Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Katedra informačních technologií

Studijní program: Aplikovaná informatika Obor: Kognitivní informatika

Diplomant: Bc. Helena Bardová Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Karel Pstružina, CSc. Oponent diplomové práce: prof. Ing. Václav Řepa, CSc.

Realita a virtualita

školní rok 2008/2009

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze které jsem čerpala.

V Praze dne 29.června 2009

………………………………. podpis

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce, Doc. PhDr. Karlu Pstružinovi, CSc., za laskavý a nápomocný přístup při vedení mé práce, za trpělivost a cenné rady. Můj dík patří rovněž rodičům za podporu a pomoc během celého studia.

Abstrakt Ve své práci se zabývám vysvětlením pojmů reality a virtuality, jejich různými definicemi, příklady a úhly pohledu na jejich chápání. Tyto pojmy jsou zasazeny do kontextu dnešní doby, jíž virtualita a s ní spojená výpočetní technika tak zásadním způsobem ovlivňuje. Rozebrána je i problematika identity jak reálné, tak virtuální. Na obšírněji rozvedených příkladech on-line nakupování a práce z domova staví práce do kontrastu jejich výhody a nevýhody. V jedné z kapitol je popsán vliv virtuality na život dnešního člověka, včetně tzv. počítačových nemocí. Podporu práci poskytuje rozsáhlá kapitola s výsledky statistických výzkumů v oblasti pobývání ve virtuálních světech a s tím spojených negativních jevů, také stav informovanosti o nich a prevence. Do textu je zahrnut též vznik a postupný vývoj nositelů virtuality, tedy internetu, mobilních telefonů a televize. Práce se opírá o názory významných autorů z oblasti sociologie, filozofie a informatiky. Je též prokládána mými úvahami a uzavírá se kapitolou o předpokládaném budoucím vývoji techniky podporující virtualitu. Cílem práce je poskytnout čtenáři ucelený pohled na problematiku reality versus virtuality jako takových, tedy vysvětlit, shrnout a zkompilovat související informace, ukázat přínosy a problémy, které s sebou virtualita přináší a nastínit její vliv na společnost a vztahy v ní. Zjistit vliv virtuality na jedince a společnost na základě převzatých statistických dat z různých zdrojů. Dalším z cílů je zdůraznit aktuálnost a důležitost zabývání se touto tématikou a nastínit možné nalezení rovnováhy ve světě spojujícím realitu a virtualitu. Pro dosažení těchto cílů jsem zvolila metody sumarizace a kompilace. Budou využity také poznatky z biologie lidského mozku k vysvětlení vnímání virtuality a reality. Uplatním princip kauzální v oblasti vlivu internetu na společnost (pozitiva, negativa a počítačové nemoci) a komparativně kontrastní princip pro rozlišení reálného a virtuálního na příkladech on-line nakupování a práce z domova. Přínos své práce spatřuji v poskytnutí uceleného přehledu o oblasti virtuality zasazené do reality, od vzniku jejích technických nositelů, přes podrobný popis až po současný stav, který opřen o statistiky ukáže i pohled na reálné hrozby z virtuálních světů a důsledky přílišného setrvávání v nich. Práce by tedy mohla mimo jiné sloužit i jako takové varování před možnými důsledky, o nichž zdá se společnost ještě příliš mnoho neví.

Klíčová slova: realita, virtualita, identita, společnost, vnímání, problém, závislost, vliv.

Abstract This thesis is dealing with explanations of reality, virtuality, their various definitions, examples and possible points of view for their understanding. These terms are set into the context of present era that is so strongly influenced by virtuality and its technologies. There is also a chapter which is describing the problem of real and virtual identity. On two in detail explained examples of on-line shopping and teleworking are shown the contrasts of their positives and negatives. Part of this thesis is also considering the influence of virtuality on a human life including so called computer diseases. Support of this work represents the part about internet statistics – time spent in virtuality, negative effects, their foreknowledge and prevention. Historical development of technics that brought us virtuality (Internet, mobile phones and TV) is also included. The text is based on opinions of reputable authors from the fields of sociology, philosophy and informatics. I interlaced the text with my own reflections and in conclusion there is a part about expected future development of the technics used for virtuality. The purpose of this thesis is to give the reader a complete survey of information about reality versus virtuality, that means to explane them, summarize them and compile related information, also to show positives and negatives of virtuality and outline its influence on the society and relationships in it. Another important purpose is to find out the influence of virtuality based on existing statistics from different resources. I also meant to emphasize the urgency and importance of this area and to show possible ways of finding a balance in the world that is joining reality and virtuality. To reach these aims I chose the methods of summarization and compilation. There is also used biological knowledge of human brain to explain its perception of virtuality and reality. I will use the causal princip to show the influence of internet on society (positives, negatives and computer deseases) and comparative-contrast princip to diverse reality and virtuality using examples of on-line shopping and teleworking. I see the contribution of this work in giving a complete survey in area of virtuality set into reality, from the beginning of its technical background, over detail description to the present state that is based on statistics showing also the view on real danger and consequences of spending too much time in virtual environment. The thesis might also perform a kind of warning against possible effects that the society seems still not to be really acquainted with.

Key words: reality, virtuality, identity, society, perception, problem, addiction, influence.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................................................. 7 1.1 Vymezení problematiky, výběr tématu .................................................................................................7 1.2 Stanovené cíle práce ..............................................................................................................................8 1.3 Metody...................................................................................................................................................8 1.4 Očekávané přínosy práce .......................................................................................................................8 2. Charakter současné doby a její důsledky.................................................................................................. 8 2.1 Identita a její hledání ...........................................................................................................................13 2.1.1 Virtuální identita.....................................................................................................................19 2.2 Statistiky ..............................................................................................................................................20 2.2.1 Statistiky internetu ..................................................................................................................20 2.2.2 Statistiky mobilních telefonů ...................................................................................................28 2.2.3 Statistiky sledování televize ....................................................................................................28 3. Nový rozměr světa – z reality do virtuality? ........................................................................................... 29 3.1 Zrod a vývoj virtuálních světů .............................................................................................................31 3.1.1 Historie internetu ....................................................................................................................31 3.1.2 Od telegrafu přes rádio až po mobilní telefon ........................................................................32 3.1.3 Vznik a vývoj televize ..............................................................................................................33 3.2 Realita ..................................................................................................................................................35 3.3 Virtualita a úhly jejího vnímání ...........................................................................................................36 3.4 Příklady virtuality ................................................................................................................................38 3.4.1 Příklady virtuality ve smyslu informatickém, ve smyslu počítačového vybavení a úzce technologickém smyslu ...........................................................................................................38 3.4.2 Příklady virtuality v obecném významu ..................................................................................39 3.4.3 Příklady virtuality ve filozofickém smyslu ..............................................................................41 3.4.4 Druhy virtuálních světů ..........................................................................................................42 3.4.5 Virtuální realita ......................................................................................................................42 3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou .....................................................................45 3.5 Porovnání reálného a virtuálního světa na konkrétních příkladech .....................................................46 3.5.1 Virtuální versus reálné pracoviště ..........................................................................................46 3.5.2 Tradiční versus online nakupování .........................................................................................51 3.6 Jak lidský mozek vnímá virtuální svět ................................................................................................54 3.7 Bilancování mezi pozitivy a negativy virtuality ..................................................................................58 3.7.1 Počítačové nemoci ..................................................................................................................63 3.8 Předpokládané směry vývoje do budoucna .........................................................................................70 3.9 Autorčina představa budoucího vývoje internetu, zprostředkovatele virtuality ..................................71 4. Závěr........................................................................................................................................................... 74 5. Přehled zdrojů ........................................................................................................................................... 75 6. Terminologický slovník............................................................................................................................. 79 7. Přílohy ........................................................................................................................................................ 79

6

1. Úvod 1.1

Vymezení problematiky, výběr tématu

Nejprve by bylo vhodné vysvětlit důvod výběru právě tohoto tématu. Prvotním popudem ke zpracování tohoto tématu mi byla v minulosti zpracovaná seminární práce na téma „Subjectivity, identity and virtual communities“, na níž se dá touto prací částečně navázat. Kromě mého osobního zájmu, byla důvodem právě vysoká aktuálnost tohoto tématu v současnosti. Jak dokazují četné statistiky, které budou v práci uvedeny, je virtualita v každodenní realitě prudce se rozvíjejícím fenoménem. Obklopuje lidstvo ve stále větší míře, dokonce mnohdy splývá s realitou a začíná být obtížné rozpoznat hranice mezi těmito světy. O virtuálních organizacích, obchodování či hrách nebo online světech bylo již napsáno vícero prací. Avšak žádná taková, která by problematiku virtuality představila od základu, přehledně sesumarizovala související informace a popsala téma i čtenářům, dosud v tomto oboru blíže nezasvěceným. Motivací ke zpracování tématu mi bylo také nedostatečné povědomí okolí o pojmu virtuality, možných pohledech na její chápání, mnohdy nesprávné užívání tohoto termínu a splývání reality s virtualitou v každodenním životě, kdy si lidé nedokáží často ani představit, co vše virtualita zahrnuje. Problémem, souvisejícím s hojným využíváním různých virtuálních prostředků či „pobytem“ ve virtuálních světech, se zdají být obtíže s hledáním vlastní identity, proto je tato problematika též zasazena do kontextu práce. Další důvod, proč se zabývat tímto tématem, které lidstvo tak významně ovlivňuje, výstižně vyjadřuje Ivan M. Havel: Nad každou lidskou činností, ... si lze klást otázky, které přesahují samu tuto činnost. Přesahují ji tím, že se ptají po její povaze, motivaci, smyslu, účelu a následcích. Zabývat se takovými otázkami je nejen možné, ale často i užitečné, občas dokonce nezbytné. A neměli by se o ně zajímat jen specialisté na kladení přesahujících otázek, totiž profesionální filosofové, nýbrž - aspoň občas - i každý, kdo sám dotyčnou činnost provozuje: Touha po poznání sebe sama a svého konání je konec konců lidskou přirozeností, povinností a darem.1 (22) V neposlední řadě byl důvodem zpracování tohoto tématu často diskutovaný fatální vliv virtuality na mezilidské vztahy. Mnozí se obávají dalšího vývoje, zesílení vlivu virtuality na lidský život, ale tato budoucnost je nevyhnutelná, proto nezbývá než se přizpůsobit a najít jakousi rovnováhu mezi těmito světy, aby se život v nich stal přijatelným.

1

Havel, Ivan M.: Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém, 2004.

7

1.2

Stanovené cíle práce

Cílem práce je poskytnout čtenáři ucelený pohled na problematiku reality versus virtuality jako takových, tedy vysvětlit, shrnout a zkompilovat související informace, ukázat přínosy a problémy, které s sebou virtualita přináší a nastínit její vliv na společnost a vztahy v ní. Zjistit vliv virtuality na jedince a společnost na základě převzatých statistických dat z různých zdrojů. Dalším z cílů je zdůraznit aktuálnost a důležitost zabývání se touto tématikou a nastínit možné nalezení rovnováhy ve světě spojujícím realitu a virtualitu.

1.3

Metody

Tato práce vznikla v rámci oboru Kognitivní informatika, pojímá tedy problematiku reality a virtuality z pohledu kognitivního, tedy propojením pohledů různých oborů (informatika, filozofie, biologie, psychologie, sociologie) k popisu a chápání. Ke komplexnímu pochopení této tematiky rovněž považuji náhled z více perspektiv za nutný. Tvrzení jsou podpořena převzatými statistikami a poznatky z oblasti neurověd. Téma je zpracováno metodou sumarizačně-kompilační. Sumarizace spočívala ve vyhledání a položení do souvislostí relevantních informací a zkompilována budou díla uznávaných autorů k této a příbuzným tematikám. V práci se uplatňuje kauzální princip v oblasti vlivu virtuality na společnost (pozitiva, negativa a počítačové nemoci) a princip komparativně kontrastní pro rozlišení reálého a virtuálního na příkladech on-line nakupování a práce z domova.

1.4

Očekávané přínosy práce

Přínos své práce spatřuji v poskytnutí uceleného přehledu o oblasti virtuality zasazené do reality, od vzniku jejích technických nositelů, přes podrobný popis až po současný stav, který opřen o statistiky ukáže i pohled na reálné hrozby z virtuálních světů a důsledky přílišného setrvávání v nich. Práce by tedy mohla mimo jiné sloužit i jako takové varování před možnými důsledky, o nichž zdá se společnost ještě příliš mnoho neví.

2. Charakter současné doby a její důsledky Aby bylo možné téma virtuality zasadit do kontextu současné reality, bylo by vhodné si nejdříve popsat její aktuální stav, tedy charakter, tendence, problémy, hodnoty a potřeby lidí. To tvoří náplň této kapitoly. Text se bude opírat o vyjádření uznávaných autorů děl právě na toto tak horké téma.

8

Často se mluví o tom, že se lidstvo nachází v informačním věku, epoše globalizace, post-industriální či postmoderní společnosti. Informační technologie mění společnost v mnoha ohledech. Přestávají být důležité hranice, snížil se význam prostoru a času, komunikace dostává díky technologiím nový rozměr, technika stále více zastupuje lidskou práci, věda dostala nové nástroje v podobě počítačů a internetu, díky nimž se jí otevřela nová dimenze dosažitelného, formy a náplň vzdělání se mění dle aktuálních potřeb a možností společnosti. Díky informačním technologiím dochází k překonávání času i prostoru, všichni mohou být se všemi a všechno sdílet, tyto technologie napomáhají procesu globalizace. Ta je asi nejposlednějším a nejsilnějším vývojovým trendem, následujícím po různých formách demokracie, ale i fašismu, komunismu, což nejsou nic jiného než velké společenské experimenty, jimiž se snažíme rozpoznat a také dobrat se všeobecně přijatelných a vyhovujících společenských vztahů. Epocha globalizace je dalším experimentem v řadě 2. (35) Myslím si, že by se tyto experimenty daly přirovnat k hledání identity člověka, který si také zkusí různé jiné identity, než najde tu pravou, ve které dosáhne uspokojení, naplněnosti a osobní rovnováhy. Globalizace si z povahy svého globálního měřítka nutně vyžaduje standardizaci, aby bylo možné v tak velkém celku nastolit pořádek a jednotná pravidla, lepší orientaci. Všechny tyto trendy tedy jdou ruku v ruce. Původně byla technika určena pro vědu, výzkum a celkový pokrok lidstva ve všem jeho konání. Časem však začala být vyžívána i k zábavě, zvýšení pohodlí a domnívám se, že o to jde dnešní společnosti především. I docent Pstružina označuje dnešní kulturu jako hédonickou. Nade vše se vyvyšuje konzum, pohodlí a náročnosti potřeb se meze nekladou, naopak se jí vyhovuje vynalézáním neustále nových způsobů jejího uspokojování a to se daří právě díky technickým vymoženostem. Jestliže dominujícím kritériem ekonomického světa je zisk, pak věda umožňuje tento zisk dosahovat, neboť člověk bude vždy chít nové možnosti, nové formy spotřeby a to vše mu propojení vědy a ekonomiky dává. Zároveň však toto propojení, i když mu mnoho dává, strhává člověka do jednosměrné orientace, orientace na potřebu a spotřebu.3 (36) Rozmáhá se spotřeba jako životní styl4.(44) Lidské potřeby jsou neuspokojitelné, ale přesto dále roste spektrum prostředků, které je dočasně uspokojí. Jakmile se potřeba naplní, začne se vyžadovat něco dalšího, lepšího. Ale uvnitř nasycenosti se skrývá smyslová, významová a emocionální prázdnota. Marcuse i Bauman se k tomuto problému kriticky vyjadřují ve svých dílech. Bauman varuje před povrchností, ke které vede konzumní styl života. Říká, že si lidé nynější potřeby sami vytvořili, mají rádi a chtějí to, co mají druzí. Z konzumu však pramení nesvoboda. Pod jeho nadvládou je velmi těžké rozeznat své pravé potřeby. Informatizace se rozrostla v globálním měřítku a to i z toho důvodu, že jsme, jak řekl Miller, nejen býložravci a masožravci, ale také informžravci. Pro přežití v dnešním světě jsou informace nezbytně nutné a to nejen v podnikání jako náskok před konkurencí, ale i pro člověka jako jednotlivce, který pokud chce 2

PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace, a co dále? 2000. PSTRUŽINA, Karel: Možné důsledky informační společnosti – filosofické aspekty. 1999. 4 TREJBAL, Pavel: Expanze povrchnosti. 2007. 3

9

zapadnout do společnosti a úspěšně v ní fungovat (což zahrnuje i prestiž), musí mít odpovídající vzdělání, znát současné trendy v oblasti politiky, práce, vzdělávání, informace o úvěrech, realitách, právních záležitostech, hrozbách ve formě nemocí a katastrof, ale i módě a novinkách ze světa showbyznysu a spoustě dalších. Zdá se, jako by se již bez těchto informací nedalo žít, člověk stal se na nich závislým a nechá se jimi ovlivňovat, mimo jiné i ve formě aktuálních módních trendů. Tok informací však představuje i běžné povídání přes telefon či internet, tedy komunikaci, která je člověku tak přirozená a potřebná, sdílet radosti, tužby i starosti. Ne však pouze počítači je formována dnešní společnost. Velepopulární médium významného vlivu představuje i televize. Stejně jako počítače, plní dnes funkci především zábavnou. Kromě poskytování informací jako takových, poutá k sobě diváka pořady plnými vzrušení a zábavy, neuvěřitelnými a v realitě nemožnými efekty. Nabízí lákavý svět střižený divákovi na míru, různorodou nabídkou pořadů uspokojí každého. Televize, stejně jako média ve formě novin a časopisů, předkládá již hotové názory na svět, bez možnosti zpětné vazby a společnost je pasivně přijímá. To kritizují mnozí autoři jako Bauman či Bělohradský. Podle Bělohradského je mediasféra kontrolována vydavateli, kteří na příkaz šéfredaktora plní jeho záměr a ten je prodat co nejvíce výtisků. Za tímto účelem se vydávají pouze informace zajímavé, takové, které „táhnou“ a dokud táhnou, píše a mluví se o nich. Tok informací v těchto médiích je podřízen prodejnosti a slávě. 5 (14) Sleduje se čtenost, sledovanost, prodejnost a vliv. K tomu se vyjadřuje Bauman slovy: Svět je hlučný a každé následující sdělení musí být hlučnější než předchozí, stejně jako každý obraz zářivější a každý šok důraznější.6 (2) Tím také roste práh citlivosti člověka. Tento ohlušující ruch okolního světa člověku znemožňuje slyšet vnitřní hlas, který vyjadřuje jeho vlastní touhy a přání. Ohlušujícím světem je překřičen a přijímá to, co se mu podsouvá. Médiím schopnost za každou cenu šokovat a být originální pomáhá zviditelnit se. Kontrola tisku má za cíl udržet vliv médií a nedovoluje psát svobodně o skutečně palčivých tématech, otázkách, na které je třeba odpovídat. Lidem je neustále podstrkováno všechno již hotové, předpřipravné, aby si nemohli udělat vlastní názor a ono to funguje, lidé si zvykli a přijali předkládané názory za své. Je to přeci tak pohodlné a ostatní to tak také dělají. Názory na to, co je úspěch, štěstí a slast, jsou tedy médii předloženy již hotové včetně argumentace a to společnosti jaksi stačí, málokdo se ozve, že není spokojen. Důvodem pro masové přejímání těchto názorů může být velmi silná touha sdílet stejný pohled na svět, možná proto se tak snadno podléhá. Ale spokojenost s tímto nevydrží dlouho, niterné potřeby nedají se překřičet úplně, člověka pak v životě přepadají pocity vnitřní nespokojenosti, neklidu, nesvobody, ale svázán nepsanými, nicméně mocnými pravidly společnosti, nemá odvahu se odpoutat a vnitřní hlas uposlechnout.

5 6

BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry. 2009. BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 38.

10

Mění se směr životního putování. Bauman říká, že se vytratila dřívější konzistence života, kterou se pyšnil moderní člověk, jdoucí za jedním cílem. Člověk dnešní, postmoderní, zhýčkaný konzumem, je věčně nespokojený a vnitřně rozervaný. Jeho život rozpadl se kvůli nedůvěře v projekt jediný na vícero projektů, které se vyznačují dočasností, pomíjivostí a neurčitým směrem putování, který se neustále mění vlivem aktuálních módních trendů, touhou po popularitě, nic tedy zdá se nemá trvalou hodnotu a proto není potřeba brát cokoli příliš vážně. Dřívější hodnoty jsou ty tam. Pořádek ve formě tradic, obyčejů a zvyků, je dnes považován za zastaralost a zaostalost. Jeho likvidace uvolňuje místo pro nástup nového globálního řádu. Společnost má vlastní obecné měřítko hodnot, které diktuje svým členům. Toto plodí jednorozměrné myšlení, jak to nazývá Marcuse. Docent Pstružina zdůrazňuje krátký dohled společnosti, kdy při pohledu do minulosti staví do kontrastu délku plánů do budoucnosti dnešní doby s komunistickými pětiletkami. Řekla bych, že lidstvo žije víceméně ze dne na den. Často je slyšet, že jsou dějiny u konce, což by se dalo chápat jako nedoufání v budoucnost. Potom tedy dlouhodobě budované hodnoty a vysoké cíle ztrácejí svůj smysl. Často slýchám frázi „nějak bylo, nějak bude“ a domnívám se, že vyslovit toto dovoluje dnešní situace míru tam, kde jsou války už jen dávnou vzpomínkou, situace sociálních dávek, kdy společnost nenechá jedince umřít hlady a být bez přístřeší, doba úvěrů na cokoli, různých nadací na pomoc v nouzi a tak dále. Člověk se zkrátka již nebojí o svou existenci, proto se spoléhá na současný stav společnosti a nepociťuje potřebu se příliš starat. Pravdou, která může zčásti toto chování odůvodnit, jsou neustálé změny v požadavcích společnosti, formovaných z velké části technologiemi, které určují charakter budoucích povolání a těch, která zaniknou, i charakter vzdělávání a jeho náplň. Člověk se tedy bojí neúspěchu, kdyby se vydal za jediným cílem. V povolání dnes specializace spíše svazuje, preferuje se hlavně schopnost vyhledávání a práce s informacemi. Ve světě neustálých změn nelze přežít jinak než se učit na ně pružně reagovat, dlouhodobé plány se nevyplatí dělat. Stále vyšší frekvence změn (neexistence jednoho projektu) se přenesla i do osobního života, kdy se v dnešní době tolik manželství rozvádí, kdy tolik dětí nemá jasný morální základ a kdy je nejdůležitější umět říkat to, co druhý chce slyšet nebo co se někomu hodí místo pravdy (např. v politice, obchodu). Bauman píše o další z charakteristik doby - volnosti a anonymitě, způsobující chaos, přinášející riziko a život na rozcestí. Popisuje na člověka neustále působící tlaky společnosti, ať již ve formě nároků na vzdělání, schopnosti, vzhled nebo reklamy na různé výrobky. Zmatenost uvnitř člověka popisuje slovy: „Vnější tlak se jeví jako vnitřní puzení, závislost vypadá jako svoboda.“ 7 (2) Člověk je neustále někam hnán, nemajíc času zamýšlet se nad vlastním já, svou identitou a potřebami, potřeby si již npředepisuje sám člověk, ale postmoderní doba. Lidstvo je v dnešní době rozervané, vznikají mafiánské spolky, propukají občanské války. Francouzský filozof Pierre Lévy toto okomentoval slovy, že se lidstvo už nedokáže setkávat samo se sebou 7

BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 44.

11

jinak, než na svůj úkor. Bauman se vyjadřuje: „Je vysoce pravděpodobné, že nespojitost, nekonsekventnost jednání, tužeb a představ o šťastném životě je chronickou chorobou postmoderního života.“8 (2) V nenasytnosti konzumu nedochází lidstvu, že vždy není možné mít vše, nikdy nedojde ke stoprocentnímu uspokojení, protože každá volba něco přinese, ale zároveň o něco připraví. Domnívám se, že dnešní společnosti chybí schopnost sebepoznání, skromnost, slušnost a pokora. Technický pokrok brání rozvoji těchto vlastností. V tomto hlučném světě nedá se v klidu spočinout a o samotě přemýšlet. Vpodstatě již dnes není ani technicky možné, být sám. Málokdo o to však vůbec stojí, oprostit se od rušivé techniky, stala se svým uživatelům životním standardem a roste počet případů, kdy i drogou. Nelze však všechno nahlížet tak černobíle. Počítač a internet nabízejí narozdíl od televize, rozhlasu a novin možnost obousměrné komunikace, získání zpětné vazby. Bělohradský vidí naději v tzv. blogosféře, jak ji sám nazývá, kde se koná skutečná demokratická rozmluva, stírá se rozdíl mezi autorem a čtenářem. Zde se dá bez cenzury vyjádřit svobodný postoj. Je potřeba využít jakýchkoli prostředků, jakým je například tento, aby se ti, kterým na tom záleží, dostali přes svobodné vyjádření sami k sobě. Virtuální svět může se stát drogou a vězením, ale i prostorem pro komunikaci a získávání podnětů pro přemýšlení o vlastní podstatě. Společnost se nedá ve svém růstu zastavit. Je to její přirozenost. Aktivita je projevem života. Docent Pstružina na toto téma shrnuje Hegelovy myšlenky z pasáže “Pán a rab“ následovně: „Člověk tím, že je aktivní, překonává přirozený stav věcí a uzpůsobuje je svým potřebám a pak je nachází jako něco, co mu odpovídá. Tím se člověk poznává skrze výsledky svých činů, potvrzuje se úspěšností své činnosti. Stejně se člověk chová nejen k sobě, ale i k jiným. Snaží se je ovládnout tak, aby rozpoznal výsledky své aktivity. Tento zápas za sebe sama, ze své sebepotvrzení, je nekončícím procesem; a to je důvodem, proč růstová tendence je společenskou dynamikou9. (35) Když se zamyslím nad Baumanovou kritikou postmoderní společnosti, tak by na ni mohlo mnoho lidí nahlížet jako na staromódní postoje, když například prohlašuje, že lidem chybí pevnost, určitost, trvalost a význam předem daný a zavazující, jako tomu bylo dříve. Na druhou stranu je však obecnou pravdou, že všeho moc škodí, což platí i o přílišné volnosti. Vždyť i v knihách o výchově dětí je zdůrazňována důležitost vytyčení hranic, jako například v knize od Jan-Uwe Roggeho „Děti potřebují hranice“, kde se píše, že hranice děti potřebují, hranice je přitahují, láká je jejich překračování, ale také je děsí, zároveň jim však přinášejí pocit pevnosti, jistoty, pořádku a klidu. Domnívám se, že dospělí rovněž potřebují jakési opěrné body, které je v různých životních situacích zachytí. Bez pravidel, opěr vzniká chaos, protože nikdo neví, kudy se dát, z toho vznikají extrémy. Tyto psané (zákony) i nepsané (morálka) hranice si však určuje sama společnost, ale ta si potom také sama na sebe stěžuje. Nejhlubší příčinou lidské nespokojenosti je přece bacil neurčitosti a nejistoty10. (2)

8

BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 58. PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace a co dále? 2000. 10 BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 66. 9

12

Nyní dochází ke globalizaci společnosti, díky níž se může jeden od druhého něco naučit, záleží však, co si společnost vybere a co společně uzná za nejvhodnější. Je evidentní, že výše zmíněný „život ze dne na den“ byl dosud dosti bezohledný k přírodě a lidskému zdraví. Jelikož se nyní důsledky tohoto chování objevují ve větší míře (civilizační nemoci, narušené životní prostředí), donutilo to člověka k hlubšímu přemýšlení a jeho výsledkem je snaha o znovunastolení rovnováhy, o kterou se člověk snaží v podobě nového trendu udržitelného rozvoje, jež obsahuje sociální, environmentální a ekonomické principy. Do této komplikované doby přichází nový fenomén informatizace. Mnohé děsí a ptají se, co představuje, zdali kulturní hrozbu, izolaci či výzvu a lepší budoucnost. Kritici a pesimisté existovali vždy, stejně jako byli odpůrci zrušení otroctví, zavedení volebního práva žen, nových trendů v oblékání aj., Avšak kritika není cestou, která někam vede. Domnívám se, že za předpokladu, že se lidstvo začne snažit pronikat ke své podstatě a využije tomu i nové vynálezy, není se čeho bát. Doba se neustále mění, lidstvo muselo projít mnohými změnami, ze kterých mělo obavy, ačkoli si je samo vymyslelo, se všemi se ale nějak vyrovnalo. Tento vývoj je nezadržitelný. Nezbývá tedy, než dobu přijmout takovou, jaká je, znovu si seřadit priority a podle nich za daných podmínek existovat. Neříkám, že to bude jednoduché, ale za pokus to rozhodně stojí.

