda opět snaží privatizovat státní podniky, dochází též k liberalizaci bankovních účtů, je umožněna směnitelnost i transfery majetku do zahraničí. Oficiální strategií je i liberalizace zemědělství, rybolovu a podpora malých a středních podniků v soukromém vlastnictví. Tunisané nejsou omezováni v cestování, omezení platí pouze pro bývalé trestané islamisty (mnozí byli propuštěni roku 1987 při nástupu Bena Aliho do úřadu). Bývalý český velvyslanec v Tunisku Ing. Jaromír Přívratský ze své vlastní zkušenosti oceňuje především kvalitní konzultace s vládními úřady a velmi pozitivní přístup k cizím diplomatům. Tuniské úřady často dbají na formálnost styků, některé záležitosti jsou řešitelné výhradně formou písemného kontaktu. Pokud jde o toky zásadních informací, ponechávají si tento monopol Francouzi, a tak např. český diplomat proniká do některých oblastí často lehčeji přes své styky se svými francouzskými protějšky.

10

The European Magazine: http://www.cafebabel.co.uk/article/31706/ahmed-brahim-invisibleelection-candidate-tunisia.html, (staženo 15. 3. 2010) 11

Committee to protect journalists: http://cpj.org/2010/02/attacks-on-the-press-2009-tunisia.php, (staženo 15. 3. 2010) 12

Elections in Tunisia – oficial site http://www.elections2009.tn/fr/index.php?option=com_content&task=view&id=234&Itemid=1, (staženo 16. 3. 2010)

15

1.3 Náboženství Oficiálním státním náboženstvím v Tunisku je islám, Tunisko je však z náboženského hlediska velmi tolerantní zemí. Je zde možné najít mešity, synagogy i křesťanské kostely, práva a rovnost všech náboženství jsou přitom zaručena přímo v ústavě. Ve vládě existuje pro všechna náboženství post ministra náboženství. Je zde dokonce povolena i konverze z islámu na křesťanství, pokud ovšem dotyčný neobrací na křesťanskou víru ostatní. Tuniská vláda na druhou stranu bojuje proti radikálnímu islamismu různými způsoby. Je např. zakázáno nosit muslimský šátek hidžáb ve vládních prostorech a všeobecně jsou ženy odrazovány od jeho nošení také na ulici nebo při veřejných shromažďováních. Oficiálně vláda tvrdí, že hidžáb nepochází z muslimské kultury a prezident proti tomu bojuje. 13 Také mešity bývají otevřené pouze po dobu modliteb. Náboženství je tedy pod státní kontrolou, je vyžadováno, aby byla kázána tolerance a při oficiálních náboženských konferencích bývá viditelná snaha radikálnější islamisty eliminovat. V souladu s všeobecnou podporou emancipace lze v Tunisku narazit také na ženy-kazatelky. V Tunisku je asi 98% muslimů, 1% katolíků a 1% Židů.14 Na tuniském ostrově Džerba se nachází jedna z nejstarších synagog na světě, synagoga El Ghriba, která se stala významným poutním místem pro židovskou obec. Každoroční pouť k synagoze na Džerbu bývá přitom zahajována tuniským ministrem kultury a náboženství.

1.4 Tuniská ekonomika V současné době dosahuje Tuniská republika v ekonomické i sociální oblasti poměrně dobrých výsledků, což se odráží i v poměrně silném zastoupení zahraničního kapitálu. Tunisko také čerpá půjčky od mezinárodních finančních organizací, které putují především do infrastruktury, sociální sféry a průmyslu. Tuniská ekonomika zaznamenávala v posledních deseti letech hospodářský růst, který se začal zpomalovat až v roce 2008 v souvislosti s globální hospodářskou krizí, v té době se také snížil export tuniského zboží a podíl přímých zahraničních investic v Tunisku – ty poklesly

13

Y-net news: http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3314887,00.html, (staženo 20. 3. 2010)

14

CIA: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ts.html, (staženo 22. 3. 2010)

16

z hodnoty asi 2,4 mld. USD v roce 2008 na asi 1,77 mld. USD v roce 2009.15 Naopak, vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám vzrostla v roce 2009 zemědělská produkce (růst přidané hodnoty 9,9% HDP)16. Nezaměstnanost se v roce 2009 vyšplhala na 14,7%.17 Hospodářský růst za rok 2009 byl 4,4%.18 Hlavní přednosti a pozitiva pro Tunisko do budoucna jsou spatřovány ve schopnosti diverzifikovat vývoz nebo schopnosti rychlého zavádění nových technologií, především v oblasti informační a sdělovací techniky. Dalším pozitivním impulzem by se měla stát také Agadirská smlouva, která byla uzavřena roku 2008 a má zajišťovat volný obchod mezi Tuniskem, Marokem, Egyptem a Jordánskem. Tunisko je Světovou bankou zařazeno mezi země se středními příjmy.

1.5 Zahraniční orientace Tuniska Hlavní destinaci pro zahraniční obchod Tuniska představuje Evropa. Z tabulky č. 3 níže je patrné, že tuniský vývoz ve své většině směřuje do zemí Evropské unie a až poté do Libye, Spojených států, Turecka a Alžírska. Pokud jde o Evropu, vyváží Tunisko nejvíce do Francie. Komoditní strukturu tuniského vývozu pak detailně vidíme v tabulce č. 4 v příloze.

15

Invest in Tunisia : http://www.investintunisia.tn/site/en/article.php?id_article=866, (staženo: 23. 2. 2010) 16

World bank: http://data.worldbank.org/indicator/NV.AGR.TOTL.ZS, (staženo: 23. 2. 2010)

17

Statistics: http://www.indexmundi.com/tunisia/unemployment_rate.html, (staženo: 23. 2. 2010)

18

Statistics: http://www.indexmundi.com/tunisia/gdp_real_growth_rate.html, (staženo: 23. 2. 2010)

17

Tabulka 1- Hlavní exportní partneři Tuniska

Zdroj: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_122002.pdf

18

1.6 Tunisko a EU V roce 1987 projevilo Tunisko zájem o vstup do Evropského společenství, ale bylo odmítnuto s argumentem, že neleží na evropském kontinentu. Přesto bylo Tunisko první zemí Maghrebu, která podepsala s Evropskou unií asociační dohodu – stalo se tak již roku 1995, smlouva pak vstoupila v platnost roku 1998. Tunisko uzavřelo navíc dohodu o volném obchodu průmyslovými výrobky a po vzoru Maroka usiluje o povýšení vztahů na kvalitativně vyšší úroveň (tzv. „statut avancé”). V rámci Evropské sousedské politiky podepsalo v r. 2005 tzv. akční plán, obsahující také závazky v oblasti demokracie, spolupráce v boji proti terorismu a nelegální migraci. Evropská unie představuje pro Tunisko největšího donora.19 Tunisko samotné má značný zájem na spolupráci s EU, mj. také v oblasti vědeckých a výzkumných programů, popř. i migrační politiky. Evropská unie v Tunisku realizovala do roku 2006 program MEDA, který měl za úkol umožňovat modernizaci infrastruktury, zemědělství, vodního hospodářství nebo také reformu bankovního sektoru, odborného vzdělávání a privatizaci. V rámci tohoto programu získalo Tunisko od Evropské unie mezi lety 1995-2006 podporu ve výši 946 milionů eur. V rámci asociační dohody je od roku 2008 mezi Tuniskem a EU plně liberalizován vzájemný obchod průmyslového zboží, liberalizace se však stále netýká zemědělských

a

potravinářských

výrobků.

K úplné

liberalizaci

má

podle

momentálního plánu dojít roku 2012. Na program MEDA navázal od roku 2007 program Politiky evropského sousedství a partnerství uskutečňovaný pod mandátem Evropské investiční banky. Spoluprací mezi EU a tuniskou vládou tak vzniká tzv. Národní indikativní program (Programme Indicatif National). Aktuální program pro periodu 2007-2010 má rozpočet 300 milionů eur a jeho hlavními body jsou: hospodárné řízení, konkurenceschopnost, konvergence s EU, zvýšení zaměstnanosti absolventů vysokých škol a trvalý rozvoj. Tunisko je také členem Unie pro Středomoří iniciované po tzv. Barcelonském procesu, která má za cíl zajistit větší spolupráci středomořských států.

19

European Commission: http://ec.europa.eu/external_relations/tunisia/index_en.htm

(staženo: 23. 2. 2010)

19

Základní snahou Tuniska z hlediska zahraniční politiky jsou: intenzivní rozvoj vztahů s EU a jejich využívání ve vlastní prospěch, spolupráce především s jihoevropskými zeměmi a zvláště Francií, získávání zahraničních investic a nových odbytišť pro své výrobky, oživování vzájemných vztahů zemí Maghrebu a podpora tuniské diaspory v zahraničí.

1.7 Členství v mezinárodních organizacích Tunisko je členem OSN, aktivně se zapojilo do operací OSN na udržení míru v Bosně a

Hercegovině, Somálsku, Kambodži a na Západní Sahaře. Tunisko je také aktivním členem Ligy arabských států (LAS), Organizace africké jednoty (OAJ) a Organizace islámské konference (OIK). Pokud jde o Ligu arabských států, Tunisko se zasazuje o provedení modernizačních reforem v rámci této organizace, v roce 2004 bylo její předsednickou zemí a hostilo její summit, při kterém byly podepsány tzv. Tuniská deklarace20 a Pakt svornosti a arabské solidarity. Mezi organizací NATO a Tuniskou republikou dosud neexistuje bezpečnostní dohoda, což do jisté míry brzdí vzájemnou spolupráci, Tunisko se také nikdy nezúčastnilo vzájemných vojenských cvičení s NATO.

20

Deklarace stanovující zásady solidarity v boji s levným asijským textilním zbožím a sdružující středomořské země k evropským iniciativám pro stimulaci konkurenceschopnosti v sektoru textilu a odívání

20

2 Vztahy Tuniska s Československem Po kompletním představení Tuniska v předcházející kapitole se nyní zaměřím na historii československo-tuniských vztahů od jejich počátků až po rok 1989. Jako základ

analýzy

přitom

nejdříve

objasním

zahraničně-politickou

strategii

Československa vůči Africe obecně, zjistím, jaký vliv měli klíčové československé instituce na formování zahraniční politiky a také jaký vliv měl na československou zahraniční politiku Sovětský svaz. U vlastních československo-tuniských vztahů se pak naskýtá možnost zkoumat, do jaké míry se zde zrcadlí politická atmosféra v obou zemích, vývoj vztahů Tuniska s kapitalistickými zeměmi, či politické změny v Československu po roce 1968.

2.1 Československá politika vůči Africe Československo mohlo při svém pronikání do Afriky využívat kontakty vytvořené již v meziválečném období, což značně zvyšovalo jeho důležitost i z pohledu Moskvy. Co se týče francouzských kolonií, mělo předválečné Československo nejužší styky s Marokem. Pokud jde o diplomatické zastoupení, mělo své konzuláty v závislých územích, např. v Tunisku v letech 1925-1928. Kontakty přerušené druhou světovou válkou byly ke konci války i bezprostředně po ní opět obnovovány. Po komunistickém převratu v Československu v roce 1948 lze jistou dobu pozorovat určitou setrvačnost v diplomatických i obchodních kontaktech. V roce 1950 však byla zrušena celá síť honorárních konzulátů v Africe. V témže roce zaznamenal také silný pokles obchod s Afrikou, což bylo způsobeno především zestátněním a monopolizováním zahraniční obchodu.21 Československo se ve svém zahraničním obchodu zcela přeorientovalo na Sovětský svaz a jeho satelity. Návratu do francouzské Afriky od druhé poloviny 50. let pomohli také čeští experti, kteří již měli zkušenosti s tímto teritoriem z předešlého období.

2.2 Instituce československé zahraniční politiky Instituce, které měly po roce 1948 nejvýraznější vliv na tvorbu československé zahraniční politiky, lze rozdělit na státní aparát, státní orgány, formálně nevládní organizace a kryptokomunistické nevládní organizace sídlící v Čechách. 21

Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, str. 19

21

Pokud jde o státní aparát, největší vliv na zahraniční politiku zde měl první tajemník ÚV KSČ, předsednictvo (politbyro), sekretariát a mezinárodní oddělení ÚVKSČ. První tajemník měl nebližší kontakt s Moskvou a disponoval informacemi, které byly svým významem jedinečné. V případě politbyra, které se scházelo většinou jednou týdně, tvořily více než čtvrtinu projednávané agendy mezinárodní otázky. Podle záznamů však není zcela jasné, jakým způsobem se o jednotlivých bodech hlasovalo, zda byly schvalovány většinově nebo jednohlasně. Jelikož však politbyro nebylo tvořeno odborníky a jeho funkčnost kritizoval také např. i Antonín Novotný, je pravděpodobné, že při rozhodování sehrávaly značnou roli dokumenty zpracované odborníky z jednotlivých resortů. Sekretariát byl složen z tajemníků KSČ a dalších vysokých stranických funkcionářů a zabýval se především personálními otázkami,

jako např.

jmenováním do

diplomatických funkcí, schvaloval také výjezdy do ciziny novinářům a vědeckým nebo kulturním pracovníkům. Mezinárodní oddělení ÚV KSČ se pak zabývalo především

kádrovou

politikou

na

ministerstvu

zahraničních

věcí,

styky

s komunistickými stranami, monitorováním československé politické emigrace, mezinárodními organizacemi sídlícími v Československu nebo otázkami pasů a víz. Ve vztahu k Africe se mezinárodní oddělení zabývalo především styky s africkými komunistickými stranami a později s některými národněosvobozeneckými skupinami.

2.3 Státní orgány Významným činitelem, který měl vliv na zahraniční politiku Československa všeobecně i v afrických státech, byla československá rozvědka vybudovaná podle sovětského vzoru, která měla v podstatě za oficiální funkci odhalovat a narušovat plány imperialistických mocností na rozšiřování nebo udržení vlivu v málo rozvinutých zemích a podporovat národněosvobozenecká hnutí22, jak bylo také stanoveno rozkazem č. 4/1963 ministra vnitra Lubomíra Štrougala. Právě v Africe, kde se rok 1960 stal rokem rozsáhlé dekolonizace, vyvíjela československá rozvědka nejrozsáhlejší činnost ze všech oblastí rozvojových zemí.

22

První správa. Československá rozvědka v dokumentech 1945-1990. Odbor spisové a archivní služby Úřadu pro zahraniční styky a informace, 2000, č. 2

22

Ministerstvo zahraničí bylo až do poloviny padesátých let řízeno systémem značně rigidního stalinismu. Významným milníkem byla až Zpráva o současném stavu mezinárodní situace, činnosti, úkolech a hlavním zaměření československé zahraniční politiky a o opatřeních ke zlepšení práce aparátu zahraniční služby, vydaná roku 1956, která vedla k výměně některých diplomatických pracovníků a kladla také zvýšený důraz na nutnost rozvíjet vztahy s oblastí Blízkého a Středního Východu, právě z důvodu rozpadu koloniálního systému. Do roku 1959 patřila problematika Afriky na ministerstvu zahraničí pod afro-asijský odbor, poté vznikl samostatný africký teritoriální odbor, přičemž oblast severoafrických zemí a Blízkého východu zůstala samostatná. V této době mělo Československo již v Tunisku, stejně jako v dalších afrických zemích, svůj zastupitelský úřad. Síť československých zastupitelských úřadů v Africe byla v té době rozsáhlá a v roce 1961 dokonce o jeden zastupitelský úřad předčila SSSR. Později byla, z důvodů úspor, síť zastupitelských úřadů omezena na spádové ambasády. Veškerý zahraniční obchod Československa byl až do roku 1989 zestátněn. Ministerstvo zahraničního obchodu mělo ve své kompetenci uzavírání mezistátních obchodních smluv, řízení podniků zahraničního obchodu i síť obchodních zastoupení v zahraničí. Značnou roli při ministerstvu hrála Hlavní technická správa, která byla monopolním

vývozcem

československých

zbraní.

