Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Katedra ekonomiky životního prostředí

ŘEŠENÍ STARÝCH EKOLOGICKÝCH ZÁTĚŽÍ S OHLEDEM NA ÚČELNOST VYNALOŽENÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Vypracovala: Petra Šmrhová Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Antonín Dvořák, CSc

2006

„Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně a veškerá použitá literatura a další prameny jsou uvedeny v seznamu.“ Petra Šmrhová V Praze dne 7.8. 2006

„Tímto bych chtěla poděkovat paní Ing. Michaele Hillermannové a panu RNDr. Milanu Čáslavskému za odbornou výpomoc,bez níž by tato bakalářská práce pravděpodobně nikdy nevznikla.“

2

OBSAH ÚVOD A CÍL PRÁCE ....................................................................... 4 1. Analýza současného stavu ...........................................................................5 1.1. 1.2. 1.3.

Studie reparativní .................................................................................................................................5 Studie preventivní ................................................................................................................................9 Základní pojmy používané v oblasti analýzy rizika...........................................................................11

2. Metody řešení .............................................................................................12 3. Základní znalosti a postupy ........................................................................13 3.1. Postup zpracování Analýzy rizik .......................................................................................................13 3.1.1. Údaje o území ............................................................................................................................13 3.1.2. Průzkumné práce........................................................................................................................14 3.1.3. Hodnocení rizika ........................................................................................................................14 3.1.4. Doporučení nápravných opatření ...............................................................................................15 3.1.5. Doporučení cílových parametrů nápravných opatření ...............................................................15 3.1.6. Doporučení postupu nápravných opatření..................................................................................17 3.1.7. Závěry a doporučení...................................................................................................................20 3.2. Organické látky a přehled sanačních metod.......................................................................................20 3.2.1. Základní rozdělení organických látek ........................................................................................20 3.2.2. Přehled sanačních metod............................................................................................................21 3.3. Ekonomika sanačních prací ...............................................................................................................26 3.3.1. Nedostatky v určování ekonomických parametrů sanačních technologií...................................26 3.3.2. Standardní jednotky pro vyjadřování nákladů............................................................................27 3.3.3. Ekonomické hodnocení sanačních technologií ..........................................................................28 3.3.4. Náklady životního cyklu ............................................................................................................28

4. Konkretizace případu..................................................................................31 4.1. Údaje o území ....................................................................................................................................31 4.2. Vytipování látek potenciálního zájmu ...............................................................................................32 4.3. Určení prostorového a plošného rozsahu kontaminace......................................................................33 4.4. Doporučení cílových parametrů sanace .............................................................................................33 4.5. Varianty nápravných opatření ............................................................................................................34 4.5.1. Nulová varianta ..........................................................................................................................34 4.5.2. Střední varianta ..........................................................................................................................35 4.5.3. Maximalistická varianta .............................................................................................................38

ZÁVĚR........................................................................................... 39 PŘÍLOHY ....................................................................................... 42 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................ 54 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ................................................. 55 SUMMARY .................................................................................... 56

3

Úvod a cíl práce Každá lidská činnost je zpravidla zdrojem rizik pro lidské zdraví a životní prostředí. Taková činnost, která není zdrojem žádných rizik téměř neexistuje. Jedná se o to, že při lidské činnosti vznikají ve větší nebo menší míře některé nežádoucí vedlejší produkty. Tímto „produktem“ může být např. závažná kontaminace jednotlivých složek životního prostředí, vznik nebezpečných odpadů a emisí, poškození nebo likvidace původních biotopů, narušení krajinné ekologie apod. V současnosti je předmětem zájmu veřejnoprávních médií řada jevů s negativními dopady na životní prostředí i lidskou populaci. S rostoucím počtem činností se zvyšuje i celkové riziko z nich plynoucí a může se stát neúnosným. Je proto třeba hledat metody, které rizika identifikují, hodnotí, srovnávají jejich významnost a hledají cesty k jejich snížení na únosnou, resp. přijatelnou míru. Eliminace či odstranění nechtěného vedlejšího „produktu“ je potom financováno z prostředků, které jsou často obtížně hledány mimo hospodářské smluvní vztahy, často ze státních prostředků, a je zde samozřejmá snaha pro existující problémy nalézt technicky, ekonomicky a časově co nejracionálnější řešení a potenciální problémy vůbec nevytvářet, nebo je alespoň preventivně co nejvíce eliminovat. Cílem předložené bakalářské práce je posouzení používaných metod řešení ekologické zátěže. V procesu analýzy rizika jsou vytipovány vhodné varianty z hlediska dosažení optimálního poměru mezi investovanými finančními prostředky a výsledkem nápravného opatření. Předmětem bakalářské práce však nebude hodnocení komplexního procesu analýzy rizika, ale pouze její část zabývající se nalezením vhodné metody eliminace ekologické zátěže a to jak z hlediska technického řešení, tak finančních nákladů.

4

1.

Analýza současného stavu V současnosti existují v zásadě dva typy metodických postupů pro věcné a finanční

zvládání rizik vyplývajících z lidské činnosti. Jedná se o postupy řešící stávající problémy (reparativní) a postupy předcházející vzniku problémů nových (preventivní).

1.1.

Studie reparativní V současnosti zavedenými procesními nástroji pro efektivní management

existujících rizik jsou enviromentální studie typu ekologický audit, analýza rizika a studie technické proveditelnosti.

Ekologický audit (Ecological Audit) je v obecném pojetí pracovní postup, který slouží k posuzování stavu jednotlivých složek životního prostředí na pozemku nebo v podniku, kde se předpokládá existence ekologické zátěže, nebo nesoulad činnosti podniku s platnou legislativou v oblasti životního prostředí. V současnosti existuje několik specifických variant ekologického auditu, které se liší metodikou zpracování, nároky na rozsah řešené problematiky a formou závěrečných výstupů.1 Závaznou osnovou pro zpracování klasického privatizačního auditu byl a je Metodický pokyn Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 18. 5. 1992 k zabezpečení § 6a zákona č. 92/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby2. Tento materiál pochází z období, kdy Česká republika ještě nebyla členem Evropské unie a zákonné předpisy pro některé sektory životního prostředí ještě neexistovaly (nebezpečné chemické látky, prevence průmyslových havárií), legislativa pro jiné sektory byla několikrát novelizována, nebo zásadně změněna a přizpůsobena legislativě EU. Tyto změny nebyly do původní osnovy ekologického auditu ani náznakem zohledněny, přestože uvedený zákon č. 92/1991 Sb. dnes existuje již ve znění celkem 10 novelizací. Obsah a rozsah zprávy o ekologickém auditu podle tuzemských předpisů je v zestručněné podobě následující: 1 2

Služby v oblasti životního prostředí, www.hydrotech-sg.cz/?sec=redaction&id_red=3, ze dne 22.3.2006 Zákon č. 92/1991 Sb. ze dne 26. února 1991 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby

5

Část I: Úvod Část II: Zhodnocení dodržování právních předpisů a vyčíslení nákladů, které budou nezbytné k dosažení souladu s těmito předpisy 1. Ochrana vod 2. Ochrana ovzduší 3. Odpadové hospodářství 4. Hodnocení ostatních složek životního prostředí Část III: Přehled plateb za znečišťování životního prostředí a sankcí 1. Ochrana vod 2. Ochrana ovzduší 3. Odpadové hospodářství 4. Ostatní složky životního prostředí Část IV: Vyčíslení škod na životním prostředí způsobených dosavadní činností (v závažných případech se doporučuje konzultace se zákazníkem a potenciálním dodavatelem nápravných opatření) Část V: Závěr

V případě, že v rámci majetkového přechodu vstupuje do privatizované společnosti zahraniční kapitál, zpracovávají se ekologické audity podle směrnice Evropské banky pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development – EBRD, London, GB) používané dlouhodobě v zemích ES. Obsah a rozsah zprávy o ekologickém auditu podle směrnic EBRD je ve zestručněné podobě následující:3

1.

Shrnutí

2.

Úvod

3.

Místo (pozemek)

4.

Popis výrobků a výrobních technologií

6

5.

Management v oblasti životního prostředí

6.

Přehled dodržování zákonných předpisů, vnitropodnikových předpisů a politiky podniku v oblasti životního prostředí

7.

Možnosti opatření v oblasti životního prostředí

8.

Odhad finančních nákladů

9.

Závěry a doporučení

Zahraniční společnosti někdy vyžadují účelové studie, které poskytují v zestručněné podobě relevantní informace o existenci ekologických závazků a jejich finanční vyjádření. Pro moderní studie tohoto typu se vžilo označení Due diligence audit.

Analýzy rizika (+ posuzování rizika ) (Risk Analysis + Assessment) v klasickém pojetí jsou podřízeny hlavně potřebám velké privatizace, kde slouží jako zdůvodňující zprávy pro uvolnění finančních prostředků na zmírnění starých ekologických zátěží privatizovaných subjektů podle správního rozhodnutí a podmínek uzavřené ekologické smlouvy. Postupně se analýzy rizika začínají uplatňovat i při řešení ekologických zátěží, které nelze financovat z prostředků FNM ČR.4 Zpočátku neexistovala žádná závazná osnova a využití zahraničních materiálů nebylo možno beze zbytku implementovat do našich podmínek. V roce 1995 se objevila provizorní metodika doporučená Fondem národního majetku ČR a v roce 1996 byla vydán závazný metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR, který byl publikován ve Zpravodaji MŽP ČR č. 8/1996. V září 2005 vyšel Metodický pokyn MŽP č. 12 pro analýzu rizika kontaminovaného území a na něj navazující Metodický pokyn MŽP č. 13 pro průzkum kontaminovaného území5. Oba pokyny byly uveřejněny ve Věstníku MŽP č. 9/2005. Obsah standardní zprávy o analýze rizika kontaminovaného území obsahuje 5 základních částí: 3 4 5

http://evropska-banka-pro-obnovu-a-rozvoj.navajo.cz/, ze dne 11.4.2006 http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJGFCGJBTM, ze dne 22.3. 2006 Metodický pokyn MŽP č. 12 pro analýzu rizik kontaminovaného území. Věstník MŽP XV, 9, září 2005 strana 1-41.

7


údaje o území
průzkumné práce
hodnocení rizika
doporučení nápravných opatření
závěr a doporučení

Dalším závazným materiálem, který upravuje pozici analýzy rizika v procesu odstraňování starých ekologických zátěží je společná směrnice MŽP a FNM č. 3/20046. Touto směrnicí je mj. uložena povinnost opakované aktualizace analýzy rizika, která je důležitou součástí procesu řízení rizika, v průběhu nápravných opatření na starých ekologických zátěžích. V souvislosti s obecně závaznou legislativou v oblasti životního prostředí (voda, chemické látky apod.) se analýzy rizika začínají uplatňovat jako obecně použitelný relevantní podklad pro kvalifikované rozhodnutí při řešení ekologické problematiky. Analýza rizika je např. důležitým podkladem pro stanovení ochranných pásem vodních zdrojů.

Studie technické proveditelnosti (Feasibility Study) se zpracovává ve složitých případech pro nalezení racionálních nápravných opatření. Metodika zpracování studií technické proveditelnosti je upravena pouze Směrnicí č. 1/20017 (neobjevuje se ve Směrnici 2/2003 ani 3/2004). Tyto studie jsou v ČR dosud málo zavedené, dosud byly ve zjednodušené podobě pouze součástí analýz rizika, kde jsou diskutovány metody nápravných opatření a některých rozsáhlých nabídek na sanaci

6

Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky při privatizaci č. 3/2004, 25 s.

7

Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky při privatizaci č. 1/2001, 49

s.

8

staré ekologické zátěže, jako doklad použitelnosti navržené metodiky nápravných opatření.8 Postup při zpracování studie technické proveditelnosti je v zásadě následující s možnými odchylkami a modifikacemi: 1.

identifikace známých řešení a technologií

2.

posouzení rizik jednotlivých řešení

3.

určení ekonomického efektu

4.

určení mimoekonomických efektů

5.

integrace znalostí a výběr řešení

6.

v odůvodněných případech je součástí studie pilotní ověření navrhované technologie

1.2.

Studie preventivní Základními studiemi preventivního charakteru jsou posuzování vlivů na životní

prostředí (EIA), méně známé jsou studie typu posuzování životního cyklu výrobků (LCA).