2.1

Identita a její hledání

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomuv mnoha případech je. (Jan Werich)

Co znamená identita? Dá se vůbec přesně definovat? Verzí definic existuje mnoho, ale nejlépe a nejúplněji ji popisují asi všechny dohromady: Slovník cizích slov pro nové století praví, že identita znamená totožnost, úplnou shodnost nebo také sebeuvědomování člověka. 11(9) Bauman uvádí ve své knize Úvahy o postmoderní době definici od Paula Riconera. Z jeho pohledu zahrnuje identita dvě propojené záležitosti a těmi jsou odlišnost vlastní osoby od jiných, tedy její specifické vlastnosti a kontinuita osobnosti, což znamená neměnnost charakteristických rysů navzdory měnícímu se okolnímu světu. Touto větou v plurálu se dá potom vyjádřit i kolektivní identita, kdy se jedinec zařazuje do určité skupiny lidí na základě společných vlastností, rysů či postojů.

11

LINHART, Jiří: Slovník cizích slov pro nové století. 2004.

13

Podle Hartla a Hartlové (2000) se identita projevuje jako ,,prožívání a uvědomování si sebe sama, své jedinečnosti i odlišnosti od ostatních", též jako ,,soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v určité specifické skupině".12 Macek (2003) k identitě udává toto: ,,Běžně se rozlišuje osobní a sociální aspekt identity. První čerpá především z intimní sebereflexe a sebehodnocení, úhel nasvícení vlastního já je však trochu odlišný, než je tomu v případě sebepojetí a sebehodnocení. Podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Spojuje se se zážitkem ,,já jsem já" a odpovídá na otázku ,,kdo jsem". Sociální aspekt identity je pocit začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase. Odpovídá na otázky typu ,,kam patřím", ,,čeho jsem součástí", ,,odkud pocházím" a ,,kam směřuji". V tomto smyslu přerůstá často hranice existenciálního zážitku vlastního já."12 Šmahel (2003) ji popisuje jako ,,kontinuální prožívání sebe sama, ztotožnění se s rolemi, prožívání příslušnosti ke společenským skupinám".12 Podle klinického psychologa Jeronýma Klimeše se začíná identita rýsovat již v nejranějším věku, kdy dítě rozpozná rozdíl mezi sebou a okolním světem, mezi věcmi, které ovládat může (např. své tělo: pohyb, emoce: přestat plakat) a nemůže (např. ovládat lidi okolo). Na tomto úplném začátku se učí metodou „pokus – omyl“. Například, že se uhodí a potom cítí bolest, kdežto když uhodí někoho jiného, nebolí to. Tím zjišťuje svou identitu tělesnou. Později si uvědomuje sebe sama v širším kontextu, začíná o sobě mluvit v 1. osobě jednotného čísla (do té doby se označuje třetí osobou jednotného čísla) a charakterizuje se formou připisování si různých vlastností - dokáže se popsat větami typu: Já jsem ta, která má nejdelší vlasy ze všech. Já jsem ten, kdo má tátu ve vězení. Já jsem ten, který umí nejlépe jezdit na kole.13 (27) Tento psycholog dále popisuje důležitou fázi hledání identity, odehrává se v době dospívání, jež je charakteristické dozráváním v sociální oblasti. Člověk v tomto období již hledá směr své životní cesty, svůj životní úkol, kdo je a proč přišel na svět, jednoduše tedy „kdo je“ (ego-identita) a formuje si vlastní názory, sestavuje hodnoty atd. (proces individualizace). Snaží se také zařadit do společnosti, nějaké konkrétní komunity a najít si v ní své místo (proces socializace). Tou může být pracovní kolektiv, školní třída, členové nějakého klubu, obyvatelé vesnice atp. Začleňuje se buďto na základě společných rysů nebo se danému společenství přizpůsobí, svou identitu může i potlačit za účelem snadnějšího zařazení se. Každý člověk touží někam patřit, najít si své místo na světě, kde bude respektován a kde bude něčím užitečný.

12 13

viz: http://is.muni.cz/th/64252/ff_m/Diplomova_prace_-_3._cast.pdf Srov.: KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte.2008.

14

K hledání identity Bauman dodává, že s identitou se nikdo nerodí, není ani darem, nýbrž úkolem, před kterým nelze utéct, je to sled hledání, který může a nemusí být korunován úspěchem. Již raná verze filozofů praví, že člověk má identitu odhalit, prodrat se přes omyly a nástrahy k lidské podstatě.14 (2) Jejímu nalezení předchází dlouhá pouť protkaná omyly, nástrahami a sváděním vášněmi. Identitu si nevytváří člověk pouze sám, hledat mu ji pomáhá také okolí - reakce blízkých, názory kamarádů či učitelů na naši osobu, to, jak se k němu chovají a jak k němu přistupují. Mohou pomoci chválou, povzbuzením, ale také vnutit identitu negativním způsobem, například výsměchem kvůli původu, vyznání či tělesnému postižení. Objektivní sebehodnocení je pro člověka obecně dost obtížné, proto často hrozí, že přijme názory a postoje okolí ke své osobě za vlastní a na nich vystaví svou identitu. Tato může být často zkreslená, protože se zrodila z názorů závistivého či rasistického okolí. Klimeš podotýká, že pro hledání identity je mimo jiné také velmi důležité povědomí o původu, rodině. Pokud tyto informace člově nemá (například děti odložené či ty, které ztratily rodinu v útlém věku a z doby s nimi si ještě samy nic nepamatují), není na co navázat a proces hledání to velice komplikuje, nevědomost o části života vytváří jakousi mezeru, identita se pak musí stavět ve vzduchoprázdnu a bez pevných základů se může snadno zbortit. Během života se mohou stát různé události, které identitu významně poznamenají. Klimeš z poruch identity často shledává viné rodiče, poruchy totiž dle jeho názoru vznikají z opomenutí, kdy rodiče dětem nedávají pocítit dostatek lásky, tělesného kontaktu a zájmu. Příčinou poruch však podle mého názoru mohou být i situace, kdy je dítěti věnována přehnaná pozornost, kdy za dítě vše dělá okolí, dítě se stává nesamostatným, závislým na okolí a nemá prostor k osobní realizaci. Nebo když se na něj kladou přílišné nároky, například je nuceno do aktivit a studia, ve kterých nenachází zalíbení a uspokojení apod., to znamená, že je mu vpodstatě vnucována identita cizí. I v důsledku tohoto pak může jedinec prožívat slabou identitu,vyznačující se dle Klimeše pocitem prázdna, úzkosti, neexistence a vlastní nicoty, citovými propady s pocitem zbytečnosti, nijakosti, potřebou být neustále ve společnosti, neschopností být sám, pocitem, že doma na člověka všechno padá. Problém identity může také signalizovat i pocit životní nudy, prázdnoty či pocit, že člověku cosi uteklo. Objektivně mu nic nechybí, před ničím neutíká, ani po ničem netouží, přesto se však cítí mizerně. Takto bloudící jedinci se často brání útěkem k nesprávným „řešením“, která však nemusí vyhledávat úmyslně, problém se rozvine nenápadně, v jedinci se negativní pocity nahromadí a mohou vyvrcholit zkratem. Klimeš uvádí ve svém dokumentu o identitě tyto způsoby úniků: užívání drog, workoholismus, gamblering, sexuální závislost, úchylky či extrémismus různého druhu, reaktivní egocentrismus (neustálé zabývání se sama sebou, svou vyjímečností či naopak bezcenností), který provází sklony k manipulaci.15 (27)

14 15

BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. Str. 28. Srov. KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte. Str. 11.

15

Bauman označuje identitu jako ohnisko neklidu a upozorňuje na fakt, že schizofrenie (rozštěpění osobnosti) zaujímá první místo mezi psychickými chorobami a nazývá ji morem moderního života. Statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR16 (46) potvrzují, že tento jev i nadále přetrvává. V dokumentech „Psychiatrická péče“ za roky 2001 až 2007 se objevuje stále stejný výsledek - schizofrenie je nejčastější psychickou nemocí a hospitalizovaní s touto diagnózou tvoří vždy okolo jedné pětiny pacientů. Výjimku tvoří pouze rok 2004, kdy byla schizofrenie na druhém místě a přeběhly ji poruchy způsobené nadužíváním alkoholu. Všechny ostatní uvedené roky se objevuje schizofrenie na místě prvním (týká se především žen) a poruchy z alkoholu na místě druhém (týká se především mužů). A jak je na tom lidstvo s identitou dnes, jaké překážky stojí v cestě k jejímu nalezení? Zdá se, že v předešlé kapitole popsaná postmodernita si člověka sama utváří a nedává mu příliš velký prostor na poznání sebe sama, k nalezení vlastní identity. Zygmunt Bauman, Herbert Marcuse a další autoři kritizují stav dnešní společnosti, která na jedné straně hlásá humanismus, blahobyt a svobodu, na straně druhé však jako celek vládne jednotlivci a k tomu si vytvořil nástroj - ideologii produkce a konzumu, která má za výsledek totalitarizaci, jež určuje povolání nutná pro společnost, pro ně potřebné schopnosti a znalosti, ale i potřeby a tužby, jaké by měly být, aby zapadaly do kontextu doby. Diktuje tedy každému ve společnosti jakousi identitu hromadnou, omezenou, možná se dá říci až tuctovou. K tomuto Marcuse definuje potřeby pravé a nepravé (nadbytečné). Potřeby nepravé diktuje společnost, jsou to ty, které individuu ukládají partikulární společenské síly, mající zájem o jeho potlačení: ty potřeby, které zvěčňují dřinu, agresivitu, bídu a nespravedlnost“.17 (12) Ponechává však prostor každému, aby si sám rozhodnul o tom, které potřeby vnímá jako pravé a u kterých cítí, že mu je společnost ve formě různých módních trendů vnucuje pomocí reklam a jiných prostředků. Bauman toto potvrzuje, když píše, že podsouvání nároků společnosti a potřeb jí brání v odkrývání vlastní identity, vlastního já. Shledává přílišnou volnost dnešní doby jako škodlivou, protože hledání identity komplikuje, neposkytuje potřebné mantinely, o které by bylo možno se opřít, dle nich se orientovat. Dnes společnost mnohem méně určuje jedinci místo v životě, než tomu bylo dříve. Tato volnost však podle něj spíše hraničí s blouděním a pocitem ztracenosti, ne s pocitem naprosté volnosti při hledání identity, jak by se mohlo na první pohled zdát. V takové společnosti je potom velmi obtížné najít sám sebe. Svou identitu hledají nejen děti, ale velmi často i dospělí. Pro ty je potom těžké pomáhat hledat identitu svým dětem, když ji zatím nenašli ani oni sami. Ale jak Bauman říká, hledání identity nikdy nekončí, je to celoživotní pouť, to znamená, že nezávisí na věku. Žádná identita totiž není zkamenělá, není dána jednou provždy, každou identitu je třeba budovat a to bez ustání, stále nanovo a bez záruky, že postavená budova bude někdy vůbec dokončena a zastřešena.18 (2) Ze svého pohledu soudím, že lidé dneška ani nemají velkou potřebu svou identitu hledat. Jsou už zvyklí neustále se přizpůsobovat, nechat si diktovat potřeby, chování, sny, snad se jim předepsané podmínky 16

Viz.: http://www.uzis.cz/ MARCUSE, Herbert: Jednorozměrný člověk, Str. 34. 18 BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2002. Str. 110. 17

16

společnosti zdají pohodlné, neboť jim ušetří námahu s hledáním, když se začlení do určitého stereotypu, ve kterém jim to vyhovuje a když okolí říká, že jsou šťastní, skutečně si to myslí. Společnost se navíc dívá s podivem na každého, kdo vybočuje. Bauman také píše, že kolikrát na vlastní hledání identity ani není čas, protože je společnost nucena plnit plán, být výkonná jako stroje a tím se zakrývá její lidská podstata. Tento autor trefně přirovnává život postmoderního člověka k televiznímu seriálu, kde je každý dosažený stav dočasný, ať se již týká vztahů, povolání či čehokoli jiného. Nejpožadovanější vlastnostní dnešního člověka je flexibilita, schopnost adaptace a jasně vymezená identita v tomto ohledu „svazuje“, překáží a čím neurčitěji je u jedince definovaná, tím lépe se přizpůsobí a tím „úspěšnější“ bude. Člověk je tedy nucen vlivem změn ve společnosti svou identitu přehodnocovat a měnit, tomu se dnes moderně říká „flexibilita“. Potom se však často stává, jak píše Bauman, že v toku života se člověk sám sobě stává cizincem a to proto, že dělá věci a prožívá události, které se nedají vtěsnat do rámce přirozené identity a jsou v rozporu se zdánlivě neměnnými ukazateli rasy, třídy, věku, pohlaví nebo etnické příslušnosti19 (2) Četla jsem zajímavý článek z časopisu „Philosophy now“, pojednávající o problému identity. Klade otázku, zdali si může být člověk jist, že je stále tím stejným člověkem, když se jeho schopnosti, názory a cítění mění ze vteřiny na vteřinu. Tento článek udává příklad člověka, který se dopustí trestného činu, při němž je zatčen. On sám si kvůli opilosti na nic nepamatuje, ale svědkové ho usvědčí. Nyní se nabízí otázka, měl by být shledán viným? Je to stále tentýž člověk, který čin spáchal, když opilost v moment činu změnila jeho duši natolik, že nebyl sám sebou? Těmito právními otázkami se zabýval John Locke a definoval podmínku pro identitu člověka – kontinuitu osobnosti. V tomto případě byla kontinuita narušena – obviněný si moment činu nepamatuje. Jako fyzická bytost je vinen, protože čin spáchal jejím prostřednictvím, avšak jako psychická bytost vinen není, jelikož si z oné události vůbec nic nepamatuje. Osoba na lavici obžalovaných vina je, ale ne osobnost v ní. Pokud bude muž potrestán, zakusí bolest, ale trpět bude nesprávně i neviná osobnost v něm20. (47)

Je to skutečně nesnadné rozhodnout. Ale neodpustím si

poznamenat, že by se člověk neměl oddávat omamným látkám natolik, aby se dostal do stavu, kdy neví, co dělá, to v jeho moci určitě je. Myslím si tedy, že když se někdo do takové míry opije, měl by nést následky za své činy i v opilosti spáchané, protože je dospělý a ví, k čemu přílišná konzumace alkoholu vede, rozhodl se k ní sám a dobrovolně a ještě ve střízlivém stavu. Musí tedy počítat i s možnými následky. Pokud bych měla formulovat svou vlastní definici identity a procesu jejího hledání, popsala bych ji jako svobodné poznání sebe sama a v důsledku tohoto poznání ničím nerušenou a nepřerušenou jednotu duše a těla. Dle mého názoru nelze identitu těla a duše oddělovat, neboť člověk jest jeden celek a proto jeho identita může být také jen jediná. Identita duše by se dala uvažovat jako virtuální, dokud ji tělo neaktualizuje konáním, dokud se jedinec neprojeví, tedy dokud ji nepřemění v identitu reálnou, skutečnou. Uvedu příklad: objevím své nadání na cizí jazyky a pociťuji lásku k dětem, rozhodnu se proto realizovat coby učitelka.

19 20

Tamtéž, Str. 110. Srov.: VAUGHAN: Psychological continuity and the problem of identity. 2007.

17

Identita se v základních rysech nezmění, tedy základ člověka zůstane vždy stejný a na něm v průběhu života staví. Jeho identita se tedy proměňuje úměrně akcím a věku. Například roste mé vzdělání (mění se mé vědomosti a akademická hodnost), poznávám svět a lidi v něm, na základě zkušenosti se mohu přesvědčit, že můj dosavadní názor byl mylný, tedy ho změním a s ním i svou identitu. V důsledku toho se pak mohu zařaditi do jiné komunity (náboženská, politická apod.). Identita do jisté míry souvisí i s rolemi, které jedinec v životě zastává. Do určité doby jsem pouze v roli dcery a sestry, ale když se mi narodí děti, dostanu další roli – matky a například i manželky. V té určité roli si musím vymezit svou identitu ve vztahu k ní (například jaká jsem dcera, sestra a nově i jaká jsem matka). Za zásadní a převažující složku identity považuji bezpochyby tu duševní, protože ta je určující i pro identitu tělesnou. Svůj vzhled každý přizpůsobuje svému cítění. Například dospívající dívka se již cítí příliš velká na to, než aby nosila obrázkové oblečení a chodila s rodiči za ruku. Opačně by to fungovat nemělo, avšak pravdou je, že například v případě fyzického postižení se identita formuje dle něj. Postižený je například upoután na invalidní vozík a identifikuje se jako nesamostatný, neschopný zdolat určitý terén. Ze zdravého člověka se může stát díky nehodě postižený a díky této události se začne přeformovávat i jeho identita. Jednota identity fyzické a duševní se tedy formuje vzájemným vlivem jedné složky na druhou. Mnohokráte jsem také zaznamenala změnu chování člověka, jež si koupil drahé šaty a tím si připadal jako někdo z „vyšší“ společnosti. K zamyšlení mě nutí pojem identity ve světě směřujícím ke globalizaci. Globalizace zasahuje do mnoha oblastí – ruší se hranice států, člověku se dostává volného pohybu za účelem práce, studia nebo jiných, používá se jeden hlavní jazyk, kterým je angličtina, moc se soustřeďuje do rukou nadnárodních institucí. Všechno se sdružuje do jednoho obecného celku a čím víc tento narůstá, tím méně je znatelná identita jednotlivce v něm. Při spojování do větších celků dochází totiž k přizpůsobování se novému celku, do něhož se jedinec zařazuje. Jedna z výše uvedených definic přeci popisuje identitu jako odlišnost od jiných, jedinečnost vlastní osoby. A ta potom v důsledku přizpůsobování se zaniká. Já osobně považuji rozmanitost za dobrou a také za důležitou a velmi inspirativní. Nejenže mi připadá pestrý svět různých kultur zajímavější, ale hlavně se mohou jednotlivé kultury od druhých učit. Nemyslím si, že je dobré kultury násilně (i když pozvolna a nenápadně) spojovat do jedné. Spojování do stále větších celků vede již k neurčitosti a ta mne osobně trochu děsí, protože zavání pocitem prázdna a nicoty. Doufám, že si však jednotlivé místní kultury sebe natolik váží, že se nenechají nezvratně poznamenat. Internet je také světem globálním, neznajícím hranice, potírají se zde kulturní a rasové rozdíly, hlavním jazykem komunikace je zde angličtina. Zde je situace díky virtuálnímu charakteru internetu trochu odlišná, dává totiž možnost výběru identity, zda se člověk bude vydávat za sebe či si vyzkouší identitu jinou. Svět, ve kterém může být kdokoli kýmkoli, je pro mě ale světem chaosu, nejistoty a nepředstavuje pro mě díky všude potenciálně číhajícímu klamu příliš vysokou hodnotu. Pominu-li však využití v oblasti lékařství, konkrétně např. psychologie (bude zmíněno později). Když píši o internetu, nemohu zde nezmínit i definici identity z úvahy filozofa pana Bělohradského, který ve své úvaze „Přiváto z blogosféry“ k identitě uvádí:

18

„Jsem tím, čím jsem, zásluhou (vinou) toho, čím jsme všichni.“ Zdá se mi, že blogosféra je příkladem tohoto pojetí vlastní identity. Teprve společná (globální) řeč, která nás všechny strhuje do svého neregulovatelného proudu, každému z nás umožňuje být sebou samým. 21 (14)

2.1.1 Virtuální identita Virtuální (on-line) identita se vytváří ve virtuálním prostředí, tvořeném technickými prostředky, ve kterém jedinec obvykle vystupuje pod nějakou přezdívkou (nick). Například když budu volat k rozbitému topení opraváře, budu telefonovat s člověkem, jehož identitu znám pouze ze zlatých stránek, bude to identita virtuální, do té doby, než přijde a skutečně uvidím, že je to muž a jmenuje se Jan Novák a skutečně prokáže, že pracuje pro danou firmu. V televizi mají herci také svou virtuální identitu, co role, to identita. Nejvíce se dnes však diskutuje identita internetová, která je obestřena asi největším tajemstvím. Na internetu si lidé mohou nechat svou vlastní identitu, ale láká je vyzkoušet si jinou. V realitě si různé identity zkouší dospívající, v pozdějším věku už by to mohlo být totiž považováno za psychickou nemoc. Narozdíl od identity skutečné má virtuální identita naprostou volnost a svobodu ve svém formování. Ve virtuálním světě se totiž nedá ověřit, vládne tam všeobecná anonymita. Absence jakýchkoli omezení, která existují v reálném světě, dává volný prostor nekonečné lidské představivosti, každý je roven každému, avšak opět pouze jen virtuálně a dočasně, tedy pouze když setrvává v interakci s virtuálním prostředím. Jedinec může změnit pohlaví, věk, původ, sociální postavení, svou minulost, chudák se může vydávat za boháče, chytrý hrát hloupého apod. Jeden skutečný člověk může mít nekonečné množství virtuálních identit, měnících se na základě interakce s různými dalšími virtuálními identitami či společenstvími. Tento svět připomíná svým charakterem jakousi říši snů, do které se člověk utíká. Ale z jakého důvodu? Proč mají lidé potřebu schovávat se za smyšlenou identitu? Důvody, které mne napadají, jsou například ochrana osobních údajů, nebo může být důvodem potřeba zjistit něčí názor či postoj a ten by mi nesdělil, pokud bych odkryla svou identitu reálnou (otázkou ovšem zůstává, zdali odpověděl reálně nebo smyšleně, tedy nakolik brát jeho odpověď vážně), nebo to může být ze strachu vyjádřit svůj názor a podepsat se pod něj reálnou identitou. Důvodem může být i chuť vyzkoušet si naprosto odlišný charakter, například introvert se vydává za extroverta. Někde jsem četla, že si jedinec na internetu přeje realizovat své sny, které by v realitě nebyly přijaty nebo by dokonce mohly být na hranici zákona. V takovém případě si své sny může pod virtuální identitou splnit, ulevit touze a tím snížit svou nebezpečnost v realitě. To však podle mého názoru pomůže jen u některých, ne příliš vážných stupňů odchylek. Virtuální identita může dost pomoci lidem, kteří se cítí být v realitě odstrčeni pro nějakou odlišnost od většiny, kteří musí svou skutečnou identitu potlačovat, aby nebyli společností odvrženi. Na internetu si 21

BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry. 2009.

19

mohou najít sobě podobné, nebo alespoň takové, co podobnost předstírají. Mohou beze studu odložit svou „masku“ a být sami sebou, vzkoušet si, jak bude virtuální společnost reagovat. Jedinec zjistí, že takových jako on je více, a potom sám sebe lépe přijme. Pokud by však byl odvrhnut, není problém se pod jiným nickem přihlásit znovu nebo jít do společenství jiného. Virtuální identita může posloužit také jako terapie a pomoci návratu do světa reálného, kdy si člověk s problémem vyzkouší, jaké to je s ním žít „nanečisto“ ve virtuálním prostředí. Díky tomu se osmělí a potom by měl šanci snadněji proniknout do života skutečného. Ale toto nemusí pomoci pokaždé. Kdo má problém s lidmi v realitě (například s komunikací, seznamováním), měl by se ho učit postupně překonávat také v realitě. Úspěch s virtuální identitou může dle mého pohledu člověka jaksi „namotivovat“ či nalákat na kýžený stav, o který se potom v realitě bude o to usilovněji snažit. Ale nemyslím si, že by virtuální identita problém mohla vyřešit úplně. Některé smyšlené virtuální identity mohou být jen žertíkem, pokusem, jaká bude reakce. Ale některé mohou vzniknout i ze skutečného, ale nerealizovatelného přání jedince. Daly by se tak potom též označit jako část reálné identity člověka, který si tuto virtuální identitu vymyslel. Na internetu může být každý maximálně upřímný, odhodit vešekré zábrany. Neznamená to tedy, že je zde vlastně konečně sám sebou? Vypadá to, že změna identity může jedinci přinést vesměs pouze dobro, může se o sobě mnohé naučit, jaksi povyrůst. Ale jak působí naopak virtuální okolí na jedince, když nic z toho, co je mu předkládáno, se ani zčásti nemusí zakládat na pravdě? Domnívám se, že po čase začne takovému jedinci opravdová společnost skutečně scházet a začne pociťovat prázdnotu. Nemůžeme stále žít pouze sny, i když sníme, nacházíme se stále v realitě. Další problém by mohl vzniknout z přílišného střídání identit, kdy člověk již tolik rolí psychicky nezvládne. Dle mého názoru je velmi důležité snít, proto vítám možnost změny identity. Ale stále je potřeba udržet si nadhled a umět se vrátit do reality, pečovat také o svou reálnou identitu. Virtuální identita je zadarmo a co dostane člověk bez snahy a námahy, nemívá pro něj příliš valnou a hlavně trvalou hodnotu. V reálném světě na sobě každý musí pracovat a toho, čeho se dopracuje, co dosáhne, toho si pak může právem vážit. Virtuální identita je zajímavá, užitečná zkušenost, ale nikdo by díky ní neměl ohrožovat svou identitu skutečnou.

2.2

Statistiky

Na téma internetu, sledovanosti televize a uživatelů mobilních telefonů existuje velké množství statistik. Pro tuto práci bylo vybráno několik z nich, o které se bude práce opírat a které mají prokázat a poukázat na důležitost zabývání se vlivem virtuality, tvořené těmito prostředky, na realitu.