Nejdůležitějším

podnikem

zahraničního obchodu ve vztahu k Africe se stala Polytechna, která vyvážela do zemí třetího světa československé experty různých oborů, od konce 50. let v poměrně velkém množství. Tento jev dokonce začal znepokojovat Francii i další západní země, které v těchto odbornících viděly komunistické agitátory a špióny. Hlavní skupinou odborníků v rámci Polytechny byli lékaři, zdravotní personál, učitelé, popř. geologové apod. Jistá skupina byla ovšem také vysílána rozvědkou. Hlavní motivací pro experty byla však především finanční stránka věci a možnost vycestovat do zahraničí, což bylo jinak značně obtížné. Pokud jde o další styky se zeměmi francouzské Afriky, je možné za indikátor vzájemných vztahů s Československem považovat také pravidelné letecké linky z Prahy do dané destinace. Pravidelná linka Praha - Tunis byla vybudována roku 1966.

23

2.4 Vědecký výzkum Afriky Počátky vědeckého zkoumání Afriky se v Československu datují do roku 1929, kdy byl v Praze založen Orientální institut, který později spadal pod Československou akademii věd a v 50. a 60. letech zajišťoval velkou část afrikanistických výzkumů. V 60. letech byl také na Karlově univerzitě v Praze nově založen obor afrikanistiky. Další úlohu hrály také výzkumné ústavy jednotlivých resortů, např. Výzkumný ústav pro zahraniční obchod nebo Výzkumný ústav ministerstva financí a Ústav pro mezinárodní politiku a ekonomii.

2.5 Nevládní organizace Veškeré nevládní instituce socialistického Československa byly intenzivně ovládány Komunistickou stranou a byly členy totalitní Národní fronty. Zahraniční politiku ovlivňovaly především propagandou, a to zaměřenou jak na své členy, tak i do zahraničí, udržovaly např. styky s podobně zaměřenými organizacemi v zahraničí, např. předseda Ústřední rady družstev Josef Nepomucký uskutečnil v roce 1961 cestu po Africe za účelem propagace družstevního zemědělství, navštívil Tunisko a také Maroko, Mali, Guineu a Ghanu.23 Významná byla činnost tzv. kryptokomunistických mezinárodních organizací se sídlem v Praze, především Mezinárodního svazu studentstva a Světové odborové federace. Jejich propaganda byla nastavena silně protikolonialisticky s cílem podpory afrických nacionalistických hnutí.

2.6 Československá propaganda Československá propaganda prezentovaná dovnitř státu měla několik pravidel. Např. koloniální období bylo označováno za jednoznačně a celkově špatné, impulzem dekolonizace byla bolševická revoluce a vítězství SSSR v druhé světové válce. Byla přeceňována role komunistických stran a dělnické třídy při dekolonizaci, národněosvobozenecká hnutí byla líčena veskrze pozitivně. Zahraniční propaganda měla za úkol nasměrovat do afrických zemí poselství o atraktivitě komunistického režimu a idealizovat životní podmínky v Československu. Prostředkem této propagandy se staly především Československý rozhlas (prostřednictvím např. vysílání v arabštině, popř. francouzsky nebo anglicky) a periodický i neperiodický 23

Zídek, P., Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, str. 46

24

tisk. Dalším způsobem propagandy byly kampaně, např. kampaň proti francouzským jaderným pokusům na Sahaře.

2.7 SSSR a Afrika Při zkoumání vztahu socialistického Československa k Tunisku, je důležité zabývat se i politikou Sovětského svazu k této oblasti Afriky, která zásadním způsobem ovlivňovala a určovala i zahraniční politiku všech satelitních zemí včetně Československa. Do padesátých let projevoval Sovětský svaz o Afriku jen slabý zájem, v roce 1947 pouze sovětský ideolog A. A. Ždanov poukazuje na ustavujícím zasedání Informačního byra komunistických a dělnických stran ve Varšavě ve svém projevu na zostřování

krize

koloniální

soustavy

a

mezi

státy,

které

sympatizují

s „protiimperialistickým táborem“ zařazuje Egypt. Roku 1955 pak SSSR využívá především ambicí Egypta, který se stává prvním strategickým partnerem Moskvy na africkém kontinentě. Pod Chruščovovým vedením pak Sovětský svaz sleduje strategii posilování svých pozic ve „třetím světě“, ale jelikož v polovině 50. let v Africe ještě dekolonizace nebyla dokončena, nebyl tento kontinent stále prioritou. Při postupném rozpadu evropské sféry koloniálního vlivu začíná být SSSR v Africe stále více aktivní, roku 1956 uznává nezávislost Tuniska, Maroka a Súdánu, v roce 1957 také nezávislost Ghany. Roku 1957 se v Moskvě uskutečnila první afrikanistická konference a v roce 1959 je zřízen Ústav Afriky a založena Asociace přátelství s africkým lidem. Postupně se zvyšuje ekonomická angažovanost SSSR v Africe, a to značně výraznějším tempem, než u zemí západního bloku. SSSR dodává do afrických zemí především zbraně, na čemž se výrazně podílelo i Československo. Zbraně jsou poskytovány nejen oficiálním vládám, ale také mnohým národněosvobozeneckým hnutím a opozičním skupinám v prozápadně orientovaných zemích. Ideologicky SSSR vysvětloval svoji angažovanost snahou podpořit koncept tzv. „národně-demokratického státu“, který bojuje za svou politickou i ekonomickou nezávislost, proti imperialismu a kolonialismu a tedy i proti pronikání západního kapitálu. V 60. letech pak převládl koncept revoluční demokracie, kdy revoluční demokraté přebírají roli proletariátu, snaží se nastolit cestu nekapitalistického vývoje vedoucí k socialismu sovětského typu. Úspěchy však nebyly jednoznačné, některé prosovětské režimy byly svrženy; např. Alžírsko (1965), Ghana (1966), Mali (1969) a 25

po smrti prezidenta Násira také nejvýznamnější sovětský spojenec Egypt změnil politiku. Brežňev pak při své nové strategii navázal diplomatické styky i s většinou prozápadně orientovaných afrických zemí a spíše zdůrazňoval hospodářkou dimenzi vzájemné spolupráce.

2.8 Konzultace zahraniční politiky vůči Africe Jelikož postavení Československa v afrických zemích bylo v druhé polovině 50. let velmi dobré, snažil se tuto výhodu Sovětský svaz různými způsoby využívat a Československo postupně umožňovalo SSSR do těchto států intenzivněji pronikat. Konzultace vzájemného postupu v afrických zemích byla také jedna ze zásadních náplní činnosti československé ambasády v Moskvě. Postupně vedla tato strategie k logické

ztrátě

československého

privilegovaného

postavení

v Africe.

Československo také přišlo počátkem 60. let s koncepcí konzultace některých otázek týkajících se Afriky i s dalšími zeměmi východního bloku, tomu však Sovětský svaz nebyl příliš nakloněn a upřednostňoval bilaterální konzultace. Československo přesto uspořádalo roku 1964 v Praze konzultační konferenci o Africe, ta měla ovšem jen informativní charakter. Československo poté ještě konzultovalo tuto problematiku s Maďarskem a Jugoslávií. Sovětský svaz rozděloval země v Africe do několika kategorií podle svých prioritních zájmů – od zemí tzv. přednostního zájmu, kde byla v podstatě volná cesta k budování socialismu až po země tzv. závislé na kapitalismu, které o spolupráci s východním blokem nejevily zájem. Tento koncept preferencí československá zahraniční politika kopírovala. Tunisko, společně s Marokem nebo Mali spadaly do třídy zemí, lavírujících mezi oběma bloky, oficiálně hodnocené jako země oboustranně výhodné hospodářské spolupráce24, v 60. letech ovšem považované spíše za prozápadní. Obchodní styky Československa s těmito zeměmi byly v 60. letech na bázi clearingu, případy obchodu za volně směnitelné měny byly spíše výjimečné.

2.9 Vývoj vzájemných vztahů Československa s Tuniskem Výše zmíněná nacionalistická tuniská strana NeoDestour byla v období boje za tuniskou nezávislost výrazně prozápadní, což vyplývalo např. z toho, že se Habib 24

Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, str.56

26

Bourguiba při svém nátlaku na Francii snažil opírat především o USA. Z tohoto důvodu nebyla v Československu původně přílišná podpora takového režimu, který se od komunismu veřejně distancoval. V té době vznikaly v reakci na osvobozenecký boj v Tunisku také zcela zkreslené mýty, šířené diplomaty, např. že „páteří boje za svobodu severoafrického lidu jsou tamní komunistické strany.“25 Chladný přístup k Tunisku projevilo Československo poté, co jej vysoký představitel strany NeoDestour Salah ben Youssef v roce 1952 dopisem požádal o podporu tuniské otázky v OSN – tehdejší představitelé československého ministerstva zahraniční na tento dopis ani neodpověděli. Přesto však posléze sovětský blok, včetně Československa, podpořil projednávání tuniské otázky na 7. Valném shromáždění OSN, kde byla nakonec přijata rezoluce vyzývající Francii k „ podpoře účinného rozvoje svobodných institucí tuniského lidu v souladu s cíli a principy Charty OSN“.26 Následný postup francouzské politiky vůči Tunisku se projevoval v ústupcích – v roce 1954 se Tunisko navrátilo k politice vnitřní autonomie, která se již v roce 1956 změnila v nezávislost země. Tunisko bylo prohlášeno nezávislým 20. března 1956. Z Československa přišlo uznání tuniské nezávislosti jako společný krok také s uznáním nezávislosti marocké, 20. června 1956. V zápětí československá strana nabídla také Bourguibovi navázání diplomatických styků, načež Tunisko reagovalo výrokem, že tuto možnost „bude zkoumat“.27 Další jednání o této otázce probíhalo prostřednictvím zastupitelských úřadů v Paříži a Káhiře, tuniský velvyslanec v Paříži nejdříve připustil možnost vybudovat v Tunisu československé zastoupení nejprve bez reciprocity, toto však nebylo ihned uskutečněno, jelikož tuniská strana z důvodu vlastní prestiže jednostranné zastoupení odmítla a pro oboustranné zastoupení se Tunisku údajně nedostávalo dostatek vhodných kádrů.28 Jednání dále pokračovala v následujícím roce při první oficiální československé návštěvě země se zástupci československého Národního shromáždění i radou ambasády v Paříži Miroslavem Šustalem. 25

AMZV, ZÚ Paříž, Politické zprávy, 1952, Zpráva č. 101, č.j. 102.610

26

KASSAB, A.: Histoire de la Tunisie, l´epoque contemporaine. Societé Tunisienne de Diffusion, Tunis 1976, s. 481-482 27

Dokumenty k československé zahraniční politice 1956, Ministerstvo zahraničních věcí, Praha 1956, s. 332 28

AMZV, TO-O Tunisko 1945-1959, k.1, ob.2, č. 08340/56

27

Hlavní problém spočíval v neustálém intenzivním vlivu a přítomnosti Francie a celkové snaze Tuniska udržet si svou prioritní orientaci na kapitalistické země. Prezident Bourgiba spíše československou aktivitu využíval pro dosažení svých cílů vůči Západu, např. tím, že v roce 1958 veřejně hrozil nákupem československých a jugoslávských zbraní v případě, že mu tento obchod západní země odepřou. Tento postup zřejmě přinesl kýžený výsledek, neboť v lednu 1959 Spojené státy opravdu dodaly do Tuniska 400 tun lehkých zbraní. Nakonec byla dohoda o navázání diplomatických styků a vzájemném zřízení zastupitelských úřadů uzavřena po návštěvě československého zástupce ministerstva zahraničí v červnu 1959. Společné prohlášení bylo publikováno 30. 7. 1959. Prvním československým velvyslancem v Tunisku se stal Emanuel Brázda, který se svého úřadu ujal v prosinci 1959. V této době také politbyro ÚVKSČ přichází s první ucelenou koncepcí vztahů k Africe s mnohem reálnějším obrazem vlivu tuniských komunistů, kteří jsou hodnoceni jako stále slabá strana a odborů, které jsou podle zprávy prozápadně zaměřeny.29 Jako cíl rozvoje vzájemných styků s Tuniskem jsou zde především zdůrazněny obchodní vztahy s jejich tradicí z předválečné doby. Jistý odklon Tuniska od západního bloku vyvolala krize mezi Tuniskem a Francií způsobená spory o francouzskou leteckou a námořní základnu v Bizertě. Rozpory zemí dospěly až k silovému řešení, když se Tunisané pokusili základnu dobýt násilím, následně byly přerušeny vzájemné diplomatické styky mezi oběma zeměmi a spor se v konečné fázi řešil na půdě OSN. Přes veškerý tlak však Francie na základně setrvala až do roku 1963. Tunisko se v tomto období sblížilo se Sjednocenou arabskou republikou, účastnilo se v roce 1961 konference nezúčastněných zemí v Bělehradě, kde Habib Bourguiba podpořil přijetí Čínské lidové republiky do OSN a v létě téhož roku byla také vyslána mise dobré vůle pod vedením tuniského ministra zahraničí do Sovětského svazu, Československa a Polska.30 Ve sporu o základnu v Bizertě byl československý postoj jednoznačně protuniský, odsuzující Francouze za jejich agresivní politiku i vraždění tuniského obyvatelstva.

29 30

, Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, str.99

28

Z hlediska vzájemných československo-tuniských vztahů je období krize v Bizertě hodnoceno jako zlomové, jelikož intenzita vzájemné spolupráce v oblasti kulturní, hospodářské i vědecké se po roce 1961 výrazně prohloubila i přes jasný nesoulad ideologií obou režimů. (V Tunisku byla např. Komunistická strana zakázána od roku 1963 zakázána). Značnou roli přitom zřejmě hráli čeští experti ve zdravotnictví, geologii nebo odborném školství, kteří často nahradili ve svých pozicích francouzské odborníky. Počet československých expertů v Tunisku se zvýšil z 21 v roce 1961 na 185 na jaře roku 1965, zvyšoval se zároveň i počet Tunisanů, školících se v Československu. Výrazný byl dále i rozvoj obchodních styků. Vývoz do Tuniska v roce 1958 dosáhl 4,7 mil. Kč, dovoz – 3,7 mil. Kč. V roce 1964 činil již vývoz 20,6 mil. Kč a dovoz 15,5 mil. Kčs31. Hlavními komoditami československého vývozu bylo především spotřební zboží, jako keramické výrobky nebo sklo, z Tuniska se dovážely nerostné suroviny, např. železná ruda, fosfáty a také olivový olej. Vzájemnou spolupráci značně ulehčovaly pozitivní vztahy československých a tuniských politických představitelů, poměrně časté byly i oboustranné diplomatické návštěvy zemí, následované podepisováním vzájemných smluv. Československé kontakty s tuniskou politickou scénou byly ovšem především kontakty československých reformistů, což bylo znát po sovětské invazi do Československa v roce 1968, kdy se tuniská strana postavila proti normalizaci v ČSSR. V důsledku toho bylo tuniské velvyslanectví v Praze zrušeno a v Praze byl akreditován tuniský velvyslanec v Berlíně. Normalizaci se počátkem 70. let věnoval také tuniský tisk, v němž byl např. zveřejněn dopis Alexandra Dubčeka Federálnímu shromáždění nebo rozhovor s bývalým generálním tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva Jiřím Pelikánem. Tato krize vzájemných vztahů se projevila také emigrací československých expertů v Tunisku, především lékařů. Mezi lety 1968 – 1971 emigrovalo v Tunisku 62 československých expertů, z toho 57 lékařů32. Jejich nahrazení bylo obtížné z důvodu nedostatku politicky prověřených odborníků. Tento problém se nakonec začal týkat také diplomatických pracovníků a vzájemné 31

Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, str. 100 32

Zídek, P., Sieber K.: Československo a Blízký východ v letech 1948-1989, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2009, s. 294