Posuzování vlivů na životní prostředí9 (Environmental Impact Assessment – E.I.A.) hodnotí potenciální dopady zákonem stanovených staveb, činností a technologií na životní prostředí. Předmět posuzování může stanovit i orgán příslušný k posuzování vlivů na životní prostředí z vlastního podnětu, nebo z podnětu příslušného stavebního úřadu, nebo jiného orgánu státní správy či místní samosprávy.10 Posuzování vlivů na životní prostředí mělo mezi ostatními environmentálními studiemi od počátku nejsnadnější pozici, protože metodika zpracování byla vždy

8

Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky vzniklé před privatizací č.

2/2003, 26 s.

9

Zákon č. 100/2001 Sb. ze dne 20. února 2001 o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) 10

http://www.ceu.cz/eia/is/leg.asp, ze dne 22.3. 2006

9

stanovena právním předpisem nejvyšší právní síly. Od počátku 90. let to byl zákon č. 244/1992 Sb., který vystřídal nový zákon č. 100/2001 Sb. Původní zákon uplatňoval společnou metodiku zpracování pro všechny záměry bez rozdílů jejich velikosti, významu a jejich pozice. Nový zákon zavedl mechanismus předběžného stanovení priorit (screening) a definice společenské objednávky (scoping), které proces posuzování soustředily na řešení relevantní problematiky a celkově jej poněkud zjednodušily. Novela zákona č. 93/2004 Sb. rozšířila rozsah působnosti zákona i o posuzování koncepcí.

Posuzování životního cyklu (Live Cycle Analysis - LCA)11. Tento typ analýz se zabývá posuzováním životního cyklu výrobků v předem stanovených mantinelech jejich existence z hlediska jejich možného vlivu na životní prostředí. Maximální rozsah rámce posuzování je možný od dobývání surovin až po odstranění konečných odpadů. Pro tyto analýzy v celosvětovém pohledu není zatím dostatek pochopení, zejména s ohledem na globální zájmy řady nadnárodních společností. V „bohaté“ části světa se někdy obtížně vnímá, že bavlněné výrobky mohou mít na svědomí katastrofu Aralského jezera, mahagonový nábytek devastaci deštného pralesa v povodí Amazonky a tlak na další exploataci nerostných surovin snahu o narušení panenských regionů Aljašky, Antarktidy aj. Metodika zpracování LCA je v současnosti v ČR ošetřena v ČSN EN ISO řady 14040. Na rozdíl od základní řady 14000, která je orientována na organizační a řídící složky organizací, které přistoupily k implementaci EMS, řada norem ČSN 14040 je orientována na oblast výroby. Do oblasti preventivního managementu potenciálních rizik je možno zařadit i oblast integrované prevence (IPPC) ve smyslu zákona č. 76/2002 Sb. Obsah žádosti o vydání integrovaného povolení musí obsahovat kromě základních identifikačních údajů řadu informací, které mají povahu EIA, analýzy rizika či studie technické proveditelnosti. 12

11

ČSN ISO 14040 Environemntální management – Posuzování životního cyklu – zásady a osnova

12

http://www.env.cz/ippc, ze dne 15.4. 2006

10

1.3.

Základní pojmy používané v oblasti analýzy rizika13

Bezpečný (Safe) – Expoziční podmínky, za kterých existuje reálná jistota, že exponovaní jednotlivci nebudou ohroženi. Dávka (Dose) – Množství látky přijaté subjektem (člověk, zvíře) za jednotku času. Ekologické riziko (Ekological risk) – Pravděpodobnost výskytu nebo možnost výskytu nepříznivých ekologických účinků jako výsledek vystavení živého systému jednomu nebo více stresorům. Ekologická zátěž – Úroveň znečištění, kdy není možno vyloučit negativní účinky na zdraví lidí nebo složky životního prostředí. Expozice (Exposure) – Kontakt fyzikálního, chemického případně biologického faktoru s vnějšími hranicemi organismu. Expoziční cesta (Exposure pathway) – Popis všech procesů, kterými prochází škodlivina v jednotlivých složkách životního prostředí, zahrnující i expoziční vstup. Faktor nejistoty (Uncertainty factor, UF) – Faktor, obecně nabývající hodnoty násobků

deseti,

používaný

při

odvozování

referenční

dávky

RfD

z experimentálních dat. UF vyjadřuje nejistoty vyplývající 1) z rozdílné sensitivity členů populace, 2) z extrapolace dat získaných ze studií trvajících dobu kratší než délka života, 3)z extrapolace dat získaných na exp. Zvířatech na člověka a 4) z použití LOAEL místo NOAEL. LOAEL (Lowest-observed-adverse-effect level) – Nejnižší úroveň expozice při které je ještě pozorována nepříznivá odpověď na statisticky významné úrovni ve srovnání s kontrolní skupinou. Modifikující faktor (Modifying factor (MF)) – Faktor vždy větší než 0 a nabývající hodnot do 10, vyjadřující nejistotu nezachycenou faktorem nejistoty. Velikost faktoru MF je dána zhodnocením studie a báze dat v ní použité. Nápravné opatření – Soubor opatření technického a organizačního charakteru, jejichž cílem je snížit riziko vyplývající z environmentální zátěže.

13

Bláha, K., Cikrt, M.: Základní pojmy spojené s hodnocením rizika. MS Metodická pomůcka. Státní zdravotní

ústav, Praha, 1994, 16 s.

11

Nebezpečná látka – Látka vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností, např. výbušnost, hořlavost, dráždivost, toxicitu, karcinogenitu, mutagenitu apod. NOAEL (No-observed-adverse-effect level) – Nejvyšší dávka (úroveň expozice), při které ještě není pozorována žádná nepříznivá odpověď na statisticky významné úrovni ve srovnání s kontrolní skupinou. Určité účinky mohou být pozorovány, nejsou však považovány za nežádoucí, ani za prekurzory nežádoucích účinků. Referenční dávka (Reference Dose (RfD)) – Denní expozice (odhadnutá v rozpětí až jednoho řádu), která při celoživotní expozici pravděpodobně nezpůsobí poškození zdraví. Riziko (Risk) – Matematická pravděpodobnost, se kterou za definovaných podmínek dojde k poškození zdraví, nemoci nebo smrti nebo pravděpodobnost, se kterou dojde k šíření kontaminantu do okolního prostředí. Kvantitativně se pohybuje od 0 (k poškození vůbec nedojde) do 1 (k poškození dojde ve všech případech). Riziko lze vyjádřit rovnicí P(d) = d : n, kde d je počet jedinců, u kterých bylo poškození pozorováno a n je počet jedinců ve zkoumané části populace. Transport – Pohyb látky způsobený přírodními silami a probíhající v příslušné složce životního prostředí (vzduch, voda, půda). Patří sem i hromadění (akumulace) nebezpečného faktoru v dané složce. Určení nebezpečnosti (Hazard identification) – První složka procesu hodnocení rizika, která zahrnuje sběr a vyhodnocení dat o typech poškození zdraví, která mohou být vyvolána chemickou látkou a o podmínkách expozice, za kterých k těmto poškozením dochází. Zdravotní riziko (Health risk) – Pravděpodobnost poškození, choroby nebo smrti člověka jako důsledek poškození rizikovými faktory, vyskytujícími se v životním prostředí.

2.

Metody řešení V této bakalářské práci byly použity následující obecné metody zpracování.

Metodou, která byla použita ke zpracování největší části práce byla metoda analýzy. Tato metoda se zabývá poznáváním jednotlivých prvků a jejich vzájemných vazeb a odhalení zákonitostí chování systému. Další byla použita metoda komparace, která se

12

zabývá srovnáváním jevů. Hlavním významem této metody je především sledování, v čem se zkoumaný jev liší od jiných nebo s nimi naopak shoduje. Další použitou metodou byla metoda syntézy. Tato metoda se uplatňuje pro sledování vzájemné podstatné souvislosti mezi jednotlivými složkami jevu a tím se lépe a hlouběji poznává jev jako celek. Ke zpracování další části této práce byla využita metoda pozorování, která spočívá ve sledování určitých skutečností, jejich popisu a vysvětlení. Specifickými metodami zpracování bylo především studium literárních pramenů. Hlavním zdrojem informací byla literatura zaměřená na problematiku sanačních prací, dále pak zákony a další legislativní podklady, zabývající se oblastí zpracování analýzy rizik. Dalším velkým přínosem pro zpracování této práce byla možnost participace na řešení odborného úkolu, které mi byly umožněny díky firmě GEOtest Brno, a.s. Další důležité informace byly získány metodou rozhovoru. V rámci účasti na terénních pracích při řešení odborného úkolu byly získány velmi cenné informace, které by nebylo možno pořídit jiným způsobem.

3.

Základní znalosti a postupy

3.1.

Postup zpracování Analýzy rizik Podle Metodického pokynu MŽP č. 12 obsahuje analýza rizik 5 základních částí14 1. Údaje o území 2. Průzkumné práce 3. Hodnocení rizika 4. Doporučení nápravných opatření 5. Závěr a doporučení

3.1.1. Údaje o území V této kapitole jsou zahrnuty všeobecné údaje a přírodní poměry zájmového území. Všeobecné údaje zahrnují geografické vymezení území, informace o stávajícím a

13

plánovaném využití území, základní charakterizaci obydlenosti území a majetkoprávní vztahy v zájmovém území. Přírodní poměry zájmového území zahrnují informace o geomorfologii a klimatologii, geologii, hydrogeologii, hydrologii, geochemii a hydrochemii. Tyto informace se uvádí v přiměřeném rozsahu, s odkazy na grafické přílohy. 3.1.2. Průzkumné práce Požadavky na náplň této kapitoly obecně vycházejí z vyhlášek MŽP č. 368/2004 Sb. o geologické dokumentaci, č. 369/2004 Sb. o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací a Metodického pokynu MŽP č. 13 pro průzkum kontaminovaného území. V první části jsou soustředěny informace o dosavadní prozkoumanosti území. Na základě dostupných informací z archivních materiálů je zpracován předběžný koncepční model znečištění. Tento koncepční model je podkladem pro projektování a odůvodnění rozsahu průzkumných a vzorkovacích prací. V druhé části je provedeno zhodnocení aktuálních průzkumných prací, provedených na základě předběžného modelu. 3.1.3. Hodnocení rizika Hodnocení rizika zahrnuje identifikaci rizik, hodnocení zdravotních rizik, hodnocení ekologických rizik, shrnutí celkového rizika a popis omezení a nejistot. Identifikace rizik je zaměřena na aktualizaci koncepčního modelu znečištění na základě nových relevantních informací. Pro tento ověřený model jsou následně hodnocena reálná rizika. Hodnocení zdravotních rizik je standardně řešeno ve 4 krocích:
určení nebezpečnosti
vyhodnocení vztahu dávka – účinek
vyhodnocení expozice
charakterizace rizika

14

http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPJGFCHM5W8/$FILE/Met.pokyn.12.pdf, ze dne 15.4. 2006

14

Zde je hodnocen reálný či potenciální vliv zjištěných prioritních kontaminantů na lidské zdraví. Primárním indikátorem negativních vlivů je překročení závazných legislativních limitů pro hodnocené prostředí (podzemní a povrchová voda, zemina, pracovní prostředí atd.). Pokud tyto limity nejsou stanoveny, je nutný potenciální účinky na lidské zdraví odvodit ze známých toxikologických dat a z jejich porovnání s vypočtenými expozičními dávkami pro reálné expoziční scénáře. Hodnocení ekologických rizik zahrnuje charakteristiku ohrožených ekosystémů a kvalitativní, popř. kvantitativní popis potenciálních rizik včetně mechanismů jejich možného působení. Provádí se v případě hodnocení rizik pro jednotlivé složky životního prostředí. Shrnutí celkového rizika zahrnuje výčet a charakteristiku zjištěných zdravotních a ekologických rizik, která je třeba eliminovat nebo nadále monitorovat. Popis omezení a nejistot musí zahrnovat veškeré nejistoty spojené s hodnocením rizik (podmíněnost expozičních cest, odvození expozičních koncentrací, vztah dávka a účinek, synergické účinky různých látek, ohrožení ekosystémů). 3.1.4. Doporučení nápravných opatření Návrh nápravných opatření je jedním ze stěžejních výstupů analýzy rizik, neboť slouží především jako odborný podklad pro správní řízení v němž jsou kompetentním správním orgánem ukládána opatření k nápravě – tedy odstranění rizik vyplývajících z existence ekologické zátěže pro životní prostředí – především pro lidské zdraví a ekosystémy, nebo snížení jejich dopadů na přijatelnou definovanou míru. Obsahuje doporučení cílových parametrů nápravných opatření a doporučení postupu nápravných opatření. 3.1.5. Doporučení cílových parametrů nápravných opatření Cílový stav eliminace negativních vlivů a rizik ekologické zátěže je možno v zásadě determinovat ve dvou rovinách: a) Kvalitativní cílové parametry – jedná se v podstatě o „společenskou objednávku“ kvalitativních cílů, kterých by mělo být dosaženo realizací nápravných opatření. Jedná se zpravidla o verbálně definované vyjádření cílového stavu, například:
odstranit v efektivně dosažitelném rozsahu volnou fázi kontaminantu