2.2.1 Statistiky internetu Tabulka č. 1

20

Využívání internetu ve světě

Údaje k 31. 3. 2009

Vysvětlivky: est. = odhadnutá hodnota Graf č. 1:

Zdroj dat pro graf č. 1 a tabulku č. 1: http://www.internetworldstats.com/stats.htm

Komentář ke grafu a tabulce: Při pohledu na údaje jistě nikoho nepřekvapí prvenství Asie, která zahrnuje velice vyspělé země. V oblasti využívání internetu je zde nejvýznamnější Čína, Japonsko a Indie. Evropu zařadily na druhé místo v počtu uživatelů internetu hlavně Německo, Velká Británie, Francie a Rusko. Česká Republika se nedostala do první internetové desítky, přesto však vykazuje obrovský nárůst: Odhad populace ČR v roce 2008 byl 10.220.911 obyvatel, z toho bylo 4.991.300 uživatelů internetu, což činí 48,8 % populace, tedy téměř polovinu. Nárůst uživatelů za roky 2000 až 2008 byl o 399,1 %, tedy čtyřnásobný.

21

Pro mnohé je však jistě překvapivý enormní vzestup počtu uživatelů internetu v Africe, na Středním východě a v Latinské Americe a Karibiku. Jedná se ale samozřejmě o údaje vypočtené z průměru, přičemž rozložení uživatelů je velmi nerovnoměrné. Například v Africe jsou největšími „tahouny“ Egypt, Nigérie a Maroko. Ostatní země mají podíl několik málo či pouze desetiny procenta či dokonce žádný. Na Středním východě nejsou mimo „internetové vůdčí země Íránu s 50%“ výkyvy takové, dalšími významnými zeměmi, které zvyšují průměr, jsou Saúdská Arábie, Izrael a Sýrie. Nejvýznamnější nárůst za posledních 8 let v této části světa překvapí především kvůli přísnému konzervatismu způsobenému náboženstvím a zvyky. V Latinské Americe jsou výkyvy v počtu uživatelů asi nejvýraznější. Vysoké procento způsobila hlavně Brazílie se svými 67,5% uživatelů z celé Latinské Ameriky a Karibiku, za ní se s významným přírůstkem řadí Mexiko, Argentina a také Kolumbie. Poslední řádek tabulky ukazuje, že internet pronikl již mezi téměř čtvrtinu obyvatel planety. Zdroj: http://www.internetworldstats.com/stats4.htm

22

Tabulka č. 2

Růst internetové populace v České Republice v letech 2003 - 2008

Zdroj dat pro tabulku 2: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034DE26/$File/97010825.pdf

Komentář k tabulce: Český statistický úřad poskytuje přehled, ze kterého je vidět, že například rozdíl mezi uživateli ženského a mužského pohlaví není až tak výrazný, pouze necelých 10%. Tabulka jasně ukazuje, které věkové skupiny internet nejvíce zasahuje. Do 24 let je uživatelů naprosto drtivá většina, poměrně vyrovnané procento uživatelů je ve dvou dalších skupinách 25 – 44 let, potom se již znatelněji snižuje a v důchodovém věku je procento velmi nízké, avšak zde je velká nerovnoměrnost, záleží hlavně na vzdělání, což ukazuje další část tabulky, kde internet používá více než ¾ vysokoškolsky vzdělané populace, středoškoláci mají taktéž výrazné zastoupení, u populace bez maturity je již větší propad a mizivý rozdíl ve srovnání s populací základního vzdělání.

Tabulka č. 3

Frekvence použití internetu (zdroj dat ČSÚ) – viz. příloha č. 1 Zdroj dat pro tabulku 3: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034E67D/$File/97010831.pdf

Komentář k tabulce: Co se týká každodenního užití internetu, není výrazný rozdíl ve frekvenci použití mezi muži a ženami. U věkových kategorií je denní frekvence přímo úměrná věku, čím nižší věk, tím vyšší procento denního použití internetu. Zaměstnaní lidé s počítačem v mnoha profesích denně pracovat musí, tam je vliv dá se říci naprosto jasný, analogicky k tomu je procento u nezaměstnaných nižší. Vzdělání, jak již bylo

23

řečeno, má vliv značný, čím vyšší vzdělání, tím snadnější a častější přístup k internetu. Rozdíl ve frekvenci přístupu uživatelů se vzděláním základním a středním není téměř žádný. Jak je vidět, lokalita ani hustota zalidnění lokality nemá na frekvenci používání internetu nijak zásadní vliv, ve městech, tedy hustě zalidněných lokalitách je více možností, poskytovatelů a dostupnější technické vybavení, což má jistě také nemalý vliv. Při frekvenci použití internetu 1-4 dny v týdnu je opět mizivý rozdíl mezi frekvencí použití obou pohlaví, u věkových kategorií je překvapivě tendence opačná než v u každodenního přístupu na internet, u stupně vzdělání platí také tato opačná tendence a rovněž u hustoty zalidnění regionu. Při frekvenci použití internetu 1x za měsíc, ale ne každý týden, jsou tendence stejné, avšak s mnohem nižšími hodnotami, trend je však jasný. U frekvence méně než jedenkrát za měsíc chybí údaje, avak tendence nejsou nijak výrazné a procenta mizivá. Portál rodina.cz uvádí údaje z databáze studie Mládež a zdraví z roku 2006, která zkoumala žáky 9. tříd základních škol, hrajících počítačové hry. Výsledky jsou následující: 52% chlapců hraje denně min 2 hodiny, o víkendech je to 62% Dívek hraje hry 17% a to cca 2 hodiny denně.

Jak si stojí ČR v otázce internetu vůči Evropské Unii? Tabulka č. 4

Domácnosti (mající minimálně 1 člena ve věku 16 až 74 let) s připojením k internetu, údaje uvedeny v % z celkového počtu domácností připojitelných k internetu 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Česká Republika

-

15

19

19

29

35

46

EU 27

-

-

41

48

49

54

60

Zdroj dat pro tabulku 4: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsiir040&plugin=1 Vysvětlivky: „ – „ = údaj nedostupný

Komentář k tabulce: Ve srovnání připojených domácností České Republiky a průměru zemí EU je rozdíl znatelnější, ale nárůst je v posledních 3 letech každoročně znatelnější. Je pravděpodobné, že tímto tempem průměr EU brzy dosáhneme. Portál businessinfo.cz uvádí, že je lepší vybavenost osobním počítačem internetem v domácnostech s dětmi (67%) než bez dětí (27%). Dále uvádí, že je internet využíván nejvíce v domácím prostředí (84 %), potom v zaměstnání (39 %) a ve škole (17 %). Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/demograficke-a-socialni-udaje/csu-publikace-informacni-spolecnost2008/1000451/52567/

24

Tabulka č. 5

Firmy (mající 10 a více zaměstnanců na plný úvazek) s širokopásmovým připojením, údaje uvedeny v % z celkového počtu firem připojitelných k internetu v %

Česká Republika EU 27

2003

2004

2005

2006

2007

2008

20

38

52

69

77

79

-

46

62

73

77

81

Zdroj dat pro tabulku č. 5: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tin00063&plugin=1 Vysvětlivky: „ – „ = údaj nedostupný

Komentář k tabulce: V oblasti připojení firem Česká Republika do roku 2006 dohnala ostatní země Unie a v posledních letech se drží v těsném závěsu. Zavedení internetu ve firmách je většinou otázkou zvýšení zisku a udržení konkurenceschopnosti, proto je nárůst rychlejší a znatelnější, než v domácnostech, které na něm existenčně nezávisí.

Tabulka č. 6

Soukromé nákupy zboží a služeb přes internet v %, provedené jedinci od 16 do 74 let, neobsahuje finanční investice 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Česká Republika

-

3

3

3

7

8

13

EU 27

-

-

15

18

20

23

24

Zdro dat pro tabulku č. 6: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tin00067 Vysvětlivky: „ – „ = údaj nedostupný

Komentář k tabulce: Jak v České Republice, tak v Unii je nárůst velmi pozvolný, avšak v posledních 3 letech je u nás výraznější, loni dosáhla ČR více než poloviny v poměru k EU.

Informovanost obyvatel a statistiky nebezpečí internetu Vybrané evropské země Společnost Microsoft uvedla 10. února tohoto roku výsledky svého průzkumu a provedeného agenturou Cross Tab v lednu 2009. Průzkumu se zúčastnilo 21.765 uživatelů z vybraných evropských zemí (Velká Británie, Dánsko, Rakousko, Finsko, Norsko, Španělsko, Švýcarsko, Irsko, Portugalsko) a výsledky jsou následující: 25

29% mladistvých zažilo na internetu obtěžování skupinou či jednotlivcem (nejhorší situace je ve Skandinávských zemích Norsku a Dánsku, lepší je ve Středozemí) 45% mladistvých pobývá většinu volného času v internetových sociálních sítích Alarmující polovina rodičů (51%) neví, co jejich děti na internetu dělají a co jim hrozí 69% mladistvých se domnívá, že potenciální nebezpečí internetu zná, nicméně obětí obtěžování na internetu je stále více 38% náctiletých zastává názor, že jejich okolí na internetu nerespektuje soukromí (tím je míněno, že jsou uživatelé čím dál ochotnější poskytovat osobní údaje nejen své, ale dokonce i svých blízkých nebo např. že vystavují fotografie ostatních bez jejich svolení) 53% mladistvých považuje obtěžování přes internet za snadnější 22% dotázaných dělá chyby co do bezpečnostních nastavení a pouze 27% využívá ochrany osobních informací, ale jen občas. pouze 51% mladistvých surfuje po internetu za přítomnosti rodičů pouze 38% náctiletých by se s problémy ohledně internetu obrátilo na rodiče, 30% by se raději obrátilo na přátele Dle vyjádření Microsoftu je situace značně lepší, než v roce 2007, čísla však ukazují, že jsou v Evropě ještě velké rezervy a prostor pro zlepšení. Zdroj: http://www.microsoft.com/cze/presspass/msg/20090210_news1.mspx

Výsledky výzkumu SAFT Gross-European survey (2003) ukazuje, že je značný rozdíl mezi odpověďmi dětí a rodičů: 14% dětí se osobně setkalo s lidmi, které poznalo na internetu, to však připouští pouhá 4% rodičů 30% dětí navštívilo stránky s násilným obsahem, avšak tento fakt připouští pouze 15% rodičů Zdroj: http://www.saftonline.org/Research_.html

Česká Republika Údaje z 22.5. 2009 Tento výzkum proběhl na popud nadace Naše dítě, pro niž jej realizovala společnost TNS AISA s.r.o. Proběhl na začátku letošního roku a zúčastnilo se ho 319 rodin s dětmi ve věku 10-15 let. Jeho výsledky vypovídají o následujícím: Pouze 8 % rodičů používá programy, zamezující přístupu dětí na nebezpečné stránky, tzv. parental control. Většina rodičů konroluje své děti na internetu pouze nárazově, přičemž objevují ponejvíc návštěvy stránek s nevhodným obsahem či komunikaci s cizími lidmi. 17% rodičů své děti nekontroluje vůbec. Stejně jako v ostatních evropských zemích výše, 51% dětí nemají rodiče při používání internetu pod dohledem, tyto děti mají počítač s připojením na internet ve svém pokoji. Denně stráví děti online 1,5 hodiny v pracovní den a o víkendech až 2,5 hodiny. 26

Co se týče činností na internetu, účastní se 70% dětí ve věku 14-15 let diskusních skupin, 37% dětí stejného věku komunikuje s cizími lidmi, které zná pouze z internetu, 35% těchto dětí nemá s rodiči domluvena žádná pravidla užívání počítače a internetu a 14% dětí téhož věku se s těmito cizími lidmi z internetu i osobně schází. Více než třetina děti tohoto věku také cizím osobám online prozradí osobní údaje a 45% z nich posílá či sdílí své fotografie a videa. 93% dětí mezi 10 a 11 lety stahuje či hraje online hry. Zdroj: http://www.nasedite.cz/webmagazine/articles.asp?ida=641&idk=465

Graf č. 2 10

25

POSÍLÁM SVOJE FOTKY ČI VIDEA NA INTERNET

45 34

10

SDĚLUJI SVOJE OSOBNÍ ÚDAJE NA INTERNETU (VĚK, MOBILNÍ TELEFON, ADRESA)

24

36

24

20

NEŘÍKÁM RODIČŮM, KDYŽ OBJEVÍM NA INTERNETU NĚCO, CO MĚ VYDĚSÍ

25

21

24

12

OTEVÍRÁM PŘÍLOHY, KTERÉ PŘIŠLY Z NEZNÁMÉ ADRESY

23

25

21

6

ODPOVÍDÁM A PŘEPOSÍLÁM VULGÁRNÍ, HRUBÉ EMAILY

14

16 16

7 7

NAVŠTĚVUJI STRÁNKY, KDE JE NÁSILÍ

13 16

1

6

NAVŠTĚVUJI PŘI SURFOVÁNÍ PORNOSTRÁNKY

15 13

1

SCHÁZÍM SE S LIDMI Z INTERNETU, KTERÉ OSOBNĚ NEZNÁM

3

14

10-11 let (N=86) 12-13 let (N=116) 14-15 let (N=117) Podle rodičů

6

% dětí v dané kategorii

Zdroj grafu č. 2: http://www.tns-aisa.cz/NewsDet-n25-cs.aspx

Rady z různých zdrojů v této práci ohledně prevence a ochrany před nebezpečími na internetu se shodují v následujících základních bodech: → vzdělávat se v oblasti internetu, třeba i od dítěte samotného či spolu s ním → budovat v dětech důvěru, zvýšit komunikaci na toto téma a mluvit o reálných nebezpečích → stanovit si pravidla a ptát se po jejich dodržování – např. nepodávat online přátelům osobní informace, nesetkávat se s nimi a pokud, tak s vědomím rodičů → pro lepší možnost kontroly, umístit počítač do společných místností bytu

27

→ alespoň namátkou kontrolovat navštívené stránky a nainstalovat kontrolní programy blokující většinu stránek se škodlivým obsahem Zdroje: http://www.nasedite.cz/webmagazine/articles.asp?ida=641&idk=465 http://www.microsoft.com/cze/presspass/msg/20090210_news1.mspx

2.2.2 Statistiky mobilních telefonů Tabulka č. 7

Počet mobilů s předplacenou kartou (údaje v 1000)

ČR

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

46

200

521

965

1995

4346

6947

8610

9709

10783

11775

12753

-

34672

55544

95535

159793

257781

313867

345567

379918

424310

472087

520094

EU 27 Zdroj dat pro tabulku č. 7: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tin00059&plugin=1 Vysvětlivky: „ – „ údaj nedostupný

Businessinfo.cz uvádí pro rok 2008 údaj 13,5 miliónu SIM karet v České Republice, čímž se v EU dostává na jednu z nejvyšších hodnot. Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/demograficke-a-socialni-udaje/csu-publikace-informacni-spolecnost2008/1000451/52567/

Tabulka č. 8

Procentní podíl jednotlivců v ČR vlastnících mobilní telefon – viz. příloha č. 2 Zdroj dat pro tabulku č. 8: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550034A67E/$File/97010812.pdf

Komentář k údajům: U mobilních telefonů jsou tendence téměř totožné s použitím internetu. Zásadní vliv má opět věk, vzdělání, zaměstnanost. Hustota obyvatel v lokalitě je bez většího významu.

2.2.3 Statistiky sledování televize Nadace Naše dítě uvádí, že v 60. letech sledovali dospělí televizi asi hodinu denně, v roce 1980 to byl dvojnásobek a v roce 1998 počet hodin sledování televize stoupl na 3,5 hodiny denně. Ve vztahu k dětem tento fakt znamená dobu mlčení, kdy si nemohou povídat s rodiči. Server www.rodina.cz uvádí důsledky

28

nedostatečné komunikace s dětmi - v polovině 70. let se vyskytovaly poruchy řeči u 4% dětí, ve 2. polovině 90. let toto číslo stouplo na 25% a co se týká porozumění řeči, je na tom špatně ještě vyšší procento dětí. Děti dnes stráví před obrazovkou dle odborníků asi 25 hodin týdně, což znamená 3,5 hodiny za den. Podle nadace viděl průměrný český 13letý školak za svůj život v televizi 52 000 vražd, znásilnění, ozbrojenych loupeži a přepadení. Není proto divu, že se v souvislosti s tím uvádí, že jsou dnešní děti k násilí a utrpení otupělí. Zdroj: http://www.jedensvetnaskolach.cz/download/pdf/jsnspdfs_78.pdf

Komentář k údajům: Sledování televize se narozdíl od práce na počítači liší naprostou pasivitou. Server www.rodina.cz uvádí výsledky vyšetření mozkové aktivity elektroencefalogramem (EEG). Po zapnutí televize ukázal alfa vlny, které se objevují hlavně při stavu snění a hypnózy. Negativa přílišného sledování televize jsou vesměs stejná jako u nadužívání počítače, uvedená v kapitole 3.8.1 „Počítačové nemoci“.

Rady ohledně prevence negativních dopadů televize jsou obdobné jako u internetu: → více s dětmi komunikovat → rodiče sami by neměli sledování televize přehánět a jít příkladem → sledovat čas strávený u obrazovky a čas strávený s dětmi → dívat se na televizi společně s dítětem a povídat si s ním o shlédnutém → umožnit dítěti co nejvíce reálných zážitků, protože zážitky prožité vlastní zkušeností poučí dítě nejvíc → důležitý je také pohyb, který se především v prvních letech života podstatně odrazí na formování mozku

Server www.rodina.cz uvádí, že sledování TV je v předškolním věku nevhodné, v 7 – 10 letech neumí dítě ještě rozlišovat mezi skutečností a fikcí, v 8 - 12 letech je schopné pochopit smysl reklamy, od 12 let je schopno kritiky a odstupu, sledování TV tedy začíná být vhodné až v tomto věku, do zhruba 15 let by se mělo dítě učit chápat televizi a její triky a umět ji včas vypnout. Od 15 let už nás dítě nebude chtít poslouchat, protože si začne dělat názory vlastní.

3. Nový rozměr světa – z reality do virtuality? Tato kapitola představuje úvod do samotného jádra práce a popisuje stav technologických prostředků v současnosti, jejich pozici v lidských životech a zamýšlí se nad hranicí mezi realitou a virtualitou.

29

Technologický boom se v několika uplynulých desítkách let nezadržitelně řítí kupředu. To, co se dnes používá a co si vědci představují, že bude v budoucnu technicky možné, by bylo před nedávnou dobou ještě pouhou pohádkou. Obrovský rozmach a propojení počítačových technologií, sítí a telekomunikací začíná každodenní lidský život od základů přetvářet. Mění způsob myšlení lidí, přemýšlí a pamatují si za ně, překonávají se díky nim obrovské vzdálenosti, nemusí se už chodit do banky, obchodu, mnohdy ani tak často do školy a ačkoli si to lidé neradi připouští, technologie mění i je samotné. Počítače například dříve sloužily pouze pro výpočty, dnes lidstvu pomáhají v nespočtu činností a oborů od letových simulátorů, virtuálních konferencí, přes operace v lékařství, řízení náročných projektů až po interaktivní výuku a mnoho dalších. Z dřívějšího sluhy stal se neodmyslitelný partner. Na jednu stranu je vidět ohromení schopnostmi nových technických vymožeností, ale ty se rychle stávají standardem, lidstvo chce stále více a více také dostává a to nejen díky jednotlivým technologiím, ale v novém rozměru také díky novým možnostem jejich propojení, kdy pak služby jimi poskytované dostávají ještě další, úplně nový rozměr. V tomto vyspělém světě technologií vyrostla hlavně generace, která nyní dospívá. Žije v tomto světě odmalička a je pro ni tedy samozřejmostí. Mladší děti zdá se často považují počítače za své kamarády, protože vykazují tolik lidských schopností, dokáží komunikovat, zpívat, psát, představovat spoluhráče v různých hrách, počítat, kreslit a mnoho dalšího. Kdo nemá počítač doma, má k němu přístup alespoň ve škole, knihovně či internetové kavárně. Hranice světů, vytvářených technologickými prostředky a světů reálných, s fyzickými lidmi, se začínají prolínat natolik, že bývá často obtížné rozlišit, kde se vlastně člověk nachází. Je to ještě svět přirozený nebo umělý, tvořený technickými prostředky? Ivan Havel pro tento účel uvádí nutnost splnění alespoň těchto tři podmínek:
existuje nějaká přirozená věc, logicky připouštějící duplikaci ( například lidské myšlení, vnímání, rozhodování apod.),
existuje záměr člověka (nebo týmu) vytvořit duplikát oné přirozené věci,
došlo k provedení záměru, čili proběhl intencionální proces vedoucí od záměru k jeho realizaci (případě byla dotyčná věc například implementována na počítači)22 (22) Při hlubším zamyšlení se dá zjistit i závislost na úhlu pohledu na věc. Počítače jsou programovatelné, ale nejsou snad analogií programovatelnosti u člověka například antidepresiva, ovlivňující náladu a chování jedince? Nepodobá se programování operace pohlaví z mužského na ženské a naopak? Medicína dnes techniku hojně využívá a zachraňuje s její pomocí lidské životy, kdy lidem voperuje například kardiostimulátor, poskytne naprogramovanou protézu ruky, která dokáže sama např. uchopit předmět aj. Díky počítačové technice je dnes možné i částečně umožnit zrak nevidomému či vylepšit sluch neslyšícímu, mnoho pacientů žije jen díky podpoře technických prostředků. Společnost si přirozeně začíná stále častěji klást otázky, co je přirozené, co je umělé, co je ještě realita a co se už dá označit pojmem virtuální. To 22

HAVEL, Ivan M.: Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém. 2004.

30

dokazuje četné knihy a úvahy na toto téma. Ty obsahují mnoho názorů a pohledů na tuto problematiku, která bude v této práci co nejpřehledněji a nejjasněji shrnuta a vysvětlena.

3.1

Zrod a vývoj virtuálních světů

Následující řádky provedou čtenáře historií tří nejvýznamnějších a pro většinu lidí k dnešku již neodmyslitelně patřících technických vynálezů mobilního telefonu, internetu a televize, které jsou všechny tvůrci virtuality. Odkrytí jejich vývoje považuji za důležité pro pochopení jejich základního fungování a principů z technického hlediska, neboť právě technika umožnila zrod virtuálního světa neboli kyberprostoru. Popis vývoje ukáže, jak došlo k přechodu na virtuální svět, jak dlouho se mu již oddáváme a jak rychle si ho lidstvo oblíbilo.

3.1.1 Historie internetu Na počátku 60. let přišla firma RAND Corporation ve Spojených státech s myšlenkou vytvoření sítě, propojující nejdůležitější vojenské, univerzitní a federální počítače a která by si dokázala zachovat funkčnost i při výpadku některého z nich, nebude tedy žádný centrální, na kterém by byla síť závislá. Důvodem byla v USA probíhající studená válka a objevovaly se obavy z jaderného útoku. Roku 1969 zprovoznila v USA agentura ARPA (Advanced Research Project Agency) experimentální síť ARPANET se 4 uzly. V roce 1971 se rozrostl počet uzlů sítě na 15, o rok později na 37 a za další rok se připojily i uzly zahraniční. Od roku 1972 se díky protokolu FTP daly přenášet větší soubory a téhož roku se Ray Tomlinson zasloužil o první emailový program. Výzkumu internetu se ujali studenti a pedagogové z Kalifornské univerzity a výsledky svého bádání publikovali v tzv. RFC dokumentech, neboli žádostech o komentář. Od roku 1974 byl zpřístupněn další protokol a to známý TCP/IP, který určoval pravidla a syntax pro posílání zpráv po síti. Roku 1979 vytvořili vědečtí pracovníci z různých univerzit tzv. Computer Science Network a od jeho propojení se sítí ARPANET se datuje vznik internetu. 1983 se ARPANET rozdělil na ARPANET a MILNET (pouze pro armádní použití). 1984 vznikl systém doménových jmen a v té době bylo asi 1000 připojených počítačů. 1987 vzniklo pojmenování internet. 1988 byl do sítě vypuštěn první počítačový virus – worm (červ), jeho mladý tvůrce byl za tento kousek potrestán odnětím svobody na 3 roky. O rok později přišel Tim Berners-Lee s vynálezem hypertextových dokumentů, tedy www (world wide web). Roku 1993 byl vyvinut první prohlížeč www, Mosaic od Marca Andreessena, který byl zdarma, o rok později ho následuje Netscape Navigator. Ještě ve stejném roce začal být internet využíván pro komerční účely. Z 1000 uživatelů v roce 1984 se do roku 1996 rozrostl jejich počet na neuvěřitelných 55 milionů a dále narůstá geometrickou řadou, přičemž v roce 2006 už překročil jednu miliardu. Od internetu se během času odvinuly i sítě lokální (LAN), které využívají především firmy a různé instituce. 31

3.1.2 Od telegrafu přes rádio až po mobilní telefon Tento vývoj započal v roce 1837 Samuel Morse vynálezem telegrafu, který fungoval na základě pro něj speciálně vyvinuté abecedy, ve které byla písmena nahrazena určitým počtem teček a čárek. Telegrafy byly nejprve propojeny dráty, ale roku 1842 se přišlo na vodivou schopnost vody, došlo tedy k prvnímu bezdrátovému přenosu. Roku 1864 přišel J.C. Maxwel s myšlenkou souvislosti elektřiny s magnetismem, která by umožňovala přenos vlnovým zářením. Jako první provedl bezdrátový přenos údajně zubař M. Loomis na dvou papírových dracích – jednom s telegrafem a druhém s galvanometrem, který signály morseovy abecedy zachycoval až na vzdálenost 18 mil. Autorem radiového systému jako takového je Ital Guglielmo Marconi, který si ho dal patentovat roku 1897. 4 roky nato se mu podařilo přenést radiový signál přes Atlantik a od té doby našla tato technologie použití v lodní dopravě. Tento signál však přenášel až do roku 1906 pouze telegrafní kódy. V tomto roce R. Fesseden dokázal přenést i hlas. O další 4 roky později uvedl do chodu Švéd L. M. Ericsson (zakladatel stejnojmenné firmy) první verzi mobilního telefonu, která byla vybavena dvěma tyčemi, připojitelnými na telefonní kabely. Následoval rychlý rozvoj radiového vysílání. První mobilní radiové stanice (jednostranné přijímače) začaly používat ve dvacátých letech v USA policie a armáda. Právě policii se podařilo přijít na mobilní radiopřijímač morseovy abecedy (pro automobil) a roku 1928 přijímal i lidský hlas. Mobilní radiový systém, který dokázal přenášet hlas v obou směrech pochází z roku 1924 z Bellových laboratoří. Za 2. světové války bylo třeba ke zdolání nepřítele nejnovějších technologií, to byla veliká motivace k dalšímu výzkumu a vznikla první přenosná radiovysílačka z dílny dodnes známé Motoroly. Radiotelefony do automobilů pro veřejnost byly na světě roku 1946. Signál však podléhal častému rušení, proto bylo nutné vybavit automobil vícero anténami, z nichž si radiotelefon vybral tu nejvhodnější. Antény byly propojeny s hlavní centrálou přes telefonní kabely. Tyto tehdejší telefony fungovaly spojením s operátorem, kterému musel volající sdělit číslo volaného auta, operátor vyslal signál, tím rozsvítil světlo a telefon v autě začal zvonit. Hlas se nesl po již zmíněných anténách a telefonních kabelech. Kdo volal z automobilu, vyslal stiskem tlačítka signál, který zachytila nejbližší anténa, která jej přenesla operátorovi. O rok později v r 1947 sepsali pánové Ring a Young z Bellových laboratoří princip mobilní celulární sítě (dnes GSM). Síť se dělila na cells, neboli buňky, z nichž každá obsahovala vysílač i přijímač a vše řídilo jedno středisko. Opět se začaly používat frekvence, kdy stejnou frekvenci využívaly různé buňky a telefon se dokázal přizpůsobit při přechodu z jedné buňky do druhé. Licence k využívání různých frekvencí dostalo více společností, které si vzájemně konkurovaly. 1948 spustila Richmond Radiotelephone první automatickou radiotelefonní síť (bez operátora). Ale většina sítí mobilních i pevných využívala operátora až do 60. let. 1948 vyšel z dílen Bell System první tranzistor a 1954 začala firma Texas Instrument vyrábět křemíkové tranzistory – 1. tranzistorové rádio. První patent na mobilní komunikační síť dostala společnost Bell System a AT&T až roku 1977. První analogová celulární síť komerčního rázu roku 32

1978 byla dílem společnosti Batelco a realizovala ji v Bahrajnu. Techniku dodala japosnká Matsushita/Panasonic, tato byla také původně určena pro policejní využití. Další síť byla testována v USA a poté se začala šířit dále do světa. Spuštění první komerční sítě bylo v USA povoleno až 1983. V severní části Evropy však už roku 1981. Československo se dočkalo celorepublikové sítě ve stejném roce jako USA, podílela se na ní firma Tesla. Používala ji však pouze Správa pošt a telekomunikací a hovory se nedaly ještě účtovat, byly časově omezeny, potom se samy přerušily. Další síť roku 1985 ve Velké Británii, západním Německu a Rakousku, Francii a následně spustila Evropská komise pro pošty a telekomunikace projekt GSM (Groupe Spéciale Mobile), jehož úkolem bylo vytvořit síť pro celou Evropu, která opustí analogové technologie a bude plně digitální. Roku 1990 se digitální sítě dočkaly i USA. Ani GSM se však nezastavila ve svém vývoji a 1991 byla oficiálně standardizována. Roku 1992 došlo k první roamingové dohodě, čímž vznikla evropská mezinárodní síť. O 2 roky později spojovala síť milion zákazníků. Rok nato byla zavedena standardizace pro novinku – přenos dat. Existovala různá pásma frekvencí, mezi kterými dokáží mobilní telefony přepínat, aby dostaly nejkvalitnější signál. V tehdy ještě Československu se používala stará technologie NMT, digitální síť GSM spustily roku 1996 společnosti Eurotel a Radiomobil se sítí Paegas (od roku 2002 přejmenován na T-Mobile). Roku 2000 přišel Český Mobil se sítí Oskar (dnešní Vodafone). V dnešní době nabízí mobilní telefon mnohem více než jen volání a sms. Dokáží fotit a tyto obrázky posílat ve zprávách MMS, dokáží se připojit na internet, vyhledávat na něm informace, číst a odesílat emaily včetně příloh, mají vnitřní paměť – používají paměťové karty, obsahují kalendář, kalkulačku, diktafon, GPS navigace, polyfonní vyzvánění, přehrávač hudebních souborů mp3, obsahují až trojrozměrné hry, dokáží natočit a přehrát video, obsahují stereofonní rádi, po nabití vydrží až 260 hodin a 215 minut dlouhý hovor, integrovaný pohybový senzor na počítání kroků a počet spálených kalorií, videohovory a dají se propojit s počítačem například pro zálohování dat. Funkce mobilního telefonu dnes zvládne už i tzv. komunikátor, což je kapesní počítač vybavený modulem GSM, který umí i telefonovat a surfovat po internetu.