29

československo-tuniské vztahy začaly postupně stagnovat. Přesto přetrvával zájem udržet vztahy na solidní úrovni s ohledem na budoucnost i možnou změnu v tuniské politice. Jisté narovnání vztahů přišlo ve druhé polovině 70. let v podstatě z tuniské iniciativy, když se Tunis snažil zlepšit své vztahy zároveň k Sovětskému svazu i jeho satelitům. Již roku 1974 přešel vzájemný československo-tuniský obchod z formy clearingu na volnou měnu. Následoval přitom nárůst vzájemného obchodu, který roku 1970 činil 78 milionů Kčs a roku 1975 již 405 milionů Kčs33. V roce 1976 byl v Praze opětovně otevřen tuniský zastupitelský úřad. Počet československých expertů se od poloviny 70. let stabilizoval na zhruba 60 pracovnících, podle zprávy velvyslanectví v Tunisku z roku 1976 byly v té době také ukončeny styky s ilegální Komunistickou stranou Tuniska. Ty byly ovšem obnoveny již roku 1981 po opětovné legalizaci strany. Zlepšení vzájemných vztahů potvrdila v roce 1977 i návštěva tuniského ministra zahraničí Habíba Šatího v Praze, který byl přijat prezidentem, předsedou vlády, ministrem zahraničí a ministrem zahraničního obchodu. Tato návštěva byla opětována z československé strany roku 1979 tehdejším ministrem zahraničí Bohuslavem Chňoupkem. Při návštěvě byla podepsána dohoda o právní pomoci a konzulárních stycích.34 Naprostou většinu tuniského dovozu do Československa tvořily v té době fosfáty, zatímco Československo vyváželo především sušené mléko. Problematický byl fakt, že celková obchodní bilance Československa se permanentně ocitala v záporných číslech a navíc se nedařilo na tuniském trhu uplatnit (až na několik autobusů) strojírenské výrobky. Přesto, že roku 1976 poskytnulo Československo Tunisku úvěr na dodávky investičních celků a strojírenského zboží ve výši 30-100 mil. USD a lhůta na jeho čerpání byla navíc rozšířena až do konce roku 1983, čerpání z něj zůstalo jen značně omezené. Hlavní příčiny tohoto nezdaru jsou uváděny ve zprávě z roku 1980. Podle ní měly československé podniky příliš dlouhé lhůty v podávání nabídek, nedostatky v plánování, nebyly připravené dodávat investiční celky na klíč, trpěly přitom chronickým nedostatkem náhradních dílů a opravárenských služeb. Celková 33

Zídek, P., Sieber K.: Československo a Blízký východ v letech 1948-1989, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2009, s. 294 34

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/smlouvy/index.html, (staženo 10. 4. 2010)

30

kooperace v rámci RVHP byla hodnocena jako neefektivní, tendrové podmínky zase byly příliš náročné.35 Tento problém se nepodařilo vyřešit ani v průběhu 80. let; v roce 1983 byly např. hlavními československými komoditami putujícími do Tuniska mléko, máslo, důlní výztuže a dopravníkové pásy.36 Roku 1982 navštívil Tunisko předseda vlády Lubomír Štrougal. Tato návštěva byla opětována tuniským ministerským předsedou Mohamedem Mzalím v září roku 1985. Mzalí v Československu obdržel řád Bílého lva I. třídy. V době návštěvy tuniského premiéra byla zhodnocena vzájemná hospodářská spolupráce jako stagnující, žádné konkrétní řešení ovšem nebylo předloženo. Byl však podepsán Protokol o dodávkách kulturního zařízení, přičemž Československo poskytlo Tunisku úvěr ve výši 5,5mil. USD, jehož záměrem bylo také vybudování muzea zahrnujícího i české Art centrum. V květnu 1988 pak navštívila Tunisko delegace Federálního shromáždění vedená Aloisem Indrou, závěrečná zpráva delegace však jen opakuje tradiční slova o vzájemně přátelských vztazích.

35

AMZV, 8. TO, 013.571/80-8

36

Zídek, P., Sieber K.: Československo a Blízký východ v letech 1948-1989, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2009, s. 295

31

3 Vztahy Tuniska s Českou republikou Vztahy Tuniska s Českou republikou jsem rozdělil na politické, ekonomické, kulturní a závěrem uvádím hlavní smluvní základnu, na jejímž základě jsou tyto vztahy uskutečňovány. Jelikož rozvíjení politických vztahů Tuniska k České republice je primární agendou tuniského velvyslanectví, považuji za důležité prozkoumat detailněji aktivity této instituce i aktuální postoje Tuniska vůči ČR vyjádřené prostřednictvím tuniského velvyslance. V ekonomické části se kromě detailní analýzy vzájemného obchodu mezi oběma zeměmi budu zabývat také turistikou, která hraje pro tuniskou ekonomiku významnou roli. Aktivitu v rozvíjení vzájemných kulturních vztahů budu prezentovat na konkrétních příkladech realizovaných kulturních akcí.

3.1 Politické vztahy 3.1.1 Činnost tuniského velvyslanectví v ČR Agenda tuniského velvyslance v České republice, kterým je v současné době pan Kamel Haj Sassi, vesměs spočívá v navazování kontaktů na nejvyšší úrovni a propojování českých a tuniských zájmů. Dále je pak důležité revidovat a aktualizovat původní československo-tuniské a česko-tuniské smlouvy v souladu se současnými potřebami obou zemí. Za významnou událost nedávné doby považuje Haj Sassi především podepsání Dohody o hospodářské spolupráci mezi vládou České republiky a vládou Tuniské republiky podepsané po návštěvě české delegace vedené prezidentem Václavem Klausem v Tunisku v dubnu 2009. Kamel Haj Sassi se v průběhu své mise v České republice od počátku roku 2009 snažil o propojení kontaktů české a tuniské hospodářské komory, kontaktem přes prezidenta České hospodářské komory Petra Kužele. Návrh na aktualizaci společných dohod byl předložen např. ministerstvu zdravotnictví, z tuniské strany je zde především zájem o spolupráci v oblasti lázeňství a farmaceutického průmyslu. Inovovaná dohoda by mohla Tunisanům ulehčit např. přístup k lázeňským technologiím používaným v České republice a dále sdílet české zkušenosti v oblasti lázeňství. Ministerstvo zdravotnictví ČR ovšem v současné době neprojevuje o sjednání dohody přílišný zájem s odůvodněním, že většina subjektů z oblasti lázeňství v České republice spadá do soukromého sektoru, a proto většina ustanovení návrhu dohody je mimo rámec jeho působnosti.

Zprostředkování kontaktů na nestátní subjekty jako je Svaz 32

lázeňských měst či Svaz léčebných lázní nebo výměna informací může podle Ministerstva zdravotnictví ČR probíhat bez uzavření mezinárodní smlouvy. Spolupráce s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR spočívá např. v podpoře projektu partnerských měst (např. Plzeň je partnerským městem tuniského Sfaxu), některé partnerské svazky byly také vytvořeny již před 20 lety a je třeba je obnovovat. Kromě toho byl ministr pro místní rozvoj, stejně jako ministr kultury osobně pozván do Tuniska. Tuniská strana podporuje i cestovní ruch, byl navázán kontakt s českou agenturou pro podporu cestovního ruchu Czechtourism. Další návrhy dohod byly tuniskou stranou podány v oblasti financí37 (podpora a ochrana investic), průmyslu či práce a sociálních věcí. V Praze se uskutečnila jednání expertních skupin o uzavření Smlouvy o sociálním zabezpečení. Tato jednání ovšem stále nebyla ukončena. Jejich komplikovanost vyplývá z faktu, že pro Českou republiku jde o vůbec první smlouvu tohoto typu s arabskou zemí a stejně tak i pro Tunisko se zemí střední a východní Evropy. Na druhé straně se také tuniský velvyslanec snaží různým způsobem informovat českou stranu o investičních příležitostech v Tunisku, české firmy bývají zvány na veletrhy či obchodní fóra. V roce 2007 byli tuniští podnikatelé pozváni do České republiky. Všeobecně lze říci, že bývá značně využíváno vzájemných návštěv politických představitelů obou zemí pro další prohlubování spolupráce. Velvyslanec Haj Sassi tvrdí, že v momentální situaci je znatelná politická vůle prezidentů obou zemí o prohlubování vzájemné spolupráce mezi státy. Velvyslanec oceňuje, že spolupráci s českou stranou nezasáhly ani časté výměny na postech českých ministrů v průběhu roku 2009, česká strana byla podle jeho názoru schopna zachovat kontinuitu ve své agendě. Další posun vzájemných vztahů a podepsání dohod předložených tuniskou stranou se ovšem očekává až po českých volbách do poslanecké sněmovny v květnu 2010. 38

37

V březnu 2009 proběhla v Tunisu renegociace Dohody mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic z roku 1997. Cílem 1. kola jednání bylo dosáhnout harmonizace této dohody s komunitárním právem. V březnu 2010 obdrželo české Ministerstvo financí stanovisko tuniské strany k předloženým návrhům.

33

3.2 Ekonomické vztahy Tuniska s Českou republikou V této části je třeba zmínit, že ani po roce 1989 nejsou ekonomické a obchodní styky ČSFR a České republiky s Tuniskem na vysoké úrovni a jistý potenciál zůstává vesměs nevyužit.39 Podle bývalého českého velvyslance v Tunisku Ing. Jaromíra Přívratského je jedním z hlavních problémů fakt, že české podnikatelské delegace jezdí do Tuniska nedostatečně připravené a nemají kvalitně prostudovaný místní trh a jeho příležitosti. Problematická je údajně také jazyková bariéra, jelikož hlavní dokumenty bývají vyžadovány často jen ve francouzštině. Mezi evropskými zeměmi si tradičně největší vliv v Tunisku uchovává Francie. To lze pozorovat např. v dovozu automobilů – Tunisko má na dovoz automobilů kvótu ve výši 35 000 vozů, přitom polovinu z toho je vyplněno dovozem francouzských značek a ¼ dováží Volkswagen. VW, jako vlastník Škody, ovšem nemá velký zájem na podpoře dovozu českých vozů na tuniský trh a tak zůstává u dovozu vlastních aut, většinou typu VW Golf nebo Passat. V tomto ohledu je situace ještě horší než před rokem 1989, kdy se přece jen malé množství českých škodovek na tuniském trhu uplatnilo. Česká republika v podstatě opět nemá nosný výrobek pro export na tuniský trh, původně české zboží se do Tuniska často také dostává formou reexportu, nejvíce přes Německo a Rakousko.

3.2.1 Vzájemná obchodní výměna Bezprostředně po roce 1990 obchodní výměna mezi oběma zeměmi krátce poklesla, především následkem výpadku dodávek fosfátů do ČR; ty přestaly být dodávány z důvodu vysokého obsahu těžkých kovů. K opětovnému zvýšení pak došlo roku 1994 a celkově pozitivní byl poté především rok 1995. Český vývoz tehdy dosáhl 42,640 mil. USD a česká obchodní bilance vykázala přebytek 41,6 mil. USD40) Tento pozitivní trend pokračoval také roku 1996 (export ČR 37,442 mil. USD, přebytek bilance 33,1 mil. USD), což bylo přisuzováno především kontraktu na dovoz letounů a nákladních vozidel Tatra pro tuniskou armádu. Po roce 1996 pak 39

Srovnání s vývozem ČR do jiných zemí je možné provést na základě tabulky dlouhodobého trendu č. 2. Obchod České republiky směřuje naprosto převážně dovnitř Evropské unie. Přesto i v rámci Unie jsou země, jejichž obchodní styk s Českou republikou není tolik intenzivní. Naprosto největší je obchodní styk České republiky s Německem. Z tabulky lze také vyčíst, že celkový podíl rozvojových zemí na obchodní výměně s ČR je poměrně malý, a to i pokud jde o obchodní výměnu s rozvojovými giganty, jako je Brazílie, Turecko či Indie. V tomto kontextu jsou obchodní styky s Tuniskem malé. 40

Český statistický úřad: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/6006-06, (staženo: 16.6. 2010)

34

systematicky narůstal dovoz z Tuniska do ČR, naopak český vývoz až do roku 2001 každoročně klesal. Roku 2001 se český vývoz oproti předešlému roku opět zvýšil o 22% a česká obchodní bilance skončila pouze mírným deficitem. Roku 2002 rostl jak český vývoz, tak i dovoz a celkový obrat se zvýšil o 175 %. Roku 2003 se pak český vývoz opět zhruba dvakrát zvýšil vzhledem k roku 2002. Vzestupný trend vzájemné obchodní výměny pokračuje i v letech 2004, 2005 a 2006. V roce 2007 pak došlo k mírnému poklesu jak českého, tak i tuniského vývozu. Projevy finanční krize nebyly na vzájemném obchodu obou zemí v roce 2009 nijak výrazně znatelné, český vývoz vzrostl o 14% a dovoz z Tuniska se zvýšil o 15%. Údaje o vzájemném obchodu mezi lety 2005-2009 viz. tabulka. Tabulka 2 - Obchodní výměna mezi ČR a Tuniskem

Rok 2005 2006 2007 2008 2009

Vývoz Dovoz Obrat Bilance 30,247 34,205 64,452 -3,958 40,312 52,29 92,602 -11,978 39,515 41,836 81,351 -2,321 54,243 32,467 86,61 21,776 61,792 37,861 99,653 23,931

Zdroj: Český statistický úřad, výsledky aktualizovány k 15.3. 2010

35

3.2.2 Typologie vývozu a dovozu Hlavními vývozními komoditami České republiky do Tuniska byly v roce 2009 především: dopravní a přepravní prostředky (díly letadel), silniční vibrační válce, lešení a bednění pro stavby, elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, železo a ocel, kabely,

rozvaděče,

elektrické

kondenzátory,

kancelářské

stroje

a

zařízení

k automatickému zpracování dat, tkaniny a výrobky z nich, textilní, tiskařské a šicí stroje, vědecké přístroje a zařízení, zdravotnické výrobky, léky, pneumatiky, cigaretový papír a lepenka, výrobky ze skla, nepravé šperky, svítidla, plastické hmoty, nábytek a další.41 Necelých 66 % českého vývozu do Tuniska tvořily v roce 2009 stroje a dopravní prostředky. Tržní výrobky činily 18,5 % celkového vývozu a průmyslové a spotřební zboží 7,4 %. Pokud jde o tuniský dovoz, do ČR byly v roce 2009 nejvíce dováženy: oděvní výrobky a doplňky, obuv, výrobky z kůže, elektrická zařízení, soupravy zapalovacích kabelů, olejové filtry pro spalovací motory, přístroje a spotřebiče, strojní zařízení, ovoce (datle čerstvé a sušené, grapefruity), zelenina, induktory, spínače, výrobky k fotografickým účelům, přístroje k ochraně elektrických obvodů, měřicí a kontrolní zařízení, fosforečnany vápníku atd.

Komoditní struktura dovozu a vývozu viz. tabulka

v příloze.