15


zamezit dalšímu plošnému a prostorovému šíření kontaminace mimo definované hranice
zamezit promývání nesaturované zóny srážkovými a jinými povrchovými vodami b) Kvantitativní cílové parametry (zpravidla číselné) - vyjádření definovatelných, měřitelných a interpretovatelných charakteristik kontaminace, které musí být realizací nápravných opatření trvale dosaženy, resp. podkročeny, například:
koncentrace kontaminantu ve sledovaném prostředí (voda, zemina, vzdušnina, výluh, …)
vyjádření jinými fyzikálně – chemickými, biologickými

či technickými

jednotkami, veličinami a parametry (např. pH, početnost mikrogramismů ve sledovaném médiu apod.). Cílové parametry se navrhují relevantními dostupnými metodami a metodikami (hydrotechnickými či jinými výpočty, odvozením od závazných legislativních limitů, odvozením či výpočtem od reálných expozičních scénářů, odvozením z matematických modelů) a v neposlední řadě i odborným odhadem. Způsoby výpočtu, odvození či odhadu musí být věcně, odborně, technicky a technologicky zdůvodněny. Při jejich navrhování musí být zohledněny v přiměřené míře veškeré specifické podmínky konkrétního řešeného případu:
charakter, závažnost a rizikovost kontaminantu
stávající i budoucí účel využití dotčeného území
reálné možnosti navrhovaných sanačních technologií
konfrontace technologické, ekonomické a časové efektivity (např. v případech, kdy na základě daného stávajícího či budoucího scénáře využití území, budou požadované cílové limity či parametry absolutně, či technologicko – ekonomicky nedosažitelné, je třeba navrhovat změnu využití území – iniciovat např. změnu územního plánu) V případech, kdy lokalita má znaky heterogenity (z hlediska geologických, hydrogeologických podmínek, či s ohledem na rozdílnou úroveň rizik pro různě ohrožené subjekty či objekty) je třeba volit plošnou, případně prostorovou diverzifikaci cílových parametrů – například: 16


pro intravilány a extravilány průmyslových areálů
pro

oblasti

a

objekty

vyžadující

zvýšenou

ochranu

z hlediska

vodohospodářských zájmů, z hlediska ochrany zdraví obyvatel a podobně
pro lokality a ohniska, která jsou zabezpečena prvky aktivní či pasivní ochrany (hydraulické bariéry, pasivní či reaktivní podzemní stěny,…) V případech, kdy se předpokládá či realizuje etapovité řešení sanačního zásahu je vhodné v úvodních etapách volit spíše měkčí technologicky dosažitelné cílové etapové parametry a vytvořit věcný i procesní rámec pro jejich zpřesňování či modifikaci na základě sumy zkušeností a informací získaných v průběhu předchozích etap. Při konstrukci návrhu konečných cílových parametrů musí být pečlivě a zodpovědně zváženy a zohledněny veškeré zásadní poznatky a skutečnosti získané v dosavadním průběhu sanačního zásahu:
efektivně dosažitelná účinnost sanačních technologií
reálnost doposud aplikovaných scénářů ohrožení či expozice konečných příjemců
konfrontace použitých modelů, migrace a odbourávání kontaminantů se zjištěnou skutečností
posouzení vývojových trendů kontaminace (trvalé snižování, stagnace či rozkolísanost koncentrací kontaminantu, nebo vývoj plošné distribuce kontaminantu, …)
lokalizace, početnost a reprezentativnost zvolených monitorovacích objektů. Konečné cílové parametry by měly být stanoveny konsensuálním projednání všech zainteresovaných stran – správní orgán (ČIŽP, státní správa na úrovni pověřené obce a kraje, místní samospráva) MŽP, MF ČR, vlastník pozemků či podnikatelský subjekt, sousedi, zpracovatel AR, supervize, hygiena, ve spec. případech Správce povodí. 3.1.6. Doporučení postupu nápravných opatření Při zpracování návrhů nápravných opatření je zapotřebí vzít v úvahu a respektovat v plném rozsahu veškerá data a informace o charakteru, rozsahu a závažnosti kontaminace i o potenciálních a zejména akutních reálných rizicích zjištěných

17

v průběhu zpracování analýzy rizik. Rovněž je nutné zohlednit v plném spektru specifické podmínky dané lokality a definované faktory nejistoty. K interpretaci dat je zapotřebí přistupovat (se zohledněním faktorů nejistoty) s jistým empirickým nadhledem ke zjištěným absolutním číselným údajům (naměřené koncentrace, převzaté tabulkové hodnoty, konstanty, výsledky matematických modelů a podobně) a se snahou tato data citlivě implementovat na specifické podmínky hodnocené lokality. Nápravná opatření je nutno věcně a časově definovat do uchopitelné etapy (jedné popř. několika), která odpovídá úrovni poznání z analýzy rizik. V jednoduchých případech může být jako nápravné opatření vnímáno např. realizace monitoringu dalšího případného vývoje kontaminace, nebo monitoring přirozených atenuačních procesů. Mezi tyto jednoduché případy patří například:
jedno ohnisko kontaminace, plošný rozsah stabilizován, jeden prioritní kontaminant, koncentrace pod limitní hodnotou, v dosahu nejsou akutně ohrožené objekty
přirozeně či uměle izolované, či zakonzervované ložisko kontaminace, které za standardních podmínek nepředstavuje riziko, nicméně jsou důvody pro sledování jeho dalšího vývoje Ve složitých případech, kdy aktuální úroveň poznání problému nedovoluje exaktně definovat návrhy opatření směřující k definitivnímu řešení, je nezbytné zvolit etapovitý přístup k řešení sanačního zásahu, definovaného pro každou etapu dílčím rozhodnutím správního orgánu. Nutnost etapovitého řešení je nutno volit například v následujících případech:
rozsáhlá lokalita s větším spektrem významných kontaminantů
nehomogenní geologické prostředí (puklinové prostředí, privilegované migrační cesty či zóny,…)
vysoká rizika pro snadno zasažitelné objekty a subjekty
významné faktory nejistoty
jiné závažné skutečnosti (nevyjasněné budoucí využití území)

18

Průběh sanačního zásahu bych popsala v následujícím algoritmu: analýza rizik

rozhodnutí pro I. etapu

realizace I. etapy

aktualizace analýzy rizik

rozhodnutí pro II. etapu

realizace II. etapy

aktualizace analýzy rizik

rozhodnutí pro další etapu

realizace další etapy

aktualizace analýzy rizik

rozhodnutí pro ukončení sanace a pro monitoring

realizace monitoringu

Návrhy nápravných opatření musí zahrnovat věcný rozměr (limitní koncentrace, plošný a prostorový rozsah, lokalizaci kontaminantu,…) a časový rozměr (lhůty, termíny realizace). V závislosti na složitosti a rozsahu řešeného případu musí být nápravná opatření navržena ve variantách (min. nulová, optimální, maximální). Všechny tyto navržené varianty musí být podrobně vyhodnoceny ve všech důležitých aspektech, zejména z hlediska technického, technologického a ekonomického. Součástí hodnocení bude rovněž identifikace možných sanačních rizik (např. dosažitelnost účinnosti sanačních technologií, potažmo navržených cílových limitů a parametrů, vznik sekundárních negativních environmentálních aspektů a dopadů, …). Výsledkem bude návrh optimální varianty s podrobným zdůvodněním jejích předností, výhod a přínosů, ale i případných faktorů nejistoty a rizik. Rovněž musí být zdůvodněna případná nepřijatelnost dalších diskutovaných variant. Pro eliminaci případných faktorů nejistoty u doporučené optimální varianty je nezbytné navrhnout další „předsanační“ opatření, například:
realizace vstupního předsanačního doprůzkumu
realizaci pilotních modelových poloprovozních či provozních zkoušek navržených sanačních technologií
zpracování studie technické proveditelnosti „Feasibility Study“
zpracování analýzy ekonomického zabezpečení „Coast Benefit Analysis“

19

Nedílnou součástí analýzy rizik je i návrh sanačního monitoringu (metodika, rozsah, četnost, návrh bodů nebo sítě monitorovacích objektů, …). V závěrečných etapách je třeba rovněž navrhnout způsob a metody hodnocení dosažení cílových limitů a parametrů sanace. V samostatné příloze, která bude nedílnou součástí analýzy rizik, musí být zpracována kalkulace, respektive odborný odhad nákladů nutných pro realizaci navržených sanačních opatření v rámci doporučených variant. 3.1.7. Závěry a doporučení V této kapitole je potřebné zdůraznit nejdůležitější výsledky provedených prací a shrnout návrhy dalších opatření.

3.2.

Organické látky a přehled sanačních metod V rámci realizace odborného úkolu byla řešena lokalita se zátěží ve formě

organických látek, proto je tato kapitola věnována základnímu rozdělení organických látek a přehledu sanačních metod používaných pro eliminaci znečištění tohoto typu. 3.2.1. Základní rozdělení organických látek Organické látky, které tvoří starou ekologickou zátěž je možno rozdělit podle původu a fyzikálně chemických vlastností do následujících skupin:15
organické látky těkavé (TOL): benzen, toluen, etylbenzen, xylén (BTEX), ostatní těkavé ropné uhlovodíky, nižší alkany a alkeny asi do C11. Prakticky se jedná o destilační ropné frakce s nízkým bodem varu jako jsou technické, automobilové a letecké benziny, petrolether, většinou i letecký petrolej, zejména jeho čerstvé průniky do podzemí, chlorované alifatické uhlovodíky (např. dichlorethan (DCA), dichlorethylen (DCE), trichlorethylen (TCE)
organické látky obtížně těkavé (OTOL): ostatní ropné uhlovodíky nad C11, polyaromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), fenoly. 15

MŽP (2001): Monitorovaná přirozená atenuace ropných uhlovodíků a chlorovaných uhlovodíků v podzemní vodě,

Metodická příručka, Ministerstvo životního prostředí, Praha

20

Organické látky se mohou vyskytovat ve čtyřech fázích:
Plynná fáze: Kontaminant je přítomen jako výpary v nesaturované zóně
Pevná fáze: Kapalný kontaminant je adsorbován na půdní částice jak v nesaturované tak v saturované zóně
Vodní fáze: Kontaminant je rozpuštěn v pórové vodě jak v nesaturované tak saturované zóně
Volná fáze: Kapalný kontaminant je primárně přítomen v nesaturované zóně, ale může se vyskytovat i na hladině podzemní vody (LNAPL-ropné uhlovodíky, zejména letecký petrolej), nebo dokonce i na bázi zvodně (DNAPL-chlorované uhlovodíky, které mají vyšší specifickou hmotnost než voda). Nemísitelné organické látky těžší než voda (DNAPL) pronikají nejen celou mocností zvodněného kolektoru, ale mohou se při masivním úniku a překročení své koncentrace nad mez rozpustnosti akumulovat na nerozpustném podloží v morfologických depresích a zasakovat i do puklin, anebo se jako fáze při ukloněném podloží šířit účinkem gravitace a to bez ohledu na hydraulický sklon hladiny podzemní vody. Představují tak druhotný, velmi obtížně detekovatelný zdroj kontaminace podzemní vody, když v procesu obnovování rovnováhy mezi vyloučenou fází a znečištěnou vodou v důsledku jejího proudění se znovu rozpouštějí. Z tohoto hlediska jsou DNAPL v horninovém prostředí nejobtížněji sanovatelnou skupinou kontaminantů. Organické látky mohou podle aktuálního barometrického tlaku a teploty v podzemí přecházet z vodné fáze do plynné a naopak. 3.2.2. Přehled sanačních metod16 3.2.2.1.