3.1.3 Vznik a vývoj televize Od roku 1843 je tomu již neuvěřitelných 166 let, kdy hodinář Alexandr Bain stanovil tři principy přenosu obrazu na dálku. Byly to: rozklad obrazu na řádky a body, světelné body je nutno převést na elektrické impulsy a opačně, rozklad i skládání musí být synchronizované (současné,koordinované). Důležitým vynálezem byl patent elektromechanického obrazového rozkladového systému Paula Nipkowa z roku 1884, ten dokázal rozkládat obraz mechanicky na světelné body, tzv. Nipkowův kotouč. 1890 následoval vynález Ferdinanda Brauna – katodový trubice neboli Cathode Ray Tube známá jako CRT obrazovka. Název televize se datuje od roku 1900. Na základě Braunova vynálezu se povedlo Kosmovi Zworykinovi sestrojit roku 1923 snímací elektronku pro televizní kamery. O 2 roky později už byla založena první televizní společnost Television Ltd. a její zakladatel John Baird předvedl elektromechanickou televizi. 33

Byla sice nespolehlivá, s nízkou kvalitou, ale byla to televize. Pokusil se také patentovat televizi barevnou, ale jeho snažení bylo korunováno úspěchem až o pár let později. 1932 byla instalována první televizní anténa. V Československu představil mechanickou televizi roku 1935 docent Šafránek. Roku 1938 se Bairdovi povedlo uskutečnit první barevné vysílání z jednoho konce Londýna na druhý. V dalším desetiletí začal převažovat elektronický princip nad mechanickým, který měl nesrovantelnou přenosovou rychlost. 2. 11. 1936 se uskutečnilo první testovací vysílání BBC v Anglii, Sovětském svazu, USA, Německu a Francii. 1944 přichází opět Baird s elektronickou barevnou televizí. Další vývoj byl brzděn 2. světovou válkou. Od roku 1948 se datuje televize kabelová. Ve stejném roce začíná v Československu vyrábět televizi firma Tesla (viz obrázek 1). 1953 spustily Spojené Státy barevné komerční vysílání. Stejný rok 1.května se v ČSR započalo vysílat,

sice

na

zkoušku,

ale

již

pravidelně, televizní studia byla zřízena v největších městech republiky. 1956 bylo Američanem Robertem Adlerem vynalezeno

první

dálkové

ovládání.

Americká firma PHILCO předvedla 1959 první přenosnou televizi. 1962 byl vyslán první satelit pro televizní vysílání. Roku 1963 se v ČSR vysílalo 3 dny týdně, další rok 4 dny, následující 5 dní a od roku 1968 již každý den. 1965 se dostal ze satelitu na Marsu na Zemi první Obrázek č. 1 - První televizní příjímač Tesla 4001

obraz. Od roku 1966 se v ČSR začala

Zdroj: http://radio.feld.cvut.cz/media/resources/Historie_Televize.pdf

vysílat

reklama.

1969

se

poprvé

přenášelo z Měsíce. 1973 proběhlo v Československu první barevné vysílání na 2. programu České televize. Od roku 1974 se datuje vznik teletextu. O 3 roky později byla zahájena televize družicová. Od roku 1984 funguje stereofonní vysílání. 1988 uvedlo Japonsko do provozu první vysílání s vysokým rozlišením. V následujících letech byly přijaty evropské standardy pro satelitní, kabelové a pozemské digitální vysílání. 1997 přišel na svět první set-top box, který si v ČR nedávno museli všichni televizní diváci pořídit, jelikož se už vysílá pouze digitálně. Co se týká obrazovky, byla technologie CRT již na konci minulého století vytlačována technologii tekutých krystalů LCD a dnes jsou na trhu zánovní obrazovky plazmové (viz obrázek 2).

34

Televizi je dnes možné, stejně jako počítače a mobilní telefony, propojit s jinými zařízeními jako digitální fotoaparát, videokamera, DVD přehrávač, počítač. Dnes se dá vysílání televize běžně sledovat i na internetu, kde se nachází i archiv pořadů.

Obrázek č. 2 – Ultratenká plazmová televize korejské firmy Samsung, která je špičkovým výrobcem Zdroj: http://www.xcomputer.cz/58-plazma-tv-samsung-ps58b680-16:9-3000000:1-1920x1080-100hz-hd-dvb-t-c4xhdmi-wifi-lan-2xusb-d114702.htm

3.2

Realita

Než se začnu zabývat virtualitou, jejími definicemi, aspekty a vlivem na společnost, bylo by vhodné definovat si nejprve realitu, do níž virtualita vstupuje a kterou tak zásadním způsobem ovlivňuje. Vyjádřit přesnou definici reality není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Realitu definuje každý vědecký obor ze svého pohledu trochu jinak. Uvedu tedy několikero takových definic, které poté ze svého pohledu okomentuji. Pierre Lévy označuje za realitu hmotnou hmatatelnou přítomnost23. (8) Slovník cizích slov pro nové století definuje realitu jako skutečnost, avšak toť samo o sobě je právě otázkou, jak se pozná, že je něco skutečné. Internetová encyklopedie Wikipedie nabízí definici reality coby stav věcí tak, jak aktuálně existují (jsou). V obecném slova smyslu je to veškeré bytí, nehledě na to, zda je to pozorovatelné či pochopitelné. Realita podle ní bývá také někdy popisována jako pravda (skutečnost), ale pravda vyslovená člověkem je vždy subjektivní.24 Materialističtí filozofové tvrdí, že reálné je to, co existuje nezávisle na našem vědomí, na našem poznání 25.

23

LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Str. 45. Srov.: WIKIPEDIA, The free encyclopedia. Anglická jazyková mutace. Heslo: Reality 25 SVRŠEK, Jiří: Realita a současná fyzika. 2002. Str. 2. Dostupný z WWW: http://www.gymtc.cz/seminar/realita.pdf 24

35

Fyzika posuzuje skutečnost (realitu) měřením a pozorováním. Provádí experimenty a na základě určité předpokládané hodnoty srovná výsledek pokusu s touto hodnotou. Avšak zde narážíme na fakt, že se vším se experimentovat nedá, vše nelze ověřit, dokázat. Nejen fyzika, ale všechny přírodní vědy se vlastně zabývají jevy, jejich vzájemnou závislostí a snaží se je vysvětlit formálním způsobem pomocí matematiky.26 Ani experimenty se však nedá ověřit vše. A u věcí, které se experimentem potvrdily, možná jen nebyl objeven fakt, který teorii vyvrací. 27 O Lévyho definici se domnívám, že není tak úplně kompletní, jelikož podle mne jsou realitou i věci, které nelze ověřit hmatem, ale i jinými smysly nebo pouze jedním z nich (zrak, sluch, čich, chuť). Ale smyslům se nedá vždy věřit. Proto je zde také důležité, v jakém fyzickém stavu se osoba nachází, zdali netrpí nějakou poruchou smyslového vnímání či zda nejsou její smysly ovlivněny nějakou látkou (alkohol, léky, drogy), zda netrpí nějakou nemocí, ať již fyzickou či psychickou, kdy může vidět věci a jevy, které člověk ničím neovlivněný nevnímá (barvoslepost, schizofrenie apod.). Ale i kdyby ničím takovým netrpěl, tak budeme stále narážet na subjektivitu vnímání. Ani toto tedy není definice kompletní. Správná definice musí být objektivizovaná, oproštěná od osobních názorů, ale těmi je člověk ovlivňován vždy, za všech okolností, aniž by si to sám uvědomoval. Nedá se s jistotou říci, že to, co člověk vnímá (co vnímají všichni lidé na světě) je veškerá realita a žádná jiná neexistuje. To popsal například Immanuel Kant, který uvedl realitu ve dvou rovinách, lišících se od sebe poznatelností, tedy co je člověku přístupné a tím tedy poznatelné a co není. Do první roviny patří to, co existuje samo o sobě (Ding an sich) a co není člověk na základě svých smyslů schopen vnímat, co existuje nezávisle na čase a prostoru a do roviny druhé spadá realita (svět) taková, která se člověku jeví na základě poznávacího procesu-použití smyslů a intuice.28 Jeho definice zdá se mi být vše postihující a kompletní a skutečně objektivně vystihující. Avšak objektivní definice ještě nedává odpověď na to, zdali je lidstvo schopno podle ní realitu objektivně poznat. Domnívám se, že není, alespoň dosud. Nezbývá, než se tedy spokojit s realitou subjektivní, která je aktuálně prožívána a vnímána tak, jak je toho člověk ze své lidské podstaty schopen.

3.3

Virtualita a úhly jejího vnímání

Podle Slovníku cizích slov pro nové století znamená tento výraz možnost, schopnost, potencialitu či vnitřní sílu29. (9) To je tedy obecný popis. Ale tento tak často skloňovaný pojem dneška může mít více významů. Podle Lévyho se dá nahlížet hned ze tří pohledů, které lidé často směšují dohromady.

26

Srov.: tamtéž. Str. 2. CHALOUPKA, Jan: Význam informace a komunikace v procesu interakce reálného a virtuálního světa. 2007. Str. 9. 28 Srov: SPISOVATELE.CZ: Immanuel Kant. Dostupný z WWW: http://www.spisovatele.cz/immanuel-kant 29 LINHART, Jiří a kol.: Slovník cizích slov pro nové století. 2004. Str. 403. 27

36

První význam je míněn ve smyslu běžném, kdy se mluví o něčem pomyslném, možném, ale stejně tak jím podle konzervativních představitelů tradiční kultury může být vyjádřeno i cosi falešného či nereálného.30 (8) Pokud by to však bylo tak, přirozeně by se tímto pojmem nezabývalo tolik myslitelů a rovněž toto vyvrací i pojem virtuální realita, který ukazuje, že virtualita se v realitě vyskytuje. Výraz „virtuální“ se tedy ve významu něčeho nereálného používá spíše v ironickém smyslu v běžné mluvě. Druhý je spojený s informatikou či obecně vzato s technickými vymoženostmi včetně telefonu a televize, digitální fotoaparát, neboť tyto všechny jsou vykonavateli virtualizace. Ve smyslu počítačové techniky je virtualita universum sdílených znaků, které umožňují komunikaci v nehmotném prostředí za pomoci symbolů či map na základě vypočitatelnosti podle vstupů zadaných uživatelem31 (8). Jednoduše řečeno je to prostor, ve kterém se vyskytují lidé bez své fyzické přítomnosti. Mohou spolu mluvit, mohou si psát vzkazy nebo se vidět na displeji či monitoru nějakého přístroje, ale nejsou fyzicky spolu, tedy přítomni na stejném místě. Bylo by však mylné domnívat se, že virtualita v tomto smyslu znamená pouze počítač a internet. Být uživatelem něčeho může být interpretováno jako žití skrze prostředek, který mám k dispozici a být uživatelem počítače znamená tedy život prostřednictvím počítače.32 (34) Třetí význam je filozofický a chápe virtualitu jako sílu, ne jako čin. Virtualita existuje, aniž by byla fyzicky přítomna. Například věta, kterou nevyřkneme, je virtuální, ale ve chvíli, kdy ji nahlas vyslovíme (tzn. aktualizujeme), stává se reálnou. Nebo například v ovocném stromu jsou virtuálně přítomny i jeho plody. Ale zde je třeba ujasnit si jednu věc. Mnoho čtenářů si teď jistě přestaví dva opaky, virtuální a reálné (skutečné), ale není tomu tak. Virtuální je opakem aktuálního. Nemůže být opakem reálného, neboť virtualita je dimenzí reality. To proto, že je-li např. v podstatě onoho ovocného stromu plodit ovoce, je jeho virtualita velmi skutečná, i když ještě nedošlo k aktualizaci (tou by bylo v tomto případě opylení rozkvetlých květů na jaře a následný přerod v plod). Virtuálno není nijak vázáno na prostor a čas, zkrátka existuje, aniž by bylo fyzicky přítomno. Nemá žádnou konkrétní formu. Je to potence, která znamená sílu nebo schopnost. Lévy popsal virtualitu jako pole sil a problémů se sklonem k řešení aktualizací,33 (8) kterých je ve virtuálním světě nekonečno. To znamená, že např. nevyřčené slovo může aktualizovat (vyslovit) nekonečně mnoho lidí. Podle McLuhana může virtualita obohatit ochuzenou realitu, stejně jako brýle pomohou lepšímu vidění, viděl v ní tedy rozšíření a vylepšení lidských smyslových schopností. Podle něj tedy virtualita povede k realitě a ne úniku z ní. Domnívám se, že virtualita ve smyslu počítačové techniky sama o sobě špatná určitě není, záleží vždy na způsobech jejího využití. Nejen ona, ale i ostatní vynálezy (z léků drogy, různé vynálezy zvrhnuvší se v zákeřné zbraně atd.) mohou být dobré či špatné. Stejně jako je to s ohněm, který je dobrý sluha, ale zlý pán. Do nebezpečí se dostane každý, komu se virtuální svět stane drogou, která ho bude ovládat. 30

Srov.: LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Tamtéž. Str. 66. 32 PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích. 2001. 33 LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Str. 44. 31

37

V následující kapitole uvádím různé vlastní příklady ke každému úhlu pohledu.

3.4

Příklady virtuality

3.4.1 Příklady

virtuality

ve

smyslu

informatickém,

ve

smyslu

počítačového vybavení a úzce technologickém smyslu →

expertní systémy (a různé databáze) – systémy pro vyhledávání informací pomocí dotazu, do momentu jeho zadání existují odpovědi pouze virtuálně a vyhledáním a zobrazením na monitoru počítače jsou aktualizovány

→

telefonní hovor - odehrává se ve virtuálním prostoru, není to ani v jednom z telefonních přístrojů, ani ve vedení, které je propojuje

→

SIM karty – jsou na nich uložena data, která se aktualizují vyvoláním na mobilním telefonu, je to obdobné jako s počítačem

→

digitální fotoaparáty – až do chvíle zobrazení fotografie na displeji přístroje, je virtuální, oním zobrazením se aktualizuje

→

rádio, rozhlas - sdělení ve formě mluveného slova či hudby, které se odehrává v kyberprostoru a aktualizuje se zapnutím přístroje, nezávisle na zapnutí či vypnutí přístroje probíhá vysílání dál

→

počítačové hry, ať již offline bez připojení k síti nebo hry hrané po síti – v tomto virtuálním světě vždy aktualizujeme právě jen jednu jeho část, kterou si právě zobrazíme a s níž provádíme nějakou operaci – např. osoba v podobě postavy ze hry vypálí vesnici, připraví nepřítele o zbraně, zachrání zajatce atd. obdobně i u televizních her a playstation

→

televize – pořady se vysílají nehledě na konkrétní zapnuté či vypnuté přijímače, zapnutím přijímače se zobrazí sdělení na obrazovce a tím se aktualizuje

→

internet a jeho služby: email, chat, různé messengery (icq, msn, skype atd.), komunikační stránky jako facebook, seznamky, diskusní fóra, internetové obchody a další – tedy forma komunikace, která se z virtuální podoby aktualizuje zobrazením na monitoru počítače či ve formě zvuku při telefonování přes internet (funkce messengerů)

→

hypertext, jímž jsou na internetu různě rozptýleny informace a tento vlastně informace virtualizuje a aktualizovat je můžeme kliknutím na požadovaný odkaz, čímž zobrazíme kýžené informace

→

digitální záznam na nosiči, např. CD-rom či DVD je vlastně hyperdokument – tento záznam je zčásti dematerializovaný, jelikož se jeho objem zmenšil na velikost nosiče, ale není neskutečný nebo nereálný, je virtuální, má ve své potenci být přehrán či zobrazen, čímž se jeho obsah aktualizuje

38

→

simulace – otestování reakcí systému na různé vlivy, simulace se odehrává pouze v počítači, je to stejné jako s hrami, v jejím průběhu se aktualizuje vždy jen jedna její právě probíhající část

→

virtuální kurzy, např. cizích jazyků, kde se vyplňují cvičení online, program opraví výsledky nebo poslech souborů s audio nahrávkami, vždy aktualizujeme jen konkrétní část textu

I když by to k tomu mohlo svádět, Lévy upozorňuje, že v případě virtualizace v informatickém smyslu se nejedná o dematerializaci, alespoň ne úplnou, jelikož i informace v digitální formě (obraz, text, zvuk) musí být někde uložena, zaujímají aspoň minimální místo na nějakém nosiči (harddisk, CD-Rom, flash disk apod.).

3.4.2 Příklady virtuality v obecném významu Aby byly příklady jasné, zvolila jsem některé konkrétní příklady ze života: -

představy/domněnky (jsou možné, ale zatím pouze pomyslné): o

Schůzka naslepo, kdy si člověk představuje, jak druhý může vypadat, ať již má nějaké indicie, podle kterých si daného člověka představovat může (domněnka) či žádné nemá.

o

Rodiče mají představy o životě svých dětí, jak by se měly chovat, jakou školu studovat, za koho se oženit/vdát. Domnívají se, že by mohly po nich zdědit nadání, vlastnosti, proto si jejich život představují podle sebe.

o

Nyní, v době dovolených, si na základě informací od cestovní kanceláře představujeme (domníváme se), jak vypadá místo pobytu, příroda, hotel, jaké asi budou dojmy a zážitky z nového prostředí apod.

-

sny, přání, tužby – jsou vlastně také představou, je možné, že se uskuteční.

-

Virtuálními světy by se daly nazvat i různé ideologie jako komunismus, tisíciletá říše, různé sekty apod. Je to představa osob, které tuto ideologii vymyslely, mají o ní nějaké představy, jak by se dala realizovat, sní o ní, přejí si ji, je to určitá síla, která člověka může ovládnout.

-

ve smyslu ironických poznámek, kdy se někdo někomu vysmívá kupříkladu pro jeho neschopnost najít si přátele, jedinci se to nedaří a okolí ho častuje poznámkami o virtuálních přátelích (tím zde nemyslím virtuální přátele po internetu, ale v obecném smyslu přátele falešné či neexistující)

-

virtuální pracoviště – pracoviště fyzicky nevázané na konkrétní místo, práce je prováděna přes moderní technologické prostředky jako je telefon a počítač (předpokládám spíše přenosný) s internetem, práce může být prováděna doma, na dovolené, na jakémkoli místě zeměkoule pokryté signálem pro přenesení výsledků práce, v nějakém dopravním prostředku, např. využití jinak ztrátového času při cestě vlakem apod. Nerealizuje se v klasické kanceláři v místě podnikání zaměstnavatele.

-

virtuální organizace - sdružení osob komunikujících a fungujících přes telekomunikace 39

-

předmět, znak či symbol, který má za úkol vyvolat představu, je v něm virtuálně (pomyslně) přítomen symbolizovaný předmět, člověk, národ atd. Například česká vlajka symbolizuje náš stát, symbol € značí měnu Euro, platící v Evropské Unii, kříž v zeleném poli značí lékárnu, hvězda s pěti cípy značila v době protektorátu židovský původ, symbol oka, ztvárněný na morových sloupech stavěných jako symbol vděčnosti za skončení morových epidemií, symbolizuje vševidoucí Boží oko, jemuž jsou za skončení těchto epidemií vděčni, dopravní značky symbolizují zákazy, příkazy či informují o nějakém možném nebezpečí či změně, konkrétní erb symbolizuje rod, město či stát, maskot sportovního týmu v podobě živého tvora či předmětu a mnoho dalších příkladů..

-

Např. obraz něčeho se mi jeví také jako virtuální až do té doby, dokud nerozpoznám, co na něm je, tedy dokud ho neaktualizuji. Zda v něm něco konkrétního rozpoznám a co to bude, je otázkou zpracování mozku. Existují různé obrázky za účelem navození vizuálního klamu či iluze, například tyto tři následující:

Obrázek č. 3

Zády stojící dívka či stařenka zobrazená z profilu? Zdroj obrázku č. 3: http://www.afrodita.name/klamy/opticky-klam-50-mlada-divka-a-starena.html

Obrázek č. 4

40

U míst, kde se šedé čáry protínají v křižovatky, se na bílých bodech objevují černé skvrny. Zdroj obrázku č. 4: http://opticky-klam.navajo.cz/

Obrázek č. 5

Tento trojúhelník se nazývá „nemožným objektem“, jelikož se jeho přilehlé okraje spojují záhadným způsobem. Zdroj obrázku č. 5: http://opticky-klam.navajo.cz/

3.4.3 Příklady virtuality ve filozofickém smyslu ∼

v semeni je virtuálně přítomna rostlina, která z něj podle podmínek může a nemusí vzejít

∼

slovo v nějakém jazyce existuje virtuálně, dokud není vyřčeno

∼

např. v ještě neupečeném chlebovém těstě je virtuálně přítomna potravina – chléb

∼

v dítěti či mláděti je virtuálně přítomen dospělý jedinec, aktualizuje se procesem růstu a dospívání

∼

v mraku existuje virtuálně déšť – aktualizuje se procesem zkapalnění vodní páry z oceánů, rostlin aj., jejímu vysrážení a když už nahromaděnou vodu nedokáže výstupný proud vzduchu unést, padá k zemi a cestou buďto roztaje či zůstane ve zmrzlé formě (kroupy, sníh), záleží na podnebním pásmu a konkrétním ročním období

∼

ve vodě existuje virtuální síla, aktualizuje se pohybem vody, který způsobí proud, vítr či jiná síla

∼

v zápalce je virtuálně přítomen oheň, aktualizuje se škrtnutím

41

Na tomto místě bych se chtěla zamyslet nad tím, jakým způsobem se může virtualita přeměnit v realitu, čím se tak děje. Obecně vzato se domnívám, že to působí proces aktualizace, nějaká činnost vykonavatele aktualizace, Ať již je to jakákoli živá bytost či přírodní síla, která vyvine nějakou fyzickou aktivitu, pohyb, včetně mozkových pochodů, aby došlo k akutalizaci a tím zároveň i realizaci. Výsledek je pak možno aktuálně zakoušet jako realitu, je tedy aktuálně přítomen a člověk je schopen ho zachytit svými smysly (subjektivní realita). Objektivní realitu z důvodu mnou domnělé nemožnosti zachycení člověkem ponechávám stranou.

3.4.4 Druhy virtuálních světů Lévy dělí virtuální světy z hlediska přístupnosti na ohraničené a otevřené. Otevřené virtuální světy jsou přístupné na síti online bez omezení všem uživatelům, dají se propojovat s dalšími virtuálními online světy, transformovat a mohou nabývat na interaktivitě. Fungují nezávisle na uživateli, i když už v nich není přihlášen. Virtuální světy uzavřené, neboli ohraničené představují uložené informace na CD-Romu, DVDRomu či dalších médiích, které jsou publikovány, nebo to mohou být offline umělecké instalace a další. Tyto nejsou online přístupné.