41

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html, (staženo 20. 4. 2010)

36

Podle bývalého českého velvyslance v Tunisku Ing. Jaromíra Přívratského se možnosti českých firem v Tunisku nacházejí v oblasti stavebnictví, což je způsobené všeobecným boomem na tuniském stavebním trhu i trhu s nemovitostmi. Dále se nacházejí příležitosti pro český vývoz v oblasti telekomunikační techniky. Přetrvává také tuniský zájem o ocel a výrobky ze železa a oceli, dále o lisy, formy, obráběcí stroje a nástroje, chemické výrobky, strojírenská zařízení včetně náhradních dílů, přízi, textil, stavební stroje, zdravotnická zařízení a materiál, ploché sklo pro stavebnictví, progresivní stavební technologii a materiály, pneumatiky a ze zemědělského sektoru o zemědělskou techniku (zejména celá škála traktorů od velkých až po malé s rozšířeným příslušenstvím - klade se zejména požadavek na spolehlivost a dlouhou životnost v těžkých podmínkách) a o sušené mléko.42 Značný prostor na trhu se také nově otvírá výrobkům a technologiím zaměřeným ekologicky, např. ekologická likvidace odpadu a také technologií souvisejících s vodním hospodářstvím, např. úprava a zpracování pitné vody, odsolování mořské vody, budování čističek, výstavba přehrad, zavlažování apod. Českých firem, kterým se podařilo úspěšně proniknout na tuniský trh není mnoho. Patří mezi ně např. firmy: TECHNOEXPORT, a.s., Praha, AMMANN CZECH REPUBLIC, N. Město n/M, SHELL CZ, a.s., Praha, BONTAZ C.CZ, s.r.o., Velká Dobrá, FRAENKISCHE CZ, s.r.o., Jihlava, DRIESSEN INTER., s.r.o., Plzeň, STV, SPOL, s.r.o., Vsetín, AMPHENOL, o.s., Ostrov. Jednou z českých firem, které se povedlo v Tunisku prorazit je firma RAVAK, zabývající se distribucí sprchových koutů, van a umyvadel, ale také dalších koupelnových doplňků, včetně koupelnového nábytku. Strategií firmy Ravak při pronikání na tuniský trh se budu zabývat dále v textu. Firma Ravak působí v podstatě jako tuniská národní firma, má také tuniského ředitele. Jednorázovou zakázku na výstavbu apartmánů v přímořské oblasti asi 70 km od Tunisu získala roku 2008 jihlavská akciová společnost PSJ. Šlo přitom o největší stavební kontrakt v historii vzájemných česko-tuniských obchodních vztahů.

42

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html, (staženo 22. 4. 2010)

37

Mezi české firmy, které dovážejí tuniské zboží, patří např.: C&A MÓDA, v.o.s., Brno, VALEO AUTOKLIM, s.r.o., Rakovník, BATA, a.s., Zlín, BELLINDA, s.r.o., D. Řečice, PROVIT, a.s., Praha, ŠKODA AUTO, a.s., M. Boleslav, LA TORRE, s.r.o., Praha, DRE, s.r.o., M. Boleslav, ITW PRONOVIA, s.r.o., V. Bíteš, BULL, s.r.o., Praha, RIEKER BOHEMIA, s.r.o., Praha, SLAV. KRM. SMĚSI, Bučovice, PROMOD CZ, s.r.o., Praha, AGROPOL TRADING, s.r.o., Praha, TRW VOLANT, a.s., Praha.43

3.2.3 Služby - turistika Pokud jde o oblast služeb, je česká platební bilance vůči Tunisku stabilně pasivní, zde hraje hlavní roli podíl české turistiky v Tunisku (asi 80% výdajů). V Tunisku působí značné množství českých cestovních kanceláří, mezi jinými např. Čedok, Fischer, Exim Tours, Hammamet Travel Service, Blue Style. Ročně navštíví Tunisko obvykle 120-150 tisíc turistů, přičemž meziroční tendence byla zatím neustále rostoucí. Rostou také každoroční tuniské příjmy z turistiky, viz tabulka. Tabulka 3 - Příjmy z turistického sektoru v mld. TND

Rok

2005

2006 2007 2008

Příjmy 2,587 2,72

3,05

2009

3,358 3,4

Zdroj: Ministerstvo rozvoje a mezinárodní spolupráce

Tuniská vláda v šedesátých letech značně podporovala výstavbu turistických center a z tohoto důvodu (v kombinaci s relativní blízkostí a snadnou dostupností) se Tunisko stalo pro Evropany první africkou masovou destinací. Dalšího kola motivujících vládních pobídek se dočkali tuniští hoteliéři v 80. letech, kdy požadovaná míra pokrytí investice vlastním kapitálem byla jen na úrovni 10%. Tato hladina se poté v 90. letech zvýšila na 30%.44

43

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html 44

Časopis Týden: http://www.tyden.cz/rozhovory/v-obchode-neznam-bratra-ani-vlastniho_64.html, (staženo 23. 4. 2010)

38

Pro podporu turistiky slouží ve větších tuniských městech organizace ONTT (Office national du turisme Tunisan, tzn. Tuniská národní turistická organizace), která poskytuje turistům informace o zemi. Tato organizace má své pobočky v některých evropských městech a také v Praze. Podle indexu konkurenceschopnosti v oblasti turistiky zaujímá Tunisko 1. místo mezi africkými zeměmi a 2. místo v arabském světě – za Spojenými arabskými emiráty. V roce 2009 Tunisko disponovalo hotelovou kapacitou přibližně 240 tis. lůžek. Největší obsazenost zaznamenala zóna Mahdia45 (61 %), následována zónami Djerba – Zarzis.46 (Ostrov Djerba je populární turistickou destinací pro české, ale také francouzské, italské či německé turisty. Je zde mnoho turistických pláží, které jsou především na severu ostrova lemovány hotelovými komplexy tvořícími v podstatě souvislou aglomeraci.) Tuniská vláda dbá na vojenskou kontrolu tuniského území a turistických oblastí především. Zbývající složkou vzájemných služeb jsou služby v oblasti spojů, např. služby poštovní, kurýrní, telekomunikační, frančízy, služby související s obchodem nebo služby technické a kulturní.

45

46

Středně velké město v centrální části Tunisu s moderními hotelovými komplexy ALL AFRICA: http://allafrica.com/stories/201006290155.html, (staženo 24. 4. 2010)

39

3.2.4 Podmínky pro investory Pro firmy, které chtějí v Tunisku investovat, platí několik zásad. Od roku 2006 vešla v Tunisku v platnost některá zákonná opatření podporující příliv zahraničních investic, např. některé formy koncesí pro zahraniční investory, snížení daní ze zisku společností ze 35% na 30% nebo jednodušší přístup na tuniskou burzu pro nové společnosti. Tuniská vláda také bojuje proti padělkům - z tohoto důvodu byly zvýšeny pokuty za padělky v rámci zákona o ochranných známkách a rozšířeny pravomoci celní kontroly na hraničních přechodech. Jako výhoda pro zahraniční investory při vstupu na tuniský trh bývá označována např. poměrně dobrá infrastrukura, která se navíc rychle rozvíjí nebo poměrně levná pracovní síla. Výrobním exportujícím podnikům a zemědělským podnikům bývá poskytována výhoda desetiletých daňových prázdnin, popř. preferenčního cla na dovoz surovin a polotovarů. Nevýhodou může být občasná horší pracovní morálka u dělnických profesí s tím, že tuniské pracovně-právní zákony straní zaměstnancům, dále vyšší cena tuniských pozemků či jistá neprůhlednost tuniského administrativního aparátu, celního a daňového systému. Přímé zahraniční investice mezi lety 2008 a 2009 zaznamenaly nárůst o 50% a dosáhly 3,1 mld. USD. Nových firem s přímou zahraniční účastí vzniklo v Tunisku jen za rok 2008 150. Z celkového počtu 2966 firem má v tomto roce hlavní podíl na trhu Francie s počtem 1212 firem, celkově působilo v Tunisku 2577 firem (tedy převážná část) ze zemí Evropské unie. České zahraniční investice v Tunisku v roce 2008 činily 742.500 USD.47 Mezi hlavní investiční projekty, se kterými je pro rok 2010 počítáno, patří např. výstavba nové rafinérie ve Skhiře, výstavba mezinárodního letiště a rekonstrukce přístavu u města Enfidhe, rozšíření tramvajové sítě v hlavním městě, vybudování rozsáhlého komerčního, kulturního a bankovního centra na okraji Tunisu, elektrifikace některých tuniských železničních tratí, výstavba nových úseků dálnic a dalších komunikací apod.48

47

Česká národní banka: http://www.cnb.cz/cs/obecne/rozsirene-vyhledavani.jsp?cnb-searcharea=czech-version&cnb-folder=%2Fcs%2Fstatistika%2F&cnb-search-action-block=search&cnb-searchquery=Tunisko 48

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/investicni_klima.html, (staženo 3. 5. 2010)

40

Roku 2005 schválila Evropská unie projekt zóny volného trhu mezi zeměmi EU a 16 partnerskými zeměmi (do této skupiny patřilo kromě Tuniska také: Alžírsko, Bulharsko, Předjordánsko, pásmo Gazy, Egypt, Faerské ostrovy, Island, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Norsko, Rumunsko, Švýcarsko, Sýrie a Turecko). Tunisko má tedy další motivaci pro zvyšování konkurenceschopnosti svých produktů, než dojde k úplné liberalizaci vzájemného obchodu s Unií. Pro rok 2010 je v Tunisku připravována další inovace a restrukturalizace ekonomického sektoru a podpora především tuniských exportujících podniků. Za hlavního tahouna tuniského exportu je v současné chvíli považován textilní průmysl, který zaměstnává asi 250 000 Tunisanů. Je přitom zajímavé, že tuniská ekonomika je neustále řízena rozvojovými plány, konkrétně rok 2010 je čtvrtým rokem šestiletého plánu pro období 2007-2010. Dalším impulzem pro podporu ekonomiky je také čerpání finančních fondů Evropské unie.

3.2.5 Podmínky pro uplatnění českého zboží podle MZV Podle hodnocení českého ministerstva zahraničí se jako nejvhodnější postup při pronikání firem na tuniský trh se ukázalo založení smíšené česko-tuniské firmy. Při jakémkoliv jiném postupu nastávají českým firmám nemalé legislativní potíže. Státní zakázky pak bývají udělovány převážně jen firmám se stálým zastoupením v zemi, důležité je údajně také nepodceňovat propagaci, neboť státní sektor v zemi hraje neustále značnou roli. Při řešení obchodních sporů může být do jisté míry problémem ne příliš efektivní obchodní soudnictví, soudní spory jsou zdlouhavé a nepřehledné, doporučuje se proto spolupracovat s místní advokátní kanceláří. Výběrové řízení pro státní zakázky bývá publikováno v tuniském tisku a nově i na internetu. Pro účast v řízení je požadována bankovní záruka tuniské banky na základě protizáruk banky české. Na výběrové řízení je třeba reagovat poměrně rychle, lhůty pro předložení nabídky nebývají delší než jeden měsíc. Problémy, na které mohou české firmy, podle ministerstva zahraničních věcí, narazit, jsou např. propojení obchodu s politickými kruhy, doznívající ochranářská politika státu, praxe preferenčních cen praktikovaná tuniskými dovozci, nebezpečí výskytu značně rozšířených falsifikátů nebo absence česko-tuniské obchodní komory, jakožto orgánu nápomocného českým podnikatelům. Jakožto vhodný platební prostředek doporučuje české ministerstvo zahraničí především při prvním obchodu potvrzený neodvolatelný akreditiv.

41

3.3 Kulturní vztahy České republiky a Tuniska Kulturní vztahy České republiky a Tuniska jsou rozvíjeny formou různých kulturních akcí, některé z nich se konají s každoroční pravidelností, jiné jsou jednorázové. Česká republika se v Tunisku tradičně účastní „Kartážského hudebního festivalu“.

Např.

roku 2003 zde účinkoval český klavírista P. Jiříkovský, roku 2004 vystoupilo Duo D. Wiesnera a D. Proska (klavír a hoboj), roku 2007 zde byla Česká republika reprezentována komorním souborem Trio Siraels a roku 2009 zde vystoupilo české Škampovo kvarteto. Tradiční kulturní událostí je také každoroční mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice nebo divadelní festival pro dětské publikum „Neapolis“. V roce 2007 se Česká republika zúčastnila „Festivalu evropského filmu“ pořádaného delegací Evropské komise, kdy byl promítnut film Tmavomodrý svět. Velvyslanectví ČR v Tunisku dále ve spolupráci s tuniským sponzorem zorganizovalo úspěšný „Český den“ v letovisku Hammamet, v jehož rámci se uskutečnily prezentace českého skla a porcelánu, výstava českých smaltovaných obrazů a šperků, dále vystoupení mužského vokálního souboru z Prahy a módní přehlídka.49 V letních měsících roku 2008 proběhl v hlavním městě Tunisu 44. ročník intenzivního kurzu arabského jazyka na Bourghibově škole živých jazyků. Kurzů se na stipendium ALECSO zúčastnilo šest studentů, z toho pět studentů arabistiky z FF UK a jeden student nominovaný Česko-arabskou společností v Brně. Zbylých pět studentů se mohlo kurzu zúčastnit díky finanční podpoře soukromého tunisko-českého podniku.50

49

MZV: http://www.mzv.cz/public/af/23/a5/72938_14945_VztahyCRseZememiBlizkehoVychoduASeverniAfrik y.pdf, (staženo 10. 5. 2010) 50

MZV: http://www.mzv.cz/file/391676/Zprava_o_zahranicni_politice_CR_2008.pdf, (staženo 10. 5. 2010)

42

V roce 2009 se Česká republika se aktivně podílela na přípravě společné kulturní akce Evropské unie, Evropského pavilonu na Knižním veletrhu v Tunisu, který se konal koncem dubna tohoto roku. Dále ve spolupráci s novinářem a literárním kritikem H. Bourianem proběhlo nedělní posezení u české poezie a rozhovor o životě a díle J. Seiferta, V. Nezvala a V. Holana. V průběhu návštěvy prezidenta V. Klause v Tunisku proběhlo několik doprovodných akcí, např. kulturní odpoledne v hotelu Bousten v Hammametu. 51

3.4 Smluvní základna Od počátku 90. let byly mezi ČSFR a Českou republikou a Tuniskem přijaty následující dokumenty: Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a odstranění daňových úniků v oblasti daní z příjmu a z majetku z 14. 3. 1990, v platnosti od r. 1992; Obchodní dohoda z 16. 4. 1994, v platnosti od r. 1995 (včetně doložky nejvyšších výhod) a Dohoda o podpoře a ochraně investic z 6. 1. 1997, v platnosti od r. 1997.52 Při návštěvě prezidenta Václava Klause byla v dubnu 2009 uzavřena v Tunisku Dohoda o hospodářské spolupráci, která nahradila Obchodní dohodu z roku 1994. Ta oficiálně přestala platit vstupem České republiky do Evropské unie. Platební styk ve volné měně mezi oběma zeměmi je uskutečňován podle mezivládní platební dohody, která je v platnosti již od roku 1976 a z důvodu oboustranné výhodnosti nebyla nijak obměňována. Česká republika nemá u Tuniska žádné nedobytné pohledávky, úvěr z roku 1976 byl tuniskou vládou plně uhrazen roku 1995. Přesto je Tunisko podle pojišťovací společnosti EGAP zařazováno až do třetí kategorie států podle rizikovosti pojišťování úvěrů, což je až za zeměmi Zálivu a Marokem.53

51

MZV: http://www.mzv.cz/file/496636/ZZP2009_web.pdf, (staženo 10. 5. 2010)

52

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html, (staženo 12. 4. 2010) 53

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html, (staženo 20. 4. 2010)

43

Aktuálně platné smlouvy mezi oběma státy podporující vzájemný obchod na úrovni agentur jsou: Protokol o spolupráci mezi Svaz průmyslu a dopravy České republiky a tuniským svazem UTICA (Union tunisienne de l´Industrie, du Commerce et de l´ Artisanat) a Dohoda o spolupráci mezi agenturou CzechTrade a tuniskou agenturou CEPEX (Centre pour Promotion de l´Exportation), obě z roku 2001. Další dohody podporující český export pak byly podepsány v průběhu pracovní návštěvy ministra průmyslu a obchodu České republiky Milana Urbana v Tunisku, jde o smlouvy: Dohoda o spolupráci mezi Hospodářskou komorou ČR a Obchodní a průmyslovou komorou Tuniska uzavřená s prezidentem Obchodní a průmyslové komory Tuniska (Agreement on Cooperation between the Economic Chamber of the Czech Republic and the Tunis Chamber of Commerce and Industry); Dohodu o zřízení „Podnikatelské rady“ mezi Hospodářskou komorou ČR a tuniským svazem UTICA (Agreement Protocol establishing a Joint Business Council between the Tunisian Employers Association for Industry, Trade and Handcrafts and the Economic Chamber of Czech Republic). Signatářem z české strany byl tehdejší prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek.