Podle cíle resp. technologické funkce

Zásadně lze rozlišit tři obecné přístupy k odstranění rizika ekologické zátěže: 1)

16

izolace kontaminovaného horninového prostředí,

Fuchs, P.: Optimalizace výběru sanačních technologií na základě hodnocení LCC. Sborník konference Sanační

technologie VIII, Vodní zdroje Ekomonitor, Uherské Hradiště, 2005.

21

2)

úplná dekontaminace (revitalizace) horninového prostředí,

3)

částečná dekontaminace horninového prostředí.

Ad 1) Izolace kontaminovaného horninového prostředí Tato metoda neodstraňuje (buď vůbec ne anebo ne prvoplánově) vlastní znečištění ze zemin a podzemní vody, ale brání vložením mechanické nebo hydraulické překážky šíření kontaminace v nesaturovaném pásmu anebo podzemní vodě do dosud čistého prostředí. Mechanická překážka může být vodorovná nepropustná izolace, užívaná k zamezení infiltrace srážkových vod do kontaminovaného prostoru-nejčastěji se jedná o sanaci starých skládek. Nutným předpokladem úspěšnosti této varianty je absence znečištění ve zvodni. Častěji se používají svislé těsnící stěny zahloubené do nepropustného podloží kontaminované zvodně. Podle použité technologie se může jednat o klasickou milánskou stěnu hloubenou speciálními stroji a vystrojenou jílocementovou směsí nebo bentonitem. Dále se mohou těsnící stěny zřizovat pomocí injektáže speciálních směsí vrty, eventuálně budovat stěny tenké z vibrovaných nebo hydromonitorovaných speciálních pilot. Pokud není zabráněno infiltraci srážkové vody, musí se počítat s periodickým odčerpáváním (a často i čištěním) podzemní vody. Nejspolehlivější, ale také nejnákladnější je kombinace horizontálního a vertikálního těsnění. Optimálně této kombinace lze využít při sanování starých skládek, kdy kontaminanty již dosáhly, nebo se předpokládá, že dosáhnou hladiny podzemní vody. Častější je hydraulická izolace znečištěného území. 17 Nejvíce používanou metodou u nás i v zahraničí je ochranná depresní hydraulická bariéra, kdy snižováním hladiny ve vrtech nebo horizontálních drenážích se vytvoří souvislá deprese, která brání migraci znečištění ze sanovaného území. Vyčerpaná voda obsahující rozpuštěné nebo i splývající kontaminanty se musí čistit a tak vlastně dochází ke kombinaci izolace a (částečné) dekontaminace území.

17

KUBAL, M., BURKHARD, J., BŘEZINA, M., 2002: Dekontaminační technologie. Učební texty VŠCHT v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí, Ústav chemie ochrany prostředí, www.vscht.cz/uchop/

22

Méně často je používána elevační hydraulická bariéra, kdy soustavou vrtů nebo příkopů se do podzemí infiltruje čistá voda. Vzniklá elevace na hladině podzemní vody vytváří předěl mezi ohniskem znečištění a jeho předpolím. Nevýhodou tohoto způsobu ochrany je velká spotřeba čisté vody a následná kolmatace vsakovacích objektů jílovými částicemi i vysráženými hydratovanými oxidy železa a manganu. Ad 2) Úplná dekontaminace (revitalizace) horninového prostředí. Sanačním zásahem je vyčištěno celé kontaminované území na úroveň přirozeného pozadí nebo na hodnoty tomuto pozadí blízké. V žádném případě nesmí zůstatkový obsah škodlivin znamenat riziko na lokalitě i ve směru proudění podzemní vody. Pro daný cíl se musí zpravidla používat více sanačních technologií. Tento způsob sanace je v případě rozsáhlé a masivní kontaminace nákladnou a dlouhodobou záležitostí. Ad 3) Částečná dekontaminace horninového prostředí Není požadováno vyčištění celého území na hodnoty pozadí nebo zcela bezrizikové. Často se technicky dekontaminují nebo částečně jen izolují vlastní ohniska znečištění. Pouze masivní kontaminace proniklá již do jejich okolí se rovněž odstraní a na většině (slaběji) znečistěného území probíhá přirozené snižování kontaminace přírodního prostředí. Hlavními procesy jsou oxidace, redukce, odpařování, biodegradace, sorpce na horninovou matrici (reverzibilní proces) a v neposlední řadě ředění. Bezpodmínečnou podmínkou pro udržení jakosti i této levné sanační metody je monitoring kvality a to nejen původních kontaminantů, ale i možných metabolitů rozkladných procesů. 3.2.2.2.

Podle technologické funkce

Podle technologické funkce sanace lze rozlišit tři přístupy: 1)

odstranění kontaminovaného materiálu

2)

rozklad kontaminovaného materiálu

3)

imobilizace (fixace) kontaminantu

Ad 1) Odstranění kontaminovaného materiálu Jedná se pouze o přemísťování kontaminantu, nejčastěji i s nosným mediem z podzemí na povrch terénu. Zde se potom kontaminovaný materiál čistí (buď opět metodou 1) nebo progresivněji některou z metod 2) či 3), anebo se odveze na skládku.

23

Nejčastějším případem této sanační funkce je těžba kontaminovaných zemin, odsávání znečištěného půdního vzduchu (venting) a čerpání znečistěné vody. Z čistících procesů vody na povrchu pak jejich naprostá většina je: gravitační odloučení, striping, adsorpce, filtrace; z čistících procesů zemin pak praní a termická desorpce. Ad 2) Rozklad kontaminantů Biologickými nebo fyzikálně-chemickými pochody event. radioaktivním zářením dojde k destrukci či mineralizaci kontaminantů. Při biodegradaci je konečným produktem oxid uhličitý a voda. Typickým představitelem této technologické funkce je již zmíněná biodegradace, dále bioventing, oxidace v UV záření, spalování a katalytická oxidace. Ad 3) Imobilizace (fixace) kontaminantu Fyzikálním procesem nebo fyzikálně-chemickými pochody dochází k pevnému zakotvení kontaminatu do zeminové či jiné matrice. Nejrozšířenějším případem je solidifikace a stabilizace znečistěných zemin. Ostatní procesy jsou jen zřídka používané: chemické srážení změnou pH a redox potenciálu, injektáží speciálních sorpčních nebo reakčních směsí do horninového prostředí. Efektivní, ale u nás vůbec nepoužívanou metodou je izolace i nejnebezpečnějších kontaminantů vitrifikací v elektrickém oblouku do sklovité taveniny „in situ“. V podzemní vodě jsou nejčastějším izolačním prvkem nepropustné vertikální stěny a hydraulické bariéry. 3.2.2.3.

Podle místa sanace18

Podle místa sanace (ve vztahu k místu výskytu staré ekologické zátěže) se rozlišují: 1)

Metody „in situ“

2)

Metody „ex situ“

Ad 1) Metody „in situ“

18

SURESH, P., RAO, S., 2004: Contaminated Site Remediation: Performance Assessment and Decision

Making. Department of Civil and Environmental Engineering, Beyer Distinguished Lecture Series, University of Houštin Seminars, October 29, 2004, University of Houštin, TX

24

Sanační metody in situ probíhají přímo v horninovém prostředí. V nesaturovaném pásmu je nejčastější metodou biodegradace, venting a bioventing, eventuálně ještě promývání. V podzemní vodě je nejvíce v České republice používáno odstraňování samostatné ropné fáze a následuje biodegradace a air sparging. Obecně platí, že metodami in situ se pro nepravidelnost v uložení a litologii a chemismu geologických vrstev a často i vzhledem k nepředvídatelným anomáliím (preferenčním migračním cestám) nepodaří dosáhnout takového vyčištění media, jako snadno kontrolovatelnými metodami ex situ. Ale na druhé straně jindy geologické poměry (kontaminant desítky metrů hluboko do nesaturovaného pásma v pevných horninách) a místní poměry ( znečištění v podloží letištních ploch, dálnic, budov) nedovolují jiné sanační metody než právě in situ. Ad 2) Metody „ex situ“ Sanace „ex situ“ se koná na povrchu terénu, proto je nutným předpokladem dodání kontaminovaného materiálu do předmětného čistícího zařízení. Někdy se metody ex situ podrozdělují ještě na metody “on site”, které probíhají na sanované lokalitě a metody “off site”, kdy se dekontaminuje znečistěný materiál respektive se čistí vyčerpaná voda mimo sanovanou lokalitu.
Všechny složitější technologie sanace zemin ex situ se nejčastěji realizují, včetně skládkování odpadů, v modifikaci “off site”: solidifikace/stabilizace, termická desorpce, spalování a pod. V podstatě se “on site” sanují zeminy pouze loužením a promýváním a zejména metodami biologickými, ale ty se ve stejné míře aplikují i „off site“.
Opačně je tomu u podzemních vod, kde téměř vždy se čistí vyčerpaná voda „on site“.
Pro větší stručnost textu a přehlednost tabulek je použito nadále jen prvoplánového členění na metody „in situ“ a „ex situ“. Zvláštním případem sanačních metod jsou pomocné metody, které jsou aplikovány vždy „in situ“ a pomáhají zlepšit odstraňování nebo degradaci kontaminantů zlepšením propustnosti prostředí a to hydraulickým štěpením nebo pneumatickým štěpením nebo torpedací vrtů. Jinou pomocnou metodou jsou horizontální vrty nebo mikrotunelování (dálkově usměrňované vrtání), kdy je cílem umožnit odčerpávání a odsávání nebo

25

dotaci dekontaminačních roztoků do těžko přístupných míst: podloží výrobních hal a skládek (podrobnosti příloha č.1)

Ekonomika sanačních prací19

3.3.

Sanační technologie jsou produktem nabízeným v konkurenčním prostředí. Proto jsou informace o nákladech na čištění tou kterou technologií pro dosažení konečného komerčního úspěchu a uplatnění technologie na trhu velmi důležité. Potenciální klient si pro řešení svého problému přeje vybrat ekonomicky nejvýhodnější technologii. Velké rozdíly v podmínkách na různých lokalitách způsobují, že je velmi obtížné srovnatelná data o nákladech jednotlivých sanačních technologií získat. Platí to zejména pro technologie použité in situ. I když jsou určeny investiční a provozní náklady sanační technologie, způsob, jakým byla tato data získána, a způsob, jak jsou interpretována, může vést ke zcela rozdílným závěrům o ekonomických vlastnostech sanačních technologií. Pohled zákazníka na ekonomickou výhodnost/nevýhodnost sanační technologie tak předurčuje, zda jeho technologie bude schopna se uplatnit v konkurenčním prostředí trhu. 3.3.1. Nedostatky v určování ekonomických parametrů sanačních technologií Hlavní nedostatek při tvorbě ekonomických informací o sanačních technologiích je, že náklady zjištěné za určitých podmínek na jedné lokalitě prakticky nelze extrapolovat pro další lokality, protože podmínky na nich jsou zcela odlišné. Stejně jako účinnost technologie jsou i náklady citlivé na specifické podmínky na každé lokalitě a závisí na geologických, hydrogeologických a geochemických podmínkách, druhu polutantů či jejich směsí, stanovených sanačních limitech, koncentraci polutantů na počátku sanace apod. Dalším problémem při porovnávání ekonomických ukazatelů sanačních technologií jsou srovnávací parametry. Ti, kdo technologie nabízejí, informují o ekonomických ukazatelích v různých jednotkách, které nelze přímo porovnávat. Náklady lze vyjádřit v korunách na ošetřené množství, v korunách za kg odstraněného polutantu, v nákladech