3.4.5 Virtuální realita Její technické počátky se datují od přelomu 60. a 70. let, kdy docházelo k rozvoji počítačové grafiky. Ačkoli Marshall McLuhan v té době nemohl ještě tušit o technologiích, které přijdou a budou představovat virtuální realitu, tak se u něj již objevují jakési náznaky, když píše o horkých a chladných médiích, kde toto již trochu rozlišuje. Při používání horkých médií (fotografie, film, rozhlas) člověk vykazuje spíše pasivitu, protože obsahují více informací, zatímco u chladných médií (telefon, televize, počítač) vyšší aktivitou, protože je možné větší zapojení smyslů. Již tehdy přišel se zjištěním, že spojení dosavadních médií přináší média nová a lepší. Například spojením médií zvukových s obrazovými atp. Virtuální realita vznikla spojením všech doposud existujících médií a technologií, které poskytovaly člověku vjemy nejen zrakové, které se při přijímání informace podílí nejvíce, ale i sluchové, hmatové (speciální rukavice). Když člověk využije všechny své smysly, cítí se opravdu jako v realitě. McLuhan prohlásil, že nynější svět je světem novým, který zahrnuje všechno najednou, svět, ve kterém se čas zastavil a prostor zmizel. V 50. letech minulého století vytvořil Morton Heilig tzv. Divadlo zážitků, které mělo být vnímatelné všemi lidskými smysly včetně čichu. Roku 1964 se Stanislav Lem zabýval ve své knize Summa technologiae aspekty virtuální reality a nazval ji fantomatikou. V 70. letech používal Miron Krueger výraz „umělá realita“. Autorství výrazu virtuální realita se připisuje více osobnostem. Někdy se přičítá Damienu Broderickovi, který jej použil ve svém sci-fi románu Judas Mandala. Nebo také Jaronu Lanierovi, který virtuální realitu vynalezl a definoval jako počítačem vytvořené interaktivní trojrozměrné prostředí, do něhož 42

se člověk zcela ponoří34.(43) Lanier je také autorem přilbového displeje a kontaktních rukavic z konce 80. let. Lévy ve svém díle Kyberkultura popisuje její různě silné významy. Tím nejsilnějším je zvláštní druh interaktivní simulace, kdy se člověk skutečně cítí být ponořen do simulované situace, má na hlavě speciální přilbu se sluchátky a na rukou datové rukavice). O něco slabší význam tohoto výrazu je ve smyslu počítačové techniky, která umožňuje komunikovat v nehmotném prostoru za pomoci univerzálně sdílených znaků, symbolů či map. Virtuální svět zde tedy neznamená pouhou iluzi, ale představuje spíše jakousi mapu, tedy sémiotický popis prostoru. V ještě slabším významu je virtuální realita právě pouhá smyslová iluze, aniž by bylo nutno simulovat s výše uvedenými technickými vymoženostmi. V ještě o něco slabším významu se může jednat o informační virtualitu, kdy je informace uložena v digitální formě na disku počítače a je tedy virtuální, aktualizace informací proběhne jejich vyvoláním a zobrazením na monitoru. Z tohoto významu vychází veškerý software i internetové stránky, jež aktualizujeme promítnutím na obrazovku monitoru.35 (8) Jiří Cejpek vidí ve virtuální realitě nový druh sociální komunikace, označuje ji jako zdánlivou či umělou skutečnost a poznamenává, že k jejímu porozumění musí být pochopena nesnadná realita, jež je simulována. Virtuální realita je podle něj stav, kdy člověk prožívá přesvědčivý pocit, že se ocitl v jiném světě, aniž by se v něm skutečně nacházel, přesvědčují ho o tom jeho smysly. Může přitom projevovat svou vůli i určitou aktivitu,ale je k tomu třeba mnoho techniky. 36 (3)

Jaká technika tvoří virtuální realitu? Obrazovo-zvuková Přilby se dvěma displeji, nejčastěji s tekutými krystaly (LCD), uvnitř, obsahují též sluchátka pro prostorové slyšení a zařízení ke sledování polohy a pohybu hlavy.

Hmat Komplikovanější, založená na poznatcích z oblasti neruologie. Datové rukavice se složitým zařízením pro vnímání teploty, tlaku, napětí ve svalech.

Zařízení pro snímání polohy a směru Magnetické senzory, mechanický, ultrazvukový, optický princip, metoda obrazu kamer.

Vstupní zařízení

34

Srov.: ŠKROB, Petr: Vznik, rozvoj a perspektivy virtuální reality. 2000. Srov.: LÉVY, Pierre. Kyberkultura. 2000, Str. 68. 36 CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace, myšlení. 1998. Str. 65. 35

43

Pro vstup do virtuální reality se používají speciální myši pro trojrozměrný prostor, zařízení pro analýzu povelů – pohyby těla, mimika, sledování polohy očí, rozpoznávání řeči, odezírání z úst aj.

Využití virtuální reality •

simulátory např. v letectví (např. Boeing – k přesné stavbě letadla-co a jak kam umístit)-i zátěžové zkoušky konstrukce,odolnost materiálu atd.,

•

pro nácvik montáže a umísťování vesmírných družic – nedovoluje chyby – příliš drahé,

•

designérství a návrhářství v různých oborech

•

lékařství, kdy se pomocí počítačové tomografie získají prostorové modely orgánů; nácvik operací.

•

pomocí simulace léčení různých fóbií – např. z létání, léčení traumatů po dopravních nehodách

•

projektování staveb+jejich virtuální prohlídky,

•

automobilový průmysl - prohlídky automobilů, tzv. crash testy-výsledky simulací se téměř úplně shodují s reálnými pokusy, výzkumu, komerční sféře pro snižování nákladů a zvyšování kvality produktů pro zákazníky a růst pohodlí, při prototypování výrobků – úpravy, zkoušky atd. a to nejen v tomto oboru

•

počítačová animace filmů – tu umožňují např. 3D technologie firmy Autodesk, vizuální efekty a úpravy barev-příklad je film Madagaskar 2. Autostereoskopické displeje (vyrábí Philips, LG, Samsung) předvádějí téměř dokonalý 3D obraz (nahrazují dřívější stereoskopické brýle), který je tvořen z mnoha průhledných cylindrických čoček, které vytvářejí v mozku trojrozměrný vjem, z tohoto vynálezu se odvíjí do budoucna možnost fotografování ve 3D režimu a tyto fotografie pak budou umět LCD displeje zobrazovat,

•

vzdělávání – virtuální prohlídky památek, zvířat, prehistorie atd.,

•

počítačové hry

•

VR dodává nový vizuální rozměr komunikaci na internetu, ale v oblasti osobního kontaktu to přináší odcizení, fyzickou uzavřenost,

Výhody virtuální reality: +

šetří čas (zrychlené simulace jevů)

+

šetří peníze (náklady na pracovní sílu, ale i při testech – ušetří se za zničené výrobky atd.)

+

skutečný dojem, ale bezpečnost, ve virtuálním světě není nebezpečno, vše je jen jako

Nevýhody: Virtuální realita se při nadužívání může stát drogou, podobně jako televize, jelikož odvádí od skutečného života, kde se vyskytují problémy a starosti. Virtuální realita je jistotou, protože je to svět pouze nanečisto, realitu jenom přiblíží, nenahradí. Stejně jako se dá ponořit do čtení knihy a prožívat děj. Žádná 44

tragédie ve světě virtuální reality nemá na člověka skutečný vliv. Avšak jeden vliv je zřejmý, přílišné setrvávání ve virtuální realitě může přinést problémy se životem ve skutečné realitě.

Cejpek napsal zajímavou myšlenku, která by se dala shrnout asi následovně. Člověk musí vždy vynalézt něco umělého (umělé materiály, virtuální světy, ...), aby si znovu začal vážit věcí přirozených. To platí i o virtuální realitě a umělé inteligenci. Domnívám se, že k tomuto lidstvo také jednou dospěje.

Nakonec mě napadá otázka, na kterou si však neumím odpovědět. Jak se bude říkat prostředí v době, kdy budou žít roboti mezi lidmi? Realita anebo virtuální realita?

3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou Pokud má být virtualita správně vysvětlena a pochopena, považuji za nezbytné uvést alespoň základní terminologii s ní úzce související a ji prolínající. Důležitou vědou, která má s virtualitou mnoho společného, je jistě kybernetika. Jedná se o vědu, která se zabývá teoretickým vymezením informace, způsobem jejího přenosu (sdělování) a řízením informací v jejích nositelích. Virtuální svět má svou specifickou kulturu nazývanou příznačně kyberkultura. Lévy ji popsal jako jednotu tří vzájemně se ovlivňujících entit: technika, kultura a společnost. Technika je tedy produktem společnosti, která je ovlivňována kulturou. Společnost navazuje vztahy, příčinou vztahů jsou technologie, na kulturu dopadnou následky37. (8) Kyberprostor, anglicky cyberspace, je virtuální, neboli pomyslný svět tvořený technologickými vymoženostmi (počítači, mobilními telefony aj.). Často bývá mylně chápán jako svět opačný k reálnému (realspace), je však také označován jako nová dimenze reality (více v kapitole 3.2). Pojem cyberspace není tak hojně užíván jako pojem virtuální svět, ale např. čtenáři sci-fi literatury ho znají velice důvěrně. Tento pojem pochází z knihy Neuromancer, autora Williama Gibsona, z roku 1984. Gibson ho ve svém díle popisuje jako trojrozměrný počítačový svět podobný internetu, kde uživatelé pobývají ve virtuální realitě.38 Gibson je stejně jako například Jiří Walker Procházka, Bruce Sterling a další, jedním ze spisovatelů zvláštního literárního žánru zvaného kyberpunk, který se oddělil od žánru science fiction a vyhranil se pouze na téma kyberprostoru, jak je zřejmé z jeho názvu. Děj se přirozeně točí okolo oblasti počítačů a umělé inteligence, odehrává se v blízké budoucnosti, mimo planetu Zemi, mimozemšťané ze sci-fi příběhů jsou zde nahrazeni roboty (stroji s umělou inteligencí), cyborgy (lidské tělo nebo jeho část, převzatá elektromechanickým zařízením, kybernetický organismus) nebo naopak hrdiny s kyberimplantáty (umělé části těla řízené počítačem), avatary (virtuální postavy) aj.. Častým tématem je hackerství (pozor, nesouvisí s kriminalitou, jedná se o počítačové specialisty, zaměňuje se často s pojmem 37 38

Srov.: LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Srov.: WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie. Česká verze. Heslo: Kyberprostor.

45

cracker, což je počítačový zločinec), odehrává se většinou v undergroundovém prostředí (směry mimo hlavní obvyklý proud, zahrnující podsvětí). Další pojem spojovaný s virtualitou je jev často se objevující na školách, druh šikany, kterou umožňují právě technologické prostředky - tvůrci virtuality jako jsou mobilní telefony či internet (emaily, blogy aj). Říká se jí příznačně kyberšikana, anglicky cyberbullying. Jedná se o nebezpečný druh teroru s cílem vydírat nebo ponížit a znemožnit jedince, nezřídka bývá hodnocena jako trestný čin. Konkrétně se jedná například o rozesílání obtěžujících až urážlivých emailů či sms, tvorba www stránek či blogů tohoto charakteru, natáčení videa či pořizování fotografií v nelichotivých situacích a jejich následné šíření bez souhlasu osoby na nich zachycené. Pachatele lze většinou dopadnout velmi těžko (pokud se ovšem neprozradí vlastní nešikovností) a šikanovaná osoba na sebe ve své hanbě navíc nechce upozorňovat stížnostmi. Klasická šikana bývá provozována povětšinou skupinami, kyberšikana je nebezpečnější v tom, že ji může provozovat i jakýkoli jednotlivec. V prostředí internetu se očekává dodržování tzv. netikety, což je zachování dobrých mravů. Vznilo spojením slov „net“ (síť) a etiketa. Pojmů souvisejících si virtuálním světem je mnoho a pravděpodobně ještě nové vznikají a dále vznikat budou, výše jmenované jsou pouze základní, častěji používané termíny, které jsem považovala za nutné vysvětlit, aby čtenář získal alespoň obecný přehled.

3.5

Porovnání reálného a virtuálního světa na konkrétních příkladech

K podrobnějšímu rozebrání a porovnání jsem si vybrala online nakupování a práci z domova, tzv. teleworking, jelikož s nimi mám sam již poměrně bohaté zkušenosti. V následujících dvou kapitolách budou oba termíny definovány a pokusím se o výčet co největšího množství pozitivních a negativních stránek jak verze klasické, tak online způsobu provozování těchto činností.

3.5.1 Virtuální versus reálné pracoviště Internet umožňuje téměř okamžitou komunikaci a snižuje náklady přenosu informace, umožňuje koordinaci dokonce i mezinárodně rozptýlených pracovních míst, čímž vyprodukoval tzv. virtuální pracovní místa, na kterých zaměstnanci provádějí a koordinují většinu či veškerou svou práci online. Bohužel však šance nejsou ani pro všechny společnosti ani pracovníky rovnocenné. Zejména pro malé podniky představuje včlenění těchto technologií do svých operací mnohem obtížnější a problematičtější záležitost, než pro větší firmy s většími zdroji a lepší technickou podporou. Co se týká pracovníků, jsou vyloučeni ti, jež nedokáží moderní technologie ovládat a z různých důvodu nemají šanci či schopnost se to naučit. Virtuální pracoviště, tedy na libovolném místě prováděná placená práce pro zákazníka či zaměstnavatele na dálku, mimo kancelář, ponejvíce asi doma, ale i kdekoli jinde se to zaměstnanci hodí (např. během dlouhé cesty vlakem) nebo kde je třeba (např. u zákazníka). Jak již bylo řečeno, vznik tohoto 46

druhu práce umožnil rozvoj moderních technologií jako je internet, přenosné počítače, fax a telefon. Dle nich se také nazývá teleworking nebo také e-working. V USA se rozšířil i termín telecommuting, tedy doslovně komunikace na dálku a dá se označit za podmnožinu teleworkingu. Obliba tohoto druhu práce stále roste a to jak na straně zaměstnavatelů, tak zaměstnanců, výhody totiž přináší oběma stranám. Nic však není dokonalé, má i své stinné stránky. Výčet různých pozitiv a negativ bude následovat. I dříve samozřejmě také existovaly práce, které mohly být vykonávány doma (např. obálkování, ruční výroba různých předmětů apod.), avšak nepotřebovaly ke své práci informační a komunikační technologie a pracovník nebyl se svým zaměstnavatelem přes tyto prostředky spojen. Vpodstatě to ani nebylo potřeba, jelikož tyto práce byly ohodnoceny mzdou úkolovou a dala se dobře kontrolovat kvalita odvedené práce. Příklady profesí vhodných pro přechod na teleworking jsou tedy grafik, překladatel, účetní, redaktor, architekt, programátor aj. Ale jsou samozřejmě určitá zaměstnání, která internet díky jejich povaze neohrozí, zatím se jeví jako nenahraditelné. Jsou to např. kuchař, číšník, obchodní zástupce, řidič, lékař, zedník, dirigent, moderátor, televizní hlasatel, herec, zpěvák aj.. Také telefonní operátoři budou vždy potřeba, nepotřebují vysokou kvalifikaci a mohou narozdíl od předchozích zaměstnání pracovat na dálku odkudkoli. Firmy budou moci tedy opět snižovat náklady a to tím způsobem, že si vyberou pracovníky ze zemí, kde je všeobecně nižší životní úroveň, nižší platové ohodnocení a zaplatí jim nižší mzdu. Avšak bude to mít ještě jeden neblahý účinek. Obyvatelé země, ve které společnost podniká, přijdou o potenciální pracovní místa. Dalším stinným důsledkem možných velkých úspor je řekla bych až nenasytnost firem v touze po úsporách, která má za následek nárůst pracovních úvazků na dočasné a částečné, při kterých zaměstnanci nepožívají benefitů a výhod, čímž se snižují náklady na zaměstnance. Litan a Niskanen predikovali v roce 2003 situaci pracovních míst ve firmách v budoucnosti: organizace budou zploštělejší. Internet a organizačně specifické intranety zredukují (zastoupí) určitý počet středních managerů, ačkoli internet na druhé straně vytváří zase nová místa pro ty, kteří s ním umí zacházet. Další úsporu nákaldů představuje díky novým komunikačním technologiím mnohem jednodušší a ještě levnější outsourcing, kdy bude vše probíhat online.

47

Statistiky Tabulka č. 9

Firmy využívající práce zaměstnanců na dálku za rok 2006

Zdroj dat pro tabulku č. 9: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tin00082&plugin=1

48

V roce 2006 bylo v EU zaměstnáno na virtuálních pracovištích cca 9 mil. pracovníků s předpokládaným dalším růstem. Na těchto místech pracuje dvojnásobek mužů, než žen, ve věku 25-54 let, přičemž se jedná o manažerské pozice nebo technické profese. Domácnost takového pracovníka je vybavena počítačem s vysokorychlostním internetem. Tito lidé jsou náročnější a více utrácí. Ze statistik ČR, provedených agenturou Taylor Nelson Sofres Faktum by si takto přálo pracovat asi 33% obyvatel, alespoň část své pracovní doby. 90% pracovníků se domnívá, že by jim to mělo být firmami umožněno. 50% pracovníků však nemá doma potřebnou techniku. Největšími zastánci teleworkingu jsou věkové skupiny 18-24 let a 35-44 let. 39 Zdroj údajů: http://www.pripojtese.cz/art_doc-1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html

Výhody: +

úspora nákladů na pracovní místo a převedení těchto úspor na jiné prostředky, kde jsou potřeba

+

díky možnosti poskytovat služby na dálku mohou firmy snadněji outsourcovat různé služby jako účetnictví atd. – to znamená nemusí do firmy nikdo docházet, ušetří se další náklady (na pracovní místo, na benefity, jelikož to není zaměstnanec dané firmy) a vzniká nový trh služeb na dálku

+

vznikají nové pozice v důsledku potřeby správy těchto technologií (v protikladu zániku mnoha jiných prací); zaměstnance nestojí zřízení domácí kanceláře téměř žádné peníze, protože počítač, tiskárnu, připojení na internet, telefon a pracovní stůl má doma téměř každý, zaměstnanec ušetří i za reprezentativní oblečení a v neformálním oděvu se člověk cítí uvolněnější, což má bezesporu vliv na kvalitu odváděné práce.

+

teleworking umožňuje kontinuitu práce v době vln epidemií, přírodních katastrof, znemožňujících člověku překročit práh vůbec svého bytu.

+

je možné omezit služební cesty zaměstnanců, setkávat a diskutovat mohou prostřednictvím telekonferencí.

+

úspora peněz a času za cestu do a z práce (navíc ulevíme kolonám aut a ovzduší)

+

lidé, kteří mají rodinu, s ní mohou trávit více času

+

rušné prostředí firmy nevytrhává pracovníka z činnosti

+

pro zaměstnavatele je nespornou výhodou dostupnost kvalifikované pracovní síly bez ohledu na místo jejího bydliště a zaměstnanci odpadá nutnost stěhování

+

šance zaměstnání i pro osoby například s pohybovým handicapem, které by měly problém s cestou do práce a např. ne úplně bezbariérově vybaveným pracovištěm, ale práci jako takovou zvládají bez problému

+

pro zaměstnance: možnost pracovat i v případě lehčích zdravotních problémů

39

Srov.: JOLANKA: Teleworking – pracujte doma! 2006. Dostupný z WWW: http://www.pripojtese.cz/art_doc1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html

49

+

méně stresu proudícího z ruchu firmy

+

pomáhá rovnoměrnějšímu rozložení obyvatelstva – všichni se už nestěhují za prací do velkých měst, z toho pak plyne i další pozitivní efekt, že čím více lidí zůstane na venkově či mimo velká města, tím větší bude snaha pečovat i o tato místa, když budou více obydlena

+

nižší nemocnost zaměstnanců – v případě epidemií (např. chřipky) se zaměstnanec nenakazí od kolegů nebo při cestě do práce v dopravních prostředcích

Nevýhody: -

teleworking nemá sociální rozměr, jedná se pouze o byznys

-

jak pro koho nevýhoda – pro podniky výhoda, pro zaměstnance ne - snížení počtu pracovních míst ve firmách v důsledku přechodu na procesy prováděné automaticky online, pracovníci se budou muset rekvalifikovat na trochu odlišný charakter činností s vyšší zodpovědností (stanou se z nich např. „customer relationship managers), dostanou za to vyšší plat, ale ti, kteří toho nebudou schopni, přijdou o práci. automatické na sítích založené systémy pro fakturování opět znamenají ztrátu míst, stejně tak když např. firma uvede svůj systém pro nábor pracovníků online, opět ubyde počet nutných pracovníků, u přechodu na obchod online (e-comerce) také – e-shopy se zbožím spotřebním, zprávami, publikacemi, učebními materiály, zábavou, zákazníci si objednají sami, nebude je nikdo obsluhovat a dělat s nimi objednávky

-

nedochází u člověka ke změně prostředí, kterou také potřebuje

-

u nezadaných lidí je práce doma spíše na škodu, jelikož se cítí izolováni

-

z pohledu nadřízených je to možná ztráta kontroly nad kvalitou odváděné práce, toto však neplatí, pokud je práce jasně vymezitelná a měřitelná, existuje však už i speciální monitorovací systém, kterým dokáže nadřízený kontrolovat, jaké procesy probíhají na počítači zaměstnance a zda u nich zaměstnanec sedí – toto však netřeba u úkolové mzdy

-

diskriminuje větší skupinu činností, které se doma vykonávat nedají (viz výše)

-

vyžaduje velkou sebedisciplínu, aby pracovník opravdu vydržel sedět u práce

-

odpadá zde těšení se do práce na příjemné kolegy (pokud tedy máme na takové štěstí)

-

omezený přístup k informacím o dění ve firmě, hlavně zaměstnanec, ale ani zaměstnavatel nejsou tolik v obraze

-

zaměstnancům chybí neformální debaty při společném obědě zaměstnanců nebo pauzách na cigaretu důležité pro zjištění pohledu na věc z úhlu druhého

-

možné nepochopení rodiny – „když jsi celý den doma, proč neuklidíš a neuvaříš?“

-

možné zpomalení kariérního růstu, když nadřízený nevidí, jak dobře si zaměstnanec při práci vede

50

Také bych zde ráda popsala svou zkušenost s prací z domova. Již třetím rokem při studiu překládám odborné texty z německého jazyka. Je to pro mne výhodné kvůli naprosto volné pracovní době, čímž se práce dá bez problémů skloubit se studiem a jediné, co musím, je dodržet pouze termín odevzdání. Zadání práce, tedy původní text článků, dostávám povětšinou emailem, ale když mám cestu okolo kanceláře nadřízeného, vyzvednu si zadání osobně a to dobrovolně, abychom se s nadřízeným úplně neodcizili. Hotové překlady posílám vždy emailem. Práce má řadu výhod, úsporu času za cestování, flexibilní pracovní dobu, pohodlí domova, možnost rozvržení práce, studia a soukromých povinnosti, není třeba ráno brzy vstávat a díky tomu si na tuto práci, která vyžaduje velké soustředění více odpočinu. Stále však bojuji s tím, že domácí prostředí dokáže značně rozptylovat. Nachází se v něm mnoho zábavy, práce, která „stojí“, v některých domácnostech rozptylují děti, jinde zvířecí mazlíčci. Ale vypozorovala jse mu sebe důsledek tohoto druhu práce a sice potřebu fyzické společnosti lidí. Ta může na jednu stranu v práci podpořit, když jeden vidí druhého pracovat, na druhou stranu však může i rozptylovat. Teleworking představuje kompletní změnu životního stylu. Jako ideální se jeví kombinace práce na dálku s docházením do kanceláře u zaměstnavatele. To mimo jiné i utuží firemní vztahy mezi kolegy a nadřízenými, člověk má větší pocit soudržnosti, sounáležitosti s firmou a že někam patří, což se také značně podepíše na výsledcích práce. Firmy často práci doma kombinují s prací v kanceláři. Teleworking se řadí k pracovním výhodám, vedle mimořádné dovolené, služebního vozu či kurzů placených zaměstnavatelem. Charakter teleworkingu změní jistě i povahu náplně vzdělávání. Evidentně vyžaduje velmi dobrého vzdělání v oblasti počítačů, internetu a jazyků (jelikož se pracuje často i přes hranice), což bude tvořit povinný základ budoucnosti. Nejenom změny na trhu práce, ale celá ekonomická transformace je společným dílem virtualizace a globalizace. Virtualizace logicky vede ke globalizaci, protože nevnímá a neřeší hranice.

3.5.2 Tradiční versus online nakupování Co je nakupování přes internet, jak tento proces probíhá? Zákazník si vyvolá stránku nějakého internetového obchodu, prohlédne si jeho nabídku, označí zboží, které hodlá zakoupit, u toho je navíc uvedeno, zda je k dispozici ihned nebo jaká je na něj čekací doba. Zboží se označením přesouvá do virtuálního nákupního košíku a když je vybráno, klikne se obvykle na tlačítko „přepočítat“, aby se zobrazila konečná suma za nákup, včetně případných recyklačních poplatků, dopravného atd. Pokračuje se vyplněním kontaktních údajů jako je adresa doručení, telefon pro domluvu času doručení, email pro zaslání potvrzení objednávky. Zakliknutím způsobu platby. Bývají na výběr možnosti „v hotovosti při převzetí zboží“, „bankovním převodem“, „online platební kartou“. Je třeba také vybrat způsob doručení. To může být buďto zaslání v balíku poštou nebo jinou doručovací společností, ale někdy i možnost osobního vyzvednutí 51

v kamenné prodejně obchodu. Poté se nákup kliknutím definitivně potvrdí a objednávka se odešle a tím se stává závaznou. Zákazníkovi přijde potvrzení objednávky na zadaný email, jsou v něm uvedeny i údaje pro platbu jako číslo účtu internetového obchodu, variabilní symbol (bývá to číslo objednávky), seznam a ceny objednaného zboží. Pokud zákazník zvolil jinou platbu než v hotovosti při převzetí zboží, musí ji neprodleně provést. Bankovní převod se dá uskutečnit přes internetové bankovnictví. Platba kartou přes speciální aplikaci. V závislosti na dostupnosti zboží kontaktuje obchod zákazníka s tím, že je zboží připraveno k doručení. On-line obchody mívají své sklady přímo u dodavatelů, od kterých zboží doručují přímo k zákazníkovi. Je to pro ně velice výhodné. Pošta informuje zákazníka o příchodu balíčku svým běžným způsobem. Dopravci různých doručovacích společností kontaktují zákazníka telefonicky a domluví si s ním dobu doručení. V případě osobního vyzvednutí dostane zákazník buďto email nebo mu operátoři z onoho online obchodu tuto informaci sdělí telefonicky. Při převzetí zboží je zákazník oprávněn si zboží vybalit, zkontrolovat jeho funkčnost, potvrdit převzetí zboží a dostat fakturu, popř. i záruční list.

Je

to

tak

jednoduché, tak pohodlné a v neposlední řadě také o mnoho levnější než nákupy v kamenných obchodech. Obecně lidé nakupují přes internet hlavně dražší věci, na kterých značně ušetří a které se v kamenných obchodech obtížně shánějí, nebo jsou tyto obchody daleko a při nákupu přes internet je zákazníkovi od určité hodnoty nákupu často dovezou domů zdarma. Popularita tohoto způsobu nakupování poměrně rychle vzrůstá. Podle některých odhadů celosvětový obrat internetového obchodování v příštím roce dosáhne 1,65 bilionu korun. V České republice je internetový prodej stále populárnější: Tabulka č. 10

40

(25)

Avšak tentýž zdroj uvádí, že si nakupování přes internet zatím vyzkoušela pouze třetina obyvatel ČR a to z důvodu obav o kvalitu a doručení zboží.

Výhody nakupování online: Pro zákazníka:

40

JANDA, Martin: Nákup přes internet: Riziko, nebo výhoda? 2009.