4 České firmy v Tunisku V následující části své práce se zaměřím na konkrétní české firmy, kterým se poměrně úspěšně podařilo na tuniský trh proniknout. Budu přitom zkoumat jejich strategie pro proniknutí do Tuniska a také zkušenosti a závěry, které všechny firmy v této zemi učinily. Zkušenosti jednotlivých firem jsem zkoumal na základě rozhovorů a písemné korespondence s vedoucími pracovníky těchto firem, odpovědnými za podnikání a realizování projektů v Tunisku.

44

4.1 Ravak Firma Ravak s.r.o. se zabývá výrobou vybavení pro koupelny, vyrábí vany, sprchové kouty, umyvadla i další koupelnové doplňky, včetně nábytku do koupelen a koupelnové elektroniky. Společnost byla založena roku 1991 jako společnost s ručením omezeným, nejprve v licenci francouzského výrobce. Od roku 1994 firma rozjíždí vlastní vývoj s nově patentovanými technologiemi a roku 1997 se stává akciovou společností a dále rozšiřuje výrobu. Od roku 2000 pak Ravak spolupracuje při vytváření svých produktů s rakouskou designovou firmou Design Storz, od roku 2004 s českým designérem Kryštofem Nosálem. Zahraniční aktivity firmy začaly v období let 1996 a 1997, nejprve expanzí na Slovensko, do Německa, Ruska, Polska, poté do Maďarska, na Ukrajinu a v následujícím období i do dalších zemí, již nejen v Evropě, ale také v Asii a severní Africe. 54 Všeobecnou základní strategií Ravaku jak v Čechách, tak i v zahraničí je vyrábět koupelnové vybavení, které je sice dražší, ale vyniká svou kvalitou a designem. Podle oblastního manažera Ravaku pro Tunisko Dušana Mejzra zohledňuje firma při svém pronikání na zahraniční trhy nejprve zdejší podmínky podnikání včetně konkurence a podle toho se rozhodne pro formu své účasti na daném trhu. Existuje značný rozdíl mezi rozvinutými trhy, např. západní Evropy a méně rozvinutými, např. Pobaltí nebo východní Evropy, ale také asijskými či africkými trhy. Obecně lze říci, že pronikání na rozvinuté trhy západní Evropy je výrazně náročnější, do těchto zemí firma dodává své výrobky pomocí lokálních distributorů. U druhé skupiny zemí s méně rozvinutým trhem, kam patří také Tunisko, Ravak většinou uplatňuje strategii založení dceřiné společnosti.

54

Společnost Ravak: http://www.ravak.cz/cz/o-nas, (staženo 15. 5. 2010)

45

4.1.1 Proniknutí Ravaku do Tuniska Podle Dušana Mejzra jsou při pronikání na tuniský trh velmi zásadní kontakty s místními činiteli. Fungování celé zdejší ekonomiky je, podle něj, do jisté míry postaveno na bázi známostí. Toho bylo v případě Ravaku využito – jeden ze spolumajitelů firmy má totiž v Tunisku příbuzného, který navíc studoval v Čechách. První kontakt byl učiněn již koncem 90. let, nicméně vlastní proniknutí na tuniský trh bylo uskutečněno až roku 2006, a to v souvislosti s českou delegací vedenou tehdejším ministerským předsedou Jiřím Paroubkem, které se mezi zástupci českých firem účastnil také jeden z majitelů Ravaku. S danými kontakty (mj. např. na tuniského obchodního radu), se roku 2006 firmě podařilo v Tunisku založit dceřinou společnost Ravak Tunisia. V tomto období se v hlavním městě Tunisu začal stavět rozsáhlý obchodní komplex, zahrnující také obchody pro vybavení domů a bytů (své zboží zde prodávala např. také Maghrebská keramička). Toho Ravak využil a otevřel zde svůj showroom.55 Hlavním cílem bylo vybudovat pro firmu patřičné zázemí, navázat další kontakty, zvát obchodní partnery, popř. školit místní prodejce a obchodníky pro prodej nabízeného zboží. V podstatě šlo o to, vytvořit v Tunisku centrálu nejen pro zemi samotnou, ale pro celou oblast Maghrebu (zvláště pro Libyi a Maroko).

55

Showroom – tzn. forma výstavky výrobků, neslouží pro přímý prodej, ale především pro zaujmutí obchodníků a navázání obchodních styků

46

Dalším krokem Ravaku byla účast na výstavě Foarum s cílem zviditelnit se, poté byli vysíláni obchodní zástupci, kteří objížděli zemi a navazovali kontakty s místními dodavateli, domlouvali vystavení výrobků apod. V první polovině roku 2010 dosáhl Ravak vystavení svých výrobků asi v 60 prodejnách. Konkrétní strategie Ravaku pro Tunisko se nijak zásadně neliší od strategie pro jiné země – firma v podstatě používá stejné propagační materiály či vizuály (pro Tunisko vyvedené ve francouzštině), včetně symbolu – žabáka (přesto, že toto zvíře Tunisané neznají). Snaží se přitom především soustředit na kvalitu prodejních míst. Jelikož jde o obchodní odvětví, které není příliš zaměřené na značku, je zde hlavně snaha přesvědčit zákazníka o kvalitě výrobku. Přesto musí firma alespoň do určité míry reflektovat místní mentalitu – např. pokud jde o propagaci v reklamních materiálech, Ravak se rozhodl ve vlastním zájmu stáhnout fotky odhalených žen sedících ve vaně a nadále plánuje ukazovat jen samotný produkt – tzn. např. prázdnou vanu či sprchový kout. Tento krok je mírně problematický, neboť zákazníkovi se obtížněji popisuje např. velikost výrobků, přesto se firma raději rozhodla neprovokovat příliš rozvolněným stylem, který by některé zákazníky mohl spíše odradit. Tento postup platí také pro další země Maghrebu, které firma samotná považuje v tomto ohledu za výrazně prudérnější než Tunisko. Od roku 2006 zaznamenával Ravak v Tunisku systematický nárůst prodejů, v roce 2010 se pak dostává na hranici rentability, kdy výnosy pokryjí vložené náklady. Největší investice musela firma vložit do vzorkovny svého zboží a do vybudování a udržování centrálního skladu v hlavním městě Tunisu. V Tunisku momentálně působí čtyři obchodní zástupci Ravaku a několik servisních techniků, nutných pro zajišťování záručního i pozáručního servisu. Do budoucna si firma klade za cíl zvýšit množství prodejních míst v Tunisku ze stávajících 60 na 100, poté se chce soustředit především na zlepšování kvality svých služeb. Ravak také chce, aby se jeho značka stala do budoucna dostatečně viditelnou.

47

Hlavní konkurencí Ravaku v tomto odvětví je v Tunisku především zboží z Číny a také levné výrobky z Egypta. Relativní výhodou pro Ravak je fakt, že na čínské produkty je v Tunisku uvaleno značné clo v rozmezí 37-42%, naopak evropské dovozy jsou mírně zvýhodněné clem ve výši 15%. Vláda se takto především snaží podporovat domácí výrobu, nicméně v odvětví vybavení pro koupelny se žádná čistě tuniská firma nepohybuje. Pro zahraniční firmy se může z důvodů snižování nákladů vyplatit strategie dovážení polotovarů a pozdějšího vyhotovení výrobku na místě, tento postup však Ravak neplánuje.

4.1.2 Obchodní jednání s tuniskou stranou podle zkušeností Ravaku Dušan Mejzr při svých zkušenostech s obchodním jednáním v Tunisku zdůrazňuje např. nutnost dobré znalosti francouzštiny (i když údajně existují někteří patrioti, kteří odmítají mluvit jinak než tunisky), je také třeba počítat s určitou odlišností mentality místních lidí, kteří mají např. tradičně velmi relativní přístup k času. Problematická může být i platební morálka – Tunisané údajně často používají směnky s dlouhodobou splatností (např. 180 dní), které ovšem mohou být rizikové – občas totiž není zcela jisté, zda daná firma bude po této lhůtě ještě existovat. Tunisané také kladou velký důraz na cenu, snaží se neustále vyjednávat a cenu snižovat. Problém v jednání s tuniskými úřady může údajně nastat v jejich laxním přístupu, takže např. tazateli často nedojde písemná odpověď na jeho otázky. Na druhou stranu přístup Tunisanů je vesměs přátelský. Jelikož otázka ceny hraje v Tunisku významnou roli a výrobky Ravak jsou spíše dražší, lze cenu označit jako jistou slabinu firmy. Na druhou stranu, firmě by se mohlo podařit využít proměn v sociální struktuře společnosti následovaných přizpůsobením nákupních preferencí, kdy se Tunisané začínají pomalu obracet od levných méně kvalitních výrobků k výrobkům dražším, ale kvalitním. Tuniský trh by v tomto směru bylo možné připodobnit k trhu v České republice před 15 lety. Ravak by tím mohl uspokojit nově vznikající poptávku a zaplnit tak vzniklou tržní mezeru.

48

4.2 Geosan Další českou firmou, které se úspěšně podařilo proniknout na tuniský trh, je stavební firma Geosan. Firma se zabývá různými druhy stavebních činností – výstavbou pozemních budov, objektů a komunikací, rekultivací, odstraňování starých ekologických zátěží, speciálním zakládáním staveb, výstavbou čistíren odpadních vod a kanalizací, hydrotechnickými stavbami a také developerskými projekty.56 Firma Geosan byla založena roku 1991 a v roce 1998 se transformovala na akciovou společnost GEOSAN GROUP. Po realizaci rozsáhlých stavebních projektů v České republice a na Slovensku se firmě podařilo proniknout dále do zahraničí, nejprve do Libye projektem na

výstavbu splaškové a dešťové kanalizace v El Orouba Congree Region ve městě Benghází, 57 a poté i do Tuniska. Roku 2007 pronikla firma také do Kataru. Další zahraniční aktivity firmy se týkají Ruska a Bulharska, v obou zemích se firma chtěla účastnit developerských projektů, nicméně v souvislosti s finanční krizí byly aktivity v Rusku zatím pozastaveny a z bulharského trhu zřejmě firma odejde úplně.

4.2.1 Proniknutí firmy Geosan do Tuniska Do Tuniska se firmě podařilo proniknout v roce 2006, když získala zakázku na vybudování kulturního centra „Cité de la Culture“ v hodnotě 40 milionů euro v hlavním městě Tunisu. V březnu 2006 byla v centru hlavního města zahájena první etapa stavebních prací tohoto projektu. První etapa výstavby měla být dokončena k 30. červnu 2010, ovšem tento termín nebyl dodržen, realizace stavby je opožděna.

56

Společnost Geosan: http://www.geosan-group.cz/, (staženo 9. 6. 2010)

57

Smlouva na projekt v Libyi byla připravena již roku 1998, ale aktivovat se ji podařilo až v roce 2005, zpoždění bylo způsobeno především obchodním embargem, které mezinárodní společenství na Libyi uvalilo

49

První mezinárodní výběrové řízení na realizaci projektu "Cité de la Culture", které proběhlo už v roce 2003, se Geosan Group neúčastnil. Toto výběrové řízení bylo nakonec zrušeno a znovu obnoveno v roce 2005. Kromě cenové nabídky na rozsáhlý a poměrně technicky náročný projekt, museli uchazeči nabídnout i podmínky financování projektu. Výběrového řízení se v roce 2005 účastnily 3 místní firmy, jedna čínská a Geosan Group. Vítězství Geosanu bylo podle projektové manažerky firmy Geosan pro Tunisko Mgr. Karolíny Zemanové ovlivněno několika skutečnostmi: 1)

cenou, 2) nabídkou výhodného exportního úvěru přes Komerční banku kombinovanou s pojištěním úvěru na náklady Geosan Group, 3) velikostí firmy a množstvím realizovaných zakázek v minulosti. Výstavba kulturního centra je prezidentským projektem, jde tedy v podstatě o strategickou zakázku, která je všeobecně více hlídána. Projekt je značně rozsáhlý a v Tunisku v podstatě neexistují firmy s dostatečnými kapacitami pro jeho realizaci. Tuniské firmy také narážejí na problém v oblasti financování. V České republice jsou tyto projekty podporovány v rámci iniciativ OECD a následně prostřednictvím EGAPU58 a České exportní banky. Financování projektu probíhá podle schématu na obr. č. 1. Firma Geosan naváže kontakt s Českou exportní bankou. Česká exportní banka nabídne úvěr tuniské vládě, která z něj financuje aktivity firmy Geosan. Úvěr je přitom zajištěn pojišťovnou, což také umožňuje poskytnutí lepších úrokových sazeb. Investor-stát

ČEB

Geosan

EGAP Obrázek 1- Schéma financování projektu výstavby kulturního domu

4.2.2 Popis projektu Stavba „Cité de la Culture“ se nachází v samotném centru hlavního města Tunisu a její rozloha činí 90 000 m2 včetně příjezdových cest, parkovišť, zahrad a fontán. Celý 58

Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

50

komplex se skládá z 10 hlavních celků a zahrnuje například multimediální knihovnu, kina, tvořivé dílny, umělecké galerie atd. Význam stavby podtrhují hlavně koncertní a divadelní sály (700 a 1800 míst), jejichž vybudování patří jak po technické, tak po umělecké stránce mezi nejobtížnější části stavby. Projektu vévodí vyhlídková věž o výšce 65m zakončená prosklenou ocelovou kopulí o průměru 20m, ze které se bude nabízet výhled na celý Tunis a přilehlé jezero. Další charakteristikou Kulturního centra je poměrně vysoká náročnost na provedení dekorací interiérů a exteriérů. Navržené dekorace odrážejí místní kulturní dědictví a tradiční řemeslnou výrobu. Zajímavostí projektu je zakomponování stávajících vzrostlých palem do interiéru hlavní vstupní haly.59 Investorem celého projektu je tuniské ministerstvo kultury, dozor nad realizací projektu ze strany investora provádí Ministerstvo bydlení, územního plánování a občanské vybavenosti. Firma Geosan mj. považuje za čest, že obrázek tuniského kulturního centra byl v Tunisku použit na nové padesátidinárové bankovce.

59

Viz. Obrázek 2-4 v příloze

51

4.2.3 Realizace projektu z pohledu firmy Geosan Samotná realizace projektu je podle Karolíny Zemanové poměrně náročná, a to z více důvodů. Kvůli nastavení úvěrové smlouvy mezi Komerční bankou a tuniským Ministerstvem financí údajně nemohl Geosan čerpat zálohu, ačkoliv to smlouva s investorem umožňovala. Firma Geosan také tvrdí, že jelikož termín realizace projektu začal běžet již týden po podpisu smlouvy, firmě nebyl poskytnut žádný prostor pro řádnou mobilizaci. Zadávací dokumentace byla údajně velmi nepřesná, často docházelo k nesouladu mezi plány architektury a železobetonu, kolizím mezi profesemi (tzn. kolizím mezi technologickým vybavením, popř. přidruženou stavební výrobou a plány architektury), takže vyhotovení prováděcí dokumentace bylo časově velmi náročné. Důsledkem absence požadovaných norem v zadávací dokumentaci došlo, podle Geosanu, k obrovskému navýšení množství železa, které investor uznal až po třech letech usilovných reklamací. Jako další komplikaci vidí firma poměrně nepružné schvalování plánů, technických konceptů, materiálů a vybavení ze strany investora. Od roku 2005, kdy se nabídka připravovala, také údajně došlo k obrovskému nárůstu cen, průměrně o 30%, ale u některých položek se jednalo o navýšení o víc než 250%. Toto bylo upraveno až v roce 2009 prezidentským dekretem, který umožnil revizi cen i u smluv, jejichž ceny byly pevně stanovené, jako je i v případě Geosanu. Firma Geosan také v Tunisku spolupracuje na zakázce kulturního centra s výše probíranou firmou Ravak – ten Geosanu dodává žulu a voštinu. Následnou instalaci má pak v režii česká firma Keramika Knap a Frontech.