26

za snížení mobility polutantu, v korunách za celkové množství odstraněného polutantu, v korunách na vyčištěnou plochu apod. Takové rozdíly v použitých jednotkách prakticky znemožňují jakékoli srovnání ekonomické náročnosti jednotlivých sanačních technologií, navíc, když informace byly získány z provozu na různých lokalitách. Třetí nedostatek tkví v tom, že často není přesně definováno, co vše je zahrnuto v udávané ceně. Často nejsou v ceně zahrnuty náklady na získání všech potřebných povolení a schválení, náklady na dopravu technologických zařízení do místa použití, náklady na pilotní testy a náklady na úpravu technologie pro konkrétní podmínky v lokalitě. Tak jsou od počátku poskytované informace zkreslené. Způsoby, kterými se náklady odvozují, jsou nesrovnatelné. To je čtvrtý nedostatek vstupních informací o nákladech sanačních technologií. Porovnání jednotkových cen nemá prakticky žádnou cenu, pokud nejsou zajištěny jednotné metody a podmínky pro jejich určení. Poslední významný nedostatek je tvorba nákladů sanačních technologií aplikovaných in situ. Uváděné informace jsou vytvářeny mnoha způsoby a naprosto postrádají jakékoli sjednocující prvky. Proto je velice obtížné vytvořit porovnatelné informace o nákladech pro jednotlivé sanační technologie. 3.3.2. Standardní jednotky pro vyjadřování nákladů Jednotkové ceny se využívají jako základní vyjádření nákladů sanačních technologií. V tabulce č 4-3 je přehled běžně používaných jednotek pro vyjádření jednotkových cen. Jednotkové ceny poskytované sanačními společnostmi se mění podle toho, zda se jedná o technologii použitou ex situ či in situ, zda je technologie navržena pro uzavření kontaminace nebo pro její odstranění, zda je kontaminovanou matricí podzemní voda, pevný materiál z nesaturované zóny nebo stavební konstrukce apod. Běžně užívané jednotkové ceny pro vyjádření nákladů sanační technologie Tab. č. 1 Matrice

Ex situ

In situ

Půda, pevný

cena za jednotkový objem [Kč.m-3]

cena za jednotkový objem [Kč.m-3]

odpad

cena za jednotkovou hmotnost [Kč.t-1]

cena

za

odstraněnou

jednotkovou -1

hmotnost polutantu [Kč.kg ], [Kč.t-1]

19

Fuchs, P. – Čermáková, H.: Management rizika a efektivnost sanačních technologií. Sborník semináře Reduktivní technologie pro sanaci horninového prostředí, Technická univerzita, Liberec, 2005

27

cena

za

odstraněnou

jednotkovou -1

[Kč.m-2]

cena

cena

jednotkový

objem

ošetřené

podzemní vody [Kč.m-3] Podzemní voda

cena za ošetřenou jednotkovou plochu

hmotnost polutantu [Kč.kg ], [Kč.t ] za

-1

cena

za

za

jednotkový

objem

ošetřené

podzemní vody [Kč.m-3]

odstraněnou

jednotkovou -1

-1

hmotnost polutantu [Kč.kg ], [Kč.t ]

cena

za

odstraněnou

jednotkovou -1

hmotnost polutantu [Kč.kg ], [Kč.t-1] cena za ošetřenou jednotkovou plochu [Kč.m-2]

3.3.3. Ekonomické hodnocení sanačních technologií V současné době v České republice nelze získat objektivní informace o nákladech na realizaci sanačních technologií, jsou známy ceny za sanaci některých lokalit, avšak tyto ceny nemohou poskytnout dostatek informací o tom, jak je která sanační technologie ekonomicky náročná. Náklady na provádění sanací nemají dobrou vypovídací hodnotu, protože jsou zatíženy různými vícenáklady, které nemají přímý vztah k sanační technologii. Celkem snadno lze získat informace o nákladech na jednotlivé provozní celky sanačních technologií (například na čerpání nebo stripping), ty však mají jen omezenou vypovídací schopnost pro celkové náklady na sanaci. Porovnání nákladů různých sanačních technologií vycházející z reálných aplikací těchto technologií v praxi v České republice nebylo dosud publikováno. 3.3.4. Náklady životního cyklu Složitost problematiky oceňovaní následků šíření nebezpečných látek v životním prostředí nemůže být důvodem pro rezignaci nad hledáním ekonomicky optimálních a společensky zdůvodnitelných postupů sanačních prací. To je důležité zvláště v případě, kdy sanační práce budou probíhat relativně dlouhou dobu a vyžádají si značné ekonomické náklady. Nabízí se tedy možnost aplikovat na procesy spojené s dlouhodobými škodami na životním prostředí a se sanačními technologiemi, některé postupy aplikované v oboru spolehlivosti. Jedná se zejména o postupy výběru variant sanačních technologií podle nákladů životního cyklu (LCC – Life Cycle Cost) a ekonomické optimalizace při řízení rizik. Analýza nákladů životního cyklu je proces ekonomické analýzy zaměření na posouzení celkových nákladů na pořízení vlastnictví, jakož i na vypořádání (likvidaci)

28

produktu. Lze ji však aplikovat nejen na produkt, ale i na komplexní proces, kterým je např. likvidace ekologických zátěží. Analýza nákladů životního cyklu se může též efektivně použít při vyhodnocování nákladů spojených se specifickou činností, například na vyhodnocování vlivů různých koncepcí/přístupů k sanaci. Protože se analýza provádí nad náklady rozprostřenými zpravidla v dlouhodobém časovém horizontu, zahrnuje i problematiku časové hodnoty vynaložených finančních prostředků, zpravidla formou diskontování peněžních toků. Tato analýza proto poskytuje důležité vstupní údaje při procesu rozhodování, zejména v počáteční fázi projektu. 3.3.4.1.

Optimalizace sanačních prací

Analýza nákladů životního cyklu umožňuje jednoduše rozhodnout o ekonomické výhodnosti té či oné varianty sanace jen v případě, že varianty sanace mají podobnou účinnost. Pokud tento předpoklad není splněn, musí být analýza rozšířena o vyhodnocení účinnosti sanace. Vždy je však třeba mít na paměti faktor času. Protože princip ekonomické optimalizace vyžaduje schopnost kvantifikovat náklady a přínosy v peněžních jednotkách, je nezbytné vyjádřit environmentální škody formou finančních ztrát. Podstatné je, aby byly vyčísleny jako roční škoda na životním prostředí. Vyčíslením roční škody jsme získali možnost sledovat dynamiku hodnoty škody na životním prostředí a účinnosti zvolené sanační technologie. V případě zasažení životního prostředí se toto zasažení považuje za trvalou hrozbu s potenciálem působit škodu. Předpokládá se, že pokud nejsou realizovány sanační práce, škoda s časem roste v důsledku zasažení větších oblastí či více složek životního prostředí. Proti tomu však působí skutečnost, že hodnota škody s časem klesá. Nasazení sanačních technologií zpomaluje nebo likviduje škodu na životním prostředí. To lze vyjádřit sanačním faktorem, který vyjadřuje účinnost sanace. Účinností sanace se rozumí změna hodnoty škody za časový interval. Hodnota sanačního faktoru S pak charakterizuje schopnost sanační technologie eliminovat škodu na životním prostředí. V případě, že je sanační faktor S>0

… sanace je málo účinná a nárůst škody jen zpomalí,

S=0

… sanace nárůst škody zastaví,

29

S<0

… sanace je účinná a hodnota škody se snižuje.

Optimalizace volby sanační technologie by měla vycházet z analýzy přínosů a nákladů, která bude zahrnovat přínosy sanace a náklady na sanaci za dobu životního cyklu technologie sanace. Tuto skutečnost ilustruje obr. č. 1.

Přínosy a náklady sanace za dobu životního cyklu

Obr. č. 1

Zdroj: Fuchs, P. – Čermáková, H.: Management rizika a efektivnost sanačních technologií. Sborník semináře Reduktivní technologie pro sanaci horninového prostředí, Technická univerzita, Liberec, 2005

Vodorovná osa reprezentuje škálu účinnosti možných technologií sanace a náklady na sanaci pak vyjadřují náklady na sanaci za dobu životního cyklu technologie sanace.Rovněž přínosy jsou vyjádřeny formou snížení environmentálních škod za dobu životního cyklu technologie sanace. Konkrétní sanační technologii Si zde odpovídá hodnota přínosů a nákladů. Zjednodušeně se předpokládá, že pokud zvolená sanační technologie má vyšší účinnost, jsou i náklady na sanaci vyšší, což nemusí být v řadě případů oprávněné a křivka nákladů na sanaci tak bude mít obecný charakter. Při volbě sanační technologie je třeba dát přednost té, která vykáže optimum za celkovou dobu životního cyklu technologie, viz obr. č. 1. V některých případech může být ekonomicky oprávněné kombinovat více technologií sanace k dosažení nákladového optima sanace.

30

4.

Konkretizace případu Pro praktické řešení byla vybrána zakázka společnosti GEOtest Brno, a.s. s názvem

Zetor – analýza rizika. Tato zakázka je ve fázi zpracování pro výběrové řízení a zjištěné výsledky nemohou být zatím veřejně prezentovány, proto byla pro modelovou ukázku vybrána už uzavřená zakázka Střelice – ČEPRO, analýza rizika. Tato zakázka byla řešena také společností GEOtest Brno, a.s. a jejím výsledkem byl návrh cílových limitů, na základě kterých by bylo možné ukončit sanaci podzemní vody, která na lokalitě započala již v roce 1980.20

4.1.

Údaje o území Vlastní areál ČEPRO, a.s. středisko Střelice se nachází cca 0,2 km severně až

severozápadně od obce Střelice u Brna, po pravé straně silnice Troubsko-Střelice. Areál skladu je situován mezi Střeleckým potokem, který obtéká zájmové území z jihu ve vzdálenosti cca 500 m a Troubským potokem, obtékajícím území ze západu ve vzdálenosti cca 1,5 km. Situace zájmového území je patrna z přílohy č. 2. ČEPRO, a.s., středisko Střelice u Brna bylo do provozu uvedeno v roce 1973 jako Obchodní středisko 0623 k.p. Benzina. Vybudováno bylo jako sklad s komplexní činností, pokrývající potřebu větší části Jihomoravského kraje v zásobování pohonnými hmotami (PHL), mazacími oleji (MO), topnými oleji, s doplňkovým sortimentem a zajištěním sběru upotřebených motorových olejů (UMO). Dále zajišťoval údržbu a opravy vlastního zařízení, zařízení čerpacích stanic, cejchování měřidel výdejních stojanů a cisternových automobilů. V současné době je provoz skladu zaměřen na zásobováni produkty ropného charakteru, doplňkové činnosti jsou provozovány převážně soukromými provozovateli. Po provedené privatizaci je nyní jeho vlastníkem ČEPRO a.s. Praha. Jednotlivé druhy zboží byly do skladu dopravovány produktovodní přípojkou z centrálního produktovodu, případně po železnici. Distribuce pohonných hmot a doplňkového zboží byla realizována nákladními vozidly.

20

Schwarzerová, I. – Jareš, J.: Střelice – ČEPRO. MS [Analýza rizik - Závěrečná zpráva], Geotest, Brno, 2001

31

U východního oplocení areálu byla v lednu 1998 uvedena do provozu nová ČS společnosti ČEPRO a.s. Zásobování je zajišťováno autocisternami.

4.2.

Vytipování látek potenciálního zájmu Jak bylo uvedeno výše, hlavní činností skladu byla distribuce ropných derivátů,

jako:
nafta motorová, přísun produktovodem, expedice v automobilových cisternách, malá část v sudech,
benzin

automobilový

Speciál

90,

přísun

produktovodem,

expedice

v automobilových cisternách,
benziny automobilové Super 96, Natural, Natural Super plus, benzin letecký, petrolej letecký, přísun železničními cisternami, expedice automobilovými cisternami,
benziny technické a petrolej na svícení, přísun železničními cisternami, expedice v sudech, část v automobilových cisternách,
mazací oleje – cca 35 druhů, přísun železničními cisternami, expedice v sudech, část v automobilových cisternách nebo v kontejnerech. Přestože sklad byl do provozu uveden v roce 1973, již v roce 1979 byly zahájeny první průzkumné práce v jihozápadní části areálu skladu, v jejichž průběhu – při vrtných pracích – byla zjištěna volná fáze ropných produktů na hladině podzemní vody. Zdrojem kontaminace v této části lokality bylo především stáčiště kolejových cisteren situované v jihozápadní části skladu. Odtud se kontaminanty ve volné fázi na hladině podzemní vody rozšířily ve směru proudění podzemní vody až do oblasti Nové ulice ve Střelicích, především její západní části. Z chemických analýz vzorků ropné fáze a jejich destilačních křivek bylo jednoznačně prokázáno, že ropný produkt ve vrtech a studnách z cca 80% obsahuje benzinové frakce. Ze znalostí o činnosti v areálu skladu a na základě výsledků dříve provedených průzkumných a sanačních prací jednoznačně vyplývá, že hlavními kontaminanty na lokalitě jsou ropné uhlovodíky obsažené v pohonných hmotách distribuovaných skladem. Z fyzikálně-chemického hlediska jsou ropné uhlovodíky vyskytující se na lokalitě látky hydrofobního charakteru s omezenou rozpustností ve vodě a jsou lehčí než voda.