52

+

úspora času za cestu do obchodu a čekání ve frontě

+

u dražšího zboží se dá ušetřit mnoho peněz

+

v případě nemoci pohodlný nákup léků z domova na elektronický předpis

+

klid a nekonečně mnoho času na prohlédnutí a srovnání zboží, na rozmyšlenou, můžeme se do obchodu vrátit kolikrát chceme, aniž by nám to muselo být trapné

+

prodavač/ka nás nemůže ošidit, máme dost času na překontrolování částky, než klikneme na „OK“

+

zveřejněné diskuse, názory a obchodem zodpovězené dotazy zákazníků na výrobek

+

možnost pohodlného a rychlého srovnání cen s konkurencí

+

možnost vrácení peněz při odstoupení od kupní smlouvy a zaslání nepoužitého zboží zpět obchodu do 14ti dnů

Pro obchod: +

úspora za pracovní síly (prodavač, uklízeč atd.) a prostory obchodu (platí se pouze sklad, či vůbec ne, pokud probíhá objednávka a dovoz přímo od dodavatelů/výrobců, od kterých onen obchod zboží odebírá)

+

obchod může u diskusí a hodnocení výrobků libovolně ovlivňovat, které informace zveřejní a které ne, protože by ho poškodily

+

možnost pohodlného a rychlého srovnání cen s konkurencí a jejich optimální přizpůsobení

+

jednodušší a rychlejší vyhledávání zboží ve fulltextu

+

různé možnosti placení – převodem, úvěrovou či platební kartou (musí však být embosovaná)

Nevýhody (hlavně pro zákazníka, pro obchod jsou domnívám se minimální): -

Nejistota, zda bude bezproblémově probíhat komunikace, jako je potvrzení objednávky a dodržení dodací lhůty. To je obzvláště nepříjemné v době, kdy na zboží spěcháme do určitého termínu. Na dopravce dle mé vlastní hojné zkušenosti často není spolehnutí a přijedou si, jak chtějí, kolikrát i bez domluvy volají, že jsou na cestě nebo již se zbožím před domem a většinou v dobu, kdy je většina lidí v práci.

-

Nezřídka se stává, že nejsou údaje na stránce aktuální, tedy není jisté, že je zboží dostupné v udané lhůtě. Pokud ano, hrozí ještě problém s rezervací zboží na skladě u dodavatele, kdy se může stát, že ho nedopatřením dostane další zákazník a ten dřívější musí čekat. Nebezpečí tkví také v tom, že dopravce často spěchá a ani nenabídne vybalení a kontrolu funkčnosti výrobku. Potom se dá stěží dokázat, že vada na zboží již byla.

-

Riziko spočívá i v tom, že co vypadá dobře na obrázku, nemusí již tak dobře vypadat ve skutečnosti, výrobek nemusí být tak kvalitní, pevný a bytelný, jak si zákazník představuje.

53

-

Nakupování po internetu je svou jednoduchostí a pohodlností velmi lákavé a využívá ho stále více lidí. Ale cenou za tuto pohodlnost a šetření času je izolace od společnosti. Připravíme se o kontakt s lidmi i o pohyb. Sedíme sami doma a nemusíme vyvinout sebemenší fyzickou námahu.

-

ubývají pracovní místa

-

často nutnost registrace a tím i ztráta soukromí (požaduje se email a mobilní telefon)

-

někdy částečná nefunkčnost či nepřehlednost www stránek, zákazník často dlouho hledá, kde má vlastně odkaz na svůj nákupní košík. Někdy se jedná o nepřehlednost, jindy o nekompletnost informací, například v případě ceny, kdy chybí povinné poplatky, například u spotřebičů či není jasně řečeno, zda je doprava a recyklační poplatek v ceně a pokud je doprava zdarma, tak od jaké hodnoty nákupu.

-

zákazníci často nevědí, zdali obchod dostane údaje o platební kartě či ne, tuto jistotu zaručuje logo 3D Secure, kdy platbu uskuteční banka a obchod o ní pouze dostane informaci

Já sama mám s nakupováním přes internet jak dobré, tak i špatné zkušenosti, převažují však většinou ty dobré. Nepříjemnostem se však po obeznámení s vícero obchody a zkušenostmi s dopravci, dokáži vyhnout. Pozitivní i negativní stránky nakupování on-line jsem zahrnula do výhod a nevýhod výše uvedených. Nutno ještě poznamenat, že i internetové obchody poskytují poradenství ke svému zboží a také nezbytný servis. Každý on-line obchod by měl mít zvláštní email a telefonní číslo pro vyřizování těchto dotazů či on-line diskusi k výrobku, zobrazující se přímo u něj.

3.6

Jak lidský mozek vnímá virtuální svět

V této kapitole bych ráda stručně popsala způsob zpracování emocí při vnímání virtuality (nebude zahrnuto vnímání virtuální reality pomocí speciálního zařízení – helmy a rukavic) a zhodnotila, nakolik stejně či podobně vnímá virtualitu a realitu. Virtuální světy jsou hlavně o emocích vznikajících z komunikace s přáteli, napětí, strachu a radosti z vítězství v on-line hrách, a dalších. Následuje výčet částí emočního mozku, jejich funkce mnohé vysvětlí.

S emocemi a reakcemi na ně jsou spojeny tyto části mozku:  Limbický systém (emocionální mozek) – zpracovává emoce, nerozumí racionálnímu myšlení (od toho je v mozku neokortex).  Součástí limbického systému je amygdala – zpracovává senzorické informace z vnějšku (realita), ale i zevnitř (představy) a neumí mezi nimi rozlišovat, reaguje tedy na obojí stejně. Ať se již něco špatného děje nebo je to pouhá představa, rozbuší se srdce a zvýší tep, u představy stejně jako při konzumaci jídla se začnou vylučovat sliny nebo se „zvedne žaludek“. Rozumí také symbolům a celý 54

limbický systém rozumí tedy asociacím, symbolům a metaforám, intonaci, hudbě. Na toto pak dokáže reagovat. Ovládá například stresové a pudové reakce.  S amygdalou je spojeno centrum slasti a bolesti, které hodnotí příchozí signály jako pozitivní či negativní. Dráždění tohoto centra má přednost a tedy zastiňuje fyzické potřeby jako je například hlad. Dokazuje to fakt, že když je člověk extrémně nešťastný, nechce jíst, nebo když je naopak zamilovaný a šťastný zapomíná se najíst nebo nepociťuje hlad. Vědci toto ověřovali i na krysách, kdy je naučili, že šlápnutím na tlačítko se podráždí centrum slasti. Pokusná krysa dala tomuto tlačítku přednost, i když měla hlad a dostala nabídnuto lákavé jídlo.  Další částí limbického systému je hypotalamus – řídí činnost vnitřních orgánů – například vyvolá hlad, zmobilizuje tělo k aktivitě, například útěku, ovlivňuje tep, krevní tlak, zažívání, činnost žláz, velikost oční panenky. To znamená, že on působí, když v některých situacích člověk zrudne, změní mimiku, rozbuší se mu srdce, sevře žaludek, rozšíří panenky, zpotí se a další reakce.  V části zvané hippokampus sídlí „emoční“ paměť – díky této části si mozek vybaví fakta a amygdala jim dodá informace o emocích s nimi spojených.  Talamus koordinuje emoce, to znamená, že je spouští a vypíná, což se pozná na mimice a gestikulaci.

Centrem pro rozum a logiku je neokortex.

55

Následující obrázky zobrazují umístění výše uvedených center v mozku: Obrázek č. 6

Zdroj obrázku č. 6: http://ao-institut.cz/texty/Mozek/obrazky-mozek/01-mozek-stavba-hypothalamus-epifyza.jpg Obrázek č. 7

Zdroj obrázkuč 7: http://yoohoo.euweb.cz/cantor2004/aktual/aktual8-07/img3/mozek.jpg

56

Z výše uvedeného vyplývá, že emoce jsou rychlejším komunikačním prostředkem, než slova. Nastupují totiž bezprostředně po podnětu, který je způsobí. Mnohdy ani není potřeba emocemi vyslanou informaci slovy komentovat. O toto vše je však člověk ve virtuálním počítačovém světě ochuzen. Zčásti to může sice vynahradit webová kamera, ale ani obraz ani zvuk nemusí být tak zřetelné, aby příjemce zaznamenal veškerou řeč těla, která by u něj měla vyvolat odpovídající emoce. Smajlíky nebo také emotikony, tolik oblíbený způsob vyjádření emocí v psané komunikaci, jsou sice dobrou náhradou emocí, ale není přesně dán jejich význam, hrozí tedy nepochopení a navíc se z nich nedá poznat přetvářka. Mozek se vyvíjel postupně, nejprve se vyvinula výše uvedená emocionální centra, jelikož byla nutná pro přežití. Například hladový medvěd probudil emoci – strach – ta podnítila tělesné reakce, rozbušilo se srdce, zvýšil tep, aktivovalo se svalstvo na nohou a člověk se dal na útěk, aby si zachránil život. Nejdříve projde informace emočními centry a až potom do centra racionálního. Proto se tedy člověk například nejprve vyděsí a pak mu teprve (v neokortexu) „dojde“, co ho vyděsilo a že důvod ke strachu vlastně není, tak se uklidní.

Kdybych měla vyjmenovat některé příklady, které potvrzují to, že emoce mají přednost a člověka více ovlivní, mohly by to být třeba tyto: → Naučím se na zkoušku a vím, že jsem si prošla vše, měla bych tedy zodpovědět všechny otázky a zkoušku udělat. Avšak vím, že je to poslední možný termín a když se nepovede, budu nucena opakovat ročník a ztratím tak mnoho času. Budu proto nervózní, z nervozity se mi dělá zle – jsem malátná, podlamují se mi kolena, špatně se mi dýchá (pocit sevřeného hrudníku) a mám návaly pocení a chladu. Toto rozrušení mne natolik ovládne, že nejsem schopna říct jediné slovo, ačkoli se snažím v duchu se uklidňovat logickým argumentem, že jsem se přeci učila a měla bych vše umět. → Loni mou matku ve vážném stavu odvážela do nemocnice houkající sanitka. Vše dobře dopadlo, zůstaly jen vzpomínky. Avšak dlouho po tomto zážitku, kdykoli jsem slyšela či viděla projíždějící sanitku, rozbušilo se mi srdce, zvlhly oči a nahrnula se mi krev do tváře. To právě zapracovala amygdala, která zareagovala na nepříjemnou vzpomínku. → Stejně tak se musím usmát pokaždé, když si vzpomenu, jak můj pes našel venku dudlík, považoval ho za svou kořist a nechtěl ho nikomu dát, takže s ním chodil po venku a všechny dováděl téměř k záchvatům smíchu. Opět reakce na vzpomínku. → Mám tu zkušenost, že jak zvířata, tak lidé, kteří byli v minulosti biti, při jakémkoli prudkém pohybu ruky okamžitě uhýbají. Je to obranná fyzická reakce, způsobená limbickým systémem na základě vzpomínky na emoci – strach.

57

Ze všech uvedených informací si dovolím ve vztahu k virtualitě vyvodit následující. Jako první přichází reakce emocionální a když se uživateli na internetu líbí, láká ho tam něco příjemného (aktivace centra slasti), nemusí se řídit rozumem, protože ho emoce „zastíní“, proto nemá ani hlad, na jídlo zapomíná. Proto člověk podlehne například v poplašném emailu zoufalé žádosti o pomoc někomu zoufalému a v návalu emocí pošle peníze na uvedené číslo účtu. Toto „hraní na emoce“ je důvodem všech problémů. Dítě, které nenalézá pochopení a lásku u rodičů, hledá ji u internetových kamarádů. Na internetu je mu lépe, proto se tam utíká a v dětském věku není schopno domyslet důsledky. To však často nezvládne ani dospělý člověk, protože emoce zastíní racionální uvažování. Řídí se tím, co je pro něj teď v jeho zoufalé situaci příjemnější. Virtualita se může zařídit podle našich představ, které jsou, jak jinak, než příjemné. A na příjemné věci si člověk vždy rychle zvykne a najednou zjistí, že už bez nich nedokáže žít. I proto se lidé utíkají k dalším drogám, protože jim přinášejí slastné pocity. Naučit se správně rozpoznávat své emoce, vyhodnocovat je a ovládat, to jsou dovednosti emoční inteligence, kterou ještě děti nemají, teprve v dospívání ji objevují a začínají se ji učit. Vyžaduje velké úsilí a dlouhodobý trénink se jí naučit. Proto jsou děti na internetu tak zranitelné a je zde naprosto nutný dozor a podpora rodičů.

3.7

Bilancování mezi pozitivy a negativy virtuality

Přínosy prostředků tvořících virtuální svět snad ani nemá smysl příliš rozvádět, každý uživatel je zná, mnoho z nás je využívá a velmi oceňuje. Stejně jako u každého jiného vynálezu, původně určeného pro dobro a pokrok lidstva, objevila se časem i ve světě virtuality četná negativa. Přínos virtuality obecně spočívá hlavně v překonávání jakýchkoli vzdáleností, zrušení fyzického prostoru coby překážky v komunikaci, dále se jedná o nekonečný zdroj informací a zábavy všeho druhu. Konkrétní kladné a stinné stránky virtuality se však nedají nazírat černobíle. Domnívám se, že pro lepší pochopení je třeba uvádět je pospolu v kontextu, aby si každý měl možnost vybrat, co má pro něj větší váhu. Společnost se vlivem nových médií radikálně mění a vznikají četné obavy, že virtualita začíná pozvolna nahrazovat realitu. To je ale pouze jeden úhel pohledu a je možná až zbytečně kritický a pesimistický. Aby bylo možno opravdu hodnotit, je zapotřebí se nejprve o věc zajímat a snažit se jí porozumět. Ani tato snaha však nemusí vyvrcholit vytvořením konkrétního názoru – virtualita je dobrá nebo špatná, ale tím, že daný jev zkrátka bude přijat a respektován. Toto zdůrazňuje Lévy již v úvodu své knihy Kyberkultura. Důležité je uvědomit si zásadní věc, že virtualita nevznikla za účelem nahrazení skutečného, ale aby člověku život v realitě usnadnila a naopak zvýšila možnost skutečnost zrealizovat, hájí tento fenomén Lévy. Kyberprostor podle něj osobní kontakt nesnižuje, ale zvyšuje možnost jeho uskutečnění. Kupříkladu spojuje rozptýlené fanoušky různých záležitostí, kteří se mohou nacházet v různých koutech světa. Virtuální společenství pak uskutečňují opravdovou aktualizaci, tedy skutečné navazování kontaktů, které předtím 58

existovaly jen virtuálně (potenciálně). Lévy uvádí několikero příkladů: díky filmu divadlo nezaniklo, ale vznikl nový žánr kultury, fotografie nenahradila malířství, stejně tak se od vynálezu písma nezačalo méně mluvit. Ano, virtualita mnoho činností poznamenává, ale neničí je úplně. Sociologické výzkumy z doby, kdy vyšla Lévyho kniha Kyberkultura (rok 2000), ukazují, že právě lidé, kteří absolvují nejvíce telefonátů, ať již volají sami či naopak, se také nejvíce přemísťují a to za účelem osobních kontaktů.41 (8) Obecně se toto dá shrnout pod jeho výrok, že růst virtuálna s sebou přináší i růst reálna42. (8) Záleží samozřejmě na tom, jak se k tomu každý zvlášť postaví. Virtualita se tedy dá chápat jako pomoc při realizaci komunikace a napomáhání k osobním setkáním. Virtuální technologie napomáhají rozvíjení kognitivních schopností člověka jako je paměť, představivost a vnímání. Virtuální technologie přinášejí do lidského života usnadnění mnoha činností, větší pohodlí, šetří náklady i čas. I když je pravdou, že toto pozitivum je relativní. Na jednu stranu si lidé jednu činnost ulehčí, ušetří čas a náklady, ale na druhé straně věnují tento čas a peníze zase něčemu jinému. Dle Lévyho tedy nehrozí, že by v důsledku růstu virtuality zlenivěli. Jako příklad uvádí domácí spotřebiče, které usnadnily ženám práce v domácnosti - pračky, ledničky, kuchyňské roboty aj. Na jednu stranu jim ulehčily práci a ušetřily čas, na druhé jim však také umožnily chodit do práce a nezůstávat v domácnosti. Přes internet a mobilní telefon vyřídíme takřka všechny činnosti, které si ze své povahy vyloženě nežádají fyzické setkání (jako například prohlídka u lékaře). Když to přeženu, vpodstatě bychom nemuseli vůbec vycházet z domova. S přáteli si můžeme telefonovat (ať už přes internet či mobilní telefon), psát si emaily, smsky, rychlé vzkazy, vidět je přes webkameru, hrát online hry, navštěvovat online společenství.. Několikrát jsem ve svém okolí slyšela zarážející výrok: „Mně stačí být online na ICQ a už mám pocit, že nejsem sám“. Potraviny, oblečení, kosmetika, vybavení, jízdenky, vstupenky aj. se dají nakoupit z pohodlí domova, stejně tak za zboží zaplatit kartou online nebo převodem s využitím internetového bankovnictví, studovat a vzdělávat se je již možné také přes internet, existují online knihovny s internetovými publikacemi, je možné stáhnout si filmy a dívat se na ně doma místo aby se na ně šlo do kina, dopřát si virtuální prohlídky různých památek43, komunikovat s přáteli a seznamovat se s novými lidi, diskutovat problémy na fórech, sledovat televizi a poslouchat rádio online a mnoho dalších aktivit. Jelikož mobilní telefony dneška běžně umožňují přístup na internet, platí o nich obdobné charakteristiky. Technické prostředky tvořící virtualitu přinášejí zkrátka nekonečné pohodlí. Lidé se velice rozmazlili a běda, když zrovna nefunguje připojení k síti nebo se vybije baterie telefonu, to jsou pak téměř bezradní. Pozoruji to na své rodině, přátelích a bohužel i sama na sobě. Na jednu stranu je sice úžasné, mít všechno tak jisté a po ruce, ale postrádám zde kouzlo náhody, která dodává životu dobrodružný nádech, vzrušení. Dobrým příkladem na toto by byla například služba firmy Google - Google Latitude. Ta dokáže vystopovat a lokalizovat majitele mobilního telefonu, musí však mít tuto službu aktivovanou. To znamená naprostou ztrátu soukromí. Následkem enormního 41

Srov.: LÉVY, Pierre: Kyberkultura. 2000. Tamtéž. Str. 196. 43 Kupříkladu: http://www.virtualtravel.cz/praha-hradcany/loreta-a-cerninsky-palac.html 42

59

nárůstu uživatelů internetu (viz kapitola 2.2.1 – tabulka 1) nedochází sice k nahrazování osobního kontaktu, ale dle mého názoru rozhodně dochází k jeho vytlačování. Lévy se v tomto ohledu internetu zastává uvedením příkladů, kdy písmo nenahradilo mluvený projev a film nenahradil divadlo. Ale je nepopiratelné, že se dřív lidé setkávali více, když neměli tyto prostředky k dispozici, nic jiného jim ani nezbývalo. Na jedné straně se dají internet a mobilní telefon nazírat jako prostředky, které dopomáhají k domluvě osobního setkání, ale na straně druhé se díky nim komunikace stává strozejší - mnohdy stačí smska, email či telefonát a záležitost je vyřízena, nekoná se žádný osobní kontakt, který by komunikující strany poznamenal nějakým dojmem a tím třeba motivoval k dalšímu setkání. Vyřídí se pouze to, co je třeba. Osobně jsem jistě zastáncem technického pokroku, pohodlí se mi zamlouvá, jako ostatně asi každému. Ale také uznávám pořekadlo, že se nic nemá přehánět. Po určité době dle mého názoru musí jedinec, přetrvávající převážně ve virtualitě nutně zaznamenat psychické problémy. Osobně mi je také trochu líto ztráty určité romantiky a vzájemné vzácnosti. Dnes jsou lidé kdykoli k zastižení. Mobilní telefon ve dne v noci zapnutý, na internetu stále online a pokud ne, upozorní uživatele telefon, že by měl do stavu online přejít. Lidé se na sebe nemusí těšit, jsou neustále „spolu“. Co se týká zmíněné romantiky, mám na mysli kupříkladu email či sms versus klasický dopis. Elektronická zpráva nikdy nemůže nahradit hodnotu papíru, o kterém vím, že ho držela v ruce milovaná osoba, vidím jeho/její charakteristické písmo, na kterém rozpoznám babiččinu roztřesenou ruku či tatínkovy ozdobné smyčky, vlastnoručně namalovaný obrázek.. Zamilované dopisy mohou být provoněny parfémem, který daná osoba používá, do dopisu se dá také vložit malý dárek v podobě pramínku vlasů, usušeného čtyřlístku a všeličeho možného. Lidé jsou různých povah, každý podobné věci nevidí jako důležité, někomu to může připadat přecitlivělé nebo dokonce směšné. Ale jsme přeci lidé a ti jsou charakterističtí svými emocemi, potřebují je hojně vyjadřovat a přijímat. Z potlačovaných či postrádaných emocí se opět časem nutně musí odvinout psychické problémy. Tím se tedy dostávám k výrazu „odcizení“. Uživatelé jsou při online komunikaci připraveni o fyzická setkání, která jsou člověku a jeho podstatě tak přirozená a potřebná, navíc obohacená o mimořečové signály jako je řeč těla: pohyby (kinezika), výraz tváře (mimika), tón hlasu, pohled očí atd. Zde se dá sice oponovat tím, že se k tomuto účelu používají smajlíky, tzv. emotikony, ale i když je sama často používám, v mnohých situacích zkrátka nedostačují (sdílení radosti, starostí, pochvala, štěstí, vyjádření soucitu, lítosti, podpory atd.). Navíc je zde větší riziko nerozpoznané přetvářky. Například předstíraný smích vyvolává u příjemce odlišné typy mozkových vln než úsměv upřímný.44 Jednou z hrozeb, kterou mnozí podceňují je usnadnění přístupu k informacím, usnadnil se však i přístup k informacím o jednotlivci, to je potřeba si uvědomit a snažit se domýšlet možné důsledky. Pocit anonymity, že člověka přeci skutečně nikdo nevidí, odstraňuje stud a povzbuzuje v uvedení mnoha až intimních informací (typické u profilů na online seznamkách). Hrozí tedy zneužití informací. Internet je prostředí, které často vyzývá k udání osobních informací jako je jméno, email, adresa bydliště, telefon, 44

Srov.: PECHAC, M: Emoce. 2005. Dostupný z WWW: http://ei.czechian.net/webs/emoce/ekman.php

60

zájmy, škola či zaměstnání a mnoho dalších. Pokud chci na internetu např. nakupovat (a k tomu ještě platit kartou online-často požaduje systém další, mnohem citlivější údaje jako např. číslo účtu apod.), stát se součástí nějaké komunity (facebook, msn atp.), odpovědět v diskusi na nějaké téma, stahovat data a některé další aktivity, musím se nejdřív zaregistrovat, přičemž uvést určité údaje bývá povinné. Např. jméno a email. Ne každý zná možná nebezpečí, proto mnoho lidí bez váhání poskytne i dosti citlivé údaje. Typickým příkladem je opět služba firmy Google, která poskytuje nejen emailovou adresu, online fotoalba, ale například i online diář/kalendář, kam si uživatel zapisuje různé akce. Tím však firma Google ví, jaké činnosti uživatel provozuje, jak často a také kde či v jakou denní dobu. Naprostá ztráta soukromí. Potom bývají uživatelé překvapení, když jim přijde ráno email s nabídkou tenisového náčiní, když se ten den chystají vyrazit na tenis. Tyto údaje z kalendářů jsou tedy používány pro marketingové účely. Komunity jako je Facebook jsou sice na první pohled zabezpečené opatřením, které dovoluje prohlížet fotky pouze přátelům uživatele, které sám odsouhlasil, ale tito přátelé mají zase další přátele, které onen uživatel nezná, ale jelikož jejich společný přítel okomentoval fotku onoho uživatele, mohou tento komentář vidět jakožto akci svého přítele. Obdobné je to s psaním vzkazů na zeď profilu uživatele. Ta by měla být viditelná pouze pro přátele. Ale přátelé přátel mohou opět vidět jejich poslední akci a tím se dozvědět věci, které nejsou pro ně určeny. A to nemluvím o tom, že se běžně zveřejňují fotky bez souhlasu osoby na nich zachycené, zaměstnavatelé si zjišťují informace o svých zaměstnancích, marketingové agentury si zase zjišťují různé další údaje, které jim přinesou zisk. Před ztrátou soukromí, konkrétně na Facebooku varoval víceprezident Evropské Komise s odvoláním na studii z roku 2008, kdy pouze třetina uživatelů těchto komunit v nejfrekventovanější věkové skupině 15-24 let ví o hrozbách spojených s uváděním osobních údajů a zná svá práva.45 (Statistiky sdílnosti viz kapitola 2.2.1) Často diskutovaným velmi nepříjemným fenoménem dneška je kyberšikana, která byla popsána v kapitole 3.4.2. Nelze se proti ní pokaždé bránit. I když si jedinec dává dobrý pozor, i z naprosto nevinné fotky se dá fotomontáží udělat skandální obrázek, kterým pak může být oběť vydírána či terorizována. Dají se podniknout určitá opatření, jaká nyní například přijímají školy, kam se již mnohdy vůbec nesmí nosit mobilní telefony. Šikana s jejich pomocí zahrnovala vyprovokování učitele k nepříčetnosti a následné natočení videa či vyfotografování v situaci sloužící v neprospěch vyučujícího. Stejně tak bývá často natáčeno šikanování spolužáků a potom se obdobná videa objevují například na video serveru YouTube. Záludnost kyberšikany spočívá v tom, že osoba o focení nebo natáčení videa většinou vůbec nemá tušení, z čehož vyplývá, že pachatele lze jen velmi těžko vypátrat. Nové technické prostředky jsou mnohem sofistikovanější a tím i nebezpečnější. Věc která může někomu vadit a jinému méně, je poměrně malá věrohodnost identity uživatelů. Nikdy si nemůžeme být jisti, s kým komunikujeme, vše se dá zfalšovat, fotografie, údaje. Osoba se může

45

Srov.: NOVINKY.CZ: Evropská Komise varovala před Facebookem. 2009. Dostupný z WWW: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/159832-evropska-komise-varovala-pred-facebookem.html

61

vydávat za jiné pohlaví, věkovou kategorii, předstírat jinou sexuální orientaci, uvést smyšlené povolání atp. Bohužel poměrně vysoké procento osobních schůzek domluvených přes internet končí zklamáním či dokonce spácháním trestného činu jako jsou různé formy násilí, nezřídka i se sexuálním podtextem. (související statistiky viz kapitola 2.2.1) Jak bylo řečeno, virtualita poskytuje nekonečný zdroj informací. Je zde však problém, že jakékoli sdělení nebo článek na internetu mohla napsat řekněme polovzdělaná osoba a informace od ní nelze ověřit. Rovněž se nedá zjistit, zdali ten, s kým si píši, je opravdu tím, za koho se vydává a zdali to, co píše, je pravda. Ani internet, ani mobilní telefony a televize již dávno neslouží pouze k zábavě, komunikaci a vzdělání. Objevuje se v nich také kriminalita a to ve formě násilí, kterému jsou často nekontrolovaně vystaveny i děti. (viz statistiky v následující subkapitole), tak často diskutovaná pornografie, krádeže osobních dat kriminálními hackery46, porušování autorských práv krádežemi hudby a filmů, nabourávání se do systémů různých institucí za účelem získání majetku či narušení dat. Co jistě není právně postižitelné, avšak obtěžuje, je zajisté spam. Představuje ony tolik rozšířené řetězové maily včetně tzv. hoaxů (v angličtině znamená smyšlenku či žert), což jsou poplašné nepravdivé zprávy, jež obsahují typickou výzvu k přeposlání dál, popřípadě ještě často i hrozbu, co se stane, pokud tak uživatel neučiní. Řetězové emaily obtěžují majitele emailových adres, pro které představují nevyžádanou poštu, enormně zatěžují síť. V dnešní době tvoří spam přes 90% veškeré e-mailové komunikace.