4.2.4 Subdodavatelé Podmínkami OECD a EGAPU je 51% dovoz z domácí země (v tomto případě Evropské unie), na druhé straně smlouva firmě stanoví podmínku v nejvyšší možné míře využívat tuniských subdodavatelů. Jde tedy o určitý rozpor, jelikož však množství tuniských subdodavatelů není zcela upřesněno, jsou zde možnosti, jak vyhovět oběma stranám. Pokud jde o samotné řízení stavby, management firmy Geosan pro tuniský projekt je český nebo evropský. Když projekt začínal, pracoval v Tunisku tým o 10 členech, v dnešní době je členů již 28. Z České republiky přicházejí také pracovníci např. na technické instalace.

52

Do Tuniska se z evropských zemí také dováží různé technologie související s realizací projektu, např. klimatizační technologie, silnoproud, slaboproud, jevištní a divadelní technologie, popř. také stavební obklady pro stavbu věže apod. Z České republiky se dováží např. křesla do kinosálů. Podle ředitele zahraničních projektů firmy Geosan Ing. Jana Paška se z České republiky dováží poměrně málo materiálů; to je dáno nejen jejich horší konkurenceschopností na trhu, ale např. i méně výhodným geografickým umístěním ČR a s tím související problematickou dopravou. V tomto mají výhodu evropské státy hraničící se Středozemním mořem. Další faktor, proč firma Geosan příliš nevyužívá českých dodavatelů, spočívá v plnění vůle tuniského investora. Ten schvaluje všechny subdodavatele, firmy sám kontroluje (např. také vysíláním delegací do daných zemí a podniků) a často preferuje francouzské podniky. Investor se v tomto směru údajně většinou snaží prosadit svou vůli a vyjednávání s ním je často značně obtížné. Ing. Pašek to uvádí na příkladu, kdy se firma Geosan snažila spolupracovat pro projekt budování scénografie s jistou českou firmou, jejíž nabídka byla velmi kvalitní a výhodná. Investor si ovšem prosadil jinou, zahraniční firmu podle svých představ, i přesto, že její nabídka byla o poznání horší. Tato praxe, kdy investor takto intenzivně prosazuje svou vůli, se výrazně liší od např. evropských způsobů, kde si generální dodavatel shání své subdodavatele výhradně na vlastní zodpovědnost. Co se týče hrubé stavby, 70% materiálu na ni poskytují tuniští subdodavatelé. S nimi má firma Geosan značné zkušenosti. Podle Ing. Paška tuniští subdodavatelé většinou neuvažují příliš ekonomicky. Tuniské firmy si zakládají na tom, aby měly neustále pozitivní cash-flow, nepouštějí se do vlastních úvěrů a vyžadují proto po zahraniční firmě finanční zálohy. V případě, kdy Geosan potřeboval urychlit protahující se termíny, musel subdodavatele motivovat až 50% zálohami. Standardní výše zálohy poskytované dodavatelům v Tunisku je přitom 15 – 20%. Geosan musel navíc často dodávat vlastní materiál. Další komplikací je i fakt, že písemná komunikace s tuniskými subdodavateli je velmi obtížná a jejich celkový přístup laxnější. S některými subdodavateli byla firma nucena rozvázat smlouvy z důvodů zásadního neplnění smluvních povinností nebo z důvodů technické nekompetentnosti. Konečné zpoždění projektu přičítá Karolína Zemanová především těmto problémům.

53

4.2.5 Obchodní jednání s tuniskou stranou podle zkušeností Geosanu Podle Karolíny Zemanové je jednání s tuniskými úřady poměrně nepružné a vleklé, i když nakonec se téměř vždy najdou řešení pro obě strany. To ovšem značnou dobu trvá. Zemanová toto připisuje i celkem složité hierarchii administrativy, kdy získání schválení, povolení atd. podléhá výše postaveným úředníkům, kteří často musí navíc získat vyjádření nejrůznějších odborných komisí apod. Podle Ing. Paška je pro českou firmu nutné k obchodnímu jednání s tuniskou stranou nepřistupovat příliš „evropsky“. Je vhodné, aby si česká firma nejdříve seřadila své priority a nezahlcovala tuniskou stranu několika problémy najednou. Je dobré zohledňovat tradiční tuniskou pohostinnost, která je větší než v ČR a naopak neprosazovat své myšlenky příliš zpříma.

4.2.6 Srovnání Tuniska s dalšími arabskými zeměmi Co se týče arabských zemí, firma Geosan je kromě Tuniska aktivní také v Libyi a v Kataru. Ve všech těchto zemích se podle Zemanové firma obecně potýká s kulturní odlišností a specifiky arabských zemí (např. postní měsíc Ramadan a následující největší svátky v roce, kdy údajně pracovní aktivita značně klesá). Ing. Pašek také říká, že problém podnikání v těchto zemích spočívá v umělém vytváření problémů místní administrativou, investorem, subdodavateli apod., za jejichž vyřešení si druhá strana poté nechá zaplatit, čímž se také prodlužuje doba dokončení projektu.

54

Z hlediska jednání s investorem a úřady vychází prý nejlépe Katar, kde je administrativa značně pružná a systémová. Ing. Pašek označuje trh v Kataru za velmi rozvinutý, nejméně korupční, s přesnými mechanismy a rychlým jednáním. Podle něj je katarský trh rozvinutější než evropský, spíše srovnatelný s trhem USA. Pružnost trhu pak přisuzuje také levné pracovní síle najímané často v Indonésii a Pakistánu. Tunisko je na tom z pohledu Geosanu o něco hůře – podle Zemanové je na vině také přejatý francouzský složitý systém, který spoustu věcí brzdí. Na rozdíl od Kataru je tuniská pracovní síla všeobecně dražší. Podle francouzského systému sociálních jistot jsou tuniští dělníci také značně chráněni pracovním právem, jejich propouštění je poměrně náročné a spojené s kompenzacemi. Geosan se např. aktuálně soudí s tuniským subdodavatelem, s kterým chtěl ukončit spolupráci, soudní proces je však značně náročný z důvodu právní ochrany subdodavatele. Dalším problémem je, že spousta rozhodnutí je v Tunisku v režii individuálních osob, jak již bylo zmíněno výše. Za nejproblematičtější zemi pro podnikání označuje Mgr. Zemanová Libyi, kde údajně celý systém moc nefunguje a navíc je velice zastaralý. Problémů s podnikáním v Libyi je několik. Např. libyjský investor má ještě větší nároky než v případě Tuniska a ještě výrazněji zasahuje do projektu. Firma Geosan také řešila výrazné problémy s dokumentací k projektu a místními normami, které jsou často velmi zastaralé, neodpovídají současným potřebám, ale přesto je nutné je dodržovat. To se negativně projevuje především při technických úkonech. Banky v Libyi podle zkušeností Geosanu, v podstatě nedodržují bankovní tajemství. Místní subdodavatelé se takto mohli např. dozvědět, kdy Geosanu přišly na účet nové finanční prostředky, což firmu staví do nepříjemné pozice. Geosan má v Libyi také zkušenost se zneužitím podpisového práva. (Místnímu podvodníkovi v podstatě stačilo ukázat v bance hlavičkový papír firmy Geosan, aby mohl provádět transakce ve svém zájmu). Přesto místní právník firmě radí, aby se s dotyčnou bankou nesoudila a radši s ní hledala společný kompromis. Soudní proces by byl značně náročný a s nejednoznačným výsledkem. Další zkušenost má Geosan s podvodníky, kteří se snaží vystupovat jako prostředníci a např. padělají dokument o zprostředkování. Problémem je také neexistence bankovních převodů, a tak v Libyi musí firma často uchovávat peníze v trezoru. Na druhou stranu je pro Geosan podnikání v Libyi velmi lukrativní, země je totiž bohatá především díky svým příjmům z ropy a Geosan, jako jediná česká firma v zemi zde nemá velkou konkurenci. 55

4.2.7 Strategie firmy do budoucna Pokud jde o budoucnost, firma Geosan se podle Mgr. Zemanové v tuto chvíli především soustředí na dokončení projektu Kulturního centra, které je v současné době plánováno na konec roku 2010. Firma dále doufá, že získá zakázku i na druhou etapu projektu (formou dodatku ke stávající smlouvě), která se má týkat muzeografie (v podstatě jde o vybudování tuniského národního muzea). Mgr. Zemanová potvrzuje, že v Tunisku obecně probíhá stavební boom a tvrdí, že vzhledem k získaným zkušenostem by Geosan na místním trhu rád zůstal. Firmu zajímají zakázky jak soukromé, tak státní, ovšem především většího rozsahu. Menší soukromé zakázky jsou tuniské firmy většinou schopny zvládnout samy. Kromě standardní bytové výstavby vidí Zemanová v Tunisku prostor pro budování luxusnějších rezidenčních komplexů, hotelových rezortů, projektů občanské vybavenosti a průmyslových či dopravních objektů. Některé z těchto tržních příležitostí by firma chtěla využít.

4.2.8 Doporučení českým firmám podle Geosanu Českým firmám, které mají zájem proniknout na tuniský trh, firma Geosan doporučuje především zainvestovat do předpřípravné fáze, pro dostatečné poznání místního trhu. Ing. Pašek tvrdí, že je zcela nezbytné získat pro podnikání na tuniském trhu místního partnera – lobbistu, který umí zjistit, za jakých podmínek může zahraniční firma prorazit. Firma tedy potřebuje investovat do provizí pro tyto partnery. Přesto by firma neměla plně spoléhat na všechny získané informace; pokud je to možné, měla by si je sama snažit ověřovat.

Výhodné může být kontaktovat místní právníky, kteří se

vyznají v tuniském právním systému. Dobré je také spolupracovat s jinými evropskými firmami působícími v Tunisku. Podle zkušenosti Geosanu různé zahraniční firmy v Tunisku vzájemně spíše spolupracují, než že by si výrazně konkurovaly; dochází mezi nimi např. k vzájemnému vypůjčování materiálu či konzultaci.

56

Ing. Pašek a Mgr. Zemanová si také stěžují na spolupráci s českým zastupitelským úřadem, který, podle nich, není dostatečně informovaný a firmě příliš nepomohl. Zastupitelský úřad údajně v reálu neplní funkci prostředníka, který by české firmy upozorňoval na výhodné projekty, nabízí prý jen projekty poměrně neatraktivní. Dalším faktorem zhoršujícím spolupráci je údajně také častá obměna českých delegátů (což se v tomto případě týká spíše zkušenosti Geosanu s častou obměnou českých obchodních radů v Libyi).

Firma Geosan by ocenila větší pomoc českého

velvyslanectví již při přípravné fázi projektu, a to především formou lepšího poskytování informací souvisejících s činností firmy v Tunisku. V případě Geosanu jde např. o popis místní situace s betonem, železem, co má firma udělat pro podepsání smlouvy s tuniským partnerem, informace o clech, DPH, jestli je pro českou firmu výhodnější založit zde dceřinou společnost, pomoc týkající se dotazů českých pracovníků na povolení k pobytu, vyřizování dlouhodobého pobytu, popř. otázka víz a daní za lidi z Čech. Firma by si také přála větší pomoc české ambasády při řešení jejích problémů, které jí v Tunisku nastaly, představovala by si, že firma a ambasáda by měly společně hledat možná řešení těchto problémů. Podle zástupců Geosanu nezvládla česká ambasáda tyto úlohy kvalitně naplňovat.

4.3 Preciosa V návaznosti na projekt zpracovávaný firmou Geosan se v Tunisku prosadila také další česká společnost - Preciosa. V rámci skupiny Preciosa působí několik firem. Jednak firma Preciosa a.s., která se zaměřuje na výrobu skleněných polotovarů – jde o broušené, křišťálové skleněné kameny, které zákazníci dále zpracovávají zejména do bižuterie, či jiných dekorativních prvků. Hlavní část odbytu této firmy se uskutečňuje v Číně, Hongkongu a Dubaji, dále firma pronikla také do Singapouru, Ruska, USA a dalších zemí.

57

Další firmou je Preciosa - lustry, a.s., která se zabývá výrobou dekorativních lustrů. Tato firma byla v minulosti specializovaná na výrobu menších sériových tzv. bytových svítidel zaměřených do značné míry na ruský trh, z tohoto segmentu je ovšem dnes vytlačována zejména čínskou konkurencí, proto se více orientuje na sofistikovanější projekty. V současné době se více než 50 procent dotýká tzv. projektové produkce, tedy velkých, dle požadavků zákazníka vyráběných svítidel. Firma dodává na zakázku kompletní osvětlení interiérů především pro rozsáhlejší stavby, jako např. soukromé vily a paláce nebo veřejné stavby, jako hotely, divadla, kongresová centra nebo církevní stavby.60 Zbývajícími firmami v rámci skupiny jsou Preciosa Figurky, s.r.o., která se specializuje na výrobu bižuterie, broušených figurek a dalších doplňků a dárků z křišťálu a Preciosa Ornela, a.s., jejíž sortiment se skládá ze skleněných perel, perliček nebo dekorativního a technického skla.

4.3.1 Tuniský trh Podle právníka společnosti Preciosa - Lustry, a.s Mgr. Jaroslava Šídy má Preciosa pověst firmy, která dokáže vyrobit vše, na co si zákazník vzpomene, nicméně i ona se specializuje na arabský trh, a na arabský design. V severní Africe jsou ovšem žádané i jiné typy designů, jako např. francouzský a italský. Na tuniský trh se Preciosa, podle Mgr. Šídy, dostala několika různými cestami. Již před rokem 1989 spolupracovala Preciosa s jedním místním obchodníkem, který měl a stále má v hlavním městě Tunisu otevřený obchod s českým křišťálovým zbožím. Tomuto obchodníkovi dodnes Preciosa dodává především menší sériová svítidla. Dále dodává

firma do

Tuniska zboží prostřednictvím stejného

kontaktu,

který

zprostředkoval Geosanu stavební zakázku. I zde se jedná o dlouhodobou spolupráci zaměřenou především na sériovou výrobu. Oba zmínění zprostředkovatelé údajně mají kontakty do nejvyšších míst, zejména k tuniskému prezidentovi. Svítidla Preciosy tak visí především v prezidentských vilách, rezidencích, palácích, případně i v různých mešitách. Cílovou destinací těchto produktů jsou, stejně jako ve všech dalších zemích, také hotely a domácnosti.

60

Viz. Obr. č. 5-8 v příloze

58

Pro obchodování s Tuniskem v oblasti svítidel jsou údajně rozhodující 2 faktory: Tunisko je chudá země, nemá ropu, plyn ani jiný produkt, který by pomohl financovat velké projekty. Proto je podle Mgr. Šídy ze strany Tunisanů zájem na dodávkách velkých projektových svítidel většinou poměrně malý. Jako příklad lze uvést situaci, kdy firma chtěla dodat svítidla do objektu, který staví Geosan, ale bylo jí sděleno, že na svítidla nevyčlenila tuniská vláda žádné prostředky. Na druhou stranu vidí Mgr. Šída výhodu tuniského trhu v tom, že Tunisko má, podle jeho názoru, na africké poměry velmi rozvinuté vysoké školství technického směru a sídlí zde také celá řada designových a stavebních firem, které odsud realizují zakázky do celé severní Afriky, zejména do Libanonu a Maroka, případně chudších oblastí jako Egypt či Alžír. Pro tyto místní i zahraniční firmy je zde poměrně snadné najít kvalifikovanou pracovní sílu. Lze tedy říct, že na tuniský a zejména pak severoafrický trh se Preciosa dostala především prostřednictvím těchto velkých designových firem, které v Tunisku sídlí.