32

4.3.

Určení prostorového a plošného rozsahu kontaminace Plošně je rozsah kontaminace podzemní vody ropnými uhlovodíky znázorněn na

mapě měřítka 1:3 000, která tvoří přílohu č. 3. Z této mapy je dobře patrné rozšíření rozpuštěných RU ve směru proudění podzemní vody (příloha č. 4). Pro odhad množství ropných produktů nasorbovaných v horninovém prostředí (v zóně režimního kolísání hladiny podzemní vody a v nesaturované zóně v místech kontaminace

z povrchu)

bylo

použito

matematického

modelu.

Extrapolací

z naměřených mocností ropné fáze ve vrtech a po jejich přepočtu na skutečnou mocnost bylo vypočteno, že v současnosti ještě v horninovém prostředí zbývá cca 15 m3 ropných uhlovodíků. Zhodnocením výsledků všech provedených prací je možné říci, že kontaminace horninového prostředí je v současné době omezena na území pod severovýchodní částí velkokapacitních nádrží, východně od původního stáčiště automobilových cisteren (HP216), v prostoru původní jímky 314 (HP-237), v prostoru vrtů HP-235, HP-236 a HP506. V těchto oblastech se jedná pouze o zbytkovou kontaminaci sorbovanou na horninové prostředí v nesaturované zóně a částečně v zóně režimního kolísání podzemní vody. Prostor s nejintenzivnější kontaminací se nachází na jižním a jihozápadním okraji areálu ČEPRO a.s., kde však probíhají intenzivní sanační práce, které zamezují odtoku znečištění mimo uzavřenou depresi. V prostoru jižně od okraje deprese až po domovní studny však mohou přetrvávat RU sorbované na horninové prostředí, které se ve volné fázi v minulosti rozšířily až do oblastí domovních studní. Zbytková kontaminace může způsobovat, za intenzivních srážkových úhrnů a vyšších vodních stavů, pomalé vyplavování sorbovaných RU, což se projevuje v jednotlivých objektech občasným zvýšeným obsahem NEL.

4.4.

Doporučení cílových parametrů sanace Na základě zjištěných skutečností (charakteru horninového prostředí, povaze

kontaminantů), využití zájmové lokality a způsobu zásobování obyvatelstva pitnou vodou, lze za jediný potenciálně ohrozitelný subjekt považovat pouze Střelický potok.

33

Vzhledem ke stavbě horninového prostředí (spraše s vysokým podílem jílových částic), vzhledem k přítomnosti ochranného drénu s jímacími prvky, není nutné na lokalitě dosáhnout hodnoty kriteria C dle Metodického pokynu MŽP, proto je navrženo jako cílový limit sanace odstranění volné fáze z hladiny podzemní vody v areálu společnosti ČEPRO a.s. a v jižní a jihozápadní části území, kde probíhají sanační práce. V oblasti domovních studní v Nové ulici ve Střelicích, je doporučen jako cílový limit pro NEL koncentraci maximálně 0,3 mg/l, vzhledem k tomu, že podzemní voda může být občasně využívána jako užitková na závlahy. Pro podzemní vodu v sanačním drénu na výtoku do Střelického potoka v jižní části území je doporučen jako cílový limit pro NEL koncentrace 0,2 mg/l.

4.5.

Varianty nápravných opatření Nápravná opatření na lokalitě je možno řešit ve třech základních variantách:


nulová
střední
maximalistická 4.5.1. Nulová varianta V této variantě nebudou dále realizována žádná nápravná opatření. Dojde k zastavení dosavadního sanačního čerpání podzemní vody a zakonzervování současného stavu s tím, že bude pokračovat vyluhování NEL z horninového prostředí do podzemní vody a transportu kontaminujících látek podzemní vodou směrem k JJZ, směrem k domovním studnám v ulici Nová ve Střelicích, resp. až do oblasti sanačního drénu, který je zaústěn do Střelického potoka. Sanační drén byl vybudován jako koncový sanační prvek, ale při zastavení sanačních prací by došlo ke kontaminaci již vyčištěného území a ke zhoršení stavu životního prostředí a znehodnocení pozemků. Nulová varianta zahrnuje 2 možné verze:
aktivní
pasivní

34

A. Aktivní verze nulové varianty bude představovat pravidelným monitoring kontaminace vývoje kvality podzemní vody ve vhodných hydrogeologických vrtech, domovních studnách, sanačním drénu a ve Střelickém potoce. Náklady na realizaci aktivní verze nulové varianty (1 rok) budou následující: tab.č.2 Nulová varianta – aktivní verze odběr vzorků vody > podzemní voda (dynamicky vzorkovacím čerpáním) (10 obj × 4 cykly) > povrchová voda (2 obj × 4 cykly) přeprava vzorků do laboratoře (4 cykly) chemické analýzy > nepolární extrahovatelné látky (NEL) inženýrská činnost > vedoucí pracovník > asistent > kolektor CELKEM CELKEM za období sanace (5 let)

objekt objekt km

40 8 160

1 500,00 250,00 7,00

60 000,00 2 000,00 1 120,00

analýza

48

550,00

26 400,00

h h h

20 40 40

600,00 450,00 350,00

12 000,00 18 000,00 14 000,00 133 520,00 667 760,00

B. Pasivní verze nulové varianty nebude zahrnovat žádné monitorovací práce a kontaminace podzemní vody se dostane do zcela nekontrolovatelného režimu. Náklady na pasivní verzi nulové varianty: Nebudou vynakládány žádné finanční prostředky. 4.5.2. Střední varianta Střední varianta by spočívala v realizaci sanačních prací zaměřené na odstranění volné kapalné fáze NEL a rozpuštěné fáze NEL z podzemní vody. Navázala by tak na sanační práce, které jsou na lokalitě úspěšně prováděny již několik let a vedou k postupnému ozdravění území. V rámci sanačních prací by byla čerpána podzemní voda z vhodné konfigurace hydrogeologických vrtů, kde se NEL vyskytují ve volné fázi nebo kde jsou NEL přítomny v podzemní vodě v nejvyšších koncentracích. Současně bude odčerpáván i drenážní systém v sv. části území. Sanačním čerpáním podzemní vody bude na hladině podzemní vody udržována deprese, ve které se budou shromažďovat plovoucí ropné látky a současně tak bude vytvořena hydraulická bariéra, která bude bránit migraci kontaminantu ve směru proudění podzemní vody.

35

Odčerpaná směs ropných látek a vody by byla vedena na dekontaminační stanici, kde budou odloučeny organické látky od vody. Dekontaminační stanice bude vybavena gravitačním odlučovačem a filtrem s účinnou filtrační a sorpční náplní. Odloučený kontaminant a použité filtry a sorbenty budou shromažďovány v odpovídajících obalech a postupně odstraňovány jako nebezpečný odpad v souladu s platnou legislativou pro odpadové hospodářství. V úvahu připadá např. termické odstranění ve vhodné spalovně nebezpečných odpadů. Způsob nakládání předčištěnou podzemní vodou bude realizován v souladu s příslušným vodoprávním povolení. V úvahu připadá možnost vypouštění do vodoteče Střelického potoka, nebo vypouštění do podzemní vod (rozstřikování na terén nebo infiltrace do hydrogeologických vrtů). Kvalita vypouštěné podzemní vody bude sledována pravidelným monitoringem. Součástí střední varianty bude pravidelný monitoring vývoje kvality podzemní vody v rozsahu shodném s aktivní verzí nulové varianty. Střední variantu lze realizovat ve 3 možných verzích:
standardní
využití surfaktantů
doplnění sítě sanačních objektů A. Standardní verze předpokládá nepřetržité sanační čerpání celkem z 5 objektů (hydrogeologické vrty RP-263 až RP-266 a HP-206) a periodické odčerpávání objektu HP-305A v drenážní lamele v sv. části území. Náklady na standardní verzi optimální varianty (1 rok) budou následující: tab.č.3 Střední varianta – standardní verze Sanační čerpání 5 objektů × 365 dnů Dekontaminační stanice Odstranění odpadů Odběr vzorků vody > podzemní voda (dynamicky vzorkovacím čerpáním) (10 obj × 4 cykly) > povrchová voda (2 obj × 4 cykly) > předčištěná voda (1 obj × 12 cyklů) přeprava vzorků do laboratoře (4 cykly chemické analýzy > nepolární extrahovatelné látky (NEL) inženýrská činnost > vedoucí pracovník > asistent

objektxden stanice měsíc

1825 12 12

800,00 30 00000 5 000,00

1 460 000,00 360 000,00 60 000,00

objekt objekt objekt km

40 8 12 160

1 500,00 250,00 150,00 7,00

60 000,00 2 000,00 1 800,00 1 120,00

analýza

60

550,00

33 000,00

h h

40 80

600,00 450,00

24 000,00 36 000,00

36

> kolektor CELKEM CELKEM za období sanace (5 let)

h

160

350,00

56 000,00 2 093 920,00 10 469 600,00

B. Využití surfaktantů představuje standardní verzi doplněnou o aplikaci povrchově aktivní látky, která urychlí desorpci organických látek z horninového prostředí a jejich mobilizaci. Aplikace surfaktantů by byla prováděna do stávajících vrtů injektáží

. Náklady na verzi s využitím surfaktantů (1 rok) budou následující: Střední varianta – využití surfaktantů Aplikace surfaktantů Sanační čerpání 5 objektů × 365 dnů Dekontaminační stanice Odstranění odpadů Odběr vzorků vody > podzemní voda (dynamicky vzorkovacím čerpáním) (10 obj × 4 cykly) > povrchová voda (2 obj × 4 cykly) > předčištěná voda (1 obj × 12 cyklů) přeprava vzorků do laboratoře (4 cykly chemické analýzy > nepolární extrahovatelné látky (NEL) inženýrská činnost > vedoucí pracovník > asistent > kolektor CELKEM CELKEM za období sanace (3 roky)

tab.č.4

měsíc objektxden stanice měsíc

12 1825 12 12

10 000,00 800,00 30 00000 5 000,00

120 000,00 1 460 000,00 360 000,00 60 000,00

objekt objekt objekt km

40 8 12 160

1 500,00 250,00 150,00 7,00

60 000,00 2 000,00 1 800,00 1 120,00

analýza

60

550,00

33 000,00

h h h

40 80 160

600,00 450,00 350,00

24 000,00 36 000,00 56 000,00 2 213 920,00 6 641 760,00

C. Doplnění sítě sanačních objektů představuje standardní verzi doplněnou o vyhloubení 1 nového hydrogeologického vrtu v J. až JZ. části území. Tento vrt by byl zapojen do sítě sanačně čerpaných objektů Náklady na verzi s doplněním sítě sanačních objektů (1 rok) budou následující: tab.č.5 Střední varianta – doplnění sítě sanačních objektů Vyhloubení hg. vrtu Sanační čerpání 6 objektů × 365 dnů Dekontaminační stanice Odstranění odpadů Odběr vzorků vody

m objektxden stanice měsíc

10 2190 12 12

2 500,00 800,00 30 00000 5 000,00

25 000,00 1 752 000,00 360 000,00 60 000,00

37

> podzemní voda (dynamicky vzorkovacím čerpáním) (10 obj × 4 cykly) > povrchová voda (2 obj × 4 cykly) > předčištěná voda (1 obj × 12 cyklů) přeprava vzorků do laboratoře (4 cykly chemické analýzy > nepolární extrahovatelné látky (NEL) inženýrská činnost > vedoucí pracovník > asistent > kolektor CELKEM CELKEM za období sanace (4 roky)

objekt objekt objekt km

40 8 12 160

1 500,00 250,00 150,00 7,00

60 000,00 2 000,00 1 800,00 1 120,00

analýza

60

550,00

33 000,00

h h h

40 80 160

600,00 450,00 350,00

24 000,00 36 000,00 56 000,00 2 410 920,00 9 568 680,00

4.5.3. Maximalistická varianta V maximalistické variantě by byly realizovány následující práce:
Demolice všech kontaminovaných konstrukčních prvků.
Odtěžení kontaminovaných zemin.
Odstranění vzniklého odpadu z demolovaných konstrukčních prvků a odtěžené zeminy.
Sanace zůstatkového podílu ropných látek v podzemní vodě.
Zavezení stavebních jam inertní zeminou a rekultivace území. Vzniklé nebezpečné odpady by bylo možno v souladu s platnou legislativou pro odpadové hospodářství odstranit biodegradací na některé zabezpečené ploše „on site“ popř. „off site“, nebo využitím na skládce odpadů. V úvahu připadá i termické odstranění ve vhodné spalovně nebezpečných odpadů, vzhledem k charakteru kontaminace by však taková metoda byla zbytečně nákladná a odstranění odpadu s obsahem ropných látek jsou k dispozici levnější metody. Termické odstranění by však bylo nutno použít např. pro odpady kontaminované polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) apod. Náklady na maximalistickou variantu: Je třeba hypoteticky uvažovat s náklady ve výši řádově stamilióny Kč.