47

a

v případě hoaxů se navíc jedná i o psychický teror, kdy zpráva doslova šokuje nebo hraje na city a může příjemce natolik ovlivnit, že podlehne například prosbě o peníze. Bohužel ne každý ví, že na stránkách www.hoax.cz nalezne ověřenou celou databázi textů těchto poplašných zpráv. Avšak toto není výsadou virtuality. Obdoba tohoto v realitě představuje přeplněné poštovní schránky různými letáky, nabídkami, což je vlastně také nevyžádaná pošta. Němečtí vědci zjišťovali, kolik času stojí uživatele probírání se spamy a výsledek byl téměř tři pracovní dny. 48 Nemohu zde nezmínit také virtuální nevěru - přes smsky a internet. Je to tak jednoduché, přímo se to nabízí, všudypřítomné reklamy na sexuální služby, nepřeberné množství seznamek. Otázkou ovšem je, zda zůstane pouze u internetové nevěry či dojde i k osobnímu kontaktu, co se dá ještě tolerovat a od kdy se již jedná o skutečnou nevěru. Sama nejsem schopna na toto odpovědět jednoduše. Vždy záleží na mnoha okolnostech, za kterých k nevěře došlo, míře úmyslu, délce trvání atp.

46

Winn Schwartau ve své knize Internet & Computer Ethics for Kids rozlišuje kriminální hackery, kteří porušují zákon, crackery, kteří protizákonně nabourávají cizí sítě a hackery, což jsou normální lidé jako například programátoři, technici, inženýři apod. a své znalosti využívají pouze pro správné účely. 47 HOAX.CZ: Čím hoax škodí. 2000. Dostupný z WWW: http://www.hoax.cz/hoax/cim-hoax-skodi 48 JANDA, Martin: O kolik času nás obere spam? 2009. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009011921

62

Stejně jako existují závislosti fyzické, jsou závažné i závislosti psychické a jednou z nich je závislost na televizi, internetu či nutkavá potřeba stále mít po ruce telefon. Tento negativní jev bude podrobněji rozebrán v následující subkapitole „Počítačové nemoci“. Jevem, který má však vyrovnaná pozitiva s negativy, je vymizení, ale zároveň i vznik nových povolání v důsledku rozvoje technologií. To však není záležitost pouze technologií počítačových a internetu, ale děje se již od vynálezu prvního stroje, nahrazujícího lidskou práci. Pokud bych měla zvážit výsledek bilancování pozitiv a negativ virtuality, bude to opravdu nelehké. Cokoli vytvořeného s dobrým úmyslem a pro dobrou věc, je v rukou špatných lidí zneužitelné. Hodnota tohoto vynálezu je tedy dána způsobem jeho užití. Virtualita a její prostředky daly lidstvu obrovské možnosti a záleží pouze na lidstvu samotném, zda bude chtít internet a další techniku využívat pro svůj prospěch, nebo se vydá cestou sebezkázy. Vývoj kupředu a s tím spojené proměny života společnosti se nedají zastavit. Skepse však není na místě, na virtualitu se nemusí nutně pohlížet jako na příčinu ztráty reality, ale spíše z pohledu, který nám otvírá nové perspektivy. Nemusí ani znamenat ztrátu soukromí. S trochou informovanosti a opatrnosti, která je ostatně nutná i v reálném životě, by nemělo hrozit žádné nebezpečí. Profesor Cejpek upozorňuje na varování psychologů a pedagogů, že v důsledku informatizace společnosti rostou nároky na lidský mozek a zároveň i na lidské jednání, tyto požadavky se často mění a lidský mozek není k takto rychlým změnám uzspůsoben. Reaguje tedy různými způsoby. Ty negativní jsou popsány v následující subkapitole.

3.7.1 Počítačové nemoci Nejenže se dá v případě počítačové techniky mluvit o negativním vlivu, ale dokonce již proniká termín počítačové nemoci nebo také počítačový syndrom, čímž jsou myšleny nemoci nejen fyzické, ale především závažné psychické poruchy, u kterých vede v první řadě závislost. Mladá fronta DNES loni informovala o růstu závislých v ČR, tímto problémem se začínají zabývat i vlády. V Americe se uvažuje o zařazení počítačové závislosti mezi nemoci, v ČR se již vláda tomuto problému věnuje. Džamilou Stehlíkovou byla vytvořena „skupina pro nelátkové závislosti“, která zahrnuje internetové hry a kasina. Tato ministryně se také v době svého působení zasazovala o uzákonění zákazu hazardních her přes internet, jelikož potom by byl problém již nekontrolovatelný. Grusser a spol. (2005) vytvořili na základě definic závislosti a patologického hráčství Mezinárodní klasifikace nemocí a americké DSM-IV novou diagnostickou kategorii, kterou nazvali „excesivní hraní počítačových her a videoher“.49 (31) Existují i návrhy zavést pro tyto závislosti skupinu s názvem „„jiné návykové a impulzivní poruchy“. Ještě před čtyřmi lety tento jev nepředstavoval problém, ale od té doby počet závislých na internetu a počítačových hrách stále narůstá. 49

Lékaři opatrně varují, že tato "droga" jednou nahradí ty dnešní

NEŠPOR: Karel: Počítače a počítačové hry: Zdravotní rizika počítačových her a videoher. 2009. Str. 3.

63

"chemické", o které naopak zájem pomalu opadává.50 (20) Pokud o odbornou pomoc nezažádají sami závislí, žádají o ni jejich blízcí. Protidrogový koordinátor Kamil Kalina, který se zabýval léčbou těchto závislostí, vyslovil děsivý fakt, že závislost na informačních technologiích je horší než klasické drogy a hráčství, protože ho neomezuje množství peněz, které má člověk k dispozici. Navíc se toto odehrává převážně doma, počítač tedy neustále láká. Neomezuje ho tedy vpodstatě nic.

Definice závislosti Co je to vlastně závislost? Nešpor ji popisuje jako bažení, nezvladatelnou touhu (a obecně problémy se sebeovládáním), neustálou potřebu být online a stejně jako u jiných drog skoncovat s tím znamená extrémně nelehký úkol. Sami závislí popisují při kontaktu s předmětem závislosti blažený pocit rozlití tepla po celém těle. Mgr. Petr Růžička, který se těmito závislostmi zabývá, definuje závislost jako specifický způsob „vztahování se“ k realitě. Podle něj je závislost jenom jedna, má však různé převleky, které symbolizují různé předměty závislosti51. (39)

Důvody vzniku závislosti Mládež používá počítač k navození libosti či úniku negativním emocím. Stejně tak u dětí jsou počítače jakýmsi únikem, který poukazuje na problémy v jejich osobním životě, závislost jako taková není problémem samotným. To, že dítě sedí chorobně dlouho před počítačem má svůj důvod a rodiče si musí uvědomit, že právě oni by se měli začít o dítě více zajímat a tuto příčinu najít.

Projevy závislosti Čeští psychologové dali dohromady tyto znaky závislosti: zanedbávání hygieny, jídla, rodiny a přátel (preference počítačových známostí před reálnými), školy, práce, nedostatek spánku a jeho poruchy, celková ztráta zájmu o okolí, neutuchající nadšení a chuť hrát, přičemž se objevuje nervozita, když není možný přístup k internetu, užívání stimulačních drog k udržení bdělosti a pozornosti kvůli nedostatečnému a nekvalitnímu spánku, problémy se sebeovládáním, fakt, že i přesto, že si člověk problémy pramenící ze závislosti uvědomuje, nedokáže a nechce přestat, popírání závislosti i problémů z ní vznikající, nedodržování časových limitů (čas schůzky, pracovní doba, čas vyučování atd.). Děti mají problém soustředit se ve škole, jsou unavené - usínají při hodině, chodí pozdě, nepřipravené a zaznamenávají problémy se zvládáním negativních emocí.

50

DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam drog se rozšíří – o internet. 2008.

51

Srov.: RŮŽIČKA, Petr: Závislost na počítačích očima odborníka. 2001.

64

Statistiky ČR V loňském roce odhadovali čeští psychologové počet závislých na internetu v ČR asi na 5%. Bohužel pouze mizivé procento z nich vyhledalo pomoc. V dokumentech Ústavu zdravotnických informací a statistiky „Psychiatrická péče“ za roky 2001 až 2007 se hráčství jako závislost („patologické hráčství“) uvádí až od roku 2004. Týkalo se téměř výhradně mužů, ti tvořili 70% a v onom roce toto ještě vzhledem k počtu závislých nepředstavovalo významný problém pro společnost. V roce 2005 se uvádí tytéž údaje, pouze podíl mužů byl vyšší - 94,4% z vyšetřených na tuto závislost. O rok později činil podíl mužů 91% z celkově vyšetřených. V roce 2007 činilo z vyšetřených 90% mužů, 9,5% žen a 90% pacientů bylo přes 20 let. V těchto dokumentech se také zmiňuje vysoké procento alkoholiků a to opět převážně mužů.52 (46) V mnoha provedených výzkumech byl prokázán souběh a vzájemný vliv těchto závislostí. V lednu tohoto roku uveřejnila společnost GfK Praha výsledky své studie: Češi si drží smutné místo v první pětici Evropských zemí, které skonzumují nejvíce alkoholu. Pro zajímavost: předběhli nás pouze Švédové, Rusové, Němci a Řekové.53

Situace ve světě I když ČR již problém opravdu má, v závislostech na informačních technologiích si však naštěstí již prvenství nedrží. Směrem na západ se situace zhoršuje. V Německu se uvádí jako závislý každý dvacátý uživatel, největším nebezpečím je online hazard. Ve Spojených Státech je údajně z návštěvníků tohoto typu stránek závislý každý sedmý. Nejnáchylnější jsou mladí lidé a děti. Se snižujícím se věkem roste riziko závislosti. Nešpor uvádí ve svých dokumentech následující výsledky výzkumů: Grusser a spol. (2005) vyšetřovali patologické hráčství mezi dětmi 11 až 14 let a potvrdilo se v 9,3 %. Tito autoři zjistili u těchto závislých typické důsledky jako problémy s komunikací, poruchy soustředění ve škole, různé zvládání negativních emocí. Johansson a Gotestam (2004) zjišťovali stav v Norsku u dětí 12-18 let a odhadli 2,7% závislých, které tvoří z drtivé většiny chlapci. Griffiths a Hunt (1998) prováděli výzkum ve Velké Británii mezi dětmi 12–16 let a každý pátý byl závislý.

Nebezpečné vlastnosti počítačových her a jejich důsledky Co vznik závislosti podporuje jsou pozitivní odměny přímo ve hře, kde je hráči za násilí odměnou potlesk, příjemná hudba, odměny ve hře (body, životy, zlepšující se fyzické vlastnosti postavy atd.) Důsledkem častého hraní her obsahujícím násilí je: vyhasnutí strachu z násilí, podceňování závažnosti

52

Srov.: ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR: Psychiatrická péče 2000-2007. Srov.: ČTK: Češi patří v Evropě mezi nadprůměrné konzumenty alkoholu. 2009. Dostupné z WWW: http://www.pramenyzdravi.cz/3287736/Cesi-patri-v-Evrope-mezi-nadprumerne-konzumenty-alkoholu.php 53

65

zranění, menší pozornost k násilí, nižší soucit s oběťmi, pocit, že násilí je normální a násilí neodsuzují, nižší ochota pomoci obětem násilí a odkládání pomoci, vyšší pravděpodobnost zahájení agresivního chování. 54 U dětí toto funguje dvojnásob a nejenže se může stát závislým, ale v dětském věku se vše učí. Násilí v televizi a počítačových hrách se mu pak stane něčím normálním, neuvědomuje si, že v realitě mrtvý již nevstane, že má narozdíl od hry život pouze jeden. Závislosti v reálném světě jsou jaksi jednodušší, virtualita přináší závislosti rafinovanější, bývají hlubší a závislost se objeví rychleji. Virtuální svět je lákavý tím, že si ho mohu přizpůsobit dle svých představ, učinit ho ideálním, narozdíl od reality.

Počítačové nemoci fyzického rázu Profesor Cejpek na straně jedné uznává počítače jako výborné pomocníky jak přímo ve zdravotnictví, tak i s ním spojené administrativě. Avšak upozorňuje na straně druhé na možné problémy vznikající při práci s nimi, jako jsou bolest a únava krčních svalů, ramenou a paží, únava, zarudnutí a pálení očí, zhoršení zraku. Jako prevence těchto obtíží je nutná dobrá organizace práce, přestávky atd. Co se týká radiace a výpočetní techniky, uvádí výsledky rozsáhlé studie vypracované organizací National Radiolocal Protection Board ve Velké Británii, která prokázala, že úroveň emisí nedosahuje státních a mezinárodních limitů pro radiační ohrožení a že je mnohem nižší než radiace, kterou přijímáme z přírodních zdrojů, jako je např. slunce. Co se týká vlivu na psychiku, píše o ohrožení duševního zdraví ve formě možných závislostí. Tyto se obecně popisují jako puzení danou věc užívat, neschopnost regulovat čas strávený užíváním věci a z této neschopnosti plynoucí růst času jejího užívání, typickým projevem závislosti je zanedbávání jinak běžně provozovaných činností, rodiny, přátel. I přesto, že si člověk svůj problém uvědomuje, není schopen s tím přestat. Oficiálně je v mezinárodní klasifikaci nemocí ve skupině FlX.2 syndrom závislosti s názvem patologické (hazardní) hráčství. V této souvislosti se odvolává na Karla Nešpora, primáře psychiatrické kliniky v pražských Bohnicích55, Karel Nešpor, primář psychiatrické kliniky v Praze Bohnicích ve svých dokumentech popisuje spolu s doktorem Csémym mnohé fyzické obtíže, způsobené příliš častým používáním počítače. Jedná se jmenovitě o následující: bolest rukou, předloktí, ramene, šíje, bederní páteře a očí (mimoto také slzení, zarudnutí, rozmazané či dvojité vidění, oční tlak, únava očí), z očních problémů vznikající bolesti hlavy (Blehm a spol. výzkum 2005), které často postihují i děti. Nešpor však nachází souvislost také mezi nadužíváním techniky a dalšími chorobami, zvanými také civilizační. Děti si berou k televizi či počítači nezdravá jídla jako chipsy, čokoládu aj. Obezitou se zabýval Shields (2006) u dětí v Kanadě a došel k závěrům, že se za posledních 25 let ztrojnásobila a to přičítá právě času strávenému u obrazovek počítačů, televize aj. Stejný jev byl zpozorován i v Portugalsku Carvalhalem a spol. (2007), kdy se nadváha a obezita objevovaly již u čerstvých školáků mezi 7 a 9 lety, přičemž opět vidí stejnou příčinu. Ve Švýcarsku totéž

54 55

http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html (dokument „Zdravotní rizika počítačových her a videoher“) Tamtéž.

66

potvrdil Stettler a spol (2004). Opačné zjištění však předložili roku 2006 Van den Bulck a Eggermont a to u teenagerů mezi 13 a 16 lety, kteří na jídlo v důsledku věnování se hrám na přístrojích se zobrazovací jednotkou, zapomínali. Z obou zjištění, ač jsou opačného charakteru, lze vyvodit, že přemíra času věnovaného výše uvedeným činnostem evidentně způsobuje špatný jídelní režim, navazují další následky, v některých případech diabetes a kardiovaskulární nemoci. Dalším negativem, způsobeným konkrétně hrami závodivého charakteru, je dle Fischera a spol. (2007) zvýšená chuť riskovat. U někoho možná vyvolá úsměv termín virtuální nevolnost, ale je oprávněný. Fushiki a spol. (2005) totiž k závodivým hrám doplňují, že se po skončení právě těchto her či simulací v různých dopravních prostředcích, mohou objevit potíže s nalezením rovnováhy, z toho plynoucí nemotornost a díky ní různé úrazy, žaludeční nevolnost a bolesti hlavy, stejně jako při reálné jízdě. Z toho se dá usuzovat, že lidský mozek vnímá pobyt ve virtuálních světech skutečně. Shoja, Chuang a spol. zkoumali v letech 2006-7 v Asii závislost epilepsie a hraní počítačových a video her, potvrdili ji a vysvětlili ji tím, že násilí, emoce a krev v hrách působí příliš negativně na emoce hráče, jeho cítění, myšlení a chování. Burke a Peper zjistili roku 2002 u žáků bolesti zápěstí ve 30%, bolesti zad u 15% a dle jejich úsudku se ukazovala souvislost mezi těmito obtížemi a hraním PC her, konkrétně z používání joysticku při hraní her. Spyropoulos a spol. uvádějí výsledky zkoumání vzorku řeckých administrativních pracovníků z roku 2007, kdy bolestmi zad trpělo dokonce 62% a 37% z nich navíc ještě zaznamenávalo poruchy spánku. Další výzkum Tonga a spol. v roce 2002 prokázal u dětí mezi 7 a 9 lety, často hrajících hry na počítači a videohry, vážnější formy astigmatismu, což je porucha vidění způsobená nesprávným zakřivením rohovky. Roku 2006 zjistil Hardy a spol., že se u děvčat mezi 12 a 15 roky výrazně prodloužila doba sezení, ze které tvořilo celou třetinu sezení u počítače, televize a videa. Kratenová a spol.uvádí zjištění z roku 2007, že 38,3% českých dětí ve věku mezi 11 a 15 lety mělo vadné držení těla. Aktivní pohyb provozovaly tyto děti 4 hodiny týdně, kdežto televizi a počítači věnovaly hodin 14.

Vliv na osobnost a její psychiku Jeví se jako logické, že preference kontaktu s virtuálními osobami přinese potíže v osobním kontaktu se skutečnými lidmi. Kontakt s lidmi v realitě mladistvým podle Lo a spo. (2005) přinášel úzkost, neschopnost zařadit se do kolektivu a toto navíc zhoršovaly projevy agrese získané z počítačových a video her. Vliv televize se uvádí obdobný, avšak nadace Naše dítě kritizuje při jejím sledování ještě navíc maximální možnou pasivitu. Ať již sledují televizi děti či rodiče, je tato doba dobou mlčení a čím delší je, tím větší vliv má na schopnost dítěte mluvit, vyjadřovat se a správně vyslovovat. Dítě není motivováno cokoli dělat, pouze pasivně přijímá informace, postoje a chování televizních postav, které není vždy zrovna příkladné a neexistuje zde možnost reakce a zpětné vazby, stejně jako na internetu. Kromě toho dítě pasivním přijímáním poznamenává vůli, otupuje fantazii, kreativitu, vlastní názor a tedy i individualitu a sezení místo pohybu potom opět vyvolává motorické problémy. Situace je obdobná i v dalších zemích.

67

Co se týká násilí ať už v hrách nebo na televizní obrazovce, spatřují zde psychologové problém hlavně v identifikaci s hlavním hrdinou, který se chová násilně a zabíjí. Statistiku prováděli Carnagey a spol v roce 2006 a v 85% videoher našli různé formy násilí a v polovině z nich dokonce násilí závažné povahy. S ještě vyšším číslem přišli Haninger a Thompson (2004), kdy vzorek 400 videoher pro mladistvé dokonce z 94% obsahoval násilí. Samozřejmě je to otázka osobní volby a Lemmens a spol. k tomu dodává, že si takovéto hry vybírají převážně chlapci, kteří mají nízké IQ a pokroucené sociální cítění, ve kterém chybí empatie a převažuje sklon k násilí. Rozdíly ve vlivu násilí v médiích na dospělé a na děti popsali Haninger a Thompson (2004) tak, že na děti působí z hlediska dlouhodobého a na dospělé z hlediska krátkodobého. Tito pánové pokračují ve zjištěních, že nejnebezpečnější jsou kladní hrdinové používající násilí, jelikož se s nimi děti ztotožňují, další nebezpečí tkví v jednoduchých a dostupných zbraních, které hlavní postava používá. Cejpek v tomto ohledu vyjadřuje negativa jako ochuzení o emoce, počítačová logika vytlačuje přímou komunikační schopnost z důvodu nezkušenosti, problémy s vyjadřováním.

Závislosti v souvislostech Alikasifoglu a spol 2007 zkoumali a popsali souvislosti hraní počítačových her a dalších negativních jevů jako je např. šikana. Z jejich zjištění vyplynulo, že mezi šikanovanými i šikanujícími bylo více kuřáků, těch, kdo pili alkohol a hráčů počítačových her. Vyvodili tedy závěr, že násilí podporují další drogy jako alkohol, cigarety a inspirací může být hraní počítačových her, kde se násilí vyskytuje v 85% her. Mezi lidmi nadměrně se věnujícími počítačům byl zjištěn vysoký výskyt jiných duševních problémů, které mohou být tzv. spouštěčem - manželské konflikty, syndrom vyhoření aj. Thompson a spol. upozorňují, že se v některých videohrách vyskytuje užívání drog. Závislosti často chodívají ruku v ruce, narkoman snadno přejde z jedné drogy na druhou, zpravidla ještě tvrdší. Proto je třeba léčit všechny závislosti najednou a především eliminovat spouštěč, což se dá chápat jako jakási forma prevence. MacDougall a spol. (1983) zjistili, že kombinace stresující videohry a kouření tabáku zvýšila krevní tlak více než by odpovídalo součtu zvýšení tlaku pro samotné kouření nebo samotnou videohru.56 (31) Brady a Matthews (2006) došli ke zjištění, že se po dohrání násilné videohry zvyšuje benevolence k užívání alkoholu a marihuany. Sami Nešpor a Csémy se také zabývali souvislostmi mezi frekvencí hraní počítačových her a kouřením, užíváním alkoholu a marihuany, násilnými projevy jako jsou rvačky, šikana a špatná známka z chování. Výsledky odhalily výraznou souvislost, která souvisí s faktem, že hraní her zhoršuje sebekontrolu . Prevence a léčba závislostí Všechny závislosti se léčí podobně, rovněž tak tyto nelátkové, jako je patologické hráčství.

56

NEŠPOR, Karel: Sekce dokumentů „Počítače a počítačové hry“. Dokument „Zdravotní rizika počítačových her a videoher“. Str. 4.

68

Nešporovy postupy: - rozpoznat závislost (i dobře skrytou) - sestavit si své hodnoty, cíle, na čem záleží - věnovat se hlavně aktivitám, které nevyžadují použití počítače - k počítači si dát odrazující věci jako fotky milovaných, cokoli, co připomene hrozné následky přílišného hraní-závislosti - zbavit se všech her, blokovat stránky s hrami - autogenní trénink - rozmlouvat s lidmi, kteří závislost úspěšně zvládli – pozitivní motivace - tzv. režimová terapie – znovuzavedení ztraceného režimu - psát si své pocity – úspěchy i propady - deníček

Nástin budoucího vývoje her Majitel herny Battle Zone v pražské Myslíkově ulici pan Kotyk předpovídá, že v budoucnosti se počítačové hry budou hrát všemi smysly - nejenom zrakem a sluchem, ale třeba i hmatem. Když si člověk nasadí speciální oblek, bude se cítit úplně jako válečník nebo závodník. Toho se však obávají i psychologové varující před závislostí, protože tato virtuální realita člověka ještě více odtrhne od reality skutečné.57(20)

V této kapitole jsem považovala za nutné nastínit současný stav problematiky a jeho důsledky, osobně mne závěry také velice zajímaly. Předpokládala jsem zjištění poměrně závážného stavu a to zjištěná čísla bohužel potvrdila. V budoucnu je možno očekávat, že se problémy a závislosti spolu se stále lákavějšími vylepšeními ještě vystupňují. Pokud čtenář vezme toto v úvahu jakožto varování, bude to jen dobře. Je potřeba o těchto problémech více mluvit a nejenom mluvit, ale hlavně se zabývat prevencí v podobě diskuse jak s dětmi a dospívajícími, tak především s jejich rodiči, kteří mají ve své moci nastavit domácí pravidla využívání moderní techniky a ukázat svým dětem i jiné možnosti trávení volného času. Vhodná by pro tuto prevenci byly upoutávky či diskuse v médiích jako je televize a rozhlas. Líbí se mi také prevence formou školních besed, kdy přicházejí o svých zážitcích vyprávět právě ti, kteří mají nějakou špatnou zkušenost, například závislost, kyberšikanu, setkání se známostmi z internetu, z nichž jim některá ublížila nebo jiné. K tomuto účelu se také pořizují odstrašující videa, kde je zachycen důsledek neopatrného chování. Ač jsou často ve své otevřenosti opravdu děsivá a popisují události tak, jak se skutečně odehrály, považuji je vzhledem k závažnosti hrozeb za přiměřené a domnívám se, že tato budou brána skutečně vážně. Už jsem viděla v médiích různé seriály, které postupně diváky či čtenáře učily například nějaký cizí jazyk, jak zacházet s počítačem apod. Uvítala bych také seriály s obsahem výuky ve formě možných rizik, trendů a 57

POKORNÝ, Jakub: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam drog se rozšíří – o internet. 2008.

69

preventivních opatření, jako jsou například způsoby blokace nežádoucích webových stránek, kontrolní aplikace, možnosti stanovení harmonogramu činností v domácnosti, jak učit děti, co je etické a co ne, učit je zodpovědnosti, ohleduplnosti, disciplíně atd. Stejně jako se točí odstrašující videa, daly by se do těchto vzdělávacích seriálů zahrnout psané příběhy lidí, kteří mají s médii nějakou špatnou zkušenost. Prevence a varování před aktuálními riziky současné doby by se měla stát přirozenou součástí výchovy.