4.3.2 Zkušenosti s obchodním jednáním v Tunisku Co se obchodního jednání týče, existuje podle Ing. Šídy v Tunisku specifikum, týkající se faktu, že pokud chce firma s někým spolupracovat, automaticky se předpokládá, že bude rozdělovat velké množství peněz. Jeden potenciální obchodní zástupce firmy např. vyžadoval služební auto a prostory, kde může lustry prodávat, a dále fixní mzdu, a to vše dříve, než prodal jakékoliv zboží. Jednání na odborné úrovni (s místními odborníky jako např. s designéry nebo stavaři), jsou však prý velmi kvalitní a podobná jednáním v Evropě nebo v ČR. Na lidech je údajně znatelné, že jsou vzdělaní, jsou navíc zdatní i v nastavování obchodních podmínek. Do odborných debat se ale bohužel často vměšují lidé s politickými či jinými ambicemi, což jednání značně ztěžuje. Mgr. Šída vidí problém taky v samotné prezentaci firem, především na internetu. Konkrétně jde o to, že tuniská vláda zakazuje aplikaci dostatečné internetové kapacity a firmám se nevyplatí používat internet k marketingovým účelům. Preciose se na internetu např. nepodařilo najít jedinou designovou firmu. Jde navíc o to, že posílání projektových dokumentací ke stavbě emailem je velmi obtížné, u lustrů, kde je zatížení menší, je to pochopitelně o něco snazší.

59

Jednání s tuniskými úřady je podle zkušeností Preciosy problematické. Za každé razítko je údajně třeba úředníky uplácet menšími dárky a při tom razítko se údajně vyžaduje pro veškeré možné dokumenty a má téměř posvátný význam. Všude se také čekají dlouhé fronty. Pro komunikaci s úřady je prý naprosto nezbytné najít místního člověka, mluvícího arabsky, který se ve vyřizování těchto záležitostí vyzná, jinak je veškerá komunikace velmi obtížná.

4.3.3 Právní pohled Mgr. Šída, jakožto právník společnosti Preciosa a předtím i firmy Geosan, má široké zkušenosti především se sepisováním vzájemných smluv mezi partnery. Smlouvy se sepisují zejména v angličtině, přesto, že to v Tunisku není příliš oblíbený jazyk. V pořadí, v jakém se jazyky používají, je podle Mgr. Šídy na prvním místě arabština, druhá je francouzština, následuje ruština a až po ní angličtina. Komunikace v rámci Geosanu probíhala prý jedině ve francouzštině a smlouvy byly uzavírány v tomto jazyce, smlouvy byly jinak údajně na poměrně vysoké úrovni. V Geosanu zastupoval Mgr. Šída kupujícího (šlo o dodavatelské smlouvy), Tunisané přitom chtěli pokaždé minimálně 50 % zálohu stanovenou smluvně, přitom náročná jednání se většinou vedla o předmět smlouvy, Tunisané se z něj snažili některé činnosti záměrně vyjmout, aby je pak mohli účtovat zvlášť. U Preciosy se Mgr. Šída pohybuje na straně prodávajícího a tvrdí, že ve smluvních podmínkách nikdy nechybí záruky na kupní cenu (v podobě např. akreditivů, apod.). Firma nicméně vždy trvá na 100 % platbě předem. Tuniská strana je zpravidla ochotna akceptovat většinu podmínek Preciosy, Tunisané nicméně vždy trvají na přísné akceptační proceduře (hlídají si tak kvalitu). Stává se také často, že Tunisané mají problém definovat, jaké zboží konkrétně chtějí a před podpisem smlouvy často několikrát mění objednávku. Někdy se také prý stane, že si po podpisu smlouvy vše rozmyslí a chtějí celkovou objednávku snížit a k tomu i snížit kupní cenu. To se stane zpravidla v případě, kdy firma má již vše vyrobené. Mgr. Šída přesto tvrdí, že přes tyto komplikace ve finále tuniská strana zatím vždy odebrala zboží kompletní.

60

4.3.4 Potenciál tuniského trhu Pokud jde o budoucnost tuniského trhu, Mgr. Šída zde velký potenciál nepozoruje. Jako jediný zdroj peněz označuje cestovní ruch, ten však vidí značně kriticky. Tunisané podle něj nemají kvalitně vyřešenou organizaci služeb, služby jsou na nízké úrovni, navíc si myslí, že je v Tunisku spousta nevyužitých míst, do kterých není vláda schopná a ani ochotná investovat ani není ochotná pustit do země soukromý kapitál.

4.4 Firma PSJ a.s. Druhou českou stavební firmou, která v současnosti působí na tuniském trhu je firma PSJ, a.s. Firma PSJ se zaměřuje na pozemní stavební činnost, development a realizaci vybraných stavebních řemesel a technologií. Firma byla založena roku 1990 a získávala zakázky především na výstavbu rozsáhlých administrativních center popř. obchodních a společenských zařízení. (Mezi referenční stavby firmy patří např. Obchodně administrativní komplex BB Centrum v Praze, Obchodně administrativní

objekt Zlatý Anděl v Praze, Galerie Fénix & Hotel Clarion v Praze-Vysočanech nebo Provozně administrativní budova ČSA v Praze-Ruzyni). Firma se také v minulosti zabývala rekonstrukcí památkových objektů a budov, např. jako dodavatel při rekonstrukci pražského obecního domu nebo při opravách Břevnovského kláštera. Významný podíl na obratu firmy tvoří též bytová výstavba, popř. i budování rozsáhlých průmyslových komplexů. Firma postavila např. obytný soubor Majdalenky v Brně, bytový komplex Villa Bianca v Praze a průmyslový komplex KORADO v České Třebové. PSJ začala na zahraniční trhy pronikat již brzy po svém založení a postupně pronikla do dvaceti zemí světa. Mezi významné stavby v zahraničí patří např. zápustková kovárna v Saúdské Arábii, dvě etapy rekonstrukce České národní budovy v New Yorku, stavba výstavního pavilónu firmy OAO Lenexpo v Petrohradu či logistických center LIDL v Nemšové a Prešově na Slovensku. Výrazný podíl zahraničních aktivit představují rekonstrukce zastupitelských úřadů ČR po celém světě.61

61

Společnost PSJ: http://www.psj.cz/o-spolecnosti/profil-spolecnosti/, (staženo 3. 6. 2010)

61

Pokud jde o Tunisko, podařilo se firmě PSJ v roce 2008 podepsat s tuniskou firmou MTM největší stavební kontrakt v česko-tuniských obchodních vztazích. Jde o kontrakt na 56 milionů Euro, kdy má společnost v přímořské rezidenční čtvrti Hammametu (70 km JV od Tunisu) postavit celkem 569 apartmánů. Finanční krytí přitom zajišťuje Česká exportní banka. PSJ ovšem v Tunisku realizovala navíc i projekt rekonstrukce námořního přístavu Tunis – La Goulette. V přístavu byla zvýšena kapacita kotviště a rozšířeno turistické zázemí komplexu, včetně výstavby obchodního centra a nové celní zóny. Tato stavební akce stála 25 milionů eur a byla dokončena v červnu 2009.62

62

MZV: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_s poluprace_s_cr.html, (staženo 3. 5. 2010)

62

Závěr Česko-tuniské bilaterální vztahy představují vazby mezi ČR jako členskou zemí Evropské unie a Tuniskem jako rozvojovou arabskou zemí s těsnými vazbami na EU. Dá se říci, že česko-tuniské vztahy sice nejsou a v minulosti také nebyly na vysoké úrovni, jsou však dlouhodobě velmi korektní a bezproblémové. Vzájemné vztahy ani příliš neohrozila odlišnost režimů obou zemí v období před rokem 1989, vždy zde byla snaha o spolupráci motivovaná především ekonomickými zájmy. Tuniský režim jako takový je v porovnání s ostatními arabskými zeměmi poměrně liberální, panuje zde také značná náboženská svoboda. V zemi je neustále zřetelný vliv Francie, jakožto bývalé koloniální velmoci působící v Tunisku až do roku 1956. Tento vliv je viditelný jak v systému státní správy, tak i v kultuře, Francie je také stále největším investorem v Tunisku. Ve své práci jsem se především soustředil na úlohu, kterou ve vzájemných bilaterálních vztazích obou zemí hrají konkrétní české firmy působící v Tunisku. Jelikož všechny zkoumané české firmy působí v Tunisku v odlišných tržních sektorech, odnáší si z Tuniska také různé zkušenosti. Ve svých výzkumech jsem se zaměřil na firmu obchodující s koupelnovou technikou, firmu stavební a firmu podnikající s křišťálovými lustry a svítilnami. Je značný rozdíl, jestli se firma na trhu snaží prorazit s výrobky pro vybavení domácnosti nebo jestli byla pověřena rozsáhlým prezidentským projektem na výstavbu paláce kultury. Analyzoval jsem obojí tyto typy podnikání a na jejich základě jsem vyslovil doporučení a tipy pro další české firmy, které by se chtěly na tuniský trh propracovat. Jako všeobecné shrnující poznatky pro podnikání v Tunisku lze udat několik postřehů: Na rozdíl od Francie musí české firmy pronikající do Tuniska řešit problém jazykové bariéry, což se také často stává velmi komplikujícím faktorem.

63

Bez znalosti francouzštiny se v Tunisku navazují obchodní kontakty jen velmi ztěžka. Pro proniknutí na tuniský trh je třeba, podle všech zkoumaných českých firem, nejdříve pečlivě prostudovat tuniský trh a všechny jeho příležitosti. Nutnou podmínkou pro proniknutí na tuniský trh je získání místního prostředníka s kontakty na zdejší funkcionáře. Faktem je, že velká část tuniského hospodářství je v rukou poměrně úzké vrstvy privilegovaných rodin, často spřízněných s rodinou prezidenta Bena Aliho. Na druhou stranu výběrová řízení na velké státní zakázky bývají poměrně transparentní, dokonce jsou zveřejňovány v místním tisku a na internetu. Podle zkušeností všech českých firem v Tunisku je jednání s místními úřady většinou vleklé a zdlouhavé, což odpovídá také obecně laxnímu přístupu místních obyvatel k dodržování časových termínů. U místních dodavatelů je nutné často rozdávat výrazné finanční zálohy, někdy může také nastat problém s nekompetentností firem. Dále se mohou projevit komplikace způsobené nepřesností dokumentací poskytnutých tuniskou stranou, nepružné schvalování plánů ze strany investora apod. Firmy se na druhou stranu shodují v tom, že většina těchto problémů je ve finále řešitelná a je možné dosáhnout dohody, i když někdy až po delším čase. Zkušenosti českých firem působících v Tunisku ukazují, že pro Tunisany hraje velký význam cena zboží, navíc jejich kulturní tradice je neustále směřuje k dohadování o cenách. Na druhou stranu ekonomický růst Tuniska v posledních letech by nově mohl znamenat příležitosti pro firmy, které nabízejí nejen zboží levné, ale také zboží dražší a kvalitní, jímž není tuniský trh stále dostatečně nasycen. Na tuto strategii sází např. firma Ravak. V Tunisku také probíhá stavební boom – ať už jde o rozsáhlé státní zakázky nebo soukromou výstavbu. Kromě prostoru pro uplatnění českých stavebních firem je také žádané různé zboží související se stavebními pracemi. Tuniský trh tedy pro české firmy skýtá různé komplikace, na druhou stranu je ale možné využít i některých jeho výhod a příležitostí.

Jelikož se stále nejedná o

rozvinutou zemi srovnatelnou svou ekonomickou úrovní např. se zeměmi Evropské unie, je zde v mnohých odvětvích podstatně méně rozvinutý sektor soukromých firem a v mnoha oblastech je zde menší konkurence. Pro české firmy zde ovšem evidentně ještě výrazněji platí všeobecná pravidla, jako při pronikání na každý jiný trh, že nezbytnou podmínkou úspěchu je podrobné prostudování místních podmínek v daném oboru podnikání. 64

Seznam literatury Odborné publikace 

Booth K., Smith S.: Současné teorie mezinárodních vztahů, Barrister and Principal, 2001, ISBN 80-85947-69-2



Drulák, P: Teorie mezinárodních vztahů, Portál s. r. o., Praha 2003, ISBN 807178-725-6



Kassab, A.: Histoire de la Tunisie, l´epoque contemporaine. Societé Tunisienne de Diffusion, Tunis 1976



Maniš J.: Tunisko: Základní teritoriální informace, Praha, Centrum vnějších ekonomických vztahů, Praha 1996



Micaud, Ch. A.: Tunisia : The politics of Modernisation, London, Pallmall Press, London 1964



Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Zpráva o zahraniční politice České republiky za rok 1998-2009, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 19982009



Nsoili Saleh M.: The path to convertibility and growth: The Tunisian experience, International Monetary Fund, Washington 1993



Perkins, Kenneth: History of Modern Tunisia, University of South Carolina



Pšeja P.: Přehled teorií mezinárodních vztahů, Masarykova univerzita v Brně, 2005, ISBN 80-210- 3837-3



Samir A. : L'economie du Maghreb, les perspectives d'avenir, Paříž, 1966 Editions de Minuit, Paříž 1966



Zídek, P., Sieber K.: Československo a Blízký východ v letech 1948-1989, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2009, ISBN 978-80-86506-76-0



Zídek, P., Československo a francouzská Afrika v letech 1948 - 1968 , Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2007, ISBN 80-7277-305-4



Archiv Ministerstva zahraničních věcí, ZV, ZÚ Paříž, Politické zprávy, 1952, Zpráva č. 101, č.j. 102.610



Archiv Ministerstva zahraničních věcí, TO-O Tunisko 1945-1959, k.1, ob.2, č. 08340/56

65



Archiv Ministerstva zahraničních věcí, TO-O Tunisko 1945-1959, k.1, ob.2, č. 08340/56



Kronika 20. století, edice deníku Lidové noviny, Fortuna Libri, Praha 2007, ISBN 978-80-7321-340-4



Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, Odbor spisové a archivní služby Úřadu pro zahraniční styky a informace: První správa: Československá rozvědka v dokumentech 1945-1990, 2000, č.j. 2

Odborné studie a články  Le Monde: Ben Ali: http://www.lemonde.fr/sujet/26ed/ben-ali.html, (staženo 8. 5. 2010)  Le Monde: Habib Bourguiba: http://www.lemonde.fr/sujet/f052/habibbourguiba.html, (staženo 8. 5. 2010) 

Le Monde: La Tunisie de ce bon general Ben Ali Felecitee par Nicolas Sarkozy: http://fredericjoignot.blog.lemonde.fr/2008/05/02/la-tunisie-de-cebon-general-ben-ali-felicitee-par-nicolas-sarkozy, autor Frederic Joignot, 2. 5. 2008, (staženo 16. 6. 2010)

 Perspective Monde: Destitution du président tunisien Habib Bourguiba: http://perspective.usherbrooke.ca/bilan/servlet/BMEve?codeEve=352, (staženo 10. 5. 2010)  Le Monde Diplomatique: Le deus visages de la dictature en Tunisie, autor článku: Bruno Callies de Salies: http://www.mondediplomatique.fr/1999/10/CALLIES_DE_SALIES/12540, (staženo 23. 4. 2010)  Le Monde: Le parcours fulgurant de Sakhr El-Materi, gendre du président tunisien Ben Ali, autor článku: Florence Beaugé, 25. 10. 2009, http://www.lemonde.fr/afrique/article/2009/10/24/le-parcours-fulgurant-desakhr-el-materi-gendre-du-president-tunisien-ben-ali_1258326_3212.html, (staženo 12. 6. 2010)

Internetové zdroje  Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, webové stránky, encyklopedie států, Tunisko: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/politika/vnitropoli ticka_charakteristika.html, (staženo: 10. 3. 2010)

66

 Bahrain centre for Human rights, webové stránky: http://a330.g.akamai.net/7/330/25828/20081021185552/graphics.eiu.com/PDF/ Democracy%20Index%202008.pdf (staženo: 7. 3. 2010) 