38

Závěr Problematika ekologických zátěží bývá často velmi osobitá a jen zřídka se jedná o opakovatelné události. Proto je nutné je vždy řešit individuálně na základě znalostí konkrétní místní situace, charakteru kontaminace a aktuálních rizik. Proto veškerá preventivně vydaná doporučení v tomto směru je nutno chápat jen jako pomůcku (nikoliv pravidlo) pro operativní rozhodování v dané situaci. Relevantní podklady k posouzení efektivního postupu nápravných opatření poskytne pouze přehled reálných variantních postupů, které jsou navrženy na základě následujících informací:
celkové množství a koncentrace škodlivých látek v šetřené lokalitě před zahájením a v termínu ukončení sanace,
kvantitativní (finanční) hodnocení environmentálních rizik,
charakteristiky ekonomické náročnosti navrhovaných sanačních procesů. Tyto údaje budou podkladem k rozhodování o:
přijatelné úrovni rizika s ohledem na ekonomickou náročnost sanace a ekologickou zranitelnost lokality
oprávněnosti nastavených hodnot cílových parametrů sanace
výběru nejefektivnější sanační technologie k realizaci. Uvedené principy výběru optimální metody nápravného opatření jsou vyjádřeny grafy, které jsou zařazeny v příloze č. 5 a 6. Těchto zásad bylo využito v praktické části bakalářské práce při hodnocení lokality ČEPRO a.s. Střelice.21 Na této lokalitě zpracoval GEOtest Brno, a.s. analýzu rizika staré ekologické zátěže. V předložené bakalářské práci jsou přehodnoceny závěry analýzy rizika s využitím výše uvedených zásad. Varianty nápravných opatření byly rozděleny do třech základních kategorií, z nichž nulová a střední zahrnují dílčí verze řešení. Jednotlivé varianty lze hodnotit následovně: 1) Nulová varianta

39

Nulovou variantu by bylo možno akceptovat pouze ve výjimečném případě, kdyby bylo prokázáno, že
Nedochází k významnější migraci kontaminujících látek k ohrozitelným objektům
Kontaminace je postupně odbourávána přirozenými atenuačními procesy
Na lokalitě a v jejím okolí nebudou realizovány žádné vodohospodářské záměry
Přijatelná může být pouze aktivní verze nulové varianty. Pasivní verze je v současnosti zcela nepřijatelná. 2) Střední varianta Střední variantu je vhodné realizovat za současné situace, kdy se předpokládá další existence skladu. Současně nebyla prokázána významnější zdravotní ani ekologická rizika a na lokalitě nejsou vodohospodářské záměry zaměřené na hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Realizace standardní verze střední varianty by vyžadovala období do 5 let. Verze s doplněním sítě sanačních objektů by mohla zkrátit dobu sanačních prací cca o 1 rok, verze s využitím surfaktantů by vedla ke zkrácení doby sanačních prací o cca 2 roky. 3) Maximalistická varianta Maximalistickou variantu by bylo třeba realizovat za situace, kdy by byla prokázána

významnější

zdravotní

a

ekologická

rizika

a

na

lokalitě

byly

vodohospodářské záměry zaměřené na hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Současně by se již nepočítalo s další existencí skladu. Realizace maximalistické varianty by vyžadovala období do 2 let.

Na základě hodnocení jednotlivých variant je jako nejoptimálnější možno doporučit k realizaci střední variantu ve verzi s využitím surfaktantů. Tento způsob řešení spolehlivě zaručuje dosažení cílových parametrů navržených v analýze rizika. Cílových parametrů bude dosaženo v adekvátním časovém intervalu odhadem do tří let. Tato varianta bude vyžadovat zvýšené finanční náklady za aplikaci biopreparátu, celkové náklady ve srovnání s ostatními navrženými metodami budou vzhledem k časové úspoře nižší.

40

Nulová varianta se zdánlivě jeví jako ekonomicky nejvýhodnější. Není ovšem zaručeno dosažení cílových parametrů v reálném termínu, spíše naopak hrozí kontaminace v současnosti nekontaminovaných a již vyčištěných ploch. Doba monitoringu je pro orientační srovnání nastavena na dobu nejdelší verze střední varianty, lze ovšem předpokládat, že monitoring bude probíhat v daleko delším časovém horizontu. Kromě toho není vyloučeno, že při zjištění nepříznivého vývoje kvality podzemní vody by bylo nutno přikročit k realizaci sanačních prací minimálně v rozsahu některé verze střední varianty. V konečném důsledku by to znamenalo oddálení doby nutné pro dosažení cílových parametrů a k prodražení konečného řešení. Maximalistická varianta by představovala definitivní řešení staré ekologické zátěže, ale za vynaložení enormních finančních prostředků, které by vzhledem k situaci na lokalitě nebyly adekvátní. Na realizaci maximalistické varianty v současnosti chybí společenská objednávka.

41

Přílohy Příloha č.1

Srovnání výhod a nevýhod sanačních metod pro organické kontaminanty v zeminách Tabulka č. 6

Metoda Biodegradace

Bioventing

Kompostace

Biolože Uzavřené úplně kontrolované prostředí Bioreaktor suspenzní

Výhody • • • • • • • • • • • • • • • • • •

• Promývání zemin in situ •

• • • • • Venting in situ

• • • • •

jednoduchost obecná finanční nenáročnost ověřenost minimální provozní nákladnost výborná možnost monitoringu vysoká konverze hmoty aplikovatelnost i v méně propustných horninách obecná nenáročnost (provozní, kontrolní, monitoring) vysoká konverze hmoty monitoring ověřenost zejména pro ropné uhlovodíky vysoká konverze hmoty monitoring plná kontrola procesu extrémně vysoká konverze hmoty monitoring plná kontrola procesu snadná, pohotová a jednoduchá aplikovatelnost varianty s vodou často pomáhá řešit nakládání s vyčištěnou vodou při san. čerpání se surfaktanty je levná a technologicky jednoduchá pomocná metoda při biosanaci RU, PAU in situ účinná a rychlá metoda universální pro všechny těkavé a část obtížně těkavých organických látek jednoduché zařízení často souběžně probíhá indukovaná biodegradace a bioventing zároveň sanuje lehce i obtížně těkavé látky efektivnost závisí na dosažené teplotě ulehlé a heterogenní zeminy zvyšují nároky na energii a tak zvyšují cenu obsah organické hmoty v sedimentech zvyšuje náklady technická složitost a náročnost metody, pokud není zdroj tepla/páry součásti infrastruktury emise se musí nákladně čistit

Nevýhody • nízká konverze hmoty • relativně vyšší časová náročnost • teplotní závislost (sezónní)

• extrémní časová náročnost • nízká konverze hmoty • investiční náročnost

• celková finanční náročnost • celková finanční náročnost • vyloučeny nízkopropustné zeminy • pro výševroucí RU, PAU a PCB nutno přidávat surfaktant • aplikace vyloučeny bez čerpání a čištění vody • spolehlivost nejistá • promývací roztok dosud ve vývoji • neúčinná pro netěkavé a málo účinná pro větší část obtížně těkavých látek • ulehlé, jemnozrnné a silně vlhké (nad 50%) svou nízkou propustností vyžadují vyšší vakuum a náklady • nestejnozrnné materiály vyvolávají nerovnoměrnou distribuci tlaků a prioritní nežádoucí proudění • vysoký obsah organické hmoty v sedimentech ztěžuje odstraňování kontaminantu • vypouštěný vzduch musí být čištěn • vysoká hladina vody musí být snižována čerpáním • velké objekty v podzemí komplikují metodu

42

• zmenšuje objem zemin u písčitých zemin • složení kontaminantu neovlivňuje zásadním způsobem proces jedná se Praní zemin přenos kontaminantu do jiného media • obecné rozšíření v zemích EU • vhodně doplňuje biodegradaci, spalování a solidifikaci/stabilizaci • vysoká účinnost i pro těkavé látky obtížně biologicky degradovatelné i Venting ex situ refraktanty • velká rychlost • široce zavedená technologie ve světě i ČR • dlouhodobá imobilizace může být nepříznivě ovlivněna Solidifikace/ /stabilizace (ex situ) • široké spektrum kontaminantů • rychlost (20 000t/1 měsíc)

Extrakce rozpouštědly

Vysokoteplotní termální desorpce

Nízkoteplotní termální desorpce

Spalování

• vyloučení zemin s obsahem jílů nad 15% • nutno čistit prací vodu a příp. i exhalace • náročná průmyslová technologie • vysoký obsah humínových kyselin vyžaduje předčištění • potřeba čistit emise • vysoký obsah jílové a organické hmoty snižuje účinnost • velká náročnost na prostor • neúčinné pro těkavá organika • přírodní poměry • zvětšení objemu • nejedná se o dekomposici kontaminantů, ale o převedení do jiného prostředí • dosud není prokázaná dlouhodobá efektivnost • organicky vázané kovy mohou být extrahovány spolu s organickými látkami, což snižuje manipulaci se zbytky

• použitelné pro nebezpečné látky jako PCB, sludge a čistí i doprovodné RU obecně i ClU • přítomnost detergentů a emulgátorů snižuje efektivnost • stopy solventů mohou způsobovat toxicitu čištěných zemin • extrakce j méně účinná pro organika s vysokou molek. hmotností a hydrofilními vlastnostmi • efektivnost metody může být nepříznivě ovlivněna typem zeminy a její vlhkostí • metoda není v ČR odzkoušena • vhodné pro PAH, PCB, netěkavá • pro těkavá organika organika neekonomickou cenu • rychlost • u vlhkých zemin je nutné sušení • účinnost • silně abrasivní materiály poškozují zařízení • jílovité a siltové zeminy a obsah humínových látek prodlužuje reakční dobu (vázání kontaminantů) • drahé zařízení • vysoká energetická náročnost • vhodná pro všechny ropné • potřeba předúpravy zrnitosti a uhlovodíky v PHM ve všech typech vlhkosti zemin • obsah těžkých kovů může vyžadovat následkou stabilizaci pevného odpadu • vysoce abrasivní částice poškozují zařízení • energetická náročnost • vhodné pro halogenovaná organika a • legislativní potíže se spalováním jiné refraktanty PCB a dioxinů • PCB a dioxiny • specifické požadavky na zrnitost • rychlost • těžké kovy v popelu vyžadují jeho stabilizaci • universálnost

43

• vysoká účinnost (99,9999%) • popílky s Na a K atakují vyzdívky pece • široká škála kontaminantů od těkavých organik po PAH, PCB a dioxiny Pyrolýza

• těkavé TK (Pb, Cd,Hg, As) vyžadují čištění emisí • nezavedená technologie v širším měřítku • nutnost čištění emisí • nároky na zrnitost a vlhkost (pod 1%) • čištěný materiál s TK vyžaduje stabilizaci

Zdroj: Kolektiv autorů: Kompendium sanačních technologií. 1. vyd., Chrudim, Vodní zdroje Ekomonitor, 2006

Srovnání výhod a nevýhod sanačních metod pro organické kontaminanty v podzemní vodě Tabulka č. 7

Metoda Biodegradace s O2

Biodegradace s H 2O 2

Biodegradace s NO3-

Kometabolismus Anaerobní dehalogenace Bioreaktor

Biofiltr (mokrý)

Air sparging

Vakuování

Výhody • nízká finanční náročnost • ověřenost a jednoduchost • vysoký přísun akceptoru elektronů • vysoký přísun akceptoru elektronů • vysoká mobilita NO3-