3.8

Předpokládané směry vývoje do budoucna

Někdy se zdá, že již není možné jít dál a proto jediná možná změna je přeměna stávajícího v něco nového. Dočetla jsem se, že internet coby síť nezanikne, ale přerodí se v síť novou zvanou příznačně postinternet. V Japonsku se na ní údajně již pracuje a spuštěna by měla být kolem roku 2020. Její tvůrci si od ní slibují větší rychlost, bezpečnost a úspornost. Je snaha zesílit ochranu před spammery a hackery a lépe ošetřit možné kolapsy. Ač se to zdá neuvěřitelné, důvodem je také nedostačující kapacita internetu současného, který nabízí 4,3 miliardy IP adres. Nová síť jeví se tedy jako nutnost. IP adres se v postinternetu odhaduje na 39místné číslo a zvýšení rychlosti až na 9 gigabajtů za sekundu (srovná-li se v ČR s nynější relativně dobrým připojením rychlostí 100 megabajtů za sekundu). Téměř jisté už je, že se na internet definitivně přesune televize a zvýší se využití internetové telefonie. Pro zvýšení bezpečnosti bude nová síť více pod kontrolou, bude však také komerčnější a průhlednější, z čehož vyplývá, že bude obtížnější zachovat svobodomyslného ducha a zároveň bojovat např. s teroristickými hrozbami, jejichž terčem internet bývá stále častěji. CESNET chystá vybudování multigigabitové sítě určené výhradně pro vědu, výzkum, vývoj a vzdělání. To byl přeci také jeden z původních záměrů při vzniku internetu. Co se týká očekávání od digitální televize, která má časem přejít zcela do internetového prostředí, mohou se diváci těšit na libovolný výběr komentátora, záběru, kamery, možnost přiblížení či oddálení zobrazovaného objektu, výběr z více kanálů a libovolně seskládaný program. Propojitelnost technologií včetně internetu, má do budoucna přinést další možnosti vzdáleného ovládání různých zařízení. Například dálkového ovládání vytápění domu, monitorování pohybu lidí či stavu kupříkladu zásob na skladě. Od těchto technologií se sice očekává vysoká cena, domnívám se však, že se vždy najde někdo, kdo si je bude moci dovolit a až cena klesne, budou podle jeho vzoru následovat další. Na rok 2020 se předpokládá pozastavení vývoje v oblasti informatiky z důvodů jak technologických, tak možná i ekonomických, neboť nové, téměř dokonalé technologie stojí enormní částky. Cejpek ve své knize předpověděl nové druhy kriminality na internetu a zdůraznil potřebu tvorby nových zákonů a opatření na ochranu uživatelů a práva autorského. Ovšem já se domnívám, že právo dynamice internetu dříve nebo později tak jako tak nebude stačit.

70

3.9

Autorčina představa budoucího vývoje internetu, zprostředkovatele virtuality

Na tomto místě bych ráda krátce pouvažovala o dalším vývoji virtuálního světa, který poskytuje internet. Ten je totiž již běžně dostupný v mobilních telefonech, rádio a televize se také už nějakou dobu vysílají přes internet a toto propojení technologií se neustále vylepšuje a brzy se jistě stane běžnou záležitostí. Tato úvaha má být pouze laickou představou ne o technice, ale fungování a způsobech užití této globální sítě. Promítnou se do ní i má přání, jak bych chtěla, aby internet vypadal. Není pochyb o tom, že bude i nadále pokračovat trend, kdy bude připojení k internetu stále snadnější, rychlejší, kvalitnější a také levnější. Oblast pokrytá signálem se bude zvětšovat. To jsou všechno věci, které očekává asi každý. Ale chtěla bych především popsat svou vizi fungování. Své představy ničím nepodkládám. Je to čistě jen zamyšlení a nemusí se z něj zdaleka vše uskutečnit. Ve formě internetu, jaká funguje dnes, dochází k míchání, kopírování a rozmělňování odborných textů, kdekdo si svou práci, složenou z přeformulovaných prací někoho jiného, zveřejní a čerpají z ní další a další lidé. Může tak dojít až k situaci, kdy již budou informace natolik pozměněny, že získají úplně jiný význam a vyplynou z nich jiné, než původně zamýšlené závěry. Přirovnala bych to k ústnímu podání různých vyprávění, tentokrát však zaznamenaných. Na internetu se sice někdy dá ověřit zdroj, ale ne vždy je dostupný, a ne vždy uživatel pochopí text správně. Přepracuje ho po svém a jeho chybná myšlenka se nese dál. Toto musí bezpochyby vadit především různým odborníkům, které musí tento svět ředěných informací přímo dráždit. V mých představách vidím jejich oddělení a separaci v sítích vlastních, ale to by nebylo nic nového. Naše škola má přeci také svou vlastní síť. Tyto akademické sítě budou zaslouženě lépe chráněny a přístupné pouze ověřeným a zaregistrovaným členům té které skupiny odborníků. Budou se na nich odehrávat virtuální přednášky, specializovaná diskusní fóra, budou zahrnovat virtuální knihovny s on-line publikacemi svých členů a mnoho dalšího. Pokud bude chtít uživatel zvenku využít některé informace z některé této sítě, budou na omezenou dobu k dispozici za úplatu. Takové odborné informace si vyžádá pouze ten, kdo má o ně skutečný zájem a hodlá je využít pro nějaké „vyšší“ důležitější účely. Obávala bych se situace popisované Cejpkem, že moře informací snadno přístupných povede k jejich přejímání a to bude mít za následek lenivost v myšlení. Líbila by se mi také představa stránek bez rušivé reklamy, na ty by ale potom musel být nutně placený přístup, anebo registrace s povinným přispíváním či samosprávou jejích uživatelů. Mnohokrát jsem již slyšela o obavách ze zániku knih. Jsem toho názoru, že budou určitě přibývat publikace internetové, internetové knihovny apod., kde čtenář dostane za poplatek určitý čas na přečtení. Kouzlo knihy tištěné však má takovou sílu, že dle mého názoru nedovolí její zánik. Má vize zahrnuje i větší bezpečí, tedy větší zájem o internetovou kriminalitu, její prevenci v podobě osvěty v daleko větším měřítku, nové pasáže v zákonech, které by lépe postihovaly možnou trestnou činnost,

71

a rozšíření specializovaných vyšetřovacích jednotek právě pro tyto účely. Ve školách a firmách by se měly stát běžnou součástí výuky a školení lekce o hrozbách internetu a jak jim předcházet. Bude se i nadále zvyšovat podíl činností na internetu jako je e-learning, virtuální konference, práce přes internet, on-line nakupování. Práce se bude běžně také hledat převážně přes internet. Co se týká komunikace ve virtuálním prostoru, nejsem si jistá, jak si její další vývoj představovat. Jedna skupina uživatelů by mohla internet z touhy po reálném znovusblížení spíše opustit a další skupina, ta slabší a s problémy, by se mohla na tento prostor ještě více upnout a prohloubit tak svou izolaci a s ní spojené problémy. Tyto problémy však začínají v rodinách, které mají jako jediné moc tento trend výrazně ovlivnit. Internet coby droga bude mít díky své snadné dostupnosti a ceně více závislých než drogy dosavadní, klasické. Nevím, která skupina bude převažovat, ale já předpovídám částečný návrat k přírodě a člověku. Cejpek píše: jsme v zajetí znakové symbolické kultury, kterou jsme si vytvořili. Jsme stále více izolování od reálného světa. Je to zřejmě také jeden z důvodů, proč jsme mohli dopustit tak katastrofální stav životního prostředí, přírody, jejíž jsme součástí.58 (3) A to si myslím začíná mnoho lidí dnes uvědomovat. Navíc přirozenou komunikaci ta psaná nahradit nikdy nemůže, protože nezachycuje potřebné emoce a řeč těla, která je špatným lhářem. Psaná komunikace se dá omezit na sdělování fakt, ale ne na sdílení života ve všech jeho barvách. Tato ochuzená konverzace nemůže dlouhodobě naplňovat. Jak řekl Bernard Shaw, „existuje 50 způsobů, jak říci „ano“, 500, jak říci „ne“, ale pouze jeden, jak tato slova napsat“. Aby se poznaly kultury, které se hodlají spojit v globální celek, bude třeba, aby se setkávaly a naučily spolu žít také osobně. Co by se mi opravdu, ale opravdu líbilo, by byl zákaz on-line sázení a hraní pro peníze. V tom totiž vidím opravdovou hrozbu a zákonodárci by měli v tomto opravdu vzít rozum do hrsti. Domnívám se, že zlegalizování tohoto byo internet jako takový skutečně degradovalo. Za ne tak úplnou nadsázku do budoucna považuji výrok docenta Pstružiny, který řekl: „Domnívám se dokonce, když dovolíte nadsázku, že se vyvíjíme v jednorukou společnost, protože v té druhé každý drží mobilní telefon.“59 (34) Každý má již dnes touhu být stále k dispozici, dosažitelný, online, komunikovat a spojit se s kýmkoli kdykoli, nečekat, složitě druhé neshánět, snadná dostupnost každého je samozřejmostí. Již dnes začíná být tento trend pozorovatelný. S technikou jako by člověk srostl. Kdo netelefonuje, píše smsky, kdo nepíše smsky, ten hraje hry, kdo nehraje hry, poslouchá mp3 nebo rádio v telefonu, kdo ani to nedělá, surfuje po internetu nebo se probírá svým elektronickým diářem. Není snadné zkoušet si představit budoucnost, když i vize tolika vzdělaných lidí zklamaly. Netuším, jak až daleko lidstvo dokáže zajít, než se skutečně poučí. Z historie však již vím, že dokáže zajít hodně daleko. Stále však nepřestávám doufat, že se poučilo.

58 59

CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 1998. Str. 48. PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích. 2001.

72

Existuje spousta hrozivých předpovědí. Lévy píše o přehnanosti prognózy profesionálních kritiků, kteří předpovídají virtuální apokalypsu, obávají se nadvlády nové virtuální třídy, virtuálního kapitalismu, technicko-fašistické, kyberfinanční či americko-liberální nadvlády. S jeho názorem se ztotožňuji. Vždy bude záležet pouze na společnosti, jaké hranice si stanoví. Nemyslím si, že by společnost toto připustila. Uživatelé myslím nikdy nedají internetu takovou moc, aby je ovládal. Uživatelé „živí“ internet a ten je přeci také jediným médiem, kde je možno se k informacím vyjádřit a proto je o něj také takový zájem. Připouštím však jako možné („možné“ píši proto, že příroda je nevyzpytatelná), že se potvrdí katastrofické vize předpovídané speciálními počítačovými programy (např. projekt WEB-BOT60), kdy lidstvo utrpí obrovské rány od přírody a ty jej připraví i o elektřinu, tedy i o počítače a internet, což by mohlo mít v mnoha závislých oblastech nedozírné následky. Již se to stalo a opět stát může, otázkou pouze zůstává, jak velká část populace by byla zasažena. Díky slunečním bouřím může dojít k velkému výpadku elektřiny, jako se to již stalo v kanadě před deseti lety61. Sluneční bouře mohou produkovat elektromagnetické pole, které do drátů přivede extrémní proud, vyřadí z provozu elektrické vedení, způsobí všeobecné výpadky proudu a zasáhne komunikační kabely podporující internet62. Obecně vzato se tedy více bojím nevyzpytatelné matky přírody, než lidského konání, které může opět sám člověk regulovat. Již dnes fungují počítačem řízení roboti, jsem si jista, že jejich výzkum bude dělat velké pokroky. Diskutuje se hrozba nahrazení lidské práce robotem řízeným počítačem. Nevím však teď, jak toto zhmotnění virtuality a přechod do reality správně nazvat. Se změnou pracovních míst se bude jistě měnit i náplň vzdělání, nepotřebné činnosti se již vyučovat nebudou. Nahradí je nově vzniknuvší obory, ale tyto nemohou nikdy nahradit veškeré lidské činnosti. Cejpek se také zastává jedinečnosti lidského mozku, který je schopen chápat věci do hloubky, mnohdy mu stačí jen úsudek, zatímco počítač musí jet podle programu a provést jím nařízené nezbytné operace. Je ve své podstatě omezený, omezený na to, co do něj vloží lidský mozek – o ten se tedy nebojím a tuto teorii pokládám za přehnanou. To však již bylo obsahem jedné z předchozích kapitol. Docent Pstružina ve své Úvaze o filosofi a počítačích uvádí dvě hrozivá proroctví. První pochází od Warwicka a předpovídá právě výše uvedené, avšak ještě s dodatkem, že brzy bude nejen většina prací vykonávána stroji, ale stroje budou řídit svět a lidé budou odsunuti na druhou kolej. Druhá katastrofická vize budoucnosti je od Orwela, který předpovídá éru "Velkého bratra", kdy si bude možno o každém jednotlivci, který užívá internet, zjistit jakékoli informace. K něčemu podobnému má údajně směřovat i budoucí postinternet. Doufám jen, že v úloze Velkého bratra budou jen určité instituce, zajišťující kontrolu nad činnostmi prováděnými na síti.

60

Viz.: JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Varování z kyberprostoru. 2009. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042018 61 Viz: JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Zapomenutá katastrofa. 2009. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042018 62 JANDA, Martin: Apokalypsa, nebo zbytečná panika? : Moderní technologie v nebezpečí. 2009. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042018

73

Ať se již dovídám jakékoli hrozby, zůstávám optimistou, protože to je dle mého názoru jediný způsob, jak v dnešní době plné novinek a výzev přežít. Lepší je vzájemně se v pozitivním slova smyslu motivovat, než se bát a lamentovat. Nedomnívám se, že mé představy v této oblasti přinesou něco převratného, jsou totiž již notně ovlivněny tím, co jsem přečetla a těžko pro mne tedy vymyslet něco dalšího, co již vymyšleno nebo uvažováno nebylo. Proto v této úvaze nabízím vlastně jen svou ideální představu.

4. Závěr Pokud bych měla shrnout celkový výsledek práce, domnívám se, že byla problematika virtuality v realitě popsána skutečně od základů. Charakter současné společnosti, do které virtualita zasahuje, byl popsán dle mého názoru takový, jaký skutečně je, byla zachycena podstata problémů, které současný stav způsobují. Je evidentní, že současný reálný svět je „nemocný“. I proto se lidstvo začalo utíkat do virtuality, ale i ta časem „onemocněla“. Prostor pro potlačené sebeobjevování v ní však rozhodně zůstává a čeká na správné využití. Tuto kapitolu následovalo pojednání o identitě, která je lidským základem a dobu tvoří právě interakce těchto vnitřních světů. Byla rozebrána jak identita fyzických lidí ve skutečném světě, tak identita virtuální, která může, ale nemusí skutečnou identitu odrážet. Na tyto úvodní kapitoly navazovala část se statistikami o využívání souvisejících technologií a času stráveném ve virtualitě. Obsahují také statistiky o nebezpečích, povědomí veřejnosti o nich a stav prevence. Sesbíraná statistická data jsou převzata od spolehlivých institucí. Výzkumů na toto téma proběhlo již tolik, že dle mého názoru není potřeba provádět pro účel této práce další. Nasbíraná data ukazují, že pobyt ve virtualitě zabírá lidem značnou dobu, která tak má větší prostor k ovlivňování. Bylo odhaleno, že prevence není dostačující a veřejnost se v povědomí o nebezpečích mýlí nebo o nich téměř nemá přehled. Dále byla popsána poměrně podrobně historie prostředků tvořících virtuální světy a následovaly četné definice reality a virtuality, včetně možných způsobů chápání a příkladů. Dva z nich, práce z domova a nakupování on-line byly rozepsány dopodrobna, aby i čtenář neznalý fungování virtuálního světa poznal průběh těchto činností. Vysvětlení nejčastějších souvisejících pojmů jsem věnovala samostatnou kapitolu. Pochopení důvodů, proč virtualita lidstvo tak láká, určitě napomohla i kapitola o fungování lidského mozku v reálném versus virtuálním světě. Na závěr jsem se zamyslela nad přínosy a stinnými stránkami virtuality, poměrně dopodrobna popsala takzvané počítačové nemoci, které ještě mnozí považují za smyšlenku. Tyto byly potvrzeny uvedenými výsledky výzkumů a ukázala se jistá souvislost mezi touto drogou a drogami látkovými. Kapitola byla doplněna možnostmi prevence a léčby problémů způsobených přílišným pobytem ve virtualitě. Samotný závěr práce je věnován budoucímu vývoji technologií poskytujících virtuální svět. Je zde evidentní tendence k jejich spojování do jediné a tou je internet. Již dnes lze tyto tendence pocítit a proto jsem se ve své práci zabývala především virtuálním

74

světem, který představuje ten. Na závěr jsem si dovolila se trochu zasnít a představit si internet, jaký by mohl v budoucnu být a jaký bych si ho přála mít. Co do cílů, domnívám se, že jsem je splnila všechny. U každé kapitoly se domnívám, že s daným tématem úzce souvisí a všechny dohromady shrnují problematiku do jednotného celku, který poskytne kompletní přehled se všemi možnými aspekty. Přínosy a negativa byly rozebrány dopodrobna a byly k nim naznačeny i cesty jejich předcházení. Statistiky dokázaly, že vliv na člověka je značný a že ovládá velkou část jeho času. Myslím si, že práce poskytuje ucelený obrázek situace takové, jaká skutečně je a důležitost tématu je z popisu zřejmá. Z výsledků statistik a sepsaných negativních vlivů plyne varování pro všechny, kteří by mohli být potenciálně ohroženi. Svůj přínos spatřuji v přehledném zpracování základní problematiky virtuality, kompilaci mnoha názorů, statistických údajů, definic, popisů a důsledků pro lidstvo. Z mého pohledu jsou výsledky výzkumů a zjištěná negativa natolik alarmující, že budou jistě vhodnou formou varování před další, novodobou drogou lidstva. Tato práce by mohla poskytnout východisko pro další práce, které by rozpracovaly ještě více do podrobna její jednotlivé kapitoly a tak tematicky navázaly. Jsem přesvědčena, že každý čtenář si v mé práci najde něco nového, ať již statistiky, nebezpečí a nemoci, či jenom některé nové pojmy.

5. Přehled zdrojů BIBLIOGRAFICKÉ: 1. BARDOVÁ, Helena: Subjectivity, Identity and Virtual Communities. Eisenstadt 2005. Seminární práce, FH Burgenland – Informationsberufe. 2. BAUMAN, Zygmunt: Úvahy o postmoderní době. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství SLON 2002. ISBN 80-86429-11-3. (Přeložil Michal Petrusek.) 3. CEJPEK, Jiří: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. Praha: Karolinum 1998. ISBN 80-7184-767-4. 4. GATES, Bill: Byznys rychlostí myšlenky: jak uspět v digitálním věku. Praha: Management Press 1999. ISBN 80-85943-97-2.(Přeložil Petr Koubský.) 5. JACOBS, David C., YUDKEN, Joel Samuel: The Internet, organizational change, and labor: The Challenge of Virtualization. New York: Routledge 2003. ISBN 0-415-26999-7. 6. JENÍČKOVÁ, Tereza, BARDOVÁ, Helena: Emoce a informace. Praha, 2007. Seminární práce. VŠE – Fakulta informatiky a statistiky. 7. KVASNIČKA, Vladimír, POSPÍCHAL Jiří: Informatika pre sociálne vedy. Univerzita Komenského Bratislava 2005. ISBN 80-223-1941-4.

75

8. LÉVY, Pierre: Kyberkultura: Zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „nové technologie: kulturní spolurpráce a komunikace“. Praha: Karolinum 2000. ISBN 80-246-0109-5. (Přeložili Michal Kašpar, Anna Pravdová.) 9. LINHART Jiří a kol.: Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog 2004. ISBN 80-8584361-7. 10. McLUHAN, Herbert Marshall: Jak rozumět médiím: Extenze člověka. 1. vydání. Praha: Odeon 1991. ISBN 80-207-0296-2. (Přeložil Miloš Calda.) 11. McLUHAN, Herbert Marshall: Člověk, média a elektronická kultura. 1. vydání. Brno: Jota 2000. ISBN 80-72171-28-3. 12. MARCUSE, Herbert: Jednorozměrný člověk. 1.vyd. Praha: Naše vojsko 1991. ISBN 28-06291.(Přeložil Miroslav Rýdl.) 13. SCHWARTAU, Winn: Internet & Computer Ethics for Kids (and Parnts & Teachers Who Haven´t Got a Clue). Winn Schwartau & Interpact, Inc. 2001. ISBN: 0-9628700-5-6.

INTERNETOVÉ: 14. BĚLOHRADSKÝ, Václav: Přiváto z blogosféry [www dokument]. 27.05.2009. [cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: http://emancipation-

email.blogspot.com/search/label/z%20%C3%BAvah%20V%C3%A1clava%20B%C4%9Bl ohradsk%C3%A9ho 15. BĚLOHRADSKÝ, Václav: Nečitelná země [www dokument]. 23.05.2009. [cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: http://emancipation-

email.blogspot.com/search/label/z%20%C3%BAvah%20V%C3%A1clava%20B%C4%9Bl ohradsk%C3%A9ho 16. CESNET: Budoucnost Internetu ve výzkumné infrastruktuře CESNET2 [www dokument]. 20.04.2009. [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042002 17. DOSTAL, Lukáš: Dítě a televize [www dokument]. 29.09.2003. [cit. 2009-06-16]. Dostupný z WWW: http://www.rodina.cz/clanek3397.htm 18. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Jiné závislosti – počítačová závislost [www dokument]. [cit. 2009-06-12]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/pocitacova-zavislost/ 19. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Jiné závislosti – Gambling [www dokument]. [cit. 2009-0615]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/gambling-2/ 20. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Lapeni do sítě: Počet závislých na internetu roste/Seznam drog se rozšíří – o internet [www dokument]. 05.05.2008. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW:

76

http://www.drogy.net/portal/ostatni/zavislost-na-internetu/lapeni-do-site-pocet-zavislych-nainternetu-rosteseznam-drog-se-rozsiri-o-internet_2008_05_05.html 21. DROGOVÝ INFORMAČNÍ SERVER: Pozor na počítačové hry [www dokument]. 31.08.2007. [cit. 2009-06-17]. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ostatni/pocitacova-zavislost/pozor-napocitacove-hry_2007_08_31.html 22. HAVEL, Ivan M: Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém [www dokument]. 03.12.2004. [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: http://glosy.info/texty/prirozene-a-umele-mysleni-jako-

filosoficky-problem/ 23. CHIP online: Trik s čočkami [www dokument]. Číslo 02/2009. [cit. 2009-06-24]. Dostupný (po registraci) z WWW: http://www.chip.cz/cs/earchiv/rubriky/aktuality-earchiv/trik-s-

cockami.html 24. CHIP online: IT Business [www dokument]. Číslo 02/2009. [cit. 2009-06-24]. Dostupný (po registraci) z WWW: http://www.chip.cz/cs/earchiv/rubriky/servis/itbusiness-02-09.html 25. JANDA, Martin: Nákup přes internet: Riziko, nebo výhoda? [www dokument]. 20.04.2009. [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2009042027 26. JANDA, Martin: Konec internetu na obzoru? [www dokument]. 19.11.2007. [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2008011922 27. KLIMEŠ, Jeroným: Budování identity dítěte [pdf dokument].. Praha: Občanské sdružení Rozum a cit 2008. [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW:

http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/identita.pdf (http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/identita.pdf) 28. KOČIČKA, Pavel: Zaručených deset rad pro nakupování přes internet [www dokument]. 07.11.2007. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW: http://technet.idnes.cz/zarucenych-deset-rad-

pro-nakupovani-pres-internet-fwe-/sw_internet.asp?c=A071106_182835_sw_internet_vse 29. LIPŠANSKÝ, Jan: Teleworking – 1. část: Co to je a má budoucnost? [www dokument]. 14.06.2006. [cit. 2009-06-10]. Dostupný z WWW: http://www.dsl.cz/clanky-dsl/clanek-446/teleworking-1-

cast-co-to-je-a-ma-budoucnost 30. LIPŠANSKÝ, Jan: Teleworking – 2. část: Fakta a čísla [www dokument]. 19.06.2006. [cit. 200906-10]. Dostupný z WWW: http://www.dsl.cz/clanky-dsl/clanek-449/teleworking/8211-2-cast-

fakta-a-cisla 31. NEŠPOR, Karel: Překonávání závislostí, zvládání stresu: Sekce dokumentů „Počítače a počítačové hry“ [doc dokumenty]. 30.04.2009. [cit. 2009-06-14]. Dostupný z WWW: http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html

77

32. PAZDERÁK, Jiří, KOŠŤÁL, Emil: Historie televize [pdf dokument]. 08.02.2007. [cit. 2009-06-09]. Dostupný z WWW: http://radio.feld.cvut.cz/media/resources/Historie_Televize.pdf 33. PETERKA, Jiří: Na počátku byl ARPANET [www dokument]. 01.04.1995. [cit. 2009-06-11]. Dostupný z WWW: http://www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3 34. PSTRUŽINA, Karel: Úvaha o filosofii a počítačích [www dokument]. 02.03.2001. [cit. 2009-06-20]. Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/~pstruzin/state/pocitace.htm 35. PSTRUŽINA, Karel: Globalizace, standardizace, informatizace, a co dále? [www dokument]. 09.12.2000. [cit. 2009-06-19]. Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/~pstruzin/uvahy/global.htm 36. PSTRUŽINA, Karel: Možné důsledky informační společnosti – filosofické aspekty [www dokument]. 31.03.1999. [cit. 2009-06-18]. Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/miscellany/pst_1_99.htm 37. PRIPOJTESE.CZ: Teleworking – pracujte doma! [www dokument]. 30.09.2006. [cit. 2009-06-18]. Dostupný z WWW: http://www.pripojtese.cz/art_doc1AA2FFAF7F7724CEC12571F8002EBE44.html 38. RAMBOUSEK, Adam: Historie mobilní komunikace [www dokument]. 2003. [cit. 2009-06-08]. Dostupný z WWW: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xrambous_index.htm 39. RŮŽIČKA, Petr: Závislost na počítačích očima odborníka [www dokument]. 13.01.2001. [cit. 200906-18]. Dostupný z WWW: http://www.aktip.cz/cs/publikace/z-tisku/zavislost-na-pocitacich-ocimaodbornika.html 40. SIMANKO, Roman: Co je dobré zvažovat při zavádění teleworkingu [www dokument]. 29.10.2008. [cit. 2009-06-10]. Dostupný z WWW: http://www.rovnesance.cz/teleworking/o-

teleworkingu/vyhody-a-nevyhody/item-234-co-je-dobre-zvazovat-pri-zavadeniteleworkingu.html 41. SKOLKOVÁ, Linda: O kyberpsychologii s Alexanderem Voiskounským [www dokument]. 08.12.2008. [cit. 2009-06-27]. Dostupný z WWW: http://www.ikaros.cz/node/5300#eng 42. SPLÍTKOVÁ, Jitka: Budoucnost, která nás možná nemine[www dokument]. [Cit. 2009-06-27] Dostupný z WWW: http://www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&479 43. ŠKROB, Petr: Vznik, rozvoj a perspektivy virtuální reailty [www dokument]. 2000. [cit. 2009-0611]. Dostupný z WWW: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/skrob.html 44. TREJBAL, Pavel: Expanze povrchnosti [pdf dokument]. 2007. [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/student/trejb107.pdf 45. ÚSTAV RADIOELEKTRONIKY: Hlavní mezníky televize [www dokument]. [cit. 2009-06-08]. Dostupný z WWW: http://www.urel.feec.vutbr.cz/index.php?page=mezniky_televize

78

46. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR: Psychiatrická péče 2000-2007 [www dokument]. [cit. 2009-06-13]. Dostupný z WWW:

http://www.uzis.cz/download.php?ctg=10&mnu_id=5300 47. VAUGHAN: Psychological continuity and the problem of identity [www dokument]. 21.08.2007. [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: http://www.mindhacks.com/blog/2007/08/psychological_contin.html 48. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2009-06-15]. České rozhraní. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Televizn%C3%AD_vys%C3%ADl%C3%A1n%C3%AD 49. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2009-06-15]. České rozhraní. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Virtu%C3%A1ln%C3%AD_realita

6. Terminologický slovník Nahrazen kapitolou 3.4.6 Často používané pojmy související s virtualitou

7. Přílohy 1. PŘÍLOHA 1 - Frekvence použití internetu ČSÚ.pdf 2. PŘÍLOHA 2 - Podíl jednotlivců s mobilem ČSÚ.pdf

79