Cafebabel, The European Magazine, článek: Ahmed Ibrahim: ‘Being a Tunisian presidential candidate is not really a joy for anyone’, autor článku Plum Linberg: http://www.cafebabel.co.uk/article/31706/ahmed-brahim-invisible-electioncandidate-tunisia.html, (staženo 15. 3. 2010)

 Committee to protect journalist, Attack on press 2009: Tunisia: http://cpj.org/2010/02/attacks-on-the-press-2009-tunisia.php, (staženo 15. 3. 2010)  Presidential and legislative elections in Tunisia, oficiální webové stránky: http://www.elections2009.tn/fr/index.php?option=com_content&task=view&id =234&Itemid=1, (staženo 16. 3. 2010)  Ynetnews.com, článek: Hizbullah cancels Jerusalem Day celebrations, autor Roee Nahmias, publikováno 10. 14. 2006: http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3314887,00.html, (staženo 20. 3.2010)  CIA, The World Factbook, Tunisia, webové stránky: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ts.html,(staženo 22. 3. 2010)  Tunis.cz: http://www.tunis.cz (staženo 20. 3. 2010)  Livius organisation, articles on acient history: http://www.livius.org/caocaz/carthage/carthage.html, (staženo 28. 2. 2010)  Oficiální stránky tuniské vlády: http://www.tunisie.gov.tn/index.php?lang=english, (staženo 10. 4. 2010)  BBC News: Tunisia, country profile: http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/country_profiles/791969.stm, (staženo 12. 4. 2010)  Radio France internationale: Who is President Zine El Abidine Ben Ali?: http://www.rfi.fr/actuen/articles/118/article_5610.asp, (staženo: 17. 4. 2010)  Foreign investment promotion agency (FIPA) - Tunisia, webové stránky: http://www.investintunisia.tn/site/en/article.php?id_article=866, (staženo: 23. 2. 2010) 67

 The World Bank, Data, webové stánky: http://data.worldbank.org/indicator/NV.AGR.TOTL.ZS, (staženo: 23. 2. 2010)  History of Western Civilisation, The Punic Wars: http://www.boisestate.edu/courses/westciv/punicwar/, (staženo: 1. 3. 2010)  Index Mundi, Tunisia, webové stránky: http://www.indexmundi.com/tunisia/unemployment_rate.html, (staženo: 23. 2. 2010)  Index Mundi, Tunisia, webové stránky: http://www.indexmundi.com/tunisia/gdp_real_growth_rate.html, (staženo: 23. 2. 2010)  European Union, External action, webové stránky: http://ec.europa.eu/external_relations/tunisia/index_en.html (staženo: 23. 2. 2010)  Týden.cz, rozhovor s Fedirem Nasrem: V obchodě neznám bratra (ani vlastního), autor Jaroslav Mašek, webové stránky: http://www.tyden.cz/rozhovory/v-obchode-neznam-bratra-anivlastniho_64.html, (staženo 23. 4. 2010)  Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Zpráva o zahraniční politice České republiky pro rok 2009: http://www.mzv.cz/file/496636/ZZP2009_web.pdf 

AllAfrica.com, článek: Tunisia: Nation celebrates national tourism day, zedne 28. 6. 2010 webové stránky: http://allafrica.com/stories/201006290155.html, (staženo 10. 7. 2010)

 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Vztahy ČR se zeměmi Blízkého východu, http://www.mzv.cz/public/af/23/a5/72938_14945_VztahyCRseZememiBlizkeh oVychoduASeverniAfriky.pdf, (staženo 10. 5. 2010)  Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Obchodní a ekonomická spolupráce, http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/obcho dni_a_ekonomicka_spoluprace_s_cr.html, (staženo 12. 4. 2010) 

Společnost Ravak, webové stránky: http://www.ravak.cz/cz/o-nas, (staženo 15. 5. 2010)



Společnost Geosan, webové stránky: http://www.geosan-group.cz/, (staženo 9. 6. 2010) 68



Společnost PSJ, webové stránky: http://www.psj.cz/o-spolecnosti/profil-spolecnosti/, (staženo 3. 6. 2010)



Společnost Preciosa, webové stránky: www.preciosa.com (staženo 10. 6. 2010)



Report of the IFEX Tunisia monitoring group: Tunisia: Freedom of speech under siege: http://66.102.9.132/search?q=cache:up9BcsnuaLMJ:www.ifex.org/download/e n/FreedomofExpressionunderSiege.doc+medical+coup+tunisia&cd=40&hl=en &ct=clnk&gl=uk



Openarab.net, The initiative for an open arab internet, webové stránky: http://www.openarab.net/en/node/1620

 Tunisko.com, informace pro turisty: http://www.tunisko.com/mesta.html 

Economy Watch - Tunisko , webové stránky: http://www.economywatch.com/world_economy/tunisia/export-import.html

 African development bank group: http://www.afdb.org/en/countries/north-africa/tunisia/ 

European Commission – Trade, Tunisia: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_122002.pdf



National Institute of Statistics – Tunisia: http://www.ins.nat.tn/indexen.php



World bank, Tunisia at a glace: http://devdata.worldbank.org/AAG/tun_aag.pdf

 Global Agriculture information network, Exporter guide Tunisia, 2009: http://gain.fas.usda.gov/Recent%20GAIN%20Publications/EXPORTER%20G UIDE%20ANNUAL_Tunis_Tunisia_9-15-2009.pdf

Rozhovory a konzultace s odborníky  Rozhovor s bývalým velvyslancem v Tunisku Ing. Jaromírem Přívratským  Rozhovor s Ing. Janem Paškem, ředitelem zahraničních projektů firmy Geosan 69

 Rozhovor s Mgr. Karolínou Zemanovou, Executive Project Managerem firmy Geosan pro Tunisko 

Korespondence s Mgr. Jaroslavem Šídou, právníkem společnosti Preciosa lustry, a.s.

70

Seznam příloh: PŘÍLOHA 1. - PROJEV PREZIDENTA VÁCLAVA KLAUSE PŘI STÁTNÍ NÁVŠTĚVĚ TUNISU, 15. 4. 2009........................................................................................................................ 71 PŘÍLOHA 2. - KOMODITNÍ STRUKTURA TUNISKÉHO EXPORTU ..................................... 73 PŘÍLOHA 3. - VÝVOZ ČESKÉ REPUBLIKY V LETECH 1995 – 2005 ..................................... 75 PŘÍLOHA 4. - KULTURNÍ DŮM V MĚSTĚ TUNIS.................................................................... 76 PŘÍLOHA 5. - KŘIŠŤÁLOVÉ LUSTRY FIRMY PRECIOSA- LUSTRY A.S............................. 77

Přílohy: Příloha 1. - Projev prezidenta České republiky Václava Klause u příležitosti státní návštěvy Tunisu, 15. 4. 2009

Projev prezidenta České republiky Václava Klause ze dne 15. dubna 2009, Tunis: „Vážený pane prezidente, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vám při této slavnostní příležitosti vyjádřil své poděkování za velmi srdečné přijetí, kterého se mně a mé delegaci ve Vaší zemi dostává. Tunisko je pro Českou republiku tradičním důležitým politickým a hospodářským partnerem. Je významnou arabskou, africkou, středomořskou a islámskou zemí, jejíž úspěšný rozvoj, politickou stabilitu a odpovědnou zahraniční politiku velmi oceňujeme. Dobře víme, že přijíždíme na návštěvu do země, jejíž historie a kultura sahají do hlubokého starověku, do země, která byla centrem vyspělé civilizace a mocných říší už v dobách, kdy většina Evropy byla pouhou periférií civilizovaného světa. Byly to fénické Kartágo a jeho slavné války s Římem, které vstoupily do světové historie, římská a byzantská epocha, které zanechaly na Vašem území mnoho skvělých antických památek, a nakonec islámská éra, která učinila z Vaší země součást jedinečné arabské a islámské civilizace a kultury. Vážený pane prezidente, Českou republiku pojí s arabským světem dlouholeté tradiční politické i ekonomické vztahy. Dobře víme, jak tíživý problém pro státy regionu i pro celé mezinárodní společenství již 60 let představuje konflikt na Blízkém východě. Česká republika dlouhodobě podporuje všechna řešení, která mají za cíl mírové 71

urovnání konfliktu. Nyní, v době, kdy naše země předsedá Evropské unii, patří izraelsko-palestinský konflikt a hledání pokroku v jeho řešení k významným prioritám našeho předsednictví. V posledních dvou měsících jsem měl příležitost jednat v Praze s prezidentem palestinské autonomie Mahmúdem Abbásem, izraelským prezidentem Šimonem Peresem a jordánským králem Abdulláhem II. I moje dnešní návštěva ve Vaší zemi, která je významným a respektovaným arabským státem, jehož hlas a postoje mají značný vliv na dění v oblasti, je součástí naší snahy přispět k pokračování mírového procesu na Blízkém východě. Vážený pane prezidente, dvoustranné vztahy našich zemí se úspěšně rozvíjejí. Roste obchodní výměna, české firmy realizují několik velmi významných projektů ve Vaší zemi, na řadu přichází i investice. Tunisko se v posledních letech stalo pro statisíce našich občanů velmi oblíbenou zemí, již navštěvují za odpočinkem i poznáním. Na druhé straně, v osobě svého majitele má tuniské kořeny největší a nejúspěšnější cestovní kancelář v České republice Exim Tours. Její majitel je členem mise významných představitelů české podnikatelské sféry, která provází mou delegaci. Věřím, že se jim – s jejich tuniskými partnery – podaří dát vztahům mezi našimi zeměmi další impuls. Považuji to za velmi významné především dnes, v době, kdy se celý svět i obě naše země potýkají s důsledky světové finanční krize a globální recese. Naše země úspěšně přestála první nápor finanční krize, neboť naše finanční instituce jsou v relativně dobré kondici. Jako jedna z mála zemí v Evropě jsme nemuseli podniknout žádné záchranné akce na pomoc či záchranu finančnímu sektoru. Jako velmi otevřená ekonomika, závislá na vývozu, pociťujeme však důsledky všeobecného poklesu zahraniční poptávky. V této situaci je důležité, abychom i my, politici pomáhali hledat našim firmám nové obchodní příležitosti. I to je jeden z cílů mé současné návštěvy ve Vaší zemi. Vážený pane prezidente, dovolte mi, abych na závěr pozvedl číši a připil na úspěšný rozvoj Vaší země, na šťastný život jejích obyvatel, na česko-tuniské přátelství a na zdraví Vás a Vašich blízkých.“ Zdroj:http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-vaclav-klaus/vybrane-projevy-arozhovory/45.shtml

72

Příloha 2. - Komoditní struktura tuniského exportu v letech 2008 a 2009 Hlavní vyvážené výrobky v mil TND 2008

2009

2009/08 v%

AGROPOTRAVINÁŔSKÉ VÝROBKY Olivový olej

759.1

+14.24

-29.73

Ryby, krevety apod.

237.6

+2.06

-23.44

Datle

209.2

-0.85

+13.62

Agrumy

24.9

+83.09

-13.65

Ropa

3218.8

+22.30

-34.97

Ropné výrobky

861.1

+70.18

-36.78

Surové fosfáty

180.5

+154.23

-69.58

Kyselina fosforečná

887.2

+157.98

-52.89

Deriváty kys. Fosforečné

1074.3

+111.23

-53.25

Superfosfát

767.0

+136.07

-50.77

Ostatní fosfátové produkty

40201

+94.12

-58.44

Soli

40408

+36.23

+66.49

Pletařské výrobky

1166.7

+9.93

-0.69

Konfekce

3397.0

-1.86

-11.29

Tkaniny

455.2

-9.93

-9.45

Orient. koberce

40392

+16.67

-7.14

Vysoké boty a holínky

229.4

+1.87

-8.81

Obuv nízká

503.7

-0.36

-6.19

Výrobky z kůže

115.4

+14.83

-20.10

ENERGIE A PALIVA

SUROVINY, FOSFÁTY, DERIVÁTY

Zinek TEXTIL, ODĚVY A KŮŽE

73

PRODUKTY STROJÍREN. ODVĚTVÍ, ELEKTRO A OSTATNÍCH PRŮMYSL. SEKTORŮ Cement

187.4

+23.53

-29.14

Papírenská surovina

40226

-0.58

-54.65

Oleje pro kosmetický průmysl

84.1

+6.73

-11.30

Farmaceutické výrobky 40388

+13.79

+38.72

Výrobky z plastu

355.0

+21.45

-3.52

Pneumatiky a výrobky z kaučuku

63.4

-2.31

-3.00

Keramické výrobky

93.2

-1.27

+15.99

Dráty a elektr. Kabely

1254.1

+25.02

+7.93

Transformátory

207.7

+10.30

-14.25

Chladicí zařízení

40382

+30.94

-30.38

Podvozky a náhradní díly

291.2

-13.67

+3.33

Zdroj: Český statistický úřad, http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=2005-111%2F1&stranka=5&kapitola_id=27

74

Příloha 3. - Vývoz České republiky podle zemí v letech 1995 – 2005 (v milionech Kč) 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005 [2]

566 171

601 680

709 261

834 227

908 756

1 121 099

1 268 149

1 254 860

1 370 930

1 722 657

1 873 863

vyspělé tržní ekonomiky

498 550

527 039

623 029

746 135

836 416

1 024 207

1 163 588

1 146 875

1 262 620

1 577 778

1 692 666

EU 25

468 090

492 129

583 810

702 535

788 242

955 141

1 087 364

1 063 568

1 183 098

1 480 621

1 575 994

EU 15

342 653

352 489

423 939

533 800

628 914

768 746

875 729

858 345

957 436

1 176 412

1 239 209

ESVO

9 536

9 849

12 062

14 651

16 516

20 033

23 160

25 828

24 967

27 887

31 238

20 924

25 061

27 157

28 949

31 658

49 033

53 064

57 480

54 555

69 269

85 434

28 486

30 358

31 932

32 217

29 890

42 842

42 404

43 771

39 942

54 319

66 781

evropské tranzitivní ekonomiky

9 073

11 701

14 834

19 194

16 981

22 184

26 712

28 056

28 566

38 919

46 106

SNS

26 218

29 275

36 703

33 632

22 267

28 400

31 328

29 195

28 280

42 091

58 785

Ostatní

3 395

2 711

2 360

2 611

3 183

3 457

4 116

5 587

7 750

8 037

8 159

Nespecifikováno

448

595

404

439

18

8

-

1 376

3 771

1 514

1 366

488 299

514 085

611 634

731 046

820 088

1 007 555

1 145 305

1 127 760

1 241 904

1 554 850

1 666 337

Vývoz celkem

ostatní vyspělé tržní ekonomiky rozvojové ekonomiky

v tom

z toho OECD

Pozn. [1] Údaje roku 1995 jsou v metodice roku 1996, údaje za roky 1996 - 2004 jsou v metodice roku 2000 [2] Předběžné údaje Zdroj: Český statistický úřad, http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=2005-11-1%2F1&stranka=5&kapitola_id=27

75

Příloha 4. - Kulturní dům v městě Tunis

Obrázek 2 - Konečná podoba domu kultury, nyní ve fázi výstavby českou firmou Geosan –zadní pohled

Obrázek 3 - Konečná podoba domu kultury, nyní ve fázi výstavby českou firmou Geosan – čelní pohled

76

Obrázek 4 - Konečná podoba domu kultury, nyní ve fázi výstavby českou firmou Geosan – boční pohled

Příloha 5. - Křišťálové lustry vyráběné firmou Preciosa- Lustry a.s.

Obrázek 5 - Příklady křišťálových lustrů vyráběných firmou Preciosa-Lustry a.s.

77

Obrázek 6 - Příklady křišťálových lustrů vyráběných firmou Preciosa-Lustry a.s.

78

Obrázek 7 - Příklady křišťálových lustrů vyráběných firmou Preciosa-Lustry a.s.

Obrázek 8 - Příklady křišťálových lustrů vyráběných firmou Preciosa-Lustry a.s.

79

Obrázek 9 - Příklady křišťálových lustrů vyráběných firmou Preciosa-Lustry a.s.

80