• jediná možnost aerobní (relativně rychlejší) degradace chlorovaných rozpouštědel • transformace všech halogenovaných uhlovodíků • relativní provozní nenáročnost • kontrolovatelnost a monitoring • vysoká konverze hmoty • • • •

kontrolovatelnost a monitoring stabilita biopreparátu vyřešená separace biomasy při správné aplikaci levná, doplňuje venting vhodná i pro biologicky nerozložitelné organické polutanty • jedna z mála technologií při velmi nízké mocnosti kolektoru

• odstraňování fáze z málo propustných prostředí • zvýšení vydatnosti vrtů • současná sanace saturovaného i

Nevýhody • nízká dotace akceptoru elektronů • náročnost plného monitoringu • zvýšené provozní náklady v přítomnosti Fe • náročnost provozu z hlediska kontroly a optimalizace • finanční náročnost • limitace aplikovatelnosti anoxické respirace (ověřeno pouze pro aromáty) • relativně vyšší časová náročnost • vyšší provozní náklady • silná teplotní závislost • náročnost kontroly a optimalizace • neřeší dekontaminaci PCE • časová náročnost • nutnost separace produktů rozkladu (vinylchlorid) • relativně středně vysoká nákladnost provozu • teplotní závislost • relativně středně vysoká nákladnost provozu • teplotní závislost • pouze pro těkavá a částečně pro málo těkavá organika • ovlivněna významně litologií a geometrií kolektoru • potřeba hloubit injektážní vrty, při výskytu DNAPL až na bázi kolektoru • při velké mocnosti zvodnění neekonomické • pouze pro těkavé a jen část málo těkavých organik • významně ovlivněna litologií a tektonikou

44

nesaturovaného pásma • vhodné v kombinaci s ventingem, air spargingem i čerpáním a čištěním vody • jednoduché čerpací zařízení • vhodné pro nízko propustné kolektory Vakuová extrakce • současná sanace provzdušněné i dvou fází saturované zóny • •

Reaktivní stěna in situ

• • • • • Vertikální těsnící stěna in situ

Rozklad organik radioaktivním zářením

•

• • • • • •

Přirozené snižování kontaminace

• • Oxidace v ultrafialovém záření

• pouze pro LNAPL • silné ovlivnění litologií a tektonikou • u vydatných zvodní nutno doplnit čerpáním a čištěním vody • složitá úprava extrahované směsi na povrchu nízká energická náročnost • technologie výstavby a provozování ve vývoji souběžná sanace mnoha kontaminantů velmi vhodná pro sanaci v místech bez • málo zkušeností s výstavbou a funkcí elektrické energie (opuštěné skládky) • nutnost časté výměny náplně při silném znečištění komplikuje a prodražuje sanaci • nutná kontrola pH-jeho zvýšení může ohrozit čistící účinnost • biologická aktivita může snižovat propustnost stěny dlouhodobě známá a vyzkoušená metoda • stěna pouze zachycuje kontaminaci a to jen uvnitř jí ohraničeného prostoru nízké provozní náklady dobře propracovaná technologie výstavby • bentonické a jílové směsi obecně jsou napadány některými organiky, snadná dostupnost na domácím trhu kyselinami, louhy a solemi, a to spolehlivá ochrana bez ohledu na snižuje nepropustnost stěny propustnost kolektoru • časem stěny stárnou izoluje široké spektrum různorodých • při velké hloubce nepropustného kontaminantů podloží rostou rychle náklady • pokud není doplněna stěna horizontálním zatěsněním kontaminovaného prostoru je podzemní vodu nad clonou nutno odčerpávat a čistit • speciální stěny s interními foliemi jsou velmi drahé destrukce organických látek • inovační technologie, málo rozšířená rychlost • složitá a riziková manipulace s radioaktivními zářiči jiné technologie in situ • krátkodobé zkušenosti cena • velmi zdlouhavý proces jednoduchost • meziprodukty rozkladu mohou být nebezpečnější než výchozí universálnost kontaminant • nutný monitoring kvality • nepřístupnost v blízkosti využívaných vodních zdrojů • mnohé kontaminanty se nerozkládají, ale jenom vážou na horninovou matrici • volná fáze ropné látky na hladině musí být odstraněna jinou metodou destrukce kontaminantů • nižší účinnost pro více než dvojité vazby organik účinnost se zvyšuje ozónem a peroxidem vodíku • zakalení vody snižuje účinnost obecně • pro velmi těkavé chlorderiváty může ozón působit stripovací efekt a potom je nutno čistit emise -např.

45

• • • •

Čerpání a čištění vody

Rozklad organických látek ionizujícím zářením

základní metoda sanace jednoduchost operativní a flexibilní zásah ochrana okolního prostředí téměř okamžitá po vytvoření hydraulické deprese • universální pro všechny kontaminanty rozpuštěné v podzemní vody a splývající na její hladině • stále světově nejrozšířenější • možno kombinovat s metodami in situ

• destrukce organických látek • rychlost • jiné technologie in situ • nízká cena • jednoduchost • universálnost

Přirozené snižování kontaminace

TCA • energeticky a cenově náročné • vodu nutno čistit od kovů a volné ropné fáze, aby nedocházelo k snížení světelné propustnosti stěn skleněné reakční komory • velmi dlouhá doba nápravy zátěží • ve vysoce propustných zvodních velmi energeticky náročná a obtíže s vypouštěním vyčištěné vody • účinnost s časem klesá • není schopna odstranit kontaminanty zakotvené v horninové matrici saturované i nesaturované zóny a v kapilární podepřené třásni • ekonomicky neefektivní pro odstraňování zbytkových koncentrací kontaminantů • málo účinná v kolektorech s velmi malou mocností a velmi nízkou propustností • v blízkosti užívaných vodních zdrojů může nepříznivě ovlivnit jejich vydatnost • inovační technologie, málo rozšířená • složitá a riziková manipulace s radioaktivními zářiči • krátkodobé zkušenosti • velmi zdlouhavý proces • meziprodukty rozkladu mohou být nebezpečnější než výchozí kontaminant • nutný monitoring kvality • nepřístupnost v blízkosti využívaných vodních zdrojů • mnohé kontaminanty se nerozkládají, ale jenom vážou na horninovou matrici • volná fáze ropné látky na hladině musí být odstraněna jinou metodou

Zdroj: Kolektiv autorů: Kompendium sanačních technologií. 1. vyd., Chrudim, Vodní zdroje Ekomonitor, 2006

46

Příloha č. 2 Přehledná situace posuzovaného území (měřítko 1 : 25 000)

Zdroj: Schwarzerová, I. – Jareš, J.: Střelice – ČEPRO. MS [Analýza rizik - Závěrečná zpráva], Geotest, Brno, 2001

47

Příloha č. 3 Mapa hydroizohyps hladiny podzemní vody (měřítko 1 : 3 000)

Zdroj: Schwarzerová, I. – Jareš, J.: Střelice – ČEPRO. MS [Analýza rizik - Závěrečná zpráva], Geotest, Brno, 2001

48

Příloha č. 4 Mapa rozsahu kontaminace podzemní vody ropnými uhlovodíky (měřítko 1 : 3 000)

Zdroj: Schwarzerová, I. – Jareš, J.: Střelice – ČEPRO. MS [Analýza rizik - Závěrečná zpráva], Geotest, Brno, 2001

49

Příloha č. 5 Makroekonomické přístupy v ekologii

51

Příloha č. 6 Stanovení efektivního stupně vyčištění oblasti

53

Seznam použité literatury Legislativa: Zákon č. 100/2001 Sb. ze dne 20. února 2001 o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) Zákon č. 92/1991 Sb. ze dne 26. února 1991 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby Zákon č. 76/2002 Sb. ze dne 5. února 2002 o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) Metodický pokyn MŽP č. 12 pro analýzu rizik kontaminovaného území. Věstník MŽP XV, 9, září 2005 strana 1-41. ČSN ISO 14040 Environemntální management – Posuzování životního cyklu – zásady a osnova Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky při privatizaci č. 1/2001, 49 s. Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky vzniklé před privatizací č. 2/2003, 26 s. Směrnice FNM ČR a MŽP pro přípravu a realizaci zakázek řešících ekologické závazky při privatizaci č. 3/2004, 25 s.

Literatura: Bláha, K., Cikrt, M.: Základní pojmy spojené s hodnocením rizika. MS Metodická pomůcka. Státní zdravotní ústav, Praha, 1994, 16 s. Fuchs, P.: Optimalizace výběru sanačních technologií na základě hodnocení LCC. Sborník konference Sanační technologie VIII, Vodní zdroje Ekomonitor, Uherské Hradiště, 2005. Fuchs, P. – Čermáková, H.: Management rizika a efektivnost sanačních technologií. Sborník semináře Reduktivní technologie pro sanaci horninového prostředí, Technická univerzita, Liberec, 2005

54

Kolektiv autorů: Kompendium sanačních technologií. 1. vyd., Chrudim, Vodní zdroje Ekomonitor, 2006, MŽP (2001): Monitorovaná přirozená atenuace ropných uhlovodíků a chlorovaných uhlovodíků v podzemní vodě, Metodická příručka, Ministerstvo životního prostředí, Praha Schwarzerová, I. – Jareš, J.: Střelice – ČEPRO. MS [Analýza rizik - Závěrečná zpráva], Geotest, Brno, 2001 SURESH, P., RAO, S., 2004: Contaminated Site Remediation: Performance Assessment and Decision Making. Department of Civil and Environmental Engineering, Beyer Distinguished Lecture Series, University of Houštin Seminars, October 29, 2004, University of Houštin, TX

Internetové zdroje: Služby v oblasti životního prostředí, www.hydrotech-sg.cz/?sec=redaction&id_red=3, ze dne 22.3.2006 Banka pro obnovu a rozvoj,http://evropska-banka-pro-obnovu-a-rozvoj.navajo.cz/, ze dne 11.4.2006 Ministerstvo životního prostředí, www.env.cz, ze dne 22.3. – 15.4. 2006 Česká informační agentura životního prostředí,http://www.ceu.cz/eia/is/leg.asp, ze dne 22.3. 2006 KUBAL, M., BURKHARD, J., BŘEZINA, M., 2002: Dekontaminační technologie. Učební texty VŠCHT v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí, Ústav chemie ochrany prostředí, www.vscht.cz/uchop/

Seznam tabulek a obrázků Tabulka 1:Běžně užívané jednotkové ceny pro vyjádření nákladů sanačních technologie Tabulka 2:Náklady na realizaci aktivní verze nulové varianty (1rok) budou následující Tabulka 3:Náklady na standardní verzi optimální varianty (1rok) budou následující Tabulka 4:Náklady na verzi s využitím surfaktantů (1 rok) budou následující Tabulka 5:Náklady na verzi s doplněním sítě sanačních objektů (1 rok)budou následující Tabulka 6:Srovnávání výhod a nevýhod sanačních metod pro organické kontaminanty v zeminách Tabulka 7:Srovnávání výhod a nevýhod sanačních metod pro organické kontaminanty v podzemní vodě Obrázek 1:Přínosy a náklady sanace za dobu životního cyklu

55

Summary In this bachelor work I would like to introduce a framework of cleaning and redeveloping properties that have been damaged or undervalued by environmental contamination and describe, how this system works.

Each of human activities bring about diversifications for the human health and the environment. Such activities doesn´t subsist without these diversifications. It is concerned the variety of by-products occur by all activities of people. In this way the by-product can be pointed out for example hard environmental contamination of various units of environment, occurance hazardous wastes and emissions, intrusion of biotopes. Presently there is a change and a growth in habits and fashion in the society that is why it is happening to increase ecological brownfields continually. The costs of elimination of brownfields is very high and it is not easy to provide funds for it.

The first part of this work it describes important facts about statute law and other rules and regulations relating to cleaning and redeveloping brownfields. Next it sketchs in generally required standards of practise and analysis of potential redeveloping area, for example Risk Analysis, Redeveloping methods. Finally practical part is concerned with one illustration of cleaning and redeveloping area, which was carried out by a professional firm.

Keywords: brownfields,

by-product, cleaning and redeveloping properties, environmental

contamination, Ecological audit, Risk Analysis, Feasibility Study,Live Cycle Analysis exposure, Environmental Impact Assessment, risk, health risk, dose, safe, transport, Modifying factor

JEL Classification codes: K320- Environmental, Health, and Safety Law Q250- Renewable Resources and Conservation: Water Q550- Environmental Economics: Technological Innovation Q570- Ecological Economics: Ecosystem Services, Biodiversity Conservation

56